Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Momentálně rozehráno


  1. Novinky z domova
    Hero of the Kingdom: The Lost Tales 1
    Tak nějak jsem si po sérii 3D her potřeboval trošku odfrknout. Víkend jsem byl zalezlej doma, opět nastydlej, což už mě za poslední měsíc úplně nebaví, ale tahle hra mě z té deprese příjemně vyhrabala. Za tři hodiny dohráno. Hra z roku 2020 ze Slovenska.
    8. ledna
  2. Cesta do středu země
    Flight of the Amazon Queen 
    Tuto hru jsem hrál trošku z nadšení, že na platformě GOG ji nabídli onehdá zdarma. Chtěl jsem jí dohrát a GOG zase na dlouhou dobu smazat, protože mě nebaví v počítači mít tisíc platforem. Nakonec jsem byl mile překvapený zábavnou a řádně béčkovou adventurou, kde jsem se i do podzemí podíval, takže aniž bych to chtěl, tak i achievment jsem splnil :-)
    15. února
  3. Ticho jako v hrobě
    Gomo (HC)
    Netušil jsem, že za jeden proležený a prosmrkaný víkend toho stihnu v rámci letošní výzvy tolik. Gomo je takovou odpovědí na české Machinarium. Zároveň je to ale kousek, kde toho nikdo moc nenamluví a za chvíli máte dohráno. Odpočinková záležitost.
    9. ledna
  4. Zvířecí instinkt
    Edna & Harvey: The Breakout (HC)
    Harvey je králik, i když plyšovej, a ve vzpomínkách Edny za něj dokonce hraju. Škoda ale, že tahle adventura od německého studia Daedelic je zatím ta nejslabší, co jsem od nich hrál. Je také jejich první, tak to asi o něčem svědčí.
    13. ledna
  5. Na vážkách
    Binary Domain
    V době, kdy jsem hru hrál a dohrál měla 78 procent, tak doufám, že k tomu bude přihlíženo, kdyby se to nějak do konce roku změnilo. Hrál jsem ji totiž hned z kraje ledna. Totální béčková záležitost a la filmová Expendables, ale tak zábavná, že byla radost jí hrát :-)
    8. ledna

    Lure of the Temptress (HC)
    Není nad to zkusit nějaký oldschool, který má za sebou historii ale i zdejší hodnocení kolem 50ti procent. Hodně jsem se s touhle hrou natrápil, ale byl to hezký exkurz do minulosti.
    8. února
  6. Svaz spokojeného hraní
    The Franz Kafka Videogame
    Taková, na jednu stranu jednohubka s hezkou grafikou a nápady, na druhou stranu ale bláznivina, kde klikám do zblbnutí o stošest, abych udělal jakýkoliv posun dál. Pro výzvu ale adekvátní, protože za hrou stojí ruský vývojář.
    20. února
  7. Hippokratova přísaha
    The Last of Us
    Dlouho se mi nestalo, abych byl tak nadšený z příběhu, jako v případě této hry. Na seriál se hodně těším a hraní této hry jsem si jednoznačně užil. Konečně inteligentní příběh, ve kterém jsou neinteligentní zombie :-)
    19. června
  8. Rodina nadevše
    Bounty Train (HC)
    S touhle hrou jsem se v období mezi lednem a únorem dost vyblbnul. Nečekal jsem totiž, že v ní zkejsnu víc, jak 25 hodin. Jako syn legendárního obchodníka na Divokém západu, který vládnul kolejemi napříč nejen Středozemím, ale i východním pobřežím jsem se setkal se všemi příbuznými rodu a opět dostál slávy největšího podniku otce. No a jelikož tu i bratři rodu mají významné role, přidávám označení Hardcore.
    5. února
  9. Vzkaz ze záhrobí
    Regions of Ruin 
    Tak jsem sem nakonec nahodil jinou hru, ve které se objevují zombíci nebo duchové. Přeci jen datadisk není regulérní hra, tak tady ta to bude splňovat daleko lépe :-) Kór, když se jedná o ryzí trpasličí fantasy RPG.
    2. října
  10. Vzhůru do oblak
    The Captain 
    Vzhledem k tomu, že se ve hře převážnou část času létá vesmírnou lodí napříč galaxiemi, bych si dovolil hru umístit na desáté místo letošní výzvy. Hardcore verzi už ne, přeci jen jsem nebyl ve vzduchu :-)
    27. září

Profil

Vítejte u mého profilu, kde napíšu pár kydů o tom, jak jsem se k hrám dostal, na čem jsem je hrál a proč jsou mojí jednou z největších radostí v životě :-)

Moje historie s hrami
Napsáno s příchodem na databázi her, cirka kolem roků 2009/2010:

1. etapa - ATARI -
Když mi byly asi čtyři roky, táta odněkud sehnal stařičké ATARI na kazety. Nepamatuju si přesně typ, ale vím, že jsem si na tom zahrál letní olympiády a pac-mana. Hry pak byly na malých kazetách a každé její nahrání dělalo šílený, skřípějící zvuky.

