Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Tyranny

10.11.2016
79
63 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Příběh Tyranny začíná vítězstvím zlého vládce Kyrose ve velké válce. Hráč se chopí role jednoho z Kyrosových důstojníků a bude v jeho botách zemí rozsévat strach, odpor, nebo se naopak snažit přimět zbylou populaci k loajalitě.

Jednoduchou grafiku kompenzují bohaté herní mechanismy. Stav světa kolem vás generujete už v prvních minutách hraní, kdy na jednoduché strategické mapě volíte vaše akce během Kyrosovy invaze a ovlivňujete tak už v úvodu hry vaše vztahy s jednotlivými frakcemi. Poté se hra přepne do klasického izometrického pohledu, kde podobně jako v jiných titulech od Obsidian Entertainment utváříte družinu z několika dostupných společníků a vyrážíte vstříc dobrodružství. Už během prvních okamžiků v kůži důstojníka narážíte na dialogy i volby, které nemůžete učinit, kvůli odlišnému zaměření.

Hra tak slibuje bohatý a pestrý svět, který bude v závislosti na vašich akcích pokaždé o něco odlišný.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 95
Kdykoliv vyjde další izometrické rpg ve kterém ovládáte partu, tak si nemůžu pomoct a musím ho srovnávat se staršími kousky jako Icewind Dale a Baldurs Gate. Jaké jsou tedy moje dojmy z Tyranny oproti těmto starým herním titánům?

Souboje: K dispozici máte tentokrát pouze čtyři postavy z čehož jsem neměl zrovna radost. Docela rád běhám s 6ti člennou skupinou, ale po krátké době jsem byl celkem i rád, že mám postavy jen čtyři. Během hry každá postava získá další a další schopnosti a mezitím co ve hrách jako Baldurs Gate bojovníci toho moc víc nedělají, než že sekají, tak zde mají i oni celou řadu speciálních dovedností a celý gameplay se později spíše podobá hraní za čtyři mágy. Tomu přidává i skutečnost, že ve hře je k dostání celá řada artefaktů, které propůjčují postavě nějaké kouzlo, takže ke konci můžete očekávat, že každá vaše postava bude mít tak 10-15 schopností, které bude moci použít.

Zajímavý prvek představují však kombo útoky, kdy dvě postavy se spojí a vytvoří nějaké silnější a vizuálně strhující kombo. Například jedna postava vyhodí druhou do vzduchu a ta začne s lukem sestřelovat nepřátele.

Vizuál: Víceméně hodnotím pozitivně. Mapy jsou pěkně nakreslené a i přes určitou nepřehlednost v soubojích, které způsobuje hromada 3D efektů, to není až taková katastrofa, aby to vyloženě rušilo. Herní mapy jsou oproti některým starším titulům poněkud menší, což mi ale spíše vyhovovalo především kvůli případnému backtrackingu, který mě celkem nudí u některých starších titulů.

Příběh: Asi nejsilnější stránka hry. Ve hře máte jedno rozhodnutí za druhým, kterým ho utváříte a rozhodně se nejedná o typické rpg rozhodnutí, které vás nakonec stejně pošle na stejné místo. Velice na mě udělal dojem už prolog vytvořený skrze pouhé figurky na mapě se kterými procházíte prvních pár let vašeho působení ve válce a v závislosti na vašem chování se k vám budou chovat ostatní frakce přímo ve hře.

Postavy a dialogy: Dialogy jsou velice kvalitně napsané a postavy zajímavé. Trochu mě zklamaly jen ostatní postavy z party, které sice můžete pořádně prokecnout, ale nečeká vás žádný příběh, ve stylu BG2, kdy se vám během hry postavy postupně otvírali a vy jste o nich postupně zjišťovali víc a víc. Ano některé dialogy se vám zpřístupní až později, když máte jejich loajalitu/strach, ale jedná se jen o pár rozhovorů, které je občas v hromadě jejich dialogů těžké najít, protože se jich nejdřív musíte zeptat na něco jiného.

