Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Indiana Jones and the Fate of Atlantis


Komentáře

« Předchozí Následující »
  • PC 80
Po všech stránkách zdařilá adventura, pro mnohé také vůbec ta nejlepší. Hra stojí a padá s tím, zda vám vyhovuje lehce naivní, dobrodružně pojatý příběh s nespočtem lokací a osobitým humorem. Prvky jako nelinearita, technické i vizuální zpracování, dabing nebo i délka jsou bez většího rozmýšlení na samém vrcholu tvorby v první polovině 90. let.

Tradičně, jak se na firmu s reputací LucasArts sluší a patří, je vše profesionálně zpracováno v té nejvyšší možné kvalité. Dabing, na který se o rok později v CD-ROM verze Fate of Atlantis dostalo, je výborný a patří mezi ty nejkvalitnější vůbec. Jeho vliv na atmosféru navazující z filmové trilogie je zcela zásadní. Vizuální provedení je detailní a příběh titulu nepostrádá spád a provede hráče po řadě lokací. Ty jsou však do určité míry, jek je u těchto dobrodružných her (například Broken Sword: The Shadow of the Templars) zvykem, méně propracované a výsledný dojem evokuje to, že jsou zde pouze pro to, aby rozmanitost byla co nejvyšší a hráč prošel co největší kus světa.

Pokud se v LucasArts na této hře něco opravdu povedlo, pak to je určitě zachycení ducha filmové trilogie, a tak nejeden hráč volal po zfilmování Indiana Jones and the Fate of Atlantis. Zcela právem, po výsledku realizovaného čtvrtého filmu. Příběh sledující záhadu Atlantidy a dokáže vtáhnout, a společně s nelineárním pojetím (tři možné cesty velkou částí hry) tvoří to, proč je hra stále hrána. Osobně napoprvé doporučuji cestu se symaptickou Sofií, která doktora Jonese výborně doplňuje v cestě za poznáním.

Povinná četba pro všechny vyznavače žánru, se všemi klady i zápory s touto činností spojenými. Klasika, jejíž kvality přetrvaly, ač ne každý bude nadšen, jako před více jak dvaceti lety. Velmi silných sedm. Nebo spíše osm, vzhledem k historickým kvalitám a významu pro žánr.

Pro: dobrodružný příběh, působivá zpracování, hratelnost a inovace

Proti: velký počet lokací s malým důrazem na detaily

+30
  • PC 90
Indyho dobrodružství při hledání ztracené Atlantidy, je strhující příběh. Velice mě mrzí, že podle toho nebyl natočen čtvrtý film. Hra si z filmové trilogie bere opravdu vše co ji činí zábavnou. Hlášky, cestování po tajemných koutech světa, akci a trochu nadpřirozena. To vše dělá z této hry jednu z nejlepších adventur.

Hru jsem odehrál v doprovodu Sofie, kterou si nešlo neoblíbit, ale nabízí se více cest jak Indyho dokončit. Časem se k tomu možná vrátím a zkusím jiný způsob. Děj hry mě krásně vedl a nebyl problém zjistit co je třeba udělat a kam jít dál. Ovšem jak docílit správného výsledku to už bylo složitější. Na poměry jiných adventur té doby, byla ale většina hádanek "logičtější" a pokud má člověk trochu zkušeností, není to velký problém. Zásekové byly pouze labyrintové pasáže. Prostředí jsou dostatečně různorodá a jen tak se neokoukají. Navíc grafika je stále pohledná, 2D kreslená, což zastarává mnohem méně než raná 3D. Délka hry je tak akorát, zabaví zhruba na týden večerního hraní (cca 10h).

Podle hry byl napsán i stejnojmenný komiks, který vyšel i v češtině v rámci prvního omnibusu Indiana Jones. Po dohrání jsem ho přečetl, nabízí příběh trošku jinak a s několika podrobnostmi navíc. Ovšem něco navíc je i ve hře, takže určitě doporučuji přečíst i pokud jste hru už dohráli. Když už jsem byl na Indyho vlně dohrál jsem i první dvě textovky Indiana Jones od Františka Fuky pro ZX Spectrum. Jde o klasické dobové hry a mají správnou dobrodružnou atmosféru.

