Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Wolfenstein II: The New Colossus

MachineGames •  Panic Button (Switch)
27.10.2017
29.06.2018
kompatibilní
77
250 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Přestože se v Evropě podařilo B. J. Blazkowiczovi zabít nechvalně známého Deathsheada, vědce, jenž měl na svědomí všechny hrůzné a technologicky vyspělé vynálezy, které zajistily Německu vítězství, není nacistický režim stále poražen. Tuto situaci se však Blazkowicz pokusí změnit a proto se se svými přáteli vydá roku 1961 do okupované Severní Ameriky, kde spojí síly s místním odbojem a všem přítomným nacistům pěkně znepříjemní život.

Jedná se o pokračování úspěšné FPS hry Wolfenstein: The New Order, která se odehrává v alternativní historii 60. let, kde nacistické Německo vyhrálo 2. světovou válku a ovládlo téměř celý svět. Stejně jako předchůdce je i tento díl lineární koridorovou záležitostí, kde vás kromě frenetické akce čekají také stealth pasáže. Přestože se hra zaměřuje především na akci, tvůrci kladou důraz i na samotný příběh a prostředí alternativní reality.

Hra se v rámci season passu The Freedom Chronicles dočkala čtyř rozšíření: Episode Zero, The Adventures of Gunslinger Joe, The Diaries of Agent Silent Death a The Deeds of Captain Wilkins. Příběh Blazkowiczova boje proti nacistickému režimu pokračuje ve spin-offu Wolfenstein: Youngblood.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
Nový Wolfenstein opět nezklamal a po počátečních hardwarových problémech, kvůli nimž jsem ho velmi nerad musel na čas pustit k ledu, jsem se po investici do nové grafiky k němu mohl vrátit a užít si ho.

Nejnovější díl jde ve šlépějích předchozích dílů New Order a Old Blood, což mu rozhodně neupírá na kvalitě. Jako největší přednost, která mi pokaždé zvyšovala chuť hru znovu zapnout, byla opět kombinace akční stránky a tichého postupu s poněkud drsnější eliminací nepřítele a tento mix mi tak podle momentální chuti umožnil míchat herní styly, které mám nejraději. Zabité nepřátele sice z očí jejich kumpánů odklízet nelze, čímž se pozice tichošlápka tak trochu hroutí a nelze tímto způsobem hrát nejdéle, není to však ale něco, co by úroveň hratelnosti markantně snižovalo. Pokud se totiž člověk vrátil zpátky do akce, ta svoji typickou kvalitou opět excelovala a ani po delší době nenudila.

Samozřejmě nemohu nezmínit i nějaké drobné neduhy, které se ve hře přece jen objevily a mně občas i celkem prudily. První věcí byla mapa, jejíž přehlednost mi zrovna nevyhovovala a nejednou jsem se tak v lokaci doslova ztrácel, a to zejména při pohybu na lodi, kde se dostat na správné místo byl pro mě často opravdu problém. Druhou a zároveň poslední věcí byly některé adventurám se podobající úkoly odehrávající se opět na zmíněné lodi, u nichž mi přišlo, že se do této akční série absolutně nehodí.

Co dodat? Jak jsem se zmínil na začátku, Wolfenstein opět nezklamal a až na pár drobných negativ mi znovu potvrdil, že je pro mě opravdovou akční herní značkou, po jejímž vyslovení zbystřím a pokaždé se tak trochu i zasním.
+41
  • PC 80
Herní výzva 2021 - 9. Okna vesmíru dokořán

Opravdu jsem nečekal, že mě tento díl Wolfa tolik chytne. Že bude hra protkána černým humorem, to bylo jasné i z minulých dílů, ale až tolik jsem tedy opravdu nečekal. Hlavní základna v ponorce? Tak určitě. V té samé ponorce pluky schovaných nácků? Jako fakt? Useknutá hlava a de facto upgrade? WTF? Trip na Venuši kvůli konkurzu na hlavní roli ve filmu? Rly? A ten Hitler tam? No ty volééé!!! :D U většiny příběhu jsem nevěřícně kroutil hlavou, ale abyste to špatně nepochopili - to kroucení bylo s úsměvem od ucha k uchu a nadšením. Že je novodobý Wolf béčko až na půdu, to jsem věděl, ale tohle bylo přehnaný až tak, že jsem se do toho neskutečně zažral a chtěl vědět, kam až vývojáři zajdou...

