Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Dishonored

Dishonored: Definitive Edition

85
489 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > 1st person akce *
akce > stealth akce
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
09.10.2012 PCPS3X360
25.08.2015 PS4XOne
Vývojáři:
Oficiální stránky:
http://www.dishonored.com/
Dishonored je first-person akce, která je mixem různých her a jejich prvků.

Příběh se točí okolo Lorda protektora (osobního strážce) císařovny ostrovního městského státu Dunwall, který se jmenuje Corvo Attano. Jediná věc, ležící mu v hlavě, je bezpečí císařovny a její dcery. Bohužel se mu to ale nepodaří dodržet. Císařovna je mrtvá a její dcera nezvěstná. Všechny důkazy ukazují na Corva a ten putuje do žaláře. Díky odboji se Corvovi podaří uprchnout z vězení a pátrání začíná. Musí odhalit spiknutí, očistit své jméno a nalézt právoplatnou dědičku trůnu.

Hra obsahuje devět rozsáhlých misí, rozdělených vždy do několika menších úrovní. Každá oblast je oddělena nahrávacími obrazovkami, kompletní splnění dané fáze hry indikují přehledné statistiky vašeho postupu, jak jste si při plnění úkolů, objevování pokladů, vyhýbání se strážím, bojích s nimi apod., vedli. Dále před každou ostrou misí absolvujete krátkou přestávku v ulicích města Dunwall, kde můžete zajít do hospody, koupit si vybavení v dílně, jít se vyspat do vašeho pokoje, najít v okolí nějaké runy a amulety, popovídat si s ostatními.

Na většinu hlavních etap vás vezme lodí Samuel, je jen na vás, jakým způsobem je splníte. Defaultně jsou ukazatele úkolů a aktivních předmětů zapnuté, po jejich vypnutí rázem dostáváte obdobu starého Thiefa. Pečlivě prozkoumáváte zdejší svět, seznamujete se s jeho zákonitostmi, nehledíte na to, čím, jak, nebo kdy něco uskutečníte. Jste vrženi do herního prostředí, kde podstatnou předností je vaše velká volnost v konání.

Obvyklé plížení a zabíjení tu ozvláštňují speciální schopnosti, které si zpřístupňujete na základě získaných run a amuletů. Dávají vám např. možnost teleportace na krátkou a delší vzdálenost, či převtělování se do jakéhokoli živého tvora v dohledu. Převtělit se můžete nejen do stráží, ale také do obyvatel města Dunwallu, popř. do zvířecích tvorů, jako například krys a ryb. Do stejné kategorie patří i řada dalších dovedností ústřední postavy Corva. Hra i přímo v rámci příběhu vysvětluje jejich smysl. Ty celkově přispívají ke znovuhratelnosti a nabízí tak hráči pokaždé trochu jiný zážitek z hraní.

V Dishonored objevíte prvky steampunku, císařské ordinérnosti, fantasy či viktoriánské éry. Na hře pracoval hlavní herní designér Harvey Smith, jenž se podílel na vývoji například System Shock či Deus Ex. Hra jde podle něj projít i bez jediného zabití člověka.

Ke hře byla později vydána 3 větší DLC - konkrétně Dunwall City Trials, The Knife of Dunwall a The Brigmore Witches.


Poslední diskuzní příspěvek

John Mirra: Atmošku bych tam raději viděl víc do temna, ponura. Na mě to bylo až příliš dětsky a naivně podaný, chyběl nějaký wow moment, ale…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 100
Upřímně, nevím jak začít psát tenhle komentář. "BYLO TO BOŽÍ" by odradilo většinu rozumných lidí a výkřiky typu "DEUS EX NOVÉHO DESETILETÍ" bych si vysloužil leda tak zapálený krucifix přede dveřmi. Přesto mi dovolte, abych po delší době napsal velmi detailní komentář.

Hned na začátek je třeba zmínit, že hra mi sedla nejvyšší možnou měrou. Jako kdyby si tvůrci řekli: "Hele, chlapi, Walome je pořád nasranej z těch dnešních her, co udělat hru přesně podle jeho představ?"
Skutečně tak učinili. A došlo to tak daleko, že detaily příběhu jsem odhadl téměř přesně, včetně závěru.
Takže je snad jasné, že mé absolutní hodnocení je dáno osobním vkusem, který jsem si za dlouhá léta vytvořil. Nebojím se říct, že tahle hra mi sedla ještě více, než hra, kterou jsem donedávna považoval za nepřekonatelnou - Deus Ex.
Umím si představit, že Dishonored pro dnešní náctileté nastaví laťku stejně vysoko, jako to udělal Deus Ex v mém případě. Protože Zneuctěný má v sobě prvky, které v produkci za posledních pět šest let byly absolutně neviděné.

