Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 30
Těžko říci, zda se jedná o rafinovaný absurdní humor ve stylu Monthy Python, pomstu nenáviděné trilogii nebo jestli byli autoři prostě a jednoduše padlí na hlavu. Tak propracované (nebál bych se říci až sofistikované) plivnutí do obličeje fanouškům legendární série se opravdu nepodaří vyrobit náhodou, na to je třeba se snažit. Hodně snažit. Autoři totiž zachovali některé vnější znaky série a současně absolutně překopali herní mechanizmy tak, aby byla hra dostatečně poplatná dnešní době.

Hlavní hrdina se pořád jmenuje Garrett, je zlodějem (byť to podle náplně hry vypadá, že si otevřel vlastní vetešnictví, protože sbírá po kilech nůžky a injekční stříkačky, dva zlaté za kus) a stále se na některých místech jedná o stealth akci (byť se autoři zhruba devadesáti procenty herních prvků snaží eliminovat ono hnusné, pomalé a neakční "stealth", aby si hru mohly zahrát i desetileté děti na gamepadu). Tím veškerá podobnost s původní sérií končí.

Už příběh háže z okna nosnou linku prvních tří dílů (nebál bych se říci až filozoficky laděné zápolení mezi Pagans a Hammerites) a začíná zaučováním pubertálního emofakana (vytáhlá, hubená, bílý ksicht, černé krátce střižené vlasy a chování arogantního fracka) jménem Erin do zlodějského řemesla. O společnost tohoto protivného sidekicka naštěstí Garrett hned po Prologu přichází (pravda, ještě mohli být autoři tak pitomí, že by z toho udělali kooperativní akci, tak možná Thief 5), ale celý příběh se motá kolem její záchrany, nechybí dokonce ani Garrettovy výčitky svědomí v naprosto zbytečných snových sekvencích. Druhá linka příběhu je vykrádačka Dishonored (který je zase vykrádačka původní trilogie, čímž se kruh uzavřel). Slovy jednoho pisatele na Metacritic"story virtually goes nowhere".

Mezi jednotlivými misemi je možné se volně pohybovat po městě, které se po každé příběhové misi drobně mění (počet a složení hlídek atd.). Autoři se zjevně inspirovali tím, co teď frčí (Batman atd.), na čemž by principielně nebylo nic špatného (s něčím podobným koketovala už trojka). Jenomže celé město je sice maličké, ale tak neuvěřitelně nelogické, zmatené a samoúčelně nadesignované, až to bolí. Krom hlavní katedrály neexistuje jediný orientační bod a drtivá většina dveří nejde otevřít, Garrett je tak nucen do každého druhého baráku lozit nějakými obskurními cestami přes střechy a ventilační šachty dvě ulice dále. Některá NPC (z toho mála uvnitř) se dokonce nacházejí na místech, kam se lze dostat pouze oknem po laně.

S výše uvedeným souvisí další neskutečný designérský nesmysl. Garrett neumí skákat (je možné se pouze na předem definovaných místech vytahovat nahoru) a Rope arrow lze používat opět pouze na některých (v celé hře asi tak pěti včetně tutorialu) místech. Pokud vás fascinovala možnost hledání spousty "skákacích a šplhacích" cest v obřích levelech prvních dílů, máte smůlu. Nicméně na druhou stranu Garrett nemůže odnikud spadnou (vždy dojde k zastavení pomocí neviditelné zdi), je schopen páčit okna (QTE s bušením do jedné klávesy, jedno okno jsem byl nucen v rámci hry vypáčit asi dvacetkrát, protože od sebe odděluje dvě části města), procházet úzkými průchody (asi dvacetisekundová totálně zbytečná animace s dalším QTE) a jak omračování osob tak vykrádání všeho možného jsou opět několikavteřinové animace. Pokrok nezastavíš. Autoři šli dokonce tak daleko, že libovolný boj je v zásadě další QTE (jedno tlačítko pro útok a druhé pro úhyb), nemluvě o tom, že Garrett pozbyl meče a dýky (ozbrojené stráže tak i v boji mydlí blackjackem). Boje naštěstí nejsou jádrem série, ale i tak je to dost na hlavu. Co se týče samotného leveldesignu příběhových misí, opět zapomeňte na neskutečnou svobodu minulých dílů, většinou je to jeden velký koridor s několikanásobným "odříznutím" cesty zpět.

Autorům ale asi i tak přišla hra málo akční. Nelenili tedy a přidali do ní upgrady vlastnosti jménem Focus (v podstatě BulletTime/EagleVision, upgrady spočívají zhusta ve vylepšení zobrazování všeho, omračování v boji, rychlost natahování luku atd.), která samotná je ve hře jako pěst na oko. Dále je možné vylepšovat výbavu nebo kupovat speciální vybavení, devadesát procent těchto vylepšení se ovšem opět týká samotného boje (více zdraví, více Focus, větší damage šípů, menší damage Garretta atd.). Pokud hrajete Thiefa jako předchozí díly (a otázkou je, proč jej vůbec hrát jinak), tak téměř nic z těchto upgradů nevyužijete, čímž ale dost ztrácí smysl plnění vedlejších úkolů.

Pokud by to stále bylo málo, tak je Garrett jako Master Thief triggerově odhalen téměř v každé misi. Dvakrát následně prchá v hustopřísné akční sekvenci (u jedné z nich mi při útěku přes hořící a vybuchující střechy města chybělo k výslednému dojmu "Thief of Duty" pouze pár Blackhawků a atomový hřib), jinde se už "poctivě vyomračovaná" rozsáhlá lokace zaplní nepřáteli s rychlostí chůze Jožo Pribilince. V některých misích se Garrett může nadýchat kouře, což mu snižuje zdraví (hrát tyto pasáže s modifikátorem "zranění = konec mise" musela být opravdu lahůdka). A dojde dokonce na dva opravdu mimořádně debilní Boss fighty. K tomu si připočtěte nepadnoucí akční hudbu (po čtvrté misi jsem ji do konce hry vypnul), debilní ukládací systém (před několika patchi dokonce mazal uložené pozice) a doteď nevyřešený problém se stutteringem na kartách ATI. Interface je opět přizpůsobený gamepadu, takže se například není možné dostat jedním tlačítkem na mapu, ale ta zase není ručně kreslená jako dřív, takže je to asi celkem jedno. A i po posledním patchi se občas stává, že se rozbijí "patrol routes" stráží a ti stojí zaseknutí na místě, případně při poplachu běží do zdi nebo sloupu.

Marná sláva, třebaže některé části některých misí dávají vzpomenou na legendární předchůdce a je možné si nadesignovat hormadou voleb vlastní obtížnost (což jde velmi rafinovaně proti samotné herní náplni), drtivá většina hry je standardní ukázka debilizace herního průmyslu.

Pro: některé části některých misí jsou v duchu minulých dílů, občas atmosféra

Proti: příběh, samoúčelný design města a linearita misí, nesvoboda při skákání / rope arrow, milion zbytečných animací a QTE, z hlediska zaměření hry nesmyslné upgrady a celkové tlačení do akčnosti

+48 +55 −7
  • PC 80
Přestože jsem žádný z předchozích dílů stealth série Thief nikdy nehrál, postupným vymíráním stealth žánru jsem příliš neváhal a vsadil až na díl nejčerstvější a v roli vyhlášeného zlodějského Garretta jsem se tak ocitl poprvé až nyní.

