Indiana Jones and the Last Crusade: The Graphic Adventure

Chtěl jsem si dát znovu Fate of Atlantis a tak jsem se pustil i do předchozího Lucasovského dobrodružství s Indiana Jonesem.

První co mě překvapilo byla na rok 1989 opravdu pěkná grafika. Tam kde Sierrovky ještě pár let poté bojovaly z rozplizlými obrazovkami a pixely nabízí Lucas čistou, jednoduchou grafiku bez větších obtíží koukatelnou i dnes. Zvuková stránka je horší, protože občasného Williamsova motivu je to prakticky bez zvuků, hudby i dabingu.

Příběh asi nemá moc cenu zmiňovat, protože věrně kopíruje a sleduje film, který zná asi každý. Hra nepřidává naprosto nic nového, naopak pár postav a událostí z filmu chybí.

A konečně hratelnost. Ta je zajímavá tím, že přináší spoustu nelinearity a možností. A tak se při střetnutí se strážemi můžete z problémů vykecat, něco nabídnout nebo si cestu proboxovat. Při letu letadlem záleží na Vás kolik sestřelíte letadel a jak daleko doletíte, jinak zase můžete nabídnout deník pravý či falešný, přičemž při tom druhém přijdete o zajímavé setkání s Hitlerem. V jednu chvíli ovládáte dvě postavy a ty musí spolupracovat. Tahle nelinearita nepřináší kupodivu dead endy, nicméně můžete minout spoustu důležitých informací a předmětů a značně si zkomplikovat postup dál.

Mínusy jsou tradiční bolesti těchto prastarých adventur - pixelhunting, Scumm ovládání kde máte asi 15 naprosto zbytečných příkazů, myší kurzor pod kterým se nehlásí předměty a musíte poctivě zkoušet kliknout s Look na všechno podezřelé. Naprosto šílená je knihovna, kde mezi asi 20 policemi plnými knih máte najít tři knihy (a nikdo Vám to neřekne). 2D tod-down bloudění katakombami, hradem či vzducholodí připomíná spolu s boxováním spíše arkádu než adventuru. Navíc je hra docela krátká.

Takže Poslední křížová výprava není úplně špatná, ale ani žádný zázrak, ten se Lucasům povedl až s dalším dílem.