Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Albion

31.08.1996
88
176 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Albion je sci-fi/fantasy RPG s rozsáhlým a promyšleným příběhem z nedaleké budoucnosti. Hlavním hrdinou je pilot Tom Driscoll. Momentálně se plaví vesmírem na obrovské těžařské lodi Toronto, jež hledá neobydlené planety, na které se napojí a celé je vytěží. Tom je s kolegou Rainerem poslán na průzkum nedaleké neobydlené planety, ale jejich loď havaruje a Tom ztratí vědomí. Po probuzení zjistí, že neobydlená planeta vůbec není neobydlená, ale naopak překypuje inteligentním životem. Setká se s místní rasou Iskaii a později dokonce s lidmi, potomky pozemských Druidů.

Albion vás uchvátí neuvěřitelnou rozsáhlostí a propracovaností. Celý svět si žije svým vlastním životem, můžete se zastavit a sledovat životy kterékoliv z mnoha postav, plnit příběhovou linii nebo se jen tak desítky hodin protloukat obrovským světem Albionu. Unikátní vlastností celé hry je střídání pohledu, z jakého na hru nahlížíte. Okolní prostředí sledujete z ptačí perspektivy, města a dungeony zase procházíte z pohledu první osoby apod.

Klíčovou součástí hry jsou tahové souboje, které jsou místy až pekelně obtížné. Vzhledem k tomu, že postupem hrou se bude vaše družina rozšiřovat, je nutné strategicky myslet, kam se kterým členem pohnete a na koho zaútočíte nejdříve.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 100
Albion je tradiční evropská role-playing hra nejvyšších kvalit, která si svoji slávu vydobyla především zkombinováním pohledu shora s klasickým pohledem dungeonů z vlastních oči. Mimo toho je Albion RPG značně rozsáhlé, má povedené tahové souboje a hraje se tak říkajíc samo od sebe - když se do hry plně ponoříte, v drtivé většině případů neskončíte do té doby, než uvidíte závěrečné titulky. U nás je nepřímé pokračování dílů vyšlých pouze na Amigu (Amberstar a Ambermoon) velice populární i díky faktu, že se hra objevila přeložená na jednom z disků ve Score v plné verzi nedlouho po vydání.

[1] Těžařské lodi Toronto Tom Driscoll
Právě jsme dorazili do jedné z těch galaxii, kde se má nacházet pustá planeta, která byla vyhledaná jednou ze sond. To ale v tuto chvíli není podstatné, zaslech jsem, že zahynul jeden z kontrolorů, jenž měl dohlížet na důležitá rozhodnutí těžarské společnosti. Sice jsem ho neznal, snad jen od pohledu, ale zasáhlo mě, že na takto moderní lodi může zklamat technika...

Po netradičně pojatém intru jste vrženi vstříc dobrodružství, které si ale budete muset poctivě odpracovat formou častých, někdy možná i zdlouhavých, ale především zábavných soubojů, které jsou zde jediným zdrojem zkušeností. Ty jsou řešeny klasicky tahově a v parté může být až šest členů, které si na menší šachovnici rozestavíte dle libosti. Nepřátele se většinou skádají z druhu podobných naší hmyzí říši, výjimkou však nebude ani přepadení od humanoidů a možná i jejich technologicky pokročilých výrobků. Základním pilířem každého dobrého RPG mimo bojů je i příběh. Ten zaujme předně způsobem, jakým je hráči předkládán. Ať už se jedná o dialogy nebo samotné postavy, které se k vám z různých důvodů přidají na vaší výpravě. Scénaristé a tvůrci dialogů věděli, že kvalitní děj pro počítačovou role-playing hru by měl předně obsahovat velkou dávku dobrodružství a objevování nových končin jako i to, že slov (a popisů) nemusí být nutně tisíce stránek.