Nemá asi moc smysl začínat s opěvováním grafické stránky hry. Lze se snad jen velmi stručně zmínit, že z hlediska kvality je patřičně nadstandardní, horší je to však s výskytem občasného a velmi nepříjemného lagování, které bylo i přes všemožné úpravy grafického nastavení dost otravné. Naštěstí se, alespoň u mě, tento neduh postupně objevoval stále méně a víceméně v jedné lokaci, což mě z míry rozhodně nevyvádělo.

Do postavy Garretta jsem se hned od začátku vžil určitě dobře a jakožto správný zloděj se snažil, abych nenechal jediný kout neprobádaný, trezor nezamčený a zásuvky stolů netknuté. Zábavnost doplněná slušným, i když trochu zvláštně zaměřeným příběhem, se tedy u mě od prvopočátku dostavila s výjimkou okamžiků setkání s mutanty. Setkání s nimi naštěstí bylo zřídka, ale ať se na mě nikdo nezlobí, mně jejich přítomnost přijde v takovéto hře naprosto zbytečná a především dost neopodstatněná.

Co dodat? V pořadí čtvrtý díl série Thief mě určitě chladným nenechal a až na pár krátce trvajících nudnějších chvilek odcházím spokojený a s naivní nadějí, že nějaké stealth překvapení se pro mě opět brzy najde.

Pro: grafika, postava Garretta a jeho "práce", výskyt vedlejších úkolů

Proti: zvláštně pojatý příběh

+35
  • PC --
- příběh je zmatený a nezajímavý. při shlédnutí videa, kterak hloupá Erin padá do katedrály, jsem musel na yt, abych se přesvědčil, že je to opravdu konec a že mi to neskončilo předčasně. vůbec netuším, co to mělo znamenat. "sežeň mi knihu v bordelu... OK, kniha v bordelu, proč ne. ale nejdříve musím k Erin, která ví kde bordel hledat. ženská ví, kde hledat bordel... OK. přijdu tam, halušky. nic se nedozvím a něco seberu. OK. jsem zpět ve městě a mám jít do bordelu, ale proč jsem kua chodil k Erin a jak to že už vím, kde bordel hledat?"

- město nepřehledné, nečitelné. bez mapy se tam nedá vyznat. jakobych furt šel dál a dál, ale přitom se motám dokola. neexistují žádné poi, dle kterých by se dalo navigovat. věčně nevím, kde jsem, kam jít

- interface jak z nějakého sci-fi

- furt sbírám lup. jakože furt. je jedno, že drahý příbor leží v kanále a že tenhle zlatý pohár leží vedle žebrajícího bezdomovce. krást se musí vždy a všude a pokud možno v množství větším než velkém

- furt to kua laguje! při animaci koukám na lagující rozhovor mezi dvěma osobami! W! T! F!!!

- vypadá to parádně, lokace vypadají uvěřitelně, ale jsou příliš statické. panáci se promenádují sem a tam, civil jen tak stojí a mlčí. interaktivita je minimální.

- problémy se zvukem - občas někdo někde za oknem začne mluvit a prakticky to zní, jako by řval na mě. zvuk není tlumený, ozývá se z nesmyslných částí. v těch horších případech vidím jen titulky bez zvuku

- možná bych se později povznesl nad nesmyslný děj, ale ten performance je něco, co mi kroutí prsty u nohou.

druhý pokus 16.10.2014
- s patchem


- beze změn.

- jak už někdo na Steamu velice trefně poznamenal: "Hra je taková nemastná, neslaná, že neumí do sebe vtáhnout ani pořádně naštvat. Nejde si z ní vyprávět zážitky, ani si z ní dělat srandu."
+33 +36 −3
  • PC 60
Zo začiatku som sa bavil dobre. Páčil sa mi temný grafický štýl a hra svetla a tieňov. Atmosféru mali niektoré úrovne veľmi dobrú a stealth ma bavil tiež.

S pribúdajúcimi minútami ma ale začínalo srať príliš veľa vecí. V tom istom meste som sa ani po pár hodinách vôbec nevyznal a mesto neponúka takmer žiadne záchytné body. Prišlo mi to ako keby som blúdil neustále nejakým posratým labyrintom. Život v meste neexistuje, všetci robia strojovo to isté, na to, že je to vlastne otvorené mesto sa v ňom nič nedá zažiť. Jednoducho sa nedá rozprávať o žiadnych zážitkoch a tak je príliš častý povinný prechod otvoreným mestom nudným utrpením. Otváranie okien je otravné a veľmi otravné sú aj dlhé nahrávacie obrazovky. Príbehovo je to blbé a hlavná postava je nesympatická a nudná. Kradnutie hodnotných vecí na úplne nelogických miestach vypadá dosť smiešne.

Celkovo je nový Thief veľmi zvláštnou hrou. Úplne ju nezatracujem, má aj svoje svetlé stránky a miestami som sa bavil veľmi dobre. Výsledný dojem je však veľmi rozporuplný a pravdepodobne by som po druhom hraní išiel s hodnotením ešte nižšie.

Pro: graficky pekné, atmosféra, niektoré úrovne boli fajn, stealth ma bavil

Proti: nutný a častý prechod nudným a neprehľadným mestom, otváranie okien!!!, dlhé nahrávacie obrazovky, blbý príbeh, nesympatická hlavná postava, neustále kradnutie smiešne rozmiestnených hodnotných vecí

+27
  • PC 50
Thief je solidní stealth akcí, ve které je potřeba hlídat několik aspektů, aby nebyl Garett odhalen. Klasické pravidlo světla/stínů není ničím novým, ale v kombinaci se zvuky není vždy nejjednodušší řešení vyhnutí se světlu svíčky. Po herních úrovních se může na zemi nacházet rozbité sklo, které je nutno přejít extra pomalým krokem. Ne jednou je potřeba si rozmyslet přeběhnutí z jednoho krytu do druhého. A pokud zrovna na zemi neleží střepy, může na Garretovu přítomnost poukázat hlídací pes nebo pták v kleci.

Nepřátelé nejsou vůbec tupí. Nebo aspoň ne tak, aby po chvilce neúspěšného prohledávání okolí se šípem v hrudi zamumlali něco o větru a šli jsi svou cestou. Nepřátelům nepřijdou v pořádku dveře, které se před nimi samy otevřou. To platí třeba pro otevřený trezor nebo truhlu. Pokud něco takového zbystří, AI zavelí k průzkumu dané oblasti a v takovém případě nepomůže ke schování ani nejtemnější místo v koutě.

Hrát možná co nejméně nápadně je rozhodně na místě. Garret se sice může při přímém střetu ubránit docela jednoduchým systémem úhyb/útok, ale to neplatí při přesile dvou a více nepřátel. K vyhnutí se boji napomáhají schovky, které může Garret využít, jako jsou třeba skříně. Ale samozřejmě nejúčinnější je prevence v podobě omráčení nepřítele předem.



Bohužel celý tento koncept pomalejšího a neačkního přístupu si nesedl se zpracováním hry.