Hru rozhodně doporučuji každému hráči adventur nebo fanouškovi Indyho. Jde o výbornou hru, kterou by měl alespoň zkusit každý, už jen kvůli atmosféře a příběhu. Hra vás naladí na dobrodružnou vlnu a určitě budete chtít hrát více Jonesovských her.
+28
  • PC 100
Zatímco Last Crusade byl takový rozjezd, teprve ve Fate of the Atlantis stvořili Lucasové naprosto nesmrtelnou klasiku. Taky jsem ji kdysi několikrát dohrál a popravdě mě to nikdy nepřišlo jako taková legenda, jak psali ve Score, ale až teď vidím ty kvality.

Fate of the Atlantis je totiž zdánlivě obyčejná adventura. Není ničím nápadná, všechno plyne tak lehce a samo a přesto se nedá najít nic, co by šlo vytknout. Samotné zpracování je na rok 1992 vyvedené na jedničku, grafika je pořád parádní, nově přibyly zvuky, dabing, gradující hudba a v těch nejlepších momentech nechybí ani slavný Williamsův motiv.

Příběh je přesně takový, jaký byste čekali od Indiana Jonese. Indy pátrá po ztracené Atlantidě na popud své bývalé asistentky Sofie, přičemž zpočátku ani nevěří, že skutečně něco najde. Pátrání ho zavede na dobrodružnou výpravu po celém světě - Alžír, Island, Monte Carlo, Kréta nebo v interaktivním intru na nebezpečnou půdu vlastní univerzity :) A jak přibývají kamenné desky, nutné pro otevření bran Atlantidy, příběh graduje, přičemž v samotné Atlantidě je to teprve paráda. Tři kruhy bájného města, bludiště, spousta místností a pomalý, ale jasný postup k centru a odhalení tajemství celého města. Závěr s výrobou bohů následovaný úprkem z bortící se Atlantidy je přesně tak velkolepý jak byla původní trilogie. Nechybí ani další ingredience pořádného dobrodružství. Sofia je typická ženská, která se s Indy celý film pošťuchuje a vy víte, že si nakonec padnou do náručí. Záporáky tvoří náckovské duo šílený doktor a všehoschopný zabiják a nechybí ani pár dalších zajímavých postav pro dokreslení atmosféry. Nechybí ani humor a dokonce narážky na filmy, ve které se hra odehrává (Jih proti Severu, Casablanca). Musím zopakovat to co mnozí přede mnou - škoda že z toho nevznikl film.

To podstatné je, že se to celé parádně hraje. Ovládací příkazy byly zredukovány na 9, předměty se hlásí pod kurzorem a nabídnou vždy nejlogičtější akci, ve hře je spousta puzzlů s kamennými disky i ostatních puzzlů, ale na většinu máte někde nápovědu a stačí dávat pozor. Adventurní akce jsou převážně logické a i když jsem nevěděl jak dál a musel kouknout do návodu nikdy jsem si neřekl "jak jsem na tohle měl přijít?". Náplň je pestrá - budete bloudit bludištěm, zprovozňovat ponorku, zaměřovat z balónu vykopávky, zprovozňovat prastaré přístroje, boxovat, handlovat na arabském trhu atd... Navíc zhruba půlku hry můžete projít třemi způsoby - s pomocí Sofie, jako inteligent, či jako akční hrdina. Já si pochopitelně vybral Sofii, bez toho špičkování by to nebylo ono :) Podstatné je, že hra neháže klacky pod nohy žádnými dead endy, časovými limity, stresujícími či nelogickými situacemi, prostě nabízí jen čistokrevnou a stoprocentní zábavu. Adventura roku 1992.

Pro: Pěkná grafika, parádní příběh, spousta lokací, spousta zajímavých činností, logický postup, parádní gradace děje v Atlantidě.

+27
  • PC 100
Pro mně nejlepší adventura vůbec. Poprvé jsem jí hrál v roce 1995 na amize, naposledy před rokem přes scumm. Dohrál jsem jí asi už desetkrát, vyzkoušel všechny možné varianty. A souhlasím s makousem, že kdyby natočili další díl Indyho podle této hry, tak by určitě neudělali chybu. Hra má sama o sobě filmovou atmosféru a verze s dabingem to jen podtrhuje. Také hudední doprovod je úžasný.

Pro: Indyho dobrodružství, víc herních režimu, znovuhratenost, hezká grafika a hudba, humor.

