Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Psychonauts 2

25.08.2021
kompatibilní
87
22 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Pokračování hry Psychonauts a VR titulu Psychonauts in the Rhombus of Ruin vám opět umožní hrát za Razputina, účastníka výcvikového tábora pro Psychonauty, agenty se speciálními psychickými schopnostmi. V tomto díle se Razputin konečně dostane do řídící centrály Psychonautů. Jakmile se tam však ocitne, zjistí, že to není tak ideální místo, jak si představoval, a že Psychonauti spíše potřebují jeho, než on je. Vůdce Psychonauts po své záchraně upadl do kómatu, a co je horší, někde v centrále se skrývá špión s cílem přivést starou sokyni Psychonauts Maligulu zpět k životu...

Vaším cílem bude nahlížet do mozků přítomných postav a pomáhat jim bojovat se svými vnitřními obavami a démony. V průběhu budete přicházet na kloub záhadám a tajemstvím, odhalovat ďábelské plány a učit se a zlepšovat své psychické schopnosti, jako je telekineze, pyrokineze či levitace. To vše v kombinaci s tradičními plošinovkovými herními mechanikami.

Hru vytvářelo mnoho z původních autorů prvního dílu Psychonauts, kde nejznámějším jménem bude zřejmě Tim Schafer. Hru se podařilo z části financovat přes crowd-fundingovou platformu Fig.


Poslední diskuzní příspěvek

Jo, bylo to moc fajn. Mám k tomu nějaké výtky, ale o těch se zkusím případně rozepsat v komentáři. Takhle z fleku - rozhodně lepší než první díl, příběh naprosto výborný. A těch 17 hodnocení zde je dost ostudných teda. Koukám hlavně na lidi ze Sigilu...

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 100
Nevybavuji si, ve které jiné hře jsem viděl tolik designových a herních nápadů a to dávkované tak, aby se neokoukaly. Když jsem si v některé z lokací začal říkat „no, tak bysme se mohli pohnout dál, tak nějak jsem asi viděl vše“ hra jakoby mi myšlenky četla a změnila úroveň. Díky jednoduchému nápadu s navštěvováním myslí druhých lidí nepůsobí odlišnost úrovní divně nebo nekonzistentně, vlastně naopak.

Každá postava má svůj vlastní svět v hlavě, který je vytvořen podle jejich problémů, výčitek, strastí nebo pocitem viny. Procházet takovými světy očima desetiletého Raze je kouzelná podívaná. Protože hráč pozná čím je daný svět v mysli jedince vytvořen a v čem tkví problém, ale Raz něco takového neřeší a nereflektuje. Jeho nevinnost je poznat v rozhovorech s náhodnými „obyvateli“ myslí.

Takové rozhovory vytváří prostor pro nálož vtípků. Samozřejmě jakožto správná hra od Double Fine je celá hra prošpikovaný vtípky a vtipnými situacemi. Osobně mě vždycky pobaví dvojsmyslné vtípky, které jsou tu samozřejmě s ohledem na "dětské" zasazení zastoupené jen tím nejlepším. Ale humor nestojí jen na tom a třeba rozhovor se Sam o palačinkách mě smíchy rozbrečel.

Příběh je oproti tomu z prvního dílu mnohem mnohem lepší. Druhý díl pracuje s vedlejšími postavami lépe. Jejich osobní příběhy jsou zajímavější, stejně tak jako postavami samotné. Propletenec postava, osobních i neosobních motivací s decentními odkazy jak na první díl, tak i na VR odbočku je hrozně super. Díky jisté bláznivosti celého Psychonautího světa (který má ale svá pravidla) dokáže příběh nejednou překvapit zvratem, který by asi jinde smysl moc nedával.

První Psychonauty jsem si zamiloval díky nápadu s návštěvou myslí ostatních a zenovým prozkoumáváním světa za doprovodu fantastické hudby. Druhý díl všechno posunul o kousek dál, ale zároveň se mu povedlo udržet si svůj obličej. Stylizace, pravidla fungování světa, postavy... vše je přesně takové, jako před 16 lety. Což jsou plusové body v mých očích. Hraju pokračování hry se vším všudy. Kdybych měl něco vytknout, byly to občas tužší souboje a to i přesto, že jsem poctivě a pravidelně vylepšoval Razovy schopnosti. Označení/ohraničení herního světa by bylo už dnes taky možné udělat jinak, než neviditelnými stěnami. Možná by se našlo i pár bugů, ale nic zásadního, co by mě brzdilo v postupu hrou. Jak říkám, nejsou bezchybné hry, jsou jen ty fakt dobré, kterým dokážeme odpouštět. A klidně bych se přidal na stranu těm, kteří tvrdí, že oproti novému Ratchetovi a Clankovi je tahle hra za 60e hroznej výsměch, ale to bych se napřed musel dostat k PS5...  Druzí Psychonauti nejsou bezchybnou hrou. Jsou krásnou, kouzelnou, někdy naivní, ale vždycky zábavnou hrou.

