Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
29 let / ČR - kraj Středočeský

Momentálně rozehráno


Profil

Vítejte u mého profilu, kde napíšu pár kydů o tom, jak jsem se k hrám dostal, na čem jsem je hrál a proč jsou mojí jednou z největších radostí v životě :-)

Moje historie s hrami:

1. etapa - ATARI - Když mi byly asi čtyři roky, táta odněkud sehnal stařičké ATARI na kazety. Nepamatuju si přesně typ, ale vím, že jsem si na tom zahrál letní olympiády a pac-mana. Hry pak byly na malých kazetách a každé její nahrání dělalo šílený, skřípějící zvuky.

2. etapa - Commodore - 2. etapa začíná ve chvíli, kdy strejda z Německa přiveze Commodora s knížečkou s příznačným názvem "Jak na Commodore". Pamatuju si, že ovládat tenhle stroj s 3,5 palcovými disketami nebyla žádná prdel. Ale taky si pamatuju, že když už jsem se ho naučil ovládat, měl jsem hromadu bůhví jakých her, kde byly olympiády, ale třeba i týpek, co je v nějaký nádrži, která se zaplavuje vodou a já ho musím nějakým způsobem dostat nahoru. Taky jsem na disketě měl Ghostbusters. To, že jsem na něm vylámal asi pět joysticků je jen nepatrný dodatek :-D Mrzí mě, že dneska bych na něm už nedokázal napsat vůbec nic, tehdá jsem to precizně ovládal...

3. etapa - První počítač - 386/následně upraven na Pentium 70 - Na první chvilky s počítačem mám nádherné vzpomínky. Pamatuju si, jak mi bylo asi 8. let a táta domů přinesl jeden stroj. Tehdá jsem počítač znal akorát z jeho práce, kde měli formule, a které jsem tam pořád mastil. Formule jsou taky dost možná první hrou na počítači, kterou jsem vůbec hrál. Nicméně onen stroj tehdá stal asi 40 tisíc (on mi to tak řikal, dneska tomu nemůžu ani uvěřit :-D) a byla to...a teď se podržte, 386ka s 16 megabajty paměti a asi s 300megabajtovým diskem. Když jsme jej zapnuli, objevila se černá obrazovka...příkazový řádek...a já asi po půl dni zkoumání zjistil, že ten den si na tom počítači nic nezahraju :-D Následně nám známý do počítače nainstaloval MS-Dos a já s radostí poprosil tátu aby koupil nějaký herní časopisy. Táta tenkrát přinesl Score, Level a Excalibur a já doufal, že alespoň něco si zahraju. Leč z jednoho SCORE CD jsem si zahrál akorát stařičkou českou hru Edna, na kterou už teď každý zapomněl. Holt, bylo to v době, kdy začal vládnout Windows 98 :-D Ale to já byl vždycky pozadu, takže jsem to tolik neřešil. Bratr mi pak na disketách začal vozit hry jako Civilizace, Populous nebo Lemmings a já jsem postupem času začal shánět další hry. Civilizaci taky považuju za úplně první hru, kterou jsem hrál a dohrál...do dnešní doby asi tisíckrát :-) a mám na ní bezpočet vzpomínek, které si nadosmrti udržím v hlavě. Následně jsme zjistili, že 386ka s MS-Dos je v té době opravdu k ničemu, tak jsme se rozhodli PC upravit na Pentium 75, grafiku si už nepamatuju, ale pamatuju si, že bratranec měl Pentium 160 a na něm jednu z nejúžasnějších grafik vůbec: TNT Riva 2. Tak jsme na mém, ale i jeho počítači nahráli tuny her a můžeme za to děkovat především Score, Levelu, Gamestaru, Excaliburu a bůhví čemu ještě. Doteď třeba nechápu význam Klanu :-D Tak bych mohl povídat dál, jak o samotných hrách, tak propařených nocích s bratrancem...a že jich sakra bylo...Jednou nám v noci, kdy jsme byli doma sami, dokonce zapadla západka v klice a nám nešly otevřít dveře a tak jsme hráli dokud nám někdo prostě neotevřel dveře :-D

4. etapa - druhý počítač, Intel Celeron 401 mhz - Přesně si už nepamatuju, co jsem na tomhle počítači měl. Podstatný bylo, že jsem na něm mohl hrát první pořádnější grafické hry, jako třeba...ehm...Croc :-D

5. etapa - třetí počítač, Pentium IV, 2,8 ghz - Počítač, který mi táta koupil v roce 2004, a se kterým vládnu dodnes. Bohužel moc her se na něm už hrát nedá, i když občas se přeci jen nějaká stařičká legenda objeví. Grafiku a ostatní komponenty ani nemá smysl říkat. Ten počítač mi tak zhruba před rokem a půl začal pískat a brečet. Tlačítko restart je slepeno nějakou sračkou, která kdykoliv ji zmáčknu, počítač chápe jako trvalý restart a ne a ne se odmáčknout. Taky jsem si ho párkrát podle sebe upravoval a koupil jsem mu "luxusní" větrák značky Eurocase, který do něj měl narvat trošku více šťávy a hlavně ho ochladit. Výsledkem byla skutečnost, že mi občas počítač probíjí a vyluzuje prapodivné pisklavé zvuky. Tedy vyluzoval. Před rokem. Poslední půl rok to přestal dělat. Nicméně i na to jsem měl způsob. Stačilo ze zhora do počítače bouchnout a větrák se utišil :-D Dokonce jsem už na procesor rval i chladící pastu, abych stávajících 70 stupňů ubral alespoň na 40. Teď už tam bude asi zase řvát 70, ale radši už nebudu stahovat žádný program na kontrolu teploty, abych se tím nemusel zatěžovat :-) Nehledě na to, že jednou za čas počítač zapnu a on se mi třeba zasekne při načítání windowsů (což teď už kupodivu taky nedělá, ale dříve docela často) nebo mi grafická karta začne házet čárky přes plochu značící, že s ní asi něco je. Holt, tenhle počítač je legenda. Všechno přežil, a když zaťukám na dřevo, a budu doufat, tak se možná stane, že přežije i do dalšího konce desetiletí...

6. etapa - tátův notebook popř. bratrancův počítač - Abych si ale zahrál pár novějších her, občas se stane, že tátovi ztopim notebook, který je dvakrát tak lepší, jak můj počítač. Intel Core2 Duo 2.00 Ghz, kde se i s grafikou pochlubim, protože je to to nejlepší, co jsem kdy ve svém pokoji měl: GeForce 9300M GS. Jojo, žádný zázrak, ale jsem s tím schopný utáhnout hry do roku 2009...to už mám zpočítaný. Co mi ale nejde, tak dotáhnu k bratrancovi, se kterým jsme v minulosti propařili naše mládí, a i v dnešní době si občas na sebe uděláme čas, abychom si něco lepšího spolu zahráli :-)

Závěrem - Tady bych snad rád napsal závěrem, že šetřím jak mourovatej na nový počítač, ale jelikož jsem student a musím si z části platit školu, je těžké si na něj našetřit. Nicméně já si novej počítač koupím....a doufám, že už tenhle rok. A pokud ano, dám si do něj Windows XP :-)