Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Undertale

15.09.2015
15.08.2017
18.09.2018
16.03.2021
kompatibilní
72
68 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Undertale je nezávislým RPG s důrazem na příběh a dialogy s postavami, které vytvořil více méně jediný autor, Toby Fox, v enginu GameMaker: Studio. Titul zvláště klade důraz na rozvětvenost příběhu a odlišné události při novém rozehrání hry. Undertale vzniklo po úspěšné kickstarter kampani po dvou a půl letech vývoje.

Malé dítě, Frisk, jednoho dne spadne do podzemního komplexu. Zde, pod Zemí, se nachází celý nový svět s vlastními postavami a "monstry", a také s vlastními pravidly. Frisk se logicky bude chtít dostat zpátky na povrch, ovšem po cestě k tomuto cíli zažije spousty nečekaných událostí.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
98% rating na Steamu? Už to samo si zaslouží pozornost. Mě osobně každopádně zlomila až přívalová vlna popularity na Tumblr, kde momentálně nikdo nemluví o ničem jiném. Po dohrání nemůžu říct, že bych výsledkem byla vyloženě odvařená, ale hraní jsem si každopádně užila.

V prvé řadě musím rozhodně pochválit svět, který je plný různorodých zákoutí s všemožnými příšerkami, s tím, že každá má svoje vlastní útoky i osobnost (bone brothers Papyrus a Sans vedou na celé čáře). Druhým velkým tahounem byl pro mě humor. Většinou se ho objevuje hodně na jednom místě a některé samotné scény jsou tak opravdu k popukání (za všechny jmenujme nezapomenutelné rande s Papyrusem), ale hra je celkově protkaná drobnými vtípky, narážkami a slovními hříčkami. Taky můžu pochválit skvělý soundtrack, který se hned tak neoposlouchá (hlavní znělku z hlavy jen tak nedostanu). Sem tam se najdou i nějaké ty hádanky a puzzly a až na občasné zádrhely s bojem hra celkově příjemně rychle ubíhá. (Plus na dojemném konci je ještě pěkná pointa :) )

Hůř je na tom bojový systém. Jednak je obzvlášť ze začátku hrozně zmatený, jednak není zrovna nejlehčí, takže v pozdější části hraní musíte mít opravdu nervy ze železa a nevyčerpatelnou trpělivost. Nicméně velmi originálním prvkem je výběr mezi útokem a mírovou cestou (i když bojem si musíte projít tak či onak).

Hra je poměrně krátká. Podařilo se mi ji zdolat za nějakých necelých 6 hodin, což je docela málo, na to že jsem prozkoumávala všechna zákoutí, bavila se s každým koho jsem potkala a umřela víckrát něž jsem veřejně ochotná přiznat. Ale údajně je zde víc konců, podle toho koho zabijete a koho necháte naživu, tudíž si hra přímo žádá o několikero rozehrání.

Pro: svět, humor, postavy, soundtrack

Proti: občas fakt těžké

+30 +31 −1
  • PC 100
Za tu dobu, co jsem na DH, jsem udělil hodnocení 100 % čtyřikrát, přičemž vždy přidalo pár bodů nějaká nostalgie či dopad který na mě ona hra měla. V tomto případě je to poprvé, kdy dávám nejvyšší hodnocení s naprosto čistým svědomím a s pocitem naprosté objektivity.

Bylo nebylo, na horu Ebott přišlo děcko nejasného pohlaví, zakoplo a spadlo do země stvůr. Země, kde se používá k vaření ohnivá magie, kostlivci vám dávají talíře zmrzlých špaget, potkáváte sadistické kytky a sexy tančící roboty. Jo, a ještě vědkyně závislé na anime, což je z tohoto výčtu asi nejvíce normální. Ale co je nejzajímavější, ono to všechno perfektně funguje a nestává se z toho fraška.

Undertale je zkrátka hra řemeslně dokonalá. To neznamená, že musí sednout každému. Ne každý ocení Poslední večeří, ale objektivně to je řemeslně dokonalá práce. Stejně jako malíř používá své náčiní a barvy k vytvoření obrazu, využil i Toby všechny možné i nemožné prostředky k vytvoření uměleckého díla v podobě hry. Příběh, humor, hudba, filozofie a další složky jsou skvěle vyvážené. Jednu chvíli jsem se dovedl smát a v další jsem se znepokojeně mračil, a vše bylo plynulé – nikoliv vynucené. A pak tu jsou samozřejmě maličkosti, jeden příklad za všechny – Toriel = Tutorial. Ano, jedná se o něco tak dokonalého, že vypíchnout všechno dobré by trvalo věky.

