Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

The Saboteur

78
198 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > 3rd person akce *
akce > stealth akce
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
08.12.2009 PCPS3X360
Vývojáři:
The Saboteur je klasická městská akce z období 2. světové války. Odehrává se na území Němci okupované Francie, konkrétně v Paříži a blízkém okolí. Hlavní hrdina jménem Sean však nebojuje proti velkému nacistickému režimu, ale jde mu o zlikvidování několika osob, zodpovědných za smrt jemu blízkých lidí. To však není vůbec jednoduché, a tak bude muset spolupracovat s několika složkami odboje a s britskou tajnou službou.

Ve hře najdete, krom hlavní dějové linie s povedeným příběhem, i spoustu vedlejších misí či možnost likvidovat německou techniku. Ze začátku hry je celé město zahaleno do černobílých barev, jakmile se vám však začne dařit, začne barev přibývat a lidé začnou více podporovat odboj i vás. Misí zde najdete opravdu hodně, většina z nich je ale převážně akčnějšího rázu, přesto si ale užijete i několik stealth částí. Dále zde také narazíte na závody, které se odehrávají jak ve městě, tak i na venkově. K útěku před Němci budete využívat Seanovy schopnosti lezení po budovách, některých skrýší nebo nenápadného vypnutí alarmu. Zbraně a různé vybavení lze mimo jiné získat i u překupníků, peníze získáte vždy za úspěšné splnění mise. Dalším zajímavým prvkem je systém vylepšení postavy, takže se časem naučíte nové schopnosti, nebo si můžete vylepšit ty stávající.

K přepravě zde slouží kolem dvaceti vozidel, jízdní model je arkádový, ale vozidla jsou zpracována podle dobových modelů. Město je poměrně rozsáhlé, a tak se herní doba pohybuje kolem dvanácti hodin a po dokončení na vás čeká ještě několik vedlejších úkolů.


Poslední diskuzní příspěvek

Na Origine je teraz za 1,24€. Super hra a super cena. Táto hra sa oplatí zahrať aj teraz. :)

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 90
O hře jsem až donedávna něměl ani tušení, ale protože Gta i Mafie mi nejsou cizí a hru z 2.světové války jsem nehrál už nějaký čas, tak byla jasnou volbou, navíc jsem si chtěl zahrát něco kratšího (v tom jsem se však pěkně spletl).

Na začátku jsem byl trochu dezorientovaný, člověk byl vržen do víru událostí, na které se předtím ani nestihl připravit, ale po hodině se vše uklidnilo a začalo to pěkně odsýpat.

Na hře je zajímavé, že příběh je obyčejný, cíle misí totožné, grafika zastaralá a jízdní model vozidel nijaký, přesto je hra opravdu dobrá, zřejmě zde platí matematické pravidlo, že mínus a mínus = plus :) Hra sice vykrádá své známější herní konkurenty, bere si od každého jeho největší taháky a ač je nedokáže tak dobře technologicky předvést, tak je z toho často větší zábava než u originálu, to se opravdu moc nevidí.

Nemá cenu pitvat příběh, každý ho zná (nebo pozná) sám. Jen jeden fakt mě opravdu zarazil, pokud vím, ve hře není zmíněn rok, kdy se děj v okupované Francii odehrává, proto je zajímavé, že 3 měsíce předtím se váš hrdina účastní závodů v Německu v předvečer války, Francie sice padla rychle, ale zajisté ne za 3 měsíce. No nemá cenu se v tom dále pitvat.

Mise, na první pohled se stejnými cíli (nechat vybouchnout ošklivé německé zbraně, prostředky k výrobě ošklivých německých zbraní apod., zabít nepohodlné nácky, kteří škodí Francii, či odboji a občasně zachraňovat všemožné lidi užitečné pro spojence) jsou překvapivě často odlišné s jiným průběhem a možností zdolání. Některé jsou tak dobré, že na ně budu dlouho vzpomínat. Zvláštní druh misí představují závody, jejichž zařazení do hry vítám, už jen kvůli vzpomínce na Mafii a podobná krásná závodní auta, škoda jen jejich jednoduchosti, maximálně napodruhé už je vyhraje každý.

Největším kladem hry je však Paříž, je krásně zpracovaná, vypíchnuty největší dominanty a projíždky, procházky a prolézačky po ní jsou prostě dechberoucí. K její prohlídce je nejlepší hledat vyhlídky z volnoherních cílů, ty jsou umístěny na pařížských pamětihodnostech a cesta k nim není často jednoduchá, ale o to je odměna větší. V Paříži jsem byl před 10 lety, ale tak pěkně jako Saboteur mi ji nic a nikdo nepřipomněl.

