Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Indiana Jones and the Fate of Atlantis

86
126 hodnocení Platformy
Žánr:
adventura > 2D adventura *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
01.06.1992 PC
1992 Amiga
srpen 1993 FMT
Vývojáři:
Na rozdíl od svého předchůdce Indiana Jones and the Last Crusade: The Graphic Adventure, který v lecčem kopíroval příběh filmu, disponuje Fate of Atlantis svým vlastním scénářem. Tentokrát nás děj zavede do roku 1939, a jak již název napovídá, Indyho snažení se bude točit okolo bájné Atlantidy. O tu se ale zajímají i nacisté, kteří by rádi využili staletí ztracené technologie ve svůj prospěch...

Hra, běžící na známém enginu SCUMM, dává hráči možnost vybrat si, jakým způsobem projde střední část hry. V případě "Team Path" bude Indymu dělat společnost archeoložka Sophia, jejíž účast bude při postupu nezbytná, "Wits Path" potrápí více mozkové buňky a v případě "Fists Path" budou hádanky jednodušší a větší roli budou hrát pěstní souboje.

Fate of Atlantis se pyšní ručně kreslenou grafikou, více než 200 lokacemi (Island, Alžír, Azory, Kréta, Monte Carlo atd.) a několika možnými konci.

V roce 1993 byla na CD vydána Talkie verze, která obsahovala kompletní dabing.


Poslední diskuzní příspěvek

Dan9K: To není rejp, ale přijde mi jednoduší dvakrát kliknou na to tlačítko než psát celé jméno.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
Po všech stránkách zdařilá adventura, pro mnohé také vůbec ta nejlepší. Hra stojí a padá s tím, zda vám vyhovuje lehce naivní, dobrodružně pojatý příběh s nespočtem lokací a osobitým humorem. Prvky jako nelinearita, technické i vizuální zpracování, dabing nebo i délka jsou bez většího rozmýšlení na samém vrcholu tvorby v první polovině 90. let.

Tradičně, jak se na firmu s reputací LucasArts sluší a patří, je vše profesionálně zpracováno v té nejvyšší možné kvalité. Dabing, na který se o rok později v CD-ROM verze Fate of Atlantis dostalo, je výborný a patří mezi ty nejkvalitnější vůbec. Jeho vliv na atmosféru navazující z filmové trilogie je zcela zásadní. Vizuální provedení je detailní a příběh titulu nepostrádá spád a provede hráče po řadě lokací. Ty jsou však do určité míry, jek je u těchto dobrodružných her (například Broken Sword: The Shadow of the Templars) zvykem, méně propracované a výsledný dojem evokuje to, že jsou zde pouze pro to, aby rozmanitost byla co nejvyšší a hráč prošel co největší kus světa.

Pokud se v LucasArts na této hře něco opravdu povedlo, pak to je určitě zachycení ducha filmové trilogie, a tak nejeden hráč volal po zfilmování Indiana Jones and the Fate of Atlantis. Zcela právem, po výsledku realizovaného čtvrtého filmu. Příběh sledující záhadu Atlantidy a dokáže vtáhnout, a společně s nelineárním pojetím (tři možné cesty velkou částí hry) tvoří to, proč je hra stále hrána. Osobně napoprvé doporučuji cestu se symaptickou Sofií, která doktora Jonese výborně doplňuje v cestě za poznáním.

Povinná četba pro všechny vyznavače žánru, se všemi klady i zápory s touto činností spojenými. Klasika, jejíž kvality přetrvaly, ač ne každý bude nadšen, jako před více jak dvaceti lety. Velmi silných sedm. Nebo spíše osm, vzhledem k historickým kvalitám a významu pro žánr.

Pro: dobrodružný příběh, působivá zpracování, hratelnost a inovace

Proti: velký počet lokací s malým důrazem na detaily

+26
  • PC 100
Zatímco Last Crusade byl takový rozjezd, teprve ve Fate of the Atlantis stvořili Lucasové naprosto nesmrtelnou klasiku. Taky jsem ji kdysi několikrát dohrál a popravdě mě to nikdy nepřišlo jako taková legenda, jak psali ve Score, ale až teď vidím ty kvality.

Fate of the Atlantis je totiž zdánlivě obyčejná adventura. Není ničím nápadná, všechno plyne tak lehce a samo a přesto se nedá najít nic, co by šlo vytknout. Samotné zpracování je na rok 1992 vyvedené na jedničku, grafika je pořád parádní, nově přibyly zvuky, dabing, gradující hudba a v těch nejlepších momentech nechybí ani slavný Williamsův motiv.

