Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Star Wars: Knights of the Old Republic

88
506 hodnocení Platformy
Žánr:
RPG > nezařazeno *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
15.07.2003 Xbox
19.11.2003 PC
24.10.2017 X360XOne
Vývojáři:
BioWare
Oficiální stránky:
http://www.bioware.com/en/games/#previous-games
Hra se odehrává 4000 let před dějem klasické filmové ságy Star Wars. Republika byla oslabena ve válce s Mandaloriany a teď přichází nová hrozba, navrátivší se rytíři Jedi, Revan a Malak, se odvrátili k Temné straně Síly. Revan byl sice poražen, moci se však ujal Malak a pokračuje tak v útoku na planety Vnějšího okraje se svou nekonečnou Sithskou armádou. Vaše postava se probouzí na republikové lodi Endar Spire, která je napadena Sithy. V záchranném modulu se dostanete na planetu Taris, kde musíte nalézt důležitou rytířku Jedi, Bastilu Shan. Po útěku z Tarisu se pak vydáváte napříč galaxií v malém plavidle zvaném Ebon Hawk a postupně nacházíte členy své družiny i informace nezbytné k porážení Darth Malaka. Vstoupíte do řádu rytířů Jedi, ovšem při konečném zúčtování se budete muset rozhodnout, která strana Síly je vám skutečně bližší.

Toto RPG je založeno na dialozích s obyvateli jednotlivých planet, ale i důležitými rozhovory s členy vaší party, které rozvíjí vaše vztahy s nimi. Vývoj postav probíhá v rámci pravidel d20, kdy se při postupu na nové úrovně učí různým specializacím či používání Síly. Hra obsahuje několik miniher, jako závody kluzáků, karetní hru pazaak a další...

V roce 2005 vyšlo pokračování Star Wars: Knights of the Old Republic II: The Sith Lords.


Poslední diskuzní příspěvek

MCZ: Ano, Sith Lords jsem na Steamu dokonce úspěšně zmodovala (a dohrála); nechápu, proč se tam jednička nachází (nebo nacházela) v tak…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 95
Osobně světu Star Wars příliš neholduji, ale jeho provedení ve hře Knights of the Old Republic se mi zalíbilo. Děj posunutý o čtyři tisíce let před filmovou sérii pro mě znamená skvělou zprávu, že s jejím příběhem není KOTOR nijak spjat. Díky tomu, že si hra na rozdíl od filmu může dovolit pronikat více do hloubky (a tato hra tak skutečně činí), předvádí KOTOR svět Star Wars bez věcí, které mi na něm vždy tak vadily nebo jim konečně dává nějaký smysl.
Jedná se o perfektní RPG-čko nabízející plnými hrstmi vše, co má taková hra mít. Úžasný příběh, hromady propracovaných dialogů, postavy nepostrádající vlastní charakter, různé možnosti řešení úkolů, ...
A kromě spousty dalšího pro mě KOTOR vyniká nejlepším role playingem za zápornou postavu ze všech her. Průchod celou hrou za temnou stranu je působivý. Škála možností se neomezuje na obvyklé zabíjení a hrabání peněz, ale nabízí i skutky důmyslné manipulace a zlé samy pro sebe, kdy jsem se s chutí zřeknul finanční odměny, abych se pobavil nad další sviňárnou, kterou mi hra umožnila provést. Jednou do takové míry, že i mně(!) lehce zatrnulo.
+31
  • PC 85
Dovolte, abych vám pověděl menší a ne příliš vzrušující příběh o tom, kterak jsem se dlouho legendárnímu Kotoru úpěnlivě vyhýbal. Onen důvod tkví v jiné Star Wars hře, vydané ve stejném roce, kterou byla Star Wars Jedi Knight: Jedi Academy. Jako jedenáctiletý fracek jsem si totiž nedovedl představit herní boj se světelnými meči bez všeho toho skákání, akrobatických kousků, měnění pozic, atd. Takže když mi jednou kámoš poprvé ukázal Kotor a já zjistil, že je to kolový systém a na nějakou rychlou akci mohu rovnou zapomenout, řekl jsem něco ve stylu: ,,Tyvole, tuhle hovadinu fakt hrát nehodlám!". Roky však míjely, moje mozkové buňky zmoudřely a já si během těch let všiml, že Kotor je oslavován jako jedno z nejlepších RPG všech dob. Bylo tedy jen otázkou času, kdy dám šanci tomu svůj infantilní názor přehodnotit...

