Thief

Těžko říci, zda se jedná o rafinovaný absurdní humor ve stylu Monthy Python, pomstu nenáviděné trilogii nebo jestli byli autoři prostě a jednoduše padlí na hlavu. Tak propracované (nebál bych se říci až sofistikované) plivnutí do obličeje fanouškům legendární série se opravdu nepodaří vyrobit náhodou, na to je třeba se snažit. Hodně snažit. Autoři totiž zachovali některé vnější znaky série a současně absolutně překopali herní mechanizmy tak, aby byla hra dostatečně poplatná dnešní době.

Hlavní hrdina se pořád jmenuje Garrett, je zlodějem (byť to podle náplně hry vypadá, že si otevřel vlastní vetešnictví, protože sbírá po kilech nůžky a injekční stříkačky, dva zlaté za kus) a stále se na některých místech jedná o stealth akci (byť se autoři zhruba devadesáti procenty herních prvků snaží eliminovat ono hnusné, pomalé a neakční "stealth", aby si hru mohly zahrát i desetileté děti na gamepadu). Tím veškerá podobnost s původní sérií končí.

Už příběh háže z okna nosnou linku prvních tří dílů (nebál bych se říci až filozoficky laděné zápolení mezi Pagans a Hammerites) a začíná zaučováním pubertálního emofakana (vytáhlá, hubená, bílý ksicht, černé krátce střižené vlasy a chování arogantního fracka) jménem Erin do zlodějského řemesla. O společnost tohoto protivného sidekicka naštěstí Garrett hned po Prologu přichází (pravda, ještě mohli být autoři tak pitomí, že by z toho udělali kooperativní akci, tak možná Thief 5), ale celý příběh se motá kolem její záchrany, nechybí dokonce ani Garrettovy výčitky svědomí v naprosto zbytečných snových sekvencích. Druhá linka příběhu je vykrádačka Dishonored (který je zase vykrádačka původní trilogie, čímž se kruh uzavřel). Slovy jednoho pisatele na Metacritic"story virtually goes nowhere".

Mezi jednotlivými misemi je možné se volně pohybovat po městě, které se po každé příběhové misi drobně mění (počet a složení hlídek atd.). Autoři se zjevně inspirovali tím, co teď frčí (Batman atd.), na čemž by principielně nebylo nic špatného (s něčím podobným koketovala už trojka). Jenomže celé město je sice maličké, ale tak neuvěřitelně nelogické, zmatené a samoúčelně nadesignované, až to bolí. Krom hlavní katedrály neexistuje jediný orientační bod a drtivá většina dveří nejde otevřít, Garrett je tak nucen do každého druhého baráku lozit nějakými obskurními cestami přes střechy a ventilační šachty dvě ulice dále. Některá NPC (z toho mála uvnitř) se dokonce nacházejí na místech, kam se lze dostat pouze oknem po laně.

S výše uvedeným souvisí další neskutečný designérský nesmysl. Garrett neumí skákat (je možné se pouze na předem definovaných místech vytahovat nahoru) a Rope arrow lze používat opět pouze na některých (v celé hře asi tak pěti včetně tutorialu) místech. Pokud vás fascinovala možnost hledání spousty "skákacích a šplhacích" cest v obřích levelech prvních dílů, máte smůlu. Nicméně na druhou stranu Garrett nemůže odnikud spadnou (vždy dojde k zastavení pomocí neviditelné zdi), je schopen páčit okna (QTE s bušením do jedné klávesy, jedno okno jsem byl nucen v rámci hry vypáčit asi dvacetkrát, protože od sebe odděluje dvě části města), procházet úzkými průchody (asi dvacetisekundová totálně zbytečná animace s dalším QTE) a jak omračování osob tak vykrádání všeho možného jsou opět několikavteřinové animace. Pokrok nezastavíš. Autoři šli dokonce tak daleko, že libovolný boj je v zásadě další QTE (jedno tlačítko pro útok a druhé pro úhyb), nemluvě o tom, že Garrett pozbyl meče a dýky (ozbrojené stráže tak i v boji mydlí blackjackem). Boje naštěstí nejsou jádrem série, ale i tak je to dost na hlavu. Co se týče samotného leveldesignu příběhových misí, opět zapomeňte na neskutečnou svobodu minulých dílů, většinou je to jeden velký koridor s několikanásobným "odříznutím" cesty zpět.

Autorům ale asi i tak přišla hra málo akční. Nelenili tedy a přidali do ní upgrady vlastnosti jménem Focus (v podstatě BulletTime/EagleVision, upgrady spočívají zhusta ve vylepšení zobrazování všeho, omračování v boji, rychlost natahování luku atd.), která samotná je ve hře jako pěst na oko. Dále je možné vylepšovat výbavu nebo kupovat speciální vybavení, devadesát procent těchto vylepšení se ovšem opět týká samotného boje (více zdraví, více Focus, větší damage šípů, menší damage Garretta atd.). Pokud hrajete Thiefa jako předchozí díly (a otázkou je, proč jej vůbec hrát jinak), tak téměř nic z těchto upgradů nevyužijete, čímž ale dost ztrácí smysl plnění vedlejších úkolů.

Pokud by to stále bylo málo, tak je Garrett jako Master Thief triggerově odhalen téměř v každé misi. Dvakrát následně prchá v hustopřísné akční sekvenci (u jedné z nich mi při útěku přes hořící a vybuchující střechy města chybělo k výslednému dojmu "Thief of Duty" pouze pár Blackhawků a atomový hřib), jinde se už "poctivě vyomračovaná" rozsáhlá lokace zaplní nepřáteli s rychlostí chůze Jožo Pribilince. V některých misích se Garrett může nadýchat kouře, což mu snižuje zdraví (hrát tyto pasáže s modifikátorem "zranění = konec mise" musela být opravdu lahůdka). A dojde dokonce na dva opravdu mimořádně debilní Boss fighty. K tomu si připočtěte nepadnoucí akční hudbu (po čtvrté misi jsem ji do konce hry vypnul), debilní ukládací systém (před několika patchi dokonce mazal uložené pozice) a doteď nevyřešený problém se stutteringem na kartách ATI. Interface je opět přizpůsobený gamepadu, takže se například není možné dostat jedním tlačítkem na mapu, ale ta zase není ručně kreslená jako dřív, takže je to asi celkem jedno. A i po posledním patchi se občas stává, že se rozbijí "patrol routes" stráží a ti stojí zaseknutí na místě, případně při poplachu běží do zdi nebo sloupu.

Marná sláva, třebaže některé části některých misí dávají vzpomenou na legendární předchůdce a je možné si nadesignovat hormadou voleb vlastní obtížnost (což jde velmi rafinovaně proti samotné herní náplni), drtivá většina hry je standardní ukázka debilizace herního průmyslu.