Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Gone Home

70
123 hodnocení Platformy
Žánr:
adventura > 3D adventura *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
15.08.2013 PC
12.01.2016 PS4XOne
06.09.2018 Switch
06.12.2018 iOS
Vývojáři:
The Fullbright Company
Oficiální stránky:
http://thefullbrightcompany.com/gonehome/
Nevlídná červnová noc chvíli po půlnoci, bouřka, rok 1995. Po roce stráveném v zahraničí se vracíte vy, Kaitlin Greenbriar, domů. Tam váš příchod neuvítá rodina, ale jakoby znenadání opuštěné místo. Něco zde nehraje. Po chvilce průzkumu narazíte na rychle sepsaný dopis od vaší sestry, Samanthy, sdělující, že bude lepší po ničem nepátrat. Toto vybídnutí však ještě více vzbudí váš zájem, a tak poznání nedávných událostí a všeho, co se rodině během roku ve vaší nepřítomnosti odehrálo, bude hlavním předmětem vašeho nočního pátrání.

Gone Home je netradičně pojatou adventuru z pohledu vlastních očí a volným pohybem po herním prostředí, která sází především na prozkoumávání místností dvoupatrového domu. Skrze činnosti, jako je čtení deníků, vzkazů a jiných materiálů se postupně dovíte příčiny absence rodiny, zvláště příběh vaší mladší sestry Sam. Nejsou tu žádné specifické úkoly, pouze značně interaktivní prostředí s velkou mírou detailů, odkazujících svým stylem zpracování k období, ve kterém se Gone Home odehrává, tedy k polovině devadesátých let minulého století.


Poslední diskuzní příspěvek

Kwoky: už jsem to našla- přes odkaz v mailu a ač nejsem předplatitel tak se mi to podařilo stáhnout

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 40
Námět opuštěného, mystériem zahaleného, domu je sázkou na jistotu. A nejinak je tomu u Gone Home, malému projektu, jenž, jak je dnešním trendem, ubírá z adventurního konceptu puzzly a jakékoliv hádanky. Nicméně zde nejsou nahrazeny - duchy - či jinými přízraky nahánějícími hráče jako je tomu u konkurence, ale jen pouhým soustředěním se na co největší míru detailů v malém prostoru. A toto snažení je dotaženo tak, jak to jen v daných podmínkách šlo - tedy, hra zanechává dobrý pocit i přes některé nedostatky a předně rozsah větší demoverze.

Co může být překvapivě, tedy mě to tak přišlo, je, že při hraní se mi ze všeho nejvíce připomenulo nedávný film Spring Breakers (2012). Bohužel, nejde o prolnutí metasvěta s realitou, ale pouze o podobný styl narace a kvalitu dabingu. Na čemž znatelně, z dostupných recenzí a názorů, leží kladné přijetí titulu (mimochodem, od jednoho z bývalých tvůrců BioShocku, Steve Gaynora, což je na designu znát).

Jako Kaitlin, sestra Sam, se vracíte zpátky domů po roce stráveném v Evropě, avšak nikdo není doma a nevítá vás. Skrze zanechané zprávy se postupně dozvíte, co se během minulého roku vaši nepřítomnost (děj je zasazen do období z let 94-95) událo. Pouze naznačím, že celé vyznění mě nepotěšilo – téma vhodně zvoleno nebylo, ač na malém prostoru (jedna až dvě hodiny) a v jedné lokaci moc více předvést nešlo s ohledem na útržkovité zpracování vyprávění. Samotný konec také nebyl nijak zapamatování hodný. Oproti tomu stojí detaily – prakticky každý předmět jde celý prozkoumat, ve hře jsou desítky různých textových materiálů nebo i jdou vkládat kazety do přehrávače a podobně.

V konečném důsledku je však Gone Home titulem, který většinu hráčů nadchne (což naznačuje i hodnocení 9.5 na gamespotu, známých to kritiků adventur). Je s lehkostí Dear Esther hratelný i profesionálně odvyprávěný, a mírně hororový nádech je dnes nutný k úspěchu u adventurního žánru.

Pro: design, dabing!, vizuální stylizace, interaktivita prostředí

Proti: velmi krátké a neměné, příběh

+32
  • PC 60
Tahle hra ve mně vzbuzuje dost rozporuplné pocity - je možná nefér, že ji kriticky hodnotím kvůli tomu, čím není, ale na druhou stranu zase nemůžu říct, že bych po dohrání měla nějaký pocit zadostiučinění nebo vůbec toho, že to stálo za to hrát.

Nejdřív se podívám na to, čím hra je:

Je to asi devadesátiminutové procházka osamělým domem, kde žije jedna spokojená nukleární rodinka. Jenže ouha, nikdo není doma, navíc je po půlnoci, venku zuří bouře a vám nezbyde než prohlédnout každý pokoj, přečíst všechny vzkazy, dopisy a deníky, abyste zjistili, co se vlastně stalo. Navíc je rok 1995, takže se můžete ještě bavit touhle exkurzí do historie, kdy filmy byly na kazetách a Kurt Cobain byl mrtvý jen jeden rok.

Dům je naplánovaný pečlivě a jednotlivé indicie rozesety chytře, takže jak postupujete, pomalu dáváte dohromady střípky několika příběhů, které se týkají každého člena rodiny včetně jednoho, který už je po smrti. Každý předmět můžete uchopit nebo se na něj podívat pravým tlačítkem zblízka, takže si můžete všechno v klidu vychutnat a postupovat svým tempem. Pokud vás to baví - a bavit to pravděpodobně bude, neboť sem tam narazíte na něco, co vás opravdu zaujme, případně znepokojí a to vám prostě nedá, abyste nehledali dál, takže tu hru rovnou dokončíte v jednom tahu.