Proti: Nic.

+26 +29 −3
  • PC 80
I přesto, že se považuji za milovníka adventur, tak jsem ještě nehrál kulty jako Grim Fandango, Sanitarium, The Neverhood, Day of the Tentacle, Sam and Max: Hit the Road, Full Throttle, Blade Runner, sérii Broken Sword, sérii Monkey Island a dálší… Avšak aktivně se svoje neznalosti snažím napravovat a díky Herní výzvě padnul pešek na adventury s nejslavnějším archeologem světa – Indiana Jonesem. Před Poslední křížovou výpravou jsem se rozhodl, že si zahraju údajně jednu z nejlepších adventur všech dob The Fate of Atlantis!

Příjemně mě překvapuje, jaké možnosti hra má – více východisek, jak vyřešit hádanky, náhodná umístění předmětů během hraní, více konců, a hlavně v jeden moment se hra roztříští na tři různé hry a vy si můžete vybrat, kterou z nich budete hrát! Taktéž oceňuji, že kdykoliv, kdy jste si nevěděli rady, vám Sofie poradila, co máte dělat dále. Když vezmu v potaz, z kterého roku hra je, je to doopravdy působivé! Hra na mě působí vizuálně pěkně i přesto, že to za chvilku (3 roky) bude dvacet let stará. Dabing je i na dnešní dobu stále kvalitní, Jones zní jako sympaťák a Sofie zní, no jako Sofie. Miluji soundtrack, který mi doteď zní v uších a musím se přiznat, že při poslechu jsem si vzpomněl na film The Thing, který měl podobný vibe. Hádanky jsou doopravdy chytré a dobře promyšlené, několikrát jsem dostal ten sladký aháá! pocit, když jsem na něco přišel, ale i tak se občas našli puzzly, které mi přišly nelogické a musel jsem se tak podívat do návodu... Postavy jsou sympatické, příběh je zajímavý a humor je humorný, obzvláště úvod mě rozsekal smíchy. Indiana Jones and The Fate of Atlantis je doopravdy kvalitně zmáknutá hra!

Moc věcí mi asi moc nevadilo, jenom párkrát pixelhunting, jak jsem již zmínil občas nelogické puzzly a tohle je asi moje hloupost, ale stávalo se mi, že jsem použil jeden předmět, postupoval v příběhu a poté mi došlo, že jsem onen předmět ještě potřeboval, takže jsem se musel vracet a vzít si ho, přičemž Jones se táhl jako slimák…

Pokud milujete kvalitní adventury a kvalitní dobrodružství, tak Indiana Jones and The Fate of Atlantis je zaručeně dobrou volbou! Tak a teď se konečně vrhnu na tu poslední křížovou výpravu!

(Herní výzva 2019 - "Adaptace")

Pro: Humor | Indy a Sofie | Dabing | Hudba | Atmosféra | Grafika | Hádanky | Více konců & tři různé průběhy hrou

Proti: Občas nelogické puzzly | Sem tam pixelhunting | Některé části hry mi přišli natáhnuté

+26
  • PC 90
Vždy když píšu retro komentář k nějaké hře, která mě po mnoho let provázela životem, těžko si lámu hlavu nad tím, jak ho napsat tak, aby skutečně vystihnul moje pocity / zážitky a svým způsobem popsal něco, co u hráče vystoupilo nad rámec herního zážitku.

Když kdekoli narazím na doslovný název tohoto titulu nebo zkráceninu "Indy 4", okamžitě se mi vybaví dlouhé letní dny strávené u počítače, nekonečnou a opakovanou konzumaci něčeho, co by jiný hráč po jednom odehrání už opustil. Těžko dnes hledám přesnou příčnu, proč mě ta hra tolik bavila, s určitostí mohu potvrdit, že to nebyly filmy, neboť tehdy jako kluk jsem je neznal vyjma pár filmových promo posterů a ústřední melodie, kterou znal skoro každý. Možná to byla okázalá různorodost hratelných prostředí, lehký neotravný humor a v neposlední řadě hudba (ne pouze hlavní motiv Johna Williamse, ale celkový hudební podklad). K tomu můžeme přičíst 3 možnosti rozdílného putování, které hru dělají zajímavou i tehdy, pokud ji člověk jednou dohraje. Záměrně neříkám zakončení, které je prakticky stejné, ale i tak jsem ocenil možnost projít si nové lokace a provádět interakci s novými postavami, kterou logicky jiná cesta, pokud se pro ní hráč rozhodne, nenabízí.