Co se týče možností vyblbnutí mimo hlavní příběh, tak nabídka je vcelku dostačující, sabotáže odstřelovačských věží, děl, světlometů, sbírání všech, asi 45, vozidel a plnění perků je zábava. Sám jsem své hraní střídal zhruba ve smyslu několik misí a poté sabotáže na již zbarveném území, což délku hry natáhlo z nějakých 12-15h na skoro 41h :) Ale 100% je 100% :)

Hra je nečekaně dobrá, za další díl, bych se nezlobil.

Pro: Paříž, černobílý pohled, sabotáže, vyhlídky

Proti: občas bugy, slabý příběh, grafika...

+36+36 / 0
  • PC 85
HERNÍ VÝZVA 2017 - Kategorie č. 1 - To je člen!

The Saboteur byl pro mě velice příjemným zážitkem v rámci Herní výzvy. Ačkoliv příliš open world hrám neholduji a dávám přednost spíše kompaktnějším a uzavřeným titulům. Jediné hry na podobném principu, které pravidelně na počítači proháním, jsou Batmanovky od Warnerů. Zde ovšem Pandemic Studios pod taktovkou EA připravili velice chutný a poměrně originální koktejl, který stál za to.

The Saboteur přináší příběh irského závodníka, který se pod taktovkou odboje dostává do Paříže a bojuje proti nacistickým okupantům. Nejen se zbraní v ruce, ale také za volantem závodního auta. V podstatě lze Saboteur přirovnat ke GTA v Paříži za druhé světové války.

Hra nabízí primární příběhovou linii, ve které sledujeme horkokrevného Irčana Seana jednak v boji proti nacistům, ale také na cestě po pomstě za smrt svých blízkých. A pak najdeme velké množství vedlejších aktivit, které můžeme plnit nejen během hlavního příběhu, ale i po ukončení kampaně, kdy se nám otevře volná hra. Sean mně padl do oka, a jako hrdinu do kterého se vtěluji, jsem si ho velmi oblíbil. Drsný chlapík v čepici s cigaretou a přisprostlými průpovídkami a nadávkami na rtech, navíc v irském dialektu, což napomáhá autentičnosti osobnosti hlavního hrdiny.

Nejvíce atraktivní na celé hře je vizuální koncept. Druhoválečná Paříž je zobrazena v noir černobílém stylu, pouze s rudými barevnými doplňky. Jak postupujeme ve hře a plníme jednotlivé mise, osvobozené úseky nabývají zpět svou původní barvu, až se ve finále Paříž rozzáří pestrými barvami. Francouzská metropole je přitom zpracována velice realisticky. Nikdy jsem u žabožroutů nebyl, ale najdeme zde všechny významné památky a ulice, aspoň podle tvrzení autorů. Prostředí je dokonale dobově stylizováno včetně vybavení dostupných interiérů, kdy dokonce můžeme shlédnout obnažené dekolty tanečnic v jednom ze Seanových úkrytů. I ulice jsou plné lidí, nejen vojáků, ale i běžných obyvatel. Navíc jako podkres slouží dobově stylizovaný soundtrack příjemný na poslech.

Dokonce můžeme na ty nejvýznamnější monumenty často komplikovanými přístupy vylézt a kochat se výhledem, navíc tím získáme bonusové trofeje. Ono lezení ve výšinách po střechách představuje jeden z originálních a klíčových herních elementů. Nehrál jsem ani jeden díl, ale hned jsem si vzpomněl na ságu Assassin´s Creed. Většina misí totiž spočívá v optimálně tiché infiltraci do budov právě přes střechy. Někdy je trochu kumšt promyslet a vybádat, jak se k danému cíli dostat.

Hra nabízí víceméně dva typy činností. První z nich je řekněme závodní režim, kdy zasedneme za volant některého z vozidel. Přepravujeme se mezi jednotlivými misemi a k jejich cílům, nebo po splnění úkolu musíme uniknout fašistům. Vozidla se mimochodem dají sbírat tím, že si je zavezeme do garáže. Nejde o vyhlídkové pojíždění a kochání se krásami města, ale zpravidla musíme projet některým ze strážených checkpointů, což vybudí alarm a jízda se zvrhne v závody s německými vozidly s cílem ujet poplachu. Některé mise v příběhu i volné hře zahrnují samostatné závody, v nichž musíme dojet jako první - buď na závodní dráze, nebo v ulicích města.