Příběh je přesně takový, jaký byste čekali od Indiana Jonese. Indy pátrá po ztracené Atlantidě na popud své bývalé asistentky Sofie, přičemž zpočátku ani nevěří, že skutečně něco najde. Pátrání ho zavede na dobrodružnou výpravu po celém světě - Alžír, Island, Monte Carlo, Kréta nebo v interaktivním intru na nebezpečnou půdu vlastní univerzity :) A jak přibývají kamenné desky, nutné pro otevření bran Atlantidy, příběh graduje, přičemž v samotné Atlantidě je to teprve paráda. Tři kruhy bájného města, bludiště, spousta místností a pomalý, ale jasný postup k centru a odhalení tajemství celého města. Závěr s výrobou bohů následovaný úprkem z bortící se Atlantidy je přesně tak velkolepý jak byla původní trilogie. Nechybí ani další ingredience pořádného dobrodružství. Sofia je typická ženská, která se s Indy celý film pošťuchuje a vy víte, že si nakonec padnou do náručí. Záporáky tvoří náckovské duo šílený doktor a všehoschopný zabiják a nechybí ani pár dalších zajímavých postav pro dokreslení atmosféry. Nechybí ani humor a dokonce narážky na filmy, ve které se hra odehrává (Jih proti Severu, Casablanca). Musím zopakovat to co mnozí přede mnou - škoda že z toho nevznikl film.

To podstatné je, že se to celé parádně hraje. Ovládací příkazy byly zredukovány na 9, předměty se hlásí pod kurzorem a nabídnou vždy nejlogičtější akci, ve hře je spousta puzzlů s kamennými disky i ostatních puzzlů, ale na většinu máte někde nápovědu a stačí dávat pozor. Adventurní akce jsou převážně logické a i když jsem nevěděl jak dál a musel kouknout do návodu nikdy jsem si neřekl "jak jsem na tohle měl přijít?". Náplň je pestrá - budete bloudit bludištěm, zprovozňovat ponorku, zaměřovat z balónu vykopávky, zprovozňovat prastaré přístroje, boxovat, handlovat na arabském trhu atd... Navíc zhruba půlku hry můžete projít třemi způsoby - s pomocí Sofie, jako inteligent, či jako akční hrdina. Já si pochopitelně vybral Sofii, bez toho špičkování by to nebylo ono :) Podstatné je, že hra neháže klacky pod nohy žádnými dead endy, časovými limity, stresujícími či nelogickými situacemi, prostě nabízí jen čistokrevnou a stoprocentní zábavu. Adventura roku 1992.

Pro: Pěkná grafika, parádní příběh, spousta lokací, spousta zajímavých činností, logický postup, parádní gradace děje v Atlantidě.

+25
  • PC 80
I přesto, že se považuji za milovníka adventur, tak jsem ještě nehrál kulty jako Grim Fandango, Sanitarium, The Neverhood, Day of the Tentacle, Sam and Max: Hit the Road, Full Throttle, Blade Runner, sérii Broken Sword, sérii Monkey Island a dálší… Avšak aktivně se svoje neznalosti snažím napravovat a díky Herní výzvě padnul pešek na adventury s nejslavnějším archeologem světa – Indiana Jonesem. Před Poslední křížovou výpravou jsem se rozhodl, že si zahraju údajně jednu z nejlepších adventur všech dob The Fate of Atlantis!

Příjemně mě překvapuje, jaké možnosti hra má – více východisek, jak vyřešit hádanky, náhodná umístění předmětů během hraní, více konců, a hlavně v jeden moment se hra roztříští na tři různé hry a vy si můžete vybrat, kterou z nich budete hrát! Taktéž oceňuji, že kdykoliv, kdy jste si nevěděli rady, vám Sofie poradila, co máte dělat dále. Když vezmu v potaz, z kterého roku hra je, je to doopravdy působivé! Hra na mě působí vizuálně pěkně i přesto, že to za chvilku (3 roky) bude dvacet let stará. Dabing je i na dnešní dobu stále kvalitní, Jones zní jako sympaťák a Sofie zní, no jako Sofie. Miluji soundtrack, který mi doteď zní v uších a musím se přiznat, že při poslechu jsem si vzpomněl na film The Thing, který měl podobný vibe. Hádanky jsou doopravdy chytré a dobře promyšlené, několikrát jsem dostal ten sladký aháá! pocit, když jsem na něco přišel, ale i tak se občas našli puzzly, které mi přišly nelogické a musel jsem se tak podívat do návodu... Postavy jsou sympatické, příběh je zajímavý a humor je humorný, obzvláště úvod mě rozsekal smíchy. Indiana Jones and The Fate of Atlantis je doopravdy kvalitně zmáknutá hra!

Moc věcí mi asi moc nevadilo, jenom párkrát pixelhunting, jak jsem již zmínil občas nelogické puzzly a tohle je asi moje hloupost, ale stávalo se mi, že jsem použil jeden předmět, postupoval v příběhu a poté mi došlo, že jsem onen předmět ještě potřeboval, takže jsem se musel vracet a vzít si ho, přičemž Jones se táhl jako slimák…

Pokud milujete kvalitní adventury a kvalitní dobrodružství, tak Indiana Jones and The Fate of Atlantis je zaručeně dobrou volbou! Tak a teď se konečně vrhnu na tu poslední křížovou výpravu!