Po narativní stránce je ta hra vyloženým blahem, příběh chytne hráče za pačesy už od počátku, plus má velice pevnou strukturu, ve které nechybí ani pár plot twistů, díky kterým jsem hned věděl, proč je ta hra tak velebená pro svou storyline. Dopomáhají tomu samozřejmě i parťáci, na které jsem byl hodně zvědavý, přeci jenom jsme se nacházeli ve zlaté éře Bioware. Nejlepší jsou samozřejmě hlavní republikánští pardálové, bručoun Carth a vznešená Bastila (které jsem co nejdřív musel změnit barvu jejího meče z té příšerné žluté na modrou, jinak bych si musel vypíchnout oči. V barvách mečů jsem holt filmový konzervativec). Je to ale i tím, že hra je úmyslně staví do popředí, ovšem zachází s nimi znamenitě (Btw, sledovat rozpačitou Bastilu poté, co s ní hlavní postava flirtuje, je jedna z nejvíc cute věcí, co jsem ve hrách viděl). Líbila se mi ale i s dark side potýkající se kočička Juhani nebo sympaťák Jolee. Canderous na mě příliš velký dojem neudělal, obzvlášť protože furt mlel ty svoje válečné příhody, z čehož jsem často dostával PTSD ze Zaeeda z ME2. Mission a Zaalbar byli oba fajn, ale příliš toho nenamluvili. Celkově ale skvělá skupinka parťáků, která výborně doplňuje velice kvalitní a hezky odvyprávěný příběh. Jen je škoda, že mezi sebou moc nekecali, na Tarisu často klábosili Carth, Bastila a Mission, ale pak téměř vůbec. Možná má jediná větší výtka k příběhu je Bastily zrada. Nepůsobilo to moc uvěřitelně, obzvlášť vzhledem k jejímu silnému charakteru a vůli, které hra často prezentovala. Ale samozřejmě jsem ji přivedl zpátky na světlou stranu síly, to by tak hrálo!

Naprosto parádní jsou pak i mini hry ve formě zprvu frustrujícího, ale posléze velice zábavného pazzaku (jen škoda, že nikde nebyl žádný pořádný turnaj), nebo i swoop závodů. A velice oceňuji, že v určitých částech hra po hráčovi vyžadovala, aby taky zkusil zapojit mozek. Nutno dodat, že to ale také často dělala zábavnou formou.
Samotné levelování skillů a mocí je velice uspokojivé, i když mě občas štval poměrně šílený inventář, obzvlášť po nalezení nějakého toho datapadu. Atmosféra špičková, své na tom dělají i velice hezké lokace jednotlivých planet, které bylo radost prozkoumávat.

Mrzí mě ale, že hra se dost pohmoždila svou obtížností, s čímž souvisí možností ukládání kdykoliv a kdekoliv. A jakmile máte se svou postavou namaxovanou sílu jediské rychlosti, stává se z vás vyloženě nezastavitelný tank. I když je narativní stránka skvělá, s tou technickou jsem už měl problémy. V první řadě systém příkazů během bojů na mě působil dost těžkopádně, nemluvě o tom, že často postavy jen tak stály a cucaly si palec, i přestože levým tlačítkem myši horlivě klikám na nepřítele, aby s ním něco udělaly. A ani nebudu počítat, kolikrát jsem uvízl mezi slepou uličkou a svými parťáky, přes které by se v tu chvíli nedostal ani parní válec. Co se týče hudby, je to snad poprvé, co mě hudba mého jinak velmi oblíbeného Jeremy Soula zanechala chladným. Až na Manaan a hlavní theme při tvorbě postavy jsem tam nenašel jediný track, který by se mi alespoň trochu líbil. Oh well, všechno je jednou poprvé...