Hře ale dominuje akce z první osoby. Hrdina se ovládá skvěle a je vybaven dvěma volitelnými zbraněmi, granáty a výbušninami k provádění sabotáží. Mnohé mise jsou cíleny na stealth, kdy je po nás požadováno tiché připlížení a likvidace cíle. Můžeme využít ukradené uniformy německých vojáků. S potěšením jsem kvitoval fakt, že nás hra nepenalizuje za nevyužití nebo selhání skrytého přístupu a v tomto případě lze prostě všechno vystřílet hrubou silou. Akce má dokonale vyladěnou obtížnost bez zbytečné frustrace, jednotlivé mise jsou pestré a nenudí, občas prostřídané ostřelovačskými úkoly s cílem likvidace některých osob. Jen závěrečný boss fight mě dosti zklamal a pouze jedna rána mezi oči z revolveru k jeho likvidaci místo epické bitvy mě nepotěšila. V pozdějších fázích během osvobozování Paříže se dostáváme k možnosti využít pomoc odbojářů, které si lze do bitvy přivolat.

Po ukončení kampaně se odemkne režim volné hry. A zde máme další nesčetné možnosti, jak si ukrátit dlouhé chvíle. Paříž nabízí v různých svých městských částech nepřeberné možností objektů k likvidaci. Tu zabití generálů, likvidaci efektně explodujících palivových nádrží, hlídkových věží, děl a tanků, sbírání automobilů, prostě všeho možného. Závodní mise, objevování zmíněných vyhlídkových míst. Škoda že v mojí DVD verzi nejsou achievementy, jinak bych se vedlejším misím věnoval podrobněji.

Pro účely Herní výzyy jsem dohrál kampaň a vedlejší story mise. Ladem jsem zanechal jenom závodění, které mi příliš nešlo. Každopádně nepovinné ničení nacistických cílů poskytuje další nepřeberné hodiny líté akce. Hra mi běžela z DVD verze vcelku solidně, ale bohužel se nevyhnula občasnému pádu či zamrznutí. Pokud si chcete odpočinout od gangsterů či zločinců a zahrát si zábavný a vizuálně přitažlivý klon GTA, The Saboteur je jasná volba.

Pro: Grafika a noir atmosféra, realistické prostředí, soundtrack, příjemná akce, rozsah hry

Proti: Občasné pády hry, někdy dlouhé jízdy po městě, absence achievementů

+30+30 / 0
  • PC 90
Celý rok čekal šampión v těžké váze, jménem GTA IV, na důstojného soupeře, neboť Saints Row 2 knockoutoval až příliš snadno, ale nyní se ho konečně dočkal...

1. kolo
Boxeři si podávají ruce, když tu najednou bum, Gta ještě ani nenaloadoval a Sabotér už svěže hopsá po ringu a pěstí masíruje Gtáčkovu tvář, je vidět, že nepotřebuje tolik času na přípravu, prostoru pro rozkoukání se, ani prostředků pro správnou funkčnost. Gta není tak dokonale optimalizováno pro tento ring, zvedá se sice v pohodě, ale v tom přichází další rána v podobě grafiky. Sabotér má na své straně jásající dav díky velice pěkným efektům barev. Je skutečně potěšením přejíždět očima po jeho dresu v místech, kde se prolínají barevné pasáže s těmi černobílými. Gta vypadá pobledle a tak rozhodčí raději nechá zaznít gong a pošle soupeře do svých rohů.

2. kolo
Sabotér vyhazuje všechny trumfy na stůl hned zkraje, je ohromně vtahující, až fascinující, představuje fanouškům své akční stránky, když během pár sekund zasadí více úderů do jednoho odhaleného místa, ale umí i vyčkávat, nenápadně mást tělem, jakoby se plížit a tiše čekat na nepřítelovu chybu, zkrátka vybere si systém boje, jaký se mu zlíbí a něco takového Gta moc nezná. Gta má akorát slušný systém krytí, takže se dokáže vždycky vzpamatovat dřív, než rozhodčí napočítá do desíti...