V první řadě. Kdo sakra myslel, že „interakční“ tlačítko je dobré řešení pro výklon zpoza rohu. Myslel jsem, že nutnost bindovat více akcí na jedno tlačítko umřelo někdy po první generaci Playstationu. Při snaze vybrat více kořisti v jedné bedně se klidně stane, že se Garret přicucne k bedně. Ano, stává se to při spamování interakčního tlačítka, ale to člověk tak nějak dělá reflexivně, když se mu po místo potuluje stráž.

Animace při otevření každého šuplíku, každé skříně, každé bedničky, každé truhly nebo jenom při sebrání cennosti....je prostě bolest. Po třetí kapitole jsem je začínal vnímat jako něco, co mě opravdu zdržuje a v dalších kapitolách jsem na úkor toho kolikrát nechal kořist kořistí a dělal, že jí nevidím. Jak s každou kapitolou přituhovalo, bylo složitější a složitější posbírat všechnu kořist v místnosti a nepozorovaně zmizet. Ona totiž kořist není v každé skříni nebo v každém šuplíku, ale animaci pro jeho otevření musí Garret udělat vždy. A co si budeme, koukat na otevírání dvou prázdných šuplíků za sebou je demotivující.


Tento problém je možné částečně vyřešit vylepšením schopností. Schopností, která urychluje sbírání předmětů. Garret úkon udělá znatelně rychleji, ale pořád se člověk kouká na ty stejné a samé animace. Systém vylepšování schopností je minimálně divné. Garett musí za královnou žebráků, aby si za peníze koupil vylepšovací bod. Vylepšovací bod za herní peníze...

Kdyby navigace po Městě nebyla tak příšerná. Tak nepřehledná. Tak otravná. Nebylo by cestování za paní s bodíkami tak vyčerpávající. Což platí pro cestování ve hře obecně. Městské části rozdělují úzké tunely, případně zavřená okna. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby nebylo nutné každé okno vypáčit zběsilým mačkáním interakčního tlačítka nebo odklízením trámů z cest a to stejným zběsilým mačkáním tlačítka.

Thief vypadá sakra dobře na hru z roku 2014, kterou předčí jen atmosféra Města. Příběh je v první půlce minimálně solidní a jediné co mi v jeho vyprávění vyloženě nesedlo byly občas až excentrické cutscény s ohledem na pojetí hry. Bohužel samotná hratelnost mě po většinu herní doby vytáčela. Necítil jsem onu volnost, kterou se hra snaží do jisté míry tlačit. Možná jsem Thiefa prostě hrál jen špatně a vlastně je ve svém jádru skvělá hra, ale po většinu času jsem byl hrou jen otráven a při dokončení hry jsem měl jen radost z faktu, že už to nikdy nebudu muset zapnout. 

Herní výzva 2021 - 1. Pacifista
+21
  • PC 20
První Thief patří mezi mé nejoblíbenější hry a nedávno jsem se (s parádním HD texture packem) přesvědčil, že si svou nezaměnitelnou atmosféru uchoval dodneška. Dvojka byla podle mě trochu slabší a Deadly Shadows jsem přestal svého času hrát ještě v první misi, kdy jsem omráčil strážného, přes celý komplex se k mému zděšení ozval jeho meč třísknoucí o podlahu - to nikdo nezaregistroval -, jen aby o chvíli později někdo objevil jeho tělo, zalarmoval pár lidí kolem a po deseti vteřinách neúspěšného hledání na celou nepříjemnost všichni zapomněli s tím, že to musely být krysy.

Od rebootu série jsem tudíž nic nečekal, zvlášť když Eidos Montreal již stojí za nemastným neslaným Human Revolution a příšerným Tomb Raiderem.

Nové The City, v němž se celý děj odehrává, připomíná nejvíce asi viktoriánský Londýn řízlý steampunkem, v němž je pro větší wow efekt skoro vše několikrát větší než by bylo reálně možné/opodstatněné. Původně jsem si myslel, že tento posun k době industrializace, která tvoří jedno z hlavních témat, autoři zvolili pro kompaktnější setting než byl ten s raně středověkými ozbrojenci štrádujícími si to mezi elektrickými generátory, nicméně metafyzika světa hapruje díky ujetému a pitomoučkému příběhu mnohem víc - někdo vzal témata původních dílů a vytvořil z nich naprostou blbost.

Prozkoumávat město (s npcčky tak živými jako je dnes, 16. 3. 2014, Adolf Hitler) a především plnit vedlejší mise spočívající obvykle ve vykrádačkách bytů, jež jsou někdy nesrovnatelně nápaditější než main quest, mě, alespoň do poloviny hry, vcelku bavilo, protože na nejvyšší z nabízených obtížností (ještě je možné si přitížit v custom) nefunguje super cool wow bullet time ani vizuelní nápověda ihned lokalizující netrpělivým harantům všechny hračky, se kterými si na onom místě potřebují hrát, a je třeba až adventurně obhlédnout prostředí.

Je ale poněkud zku*vené, že design města nabízí k cíli vždy maximálně dvě cesty, včetně opět (Human Revolution) NAPROSTO NESMYSLNÝCH větracích šacht, a zas (Tomb Raider) znásilňuje celé město ve velkou opičí dráhu; fakt už nevím, jestli se mám smát, nebo brečet. S trochou nadsázky dalo by se říct, že Bonehoard z prvního Thiefa proti tomu ještě vypadá jako uvěřitelná hrobka. A jak tohle pro mě zabíjí atmosféru, nepřidávají jí ani veskrze průměrné zvuky ni otřesný dabing. Opět vzpomenu na původní hry, jejichž půvabný ambient mrazil jako čepel v lebce.

Předmětů na odcizení je tentokrát hodně (neboť lidský mozek rád syslí i nereálné předměty) a musím říct, že některé kousky jsou fakt hezké (sbírka šílencových obrazů (jemně inspirováno Boschem :)), brože při nepokojích zavražděných sester...), standardem je dnes i kvalitně rozanimovaná hlavní postava.

Jenže vcelku... nic moc; nový Thief je slepenec stupidních klišé, přičemž samotný a brzy repetetivní gameplay nemá takovou kvalitu, aby to dokázal zastínit.
+19 +26 −7
  • PC 45
Nejsem žádným skalním příznivcem série Thief, ale baví mě plížit se ve stínu, krást cennosti a vyhýbat se odhalení. Bohužel jsem chtěl mnohem více, než co nabídnul Thief 4.

Co se mi líbilo:
* Některé vedlejší úkoly jsou zábavné. Bohužel většina z nich je extrémně triviální (jdi to tamtoho prázdného domu a najdi konkrétní věc). Ale bylo tam pár, kde jste měli pocit, že jste opravdu uprostřed živoucího prostředí.
* Grafika je skvělá.
* Architektura města je moc pěkná.
* Líbily se mi indikátory pozornosti na strážích a vaše schopnost soustředění. Nemusíte to používat, pokud chcete ten správný tvrďácký zážitek, nebo to používáte a můžete tak mít ležérnější herní styl.
* Minihra vylamování zámků je skvělá, a ve vylepšeném režimu soustředění je dokonce ještě lepší.