Pevnosti/vlastní tábor: Docela oblíbený v rpg poslední dobou je mít nějakou tu vlastní pevnost ve které můžete prokecnout své postavy a něco málo si vylepšit. Tento prvek zavítal i do Tyranny i když mě tedy příliš nezaujal. K dispozici máte několik věží. V každé z nich si můžete vybrat nějaké vylepšení (například kovárna nebo knihovna), které vám poté dá nějaké bonusy. Například v kovárně vám učedníci mohou vytvořit novou zbraň a v knihovně zase mohou objevit nějaké to kouzlo. Zajímavý způsob, ale dával bych přednost tomu, kdyby vše bylo jen v jedné lokaci. Sice se mezi svými věžemi můžete instantně teleportovat, ale v zásadě pokud si chcete projít všechny své věže a z každé si něco vzít, tak vás čeká hned několik nahrávacích obrazovek, což mi přijde zbytečné pro takové malé věžičky.


Ve výsledku musím říct, že jsem spokojený. Především kratší herní doba v kombinaci s vysokou znovu hratelností mi udělala celkem radost, protože jsem si nemusel brát dovolenou, jen abych si mohl Tyranny zahrát, jako tomu bylo například u třetího zaklínače :D. Už teď se nemůžu dočkat dalšího RPGčka od Obsidianů.
+34
  • PC 85
K Tyranny jsem přistupoval jinak, než ke klasickým RPG hrám s družinou. Z toho, co jsem o hře četl, jsem získal určitá očekávání a na základě toho se rozhodl vybrat ženskou postavu a ke všemu ji pojmenovat poeticky Hamartia. To abych cítil jistý distanc od toho, co moje postava ve hře vyvádí. Nakonec to nebylo tak horké a dokázal jsem se do kůže mé „Fatebinder“ vcítit docela snadno a v celém tom guláši intrik, zrad a blafování se mi podařilo hru zakončit přesně dle mé představy. Takže veliké plus za to, že mi hra umožnila konec, o který jsem od začátku usiloval a taky smetla ze stolu pochyby, že se vše bude točit jen okolo trapného sporu dvou velkých frakcí z prvního aktu.

Ale hezky popořadě.

Tyranny je menší kousek, který se nedá přirovnat ani ke Společenstvu prstenu vůči trilogii Pán prstenů, spíš se na konci budete cítit, jako když s Frodem teprve opouštíte kraj. Ale to vůbec nevadí, hra je i tak uspokojivě dlouhá, má značné množství zajímavých prvků, a i ten konec vlastně působí docela dobře.

Hra pro mě trpí velkým záporem, a to je veliké množství postav, které se od náhodného NPC liší snad jen jménem. Mnohdy jsou skryté pod helmou a konverzace s nimi jsou ubíjející, protože se v té změti stejných uniforem brzo ztratíte (taky je skoro každý druhý lídr ženská..). Kvůli tomu jsem občas neudělal přesně to, co jsem zamýšlel, protože mi to v tu chvíli bylo jedno a nepovažoval jsem to za nadvakrát důležité a v nepozornosti jsem klikl na úplný blábol. Co se dá dělat, hru to moc nesráží, ale nějaké portréty pro všechny postavy by nebyly od věci. Ta jejich gestikulace v malém okénku působí komicky.

Druhý zápor je soubojový systém, ale k tomu se moc říct nedá. Slušel by tomu tahový systém, protože postavy občas ignorují vaše rozkazy, motají se pod nohama a je nutnost často pauzovat. A stejně se ve výsledku hraje „na tahy“. Co je ale hezké, jsou kombinace útoků prováděné dvojicí postav, kdy třeba Verse nastřílí do Barika šípy a ten je pak nechá vybuchnout do okolí. Nebo má Hamartia udeří pěstí do země a vystřelí tak Verse do vzduchu, která takhle z výšky pokropí nepřítele. Vypadá to komicky, trocha vážnosti by tomu neuškodila, ale je to fajn spestření.

Loot je podivný, často jsou věci tam, kde vůbec nedávají smysl a skoro mi až přišlo, že tam jsou nějak náhodně nasázené nějakým algoritmem. Abych v táboře šupáků našel pod několika šutry a v pár barelech hromadu fialových zbraní… to teda ne. Ale to je tak vše, co se týká nějakých negativ.

Systém magie je originální, na základě nalezených svitků si skládáte vlastní runu, která má vždy dvě části plus jakési dodatky, kterých si tam můžete naklikat co vám to váš Lore sklil dovolí.