Miloval jsem ten příběh, miloval jsem vykreslenost prostředí a nenáviděl ony spindle puzzly (dokud jsem nezjistil, jak fungují). Dnes to vyzní možná směšně, ale to krásně namalované prostředí, různorodost lokací a neustálé experimentování s inventářem mě dokázalo opravdu pohltit. Člověk si možná vzpomene na The Secret of Monkey Island, nebyla náhoda, že autor hudby k Monkey Islandu složil mimo jiné i hudbu pro Indyho, z toho důvodu i hudební složka, kterou jsem jako fanoušek filmové/herní hudby miloval, i tady svým způsobem přilila oheň do celkové hratelnosti a zážitku, na který dodnes tak rád vzpomínám. Každé prostředí nebo složka měla svůj vlastní hudební motiv ať už se jednalo o hudbu, která podbarvovala nacistické tažení, uvolněnou nebo dobrodružnou atmosféru nebo prostě jen oživovala autenticitu daného prostředí (Minotaurův labyrint, Alžír, pouště, let balónem, ruiny Knossosu, srdce Atlantidy atd.).

Až s postupem času a let jsem zjistil, že autoři se inspirovali jednou z teorií, které pojednávají o tom, kde se Atlantida měla údajně nacházet (ze stovek teorií je obecně uznávaných několik a jednu z nich použili autoři jako konkrétní látku pro příběh a sice tu, že Atlantida "mohla být" ve Středozemním moři, podle čehož vypovídaly skutečné Platónovy spisy). Ale dost teoretizování.

Indiana Jones a tajemství Atlantidy (nebo spíš osud Atlantidy podle názvu) byla hrou, která obsahovala prakticky všechno, co si tehdejší hráč mohl přát. Veškeré herní aspekty jako příběh, hratelnost, zábava a poutavost - to všechno se slilo do jednoho titulu, který se později zasloužil o novější namluvenou verzi nebo nový soundtrack, který je doslovným orchestrálním remakem toho původního. S nostalgií pamatuju na knížku, kterou tehdy prodávali na pultech knihkupců a tato knížka byla literárním přepisem příběhu, který byl pro hru napsán. Dodnes bych ji možná v kopě neskutečného a dávno zapomenutého nepořádku možná našel...

Tím bych uzavřel svůj nostalgický komentář. Třešničkou na dortu bylo velké finále, které podobně nebo zdánlivě jako ve filmech zakončovala kamera snímající západ slunce podbarvená hudební suitou s motivy ze hry zakončené klasickým motivem Indiana Jonese.

Existují hráči, kteří podobně jako já jednou za řadu let opráší hru, která tolik člověku připomíná dětská léta a kteří nepovažují za ztrátu času se zas a znovu vrátit k již odehranému příběhu. Asi každý má nějaký ten seznam her, které prostě nestárnou a které, ať se stane co se stane, prostě nemají v hráčovo žebříčku nikdy odzvoněno.
+24
  • PC 70
K oslavování Fate of the Atlantis je pravděpodobně potřeba disponovat buď velkým okouzlením příběhy Indiana Jonese, anebo dostatečnou nostalgií po tom, jak jsme si hru užívali před dvaceti lety. Bohužel ani jedním má maličkost neoplývá, a tak se oslavování prostě nekoná.

Příběh hry mě v podstatě nechal úplně chladným a obávám se, že za pár měsíců nebudu schopen ho ani převyprávět a matně budu jen tušit o co tam vlastně šlo. To je samozřejmě silně subjektivní záležitost, takže milovníci Indyho teď nechápavě kroutí hlavou a lámou nade mnou hůl. Vtáhnutí do příběhu bohužel nepomáhá klasická “hratelnost” adventur této doby, kdy v některých případech není cílem prověřit hráčovu schopnost logického uvažování, ale důkladný test jeho trpělivosti a odolnosti. Ve chvíli kdy má vůle povolila, přišla po nahlédnutí do hintbooku značná frustrace z toho, že řešení je na palici, navíc doplněná o ten fakt, že jsem v průběhu nekonečného zkoušení “všeho na všechno“ ztratil vlastně nit v příběhu. Upřímně řečeno nedokážu si ze hry vybavit jediný rébus, nad kterým bych uznale pokýval hlavou, že to bylo něco originálního a dobře promyšleného.