Co se mi nelíbilo:
* Celá série Thief se zdá být posedlá divnými hororovými věcmi typu mutující mor, zombie, duchové a jinými nadpřirozenými úkazy. Nemám rád horory. Nechci je ani hrát. Chci si zahrát středověký simulátor zloděje. Ale dokolečka dokola jsem opakovaně teleportován do nějakého "snového světa", kde duch mého údajně zemřelého kolegy si se mnou hraje jako v nějakém hororovém filmu. Když jdu opuštěnou knihovnou, vyleká mě tvor ve stylu ghůla. Je to samozřejmě věc vkusu, ale mnohem radši bych měl uvěřitelný středověký svět, než hororový. A proto jsem i mnohem více času trávil v postranních úkolech než v hlavní dějové lince.
* Kinetóza (motion sickness). V této hře jsem ji zažil poprvé. Pohupování hlavy při chůzi zas takový problém nebyl. Ale při každém rozhlédnutí vlevo či vpravo se obraz trochu nakloní ve směru pohybu. Takže obraz pak není vyrovnaný zcela horizontálně, ale trochu zkosený. To mě dělalo nehorázně špatně, zejména při pomalých pohybech hlavy. Další problém je, že Garretova postava je ve hře neuvěřitelně nízká. Vaše výška je stejná, jako výška muže sedícího na židli (a to když ještě nejste skrčení!). Z toho jsem měl nepříjemný pocit po celou hru. Doslova mě z toho bolely záda, protože jsem si připadal jako někdo permanentně shrbený, kdo se neumí narovnat. Všechno dohromady mi to způsobovalo nepříjemnou kinetózu. Samozřejmě nic z uvedeného se nedá nastavit/vypnout, ačkoliv mnoho z toho by šlo snadno (houpání hlavy, šikmení obrazu).
* Hlavní město je pěkné a uvěřitelné, ale je extrémně složité k navigaci. Mezi ulicemi je povolených jen pár konkrétních přechodů (většinou musíte cestovat po "zlodějské dálnici" - střechách a římsách, protože ulice je těžce hlídaná), a je dost těžké pamatovat si jak se dostat z bodu A do bodu B. Protože stráže jsou všude a znovu se objeví, i když se jich zbavíte, tak musíte být neustále extrémně opatrní, i když chcete jen navštívit obchodníka nebo si vyzvednout odměnu po splnění úkolu. Cesta z jednoho konce města na druhý jen pro nakoupení zásob vám zabere klidně 15-20 minut! Je to přestřelené a frustrující.
* Ještě více frustrující jsou nahrávané oblasti. Město je rozkouskované do maličkých oblastí, takže při přechodu města z jedné strany na druhou projdete třeba 4 oblasti. Nahrávání, nahrávání, nahrávání, nahrávání. Pruda.
* Některé mechaniky vypadají pěkně v upoutávce, ale ve hře jsou velmi otravné. Až budete páčit po sté okno, tak budete skřípat zuby nad 10sekundovou animací, která ještě vyžaduje horečnaté mačkání tlačítek. Netuším, proč to aspoň nemohla být nějaká zábavná minihra typu páčení zámků. Ještě horší je, když ono vypáčené okno spustí nahrávací obrazovku - ale to se samozřejmě nemohlo provést během toho páčení, kdepak.
* Když jsme u těch animací, když se poprvé pokusíte protáhnout úzkou škvírou a uvidíte kládu, kterou je třeba posunout (samozřejmě horečnatým mačkáním tlačítek), tak je to pěkný zážitek. Ale když pak uvidíte, že každý úzký prostor ve hře, kamkoliv se podíváte, obsahuje tu stejnou kládu, tak zaboříte tvář do dlaní a začněte zpochybňovat příčetnost herních návrhářů.
* Kořist působí obecně a nezajímavě. Pořád ty stejné poháry, svícny, prsteny, náušnice. Větší variabilita by k dobrému pocitu z kradení určitě prospěla. Je tu i nějaká pěkná unikátní kořist, ale je označená jako sběratelské předměty, a kromě perfekcionistického syndromu není pro sbírání těchto předmětů žádná motivace. Chci mít možnost je prodat!
* Mapa. Tak neužitečnou mapu jsem ještě neviděl. Sama o sobě může být důvod, proč tuto hru nehrát, a to hodně vypovídá o její použitelnosti. Vidíte na ni nějaké náhodné modré obdélníky. Nemáte tušení co jste již navštívili a co ještě ne. Nemáte tušení kde je ulice, cesta po střechách, ani kde jsou proklaté dveře nebo okno. Často jdete skrz modrý obdélník, jakože cestu, a dojdete k velké zavřené bráně, skrz kterou se nelze dostat, aniž by to mapa nějak naznačila. Takže se musíte vrátit a dostat se skrz město jinudy, což znamená dalších 5-10 minut ztracených plížením se kolem stráží. Budete zuřit. A aby to bylo ještě vypečenější, tak pro zobrazení mapy neexistuje žádná klávesa - pokaždé se musíte proklikat přes zpropadené menu. Hádám, že za tyto vymoženosti můžeme jako obvykle poděkovat konzolím.
* Město vypadá pěkně v exteriérech, ale v interiérech působí mrtvě. V domech, do kterých máte dovoleno vstoupit, se většinou nenacházejí žádní lidé. Jen v pár úkolech se cítíte jako v živém prostředí - manželka spí v posteli, manžel chodí po domě, kontroluje ji, něco si mumlá. A ani v těchto případech to nepůsobí normálně živě, ale jen trochu. Bylo by naprosto skvělé, kdybyste se mohli vloupat do domů a tam byli reální lidé co provádí domácí práce, večeřejí, mluví, čtou si, hrají šachy, prostě něco. Nic z toho tu není.
* Většina postranních úkolů je extrémně triviální a nepříliš zábavná. Docela mě pobavilo pomáhání opilci dostat se domů. ale to byla bohužel výjimka. Většina je pouze o vyhýbání se strážím a nalezení skrytého tlačítka v místnosti.
* Směrování hlasu je velice zvláštní, dost často slyšíte nahlas konverzaci skrz zeď, ale pak se plížíte v patách nějakým strážím a máte problém jejich konverzaci vůbec zaslechnout. Pokud chcete vědět, o co jde, tak jsou zapnuté titulky naprosto nezbytné. Na zvuk hlasu se nedá spolehnout.
* Garret vydává zvuk, když otáčí hlavou. To je velmi otravné, protože se chcete pouze rozhlédnout po místnosti a okamžitě začnete vydávat zvuky šlépějí. Způsobeno je to tím, že Garret neumí otočit hlavou, vždy otáčí celým tělem a při otáčení na místě přešlapuje. Velice zlodějské, velice profesionální.

Hra mě docela zklamala. Podle mě si zaslouží koupit, jen pokud jste extrémním fanouškem série. A i tak potrénujte svoji duševní vyrovnanost, budete ji potřebovat.

