Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

The Suffering

The Suffering: Prison is Hell

08.03.2004
30.07.2004
kompatibilní
76
153 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
freeware (dříve placená hra)
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Barevné, veselé okolí, všude poletují motýli, kvetou květiny, svítí sluníčko... Špatně! Tahle hra je pravý opak! Děj se odehrává na ostrově Carnate s pochmurnou a děsivou historií. Válečná zvěrstva zde vystřídal šílený vědec a jeho pokusy na lidech, aby zde nakonec vyrostla věznice, kde vrazi a násilníci čekají na popravu.

Hlavním hrdinou je Torque, neprávem odsouzený k smrti za vraždu své ženy. Nebo právem? Hlavou se mu honí podivné představy, našeptávají mu cizí hlasy, jak to vlastně bylo... Chvíli po jeho příjezdu do věznice se na ostrově něco probudí. Sám ostrov už má dost utrpení a rozhodne se se vším skoncovat, nebo rozpoutat něco mnohem šílenějšího? Po věznici se začnou pohybovat nejrůznější monstra, Torque zjistí, že ani on není tak docela normální a dokáže se proměnit v obrovskou obludu. Při snaze dostat se z vězení, kde se po chodbách často válejí kusy vězňů a dozorců, se Torque seznamuje s historií ostrova a pomalu tomu co se zde děje začíná rozumět. Jak to ale bylo s jeho ženou?

Kromě toho, že se pohybuje ve své přirozené podobě, dokáže se hlavní hrdina přepnout do formy příšery s velkými háky místo rukou, která dokáže sekat okolní obludy na kousky. Jde hlavně o akční zábavu, která je ovšem doplněna ponurým, temným a mnohdy děsivým prostředím. Zvuky dokreslují hororovou atmosféru a vy jen čekáte, kdy a odkud na vás něco vyskočí. Často procházíte chodbami a najednou přijde záblesk zmatených vzpomínek nebo náhlý výkřik z dálky, který vás dokonale poleká. Postupem času se vám hororová atmosféra dostane do krve a přestanete ji pravděpodobně vnímat a zůstane už jen akce, ale pořád zůstává spousta otázek na které je potřeba najít odpovědi. Nebo raději ne?

Následujícího roku se hra dočkala pokračování pod názvem The Suffering: Ties That Bind.


Poslední diskuzní příspěvek

nevim jak vam ale tato hra me defaultne jede otresne, pada to porad a kdyz ne tak se to neuveritelne seka, nepomohl ani unoffical patch, ten vyresil jen padani...... ale podarilo se me to vyladit tak ze to jede plynule az sem nechapal ten rozdil oproti defaultu, ale navod neprozradim :)

no akorat nevim jesi to hrat 1st person nebo 3rd, zbytecne dilema, ktere me srotuje v hlave..... jak ste to vyresili?

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 75
Udělat horrorovou hru, když při tom můžete vykosit cokoliv, co proti vám peklo postaví, není snadné. Naštěstí horror má spoustu příchutí a Gore s lehkou příměsí Splatterpunku (vždyť nejpromakanější systém z celé hry je zastříkávání hrdiny krví - Ash s Lionelem spokojeně přikyvují) je pro rychlou rubačko-střílečku s lehce atmosferickým podbarvením ideální.

Vězeňské prostředí je zajímavé(čehož si už dávno všiml King), k tomu občas lehké kontrasty - dozorce psychopat vs vězeň téměř slušňák, lehké nadpřirozeno - pokusy, živý film, nějaké další ďábloviny, morbidní a vcelku nápadití nepřátelé z odsouzenců podle druhu jejich skonu.

Krom toho jsem ještě ocenil "příběh", kde se rozhodne, jestli Torque se dostal do vězení oprávněně nebo ne podle toho, jak se bude chovat k ostatním lidem, zda je zmasakruje, či jim pomůže.

A při tom všem je střílení dobře provedené a zábavné, střílí tam kam má a dělá to rychle.

Pro: Dobře odvedené střílení s lehkou příchutí strachu

Proti: Ta horrorová příchuť je možná trochu vyčpělá

+25
  • PC 70
Ke hře The Suffering jsem se dostal díky časopisu Level, u kterého byla přiložena a protože zrovna nebylo co hrát, ihned jsem se pustil do tohoto survival hororu, který jsem nedávno dokončil podruhé.