A teď to hlavní.

Příběh je perfektní. Zpočátku jsem si připadal ztracen množstvím postav, byl jsem znechucen tím, že o Kyros vím prd a tak nevím, co to vlastně prosazuju za ideologii. Ale časem jsem si začal tvořit vlastní postoj a do hry se zapojovaly mocnější figurky a z každého většího rozhovoru šla cítit váha. Jednou jsem si připadal jako Jaime Lannister s nálepkou „králokat“ vyjednávající mír v řekotočí. Pak jsem hleděl na to, jak hra perfektně načrtne bod zlomu a u postav, z kterých jste dříve měli autoritu a vážili jste opatrně každé slovo se stávají postavy, které vám kleknou k nohám. Tohle je největší klad Tyranny. Hodí před vás perfektně napsané mocné postavy a … dá vám možnost je přeargumentovat. Chtěl by si někdo vyzkoušet, jaké je to stát vedle například Tywina Lannistera a udělat z něj někoho, kdo poklekne? Tak hurá na Tyranny! A mimochodem je tu i systém dopisování, kdy vám během hry chodí korespondence, na kterou odpovídáte. To musí být ve více hrách!!

Pro: Příběh, Edikty, Conquest (úvod hry), Postavy Archonů, Sirin (písně),

Proti: Řadové postavy jsou nevýrazné, Loot působí náhodně, Chce to pokračování

+32
  • PC 85
Po dlouhé době jsem se konečně dostal k nějakému izometrickému RPG a nutno podotknout, že Tyranny si bere z klasik jako například Baldur´s Gate to co mám rád, ale v některých aspektech jde svou vlastní cestou, což přináší jak plusy tak i nějaké ty mínusy hry. Vlastně jsem už dlouho nebyl tak rozpolcen, kdy jednotlivé prvky hry musím zároveň chválit, tak i dodat takové to malé mrzení.

Co se týka grafiky, tak hra je dělaná v enginu Unity, takže jsem měl trochu menší očekávání, ale přeci jen je to izometrická hra, která některé věci odpouští. Jednotlivé lokace jsou parádní, rozdílné a pro mě zapamatovatelné, takže tady jen chvála. Jen ty postavy jsou takové divné, nevím čím to je, jestli tou svou hranatostí, nebo hrozným zpracováním vousů a vlasů postav, ale tak jako u většiny věcí co budu hanit, je to vlasně jen maličkost.

Příběh je skvělý, není sice nějak rozvětvený, ale celou dobu je pochopitelný a někdy v jednoduchosti je síla. Moc se mi líbila i mapa a vedlejší úkoly, kterých je zde sice málo, ale zase asi lepší než desítky úkolů v deníku a cestování tam a zpět pro nějakou blbůstku. S tím souvisí i rozhovory, hra je opravdu velice ukecená až jsem si někdy říkal jestli to není moc, zvlášť se stylem hraní kdy chci prokecnou každou osobu kterou potkám, což naštěstí vždycky nejde.

Moc bych pochválil i hudbu, je výborná a stejně tak i zapamatovatelná jako u starých RPG, jen i zde bych chtěl trochu víc hudby, zvuků a možná i dabovaných scén. Co mě zaujalo byl systém jednotlivých věží, které musíte aktivovat splněním malé hádanky, ale příšlo mi to jako skvělé řešení, není to těžké, ale i tak se musíte trochu zamyslet nebo mít mírnou představivost. A jak se všude zmiňuje, hrát za záporáka je opravdu osvěžení i když zase bych řekl, že až taková svině nejste, protože zde pomáháte ostatním a tím zároveň i sobě.

Co se mi moc nelíbilo jsou opravdu jen maličkosti, jako že můžete ukrást co se vám zachce a nikdo vám za celou hru neřekne ani popel. Nemám moc rád ani labyrinty kde se motám jako vítr v bedně, ale tady byl vlastně jen jeden. Mrzí tichá mise, která skončí nakonec soubojem se všemi protivníky. Stejně jako jeden kmen, pro který jsem plnil co šlo, choval se k nim mile a jedním rozhovorem, který jsem nemohl změnit, nastalo prakticky vyvraždění celého kmene a to jsem se fakt snažil jak nejvíc jsem mohl. Stalo se mi i to, že jsem se jednou proglitchoval někam kam jsem neměl, ale naštěstí se hra výborně ukládá i sama, takže vrácení asi o pět minut zpět bylo naprosto v pohobě. Jinak hra běžela celou dobu skvěle.