Celkové hodnocení: Nic moc / Dobrá

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2015 v angličtině na Steamu).
+16
  • PC 90
Od "restartu" Thiefa jsem raději noc moc neočekával. O to víc jsem byl nakonec překvapený, jaká je z toho prima záležitost. Řadím se mezi skalní příznivce Garretta a jeho rychlých prstů :)
Celou hru v mých očích zachránila Custom obtížnost, kde lze navolit spoustu omezení a vypnout všemožné berličky, takže člověk nakonec skončí u starého dobrého šmejdění po mapě a vymýšlení "kudy by to šlo" a "jak se zatraceně dostat přes tu stráž, aniž by mě viděla". Je to ohromná zábava, obvzlášť při prvním průchodu hrou, protože člověk musí neustále spolupracovat s mapou, aby se někam dostal. A mnohdy, po pracném kličkování mezi strážemi, zjistí, že je ve slepé uličce a musí zase hezky zpátky :)
Tady musím zmínit jeden z neduhů hry, jakým je relativně skromný design misí. Sice vždy existuje pár cest, jak se dostat, tam kam člověk chce, ale většinou jsou 2 nebo 3 jasně dané možnosti, které vedou vedle sebe. Tady byl ve srovnání, kupříkladu Dishonored, o kus vpřed a některé mise z Dark Modu jsou jako z jiné galaxie. Při pomalém a pečlivém průchodu, kdy se člověk snaží ukrást vše, co není přibité, se to ale daří hře dobře kamuflovat.
Dalším nedostatkem je "příběh", který je tak zábavný, že jsem ho přestal sledovat asi po třetí misi a v klidu vše přeskakoval. Vyjde to myslím nastejno. S tím se tak trochu pojí i nudné bossfihgty, které mě opravdu nebavily a byl jsem rád, že jsem je vždy nějak rychle proběhl.

Thiefovská atmosféra tu nechybí, město je krásně ponuré, Garrett občas jízlivý jako vždy. Nebít chybek v designu, bylo by to za více bodů. Každopádně, našlápnuto je dobře, doufám, že vývojáři dostanou ještě možnost se v dalším díle z chyb poučit.

Pro: Okrádání, loupení a plížení dosytosti, zajímavé vedlejší mise, možnost Custom nastavení obtížnosti.

Proti: Sevřený mapdesign, nudné "bossfighty"

+15 +16 −1
  • PC 45
Od studia Eidos Montreal jsem hrál jak Deus Ex: Human Revolution, který pokládám za výbornou záležitost, tak nového Tomb Raidera, který mě také vesměs příjemně překvapil. I proto jsem nového Thiefa řadil mezi nejočekávanější hry tohoto roku, avšak bohužel musím říct, že jsem se velice zmýlil a pokud bych ji měl umístit někam mezi hru roku a zklamání roku, rozhodně by měla blíže k tomu druhému. Proč?

Nejsem sice fanda série, ale kupříkladu Dark Mod jsem nějakou chvíli zkoušel, a i když jsem zjistil, že to nebude zrovna hra pro mě, ocenil jsem propracovaný level design a znovuhratelnost misí, kdy mohl člověk díky slušnému výběru pomůcek správného chmatáka pokaždé zvolit jiný postup. V novém Thiefovi je sice také k dispozici poměrně solidní arzenál, ale kvůli lineárním levelům a velmi jednotvárně působící hratelnosti vůbec jsem je využil naprosto minimálně. Ideálním příkladem je klasický Rope Arrow, který bylo možné přichytit v podstatě na cokoli dřevěného, kdežto tady se jednou za čas objeví příhodně umístěný trám omotaný lanem, kdyby někomu náhodou nedošlo, že tady má danou hračku použít. Netřeba asi dodávat, že to působí hloupěji než anglický projev Miloše Zemana ke Dni nezávislosti.

Gameplay mi zde silně připomíná hru Ghost Recon Future Soldier, kde máte rovněž většinou k dispozici dvě cesty - buď pozabíjíte nepřátele, nebo se s nimi vypořádáte nenápadně. To je o to horší, že v prvním případě se alespoň můžete dostat do poměrně zábavné přestřelky, kdežto v Thiefovi v takovém případě pravděpodobně loadujete poslední uloženou pozici, protože jste přece Garret, ne Marcus Fénix. Ve výsledku je tak až příliš často předem jasné, kudy budete muset jít (případně koho cestou odpravit) a hra se tak scvrkává jen na to, abyste to provedli. Pokud tedy herní weby jako IGN chválily stealth prvky ve hře, docela by mě zajímalo, co je na nich bavilo, protože díky rychlému pohybu mezerníkem je téměř nemožné být nepřátelům na očích tak dlouho, abyste byli prozrazeni. Možnost pomalé chůze, ke které vás hra nabádá v blízkosti ptačích klecí nebo střepů na zemi, jsem využil asi pětkrát za celou hru, což myslím nepotřebuje další komentář. Pokud by to někomu i přesto nestačilo, je tady i bonus v podobě nemožnosti klasického skoku, což taky každého zrovna nepotěší.

Pro mě osobně byly také velmi rušivé prvky hry, kdy jsem musel procházet skulinami mezi haraburdím. Nevím, proč někteří vývojáři tyto nudné hovadiny vytrvale cpou do her, ale faktem je, že jsem díky nim za celou hru odtlačil přibližně dvacet klád v rámci cinematických sekvencí, kde zřejmě autoři chtěli, abych prokázal schopnost mačkat klávesu E. V tomto ohledu jsem se za těch necelých deset hodin tak zdokonalil, že dokonce zvažuji zaznamenání této dovednosti do mého životopisu, kde by mohla konkurovat vysoké odolnosti vůči nemožnosti přeskočení animace.

Kromě dřevorubecké činnosti také považuji za donebevolající nudu fakt, že například po odemčení truhly automaticky nevykradete celý její obsah, ale musíte znovu za použití autory oblíbené klávesy E (funguje-li vám ještě) každý předmět zvlášť sebrat.

Aby toho nebylo málo, ani příběh mi k postavě krále zlodějů nijak nesedí, připadá mi uspěchaný, celkem nezajímavý a chvílemi i nesmyslný. Zejména před koncem hry doporučuji nasadit si silnou vlněnou čepici, byť k tomu počasí letos zrovna nevyzývá, abyste si následným ťukáním do čela nezpůsobili nějaké trvalejší zranění. V souvislosti s příběhem bych ale pochválil atmosféru hry, která v některých chvílích dokáže být tajemná a hororová. To je podpořeno grafickým zpracováním, které rozhodně vývojáře Crysis 3 může nechávat ledově klidnými, ovšem ani nijak neurazí; snad jen s výjimkou některých pasáží, kdy hra působí jaksi neplynule či kýčovitě.

Již jen drobnou kaňkou na této zpackané hře je její nesmyslný název, který je stejně potřeba upřesňovat jako třeba u Need for Speed: Most Wanted 2012 nebo Prince of Persia 2008. Přidat za komerčně zajímavý název frančízy jako například Deus Ex nějaký přídomek není kdovíjak složitý úkol, a popularitě těžící z úspěchů předchůdců navíc určitě nijak neuškodí.

Sečteno, podtrženo a odinstalováno - pokud tvůrci proklamovali, že ve hře bude méně akce než v Dishonored (které přitom Thief podle mého názoru v lecčem okázale vykrádá), rozhodně svému slibu dostáli. Jen bych dodal, že ve srovnání s Dishonored je zde taky podstatně více nudy, a nejsem si jistý, jestli i to bylo součástí plánu. Závěrem bych pak rád poděkoval webu Tiscali Games, jehož recenzenti mi dali další důvod (do již tak velmi bohaté sbírky) neztrácet s jejich recenzemi čas.