Mám rád originální základní zbraně a zde je touto zbraní železný úlomek, jenž si z žádné jiné hry nepamatuji a stejné je to i s monstry, která se zrodila z bývalých vězňů a dozorců. Nooseman spouštějící se ze stropu mě mnohdy vylekal, a když Slayer brousil čepelí o zem, běhal mi mráz po zádech.

Příjemným překvapením byly logické prvky, jako je otáčení kohoutů s plynem či vodou, posouvání různých krabic, pomoc vězňům a dozorcům nebo skládání plamenometu, které mi značně zpříjemnily hraní.

Najde se ale i pár věcí, které mi hodně vadily. Mimo občasných výpadků zvuku a nevyváženém počtu lékárniček a munice v různých lokacích považuji za největší negativum ztrátu atmosféry. Ze začátku jsem se totiž místy hodně bál, ale ke konci to je již jen čistokrevná střílečka, kde zabíjíte monstra po stovkách.

Přesto mě The Suffering bavil a jelikož má tři možná zakončení, která jsou ovlivněna mými rozhodnutími a já znám po dvou dohráních pouze dobrý a neutrální konec, musím si toto "Utrpení" prožít někdy v budoucnu potřetí, abych zakusil i konec špatný.

Pro: železný úlomek, monstra, atmosféra, logické prvky, tři možná zakončení

Proti: občasné výpadky zvuku, nevyvážený počet lékárniček a munice, postupná ztráta atmosféry

+25
  • PC 80
Prison is hell. Titulek který jasně podtrhuje o co zde půjde. The Suffering mě v době vydání nadchnul ale taky dokázal co jen málo her, že jsem ho musel odložit a dohrát později díky atmosféře hmatatelného strachu. Osobně se nepočítám mezi fanoušky žánru horroru ale když přijde nějaký zajímavý s námětem staré věznice která jako by z oka vypadla ze Zelené míle tak to už je výzva které neodolám.

Náš milý nemluvný hrdina který měl vyvraždit svoji rodinu, je provázen solidními halucinacemi a vzpomínkami které by nikdo v hlavě mít určitě nechtěl. Po příjezdu do věznice a menším otřesu se dostávají na scénu zrůdy s kterými si autoři dokázali parádně vyhrát při jejich vymýšlení. Slayer je první s kterou se setkáte, jeho čtyři čepele které má na končetinách a jejich drásavé cvakání oznamující jeho příchod je dechberoucí. I ostatní potvory se nesou v originálním duchu.

Další zajímavost je možnost rozhodnout se jak se zachováte k přeživším věznům a dozorcům. Někteří po Vás hned půjdou ale jiný potřebují pomoct. A některé charaktery to umí řádně podat až tak že jim to věříte, když potkáte jednoho ustrašeného dozorce kterému pomůžete a víte že bez vás by byl dávno mrtvý tak jsem dokonce měl trochu výčitky že jsem opouštel lokaci a nechal ho tam čekat na pomoc. To je to správné co mají postavy v příběhu vyvolat nějaké pocity.

Vězení je vyvedeno velkolepě a situace a masakry jeho obyvatel jsou zapamatováníhodné. Když dorazíte do místnosti kde ze zdi visí spousta dozorců hned hráč začně přemýšlet co asi přijde na scénu. A často hra překvapí scénami které zamrazí.

Nedávné znovu zahraní ukázalo že hra neztratila nic ze své děsivé krásy, kdy vrzání starých ocelových dvěří drásá nervy, kdy jediné světlo z Vaší baterky osvětluje temné kouty které byly před chvílí dějištěm příšerného masakru a kdy každá nová příšera na scéně zarazí svojí vyzáží a stylem zabíjení. O tom je The Suffering.

Pro: Ta atmosféra staré věznice, originální mostra, děsivé situace, smysl pro detail, možnost volby, rozdílné zakončení

Proti: Dnes již grafika neohromí, ke konci už hra trošku ztrácí z prvotní atmosféry

+17
  • PC 80
Když jsem hrál The Suffering kdysi poprvé, nešlo to hrát v noci se sluchátky. Ta hra na mě působila tak moc, že to prostě nešlo, atmosféra věznice pro těžké zločince mě docela semlela. Přece jenom jste patrně vrah své manželky (!) a malých dětí (!!), odsouzený k trestu smrti, s výpadky paměti, které se vám vrací v ne zrovna hezkých flashbacích (lekačkách). Hlášky mrtvých vězňů, které občas slyšíte, např. "Když jsem s tou holčičkou skončil, už nebyla tak nevinná," taky klidu na duši zrovna nepřidají. A to nemluvím o tmě a charakteristickém klapání mačet u nejčastějších nepřátel (Slayerů), kteří se po vzoru Vetřelce mohou pohybovat po stěnách i stropech.