Hratelnost tedy parádní, hlavně tedy v misích. Části v ponorce jsem nenáviděl, převážně kvůli strašné orientaci a zmatené mapě. A na ty sidequesty jsem většinou hodil bob zvaný hnědý. Ale jinak bylo těžké se od hry odtrhnout. Grafika hezká, engine pěkně vyladěný (save okamžitý, load cca do pěti vteřin), prostředí rozmanité a některé mise i dost zapamatování hodné (hlavně rozhovor s otcem a pak scéna s Hitlerem, kterého jsem neodolal řádně nakopnout... :-)). Trochu mrzí nefunkční stealth, který se stejně po chvíli zvrhne klasickou střílečku, ale tak tohle stejně není stealth hra. Za mě spokojenost.

Pro: Tak ulítlé, až je to zábava; vyladěný engine; hratelnost.

Proti: Neakční mise v ponorce; stealth mechaniky jsou spíše do počtu; mohlo to být trochu delší.

+26
  • PC --
Příběh přímo navazuje na první díl, takže znalost The New Order je pro druhý díl zásadní (Old Blood nemá žádnou relevanci, je možné ho vynechat). I proto jsem si jedničku střihl znova pro připomenutí. A rozhodně to stálo za to, protože dvojka se nezdržuje s představováním charakterů a zdejšího universa, pouze hráči dá na výběr ze dvou linií (Ferguson vs. Wyatt) a hurá do akce. I když, né tak docela...

Stejně jako jednička, je i Colossus spíše příběhově orientovaná střílečka, takže množství videosekvencí a rozhovorů tvoří velkou část herní doby. Bohužel, v kontrast proti sobě stojí opravdu brutální scény tarantinovského stylu vs. groteskní situace, které tak nějak nepasují do celkového feelingu hry. Samy o sobě jsou obě strany zajímavé, ale dohromady netvoří zrovna kompaktní a uvěřitelný celek. Je to škoda, protože celý ten retro styl alternativní historie zvládli Machingames dobře a germanizace Ameriky je vykreslena skvěle.

Základna na Evas Hammer má šmrnc a na rozdíl od minulého kutlochu je to opravdu velká "odpočinková" zóna, navíc se spoustou legračních scének. Slouží i jako přístupové místo do vedlejších misí, které jsem ale osobně naprosto vyignoroval. Jako rozptýlení po dohrání hry to je zajímavá adice, v hlavním příběhu ale narušuje tempo hry a pokud dobře počítám, měl jsem celkem dvě příležitosti se vedlejšákům věnovat v rámci hlavní kampaně, což je, vzhledem k jejich počtu, docela málo.

Stejně jako v předchozím díle, je i tady střelba a pocit z ní dost jalový. Zbraně nekopou, za to se obrazovka při pohybu BJe houpe tak moc, že mi z toho občas bylo blivno a to hlavně při zákleku. S pistolkou lze snipovat na neskutečnou vzdálenost, těžké zbraně nejsou účinnější než BJovo arzenál a navíc je s nimi pohyb pomalý a neohrabaný a díky duel-wieldu úplně postrádají smysl. Munice je všude obrovské množství a po upgradu je i základní samopal solidní volbou až do konce hry.

Potěšilo mě, že úplně chybí otravní bossové, naopak level-designeři se příliš nevyznamenali a kromě frustrujících koridorů nám servírují i špatnou navigaci v rozbořeném New Yorku, neskutečně otravnou a nudnou část na Venuši nebo tak trochu WTF lovení rebelů v útrobách Evas Hammer.