Pro: Místy působivá atmosféra, hrát to není přímo utrpení, Garret má každé oko jiné, ptáci a psi jsou v klecích, trailery vypadaly pěkně, lze dohrát za pár hodin

Proti: Lineární level design i gameplay, nepovedený příběh se stupidním „koncem“, odstrkávání klád a titěrná práce s lupem

+14 +22 −8
  • PC 80
Stealthové hry jsou něco pro mě. Pokud hra nabízí více přístupů, téměř vždy volím ten stealthový. Takže Thief je hrou jako stvořenou pro mě. Vhledem k tomu, že jsem původní hry nehrála, nemám problém s tím, zda a jak autoři hru přepracovali. Původní hry mám rozhodně také v plánu si zahrát, ale zatím se na ně nedostalo.  

Příběh hry je, dle mého názoru tak trochu pohádkou o šlechetném zloději, který je vlastně kladným hrdinou, protože všichni, které okrádá, jsou stejně lupové. Vlastně jsem ani jednou neměla špatný pocit z toho, že jsem splnila úkol a někoho okradla. Velice rychle se hlavní příběh stočí k tomu, že Garrett musí zachránit celé město, které představuje celý herní svět. Takže taková klasika.  

Při hraní všech hlavních misí a některých vedlejších je možné získat ocenění za splnění konkrétních úkolů, tzv. zlodějské výzvy. Některé jsou však opačného rázu, např. nikoho nezabijte ani neomračte a omračte 1 osobu ze vzduchu. To nemám ráda. Nechci procházet hrou znovu jen proto, že na první pokus nebylo možné splnit všechny vedlejší úkoly. Motivace k opakovanému hraní by měla být jiná, zde hlavně volba jiného přístupu, či objevení jiného příběhu.  

Několikrát jsem si všimla, že se mi při konečném zhodnocení dohrané kapitoly nezobrazily některé splněné zlodějské výzvy, např. jsem si byla jistá, že mě žádná stráž neobjevila, ale tento cíl jako splněný se neukázal. A to jsem celou kapitolu kontrolovala, zda u tohoto cíle není nesplněno. Pro mě to bylo dost demotivující, protože jsem se opravdu snažila, abych měla cíl splněný, často jsem opakovaně načítala save a hrála určité části znovu a znovu. Nakonec mě hra ani neodmění tím, že by mi napsala, že mám splněno. Přišlo mi, že se z těch 4 možných výzev na konci prostě zobrazí jen 2. K čemu pak plnit úkol, za který nejste odměněni ani tím, že vám hra ukáže, že jste to splnili? 

Hra nabízí řadu vedlejší misí, které jsou většinou o tom, že je potřeba se někam vloupat a něco uloupit. Samozřejmě pro hráče je ideální uloupit vše, na co přijde. Je to trochu jednotvárné, ale každé vloupání má vlastní příběh a okrádáme daného člověka z jiného důvodu. Já měla mnohem větší očekávání od pomáhání se sestavováním automatona. Čekala jsem, že po jeho sestavení se něco stane. Že ho hodinář zapne a on ožije, ale nic takového se nestalo, bohužel.  

Po dohrání celé hry jsem si chtěla projít některé kapitoly (možná i všechny) ještě jednou a tentokráte zvolit trochu jiný styl. V prvním průchodu jsem se snažila najít veškeré cennosti a musela jsem často (skoro pořád) omračovat stráže (kvůli splnění výzvy jsem jen omračovala a nezabíjela). Nikdy jsem na konci kapitoly nedostala označení herního stylu Duch. Proto jsem chtěla jednotlivými kapitolami jen proletět, bez sbírání cenností, neviděna, neslyšena (mimo naskryptovaných odhalení). Bohužel jsem si to nakonec vyzkoušela pouze na jedné kapitole, přestože jsem zjistila, že tento herní styl mě bavil mnohem více. Nechtěla jsem začínat novou hru, abych nepřišla o již získané věci, ale vstupy k opakování kapitol, jsou rozesety různě po městě. Při představě, že je v tom děsivém labyrintu budu hledat, jsem raději hru odložila na později (hodně později).  

Orientace ve městě je totiž utrpením. Mně k lepší orientaci nepomohla ani mapa. Na té nejsou vyznačeny body, kde lze z jedné části přecházet do druhé. Když jsem pak lezla do všech možných baráků, abych zjistila, že zrovna tenhle průchozí není, vylamovala jsem milion oken, už jsem ani neměla chuť se pochybovat stealthově. Sice jsem se některé průchody, které jsem používala často, naučila, ale jakmile jsem musela jinam, byl to problém. Když jsem se takhle při hledání další kapitoly k opakování v jedné části města ztratila a nemohla jsem najít pak žádnou cestu ven (byla to ta část u kapitoly 7 a 8), raději jsem hru ukončila.  

Na začátku hry mě potkala menší nepříjemnost s nesynchronními titulky. Absolutně neseděla a já začala trochu panikařit, co s tím budu dělat. Naštěstí to bylo opravdu jen na začátku a následující titulky byly v pořádku. 

Graficky je hra dle mého názoru naprosto v pořádku. Hra už pá pár let za sebou, ale vše je pěkné. Hra je plná tajných průchodů, místností, atd. Pro milovníky objevování je to skvělé (už ne pro ty, kteří se jen chtějí dostat na konkrétní místo). Tajemstvích je nespočet a občas je i třeba se zamyslet, jak jim přijít na zoubek. Dobře je poznat, kde jste ve stínu a nebudete viděni, a kde je světlo. Celkově je hra dobře přizpůsobena pro tichý postup. Jediné tajné průchody, které mě štvaly, byly ty, které se musí odšroubovat, protože jsem musela často (mimo kapitoly) ty samé mřížky odšroubovávat opakovaně. Pokud to udělám jednou, měly by zůstat otevřené, a když se na dané místo budu vracen, mělo by stačit jen vejít.  

Je těžké celkově zhodnotit tuto hru a ještě obtížnější je vybrat nějaké procentuální ohodnocení. Hra se mi vcelku líbila, ale mohlo to být lepší. Měla jsem větší očekávání.

Pro: stealth

Proti: orientace na mapě

+13
  • PC 70
(Průběžné hodnocení, z Thiefa jsem doposud trochu mimo mísu, možná ho ještě pošteluju. Též očekávám budoucí masivní poladění bugů, které povede k dost odlišným recenzím a zážitkům, než je v1.0)

Kontroverze roku, vzhledem k fakt koňské dávce chyb, kterýma hra čtvráct dní po vydání disponuje, uděluju nejvyšší možné tolerovatelné hodnocení, které si v celkovém kontextu mých známek ani nezaslouží. Celkem oldschoolový a trvanlivý matroš a noční fetiš pro cetek a tretek milné geeky, až bláznivě přenastavitelný, to už se dneska jen tak nevidí... Umění a talent autorům skrze jejich dílo někdy stříká i ušima, nemůžu neocenit skutečné obksurity jako Moirův blázinec, Montonessiho obrazy polidštěných zvířat, Garret je cool postava s prima průpovídkama a fešnou cimrou...

A přitom, koketovat s Thiefem je jako randit s dvacetiletou sexuálně zamrzlou nádhernou pannou. Člověk v tom vidí nějaký potenciál a očekává něco velkýho, ale nakonec z toho není nic moc, protože zázraky se prostě nedějou (recenze varovaly velmi jasně). Aby byly mé pocity ještě nejasnější, částečně jsem si gameplay zajebal sám neubližným nech-brouka-a-stráže-žít nastavením, které sice šetří užitečné čudlíky, ale krev je snad od toho, aby tekla! Nedoporučuju toto levné frajeření s obtížnostma přehánět.