[2] Havárie
Se starým Rainerem jsme jen zázrakem přežily. Přístroje nefungují, takže stojíme před rozhodnutím zda otevřít poklop, či setrvat než nás pro nás někoho pošlou. Volba padla na druhou možnost, nejen že by nám brzo došel kyslík, ale myšlenka na delší pobyt s Rainerem v jedné kajutě byla... . Nevím proč jsem tak spontálně jednal, ani jsem si neuvědomil že sonda hlásila jen malé procento šance na dýchatelné ovzduší...

V Albionu je jak izometrická, tak i trojrozměrné zpodobnění pohledu na svět. Z ptačí perspektivy je hraní více zaměřeno na adventurní problémy a cestování na mapě, kdežto trojrozměrný pohled slouží na obdivování krás měst i plížení se zatuchlým podzemím. Herní plocha je rozdělena na pět rozsáhlých kontinentů, ve kterých strávíte mnoho hodin než je celé prozkoumáte. Pokud však, jako správný "dungeon master", prahnete po výpravě do chladných hlubin planety, obzvláště když v univerzu Albionu panuje tropické klima, pak zde nalezenete celou řadu podzmeních komplexů které čekají na objevení, deratizovaní a zcivilizování.

[3] Odplouváme na Gratogel
Po vyřešení lokálního problému u rasy Iskai vyplouváme s Frillem vstříc Gratogelu, kde by měli údajně něco vědět o přistání Toronta. Doufám že to celé brzy skončí a my s Rainerem (se kterým jsem se už skamarádil) budeme moci vyprávět o svých zážitcích na této úžasné planetě...

Albion z mého pohledu tvoří jakýsi mezistupínek ve vývoji RPG žánru mezi klasikou jako je Ultima VII či Dungeon Master, a nástupem "novodobých" konceptů žánrů zavedených prvním Falloutem od Black Isle. Po všech směrech výborná hra, která dokaže zabavit na pár týdnů a po dohrání se k ní budete i často vracet, i jen vzpomínat.

Pro: izometrická grafika, rozsáhlost, příběh, atmosféra, dialogy

Proti: některé zvuky a hudba

+42 +43 −1
  • PC 90
Kouzelný svět Albion nabízí hráči unikátní příběh z pohledu Toma Driscolla, pilota vyslaného na misi na údajně neobydlenou planetu skýtající množství cenných nerostných surovin. Co však Tom při svém putování objeví se rozhodně za neživé a neobydlené označit nedá a tak začíná zajímavá a napínavá zápletka.

Albion je poctivé RPG ze staré školy, které toho hráči moc neodpustí a hned v prvním dungeonu ukáže, že tahle hra rozhodně procházkou v růžové zahradě nebude. Postupně se však k Tomovi přidávají mocní společníci, kteří z mnoha soubojů po troše tréninku udělají jednoduchou záležitost, např. takový frost avalanche od Siry učiní z většiny soubojů někdy až absolutně jednoduchou frašku.

Na hře oceňuji její originální propojení žánrů scifi a fantasy, taková kombinace se zas tak často nevidí. Albion je unikátní i svou hratelností. Hra nabízí jednak izometrický pohled, při pohybu v dungeonech a ve městech se pak přepíná do 3D zobrazení, na kterém je bohužel nejvíce vidět, že už hra není nejmladší. Často se stává, že některé spínače na zdech v tomto pohledu z určitých úhlů nejdou vůbec vidět a proto je snadné je přehlédnout a zaseknout se v postupu. Chvilku mi trvalo, než jsem zjistil, že se hra dá ovládat klasickými šipkami na klávesnici, zejména v 3D pohledu je pak tímto způsobem orientace a pohyb jednodušší než při ovládání myší.

Albion je vskutku rozsáhlý, já sám se snažil hrát bez návodu (v některých případech jsem jej ale použít musel) a nahrál jsem celých 52 hodin, což už někdy může hraničit s tím, že hře dojde dech a přestane bavit. Příběh Albionu však dokonale motivuje hráče pokračovat dál. Je však nutno podotknout, že v závěrečné pasáži hry a především tedy v nekonečném dungeonu Kenget Kamulos jsem se místami nudil a hře by právě v těchto místech neuškodilo zkrácení. Tato drobná vada na kráse by vás ale od hraní odradit neměla, pokud se tedy nechcete připravit o jedinečný zážitek.