Stačí ale dokonalost k nejvyššímu hodnocení? Nikoliv. Hry, které ode mě mají 100 %, mi dali něco navíc, proto jsem jim to také svým hodnocením vrátil. To „něco navíc“ je většinou silně subjektivní, zde ale nikoliv, protože důvody, proč jde Undertale za hranice běžné hry jsou očividné. Pokud pominu psiska co kradou starodávné artefakty, tak Undertale je čistokrevná meta hra. To znamená, že prosakuje v litrech skrz monitor přímo ke hráčům. Nemohu to zde příliš rozepisovat, ti, kteří hráli chápou, ti, kteří hrát budou snad pochopí, a ti kteří hráli a nechápu… no, je prostě jen strašně smutné.

Na závěr je třeba říct, že Undertale je, nebo byl, prostě fenomén. U všech bohů, má svůj vlastní neoficiální muzikál o čtyřech hodinách! Na základě toho, jestli je něco fenomén, nesmíme ale hodnotit, ať už negativně či pozitivně. Někomu, kdo hru hrál na základě největšího boomu může samozřejmě připadat nepochopitelné, proč se z toho fenomén stal. Ale to neznamená, že je hra přeceňována, pouze nesplnila očekávání, které jsme měli my, a tomu se musíme vyhnout.
Další problém je předpoklad, že hra začíná startem a končí The Endem. Někdy to tak nefunguje. Pro pochopení geniality určitých her je třeba dohrát hru vícekrát nebo se alespoň pokusit jí lépe pochopit jiným způsobem. Nechuť je opět pouze chyba nás, hráčů. Toby nás i v neutrálním konci jasně upozornil na to, že jeho dílo nabízí mnohem víc. Jen nesmíme být líní to hledat.
+21 +22 −1
  • PC 60
O Undertale jsem do vydání mnoho neslyšel, ale jakmile vyšlo, rychle jsem se o něm dozvěděl. Takzvaný "hype" byl všudypřítomný, a recenzentské "desítky" byly všude, kam se hráč podíval. Chtěl jsem, aby bylo tak dobré, jak se psalo, a tak jsem odložil všechny jiné rozehrané hry (The Witcher 3: Wild Hunt, Grand Theft Auto V, The Evil Within) a začal očekávat malou velkou revoluci. Hru vytvořenou jedním člověkem nebo malým studiem, která by přinesla svěží inovace v hratelnosti nebo vyprávění – přesně takové tituly mám nejraději. Očekával jsem další "DIY" projekt ve stylu mých oblíbených her jako FEZ nebo The Lost Crown, který překoná AAA konkurenci.

Jenže mé nadšení se s přibývajícími minutami začalo vytrácet. Undertale rozhodně obsahuje několik skvělých nápadů, ale v celkovém kontextu jsem cítil spíše zklamání. Nebyla to hra, o které jsem četl oslavné ódy a návrhy na titul GOTY – a už vůbec ne nejlepší hra, jakou její fanoušci kdy hráli. Možná jsem se nechal strhnout hypem, ale výsledek mě nenaplnil tak, jak jsem doufal.

Jedním z největších problémů Undertale je jeho hratelnost, která se tváří jako inovativní variace na klasické jRPG, ale ve skutečnosti působí spíše jako experiment bez skutečné hloubky. Bojový systém s možností "pacifistického" přístupu je zajímavý nápad, ale rychle se vyčerpá – většina soubojů se zredukuje na opakované vybírání správných možností z menu nebo unavující minihry v bullet hell stylu, které nikdy nedosáhnou uspokojivé komplexnosti. Hra si zjevně bere inspiraci z EarthBound svou absurdní humornou stylizací a z Moon: Remix RPG Adventure (sám Toby Fox je fanouškem Moonu) svou myšlenkou "dekonstruovaného" RPG, ale zatímco tyto tituly dokázaly vytvořit svět prodchnutý emocemi, tajemstvím a podivnou nostalgií 90. let, Undertale působí až příliš moderně sterilně. Chybí mu ten nezaměnitelný pocit melancholie a opravdového podivna, který dělá z Earthboundu a Moon tak silné zážitky – místo toho se spoléhá na metahumor, popkulturní odkazy a fanservice, což mu sice zajistilo kultovní status, ale zároveň omezuje jeho nadčasovost.

