Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Kingpin: Life of Crime

77
132 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > 1st person akce *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
30.06.1999 PC
Vývojáři:
Oficiální stránky:
http://www.interplay.com/games/kingpin.php
Jako zmlácený a ponížený loser se vydáváte na cestu pomsty proti gangsterům v čele s jejich velkým bossem.

Kingpin: Life of Crime je hra, která způsobila vrásky na čele nejednomu kritikovi počítačových her, kvůli prezentovanému násilí. V jádru čistokrevná a brutální FPS své doby, poháněná upraveným Quake II enginem. Z obsažených osmi zbraní využijete páčidlo, pistoli, brokovnici, Thomson, samopal, raketomet, granátomet nebo plamenomet. Podíváte se do zašpiněných ulic, kanálů, přístavů, továren, železničních překladišť, barů, ocelárenských měst a sídel mafiánů.

Na výběr je pětice obtížností, Novice, Easy, Medium, Hard a Real. Liší se zejména výdrží hráče a odolností nepřátel, kteří tak mohou vydržet i několik zásahů do hlavy. Jednotlivými úrovněmi je možné procházet tam a zpět. Ty jsou rozprostřené do šesti kapitol, v nichž si za nalezené peníze, od mrtvých gangsterů, můžete v obchodech kupovat zbraně a náboje, včetně různých vylepšení, ochranných vest a podobně. Na své pouti potkáte mnohá NPC, ta si lze najmout k usnadnění absolvovaných potyček a využít je i k získání a splnění pár úkolů. Občas nechybí ani prvky stealth.

Oblibu této střílečky podporuje existence Mod komunity se spoustou zajímavých add-onů na úrovni profesionálních datadisků. Krom toho si do hry můžete dát detailnější textury, docílit neoficiálními patchi widescreen podpory, snáze ji nainstalovat a spustit, díky digitální distribuci, na platformách Steam a GOG.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
Kingpin: Life of Crime je takový, jaký si ho sami uděláte.

Od výběru obtížnosti, likvidace nepřátel, plnění úkolů až po nastavení grafiky. Rozhodně potěší velmi ponurá a drsná atmosféra, odrážející se ve hře svou brutalitou, padnoucí hudbou a vcelku zajímavě zpracovanými herními mechanismy.

Zbraně je možné kupovat, lze si najímat parťáky, obírat mrtvé nepřátele, dají se schovávat zbraně, mnohým soubojům se dá předejít. Od soudobé konkurence je tu prostě řada reálných prvků, které celkově zvyšují atraktivitu hry a náročnost přestřelek.

To se mi na tom líbí, že v intencích dobových FPS je cílena snaha na hráče, aby mu dalo větší práci někoho zneškodnit. Ačkoli kolikrát protivníci vydrží i několik zásahů do hlavy, byť jindy je sundám jedním výstřelem z brokovnice na stupni Hard. Často nejsou gangsteři osamocení, při útočení umějí adekvátně reagovat, utéct, vyčkávat, přijít z delší vzdálenosti. Na rok vzniku tedy slušná výzva, tou je ale Kingpin už z principu.

Za zdařilou a poměrně neotřelou považuji integraci stealth složky, jíž jde využít v prvním levelu a později na konci první epizody. Samozřejmě záleží na tom, co kdo upřednostní, jestli všechny zabije, nechá někoho žít a uteče mu. Právě poslední varianta skýtá k těmto hrátkám příležitost. Při návratu z vrakoviště stál jeden týpek otočený zády kousek ode dveří. Stačilo jít potichu, těsně za ním, případně se skrčit, směrem doprava pokračovat, aniž by postřehl plíživé a opatrné počínání herního avatara. To zaregistroval až po dosáhnutí opačné strany garáže, řešení hráče bylo nasnadě, zase tomu nepříteli utekl.

Jednotlivé lokace srší variabilitou, rozvětveným designem, skvěle zapadají do konceptu zdejšího světa. Ať už míjím temná zákoutí ulic, tichými kroky procházím skladišti, lezu po střechách budov, objevuji tajné skrýše, plavu a potápím se ve vodě, střílím po psech, konverzuji na hajzlu, řeším práci v továrně, proskakuji okny k užitečným itemům, uháním na motorce, brodím se stokou, nechávám unášet malebnými doky, udolávám s přispěním Davida bosse v železničním překladišti, cítím tu autenticitu zmaru, pohánějící hlavního hrdinu k odplatě.