Aby bylo jasno, nemám nic proti linearitě, ani jsem si jí nevšiml a kvůli hromadě lupu v mega levelech to nehraju (čoření lesklých zďorbů mě přestalo brát v 6. misi). Ani proti enemákům, občas umí být i značně podnikaví, nastavte si hru pořádně a natuho, a oni pak řeší kdejaký šramot a šelest. Nepotřebuju ani převlečený Deadly Shadows (v recenzích málem braný jako nějaká berná mince kvality, přitom na těch samých serverech se na něj před deseti lety dost nadávalo, že není jako Dark Project, ani jako Metal Age). Přitom Deadly Shadows byl taky známý polotovar a odpouštěl jsem mu skoro ty samé chyby, akorát tentokrát už to autoři fakt přehnali. Pod sračkoidní mlhou selektivní paměti je ale zapotřebí si připustit, že Thief klopýtá už dlouho.

Nicméně já osobně si s ním s tuze rád zaklopýtám ještě popáté. Povyšuje hry na určité umění.

Pro: Thiefovo srdce bije stále čistě. Umělecky a graficky místama nesmírně promakané "čači". Mise v blázincu píše.

Proti: Buglist - jen tak z voleje: RAMkožravé město, loadingy po pár krocích jak v devadesátkách, enemáci píchající Garretta kordy naprudko přes textury, interface jak ze scífka, občas hroutivé sejvy, You can smell river from here:)

+12 +14 −2
  • PC 75
Tak a je to tady. Přišel den a čas na oživení další legendy v podání Eidos Montreal. Tito zkušení vývojáři už restartovali sérii Deus Ex a teď se vrhli na jinou herní modlu a to Thiefa. Hru vydali koncem února 2014 pro platformy PC, Playstation 3 + 4, Xbox 360 a Xbox One. Moje recenze se bude zaobírat počítačovou verzí. Povedlo se dílo dokonat? Vlastně docela ano, ale proti Human Revolution je to místy dosti fušeřina.

Jako obvykle i tato hra začíná příběhem. Vžíváte do role muže jménem Garrett, kterého celé město zvané The City, nazývá pravým jménem a to mistr zloděj. Po boku vaši věrné známé zlodějky Erin zažíváte obyčejný večer jako stvořený pro krádeže všeho druhu. Pobíháte po střechách domů, špičkujete se mezi sebou o to, kdo umí lépe obrat nebohé obyvatele a užíváte si života. Hrdinovy kroky však začnou směřovat k Northcrestově paláci, kde je svědkem obřadu, který spatří přes střešní okno. Erin, jelikož si myslí, že je ve všem lepší, se pustí na tenký led, když šlápne na první skleněnou tabuli. Propadne se (mohli jste vidět v traileru) dolů, střih a vy se probouzíte v nočních hodinách na kárce, kterou táhnou dvě osoby. Po čase Garrett dorazí do svého příbytku v hodinové věži, kde zjistí, že byl pryč asi trošku déle, než se zdálo a nezbude mu tak nic jiného, než zjistit, co se mu stalo a kde je jeho přítelkyně. Jelikož příběh nikdy nehrál v předchozích Thief hrách prim, nebudu se na něj dál zaměřovat ani tady, upřímně, totiž není o co stát.

Pojďme se tedy raději podívat na to, co nám hra přináší, co se týče například hratelnosti. Ovládání hry jde celkem od ruky a to jak na klávesnici, tak na gamepadu, ač bych si dokázal představit, že to jde doladit i lépe, nemáte problém si zapamatovat kombinaci kláves či tlačítek, které potřebujete. Opět, po vzoru Deus Ex, můžete téměř bezvadně využívat prostředí města ve svůj prospěch a každá vloupačka či mise nabízí několik směrů a cest, jak se ke kýženému výsledku dostat. Je tedy možné chodit po střechách, prolézat šachty, nastřelovat si provazy na trámy a následně po nich šplhat a další podobně vylomeniny. Jediné, co mi vadilo, je nemožnost libovolného skákání, protože se kolikrát dostanete do situace, která je vtipná a zároveň bolí. To se takhle vyšplháte někomu do bytu po laně a když chcete jít zpátky a stisknete mezerník, Garrett přeskočí na druhou stranu, jakoby lano nebylo. Tohle uděláte asi desetkrát, než zjistíte, že stačilo zvednout hlavu. Nebo se dostanete do situace, kde budete chtít utéci a z obou stran vám zablokují cestu vojáci a sevřou vás do kleští. Co dělat? V této hře nic, maximálně restartovat checkpoint, jinde? Přeskočit. Ale chápu, nejeden zloděj by mi mohl namítat, že hra se přeci hraje Thief stylem a měl by pravdu. Ale to by vám hra nesměla nabízet projít úroveň několika způsoby. Je tedy možné, že na ovládání si budete muset zvykat.

Vaši sběratelskou vášeň podporuje řada věcí, například skalpel, kterým vyřezáváte obrazy přímo z rámu a věšíte si je u sebe doma. Kleště pak slouží na odstranění různých mechanismů pastí. Šroubovák je dobrý přítel, pokud se chcete plazit šachtami. Velký pomocník je tzv. focus mód, díky kterému vidíte interaktivní objekty a víte, kam střílet lano, či který šuplík nebo dveře jdou otevřít (a mnoho dalšího). Tohle všechno je sice pěkné ,ale hlavní hrdina potřebuje stín jako drogu, takže jakmile se někde objeví temné zákoutí, je vaše šance ukázat, co umíte, ať už to je okradení stráže nebo větší vloupačka. Jak moc jste nebo nejste vidět, máte znázorněno v HUDu, což se hodí. Jako další tam najdete ukazatel focusu a také zdraví. Pokud se ve vašem těle najde pud bojovníka a nemáte rádi restarty, určitě si do batohu nabalte obušek, kterým lze rubat stráže jedna báseň. Ve vašem inventáři se však najde místo i na staré dobré klasiky jako jsou vodní šípy (uhašení ohně), zápalné šípy a další podobné rarity, bez kterých je zlodějina těžká dřina. Dá se sebrat i volně ležící lahev, která se hodí na odlákání pozornosti.