Albion tak vřele doporučuji všem fanouškům RPG žánru, rozhodně jej můžu zařadit mezi ta vůbec nejlepší RPGčka, která jsem měl tu možnost hrát. Ostatně James Cameron by vám k tomu asi řekl víc.

Herní výzva - kategorie č. 5 - Pořadný pařan - Hardcore

Pro: příběh, postavy, dialogy, svět, atmosféra

Proti: Kenget Kamulos, v některých pasážích přehršel soubojů, občas nepřehledné v 3D pohledu

+36
  • PC 100
Albion letos (tedy v roce 2021) oslaví své 25. výročí od svého uvedení mezi hráčskou obec. I po těch letech pro mne nenašel přemožitele a dodnes ho vnímám jako nejlepší tahový dungeon crawler / RPG, který mi prošel rukama. Značnému rozšíření Albionu přispěla jeho plná verze přiložená k časopisu SCORE 66 (LEVEL ve stejném měsíci dorovnával sázky Falloutem 1), který byl redakcí přeložen do češtiny. Čeština (byť nedokonalá) měla tehdy rozhodující vliv, že jsem jako puberťák těsně před nástupem na střední hru dohrál. Celkově jsem Albion dokončil minimálně 15x s tím, že kompletní doba dohrání s kompletní znalostí příběhu a bez zákysů je cca 24 hodin.

Alfou a omegou RPG hry je příběh. Tom Driscoll a Rainer Hofstedt jsou vysláni jako předvoj těžební lodě Toronto na mrtvou planetu Nugget určenou k vytěžení. Po technických problémech výsadek havaruje mimo původně plánovanou oblast přistání a ukáže se, že planeta není ani zdaleka tak neobydlená, jak se původně zdálo. Jako v každém RPG se parta postupně rozrůstá. Bojovníci, mágové či technici přicházejí, zamilovávají se, odcházejí, aby se případně vrátili zpět, prostě funguje to stejně jako v životě Tam Venku Za Monitorem. Planetu kromě zvířat a démonů určených k likvidaci obývají dvě rasy - ještěroidní mírumilovní Iskai a ze Země uprchlí druidi. Hledání místa přistání kosmické lodi Toronto se brzy rozšíří na hledání najatého vraha, pátrání po ztraceném druidovi - dobrodruhovi, zažehnání hrozícího konfliktu mezi lidmi a Iskai a dle očekávání dojde k příklonu Toma a jeho družiny na stranu Albionu (tak obyvatelé nazývají Nugget). Filmoví fanoušci žasli nad originalitou Avatara, ale my, co jsme ztratili mládí na planetě Albion, jsme podobný příběh přece už dávno zažili.

Hra obsahuje několik dungeonů, které jsou většinou ve 3D, i když není to vždy pravidlem a některé dungeony (zejména jejich vyšší patra) jsou izometrická. Dungeony jsou dobře postavené a vyznavači zatuchlých chodeb si dosyta užijí hledání malých tlačítek, obcházení pastí (případně procházení pastmi, jsme-li neopatrní) a soubojů. Kenget Kamulos je 8patrový dungeon, který považuji za jeden z nejlepších dungeonů v historii počítačové zábavy.

Souboje jsou tahové, odehrávají se na šachovnici o velikosti 6x5 políček a iniciativa se nelosuje, nýbrž vychází z rychlosti jednotlivých postav a protivníků. Nepřátele můžeme likvidovat standardní fantasy železnou výbavou (meče, sekery), kouzly (čtyři magické školy), ale i sci-fi zbraněmi, pakliže jsme se před odletem na Albion ozbrojili. Nepřátelé se dělí na zvířata, lidi, démony a naši cestu nám zkříží i jeden Iskai. Každý nepřítel má své charakteristické rysy - Skrinnové jsou mrštní a rychlí a rádi poškozují kožené brnění, Krondirové jsou pomalí ranaři, Warniakové dokáží postavu otrávit či nakazit šílenstvím, někteří démoni jsou zase částečně odolní proti magii. A každý nepřítel má i své slabiny (démoni nemají obranu druidské magii a podobně). Magie se častým kouzlením konkrétního kouzla vylepšuje a plně natrénovaná ledová lavina zmrazí celou bandu nepřátel na několik kol a zraní za 27 hitpointů oproti 1 hitpointu a zmrazení na 1 kolo po zakouzlení kouzla netrénovaným mágem. V případě vyčerpání hitpointů postavy v souboji je postava pouze omráčená a je možné ji po souboji vyléčit kouzlem či lektvarem. Hra končí až po bezvědomí všech členů party.