Pojďme se chvilku věnovat i těm stránkám, kterým nemám co vytknout. Určitě mě potěšil ten lehký decentní humor, sice ho tu není moc, ale byl to vždy příjemný okamžik, tlumící mé rozpaky ze hry. Grafická stylizace se mi velmi líbila, i přesto, že jsem to hrál ve fullscreenu, takže pixel byl opravdu PIXEL. Stejně tak dabing a hudební podkres výborně doplňují atmosféru hry, a nebýt těch rušivých elementů popsaných výše, asi bych si hru velmi užil. Nelineární průchod hrou je také samozřejmě plus, ale teprve ve chvíli, kdy hru hrajete opakovaně. Bohužel k opakovanému hraní mě po dohrání fakt nic neláká, maximálně si znovu pustím intro hry.

Každopádně by bylo hodně nefér tu hru zašlapat do bláta. Bezpochyby jsou na světě hry s mnohem horším příběhem i s mnohem absurdnějšími puzzly. Takže mé hodnocení není až tak negativní, jak by se dle předchozího textu mohlo zdát. Jen se prostě nedostavil ten pocit, že hraji jednu z nejlepších adventur všech dob.

Pro: Zpracování, grafika, hudba, dabing, nelinearita

Proti: Příběh, hratelnost, puzzly

+20 +21 −1
  • PC 75
Pokud pominu internetové flashové adventury, pak je toto má první adventurní hra.
Na začátku to byla jízda, Indy trousil jednu vtipnou hlášku za druhou a jeho kolegyně byla i přes pixely sexy. (To je důvod proč jsem jí i přes její ženskou blbost vzal sebou) Ovšem ke konci hry mě to již tolik nebavilo jako v první polovině, bodový zlom byl při vstupu do Atlantidy, už mě nebavilo poněkolikáté luštit ten kamenný kód a tak jsem šáh po nápovědě internetové. Obzvlášť neskutečně mě poté štval vnější labyrint a nutnost se neustále vracet pro předměty.
Být to delší tak nevím zda bych to dohrál. Nechápejte mne zle, Indyho dobrodružství se mi opravdu líbilo ale od Atlantidy jež je v názvu hry bych čekal opravdu více než jen trochu frustrující dlouhé chození. Možná adventury opravdu nejsou pro mě, ale znovu bych si to nejspíš nezahrál i přesto že mě to bavilo.

Grafické zpracování je dnes již na mě trochu moc předpotopní a musel jsem si na dizajn zvykat, ovšem na dobu dobré ozvučení a pěkný dabing toto nádherně doplnil. Dále mě překvapil systém dialogů a jejich větvení a následky a dokonce i následky podobné těm v Mass Effectu.
Poetický konec hry je nejzajímavější částí hry, máte se rozhodnout (Spíš jste donuceni) zda se stát bohem, zde by se většina lidí rozhodla stát se bohem, ovšem Indy by tak nejspíš nechtěl (podle filmového pokračování) a tak se musíte opravdu v dialogu snažit zda máte zůstat člověkem, ale je to na vás, já osobně bych jím chtěl být, Indy ale ne a tak jsem zvolil útěk jež byl obtížný ale vyplatil se, dokonce vás hra do toho boha nutí!

Záseky ve hře byly, a ne málo... Ale nakonec se mi vždy podařilo na danou věc přijít, ovšem diskutabilní logičnost těchhle řešení byla více než divná a ve skutečnosti by ani nefungovali, ale což! Je to jen hra.
Nevím zdali bych hru doporučil pokud by byla delší ale vzhledem k tomu že vám zabere maximálně šest hodin, je to dobrá volba pro každého fandu Indyho a příležitostné adventuristy!

Nejlepší části:
Prolog
Epilog
Ponorka
Monte Carlo a Alžír

Nejhorší část:
Vnější část Atlantidy

Pro: Indy a jeho kolegyně, Humor, Dabing, Délka, Větvení příběhu a více konců/způsobů.

Proti: Atlantída, Natahování Chodeb, Mírná frustrace, Zákysi kvůli nelogickým nebo nepostřehnutelným řešením, Kamenné klíče.