K čemu by však tohle všechno kradení bylo, kdybyste neměli kde utrácet peníze. Jedna možnost jsou různí prodavači pohybující se po celém městě, od kterých si kromě maku (zvyšuje focus) a lékárny (jídlo) lze koupit šípy, nebo třeba vylepšení vašeho obleku. Abych nezapomněl, dají se kupovat či jinak získávat body soustředění, za které pak upgradujete Garretta samotného, jak moc tichý je, jak umí natahovat luk a podobné serepetičky. Na své pouti potkáte i muže jménem Basso. Ten vám dá tip na to, kde dobře krást, nebo dostanete přímo zakázku. Kromě Bassa je ve městě i pár dalších lidí, pro které je možné plnit vedlejší questy. Druhá věc je, že než se naučíte každou uličku zpaměti, tak je nemusíte ani najít. Mapa je totiž po vzoru Deuse skutečně nepěkně zpracována a více než pomáhá, tak trápí. Když už jsem zmínil obyvatele města, měl bych prohodit pár slov o umělé inteligenci, která je téměř doladěná. Najdou se chvíle, kdy budete stát metr od vojáka, který vás díky zahalení stínem neuvidí, jinde se však může situace změnit. Stalo se mi, že jsem byl ve stínu a hlídka si to kráčela mým směrem. Stalo se nečekané, viděl mě i když neměl a to byl tak deset metrů daleko. Jo a jakmile vás objeví, tak doporučují rychle utíkat, protože vás rázem uvidí každý i ten, který neví, odkud vítr vane. Jinak řečeno všichni budou vědět, kam utíkáte a kudy, dokud se neschováte, což je těžké, protože to téměř nejde, ideální je pak restart, než si kazit dobrý dojem ze hraní, věřte mi. Ve skrytém průchodu hrou vám bude bránit i rozsypané sklo či voda - zde je třeba se plazit opravdu s jemností pantera. Někde se zase setkáte s papouškem nebo psem v kleci, kolem kterých musíte našlapovat opravdu jemně, nebo přivolají stráže.

Grafickou stránku hry pohání Unreal Engine třetí generace a měl bych k tomu jednu výtku. Hru jsem hrál na čtyřjádru od i7, Geforce 570 GTX (1289 MB), 6 GB DDR3 RAM a místy, když jsem šel například z hodinové věže do města, se hra neskutečně začne pár sekund trhat a načítat. Občas to takhle bývá a nepomohlo ani snížení detailů. Zřejmě jsem měl slabý stroj, nebo byla optimalizace lehce podceněna. Jakmile se vše ale načte do paměti, hra je tak plynulá, jak jen může být a je radost pohledět na krásně vymodelované prostředí. Ke zvukové stránce toho není moc co dodávat, snad jen, že nezaujme. Soundtrack je obyčejný a po dohrání po něm neštěkne ani pes. Co se však týče praskání střepů pod nohama nebo foukání větru za deště, to už je jiná pohádka a tam je odvedena práce velice dobře.

Hurá na verdikt. Pokud se chystáte hrát násilným stylem, raději ruce pryč, protože s tímto postupem hra počítá pouze co se týče bodového ohodnocení, ale samotný kód titulu na to není připravený a dostáváte se pak do obrovsky frustrujících situací, které si nepřejete zažít. Čekat na vás bude 8 kapitol a zhruba 16 hodin dlouhá kampaň - záleží však na dané obtížnosti a vašem bádání po městě. Odehrát se to dá samozřejmě i rychleji. Pokud ve vašich žilách koluje zlodějina a nemáte rádi hry, kde se moc spěchá s postupem, jste na správném místě. Jak jsem zmínil výše, být zbytečně zbrklí při hraní se opravdu nevyplatí, protože pak vyplují na povrch různé nedodělky a to prostě nechcete. Co říci závěrem? Kromě českých titulek, které objevíte v PC verzi, vás bude čekat velice příjemná jízda, která má sice krapet dementní a zbytečný příběh, ale o to více různých zápisků (dobře napsaných) či prázdných vitrínek (ve vašem obydlí), co jsou potřeba naplnit speciálními předměty, které po cestě najdete a když už je objevíte, tak je po Garrettovsku ukradnete. Já jen dodám, že Eidos Montreal umí a to hlavně restarty velkých značek. Jsem zvědav, co nám přinesou příště.

Pro: - Kradení! - Slušně dlouhá kampaň - Různé alternativní cesty

Proti: - Umělá inteligence bude chtít dopilovat - Nemožnost libovolně skákat - Nezajímavý a nudný příběh

+11 +13 −2
  • PC 65
Nebudu chodit kolem horký kaše a hned zprvu říkám, že budu hodně srovnávat s Dishonored. Ono právě Dsihonored si totiž z původního Thiefa hodně propůjčuje a to čím ve výsledku je, je i díky němu. Je proto na pováženou kdo od koho opisoval, jelikož nový THIEF je v podstatě totéž co Dishonored, jen v bledě modrym (doslova).

V jedné hře máme město postižené morem, v druhé "ponurou", v jedné hrajeme za zneuctěného legendárního ochránce královny, v druhé za legendárního zloděje, obě hry přitom mají podobný příběh a zároveň se podobně hrají.

Problém je ovšem v tom, jaký přístup k vývoji Thiefa tvůrci zvolili. Zanevřeli nad propracovaností herního světa, soubojový systém je naprosto příšerný a level-design dokáže potrápit (město, ač je rozdělené na malé frakce, je jedno velký bludiště). Jenomže pak jsou tady faktory, který celkový dojem dokážou vyvážit, přičemž za všechny musím vyzdvihnout parádní atmosféru, která nejenže dokáže prezentovat bídu doby a času kdy se hra odehrává, ale dokáže i s přehledem děsit jako v regulérní hororový adventuře.

Dalším plusem je pak postup hrou. jak asi mnozí tuší, hra je vyloženě jen a pouze stealth, kdy jak mile někoho naserete, soubojový systém a boje celkově vám hru dozajisté zkazí. Plížit se a být v pozoru je tak naprostou nutností. A protože jste zloděj tichošlápek, máte k dispozici celou řadu vychytávek (jedná se vlastně jen o luk s mnoha druhy šípů, kleště a šroubovák), které vám postup nejen zjednodušují, ale i přidávají na hratelnosti.

Po stránce grafický se (pravda) nejedná o žádný veledílo, odporně ale hra nevypadá a díky skvělému stínování vypadá mnohdy zkrátka pěkně, stejně jako v dešti. Co zaostává je technologie pro mimiku postav - snad u všech dnešních titulů se využívá motion capture (herec dostane na ksicht stovku senzorů a ty snímají pohyb obličeje do počítače), u Thiefa se zdá jakoby tvůrci vzali mimiku z původního šestnáct let starýho Dark Projectu a implementovali ji do rebootu.

Příběh není žádný terno, ale to nebylo ani v Dishonored- tam byl pouze mistrovsky prezentován) - zde se tváří zkrátka jednoduše, bezvýznamně a hráč ani po většinu času neví co a proč právě dělá a kam vlastně jde. Že by ale nedával smysl, nebo nedržel pohromadě se říci nedá. Prostě hráče akorát moc nezajímá. Od toho jsou tu pak i mimoběžné úkoly - taky mě nezajímaly.

Shrnu-li to do finálního odstavce: Nový Thief není tak úplně to, co se čekalo, grafika je pěkná jen když prší nebo plápolá oheň, příběh je nazajímavej, město spletitý a soubojovej systém vyloženě děsnej, ale pak je tady skvělá atmosféra, stealth postup využitej na maximum (leč opět vládnou četná zjednodušení), celá řada zajímavých momentů a výbornej soundtrack. Kdo ale hrál Dishonored, Thief pro něj bude buď naprostá sračka/laciná kopie etc., nebo prach-sprostá jednohubka. Pro mě to je jednohubka za 6/10.

Pro: atmosféra, soundtrack, stealth, snaha být ve všem podobný Dishonored (jo, pro mě je to plus)

Proti: nudný město, nezajímavej příběh, když na to přijde tak souboje, mělo to přijít minimálně o tři roky dřív (to bych z toho byl možná na větvi)

+10 +12 −2