Přestože jsem na planetě Albion mnohokrát převrátil každý kamínek, stále mi to občas nedá a znovu oživím boj ztroskotaných astronautů, Iskai a druidů proti nenasytné korporaci (podobnost se světem Tam Venku je pouze náhodná).

Pro: Tahové souboje, vylepšování magie jejím používáním, originální příběh, i po 25 letech od vydání pěkná grafika.

Proti: Bug na ostrově Nakiridaani u Frilla v kanceláři, kvůli kterému jsem v roce 1999 hru na několik měsíců odložil (po ukončení rozhovoru program ztuhne a je třeba DosBox ukončit a nahrát předchozí pozici).

+32
  • PC 80
Do Albionu jsem se předmiloval tak nějak už v dobové recenzi Andreje v časopisu Score končící slovy "Už mě to nebaví, jdu spát.". Obrázky a text mě zcela přesvědčily, že se jedná o dosud nejlepší RPG a když jsem se k němu brzy poté dostal, tak samotné hraní mé předsudky jen potvrdilo. Žel jsem byl malý a bez internetu, takže jsem se po pár hodinách zasekl a nevěděl jak dál. Takže pasáž prvního ostrova jsem měl několikrát prošlou, různá tajemství a exploity zmapované a postavy vylevelované, ale zůstal pořád na začátku cesty. I když jsem se po dohrání RPG špičky typu Fallout a Baldur's Gate zkoušel k Albionu vrátit, tak nějak mi vždycky nějaký bug češtiny nebo adventurní problém dohrání pokazily natolik, že jsem si řekl, že si aspoň to nejlepší nechám do důchodu.

Už kolem milenia jsem začal vstřebávat stížnosti, že hra je moc zastaralá, izometrický pohled příliš kostičkovaný, pohyb ve 3D pohledu na blití, interface je ošklivý atd. Ani teď po dvaceti letech tuto kritiku nechápu. Jasně, jsou tu pixely, jsou tu sprity a ne 3D modely. Ale ta grafika vypadá prostě nádherně a nějakej novej rej trejcing to nezmění. K interfacu už bych nějaké připomínky měl, ale i tady Albion splňuje dnešní vyšší standardy.

Co se mi velmi líbí je příběh a svět Albionu celkově. Je to takový hollywoodský blockbuster. Nedivím se, že nejsem zde jediný uživatel, kterému přišel film Avatar z roku 2009 jako vykradený Albion:) Libí se mi i ty přechody mezi pohledy, hra má ze sebe tak to nejlepší z žánru Dungeonů a to nejlepší z žánru izometrických RPG. RPG systém vývoje postav a tahový souboják také krásně hře sednou a hudbu si také občas pobroukám. Ekonomika hry, kdy má každý obchodník omezené místo na prodej a zlato váží víc než mnohé předměty, mi také zezačátku vyhovovala.

Všechno toto platí, nicméně právě při dohrávání jsem si uvědomil, proč jsem se tak dlouho flákal na prvním ostrově a nikdy předtím jsem nebyl s to hru dotáhnout do konce. Tato úvodní část je totiž nejlepší! Nemyslím tím intro, nad kterým jsem si drbal hlavu dnes stejně jako před 25 lety. Nemyslím tím ani tutoriálový úvod na lodi. Myslím tím první ostrov a seznamování se s hrou a se světem Albionu. Po objevení náhrdelníku na Maini příběhově i herně hře spadne řetěz z kola a já nevěděl co dělat dál. Běhal jsem mezi postavami a plnil donáškové questy bez toho, abyste věděli od čeho a kam donášíte. Motal jsem se mezi vesnicemi a čekal na trigger, který mě konečně dá posun v příběhu. A takhle to bylo, sice menším dílem, ve hře vícekrát. Miloval jsem části, kdy jsem měl jasný cíl.