Začněme prkotinou, která vůbec nijak neovlivňuje hratelnost - lze zabít/zranit všechny NPC. A to i ty příběhově podstatné. Samozřejmě hra vzápětí skončí a je nutný load, ale vzpomeňme si, kdy naposledy jsme mohli zabít naše herní společníky? Už je to hodně dlouho. Většinou se to v dnešních hrách řeší tak, že kulky postavou projdou, nebo mají NPC nekonečno životů a kvílejí hlášky typu "dávej bacha, kam střílíš!".

A taková je celá hra. Navrací principy, které v minulosti byly naprosto běžné (a funkční), ale dnes se od nich upouští. V tomto případě, aby hráč náhodou NPC netrefil a nemusel tak nahrávat pozici.

Jeden z dalších prvků, který dělá hratelnost zábavnou a ucelenou, je absence cutscén. Ano, věřte tomu, nebo ne, ale ve hře není ani jedna. Zaprvé se vše odehrává z pohledu první osoby a cutscény jsou tak šikovně zamaskovány za situace, které váš hrdina prožívá (např. objetí Emily na začátku hry), ale mnohem podstatnější je, že vás tato neovladatelná scénka postihne jen v úvodu, kde jste stejně blokováni kouzlem, takže byste nemohli do situace nijak zasáhnout.
Hra tedy běží plynule, bez nutnosti koukat na jakékoli filmečky či naskriptované scénky - jistě, skripty tam jsou, ale do všech můžete vejít a ovlivnit je.

Dalším velkým plusem je absence wow efektů - není tu ani jeden. Ani jedno laciné pozlátko, kdy byste utíkali z hořící budovy nebo se pod vámi bortil barák, žádná vybuchující atomovka, prostě nic. Jen poctivá práce s důrazem na gameplay.
Chybí také jakékoli bossfighty, což hru v mých očích zvedá do nebeských výšin. A o možnosti se jakémukoli zabíjení úplně vyhnout netřeba básnit.

Hratelnost jako taková je vůbec výraznou kapitolou. Zprvu musím všechny upozornit - nečekejte jakýkoli originální prvek. Jediná věc, kterou jsme ještě neviděli, je hejno krys ožírající mrtvolu na kost. Ale jinak budete hrou chodit a vzpomínat na herní legendy. Half Life (první i druhý), Thief, Deus Ex nebo Bioshock. Některým se může vybavit Kingpin, Assassin´s Creed, Call of Cthulhu či Sabotér. Je toho dost, že? Možná vás některá ze zmíněných her nebavila, a teď se bojíte, že vás ani Dishonored bavit nebude.
Uklidním vás - Dishonored vzal všechny tyto hry a vyextrahoval z nich JEN ty úplně nejlepší a nejvychytanější prvky (z Deus Ex si bohužel vzal i umělou inteligenci nepřátel). Vznikl tak neoriginální, leč perfektně fungující slepenec.

Abyste nenabyli dojmu, že Dishonored jen kopíruje jiné hry, musím zmínit geniální svět, který je vytvořen od píky, včetně vlastních názvů měsíců (v češtině zní poetičtěji než v originále - no posuďte sami, dešten vs. month of rain) a technologií (velrybí tuk místo nafty, proč ne). Uzdravovací lektvar a lektvar na doplnění vitality mají jména podle svých vynálezců, se kterými se ve hře skutečně seznámíte. Vlastně potkáte spoustu postav, jejichž jména se míhají v názvech fabrik či na plakátech v ulicích.
Magie je v tomto světě zastoupena naprosto minimálně. Vlastně ji momentálně ovládáte jen vy a ještě jeden šmudla a jeho nohsledi.
Toho, čeho jsem se hodně bál, byl Outsider/Cizinec - magická postava, polobůh, který vám propůjčilo část svých schopností. Občas se vám zjeví a funguje jako Deus Ex Machina, ale řekl bych, že se to tvůrci ani nesnažili zakrýt. Naštěstí je tento prvek velice decentní. Spíše jen shrnuje, co jste udělali a neudělali, a vnáší do hry příjemný filosofický prvek.

