Velká parádička. Už při hraní v dnešní době přeci jen dost kostrbaté jedničky jsem si říkal, že dvojka musí být boží. A ona je. První díl byl vlastně skvělý, ale nehrál se úplně dobře. Dvojka je snad do puntíku ve všem lepší a i když i tady by ovládání mohlo být maličko přesnější, jde o výrazný posun k lepšímu. Ještě aby ne po těch letech, že ano...

Psychonauts 2 jsou skákačkou, jakých prostě moc není. Tím však nemyslím ve stránce hratelnosti. Pořád se tu jedním tlačítkem skáče, druhým mlátí, ale námět a úrovně jsou naprosto jedinečné. Unikátní je hra i v tom, že i když jde o plošinovku, nebál bych se ji označit za hru příběhovou. Příběh dvojky je milý, promyšlený a zajímavý až do samotného konce. Po vzoru další tvorby Double Fine Productions není nouze o příjemný humor. Po dohrání si drtivou většinu jmen minimálně hlavních postav spolehlivě pamatuji. To se moc často nestává.

Středobodem hry je více než desítka řádně pošahaných úrovní, jež se odehrávají v myslích zdejších podivínů. Autoři ve tvorbě levelů vycházeli ze skutečných vážných psychických poruch ale i problémů, se kterými se alespoň občas potýká takřka každý z nás, jako jsou například úzkosti, deprese či vztek. Je to zpracováno vkusně a inteligentně. Hra přitom dovede své hráče v této problematice jakoby mimochodem nenásilně vychovávat.

Z námětu plyne i jeden nesmírný trumf. Tvůrci se tak mohli absolutně vykašlat na jakoukoliv logiku a úrovně jsou tak řádně šílené, (zdánlivě) nesmyslně nadesignované a hrají si s prostorem časem či perspektivou. Vlastně i díky zasazení do jednotlivých myslí se daří Psychonauts hráče důvěrně seznamovat s pestrou plejádou postav.

Pojítko mezi jednotlivými světy tvoří jakési hratelné huby mezi kterými nechybí základna Psychonautů a její okolí. Byť mezipasáže za regulérními úrovněmi přeci jen zaostávají, průzkum je i tak fajn zábava a hra se rozprostírá na prostoru tak akorát, takže nikdy nemáte pocit přesycení či zahlcení různými vjemy.

Moji jedinou avšak zásadní výtkou k prvnímu dílu bylo frustrující ovládání. Razovi to skákání jde tentokrát přeci jen o dost přesněji, přesto se hra bez občasných problémů neobešla. Nezřídka se tak postava zvláštně nezachytí na zcela normální plošince, či některou nesmyslně mine a zahučí do vody. Tady by prostor ke zlepšení prostě stále byl. Stejně tak mi trochu nepříjemné přišla volba zvláštních schopností. Přepínání mezi nimi není úplně pohodlné a ty zcela stěžejní bych být autory prostě připnul na jedno neměnné tlačítko. Přiznám se, že postupem času mě přestaly bavit i souboje a vlastně by mě vůbec nevadilo, kdyby ve hře byly třeba jen ty s bossy. Úrovně jsou dostatečně pestré a zajímavé natolik, aby skvěle zabavily samy o sobě. Jediný zmíněný problém je tak vlastně stále ten stejný, tentokrát však není ani zdaleka tak palčivý. Skutečně mohu hru každému doporučit. Přesně ten kousek, ve kterém si děti i dospělý najdou trochu jiné vyznění.

Trochu netypickou pochvalu vyšlu k tomu, jak funguje "endgame". Po dohrání je výborně vyřešená situace, kdy chcete v úrovních dozobat pár zapomenutých collectiblů, ale nechce se vám jej procházet složitě celý. Úrovně se po odehrání nevrací do původní podoby, což často Raz i trefně glosuje (z podstaty hry to vlastně dává i naprostý smysl) a jde po nich cestovat pomoci rychlého cestování. Rozhodně doporučuji po závěrečných titulcích hře ještě pár chvil věnovat i kvůli unikátním interakcím s postavami, ve kterých hra mile vysvětluje některé vedlejší dějové linky.

Dvojka Psychonauts je tak mezi skákačkami naprostá smetánka, která by zasloužila daleko větší hráčskou pozornost. Vedle zábavných úrovní totiž skrývá i chytrý příběh v dobře vymyšlených kulisách, který má přesah i do skutečného světa a problémů mnohých z nás. Za mě tedy velmi sebevědomých 9/10.

Hráno jako součást Herní výzvy 2025 – "6. Nekonečné čekání: Dohraj pokračování hry, na které se od předchozího dílu čekalo alespoň 15 let." – Hardcore varianta /Mezi prvním a druhým dílem je mezera šestnácti let. V roce 2017sice vyšla hra Psychonauts in the Rhombus of Ruin, ale v daném případě se jedná o jasný spinoff, který je sice "kánon", ale jde o VR odbočku s odlišnou hratelností./ – tímto prohlašuji letošní ročník za splněný!