Herní výzva 2021 - 10. Dětský svět
+23
  • PC 80
Psychonauts 1 si pamatuju jako takovou emocionální houpačku. Hra je roztomilá, vtipná, má sympatické postavy. Takže mě moc nepřekvapilo, když jsem si v jedné chvíli říkal „Haha, to je dobrý, autoři chtějí, aby to vypadalo, jakože ty děti chtějí spáchat sebevraždu!", aby se o několik hodin později ukázalo, že ji ty děti opravdu chtěly spáchat... Hmmm. Většinou nemám rád hry nebo filmy, které se nemůžou rozhodnout, zda chtějí být vtipné nebo tragické, ale v tomhle případě se autorům povedlo skloubit tragiku a komedii na jedničku.

Jednotlivé úrovně nabídly možnost podívat se do mysli lidí zatížených paranoiou, traumaty, nezvladatelným vztekem a podobně. O 16 let později jsme se dočkali plnohodnotného pokračování, ve kterém se pro změnu budete dívat do mysli původních "velkých" psychonautů, kteří jsou od jedné tragické bitvy psychicky zlomeni a je samozřejmě na vás, abyste jim jejich psyché napravili. Navíc se ukáže, že to tentokrát bude mnohem osobnější než posledně. Hra si díkybohům svůj vtip, roztomilost a sympatické charaktery udržela. A v závěru je pochopitelně odkaz na ty děti, které chtěly v jedničce spáchat sebevraždu, jinak by to ani nešlo.

Dvojka je tedy hodně podobná jedničce, možná až příliš, ale kdo by si stěžoval - když něco funguje, je zbytečné to měnit. Několik inovací se ale přece jen najde. Zkrácení doby trvání levitačního balónku na cca 2 vteřiny drasticky omezilo létací "akční radius", takže teď už má hráč mnohem lepší přehled, kam se plachtěním dostane a kam ne. Co mi ale vadilo bylo, že k některým kartičkám apod. se prostě nedostanete bez určité schopnosti nebo vynálezu. V dané fázi hry o tom ale nemáte ani tušení, takže se pak snažíte vymyslet, jak se sakra dostat támhle nahoru, kde je krásně na očích sběratelský předmět... Někomu to nemusí vadit, pro mě je to ale trochu minus.

Ovládání mi přišlo horší než v jedničce, jakoby byl Raz neustále na ledě. Často se mi tak stávalo, že jsem omylem skočil někam jinam, než jsem chtěl, nebo jsem použil odražení od stěny. To je zrovna novinka, bez které bych se vklidu obešel. A to říkám jako někdo, kdo jedničku dohrál víceméně v pohodě (až na Masový cirkus, tam už to moc v pohodě nebylo). Taky mi vadilo, že autoři očividně nechtěli, aby se hráč na některé místa dostal jinak, než oni sami zamýšleli, takže tu máme neviditelné stěny a nemožnost zachytit se okraje na místech, kde by to mělo být v pohodě možné. To se nestávalo nějak moc často, ale docela mě to rozčilovalo. 

Zrušení "munice" k využití „psychic blast“ je pozitivní, ale jinak se s novými schopnostmi moc nepředvedli. Za zmínku stojí jedině tak zpomalení času, což je naprostá nutnost před nejotravnějším nepřítelem ve hře, záchvatem paniky. Vylepšování schopností nakonec taky nebylo nic moc, užitečných mi přišlo jen pár (levitace, „psychic blast“ a pyrokineze). A taky nechápu, proč je možné mít nabindované jen 4 schopnosti najednou :(

Nepovinné úkoly jsou příjemné zpestření, ale užitek za jejich splnění není nic moc - pouze „rank up“, což třeba v případě hledání vašeho malého brášky nedává z hlediska světa moc smysl. Těšil jsem se třeba na nějaké extra vybavení nebo vylepšení schopností, zkrátka nějakou odměnu mimo rámec zvyšování úrovně.

Jednotlivé úrovně byly opět originální, i když mi přišlo, že se tentokrát autoři snažili být zbytečně nechutní (kancelářské prostředí "infikované" zubařskou tematikou, boss, který na vás zvrací, bakterie a hlen v kuželkářské úrovni...).

