Xzone.cz – Vyhrajte luxusní PlayStation herní koutek v hodnotě 250 000 Kč!
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

The Age of Decadence

84
14 hodnocení Platformy
Žánr:
RPG > nezařazeno *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
14.10.2015 PC
Vývojáři:
Oficiální stránky:
http://www.irontowerstudio.com/
Byly doby, konkrétně rok 2004, kdy to s CRPG vypadalo hodně špatně. Řada hráčů byla nespokojena a jeden se s tím rozhodl něco udělat. Vince D. Weller věřil, že ví, jak by měla vypadat kvalitní hra tohoto žánru, a že o ní dokáže nejen mluvit, ale že ji dokáže i stvořit. O 11 let později zde máme výsledek v podobě Age of Decadence.

The Age of Decadence je isometrické tahové RPG z fantasy světa, ve kterém proběhla apokalypsa, a jehož trosky teď má jako kulisy pro své boje několik mocných. Hráč do něj nevstupuje jen jako vyvolený s úkolem zachránit svět, ale i jako někdo, kdo se snaží zorientovat v sítích různých zájmů a názorů a přežít mezi střety sedmi frakcí. Hra klade obrovský důraz na volby a jejich následky a tím pádem i na znovuhratelnost. Je zde nepřeberné množství možností pro podvody, zradu a vrážení nožů do zad a to nejen ze strany hráče, ale i NPC. V žádné jiné hře proti vám ještě nikdy nestálo tolik lhářů a šikovných manipulátorů, jako tady.

Na výběr je 23 skillů, z nichž jen menšina je bojových. Každý bod se počítá a každý bod investovaný jinak vám při příštím průchodu může odhalit jiná tajemství a souvislosti. Tahové souboje jsou obtížné, ale férové. Hra na vás nehrne hordy nepřátel. Každý střet zde má smysl, je pro vás výzvou a je z něj poznat, že teď půjde o život.


Poslední diskuzní příspěvek

Red: S vysokou lore a perception můžeš mít další dva konce bez boje :) Jinak jsem už asi zjistil, jak to má být s tím [spoiler] koncem:…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
AoD je krásná hra. A nemyslím tím grafikou, která je spíše nevzhledná a nenabídne žádné dechberoucí scenérie ani bohaté palety barev (převažuje pouštní hnědožluť). V doslovném smyslu to neplatí ani o příběhu, protože svět hry je v rozkladu a postavy, které ho obývají, do jednoho větší či menší hajzlové. Liší se v podstatě jen tím, za jakým cílem si ten či onen jde. Nějaké ohledy? Ty nebere nikdo na nikoho. Přesto je to svět, který mne do sebe dokonale vtáhnul a u kterého jsem rád, že jsem mohl na sebe vzít roli podílníka na jeho osudu.

A tady se objevilo klíčové slovo "role", které hře dodává největší část její krásy. V tomto světě totiž musíte dobře vědět kdo jste a co chcete, jinak zhebnete. Nedá se tu jen tak toulat, tuhle píchnout do toho, tamhle do onoho. Tak se nikam nedostanete. Chcete zkoumat tajemné pozůstatky z bájných vrcholných let civilizace? Dělat vojenskou kariéru a účastnit se epických bitev? Bouchat kačky jako prohnaný obchodník? Nebo by vám sedělo něco jiného? Vyberte si co chcete, ale ujistěte se, že na to fakt máte a jděte si za tím tvrdě. Já si na první průchod hrou vybral vojáka v naivní představě, že bojem to půjde projít snáz. Jenže se mi nechtělo úplně obětovat inteligenci a sociální schopnosti, tak jsem stvořil tak trošku hybrida. Ouvej, svět je zlý, bitky těžké a ty body ušetřené na bojových schopnostech prostě chyběly... Ale i to dlouhé hledání životaschopné postavy mě bavilo! Jednak je příjemná výzva objevovat a učit se ovládat zručně vystavěné mechanismy hry, jednak jsem se hrozně chtěl dostat dál, protože mě zajímalo, jak se co v ději vyvrbí. AoD je totiž hodně dobře napsaná hra - s živými a osobitými postavami, zajímavou historií, přehršlem záhad k objevení a silnou atmosférou světa na pokraji definitivního zmaru.

Ve hře je spousta zajímavých situací, do kterých se můžete dostat a většinou i dost způsobů, jak je řešit. A hodně se mi líbí, že obojí je závislé na tom, jakou postavu si nadesignujete. Zatím jsem AoD dohrál jednou a do dalších možných cest jen nahlédl. Už z toho je ale zřejmé, jak citelně se různé průchody mohou lišit nejen v obsahu a ději, ale hlavně v pocitu ze hry. Hry ve smyslu hraní si. Protože s Age of Decadence si člověk může vyhrát vážně skvěle.