Příšerný ID tech engine si pro mě tentokrát přichystal nepříjemné překvapení v podobě BSOD při určitých grafických nastaveních, k tomu se stále jedná o moloch, co nevypadá úplně dobře, nezvládá vyhlazování, za to má nenažrané textury, co si čas od času doskočí se zpožděním. Spousta koutů a méně detailních míst vypadá jak z minulého století a nepomáhají tomu ani zbraně, jejichž textury jsou neostré a hráč je má před nosem prakticky neustále.

Wolf II je překvapení. Takhle špatné jsem to opravdu nečekal. Navíc, příběh tak nějak plyne bez gradace a najednou je konec s vrátky otevřenými pro další nášup...

Herní doba: 18hod 39min (5/7)

Druhé dohrání:
Herní doba: 28hod 30min (6/7)

Nevím, jestli to bylo momentálním rozpoložením a čmuchem, ale hře jsem dost křivdil. Předně, mix vážných a komediálních scén mi přijde opravdu dobrý a např. Anya a její polonahý výstup ve sprše nacistické krve byl geniálně přepálený. Vůbec černý humor hře sluší a autoři se nebáli vůbec ničeho. Příběhové zvraty mají koule, s brutalitou se nešetří, zesměšnění neuteče ani Hitler. Líbilo se mi, jak autoři představili BJ a jeho rodinu, jeho démony a konfrontaci se svým otcem. Jak samotného BJe vykreslili jako anti-megastar.

Sountrack je geniální a vůbec bych se nezlobil, kdyby ho bylo více. A ta přidaná hodnota v podobě vedlejších aktivit... Elite Hans WTF! Udělat přímo ingame předělávku Wolfa 3D byl skvělý nápad. Nahánění oficírů v rámci vedlejších misí mě taky bavilo, zvláště v lokacích, které se oproti hlavní kampani docela dost změnily. Např. filmový set rodného domu BJ - geniální.

Druhé hraní jsem si prostě užil neskutečně moc a musím hodnocení zvednou o dva. Už ani to zakončení tolik nemrzelo. Zase tak velký cliffhanger to není. A credits jsem snad poprvé dokoukal do konce s tím, že by mi nevadily ještě delší. Prostě hudba Micka Gordona...

Hodnocení: ✰✰✰✰
+24 +25 −1
  • PC 80
Kdo by si pomyslel, že bezduchá střílečka z roku 1992 dá o 25 let později základ jedné z nejlepších politických satir s příběhem, který v jednu chvíli sledujete se zatajeným dechem a v tu druhou se řehtáte, div se u toho nekácíte ze židle?

Jens Matthies pokračuje tam, kde v roce 2014 přestal, takže se do druhého dílu v žádném případě nepouštějte bez znalosti toho prvního. Bylo by chybou cokoliv prozrazovat, ale jedno je jisté, tahle jízda je těžce over the top, což nemusí sednout každému, ale máte-li slabost pro skvěle vypointované zápletky, postavy s duší, humor, ze kterého bolí bránice, a chodby plné těl lidí, co „mají prostě jen jiný názor“, budete si u nového Wolfa mlaskat.

Vyčinit mu ale musím dvě věci. V prvé řadě to jsou odfláknuté vedlejší mise, které více méně recyklují obsah hlavní dějové linie a do kterých je mnohem lepší se pustit, když už, až po dokončení samotné hry. Druhá výtka se více váže k mému stylu hraní. Z nepřeberného množství sběratelských předmětů praská hráčům mého typu hlava. Chceme je všechny, což ale moc dobře nejde, obzvlášť v kombinaci s ne úplně nejlépe vyřešenou mapou a nepochopitelně absentující svítilnou. V konečném důsledku na mě všechny ty kartičky a zlaté sošky působily spíš rušivě, než abych měl radost z jejich nacházení.

Letos se snad dočkáme vedlejšáku Wolfenstein: Youngblood, pod který se kromě MachineGames podepíšou i jejich kolegové z Arkane Studios. Po zkušenosti s jejich hrami je myslím zřejmé, že se máme vážně na co těšit. Get Psyched!
+22 +23 −1
  • PC 75
Nejsem zrovna milovník stříleček, ani mi nijak zvlášť nejdou, ale pokud se jedná o Wolfensteina, tak toho si rozhodně nemůžu nechat ujít. Už jen kvůli předchozím titulům, které jsem si fakt užil. A tak naděje, že nový Wolf bude pecka tu přece jen byla. Už podle hodnocení se sice přelom nekoná, ale i tak tahle střílečka stojí za to...