Pojetí akce inklinuje spíše k běžnému splynutí s ostatními 3D akcemi, přesto dovoluje uplatnit i vícero alternativ. Prezentované násilí tím tudíž poskytuje o to větší hloubku, čím častěji dochází k jejich využití v průběhu hraní. Je na každém, jaké zvolí a kdy. Dva spolubojovníci čistí za bedlivého zraku třetí osoby, mě, chodby, místnosti, sklady, přístav, palubu lodi a podobně. Což posouvá výsledný dojem z bojů na úplně jinou úroveň. Odměnou jsou poté ušetřené náboje, relativně velká výdrž mých pomocníků, snadná ovladatelnost při zadávání povelů a co nejrealističtější reakce všech zúčastněných v těchto úkonech.

Devadesátky nikdy neomrzí, mají specifické prvky, už hodně let od téhle dekády uplynulo. Stále na počítačích fungují, třebaže s jistými úskalími, se současnými možnostmi, např. širokoúhlým rozlišením 1920x1080, detailnějšími texturami, lepší paletou barev. Na aktuálním monitoru byl zážitek z vizuální stránky docela působivý. Nevýhodou může být jedině nesedící FoV, kdy nejsou věci držené v ruce vidět celé. Patrné zejména u pistole.

Dohrána opět verze z Levelu, z notně starého a opotřebovaného CD. Hra s přehledem zabaví i dnes. Jednak zpracováním akční vložky, interaktivními momenty, grafikou, neoficiálními patchy, modifikacemi a především nostalgií na dávné časy poctivých fušek.
+26+26 / 0
  • PC 95
Brutální cesta za pomstou po tom nejšpinavějším podsvětí, které si nedovedete představit ani ve svých nejhorších nočních můrách. Kingpin je výjimečnou hrou z několika důvodů. Tím hlavním však není šokující brutalita a shrnutí všech vulgárních výrazů, kterých agličtina nabízí. Kingpin se snaží odlišit od bezhlavých "doomovek" zařezením jistých adventurních prvků. V praxi to znamená nejen možnost s NPC postavami navázat rozhovor, ale dokonce odpovídat buď pozitivně a nebo (velmi) negativně. Uvedu příklad: Za láhev whiskey se od bezdomovce se dozvíte kombinaci od sejfu, která přijde rozhodně vhod. Za peníze si totiž můžete kupovat a dokonce i vylepšovat zbraně, munici, brnění nebo, a to je velmi užitečná věc, najímat si "pomocníky". Pomocí jednoduchých příkazů pak tyto spolubojovníky můžete ovládat, což pochopitelně velmi usnadňuje postup hrou. Umělá inteligence protivníků (ale i vašich pomocníků) je totiž na dost vysoké úrovni. Spousta dnešních her se musí ve srovnání s AI Kingpina rozhodně stydět. Brutalitu umocňuje skvělý systém poškození, který připomíná o chlup méně řeznickou verzi "GHOULu" později vyvinutého pro Soldier of Fortune. Upravený Quake 2 engine nejenže skvěle vypadá, ale nabízí možnost zařadit drobná puzzle ve stylu Half-Lifu. Díky podobnému enginu se Kingpin Half-Lifu skutečně dost podobá. A to je moc a moc dobře. Kingpina jsem dohrál až nyní po devíti letech od jeho vzniku a skvěle se bavil. Rozhodně doporučuji.

Pro: Špinavě temná atmosféra, skvělý mix retro stylu a moderních technologií, skvělá AI, grafika a snaha o kombinaci s adventurními prvky

Proti: nic co by stálo za zmínku

+25+25 / 0
  • PC 80
Začínáte přizabitý, pohozený u popelnic. Jako postava nejspíš víte, jak jste se sem dostal. Jako hráč však nikoliv. Tato hra vám moc vyprávění nenabídne. Tvůrci teda mohli na příběhu víc zapracovat. Prostředí k tomu vymysleli dostatečně zajímavé. Snad se chcete pomstít. Pro vás je ze začátku hlavně důležité vylízat se z ran a přežít. Proto je začátek Kingpina to nejtěžší, co hra nabídne.