Ruku v ruce se světem jde atmosféra města. Dunwall přímo smrdí rybama. Lodě vlečou mrtvé velryby, velrybím tukem jsou potřísněné silnice i zdi, ve spížích leží sardinky nebo úhoři s aspiku (už jen z toho nápadu se mi zvedá žaludek). Do toho všude běhají krysy, ať už v agresivních hejnech nebo jednotlivě. V téhle hře opravdu zabijete stovky krys.
Zákoutími se potácí lidé, ze kterých mor udělal nemyslící zombie, a do toho všeho hlídají ulice strážní nebo se jimi potloukají nepřátelské živly (se kterými se dá občas i prohodit pár slov).

Jako poslední zmíním příběh. Příběh je vystavěn perfektně. Na začátku získáte nějaký dojem, abyste postupem času zjistili, že je vše jinak. Různé NPC se do příběhu více či méně zapojí a skvělé je, že nefungují jen jako hybatelé vaší dějové linky, ale prožívají vlastní vývoj. Hráče, kterému je přes dvacet a má něco nahráno, načteno a nakoukáno, děj nepřekvapí - ať už se jedná o hlavní linku či zákulisní čachry. Ale věřím, že pro spoustu pařanů může být Dishonored tou hrou, která je (mj. právě díky scénáři) přikove k monitoru a nepustí.

Úplně si umím představit nějakého mladého hráče, jak z tohoto mixu žánrů bude úplně paf. A pak o ní bude básnit léta a léta. A až se dotyčný dostane na DH.cz a pojede na DH sraz a j.calling.2bad se ho zeptá "Jaká je tvoje best game ever?", (tak, jako se ptal letos) tento hráč bez přemýšlení vyhrkne "Dishonored" a po zádech mu přejede slabé mrazení. Stejné mrazení, které mnou projíždí právě teď.

Pro: zcela nová značka a nový propracovaný svět; příběh; NPC postavy; možnost skutečně zasáhnout do osudů postav; zábavný gameplay; absence cutscén a autohealu; dokonalá ukázka řemesla; různé možnosti hraní; překlad

Proti: mizerná umělá inteligence (opět tu máme strážné, kteří vidí dvoumetrového chlapa a myslí si, že je to krysa... ačkoli, těžko se mu divit, když je jich tam tolik :) )

+89+89 / 0
  • PC 95
Half-life se potkalo s Bioshockem, skočil do toho Thief s komplexem Altaira a rozpoutalo se vražedný peklo, kde slovo stealth (jakožto herní žánr) konečně dosahuje svýho plnýho významu.

A třebaže já osobně stealth akcím moc neholduju, tahle mě chytla jako žádná jiná. Ona to totiž neni žádná prdel a dostat se tam kam potřebujete, aniž byste museli někoho zabít, je vskutku velká výzva. A to i proto, že máte hned několik možných způsobů, jak misi (potažmo celou hru) dohrát. Jednak existují vždy alespoň čtyři varianty jak se kam dostat a jednak máte k dispozici externí úkoly, díky kterým můžete misi splnit vždy jinak. Hru tak můžete dohrát za trestuhodných pět hodin (jste-li pitomci a jdete jenom za hlavním úkolem) a nebo taky za osm a více (chcete-li si hru vychutnat se vším všudy). (je to docela těžká záležitost, přestanete-li se plížit, stačí kulka dvě a je po vás)

A protože jste ultimátním assassinem dali vám tvůrci celou řadu schopností (např. teleportace, posednutí), který parádně spestřujou hraní a vlastně jsou důležitým prvkem k postupu hrou (ač jsem je používal minimálně).

Příběhově je Dishonored záležitost sice dost jednoduchá, ale forma, kterou je nám příběh prezentován povznáší celou hru o dvě úrovně výš. Vše probíhá skrze město ubíjející mor, korupci, intriky, ale i zvrhlost a brutalitu. A že jsem zmínil město ubíjející mor, musím taky zmínit parádně navržený lokace, kde všechno má hlavu a patu, všechno graficky krásně vypadá, nic nepůsobí uměle, každá lokalita má svojí specifickou atmosféru a všechno si musíte hledat sami (neni to jako AC že máte do oka mlátící úchyty na každym metru). Co mi hru lehce kazilo byla někdy strašná tupost nepřátel, kdy jsem se proplížil doslova před nosem několika stráží, ale to není nic oproti tomu, že když necháte někde ležet mrtvolu, je jim to většinou srdečně jedno (jejich hlídací psi jsou snad chytřejší než oni).

Jako asi každá hra, má i tahle svoje chyby, jsou ale natolik zanedbatelný, že člověka nerozhodí. Dishonored je pro mě za poslední dlouhou dobu suverénně největším herním zážitkem. Po více než roce jsem totiž měl opět pocit, že tu hru vážně hraju.