Na druhou stranu hudba? Ta je fantastická. I dnes si některé skladby pouštím a zanechávají ve mně mnohem pozitivnější dojmy než samotná hra. Dalším zajímavým aspektem je i tumblr komunita – její fanarty a uchopení světa ukazují, jak moc Undertale oslovilo představivost hráčů. Možná mi už tehdy mělo dojít, kam hra směřuje, když tak silně rezonovala právě v této komunitě.

Jako zajímavý fenomén a předzvěst toho, jaké indie tituly budou slavit úspěch, Undertale určitě stojí za vyzkoušení. Jen je lepší k němu přistupovat s nižšími očekáváními – protože vlastní invence nakonec nepřináší tolik, jak by se mohlo zdát.

Pro: hudba, malý chlapec jako postava, nové nápady

Proti: zkratkovité, cílené na více průchodů, dialogy, příběh, souboje

+19 +22 −3
  • PC 70
Herní výzva 2018: "Válka periferií"

Z těch trochu informací, které jsem před hraním měl včetně relativně nízkého zdejšího hodnocení jsem si kladl otázku, jestli se mám těšit a nebo jde o další pozérskou hipsterovinu. Po dohrání musím konstatovat, že Undertale je opravdu unikátní a promyšlená hra.

První co mě bavilo je množství nápadů, mnohdy založených na proboření čtvrté stěny. Postavy někdy reflektují vaše předchozí akce i to, že jestli jste hru bez savu ukončili nebo zemřeli. V průběhu hraní jsem se i začal bát, že dojde na užití myši a tedy pokažení dané kategorie výzvy. K tomu nakonec (naštěstí) nedošlo.

Dále byla osvěžující možnost se nehnat v souboji za expy a soupeře za tu cenu ušetřit. Někdy stačí delší dobu přežít, jinde přijdou akce jako dárky, pokecání či jiné akce, na každý typ nepřítele platil jiný postup. Tohle mě popravdě v RPGčkách hodně štve, že vyhnutí se souboji není odměňováno a mým snem RPG je ten kde nemusím předvádět svaly. Undertale toto splnilo tak napůl, soubojům se většinou nevyhnete a expy jinak nezískáte, ale aspoň satisfakce z jiného průběhu stojí za to.

Výborný byl kolorit prostředí a hlavně postav a jejich skvělých dialogů. K tomu lze přiřadit i příběh, který dokáže vzít za srdce i překvapit. K tomu všemu zdatně sekunduje hudba. Do světa Undertale se tak člověk i po prvním dohrání rád vrátí a některé pasáže mu utkví v paměti.

Pokud mě něco zklamalo, tak je to fakt, že Undertale je v jádru pořád jrpg jak vyšlém v minulém století. U indie her neřeším jednoduchou grafiku, tu jsem viděl už z obrázku ze hry. Ale vzdálené savepointy, nudné putování šipkami přes několik obrazovek, pár náhodných a dlouhých soubojů, starý dobrý nepříjemný inventář a podobně zastaralé odklikávání dialogů. Nutno také upozornit, že nejde o relaxační či strategickou hru, v soubojích se musíte často ohánět více jak v topdown střílečkách. Prostě moje klávesnice i prsty zhýčkané relaxačními adventurami využívajících myš či gamepad dostaly řádně zabrat. Obtížnost přitom není závratná.

Pokud vám nic z výše uvedeného odstavce nevadí, přičtěte si klidně dalších 10%.

Pro: Atmosféra prostředí, množství nápadů, dialogy, hudba

Proti: Pořád je to jrpg (viz předposlední odstavec)

+19
  • PC 100
Po dohrání Undertale jsem nenacházel slov. Po tváři mi stékalo pár slz a na tváři mi pohrával spokojený úsměv. Když se na monitoru objevily závěrečné titulky, nemohl jsem uvěřit tomu, že je konec. Ihned jsem otevřel Databázi a těšil se, jak o této hře budu moci sdílet své pocity. Když jsem ale položil prsty na klávesnici, nevěděl jsem, co napsat. Přecházel jsem po bytě, drbal se na hlavě, a dokonce vylezl na čerstvý vzduch, ale chladné počasí mě zahnalo zpátky do mého sluncem nepolíbeného brlohu. Po dvou měsících jsem se konečně dokopal k tomu, abych napsal komentář na hru, na kterou nikdy nezapomenu.