Vedlejší postavy jsou bez vývoje, bez špetky vtipu či dramatu. Hudba se mi po těch hodinách oposlouchala. RPG vývoj postav se ukázal striktně lineární a přítomnost dovedností typu lámání zámků zbytečné. Souboje se staly stereotypními, kdy se vždy na začátku hodila plošná kouzla Zmrzlá lavina a Hromobití a bylo po bitvě. Nová výbava se stala zbytečnou. V jinak skvělém dungeonu Kenget Kamulos zjistíte, že i když máte přetížené baťohy jenom jídlem, tak stejně nemáte dost. A po každém sebrání zlata či jídla ze země či od obchodníka musíte s věcmi žonglovat, protože tady ještě platí komunismus a tak i ta nejslabší postava dostane na přetížený chrbat svůj díl žvance a tolarů.

Albion už nemiluju. Nebo ho i miluju, ale zároveň ho i nenávidím. Už mě to nebaví, jdu spát.

Pro: ekonomika, grafika, hudba, příběh, souboje, svět

Proti: díry v hratelnosti, komunismus, linearita RPG systému, steretyp soubojů

+25
  • PC 100
Už z môjho hodnotenia vyplýva, že tejto hre toho asi veľa nevytknem. Skutočne sa jedná o jednu z mojich srdcových záležitostí. Veľmi príjemne spracovaná kombinácia science-fiction s fantasy (stretneme sa tu rovnako s výdobytkami technologického pokroku, rovnako ako aj s nefalšovanou mágiou a podobne mysticky založenými prvkami).
Na svoju dobu potešia aj postavy v družine, síce si ich z počiatku človek nenavyberá a ani vlastnú postavu si človek nevytvorí, to je však nahradené tým, že postavičky majú svoj charakter, neboja sa občas prihodiť nejakú poznámku či názor na riešenie problému, pred ktorým družina stojí. Človek si potom naozaj pripadá ako v družine rôznych postáv a nielen ako keby strategicky ovládal skvadru bijcov. Ďalším pre mňa výrazným prvkom bolo výtvarné spracovanie herného sveta, ktorý sa takpovediac "odohráva" v dvoch vrstvách - prechádazanie exteriérov a obydlí (a niektorých dungeonov) je v izometrickom 2D ráze, zatiaľ čo cestovanie mestami a väčšiny dungeonov je z pohľadu vlastných očí. Skutočne skvostne vyzerá biologicky založená architektúra rasy Iskai a sám som zažil padnutie sánky pri prvom zotmení v meste Jirinaar - rozsvietili sa krásne vytvarované lampy a mesto hralo inými farbami než cez deň. Pestré a zábavné bolo aj prechádzanie a obydlí a dungeony rozhodne predstavovali veľkú výzvu, či už svojou veľkosťou alebo občasnými zákysmi v logických hádankach o ktoré nebola núdza. Práve s tým sa spája asi (pre mňa) jediné mínus hry. V rámci projektovania z pohľadu prvej osoby a vypustenia predtým známeho krokového systému, pôsobia rôzne páky a podobné mechanizmy na stenách až priveľmi nenápadne a človek tak stráca tým, že občas sonduje steny/stropy/podlahy s pritisnutým nosom. Atmosféru kvalitného príbehu výborne dokresľujú zvuky, schválne píšem zvuky a nie hudba, pretože, bez okolitej vravy, zvukov fauny, vetru, praskajúceho ohňa a podobne je hudba len polovičnou, neúplnou zložkou.

Pro: príbeh, postavy, krásne mestá, šťavnatá porcia dungeonov

Proti: pri hraní v pohľade prvej osoby sú páky a iné mechanizmy občas "neviditeľné"

+24