+15
  • PC 55
Hrát to v roce 92 nebo 93, tak jsem asi nadšený. Jenže jsem to hrál pro "doplnění vzdělání" a vzal jsem to jedním vrzem s Infernal Machine, a to mě tak nějak chytlo víc, přesto, že jsem fakt fanda adventur. Dojem mi kazí zejména závěrečná část v Atlantidě, která měla být vyvrcholením, pro mě však byla úmorná. Poslední fakt super část je v ponorce. Pak ale přijde tma, bludiště, kanál a lávové bludiště. A to je fakt smrtící kombinace, která mě vůbec nelákala do hraní.

V tu chvíli máte v inventáři asi 25 věcí, něco je nutno použít, ale pak to zase musíte vzít, protože nevíte, jestli to nebudete zase potřebovat, jakože většinou jo. Dojde vám to samozřejmě až docela pozdě. Pak spotřebujete kuličky, tak se vracíte X obrazovek zpátky pro nové kuličky. Prostě v té době tak nějak neřešili to, že ta hra bude prostě nezábavná. No co, tak hráč stráví hodiny tím, že chodí sem a tam.

Docela mě taky dožíraly ty otočné kameny, které tam bylo nutné skládat asi pětkrát. Přišlo mi, že to bylo vždycky úplně naopak, než byly rady v deníku, návod použít nešlo, protože je to pro každou hru jinak, takže ve výsledku jsem akorát zkoušel všechno na všechno. Většinou to vycházelo na 256 kombinací, což byla vždycky zábava to zkoušet jednu po druhé. Jako test trpělivosti dobrý.

Kladem je určitě dynamicky se vyvíjející hudba. V té době byly obecně hry od Lucasarts naprostým pionýrem něčeho, co je dneska již samozřejmostí. V jiných hrách té doby, třeba i v adventurách, byla prostě jedna skladbička na jednu lokaci. Když skladbička skončila, začla znovu, nebo začla jiná. Při vstupu do jiné lokace se první skladbička usekla a začla nová. Jenže ve hrách od Lucasarts na to šli jinak a díky programu IMUSE vytvářeli kontinuální proud hudby, který se průběžně měnil a vývíjel podle hráčových aktivit. Jeden proud hudby vplouval do druhého a tím vytvářel pro každého hráče individuální hudební zážitek.

Výborné je na této hře i interaktivní intro a množství lokací. Celkem solidní humor. Délka (ta je již ke konci spíše na škodu). Bohužel příběh mě tolik nezaujal, což je subjektivní. Ale není to tím, že by mě Atlantida jako taková vůbec nezajímala. Jiné fikce o Atlantidě mám moc rád, ať už je to hra Atlantis, nebo i ta "blbá" Hvězdná brána. Oboje to jsou mnohem zajímavější koncepty, než co je tady. Tady je to jakože "věrohodnější" a podle Platóna a tak, ale ve výsledku to působí mnohem víc jako blbost, asi díky Nur al sáááálovi. A obecně roztříštěnost lokací příběhu moc nepomáhá v jeho soudržnosti a nějakém tahu na branku.

Nelinearita je sice na jednu stranu super, na druhou ji nemám rád. Já jakožto jistý autista/perfekcionista mám pak blbý pocit, že o něco přicházím. Nutí mě to zkoušet všechny způsoby, jinak mi tiká oko. Jenže lenost byla výjimečně silnější, takže jsem měl celou dobu hraní nepříjemný pocit, jaké to asi je hrát bez Sophie, všude bojovat. Alespoň snad všechny ty konce jsem si proklikal a prosledoval na youtube, ale člověk nikdy neví.