3. kolo
Sabotér se po chvíli ukazuje jako přímočarý hráč, má v sobě nenávist, chuť po pomstě a na nic jiného nemyslí, Gta má mnohem komplexnější životní příběh, v rozhovorech poskytnutých oběma boxery řekl Sabotér pár zajímavých slov, ale i omšelých fráziček a bylo ticho. Gta nás zasvětil do svých historek jako nikdo jiný, ukazoval reportérům fotky, udělal z toho drama i komedii, toto interview se možná vejde i do večerní reprízy, kdyžto jakkoliv se Sabotéra poslouchalo dobře, další den si na něj už skoro nikdo nevzpomene.

4. kolo
Zápas se dostává do pokročilejší fáze a jakkoliv variabilní se Sabotérův systém boje zdál, nyní se začíná lehce okoukávat, je vidět, že jeho finty je příjemnější a zábavnější "poznávat", než "znát". Gta se mu začíná přizpůsobovat, sice se stále občas musí zdlouhavě přemísťovat z jedné strany ringu na druhou, ale myšlenková kreativita mu v žádném případě nechybí a tak zasazuje pár zkušených ran.

5. kolo
Dav se rozdělil na dva protipóly a každý začal svému favoritovi zpívat jeho oblíbené válečné hymny na povzbuzení. Sabotérova se sice poslouchá o něco lépe, ale je docela krátká, po chvíli se začne opakovat, což není Gtáčkův případ, ovšem o tom, co samotným soupeřům sedne víc, můžeme jen spekulovat... Zápas se tedy nekompromisně chýlí ke konci, neboť i když Sabotér prvních 15-20 minut předvedl fantastický zápas, který zastiňuje všechny ostatní boxery, které rozhodčí tento rok v ringu spatřil, Gta vydržel boxovat déle, snad i dvakrát tak déle, přičemž nepřestal vymýšlet nové a nápadité údery a tak svého soupeře o prsa překonal...

Požadavky pro vybudování boxerského ringu: Dual-Core 2,2 GHZ, 1 GB RAM, GF 7800/Ati 2600 / Doporučeno: C2D 2.5 GHZ CPU, 2 GB RAM, GF 8800/Ati 3850

Pro: Extrémní chytlavost, atmosféra, propracované město + pocit jeho "vlastnění" díky šplhání

Proti: Po dohrání hlavní linie rapidně klesá motivace plnit vedlejší úkoly, které jsou vesměs pořád to samé

+28+30 / -2
  • PC 80
Sandboxová akce, The Saboteur v podobě irského Seana Devlina je výborně namíchaný koktejl GTA a Assassin Creeda. Více, než obrovský herní svět Paříže a jeho okolí a kousek Německa z období druhé světové (před a během), kdy hlavní zápletkou je pomsta kamaráda zavražděného zákeřným fašistou Diekerem, kterého musíte bez milosti odpravit.

Co mě velmi překvapilo je detailně zpracovaná a neokoukaná grafika v černobílé barvě (trochu styl Sin City), která se zabarvý na základě postupu hrou a plnění úkolů. Obsah jednotlivých misí přímo spojených s příběhem je mnoho a jsou rozdilné, ale časem se smrskávají pouze na tři základní (odstranění osoby, vyhození budovy, vozidla do luftu nebo něco či někoho odvést) za použití široké palety zbraní druhé světové války s precizním zvukovým provedením a pěkně vykreslenými automobily s arkádovým jizdním modelem. Mise pěkně odsýpají v dobrovodu opravdu vydařené dobové šansonové a filmové akční hudby měnící se s právě probíhající situací a výborně podkresluje navozenou atmosféru.

A teď ta druhá strana mince. Herní svět je na můj vkus zbytečně velký s dlouhými přejezdy, herní doba je uměle natahována vedlejšími úkoly s dynamitem v monstrózním počtu, které pro mě byly velkou nudou (chci to dohrát na 100% a teď mám 30%) a k tomu také napomáhá nepříliš chytrá nepřátelská Ai, kde začíná přituhovat až tak při alarmu číslo 4-5.

Edit (2.10.2010):

Dohráno, hodnocení již měnit nebudu, přesto bych rád pár drobností doplnil. Ve hře jsem strávil přes 30 hodin a mám splněných 53% vedlejších úkolů. Hlavní hrdina je velmi sympatický, který se na první pohled jeví, jako by vypadl ze scénáře béčkového akčního filmu a k nějakému tomu tvrdšímu výrazu nejde daleko, avšak není úplně bez citů. Rozhodně za plus považuji možnost řídit tank a pomocí něj rozsévat zkázu, misi: útěk z gestapa a závěrečné tři mise. Dále pak, jak se autoři popasovali se závěrem hry, jedním slovem paráda ten depresivní pocit při vstupu na Eiffelovu věž, kdy slyšíte jen klavír, výstřely a výkřiky. Po vystoupání do restaurace pohled na lustr z oběšenců a závěrečná hláška „právě jsem začal“. Taktéž přidávám plus za pár swingových melodií, které se nejlépe poslouchají při závěrečných titulkách.