Hlavní (anti)hrdina naštěstí není žádné ořezávátko, takže i když za celou hru nepromluví (a tohle je asi jediná hra, kdy mlčení hlavního hrdiny dává trochu smysl), rozhodně se umí bránit. Možná že by hře slušel trochu méně akční tón, protože zejména v druhé půlce (kdy opustíte vězení a pohybujete se volně po ostrově) už atmosféra není tak hutná. Munice a zbraní je relativně dost, takže už to pak často na některých místech připomíná klasickou akční řežbu, což je podle mě škoda.

Super prvkem ve hře jsou vaše morální volby typu "pomůžu někomu přežít / nezabiju ho, ale ani mu nepomůžu / zabiju ho". Součet těchto voleb v určitých momentech hry trochu pozmění vaše flashbacky, kdy se postupně dozvídáte, jak to vlastně s úmrtím vaší rodiny bylo (to samozřejmě až na úplném závěru). Navíc jsou NPC až na jednu výjimku v boji užiteční a umí se o sebe jakž takž postarat sami, takže udržovat je na živu není úplně frustrující (zdravím Lance z Vice City!).

Další vychytávkou je možnost po naplnění (čím jiným než zabíjením) „stresometru“, díky čemuž se pak budete moct proměnit na omezený čas v zabijácké monstrum, které většinu nepřátel sejme jednou ranou svými pařáty.

Hra má taky podle mě jednoho z nejlepších bossů (jakožto postavu, ne z hlediska souboje), které jsem kdy musel porazit. Mluvím o Hermovi, popravčím, který bral svou práci opravdu vážně (tak vážně, že nakonec chtěl smrtící plyn vyzkoušet sám na sobě). Ty jeho monology („Existují dva druhy lidí, jedni se cítí v bezpečí na světle, ti druzí v temnotě. Který z nich jsi ty?“) a jeho dabing (dikce) na mě neskutečně zapůsobily a budu si ho pamatovat snad až do smrti. Takhle se IMHO pozná skvělá záporná postava – zaryje se vám do hlavy bez toho, že by musela provádět něco vyloženě nechutného - jenom vám v klidu vysvětluje, jaký je to úžasný pocit, mít absolutní moc nad posledními okamžiky člověka. 

Jak už jsem psal, cca v polovině hry atmosféra trochu opadne, hra je postupně (aspoň se mi zdálo) akčnější a akčnější a i když se autoři snaží měnit prostředí (obligátní opuštěná psychiatrická léčebna, pobřeží s lodí, hořící lesy…) a nastupovat s novými nepřáteli, nadšení ze hry lehce vyprchalo. No a souboj se závěrečným bossem mi přišel tak trochu… trapný (hlavně když ho porovnám s parádním Hermem).

Pozitivní dojmy ale jasně převažují a hlavně ta první polovina hry, kdy se atmosféra dá většinou krájet, vážně stojí za to. 



Herní výzva 2022 - Ticho nadevše (SC)
+17
  • PC 85
Moje první hororová hra ve třetím pohledu...a dost se mi líbila. Tísnivá atmosféra věznice nemá chybu, všelijaké vrzání a bouchání a skřípění čepelí těch dvoumetrových monster...v příběhu jsem se pak trochu ztrácel, ale moc se mi líbily ty momenty, kdy mi hlasy našeptávaly "kill him" vs "No, dont kill him" ... no prostě paráda.

Závěr je naprd, jakmile se dostanete ven, hra ztrácí část svého půvabu a nezachrání to ani ohnivá děvčátka.

Ovšem ten prequel nemá chybu! - když hru dohrajete a spustíte ji znova, čeká vás malé překvapení...

kdyby měl někdo zájem: http://walome.pise.cz/101586-zabili-mu-zenu-kterou-miloval-nebo-ne.html

Pro: atmosféra, je to jako v Zelené míli, při masakru se vám zakrvácí tílko, zezačátku poutavý děj

Proti: pár posledních lokací, ke konci trochu zmatené, možnost převtělení do monstra mi přišla zbytečná

+14