Když jsem ten komentář začínal, tak jsem si myslel, že nemám o čem psát, ale zase mi to trochu ujelo, tak se omlouvám za své názory. Nic proti hře nemám, a přesto, že jsou mi její klady i přínos zřejmé, skutečně bavila mě jen místy a bohužel konec mi ubral alespoň 15% a dohrával jsem jen z povinnosti.
+15 +16 −1
  • PC 80
Pouštět se do takto starých her je vždy riziko. Já měla technický problém hned na začátku hry. Při prvním spuštění se mi na monitoru zobrazila pouze ¼ obrazu. Neviděla jsem menu a nevěděla, kde upravit rozlišení. Nakonec se mi to podařilo a s velkou slávou jsem se pustila do hraní.
Indiana Jones Fate of Atlantis je plná humoru od samotného začátku (padání ze schodů) až do konce. Styl humoru, akce a příběh přesně odpovídají duchu, v jakém jsou filmy. Atmosféra je perfektní.
Poměrně trvalo, než jsem si zvykla na herní mechanismy. Je třeba pokaždé vybrat, co se udělá a s čím se to udělá. Líbila se mi i míra detailu, se kterou byla tato mechanika udělána, např. ve tmě se look změní na touch, protože logicky Idie nevidí. Hra nabízí velkou řadu dialogových možností. Což na konci hry způsobuje, že ukecat to tak, aby byl dobrý konec, je pořádná makačka. Také výběr věcí, které šlo směnit za masku, se mi zdál nekonečný :)
Nejedná se vůbec o jednoduchou hru. Často jsem si připadala ztracená a měla jsem pocit, že už jsem musela vyzkoušet všechno. Když jsem zjistila řešení, někdy jsem se plácala do čela, jak to, že mě to nenapadlo hned. Jindy jsem si ale říkala: „Jak jsem na tohle asi měla přijít?!“ Velkou část hry jsem trávila chozením sem tam a náhodným zkoušením všeho možného. No a občas pomohl i strýček Google. To ale jen, když jsem byla opravdu zoufalá. Problém, který byl nejspíše chybkou hry, jsem měla při hledání cesty v bludišti na konci hry. Sofia mě nechtěla následovat a já nevěděla, jestli můžu jít dál, nebo se pro ni mám vracet. Ukázalo se, že jsem mohla jít dál. Pak se někde vždy objevila.
Zvuk hry je hezký, hudba dobrá, ale jakoukoli řeč doprovází hrozné šumění. Ze začátku mě to rozčilovalo, ale zvykla jsem si.
Sečteno, podtrženo, Indiana Jones Fate of Atlantis je zábavná hra, která vás trochu potrápí.

Pro: příběh, humor

Proti: šumění při mluvení

+15
  • PC 80
Herní výzva 3
Nikdy jsem neviděl žádný film Indiana Jonese, a ani jsem doteď nehrál žádnou hru. Tato hra pro mě byla premiérou. Jelikož mám rád takovéto adventury, tak jsem se na ní velice těšil.

Na začátku si můžete vybrat ze dvou režimů a to více akčního nebo logičtějšího. Samozřejmě jsem chtěl více logičtější, protože to je adventura. Vstup do hry byl docela zajímavý. Prostě a jednoduše mě hra prskla do akce. Najdi daný předmět a zábava byla na světě.

Velice jsem se těšil na cestování po různých zemích světa, ale byl jsem trochu zklamán, protože jsem jich očekával mnohem více a doufal jsem, že se v nich zdržím déle. Autoři bohužel tohoto nevyužili a do každého státu jsme pouze nahlédli a získali daný předmět nebo informaci.

Předmětů na sebrání ve hře bylo velice dost, ale i když už je člověk zužitkoval, hra mu některé předměty nechala v inventáři, i když už je po zbytek hry nevyužil a akorát se pletly. Ve své podstatě byly dokola používány ty samé předměty např. disky.

Hra má krásnou grafiku, se kterou vykresluje daná města a krajinu. Grafika vypadá, jako by byla ručně kreslená.

Příběh je docela obstojný, ale příliš mě nenadchnul (na příběh nejsem příliš náročný ve většině hrách mi stačí i úplně obyčejný). Jako příběh byl v pohodě, ale neudržoval mě v napětí a nenutil mě k takzvané větě "Ještě chvilku a ukončím to" nebo "Co se asi stane, když udělám tohle".

Pro: hodně lokací, grafika, styl hry

Proti: Slabší příběh, recyklace předmětů

+10
  • PC 100
Pro mne jednoznacne nejlepsi adventura, jakou jsem kdy hral. Naposledy jsem ji pres ScummVM hral pred pul rokem a bavila me uplne stejne jako pred lety. Dokonale vystihnuta atmosfera a humor sveta Indiana Jonese. Myslim, ze kdyby ctvrty dil filmoveho Indyho byl natoen podle scenare teto hry, mohl dopadnout vyrazne lepe.

Pro: Vse

Proti: Nic

+4 +9 −5