Sandboxová akce, The Saboteur v podobě irského Seana Devlina je výborně namíchaný koktejl GTA a Assassin Creeda. Více, než obrovský herní svět Paříže a jeho okolí a kousek Německa z období druhé světové (před a během), kdy hlavní zápletkou je pomsta kamaráda zavražděného zákeřným fašistou Diekerem, kterého musíte bez milosti odpravit.
Co mě velmi překvapilo je detailně zpracovaná a neokoukaná grafika v černobílé barvě (trochu styl Sin City), která se zabarvý na základě postupu hrou a plnění úkolů. Obsah jednotlivých misí přímo spojených s příběhem je mnoho a jsou rozdilné, ale časem se smrskávají pouze na tři základní (odstranění osoby, vyhození budovy, vozidla do luftu nebo něco či někoho odvést) za použití široké palety zbraní druhé světové války s precizním zvukovým provedením a pěkně vykreslenými automobily s arkádovým jizdním modelem. Mise pěkně odsýpají v dobrovodu opravdu vydařené dobové šansonové a filmové akční hudby měnící se s právě probíhající situací a výborně podkresluje navozenou atmosféru.
A teď ta druhá strana mince. Herní svět je na můj vkus zbytečně velký s dlouhými přejezdy, herní doba je uměle natahována vedlejšími úkoly s dynamitem v monstrózním počtu, které pro mě byly velkou nudou (chci to dohrát na 100% a teď mám 30%) a k tomu také napomáhá nepříliš chytrá nepřátelská Ai, kde začíná přituhovat až tak při alarmu číslo 4-5.
Edit (2.10.2010):
Dohráno, hodnocení již měnit nebudu, přesto bych rád pár drobností doplnil. Ve hře jsem strávil přes 30 hodin a mám splněných 53% vedlejších úkolů. Hlavní hrdina je velmi sympatický, který se na první pohled jeví, jako by vypadl ze scénáře béčkového akčního filmu a k nějakému tomu tvrdšímu výrazu nejde daleko, avšak není úplně bez citů. Rozhodně za plus považuji možnost řídit tank a pomocí něj rozsévat zkázu, misi: útěk z gestapa a závěrečné tři mise. Dále pak, jak se autoři popasovali se závěrem hry, jedním slovem paráda ten depresivní pocit při vstupu na Eiffelovu věž, kdy slyšíte jen klavír, výstřely a výkřiky. Po vystoupání do restaurace pohled na lustr z oběšenců a závěrečná hláška „právě jsem začal“. Taktéž přidávám plus za pár swingových melodií, které se nejlépe poslouchají při závěrečných titulkách.
Ale také je ve hře pár drobností, které mě docela iritovaly. Absolutně nechápu, jak je možné, tedy spíš nemožné, že tank není schopný přejet přes kovový plotek, ale přes dřevěný ano. Tlampač propagandy jde zničit po najetí autem, ale dřevěné pozorovací místo ne a takových nesmyslů je ve hře víc. Ke konci hry se stále častěji objevovaly chyby v kolizním modelu, kdy postavy levitovaly nade mnou nebo procházely budovami a předměty.
To je asi tak vše, hru jsem si užil a můžu ji s klidným svědomím doporučit všem, kteří mají rádi otevřený herní svět, kupu zbraní a nepřátel zasazených do období druhé světové války.
Co mě velmi překvapilo je detailně zpracovaná a neokoukaná grafika v černobílé barvě (trochu styl Sin City), která se zabarvý na základě postupu hrou a plnění úkolů. Obsah jednotlivých misí přímo spojených s příběhem je mnoho a jsou rozdilné, ale časem se smrskávají pouze na tři základní (odstranění osoby, vyhození budovy, vozidla do luftu nebo něco či někoho odvést) za použití široké palety zbraní druhé světové války s precizním zvukovým provedením a pěkně vykreslenými automobily s arkádovým jizdním modelem. Mise pěkně odsýpají v dobrovodu opravdu vydařené dobové šansonové a filmové akční hudby měnící se s právě probíhající situací a výborně podkresluje navozenou atmosféru.
A teď ta druhá strana mince. Herní svět je na můj vkus zbytečně velký s dlouhými přejezdy, herní doba je uměle natahována vedlejšími úkoly s dynamitem v monstrózním počtu, které pro mě byly velkou nudou (chci to dohrát na 100% a teď mám 30%) a k tomu také napomáhá nepříliš chytrá nepřátelská Ai, kde začíná přituhovat až tak při alarmu číslo 4-5.
Edit (2.10.2010):
Dohráno, hodnocení již měnit nebudu, přesto bych rád pár drobností doplnil. Ve hře jsem strávil přes 30 hodin a mám splněných 53% vedlejších úkolů. Hlavní hrdina je velmi sympatický, který se na první pohled jeví, jako by vypadl ze scénáře béčkového akčního filmu a k nějakému tomu tvrdšímu výrazu nejde daleko, avšak není úplně bez citů. Rozhodně za plus považuji možnost řídit tank a pomocí něj rozsévat zkázu, misi: útěk z gestapa a závěrečné tři mise. Dále pak, jak se autoři popasovali se závěrem hry, jedním slovem paráda ten depresivní pocit při vstupu na Eiffelovu věž, kdy slyšíte jen klavír, výstřely a výkřiky. Po vystoupání do restaurace pohled na lustr z oběšenců a závěrečná hláška „právě jsem začal“. Taktéž přidávám plus za pár swingových melodií, které se nejlépe poslouchají při závěrečných titulkách.
Ale také je ve hře pár drobností, které mě docela iritovaly. Absolutně nechápu, jak je možné, tedy spíš nemožné, že tank není schopný přejet přes kovový plotek, ale přes dřevěný ano. Tlampač propagandy jde zničit po najetí autem, ale dřevěné pozorovací místo ne a takových nesmyslů je ve hře víc. Ke konci hry se stále častěji objevovaly chyby v kolizním modelu, kdy postavy levitovaly nade mnou nebo procházely budovami a předměty.
To je asi tak vše, hru jsem si užil a můžu ji s klidným svědomím doporučit všem, kteří mají rádi otevřený herní svět, kupu zbraní a nepřátel zasazených do období druhé světové války.
Pro: hudba, černobílý svět, zbraně, grafika
Proti: vedlejší úkoly, Ai