Celkově ale skvělý herní zážitek, který bohužel hodně sráží ty technické lapálie a nedoladěná obtížnost. A musím to někdy zkusit za tu temnou stranu. Jak jsem teď hrál za avatara Mirka Dušína, mám z toho úplně husí kůži. Příště půjde na řadu Dlouhé Bidlo!

Pro: Příběh, parťáci, mini hry, atmosféra

Proti: obtížnost, soubojový systém, inventář

+30
  • PC 90
KOTOR, kterak Maugh objevil chybějící článek mezi Neverwinter Nights a Mass Effectem. A že je tento článek dosti zásadní.

Popravdě jsem nad Star wars universem zlomil hůl, stalo se tak s příchodem druhé epizody - Klony útočí. Degradovala forma rytířů Jedi a vše se začalo točit jen kolem efektů. KOTOR způsobil, že asi některým produktům dám šanci znovu.

Příběh je atraktivně dávkován a hra nabízí docela solidní dávku planet, které krásně navozují atmosféru původní trilogie. A je to hodně fajn. Rozdělení tříd, bohatá paleta schopnosti a kvanta úkolů - až se dostávám k tomu, že první KOTOR solidně předstihuje mnohem mladší Mass Effect. Ale byla to opravdu nádhera, poprvé vstoupit na Ebon Hawk a říct si: "tak toto je prazáklad Normandie".

Je tu mnoho rozhodování, mnoho zapletek ale také docela dost bugů. Je také fakt, že některé lokality oplývájí nekonečným chozením a otravnými monstry.
Celkově se ale jedná o kvalitní rpg, s bohatými možnostmi a charaktery. No a co se týká bojového systému, či využití spoludružiníků, nechápu proč v ME nebyl použít úplně stejný, funkční systém - né jen jeho zmrzačená verze. Pro mně by bylo absolutně ideální KOTORovské jádro v kabátku Mass Effect

Pro: Zelený oboustranný meč. Možnost zmasakrovat velké množství Sithů

Proti: Zabugovanost, KOTOR narušil moje vnímání prvního ME

+26
  • PC 95
Prostě nádherná, NÁDHERNÁ hra, silné postavy, hutný příběh a jeden z mých nejsilnějších herních zážitků..

Co dodat - všechno už určitě bylo zmíněno okolo. Já zmíním, že Kotor byl jedna z mála her, kde příběh nebyl jen epicky podaný, ale sám za něco stál (od té doby si nepamatuju, že by ho nějaká hra překonala - Bioware už bohužel určitě ne), Kotor přišel první s "planetovým" systémem, který dával smysl a byl dobře zpracovaný (já osobně jim ten level scaling sežral i s navijákem a došlo mi to až po dohrání). Možnost navštívit staré známé světy (Tatooine) byla doplněna impozantními novými (Manaan). RPG prvky byly celkem jednoduché a srozumitelné, souboje sice snadné, ale krásně rozanimované, dávaly možnost použití spousty schopností a na konci se člověk díky nabušené postavě skutečně cítil jako mocný Jedi. Přidejte mezihry, které hráči dávali další motivaci se snažit, makat, dokud nedojedu ten poslední závod na Manaanu a nestanu se šampionem.:) A celkově prostě ta radost z objevování.

A ATMOSFÉRA? Totální - přemístil jsem se do světa Star Wars. Dodnes vzpomínám, že mi občas stačilo jen tak stát a...třeba koukat jak zpoza futuristických budov odlétají transportní lodě ze starportu na Tarisu směrem k ohnivé obloze (v té době bombastický pohled) nebo jen sledovat vlnění trávy na loukách Dantooinu za pobrnkávání příjemné hudby - nemluvě o tom, když zazní krásné teskné téma Dvou sluncí při animaci přistání tamtéž...a už jsem tekl po zemi...

Bioware tady prostě dokázali vzít oblíbený a slavný vesmír a udělat precizní dílo, které předčí skoro vše, co v něm kdy bylo vytvořeno.