Začátek je celkově asi to nejrafinovanější, na co tvůrci přišli. Splníte pár úkolů, dostanete za ně peníze, nakoupíte si zbraně, střelivo a lékárny v obchodě. Není to procházka růžovou zahradou, ale vypadá to setsakramentsky zajímavě. Design, nutný stealth postup, pobíhání mezi lokacemi jak se vám zachce. Engine Quaka 2 vaří co se dá. Prostředí je temné. Hra je to docela brutální. Velké plus tu má určitě Umělá Inteligence, která je na vysoké úrovni. Nepřátelé kličkují, kryjí se. V případě těžšího zranění se i snaží utéct z bojitě. Super je, že si můžete najmout i spolubojovníky. A docela chytré.

Zvuková stránka hry je výborná. Zbraně pěkně zní. Nepřátelé pořád hláškují. Pokaždé nemůžou zapomenout na své oblíbené slovo "fuck" s oblíbeným drsňáckým gestem. Celé je to laděné v takovém hiphopovém gangsta duchu. O hudbu se tu postarali Cypress Hill. Muzika se dá s originálního CD pustit v audiopřehrávači i s texty.

Bohužel hra neudrží takhle vysokou kvalitu celou dobu. Postupně kosíte čím dál víc nepřátel. Hra je časem čím dál víc přímočařejší a stává se z ní klasická střílečka té doby. Největší slabina hry jsou ale zbraně. Vypadají sice efektně (hlavně teda plamenomet), ale jsou špatně vyvážené. Ke starším zbraním vás to nenutí vracet.
Jakmile seberete pušku s třemi výstřely, stane se ze hry skoro až arkádová střílečka.

Ale pořád zábavná.

Pro: temná atmosféra, UI nepřátel i spolubojovníků, grafika, ozvučení, stylizace, začátek

Proti: nevyvážené zbraně, postupem hry stále přímočařejší a jedodušší, nic moc příběh

+25+25 / 0
  • PC 70
Kingpin jako jedna z prvních 3D first person her vyžadovala 3DFX (hned po Turokovi tuším), takže mi zpočátku bohužel utekl a zahrál jsem si ho až po letech. Jaký tedy je ten Kingpin - hra, která vyšla rok po legendárním Half-Lifu?

Co mně hned zpočátku téměř vyrazilo dech, byla obtížnost - skutečnost, že se nepřátelé trefují naprosto přesně z půlkilometrové vzdálenosti, sotva ukážete zpoza rohu pár pixelů, bych ještě bral (zdravím Stalkera: Clear Sky :-)), ale že reagují téměř frame poté, co jim dáte o sobě vědět... rychlejší reakce jsem neviděl ani u akvarijních rybiček. Hlavně zpočátku, než se dostanete k lepším zbraním (od čísla 5 nahoru), je to opravdu pekelně těžké, někdy takřka nehratelné. Odolnost nepřátel je vysoká (i když se snažíte mířít na hlavu). Zkrátka, kdo si troufne na poslední dvě obtížnosti, ten je u mě King(pin :-)). AI není vyloženě špatná ale s Half-Lifem se nemůže měřit. Nepřátelé nejdou po Vás přímo vždy ale snaží se Vás i obcházet a vpadnout Vám do zad.
Co mě potěšilo, byla skutečnost, že pokud si najmete parťáky na čistky (v barech za peníze, které najdete nebo které získáte oloupením zabitých nepřátel – dobrý nápad), nebo obecně pomoc (viz. trezor), nezaseknou se jako v případě Half-Life u prvního skoku nebo skrčení a nebojí se překonávat i těžší překážky, můžou Vás tak následovat přes celé levely, v boji samotném jsou opravdu výkonní a nejsou jen typickým kanonenfutterem (viz. třeba Delta Force). Na druhou stranu, pokud procházíte levely příliš rychle, můžou se Vám „kámoši“ někde zaseknout a musíte zpátky (o tom Vás informuje šedá ikona s miniaturou spolubojovníka – prostě náhle zmizí). Svým kumpánům můžete dávat jednoduché příkazy typu: Pojď za mnou, Stůj tady a Kryj mě! Ikony v HUD Vás informují o jejich zranění, takže máte přehled, kdo jak dlouho ještě vydrží a kdo je brzy zralý na máry – celkem vychytávka, která v Halfovi chyběla. Bohužel – kolikrát se Vám stane, že se ocitnete na úzké plošině nebo římse a snažíte se horko těžko popostrkávat „kámoše“ před sebou, většinou to musíte řešit skoky nebo dané místo obejít (nebo postřílet kamarády ale to není etické :)). Tady by se hodil příkaz: Ustup nebo ikona ve stylu Fallouta II pro odstrkávání. Se dvěma kumpány je to v malých místnostech a úzkých prostorách obecně peklo. Pokud při nepřehledné a zvlášť zuřivé bitce omylem někoho ze svých „přátel“ trefíte, varuje Vás poprvé, pokud to přeženete, jde po Vás – realistické a povedené.

