Zklamal mě konec. Za určitým bodem z ničeho nic zmizela cesta zpět a já měl před sebou finální volbu, která nebyla ani moc jasná ani nějak zvlášť velkolepá. A spíš než koncem se to zdálo být dějovým zvratem ve 2/3 hry.

Za největší problém ale považuju skillchecky. Na situaci "Tohle by dokázal zkratovat i idiot" jsem failnul skillcheck - třebaže jsem danou schopnost několikrát upgradoval. Co na tom, že "by to dokázal i idiot" - je to na konci hry, tak tam prostě bude vysoký skillcheck. To je víceméně všude - prostě musíte živit nějakou relativně úzkou specializaci, nebo eventuelně zjistíte, že se nemůžete nikde v ničem pohnout dál. Výjimečné nebyly ani situace, kdy jsem konečně vylepšil postavu tak, aby nějakým skillcheckem prošla a hle - okamžitě další 1-2 skillchecky. Klidně na to samé na vyšší úroveň, nebo na něco, co může zároveň trénovat leda nějaký hodně specifický build. Vyhozené skillpointy. Znovuhratelnost. Yay.

V té hře je pravda spousta věcí, co by stála za prozkoumání a vyřešení, ale jedna postava se dostane k naprostému zlomku z nich a tohle prostě neberu. Backlog mám věčně plný, ke hrám se vracím jen výjimečně a celá ta nutnost brát si na každou blbost úplně jiný build působí navíc děsně uměle a nepochybuju moc o tom, že je přímým důsledkem relativně malého rozsahu hry. Někdo z toho může být nadšený, já to považuju spíš za podraz.

Na druhou stranu je Age of Decadence jedno z nejlépe napsaných RPG co jsem hrál. Občas se sice objeví nějaká ta technická chybka, kdy dialog předpokládá, že jsem udělal něco, co jsem neudělal, ale jinak není co vytýkat - questy jsou nápadité, dialogy zajímavé a přece i celkem bez patosu, svět je zajímavý a plný záhad k rozlousknutí a o to víc mi leze na nervy, s kolika z nich jsem nemohl pohnout. Akorát ten konec to vyloženě kazí.