Pro: Hutný a bohatý svět, možnosti, náročnost, rozdílnost průchodů

Proti: Ne zrovna hezká grafika, velmi často se umírá (ale to nemusí vadit)

+37+37 / 0
  • PC 100
Splněný sen! Hrál jsem už spoustu skvělých RPG, avšak stále jsem něco postrádal: hru, kterou by šlo procházet naprosto odlišnými způsoby, a opakované hraní by přinášelo podstatně jiný zážitek. Některé hry se v tom dostaly poměrně daleko (Arcanum, Torment: ToN), avšak pořád to zdaleka nebylo ono; Quest for Glory IV či Princess Maker pro změnu postrádaly komplexnost pořádných RPG. Až teď... AoD nabízí mnohovrstevnatý svět s mraky možností pro různé kombinace přibližně 30 vašich schopností, zabalených do smysluplných a přitažlivých herních událostí. Hráče nutí stupňujícími se hodnotami všudypřítomných testů ke specializaci, avšak je jen na něm, jakým způsobem bude svou postavu vyvíjet; neleží před ním několik předpřipravených šablon, nýbrž různých cest k vytyčenému cíli vede vždy několik (v krajních případech i přes 10). Můžete trávit hodiny takticky náročnými souboji v aréně, výrobou stále dokonalejších zbraní, mícháním užitečných lektvarů, pátrání po zapomenutých lokacích a zprovozňováním starých artefaktů a objevováním písemností o mýtickém pozadí světa, anebo osnováním plánů a získáváním moci. Každá jednotlivá složka hry je vypilována k dokonalosti, ale zároveň ji lze snadno ignorovat.
 
Svět AoD je drsný a prostý naivity běžné vysoké fantasy, v níž člověk koná dobro, pomáhá lidem a je všeobecně oblíbený. Vynasnažíte-li se zde někomu pomoci, dost možná vám vrazí dýku do zad, a všestranně příznivá řešení zpravidla nejsou na skladě, naopak je třeba vážit spíš nežádoucí důsledky nabízených možností, neboť co jednoho potěší, několik jiných naštve. Následky vašich činů se s vámi přitom vlekou celou hru a projevují se mnohdy nečekaně komplexním a až škodolibým způsobem. Navíc hráč není středobodem tohoto světa; přichází do něj jako obyčejná nicka, jež se postupně zaplétá do složitého přediva vztahů mezi různými frakcemi i jednotlivci, avšak její porozumění neutěšené současnosti i zpola zapomenuté minulosti je omezeno její dílčí úlohou. V podstatě se jedná o hodně politickou hru, často cynickou, nanejvýš uvěřitelnou a výtečně napsanou. 
  
Hratelnost stojí především na neustálých volbách. Není zde takřka žádný ústřední příběh, ten nahrazují dynamické reálie pozůstatků druhdy mocné říše a mystické minulosti, jež jsou vyprávěny poutavě, avšak úsporně, takže je hratelnost svižná, nezatížená žádnými výplňovými činnostmi. Počet úkolů se mi při prvním hraní zdál nízký, ale byla to jen slepota nezasvěceného. Na základě vašich vlastností, voleb či dřívějších činů nejen potkáváte jiné postavy a dostáváte jiné úkoly, ale otevírají se vám i nové lokace či části příběhu, o nichž byste se jinak vůbec nemuseli dozvědět. Procházíte kolem tušených možností s trpkým pocitem, že vám v tomto hraní nejsou přístupné (ale mohly by!). Svá tajemství přitom hra nevydá snadno: zadání úkolů často neobsahuje vodítka a hráč se musí spolehnout na svou představivost, paměť a schopnost hledat; v tomto ohledu i na první pohled nepříliš přívětivá grafika (jež přesto umí vykouzlit krásné scenerie) a ovládání atmosféře nakonec napomáhají. 

S každým dalším hraním jsem do AoD pronikal hlouběji a byl čím dál víc fascinován jeho vnitřní bohatostí a důsledností, s jakou autoři k vývoji přistoupili; množstvím možností, které hra hluboko pod povrchem skýtá a i při čtvrtém hraní ohromují svou propracovaností. Podobné dílo mohli vytvořit jen maniaci toužící po dokonalé hře, tržně uvažující subjekt by se do něčeho takového nikdy nepustil.