Zbraň se dá schovat, někdy je to lepší, když dlouho na někoho míříte, půjde po Vás. S tím souvisí to, že ne každý, kdo se ve hře objeví je Váš nepřítel a musíte ho zabít. Někdy je to zcela zbytečné. Stejně tak si můžete někoho naštvat špatnými řeči a udělat si z něj nepřítele.

Nepřátelé nejsou moc rozmanití ale tady je to pochopitelné a hodí se to sem (určitě by sem nezapadli nějací zmutovaní Ubersoldiers nebo alieni :D) – máte tu chlapíky (pobudy i bojovníky) i ženské s brokovnicemi, s TommyGunny, s granátomety, s puškami, s plamenomety (s ochrannými obleky), s pistolemi, později přibudou ještě pejsci. A navíc Vám život ztrpčují krysy.

Zbraní sice není vyloženě málo, ale co je to platné, když zjistíte, že od poloviny hry nemůžete používat prakticky nic jiného než zbraně od "5" nahoru. Taková brokovnice je v tomto případě absolutně neúčinná a mnohdy nepomůže ani pořádný headshot z těsné blízkosti (používal jsem jí většinou jako dorážečku po zapálení soupeře plamenometem). Vůbec brokovnice je případ – pomalu a realisticky se nabíjí (podobně pomalu jako v Half-Life, ne tak ultrarychle jako u Soldier of Fortune), ale bohužel stejně tak pomalu střílí, což je v kombinaci s malou účinností (nemám samozřejmě na mysli ustupující účinnost v závislosti na vzdálenosti – rozptyl střel) vražedné a pokud jste rozumní, opustíte tuto zbraň hned, jak se dostanete k TommyGunu. S pistolkou, se kterou jsem byl v Halfovi schopen ustřílet i mariňáky, se tady nenechte vysmát a hodí se akorát tak na střílení krys, které ale stejně většinou zasáhnete až tak na třetí čtvrtý pokus. Plamenomet je graficky řešen o třídu lépe než v o rok mladším Soldier of Fortune (který také běžel na modifikovaném Quake II enginu). Vůbec oheň se docela graficky povedl.

Jinak zvuky zbraní a vůbec zvuky obecně se vydařily. Vzpomínám si třeba na zvuk u generátoru, který udělala textura pletiva, když jsem do něj narazil – hned měl člověk reálnější pocit. Střílení do krabic, dřeva, kovových materiálů má ten správný zvuk, co má mít (včetně odražených střel v případě tvrdých kovových materiálů).

Graficky na tom celkově Kingpin není špatně (rok 1999), dle mého názoru vyniká především v zobrazení ohně, který je (podobně jako plamenomet) ztvárněn o třídu lépe než v mladším SoF. Co mě ale zklamalo, byly textury postav – jsou takové rozplizlé, značně komprimované – což ubírá postavám (které jsou tvořeny celkem malým počtem polygonů) na věrohodnosti (Otřesně to působí hlavně v detailech in-game animací). Ale zase něco za něco – tuším že Kingpin byl vůbec první hrou, která nabídla postupné poškození charakterů – něco podobného o rok později (jen mnohem brutálněji a celkově lépe – Ghoul system) předvedl zde již zmiňovaný SoF. Dala se tak ustřelit hlava (zásah do ní ubíral zdraví více než kamkoliv jinam podobně jako v H-L), končetiny a celkově někoho roz…t na malé kousíčky (to už novinka nebyla :-)). Potěšil nápad s krvácením, kdy se dal nepřítel na útěku vysledovat pomocí krvavých stop na zemi, stejně tak krváceli Vaši spolubojovníci a Vy také. Chápu tedy, že grafika byl zde více než kde jinde těžký kompromis. Dále překvapí pěkné efekty s mlhou u generátoru, takových míst mohlo být více (např. se to hodilo do levelu se stokami) Prostředí jsou udělána celkově dobře – ponurá a tmavá, jak má každá správná gangsterka být. Vůči grafickému zpracování zbraní a jejich efektů nemám výhrad. Co se mi opravdu nelíbilo, byl screen při loadování hry – otřesně komprimovaný a graficky splácaný v kompozičním softu za pár sekund, v HUD mi chyběl ukazatel výdrže dechu při potápění.