Ale také je ve hře pár drobností, které mě docela iritovaly. Absolutně nechápu, jak je možné, tedy spíš nemožné, že tank není schopný přejet přes kovový plotek, ale přes dřevěný ano. Tlampač propagandy jde zničit po najetí autem, ale dřevěné pozorovací místo ne a takových nesmyslů je ve hře víc. Ke konci hry se stále častěji objevovaly chyby v kolizním modelu, kdy postavy levitovaly nade mnou nebo procházely budovami a předměty.

To je asi tak vše, hru jsem si užil a můžu ji s klidným svědomím doporučit všem, kteří mají rádi otevřený herní svět, kupu zbraní a nepřátel zasazených do období druhé světové války.

Pro: hudba, černobílý svět, zbraně, grafika

Proti: vedlejší úkoly, Ai

+25+25 / 0
  • PC 85
O tomto klonu GTA odehrávajícího se v Paříži za druhé světové války, který obsahuje i prvky z několika dalších známých herních titulů, jsem si před započetím hraní myslel jen to nejhorší. Jak se však posléze ukázalo, moje domněnky byly mylné, jelikož všechny vypůjčené prvky dohromady dělají ze Sabotéra opravdu originální počin, který mě i přes pár nedostatků bavil od začátku do konce.

Příběh sice není příliš zajímavý a historické události a mapa vůbec nesouhlasí, ale Sabotér sází na úplně něco jiného - hratelnost. I když se vedlejší a občas i hlavní úkoly hodně opakují, vůbec mi to nevadilo, protože po každém vyhození některého německého zařízení do vzduchu, po každém zabití důležitého německého důstojníka nebo po každém vyhraném závodu jsem měl slastný pocit zadostiučinění.

Postav se ve hře vyskytuje vcelku velké množství a zvlášť ze začátku je těžké se v nich orientovat, později jsem si však o každém udělal svůj obrázek. Například Luc mi k srdci vůbec nepřirostl, a tak jsem jeho smrt přivítal poměrně vřele, za to Skylar mi byla sympatická hned od prvního pohledu.

Plnění úkolů zpestřují kromě lezení po domech alá Assassins Creed také černobílé oblasti, které se později při úspěšném záškodnictví vybarví. Další zpestření přináší mé oblíbené sbírání aut, střílení ptáků či plnění Perků (Achievementů), za něž získá vaše postava speciální zbraně, auta nebo vlastnosti.

Byl jsem rád za možnost převlečení se do nacistické uniformy, ale příliš jsem ji nevyužíval, protože zde nefungoval systém jako v Commandos, kdy vás důstojníci s nižší šarží nemohli při normálním chování poznat. Často tak některý z vojáků pískl na píšťalku a já musel vyvolaný alarm ukončit protiútokem, líbáním se s dívkami nebo třeba nenápadným odskočením si na veřejné záchodky. Plavání už od San Andreas beru jako samozřejmost, stejně jako možnost vyskočit z rozjetého auta, do kterého se zde navíc dá nastražit past.

Trochu mě mrzel výběr písní, hrajících z rádia (ne jejich kvalita, ale jejich množství). Proč jsem nikde neslyšel alespoň jednu píseň zpívanou legendární zpěvačkou Édith Piaf? Přesto si na Sabotéra díky hudbě (hlavně díky tomuto songu) vždy vzpomenu při reklamě na kávu.

Závěr mě mile překvapil, protože jsem čekal, že budu Dierkera zabíjet půl hodiny, jak je u závěrečných bossů zvykem, ale k jeho zabití stačila pouze jedna kulka (nebo žádná, protože po chvíli by z Eiffelovky skočil sám), a i proto je moje konečné hodnocení přes výskyt bugů vcelku vysoké.

Pro: atmosféra, sabotáže, závody, černobílé oblasti, auta a jejich sbírání, perky, hudba, závěr

Proti: příběh, historické nesrovnalosti, bugy

+25+25 / 0