Pro: zvrhlost, korupce, intriky, mor, brutalita, steampunk, grafika, zvuk, atmosféra, prostředí, více způsobů jak plnit misi

Proti: tupost nepřítel, těch cca osm hodin bylo málo (což je ale moje chyba)

+39+39 / 0
  • PC 90
Hned od prvního zhlédnutí traileru se pro mě stal Dishonored nejočekávanější hrou roku, hltal jsem každé nové info a věděl, že hned jak bude k dostání, musím si ji zahrát. Málem byly mé plány překaženy nulovou podporou Xpček, na nichž stále ještě jedu. Naštěstí na nich jde hra bez problémů spustit a ani jednou mi nespadla.

Dishonored je přesně ten žánrový typ hry co mám nejraději. Je na vás jakým stylem budete hru hrát, tedy jestli zvolíte stealth, tichý způsob procházení misí, nebo se s tím nebudete párat a budete vraždit všechno, co se hýbe. Já samozřejmě hrál hru stealth způsobem, nejlépe tak, aby mě po celou dobu nikdo ani jednou nespatřil. A že to není v některých částech hry jednoduché. Naštěstí máte k dispozici pár kouzel, které vám pomůžou zůstat neviditelnými. Mezi ně patří můj nejoblíbenější mžik, s nímž se v okamžiku přesunete z jednoho místa na druhé, občas se mi ale hodilo i převtělování nebo zastavení času.

Ve hře je celkem devět zajímavých a originálních misí, není jich hodně, ale ani málo (ve Thief: Deadly Shadows jich bylo celkem deset). Mně se nejvíce líbila mise na večírku, kde jste museli zjistit, která ze tří dam je ta, kterou hledáte. Hlavní příběh není nic originálního, místy je i předvídatelný, ale je velice dobře zpracovaný, takže v tomto směru není co vytýkat.

Jediný opravdový problém hry spočívá v mizerné inteligenci nepřátel. Dokonce v 8 let starém Thiefu mi AI přišla o něco málo lepší, i když je to v mnohém podobné. Ve hře z roku 2012 už se prostě očekává posun k lepšímu. Ale vy odstraníte člověka a nikdo si toho nevšimne, to samé se stane, pokud ukradnete nějakou věc. Jenom při vyndání paliva například z elektrické stěny stráže řeknou něco ve smyslu, že asi došlo palivo, ale stejně s tím nic neudělají.

Dishonored je konečně pořádná stealth akce od dob Thiefa 3 (nový Deus Ex jsem nehrál, takže ho nepočítám) a dá se s ní zkrátit čekání na jeho pokračování. Hru sice hodně sráží dolů nedokonalá AI, ale i tak si ji můžu s klidem umístit do svého profilu, jako hru roku 2012, protože si to určitě zaslouží.

Pro: Možnost zvolit si styl hraní, kouzla, originální mise, příběh

Proti: Mizerná inteligence nepřátel

+33+32 / 0
  • PC 95
"Warning: Corvo Attano, formerly Royal Protector and the assassin who murdered our fair Empress, has escaped his cell. All personnel are required to participate in the search. Coldridge is now under lockdown. The fugitive is considered extremely dangerous."

Nová značka, hodiny kráľovskej zábavy, prepracovaný svet plný veľrybieho oleja, jedinečná grafická štylizácia, veľké úrovne plné možností ako (ne)likvidovať nepriateľov, hráčove rozhodnutia a naozajstné ovplyvňovanie deja.

To všetko a ešte viac je Dishonored, hra pri ktorej názve mám stále príjemné zimomriavky.

Nahral som v nej 33 hodín, snažil som sa nezabíjať a hrať to všetko pekne nepozorovane. Občas som pravdaže neodolal, to tiché vraždenie má Dishonored až príliš zábavné :) Páčili sa mi schopnosti postavy, veľmi som bol spokojný aj s príbehom. Áno, je jednoduchý, ale o to viac zrozumiteľnejší, jasnejší a ja to mám takto rád. Bavili ma rozsiahle úrovne, plné skrytých predmetov dôležitých pre nové schopnosti a tak som ich bol nútený hľadať, ak som ich chcel vidieť v akcii. Úrovne sú plné zaujímavých NPC, ešte zaujímavejších rozhovorov (úplne všetko čo sa dalo som si s radosťou vypočul, prečítal, prehľadával...), plné rozhodnutí zmeniť niektoré udalosti (pištolnícky súboj!) a ja som bol z toho všetkého náramne nadšený. Musel som dávať pozor aj na omráčených nepriateľov, musel som ich schovávať naozaj s rozumom, jednoducho pohodených ich mohli nájsť stráže, mohli ich zožrať krysy alebo ak ste ich hodili do vody, tak sa utopili (v hrách to nie je až taká samozrejmosť ako by sa mohlo zdať).