Abych ale nezněl přehnaně kriticky - hru jsem si užil, příběh má správný tah, přišel mi zajímavý a krásně prohluboval (jako správné pokračování) příběhové pozadí prvního dílu a minulost hlavního hrdiny. Obtížnost už ke konci není tak přehnaně brutální a navíc se podíváte do mysli i Forda Crullera. Zkrátka kdo měl rád jedničku, určitě si oblíbí i dvojku, na to vsadím svůj psychonautský odznak! 

Herní výzva 2022 - Rodina nadevše (HC)
+22
  • PC 80
Psychonauts 2 vysla dlouhych 16 let po prvnim dilu, ktery byl ucebnicovou ukazkou hry, jez sice rychle ziskala skvelou povest a kultovni status, ale komercni vysledky zustaly za ocekavanim. Tedy alespon v prvnich (a nejdulezitejsich) letech po vydani. Odysea Tima Schaffera a zrod druheho dilu byl zamotany jako zahyby v sede kure mozkove, coz je paralela zcela zamerna. Psychonauts 2 totiz je a neni klasicka oldschoolova 3D plosinovka. Je ji z hlediska klasickych hernik mechanik a mechanismu, ovladani a hratelnosti a neni vsim ostatnim, zejmena pribehem a celkovym zasazenim, ci chcete-li vizualne-umeleckou strankou. Idea mikrosvetu v lidskych myslich, do kterych se s hlavnim hrdinou Razem vydavate, otevrela prakticky neomeze pole predstavivosti a veteran Tim Schaffer toho dokonale vyuzil. Jednotlive svety jsou originalni, zabavne, neuveritelne, napadite, vtipne a nezamenitelne. Takove hratky s prostorem a vizualizace nejruznejsich emoci nikde jinde nenajdete. Hodne mi to pripomnelo povidkovou sbirku Stanislawa Lema Hvezdne deniky, kde je temer kazda povidka tak uzasne originalni a genialni, ze by vydala na samostatny roman. Ovsem pod kapotou jde, jak bylo zmineno, o zcela klasickou 3D plosinovku se vsemi typickymi neduhy, zde zejmena ne uplne vyladenym ovladanim, nekdy obtiznym ci nemoznym odhadem vzdalenosti, obcas problematickym zachytavanim se na okraje plosinek a prumernymi souboji. No, snad bych mel napsat i vylozene spatnymi, nicmene je jich ve hre tak malo, ze to vlastne nevadi. Skutecne, Psychonauts 2 by si vystacili i bez nich, nebot hlavni vyzvou je prostredi, hledani cesty dal, skakani, spojovani myslenkovych bublin, atd. Hra obsahuje i souboje s bossy, ale ty zadnou vyzvu nepredstavuji. Puvodne ve hre kvuli malemu budgetu ani byt nemely, takze jejich soucasna podoba je nejen vitany bonus, ale navic i zapada do celkoveho ladeni Psychonautu, kteri chteji predevsim bavit a ne hrace zbytecne trapit nebo frustrovat.

Kdo si chce vyzvu trochu okorenit, muze vyzobavat nejruznejsi casto obtizne dostupne sberatelske predmety nebo plnit nekolik vedlejsich ukolu. Kdo si rad vylepsuje schopnosti, a to i kosmeticky, hra mu k tomu da prilezitost take. A kdo ma rad nejen akci, ale i pribeh, bude prijemne prekvapen. Pribeh je totiz jasny, zajimavy a prekvapive hezky, asi jako dobre napsana detska pohadka. A to staci. 

Nejvetsi vytka se tyka pouzivani zminenich dovednosti, jako strela, telekineze, zpomalovani casu nebo telepatie. Hra jich nabidne celkem osm, ale v jeden cas muzete mit namapovany jen ctyri. Je tedy nutne casto i behem akce schopnosti prepinat, coz zasadne kazi nejen flow cele akce, ale take vede k problemum, kdy nemate konkretni akce pevne asociovane s konkretnimi tlacitky, a proto casto mackate neco jineho nez chcete a potrebujete. Nechapu, proc nelze mit napriklad dva sety po ctyrech schopnostech, zejmena kdyz na xboxovem d-padu jsou leve a prave tlacitko neprirazene. Tohle je vsak asi jedina silna vytka, kterou vuci hre mam. 

Celkove nelze nez doporucit, zejmena kdyz se jedna o zastupce zanru, ktery specialne na PC prilis alternativ nema.
+19