Asi bych mohl pokračovat dál, systém reputace je dobrý nápad, ale zase když v každém i menším rozhovoru vám hra píše, že se posiluje váš strach či obliba, je to už otravné a přiznám se, že jsem jí postupem času úplně přestal řešit. Tak či tak, Tyranny je za mě skvělá hra, trochu jiná než klasické izometrické hry, ale po dohrání hry i dvou dlc mám zase chuť se do toho světa vrátit a zkusit více přímočarou linku trochu jinak než napoprvé.
+28
  • PC 85
Máte chuť si po osmdesáté zahrát Baldurs Gate, ale tentokrát s převážně zlou družinou a hl. hrdinou padouchem? Tak proč si nezahrát rovnou Tyranny? Edwin, Viconia či Sarevok zde sice nejsou, ale i tak by vaše mocichtivé touhy měl být řádně ukojeny. A že nechcete být donekonečna zlý? Tak nebuďte, jen si zvykněte, že ve zlém světě budete, tak abyste na to byli připraveni...
Kyros. Ultimátní nemilosrdná zlá síla, která se za pomocí svých mocných vazalů rozhodla ovládnout svět. Snad nic před ní neobstojí. Ti, kdož vzdorují, zemřou. Ti, kteří se vzdají, jsou vrženi do otroctví či se ke zlé říši připojí. Naděje však neumírá, stále je zde hrstka statečných, kteří se rozhodli hrozivé moci vzdorovat. A vy jednou takovou hrstkou.... fakt nejste! Naopak, tentokrát stojíte na té špatné straně a je jen na vás, jakým způsobem svým vládcům posloužíte. A jelikož se toho chopil šikovný Obsidian, o zábavu bude postaráno...

Příběh a atmosféra mě do hry vtáhly jak Vetřelec své oběti do ventilací. Ten fakt, že se pohybujete převážně mezi postavami s "evil alignmentem" je prostě krásně bizarní. Člověk si mnohdy musí dávat bacha co řekne, protože na vašich slovech a rozhodnutí závisí měřítka přízně a hněvu určitých frakcí a postav, která můžou mít velký dopad na hl. příběh. V určitých částech mi to i silně připomínalo PS: Torment, už především kvůli atypickému prostředí, unikátních, dlouhých a chytře napsaných dialozích, které když jen tak bez řádného přečtení projedete, zážitek ze hry bude minimální, a vícero řešení určitých situací. Možnosti dialogu hl. hrdiny taktéž určují některé skilly, silně doporučuju vylepšovat "Lore", ten mi v mnoha případech leckteré situace opravdu hodně usnadnil (a připadal jsem si jak anti-hrdina intelektuál, cha!) Ano, rozhodnutí je zde hodně, a jejich následky určitě výrazně pocítíte. Hra je výborně znovuhratelná právě díky nim, protože podobně jak ve Witcherovi 2 vás jiné cesty zavedou na jiná místa, přičemž následné finále může dopadnout zcela jinak, než při vašem prvním rozehrání. Atmoška se dá krájet, to díky pěkné rozmanitosti prostředí, drsné avšak pitoreskní společnosti a celkovému příběhu, který se zde povedl.