Animace postav není podle mě zvládnutá úplně dobře, takový H-L, který je o rok starší je někde úplně jinde. Skákání a lezení po žebříku zde působí zvláštně – v kombinaci s nepříliš přesvědčivými texturami to někdy vypadá nechtěně směšně.

Stejně jako zde již několikrát omílaný Soldier of Fortune bohužel trpí engine Kingpina šíleným ovládáním v případě lezení ze žebříku - z 95 procent jsem padal držkou přímo na tvář, místo toho, abych se pohodlně chytil a sjel dolů (viz. třeba Half-Life) a přišel tím pádem o pár procent zdraví. Což může být celkem problém, pokud se potřebujete dostat dolů a zbývá vám jen pár procent života. Nepřátelé se někdy zaseknou o roh budovy, nebo nejsou schopni vylézt menší žebřík, ale na druhou strany si pamatuji jen dva takové případy. Co už je horší – to je boj o dveře. Jednak mě otravuje, že všechny dveře či vrata se automaticky po pár sekundách zavírají (pokud taktizujete bojem u dveří, tohle může celkem otravovat). Pokud si při souboji stoupnete hned před dveře, zabráníte tím protivníkovi, aby si dveře otevřel a zaútočil na Vás, třebaže jste dveře původně otevřeli jeho směrem. Oponent si logicky neotevře k sobě a nejde po Vás ale stupidně se snaží dveře otevřít ve Vašem směru obráceně a stojí na místě, dokud od dveří neodstoupíte a souboj nemůže pokračovat. Z dalších chyb, které mě otravovaly při hraní si vzpomínám na plamenomet, který sice hezky vypadal, ale zasekával se o neviditelné bariéry(mezery v zábradlích apod.).

Level design není špatný. Najdeme zde sklady, doky, lodě, nádraží, stoky, bary, továrny, ulice, požární žebříky, výtahy, tunely, jezdící vlaky, nadzemku atd. Rozmanitost prostředí nevyniká tak jako u SoF, ale občasné adventurní prvky a logické hádanky (H-L v tomhle ale stejně hraje prim) všechno zpestřují. V levelech se dá vracet zpět, což je docela žádoucí, pokud si chcete někde dodatečně najmout kumpány nebo si koupit výzbroj, zdraví apod. Jak už jsem se zmínil, celkově je hra tmavá, tady to ale rozhodně není mínus. Kolikrát mě překvapilo, když jsem se dostal výtahem nebo schodištěm někam, kde jsem už byl předtím ale nevšimnul jsem si malého výklenku, rohu apod. Nicméně hra mohla obsahovat i něco podobného jako předvedl Half-Life - mám samozřejmě na mysli už legendární cestování na drezíně. Tady se vyloženě nabízela možnost udělat pár levelů v podobném stylu - např. zpestřit tupé zabíjení a šlapání po svých jízdou na motocyklu (pro který v jednom z levelů musíte najít baterii), projížďkou na lodi (v docích se tam jedna pohupuje na vlnách), nebo převzít řízení náklaďáku (kterým přijedete do jednoho z dalších levelů a řidiči pak pěkně poděkujete v in-game animaci). Některý z levelů se také mohl odehrávat v jedoucím vlaku (tak jako to předvedl Outlaws, Blood 2 anebo onen SoF). Tady třikrát škoda.

Fyzika mě docela překvapila (pozitivně i negativně), jednou jsem omylem zakopnul o popelnice, které se relativně realisticky převrátily a vysypaly. Stejně tak jsem jednou zabil nepřítele na kolejích, po kterých posléze projel vlak a zbraň pod jeho koly explodovala. Malé a dlouhé bedničky se dají rozbít, větší se docela realisticky rozloží, na druhé straně stůl, židle, zrcadla v koupelnách jsou jak z mramoru. Červené barely po zásahu vybuchují, což se někdy může při soubojích hodit. Skla se tříští, stejně jako šachetní mříže, což je veledůležité pro další postup. Menší okované bedničky se dají šoupat po zemi, jednou je to rovněž zásadní pro další postup, škoda, že takovýchto okamžiků nebylo ve hře více. Oheň v barelech není jen na okrasu, opravdu hřeje. Pokud se přiblížíte moc nebo omylem na některý skočíte, zapalují se Vám doslova lýtka :-) Blafnout můžete i od roztavené rudy v továrních halách. Oponenti nebo spolubojovníci záhadným způsobem stojí jednou nohou na schodech a skoro celým tělem ve vzduchu ale to se dá snést (rok 1999 proboha :-)).