(Herní výzva 2019 - "Adaptace")

Pro: Humor | Indy a Sofie | Dabing | Hudba | Atmosféra | Grafika | Hádanky | Více konců & tři různé průběhy hrou

Proti: Občas nelogické puzzly | Sem tam pixelhunting | Některé části hry mi přišli natáhnuté

+25
  • PC 100
Pro mně nejlepší adventura vůbec. Poprvé jsem jí hrál v roce 1995 na amize, naposledy před rokem přes scumm. Dohrál jsem jí asi už desetkrát, vyzkoušel všechny možné varianty. A souhlasím s makousem, že kdyby natočili další díl Indyho podle této hry, tak by určitě neudělali chybu. Hra má sama o sobě filmovou atmosféru a verze s dabingem to jen podtrhuje. Také hudední doprovod je úžasný.

Pro: Indyho dobrodružství, víc herních režimu, znovuhratenost, hezká grafika a hudba, humor.

Proti: Nic.

+24(27-3)
  • PC 90
Vždy když píšu retro komentář k nějaké hře, která mě po mnoho let provázela životem, těžko si lámu hlavu nad tím, jak ho napsat tak, aby skutečně vystihnul moje pocity / zážitky a svým způsobem popsal něco, co u hráče vystoupilo nad rámec herního zážitku.

Když kdekoli narazím na doslovný název tohoto titulu nebo zkráceninu "Indy 4", okamžitě se mi vybaví dlouhé letní dny strávené u počítače, nekonečnou a opakovanou konzumaci něčeho, co by jiný hráč po jednom odehrání už opustil. Těžko dnes hledám přesnou příčnu, proč mě ta hra tolik bavila, s určitostí mohu potvrdit, že to nebyly filmy, neboť tehdy jako kluk jsem je neznal vyjma pár filmových promo posterů a ústřední melodie, kterou znal skoro každý. Možná to byla okázalá různorodost hratelných prostředí, lehký neotravný humor a v neposlední řadě hudba (ne pouze hlavní motiv Johna Williamse, ale celkový hudební podklad). K tomu můžeme přičíst 3 možnosti rozdílného putování, které hru dělají zajímavou i tehdy, pokud ji člověk jednou dohraje. Záměrně neříkám zakončení, které je prakticky stejné, ale i tak jsem ocenil možnost projít si nové lokace a provádět interakci s novými postavami, kterou logicky jiná cesta, pokud se pro ní hráč rozhodne, nenabízí.

Miloval jsem ten příběh, miloval jsem vykreslenost prostředí a nenáviděl ony spindle puzzly (dokud jsem nezjistil, jak fungují). Dnes to vyzní možná směšně, ale to krásně namalované prostředí, různorodost lokací a neustálé experimentování s inventářem mě dokázalo opravdu pohltit. Člověk si možná vzpomene na The Secret of Monkey Island, nebyla náhoda, že autor hudby k Monkey Islandu složil mimo jiné i hudbu pro Indyho, z toho důvodu i hudební složka, kterou jsem jako fanoušek filmové/herní hudby miloval, i tady svým způsobem přilila oheň do celkové hratelnosti a zážitku, na který dodnes tak rád vzpomínám. Každé prostředí nebo složka měla svůj vlastní hudební motiv ať už se jednalo o hudbu, která podbarvovala nacistické tažení, uvolněnou nebo dobrodružnou atmosféru nebo prostě jen oživovala autenticitu daného prostředí (Minotaurův labyrint, Alžír, pouště, let balónem, ruiny Knossosu, srdce Atlantidy atd.).

Až s postupem času a let jsem zjistil, že autoři se inspirovali jednou z teorií, které pojednávají o tom, kde se Atlantida měla údajně nacházet (ze stovek teorií je obecně uznávaných několik a jednu z nich použili autoři jako konkrétní látku pro příběh a sice tu, že Atlantida "mohla být" ve Středozemním moři, podle čehož vypovídaly skutečné Platónovy spisy). Ale dost teoretizování.

Indiana Jones a tajemství Atlantidy (nebo spíš osud Atlantidy podle názvu) byla hrou, která obsahovala prakticky všechno, co si tehdejší hráč mohl přát. Veškeré herní aspekty jako příběh, hratelnost, zábava a poutavost - to všechno se slilo do jednoho titulu, který se později zasloužil o novější namluvenou verzi nebo nový soundtrack, který je doslovným orchestrálním remakem toho původního. S nostalgií pamatuju na knížku, kterou tehdy prodávali na pultech knihkupců a tato knížka byla literárním přepisem příběhu, který byl pro hru napsán. Dodnes bych ji možná v kopě neskutečného a dávno zapomenutého nepořádku možná našel...

Tím bych uzavřel svůj nostalgický komentář. Třešničkou na dortu bylo velké finále, které podobně nebo zdánlivě jako ve filmech zakončovala kamera snímající západ slunce podbarvená hudební suitou s motivy ze hry zakončené klasickým motivem Indiana Jonese.

Existují hráči, kteří podobně jako já jednou za řadu let opráší hru, která tolik člověku připomíná dětská léta a kteří nepovažují za ztrátu času se zas a znovu vrátit k již odehranému příběhu. Asi každý má nějaký ten seznam her, které prostě nestárnou a které, ať se stane co se stane, prostě nemají v hráčovo žebříčku nikdy odzvoněno.
+24