Proč? Jednoznačně u mě vede zasazení a svět ve kterém se hra nachází. Bojovat proti náckům se mi asi jen tak neomrzí, navíc je zde opět spousta pomrknutí jak se ten svět mohl vyvíjet úplně jinak ať už v hudbě, umění či jen v běžném životě každého z nás, samozřejmě s velkou nadsázkou končící někdy až za hranicí mé představivosti.

Navíc stříení je zde sice zběsilé až to bolí, ale nevim proč, tady mi to ani tak moc nevadí a většinou si ho užívám, narozdíl od tichého postupu, který se mi i zde párkrát povedl, ale jinak to byla z 90% pořádná řežba. Zvlášť některé více koridorové mise jako je například ta ve vlaku pro mě mají své kouzlo.

Co bych jěště vyzdvihl je ozvučení ať už prostředí, střelby, neustálé hulákání němčiny, to vše pěkně dokresluje atmosféru. A co je naprostá bomba, tak to je soundtrack. Pořádně tvrdá hudba je můj šálek kávy a stejně jako u předchozích dílů si hudbu z Wolfa poslechnu určitě ještě i mimo hru.

Abych nebyl jen neustále pozitivní začnu maličkostmi, které mi u hry vadily. Už úvodní menu je poněkud strohé a špatně se mi orientovalo i v nabídkách o percích a zbraních, není vyloženě hnusné ale rozhodně bych se vrátil k dílům předchozím. A jak už jsem zmínil, stealth je zde opravdu náročný a možná na té zběsilosti by se dalo taky v některých částech ubrat.

To co mě opravdu štvalo bylo vracení se na základnu. Chápu, že se tak tvoří příběh a mise, ale jak já jsem tam bloudil. Jsou zde sice cedule jak pro blbce, ale asi jsem extra blboun, protože najít ty správné dveře mi občas trvalo až moooc dlouho. S tím pak souvisí i úkoly na dané stanici...

Dojdi za Grace, tu po chvilce najdu, dojdi do sekce F, kterou jsem asi našel i na mapě, ale přišel jsem na to, že to není ona, takže po několika minutách všemožného bloudění jsem náhoudou zaběhl schody dolů a hurá, bylo to ono, spníš úkol, zajdi za Grace, další chvilka hledání, mazej doplnit palivo jako nějakej cucák, tak hledám zase hangár, po doplnění to utíkej říct Grace, tu už naštěstí najdu rychleji když za ní neustále lezu. Omlouvám se, ale tohle si jako úkoly pro věhlasného BJ opravdu nepředstavuji.

Stejně tak hledání části těla po jedné párty mi opět přišlo zbytečné jen aby BJ prošmejdil základnu a uplynul nějaký ten čas, který by byl bez toho bloudění a zbytečností dosti krátký. Asi tyto úkoly měly patřit k té humorné části, ale přiznám se, že mě jen štvaly.

A ještě jedna věc na závěr a tou je obtížnost. Byl jsem s ní v pohodě i přes tu mojí nemohoucnost ve střílečkách to fungovalo, sem tam jsem umřel, ale nic co by se opakovalo až k části se soudem. Zde asi někdo řádně přestřelil a po možná deseti smrtích jsem si snížil obtížnost abych s tím nepraštil a hru vůbec dohrál. Navíc je ta scéna vlastně nakonec úplně nepodstatná a zbytečně opět jen natahuje čas

Přiznám se, že jsem od dalšího Wolfa čekal maličko víc. Není to žádná tragédie, pořád je to velmi slušná střílečka, ale New Order a Old Blood jsem rozehrával znovu na těžší obtížnosti a byla to zábava, tady už se do toho pouštět rozhodně nehodlám. To je sice škoda, ale i tak si myslím, ža tahle série má stále co nabídnout a třetí pokračování bych si dopřál velice rád.
+22