Celkově je hra povedená, bohužel těch několik málo nápadů mohlo být dotaženo mnohem dál. Hru sráží matrixovské reakce nepřátel a s tím zvýšená obtížnost první poloviny hry, hratelnost tím pádem dostává řádně na pozadí. Bohužel, když už se začne hra konečně rozjíždět… najednou je konec. Mohlo to být opravdu ještě tak o 5 levelů delší. Na druhé straně hře nechybí pár zajímavých překvapení (telefonní budka :D). Multiplayer jsem nehrál, takže nemůžu hodnotit.

Hodnotím 70%, což někomu přijde zřejmě dost málo ale nemůžu jinak - srovnání s "Halfem" se prostě nevyhnete a od Kingpina jsem od počátku zřejmě čekal až příliš mnoho, opravdu dlouho jsem se těšil až ji projdu (tolik jsem toho slyšel o AI, postupném poškození nepřátel), ale hra mi prostě nedala šanci. Dohrál jsem jí, ale na pozadí z ní nepadám.

Pro: Atmosféra, zásahové zóny – poškození nepřátel, spolubojovníci, na svou dobu slušné particles a vůbec oheň, občasné hádanky ve stylu Half-Life, obírání mrtvol o prachy a tím pádem možnost nákupu zbraní, munice, zdraví apod.

Proti: Zpočátku Unreal obtížnost - díky tomu místy frustrující hratelnost, textury postav, zasekávání postav o rohy, lezení ze žebříku dolů, kratší herní doba, ne vyloženě slabý ale nevyužitý level design, v té době nutnost 3DFX :D

+23+22 / 0
  • PC 70
Probudil jsem se pochcanej a rozsekanej na sračky v nějaký prdeli světa u popelnic, zbudili mě až hlasy nějakých týpku, jelikož jejich mluva byla, tak sprostá, že jsem jim nerozuměl ani slovo, nepochopil jsem ani co říkají a to bylo všude naprosto stejné po celé mojí cestě k zabití toho zmrda, co mi tohle všechno udělal.

Když jsem se dokázal postavit na nohy první, co mě napadlo, bylo zvednout ten urvanej roxor , co se povaloval na zemi, páč tahle část města rozhodně nepůsobila dojmem, že mi každy na koho narazím bude věšet květinky na krk. Stejně tak i rafinérka, vrakoviště, doky a železniční stanice, kam jsem se později dostal, nepůsobili lépe, špína, smrad, urousaný coury, prostě depka kam se podíváš.

Tak jsem šel... Abych vůbec přežil musel jsem sejmout hnedka prvního pobudu na kterýho jsem narazil a okrást ho o drobný, sice mě málem umlátil, ale hold jsem byl tvrdší. Tohle je totiž pořádnej oldschool a ty zmrdi, co jsem je potkal později a šli mi po krku, tak taky neskoncili nejlíp, někteří rozchodili i půlku zásobníku z Thopsona, nebo tři rány z brokády, ještě že jsem našel takový veci jako raketomet a gránátomet, bez toho bych to asi nedal a nejlepší věc, trojranná puška, pak to šlo jak po másle.

Sem tam mě zbrzdila jen nějaká překážka, když jsem musel najít baterii a nohodit generátor, aby se otevřeli dveře. Ale nic co by průměrnej grázl nedal. Sem tam jsem někoho mohl podmáznout, aby mi pomohl s těma šmejdama, ale za mí těžce nakradený prachy toho moc nevydržel a vzdechnul o blok dál(nebo ho rozmáčkl výtah).

V každým případě jsem dosáhl svého a teď jsem tu boss já.

Pro: Brutalita, syrovost, neuvěřitelně sprostá mluva

Proti: Na mě už až moc tvrdej oldschool, ke konci už hodně lineární, obtížnost(asi jsem za ty roky vyměknul, hrál jsem druhou)

+23+23 / 0