Disco Elysium je životní dílo Roberta Kurvitze, který si vytyčil nesmělý cíl vytvořit skutečné RPG. Hra je zasazená do otevřeného světa města Revachol. Ujmete se role bezejmenného detektiva a bude jen na vás, stane-li se z vás v důsledku vašich rozhodnutí neohrožený hrdina, živořící ztroskotanec či nebezpečný šílenec.
Nabyté zkušenosti můžete investovat do 24 různých dovedností. Kromě klasického inventáře, ve kterém si upravíte postavu k obrazu svému a vybavíte ji potřebnými předměty, hra nabízí i kabinet myšlenek, jejichž kombinování vám pomůže v řešení zapeklitého případu, ale také ovlivní vaši osobnost.
Hra se pyšní bezprecedentní svobodou konání, kdy se město stává vaším hřištěm. Obyvatelům můžete jak pomáhat, tak je trýznit či poštvávat proti sobě. Novátorský systém dialogů vám umožní téměř cokoliv.
@Jab (05.07.2022 01:44): Reakce byla na Naginatovu poznámku, že 20 let "opakovaný vtip už není vtipem", která vyznívá úsměvně, když si dodnes připomínáme, jak se žilo za minulého režimu, stejně jako ideové viníky. Dlouhodobě se to osvědčuje jako velmi vděčný námět pro většinovou kulturu. V pořádku. Že se toho užívá i k zjednodušujícímu odsouzení Marxe? Pro mě za mě. Jen se pak při ne zrovna sofistikovaném kopání do něj nemá smysl tvářit, že jednáme osvíceně.
U toho zbytku nemám dojem, že je adresovaný mně. Přesto dodám, že tvoje obavy nesdílím. Abych zopakoval Foucaultovo přirovnání, marxismus a psychoanalýza jsou diskurzivní disciplíny, k nimž Marx a Freud položili základy natolik pevné, že se k nim obrací i dnešní teoretici. To nevylučuje, že jejich zakladatelé byli ve svých formulacích reduktivní nebo hrubí. Vytvořili ale prostor, kde je referentem jak Marx a Freud, tak linie od nich vedoucí. Přestože mi osobně neimponuje ani jedno, asi bych citelněji rozlišoval, a rozhodně nespojoval četbu Marxe s obdivem ke Stalinovi či režimům minulého století. Lidé typu Záviš Kalandra, kteří Marxe četli a k marxismu se hlásili, byli oběťmi těch režimů u nás i v zahraničí.
U toho zbytku nemám dojem, že je adresovaný mně. Přesto dodám, že tvoje obavy nesdílím. Abych zopakoval Foucaultovo přirovnání, marxismus a psychoanalýza jsou diskurzivní disciplíny, k nimž Marx a Freud položili základy natolik pevné, že se k nim obrací i dnešní teoretici. To nevylučuje, že jejich zakladatelé byli ve svých formulacích reduktivní nebo hrubí. Vytvořili ale prostor, kde je referentem jak Marx a Freud, tak linie od nich vedoucí. Přestože mi osobně neimponuje ani jedno, asi bych citelněji rozlišoval, a rozhodně nespojoval četbu Marxe s obdivem ke Stalinovi či režimům minulého století. Lidé typu Záviš Kalandra, kteří Marxe četli a k marxismu se hlásili, byli oběťmi těch režimů u nás i v zahraničí.
Pro: atmosféra, texty, hudba, námět, detaily
Proti: poměrně malé