Pak ale přijde rozčarování kvůli tomu, čím hra není:

K odhalení žádné hrozivé události nedojde. Vlastně je všechno v pohodě, až na to, že vaše sestra utekla z domu. Na druhou stranu je fajn vědět proč a taky že se vlastně nic nestalo a navíc víte, kde je. Toť vše.

Nelze se s tím vyrovnat jinak než to přijmout a uvědomit si, že o tohle developerům šlo - postavit vaše předpoklady na hlavu, pohrát si s několika klišé a pak je vyhodit z okna. V podstatě se dá říct, že vám takhle představili plnější a realističtější příběh. Že jste si byli jisti, že matka byla nevěrná a otec zaléval alkoholem žal nad zborcenou kariérou? Ale kdeže, nakonec se ten údajný milenec oženil s jinou, tátovi vydali knížku a oba odjeli na kurz záchrany manželství. Fakt, nejsou mrtví, jsou na prázdninách. Že se to celé odehrává ve velkém strašidelném domě, kde přebývá duch černobílého prastrýce? Ale duchové přece nejsou. Hlavní příběh je totiž zcela normální a na hru tedy trochu přízemní, takže to je to, co vás nakonec vyvede z míry. Krev ve vaně je opravdu jen barva na vlasy. Největším trápením vaší sestry nejsou myšlenky na vraždu sebe nebo rodičů, ale teenagersky hysterické prožívání první lásky. To je vlastně o dost realističtější, takže proč byste si stěžovali, že namísto temného hororu jste odkryli příběh rodinného dramatu, které byste v televizi pravděpodobně přeskočili.

Za těch 20 USD to nestálo, ale po dlouhém zamyšlení vám nakonec dojde, že se tomu příběhu nedá objektivně nic vytknout.

Pro: detaily, atmosféra 90. let

Proti: cena neodpovídá délce, příběh trochu zklamání

+30
  • PC 75
Po letech jsem se ke hře vrátila a opět stanula v předsíni opuštěného, temného domu. Do oken bily kapky deště a ozývalo se hřmění. Vzhledem k černočerné tmě jsem začala rozsvěcovat všechna světla a pro jistotu otvírat zásuvky, co kdyby tam byla svíčky. (Až se někdo do domu vrátí, tak bude mít radost z účtu za elektřinu.)

Příběh byl vyprávěn formou dopisů, které poskytovaly prostor na domýšlení si toho, co se mé ubohé rodině přihodilo. Přesto, že jsem podobná témata prožívala již mnohokrát prostřednictvím jiných her, knih či filmů, tak i tak jsem znovu sympatizovala s postavou, kolem které se vyprávění odehrává. Ty jemné střípky toho, kterak si postava nemohla najít kamarády ve škole, mi něco připomínaly, ale já jsem na rozdíl od ní nedostala od otce knihu, jak si najít kamarády. Proto mi příběh byl blízký a z toho důvodu i zajímavý. Depresivně působil nejen opuštěný dům, ale také vztahy mezi členy rodiny. Přístup rodičů k jedné určité věci mě velmi zklamal a dokázala jsem se vcítit do pocitů jejich dcery.

Co mě na hře příliš nebavilo, tak bylo čtení až moc velkého množství textu, který se možná okrajově dotýkal příběhu, ale mně to přišlo nudné.

Hru jsem si ráda zahrála jako krátké a příjemné odreagování od jiných a delších her.
+27
  • PC --
Dvouhodinová atmosferická jednohubka, ze které stříká nostalgie devadesátek. Při hraní jsem několikrát zavzpomínal na svá vlastní mládežnická léta a stačila mi k tomu třeba jen vystřižená fotografie Kelly z Beverly Hills.

Hra vypráví příběh rodičů a sestry velmi chytře přes dokumenty pohozené v domě a každá taková indicie poodkryje osud a motivaci jednotlivých členů až do samotného finále. Nejedná se o nic macho-komplikovaného a právě ta civilnost a uvěřitelnost je fajn věc, která potěší.

Gone Home by se dal označit jako walking simulátor s přemírou interaktivity. Hodně rychle jsem si začal všímat jen těch opravdu důležitých věcí, protože plácat se půl hodiny v jedné místnosti a prohlížet si do detailu příbor nikam nevede. Přesto jsem neměl pocit frustrace a přes relativní volnost a otevřenost se hráč neztratí.

Ideální hra na jeden osamocený melancholický večer.

Hodnocení: ✰✰✰
+26
  • PC 70
Herní výzva #5 - Hra dohraná za jediný den

Příjemně strávené 2 hodinky.

Gone Home ve své době značně zpopularizovalo poslední dobou hodně živý žánr explorativních adventrur, já jsem se k ní však dostal až nyní. V hlavě se mi tedy nabízí srovnání s letošní Firewatch, se kterou toho má Gone Home společného víc, než by se mohlo na první pohled mohlo zdát. Obě hry jsou velmi komorní, tak nějak obyčejně lidské a podobně klamou tělem při odhalování příběhové zápletky.

Hratelnost Gone Home je však ještě více minimalistická (a pasivní, chcete-li) - nazval bych to "interaktivní knihou" - takže o to více zde platí, že abyste si hru užili, musíte mít tento žánr v oblibě a nečekat nic jiného.

Naprosto ideální hra na sychravý podzimní večer.

Příští zastávka: Everybody's Gone to the Rapture
+20