Pro: děj, atmosféra, charaktery, možnosti volby, spousta úkolů, rozmanité planety, minihry, Star Wars

Proti: konzoloidní interface (überstrašný inventář...ale stejně mi to nevadilo)

+21 +24 −3
  • PC 100
V rámci jistého oživení fenoménu Star Wars novou trilogií, cítím povinnost napsat komentář na hru, která je z tohoto univerza nejen mou nejoblíbenější ale zároveň se staví do čela mnoha mých žebříčků. Prožil jsem si s ní totiž hned několik „poprvé“. Prvky, které již měly hry předtím, ale mě byly představeny teprve KOTORem.

První poprvé: společníci

Nehrál jsem staré izometrické RPG hry a tak moje první překvapení bylo budování vztahů s mými společníky. To byl ten moment, kdy se pro mě Bioware stali tvůrci číslo 1 a drželi si ten status až… no v podstatě možná z nostalgie si jej drží stále, jen si to nechci přiznat. Ale sper to ďas, přiznávám. Ta hra ve mně probudila empatii, dozvěděl jsem se, že nejsem schopen páchat zlo a to ani ve hrách. Pasáže kdy se setkávám s arogantní Bastilou, která časem měkne a stává se ze vztahu k ní regulérní romance, která definuje konec hry. No z dnešního pohledu strašně povrchní, jednoduché a hloupé (asi jako Anakinovo dvoření Padmé) ale ono to prostě funguje. To je můj numero uno moment herní historie. Mezi čestná místa bych také zařadil lámání Juhani ke světlé straně, plačku Cartha (používaného charakteru ve všech následujících hrách od Bioware), cynického HK-47, kterého si stejně nedokážu pořádně užít, protože nemám to srdce nechat mou starou dobrou bandu v lodi. To jsou ty časy kdy Bioware psali postavy, se kterými jste chtěli hrát a ne postavy, kde uvažujete, která z nich vás irituje míň (DA:I).

Druhé, třetí a čtvrté poprvé: volby, světlá/temná strana, charisma

Ano, nehrál jsem předtím ani žádnou hru, která jaksik umožňovalo vícero řešení, vážně ani v těch nejmenších náznacích a když mi kamarád vyprávěl, jak si může hráč vybrat, jestli místnost vystřílí, zaplynuje nebo přetíží obvody a zelektrizuje, měl jsem v hlavě jen jedinou myšlenku „zas kecá blbec, vytahuje se, to takhle být nemůže, jak by to udělali?“ KOTOR mě mnohokrát nechal zírat na dění na obrazovce s ústy dokořán a volba (včetně té závěrečné) mezi světlou a temnou stranou byly něco neskutečně úžasného. Nutilo mě to hrát znovu, ač díky mé povaze stále stejně. A navíc poprvé jsem se setkal s charismatem ve hře a ty pocity, kdy se mi podařilo někoho ukecat… dnes to zní humorně, lidi co hráli ty promakané RPG to berou jako samozřejmost a novodobí hráči nechápou k čemu je to dobré, když pif pif je větší legrace.

Několik dalších poprvé patří menším věcem (jako skládání světelného meče, volné lítání mezi planetami, chuť objevovat každý hloupý dům, také dabing všech postav byl na úrovni) a tak tím popisováním skončím, ono hráči co hráli, stejně vědí, a nových lidí, co to teprve hrát budou, už moc nebude.

Hra je na pomezí dvou různých směrů kudy se hry vydávají. Jsou v ní prvky z daleko větvenějších izometrických RPGček, ale postrádají hloubku, zároveň to vše vypadá graficky pěkně a hraje se to příjemně, avšak k dokonalosti také mnoho chybí, protože engine je prostě špatný. Tím ale vznikla hra na pomezí, která funguje skrz drobné nedostatky výborně a obstojí v dnešní době tak i tak.

Ono je lehké říct, že to byly zlaté časy kdy Bioware ještě uměli, ale nedokážu s čistým srdcem vyloučit, že se mi ten jejich mustr jen ohrál, příběh a postavy zevšedněli a romance se mnou už nedělají to, co kdysi. Hrát třeba některé novější tituly dřív než KOTOR, hodnotil bych jinak. Troufám si ale tvrdit, že ne. Vždyť Bastila…

Pro: příběh, postavy, dabing, volby, mnoho pro mě prvotních zkušeností

Proti: podobný zážitek už podruhé nezažiji, u žádné hry co vyjde

+21