Wolfenstein II: The New Colossus

Příběh přímo navazuje na první díl, takže znalost The New Order je pro druhý díl zásadní (Old Blood nemá žádnou relevanci, je možné ho vynechat). I proto jsem si jedničku střihl znova pro připomenutí. A rozhodně to stálo za to, protože dvojka se nezdržuje s představováním charakterů a zdejšího universa, pouze hráči dá na výběr ze dvou linií (Ferguson vs. Wyatt) a hurá do akce. I když, né tak docela...

Stejně jako jednička, je i Colossus spíše příběhově orientovaná střílečka, takže množství videosekvencí a rozhovorů tvoří velkou část herní doby. Bohužel, v kontrast proti sobě stojí opravdu brutální scény tarantinovského stylu vs. groteskní situace, které tak nějak nepasují do celkového feelingu hry. Samy o sobě jsou obě strany zajímavé, ale dohromady netvoří zrovna kompaktní a uvěřitelný celek. Je to škoda, protože celý ten retro styl alternativní historie zvládli Machingames dobře a germanizace Ameriky je vykreslena skvěle.

Základna na Evas Hammer má šmrnc a na rozdíl od minulého kutlochu je to opravdu velká "odpočinková" zóna, navíc se spoustou legračních scének. Slouží i jako přístupové místo do vedlejších misí, které jsem ale osobně naprosto vyignoroval. Jako rozptýlení po dohrání hry to je zajímavá adice, v hlavním příběhu ale narušuje tempo hry a pokud dobře počítám, měl jsem celkem dvě příležitosti se vedlejšákům věnovat v rámci hlavní kampaně, což je, vzhledem k jejich počtu, docela málo.

Stejně jako v předchozím díle, je i tady střelba a pocit z ní dost jalový. Zbraně nekopou, za to se obrazovka při pohybu BJe houpe tak moc, že mi z toho občas bylo blivno a to hlavně při zákleku. S pistolkou lze snipovat na neskutečnou vzdálenost, těžké zbraně nejsou účinnější než BJovo arzenál a navíc je s nimi pohyb pomalý a neohrabaný a díky duel-wieldu úplně postrádají smysl. Munice je všude obrovské množství a po upgradu je i základní samopal solidní volbou až do konce hry.

Potěšilo mě, že úplně chybí otravní bossové, naopak level-designeři se příliš nevyznamenali a kromě frustrujících koridorů nám servírují i špatnou navigaci v rozbořeném New Yorku, neskutečně otravnou a nudnou část na Venuši nebo tak trochu WTF lovení rebelů v útrobách Evas Hammer.

Příšerný ID tech engine si pro mě tentokrát přichystal nepříjemné překvapení v podobě BSOD při určitých grafických nastaveních, k tomu se stále jedná o moloch, co nevypadá úplně dobře, nezvládá vyhlazování, za to má nenažrané textury, co si čas od času doskočí se zpožděním. Spousta koutů a méně detailních míst vypadá jak z minulého století a nepomáhají tomu ani zbraně, jejichž textury jsou neostré a hráč je má před nosem prakticky neustále.

Wolf II je překvapení. Takhle špatné jsem to opravdu nečekal. Navíc, příběh tak nějak plyne bez gradace a najednou je konec s vrátky otevřenými pro další nášup...

Herní doba: 18hod 39min (5/7)

Druhé dohrání:
Herní doba: 28hod 30min (6/7)

Nevím, jestli to bylo momentálním rozpoložením a čmuchem, ale hře jsem dost křivdil. Předně, mix vážných a komediálních scén mi přijde opravdu dobrý a např. Anya a její polonahý výstup ve sprše nacistické krve byl geniálně přepálený. Vůbec černý humor hře sluší a autoři se nebáli vůbec ničeho. Příběhové zvraty mají koule, s brutalitou se nešetří, zesměšnění neuteče ani Hitler. Líbilo se mi, jak autoři představili BJ a jeho rodinu, jeho démony a konfrontaci se svým otcem. Jak samotného BJe vykreslili jako anti-megastar.

Sountrack je geniální a vůbec bych se nezlobil, kdyby ho bylo více. A ta přidaná hodnota v podobě vedlejších aktivit... Elite Hans WTF! Udělat přímo ingame předělávku Wolfa 3D byl skvělý nápad. Nahánění oficírů v rámci vedlejších misí mě taky bavilo, zvláště v lokacích, které se oproti hlavní kampani docela dost změnily. Např. filmový set rodného domu BJ - geniální.

Druhé hraní jsem si prostě užil neskutečně moc a musím hodnocení zvednou o dva. Už ani to zakončení tolik nemrzelo. Zase tak velký cliffhanger to není. A credits jsem snad poprvé dokoukal do konce s tím, že by mi nevadily ještě delší. Prostě hudba Micka Gordona...

Hodnocení: ✰✰✰✰