2. etapa - Commodore - 2. etapa začíná ve chvíli, kdy strejda z Německa přiveze Commodora s knížečkou s příznačným názvem "Jak na Commodore". Pamatuju si, že ovládat tenhle stroj s 3,5 palcovými disketami nebyla žádná prdel. Ale taky si pamatuju, že když už jsem se ho naučil ovládat, měl jsem hromadu bůhví jakých her, kde byly olympiády, ale třeba i týpek, co je v nějaký nádrži, která se zaplavuje vodou a já ho musím nějakým způsobem dostat nahoru. Taky jsem na disketě měl Ghostbusters. To, že jsem na něm vylámal asi pět joysticků je jen nepatrný dodatek :-D Mrzí mě, že dneska bych na něm už nedokázal napsat vůbec nic, tehdá jsem to precizně ovládal...

3. etapa - První počítač - 386/následně upraven na Pentium 70 - Na první chvilky s počítačem mám nádherné vzpomínky. Pamatuju si, jak mi bylo asi 8. let a táta domů přinesl jeden stroj. Tehdá jsem počítač znal akorát z jeho práce, kde měli formule, a které jsem tam pořád mastil. Formule jsou taky dost možná první hrou na počítači, kterou jsem vůbec hrál. Nicméně onen stroj tehdá stal asi 40 tisíc (on mi to tak řikal, dneska tomu nemůžu ani uvěřit :-D) a byla to...a teď se podržte, 386ka s 16 megabajty paměti a asi s 300megabajtovým diskem. Když jsme jej zapnuli, objevila se černá obrazovka...příkazový řádek...a já asi po půl dni zkoumání zjistil, že ten den si na tom počítači nic nezahraju :-D Následně nám známý do počítače nainstaloval MS-Dos a já s radostí poprosil tátu aby koupil nějaký herní časopisy. Táta tenkrát přinesl Score, Level a Excalibur a já doufal, že alespoň něco si zahraju. Leč z jednoho SCORE CD jsem si zahrál akorát stařičkou českou hru Edna, na kterou už teď každý zapomněl. Holt, bylo to v době, kdy začal vládnout Windows 98 :-D Ale to já byl vždycky pozadu, takže jsem to tolik neřešil. Bratr mi pak na disketách začal vozit hry jako Civilizace, Populous nebo Lemmings a já jsem postupem času začal shánět další hry. Civilizaci taky považuju za úplně první hru, kterou jsem hrál a dohrál...do dnešní doby asi tisíckrát :-) a mám na ní bezpočet vzpomínek, které si nadosmrti udržím v hlavě. Následně jsme zjistili, že 386ka s MS-Dos je v té době opravdu k ničemu, tak jsme se rozhodli PC upravit na Pentium 75, grafiku si už nepamatuju, ale pamatuju si, že bratranec měl Pentium 160 a na něm jednu z nejúžasnějších grafik vůbec: TNT Riva 2. Tak jsme na mém, ale i jeho počítači nahráli tuny her a můžeme za to děkovat především Score, Levelu, Gamestaru, Excaliburu a bůhví čemu ještě. Doteď třeba nechápu význam Klanu :-D Tak bych mohl povídat dál, jak o samotných hrách, tak propařených nocích s bratrancem...a že jich sakra bylo...Jednou nám v noci, kdy jsme byli doma sami, dokonce zapadla západka v klice a nám nešly otevřít dveře a tak jsme hráli dokud nám někdo prostě neotevřel dveře :-D

4. etapa - druhý počítač, Intel Celeron 401 mhz - Přesně si už nepamatuju, co jsem na tomhle počítači měl. Podstatný bylo, že jsem na něm mohl hrát první pořádnější grafické hry, jako třeba...ehm...Croc :-D