Parťáci jsou velice slušně napsaní. A taktéž to většinou nejsou řádní rytíři na bílých koních. Máte tu krvelačnou a mírně sadistickou zabijačku Verse (btw má nejoblíbenější parťačka), terminátorsky obrněného Barika (ne, ne toho psa), který lpí na dodržování krutých a drsných zákonů, arogantní patnáctiletou ovládačku myslí, bělovlasou čarodějku z nepřátelských řad (snad nejslušnější), vtipného a svérázného mystika a nakonec svou vlastní dogu. Pozor! Kouše jak divá! Můžete si s nimi kdykoliv skvěle pokecat, v některých případech to i nějakou dobu potrvá, protože textu je mnohdy opravdu hodně. Trochu mě mrzí absence romance (holt jsem romantická duše), aspoň ňákej ten lacinej sex by se sem hodil, ale předpokládám, že od toho jet tu ten bordel v Lethian´s crossing.
Souboje jsou v podstatě hodně podobné PoE, už co se týče schopností, kouzel a quick slot předmětů. Parádní novinkou jsou ale kombo schopnosti, které můžete provést se svými parťáky, pokud u nich máte vysokou loajalitu či bázeň. Můžete je využít ale jednou za odpočinek, tak s nimi šetřete. A jsou i skvěle nápadité, například když jedna z mých holčin vystřílí několik šípů do brnění jednoho z mých chalanů, přičemž on je v kadící póze z úsilným tlakem vystřelí na všechny strany a zraní nepřátele v okolí, to prostě člověk musí zatleskat.
Hudba... je pěkná. Vlastně jak kdy. Na některých místech (tábory dvou hl. frakcí) hrají pouze dva protáhlé tóny v celkem krátkém loopu, což může po čase začít prudit. Pak tu jsou ale zase místa jako Lethian´s crossing, Tunon´s court nebo některý ze Spirů, kde je vyloženě nádherná. Celkově mi přijde rozhodně lepší, než v PoE, kdy mi v určitých chvílích i lezla na nervy.

Ze záporů bych chtěl vyzdvihnout ovládání družiny během soubojů, které bylo v určitých případech dost tuhé. Družníci občas neposlouchali, trvalo jim věky než někoho uzdravili a zasekávali se o nesmyslné překážky. Z příběhu snad jen poslední část Actu 2 během vypořádávání se s "Edict of Earth", kde hra trochu ztrácela tempo a přicházel menší stereotyp a nuda. (Act 3 to ale skvěle napravil.) A občas taky dialogové možnosti neodpovídaly přesně mému přesvědčení.

Tyranny je vynikající originální RPGčko s parádním příběhem, slušnou atmosférou a chytrými dialogy. Určitě ho v budoucnu zahraju znovu, to bych viděl ty další outcomy, co hra nabízí.
Hrozně si přeju, aby Obsidian udělal nějaký RPG zase ze světa Forgotten Realms v podobném stylu, už mi ta moje nejoblíbenější fantasy říše docela chybí.

Pro: Příběh, atmosféra, NPC, dialogy, možnosti soubojů, občas hudba

Proti: Otravné hrubky v soubojích, nudnější čtvrtina Actu 2, někdy nedostatek d. možností

+23
  • PC 70
Nevíte co se sebou, máte dovolenou, navíc se blíží Vánoce a Vy poznenáhlu očekáváte Den D, tak co jiného udělat, než do sebe narvat trochu toho RPG systému, kterej všichni, co jsme odkojení na Baldurs Gate, máme tak rádi, že?

Volba padla na Tyranny. Říkal jsem si, příjemná změna. Obsah nabádal k příběhu, který se točí kolem samých zlých lidí, ale obrazově to vypadalo jako cokoliv, co musíte mít rádi, pokud jste před mnoha a mnoha lety objevili plnou hru ve Score v podobě Albion....a ta Vám, jednoznačně, změnila život.

No neváhal jsem, co Vám budu povídat. Po nainstalování jsem ihned zrodil postavu. Hra na mě takticky zkoušela ženskou roli, navíc s fousama až pod prsa. Navíc v plném černošském provedení. To mi trošku rozhodilo sandál a říkal jsem si, že takhle si úplně svobodnou volbu nepředstavuji. Většinou jsem totiž zvyklý na bílého árijce, střiženého do čistých rysů, s božským důvtipem a hlavně schopnostmi dostat se z nejhorších sraček, do kterých mě hra dostane. Nakonec jsem zvolil, abych byl genderově vyvážený a poplatný době, snědého barda, se steampunkovým knírem pěkně po ramena a čepcem, ze kterého by i Jules Vernů měl radost. No...a a začal hrát.