Pro: Dodává nový význam slovům "znovuhratelnost" a "variabilita".

Proti: Už žádné RPG mě v tomto ohledu nejspíš neuspokojí.

+25+25 / 0
  • PC 95
Znovuhratelnost. Znovuhratelnost, která má smysl. To je mantra hry, to je to, co autoři chtěli.

The Age of Decadence září, když vám s každou novou postavou ukáže jiný úhel pohledu na svět a jeho historii. Když vám dovolí experimentovat s různými buildy charakterů a jejich skilly. Znovuhratelnosti je podřízena délka kampaně. Nějákých 15 hodin. Není proto problém dostat se na tajuplné místo, zjisti, že na tohle dobrodružství váš uslintaný bijec nemá potřebné intelektuální dovednosti, dojet příběh za něj a za chvilku se tam vracet s úplně novou postavou, která už zjistí, co za tajemný relikt minulosti jste to vlastně našli. Lokace a questy do vás zaseknou několik takových záhadných drápků a těmi vás budou lákat k opakovanému hraní. Tento systém sebou bohůžel nese i někomu nepříjemnou povinnost starat se o své skill pointy opravdu velice přísně. Během jedné hry jich prostě nebude tolik, aby jste viděli všechno.To znamená šetřit a rozdělovat je až ve chvíli, kdy před sebou máte skillcheck a při neuspěchu loadovat a rozdělovat jinak. Loadingu si užijete i během soubojů, kdy chvilku může trvat, než proniknete do složitého systému odlišných zbraní, jejich útoků, doplňujících skillů a pomocného vybavení.

Než se do toho všeho pustíte, tak je třeba si prostudovat nejen manuál, ale doporučil bych i projet fora a dobře se rozhodnout, jakou postavou budete a toho se držet. Na experimentování bude čas při dalších dobrodružstvích, ke kterým svět plný dobře skrytých záhad a smrtících pravidel určitě svede ty, kteří mají rádi dobře napsaná NPC, tahové souboje, hromady skillů a nebo třeba kecací průchody hrou, bez jediného zabití.
+19+19 / 0
  • PC 80
Zklamal mě konec. Za určitým bodem z ničeho nic zmizela cesta zpět a já měl před sebou finální volbu, která nebyla ani moc jasná ani nějak zvlášť velkolepá. A spíš než koncem se to zdálo být dějovým zvratem ve 2/3 hry.

Za největší problém ale považuju skillchecky. Na situaci "Tohle by dokázal zkratovat i idiot" jsem failnul skillcheck - třebaže jsem danou schopnost několikrát upgradoval. Co na tom, že "by to dokázal i idiot" - je to na konci hry, tak tam prostě bude vysoký skillcheck. To je víceméně všude - prostě musíte živit nějakou relativně úzkou specializaci, nebo eventuelně zjistíte, že se nemůžete nikde v ničem pohnout dál. Výjimečné nebyly ani situace, kdy jsem konečně vylepšil postavu tak, aby nějakým skillcheckem prošla a hle - okamžitě další 1-2 skillchecky. Klidně na to samé na vyšší úroveň, nebo na něco, co může zároveň trénovat leda nějaký hodně specifický build. Vyhozené skillpointy. Znovuhratelnost. Yay.

V té hře je pravda spousta věcí, co by stála za prozkoumání a vyřešení, ale jedna postava se dostane k naprostému zlomku z nich a tohle prostě neberu. Backlog mám věčně plný, ke hrám se vracím jen výjimečně a celá ta nutnost brát si na každou blbost úplně jiný build působí navíc děsně uměle a nepochybuju moc o tom, že je přímým důsledkem relativně malého rozsahu hry. Někdo z toho může být nadšený, já to považuju spíš za podraz.

Na druhou stranu je Age of Decadence jedno z nejlépe napsaných RPG co jsem hrál. Občas se sice objeví nějaká ta technická chybka, kdy dialog předpokládá, že jsem udělal něco, co jsem neudělal, ale jinak není co vytýkat - questy jsou nápadité, dialogy zajímavé a přece i celkem bez patosu, svět je zajímavý a plný záhad k rozlousknutí a o to víc mi leze na nervy, s kolika z nich jsem nemohl pohnout. Akorát ten konec to vyloženě kazí.

Pro: jedno z nejlépe napsaných RPG vůbec, zajímavý svět

Proti: krátké, nutnost úzké specializace k postupu vpřed, nutnost hrát vícekrát pokud chce člověk třeba jen torchu víc prozkoumat svět, mizerná prezentace, slabý konec

+14+14 / 0