5. etapa - třetí počítač, Pentium IV, 2,8 ghz - Počítač, který mi táta koupil v roce 2004, a se kterým vládnu dodnes. Bohužel moc her se na něm už hrát nedá, i když občas se přeci jen nějaká stařičká legenda objeví. Grafiku a ostatní komponenty ani nemá smysl říkat. Ten počítač mi tak zhruba před rokem a půl začal pískat a brečet. Tlačítko restart je slepeno nějakou sračkou, která kdykoliv ji zmáčknu, počítač chápe jako trvalý restart a ne a ne se odmáčknout. Taky jsem si ho párkrát podle sebe upravoval a koupil jsem mu "luxusní" větrák značky Eurocase, který do něj měl narvat trošku více šťávy a hlavně ho ochladit. Výsledkem byla skutečnost, že mi občas počítač probíjí a vyluzuje prapodivné pisklavé zvuky. Tedy vyluzoval. Před rokem. Poslední půl rok to přestal dělat. Nicméně i na to jsem měl způsob. Stačilo ze shora do počítače bouchnout a větrák se utišil :-D Dokonce jsem už na procesor rval i chladící pastu, abych stávajících 70 stupňů ubral alespoň na 40. Teď už tam bude asi zase řvát 70, ale radši už nebudu stahovat žádný program na kontrolu teploty, abych se tím nemusel zatěžovat :-) Nehledě na to, že jednou za čas počítač zapnu a on se mi třeba zasekne při načítání windowsů (což teď už kupodivu taky nedělá, ale dříve docela často) nebo mi grafická karta začne házet čárky přes plochu značící, že s ní asi něco je. Holt, tenhle počítač je legenda. Všechno přežil, a když zaťukám na dřevo, a budu doufat, tak se možná stane, že přežije i do dalšího konce desetiletí...

6. etapa - tátův notebook popř. bratrancův počítač - Abych si ale zahrál pár novějších her, občas se stane, že tátovi ztopím notebook, který je dvakrát tak lepší, jak můj počítač. Intel Core2 Duo 2.00 Ghz, kde se i s grafikou pochlubím, protože je to to nejlepší, co jsem kdy ve svém pokoji měl: GeForce 9300M GS. Jojo, žádný zázrak, ale jsem s tím schopný utáhnout hry do roku 2009...to už mám spočítaný. Co mi ale nejde, tak dotáhnu k bratrancovi, se kterým jsme v minulosti propařili naše mládí, a i v dnešní době si občas na sebe uděláme čas, abychom si něco lepšího spolu zahráli :-)

Napsáno v dubnu/2021:  

7. etapa - notebook za první výplatu - Už dlouho tu přemýšlím nad tím, že bych sem měl dopsat svojí další zážitkovou kapitolu s herními sestavami. I když, herními sestavami, co Vám budu povídat. Já jsem byl vždycky trošičku hráč, pokušitel, navíc i sebe trýznitel a především člověk, který nelpí na grafické exkluzivitě, jako spíš na exkluzivní hratelnosti. Za svojí první výplatu jsem tedy udělal velký risk a nakoupil fungl nový notebook na Aukru s tím, že buď to vyjde nebo to bude průser. A po takřka devíti letech můžu konstatovat, že to byl úspěch nevídaný. Hrál a dohrál jsem na něm hry, o kterých bych ani netušil, že by je dokázal, byť jen spustit. A ejhle, podařilo se. Takže trošku k faktům. Notebook je Intel Pentium B980 @ 2,4 GHz, 6 GB RAM, grafika, a to je zajímavé, při Windows 8.1 se jednalo i Intel HD Graphics a při aktualizaci na Windows 10 jsem se rázem stal vlastníkem NVIDIA GeForce GT 630M. Jelikož ale nejsem komik, fakt jsem přijal za svý a dál nad tím nepídil. Když jsem na PC spustil vysněný Kingdom Come (jak jsem ale hru hrál ostatně sepisuji i ve svém komentáři, což za povšimnutí rozhodně stojí), tak jsem pochopil, že zde spustím takřka všechno a záleží čistě na tom, jak moc vysokou teplotu v místnosti budu mít. Po pár letech jsem pořídil chladící podložku, ta v některých hrách nestačila, jako správný tragik a ignorant interiéru notebooků jsem usoudil, že pravidelné luxování žebírek vedoucích z chlazení udělám notebooku dobře...a tak vlastně spolu bivakujeme oněch krásných takřka devět let. A co Vám budu povídat, jelikož jsem člověk šetřivý, budu bivakovat i nadále, dokud mi to Acer umožní. Uznávám, že přehřívání je jeho řehole, ale jinak bych ho za nic na světě nevyměnil. Takže doufám, že to všechno čte, co tady teď sepisuji a vydrží ještě dalších pár let. Jelikož se v posledních letech rozjela pixel artová grafická euforie, která mě spolu s osmdesátkovou synth wave hudební vlnou dost baví, her je s podobnou tématikou jako smetí, a tak se ještě asi dlouho nudit nebudu. No a když mi jednou za čas rozchodí nějaký ten tří áčkový titul? Tak proč to měnit, že? :-)