Hra ale hned nezačala. Ze začátku se totiž objevilo dobývání. A k tomu mapa, kde jsem, nevědomky, dobýval zemi a navíc textové rozhraní, které mi vyprávělo příběh dvou frakcí, které dobývaly jménem božstva nejvyššího. Teda toho, co se samozval v této hře. Trošku jsem to nakombinoval, ať je sranda. Něco dobyla jedna frakce tady, něco dobyla druhá frakce tam. Výsledek z toho byl krásnej kočkopes, kterej nedával logiku...ale v tu chvíli jsem nastoupil coby hráč a do nelogického světa nastoupil s tím, že mi začíná hra. Originální prolog...jen co je pravda.

No a ze začátku, co Vám budu povídat, to nebyl žádný med. Kolem sebe samej hajzl. Navíc ani já sám jsem nebyl žádnej dobrák. Moc se mi to nelíbilo, musel jsem se místy přemáhat. Říkal jsem si, to se musí zlomit, to se musí zlomit. Jenže, co se má zlomit? Příběh? Tak ten určitě, jinak ho pošlu do háje. Mapa se mi ale líbila. Ta byla hezky udělaná. Navíc mise ať už vedlejší nebo hlavní, dávaly docela logiku. Horší už to bylo s angličtinou .Tyranny je totiž hra neskutečně ukecaná a i já si kolikrát říkal, že jsem tu zažil slovíčka, které jsem v životě neslyšel. Ukecaná je totiž v tom duchu, že nesděluje jen to, co postavy říkají, ona i popisuje. A popisuje poměrně důkladně. Hráči podobných her to sice znají, překladatelé ale mají co dělat, aby se nezhroutili a po překladu budou jednoznačně tvrdit, že toto je jejich dosavadně největším projektem, velkým dílem, kterým překonali sami sebe. Tyranny je prostě objemná, textově...neskutečně. Musíte s tím tedy také tak nakládat.

Během hraní jsem se do světa Tyranny docela dostával. Trvalo to, ale někdy v půlce jsem si uvědomil, že si s těmi frakcemi docela hraji. Jedna mě nenávidí, druhá mi jde na ruku. Uvědomil jsem si, že hra mi nabízí obrovské množství možností. Můžu si s nimi chvílemi dělat vysloveně co chci. Přitom stačí jenom správně zvolit diskuzi a celé se to pak odvine tak, jak chci. Pokud jsem jooo úchylák na podobné RPG hry, znovuhratelnost je více než pravděpodobná. Já jsem ale zvolil jednu cestu a té se držel až do konce. Světe div se, vyšlo mi to.

Když se ale vrátím k samotné hře, tak musím říct, že příběhově je to zajímavý kousek. Jednak maká na tom, aby Vám vysvětlila celý svět, ve kterém se odehrává. Těch informací je opravdu hodně a je to jako kdybyste četli knížku, která si vytvořila svůj vlastní svět a je jen na Vás, jak jej přijmete. Výhodou je jednoznačně mapa, která mě, coby kartografa amatéra, těší v každé hře nebo knize a pak především grafické zpracování, které na malých a sem tam středně velkých mapách odvíjí příběh, který v rámci velikosti stačí k tomu, abyste se dobře bavili...

Tak dobře, že jsem hru po dvou dnech hraní u třetího dne zapnul dopoledne, abych v pozdním večeru mohl děkovat všem herním bohům, že jsem se dočkal titulek a s havraníma očima vyčerpán odešel do postele s tím, že jsem od podobných RPG kousků zase na pár týdnů vyléčen.

Tyranny je zajímavý kousek. Jednoznačně je pro hráče, kteří mají podobné RPG hry rádi. Dostanou totiž přesně to, co si představují. Navíc v pěkném grafickém kabátku, s příběhem, který na sobě pracuje, aby Vás oslnil a s postavami, které se Vám ze začátku nezdají, abyste s nimi postupně času pěkně manipulovali. A to docela za tu námahu stojí ne?

Pro: Podobných RPG her tu za těch dvacet (třicet?) let pár bylo, ale nikdy jste nehráli za zlého...nebo?

Proti: Pokud uznáte, že všude jste byli většinou dobráci a zlou postavu jste si postupně vybudovali, tak tady bude negativum přesně to, že si na tu zlou náturu musíte chvíli zvykat. Když se ale budete hodně snažit, nakonec třeba i dobře dopadnete. A nebo ne...

+23