Jediná vec, ktorá mi vadila a bráni mi dať absolútne hodnotenie sú pľuvajúce kapusty (zelí). Neviem kto tých nepriateľov vymyslel, čí to bol nápad, ale takú poriadne kapustovú by som mu za to prdol do ksichtu.

I remember a fish market that used to be around here. All that's left are the flies.


Inak sa mi na hre páčilo absolútne všetko a bol som maximálne spokojný. Dishonored (úch) je hra, na ktorú nikdy nezabudnem, Dishonored (úúch) je jeden z najlepších herných zážitkov, Dishonored (úúúch) je hra, pri ktorej názve mám neustále príjemné zimomriavky a priblblý uspokojený úsmev. Dishonored...úúúúch, brrrrrr :D

Pro: Nová značka, grafická štylizácia, príbeh, prepracovaný svet, bohaté možnosti, ovpyvňovanie deja a osudov postáv, hudba, proste VŠETKO až na...

Proti: ...pľuvajúce kapusty a sem tam umelú inteligenciu

+33+33 / 0
  • PC 90
Tak tohle jsem si náramně užil. Hry z první osoby jsou můj nejoblíbenější žánr a pokud jsou udělané s láskou a úctou ke klasikám, tak s novými iteracemi absolutně nemám problém. Tato hra to dokázala, má nádhernou grafiku a hraje se skvěle. Je výborně optimalizovaná a běží plynule. Ovládání na myši a klávesnici je skvělé, netrpí konzoloidou.

Vizuálně vám hra připomene hlavně City 17 z Half-Life 2 a steampunkovou stylizací BioShock. Už jenom ze zmínění těchto jmen v souvislosti s touto hrou musí být jasné, že jde o něco velkého. A taky že jo. Při hraní jsem měl neustálý pocit, že vývojáři měli skutečně výborně nastudovaný First-Person materiál, což už víceméně předvedli ve svém vynikajícím Dark Messiah a Arx Fatalis. Jenom tady to už není jenom hromada skvělých nápadů a rozhodnutí slepená dohromady, ale stmelená vývojářskou jistotou. Vskutku vymazlené.

Můžete hrát naplno stealth s tím, že vám hra kontroluje, jestli vás za celou misi někdo viděl, nebo jestli jste někoho přímo nebo nepřímo zabili. Lze tak hru projít bez ztráty kytičky, nebo trhat fialky dynamitem, doslova. Po tom, co jsem vyvraždil 95% populace Dunwallu jsem se necítil nejlíp, ale to bylo až napodruhé, "non-canon". :) Je tedy zřetelné, že hra je velmi liberální v tom, jak naložíte s jejími obyvateli. Budete výrazně rozhodovat o osudech svých primárních cílů, buď jim necháte vyříznout jazyk, oholit hlavu a poslat do svých vlastních solných dolů, nebo jim jednoduše propíchnete břicho. Lahůdek je tu dost jako třeba elektrické křeslo, vypálení kacířského symbolu na obličej, unesení tajným milencem, atd. Hra kontroluje míru chaosu, který způsobíte a podle toho vám vybere konec. Budete buď plakat dojetím, nebo s depresí přemítat nad tou hrůzou, co jste provedli.

Hra má příjemný hudební doprovod, nic výrazného (stealth, temné), ale má (z traileru) jednu brutální skladbu: Drunken Whaler, kterou, nepochopitelně, vývojáři nedali do credits. Zvukově je ale hra velmi komplexní a propracovaná.

Kdybych měl mít výhrady, tak jedině k AI, která si nevšimne, že někdo náhle přerušil konverzaci (přiškrcením), ale smysly má jinak velmi vyvinuté. Kdyby se každý strážný pídil po tom, kam mu "odešel" kamarád strážný, tak by se to nedalo vůbec hrát.

DLCčka bohužel ještě nemám koupené, takže nemůžu podat informace. Hra samotná je neuvěřitelně uspokojující počin a nabízí spoustu replayability.

43.0 hrs last two weeks / 43 hrs on record, 50 of 80 (63%) Achievements Earned, Review na Steamu (anj)

Pro: Stealth a soubojový systém, Osudovost, Designové citace klasik First-Person žánru

Proti: AI není nejdůslednější

+28+28 / 0