O Undertale jsem slyšel samou chválu. Poprvé jsem se o hře dozvěděl asi rok od jejího vydání a nic mě nedonutilo k tomu, abych ověřil chválu, která kolem této hry koluje. Nakonec mě něco přesvědčilo, abych si Undertale koupil a poznal tak kouzlo, které dělá tuto hru tak výjimečnou. Zpočátku jsem ale nic nenacházel. Byl jsem skeptický a několikrát jsem se sám sebe ptal, co fanoušky této hry tak uhranulo? Dětská grafika, otravné postavy a pohádkový děj mi zrovna nepřipadaly jako něco, co by z této hry udělalo kandidáta na jednu z nejlepších indie her roku 2015. K Undertale jsem tedy přistupoval jako ke hře, která je určená dětem. To, co na mě čekalo, dětskou hru sotva připomínalo.

Do světa Undertale spadnete náhodou. Doslova. Netrvá dlouho a rychle se zorientujete v tom, kde se nacházíte, s kým se přátelíte, proti komu stojíte a co máte dělat. Undertale nám představuje děsivý příběh z pohádkového světa. Jedná se sice o pohádkový svět, ale rozhodně ne o dětský příběh. Zpočátku se všechno tváří idylicky a pohádkově. Málokdo by řekl, že na pozadí této hry se může odehrávat něco zlého.

Přístupů, jak Undertale hrát, je mnoho. Pokud se rozhodnete pro přístup, kde ani jedno stvoření nezahyne vaší rukou, dostane se vám pohádkového konce, nad kterým uroníte nejednu slzu. Pokud ovšem zvolíte přístup, při kterém zabijete jednu, možná dvě, možná tři postavy, dostane se vám zážitku, který jako by vypadl z hororového filmu. Undertale nepřetržitě upozorňuje hráče na rozhodnutí, která během hraní udělá. Jakékoli zabití má své následky. Samozřejmě se můžete pokusit o restart, který sice napraví vaše chyby, ale hra vám je s radostí vmete do tváře, jelikož si je pamatuje. Svá rozhodnutí budete neustále zpochybňovat a na každém kroku si budete pokládat otázky typu: „Opravdu jsem to měl udělat takto? Nešlo to udělat jinak? Musel jsem tuto postavu opravdu zabít?“ Vaše rozhodnutí mají následky a ponesou se s vámi až do samotného konce. Je jen na vás, po kterém z uvedených přístupů sáhnete.

Kdybych měl Undertale hrát podruhé, což rozhodně budu, zvolil bych opět „pacifist route“. Nesnesl bych pohled na to, jak všechny postavy, které mě po celou dobu doprovázely, leží mrtvé u mých nohou. Možná jsem citlivka, ale kdo by zavraždil osoby, ke kterým si vytvořil přátelský a láskyplný vztah? Undertale vám umožňuje jít za hranice možností. Pokud chcete ovládnout svět a pozabíjet kohokoli, kdo vám vstoupí do cesty, nic vám v tom nebrání, jen vaše svědomí bude často žehrat nad rozhodnutími, která jste učinili.

Jak tomu u RPG bývá zvykem, i zde můžete sbírat EXPéčka, ale ty neslouží k tomu, abyste vaší postavě vylepšovali schopnosti a dovednosti. V této hře totiž nesbíráte „experience points“, ale „execution points“. Sbíráním „execution points“ navyšujete LOVE. Pod tímto nevinným slovem se neskrývá láskyplný význam, ale děsivý akronym „Level of Violence“. Čím vyšší level jste, tím větší zrůda se z vás stává. Hře bych vytkl to, že vás s tímto konceptem seznamuje hned na začátku. Hráč tedy předem ví, který z výše uvedených přístupů si může vybrat.

Na závěr bych se chtěl vyjádřit k postavám, do kterých jsem se během prvních několika minut, co jsem s nimi strávil, zamiloval. Pokud ve hře hledáte pohádkově naivní, otravné, sympatické a empatické postavy, do kterých se snadno dokážete vcítit, najdete je v Undertale. Papyrus, Sans, Undyne, Toriel a mnoho dalších mě doprovázelo na cestě, která byla mnohdy trnitá. Každá z postav je výjimečná a v příběhu hraje roli, která ovlivňuje nejen způsob, jakým Undertale hrát, ale i vztah k hráči. Osobně jsem si zamiloval bratrské duo kostíků, které Vás doprovází na každém kroku svými nezapomenutelnými hláškami.

Undertale je hrou, která není pro všechny. Pokud v ní hledáte něco revolučního, obávám se, že to nenajdete. Undertale nepřichází s něčím novým, zato nabízí inovativní způsob, jakým vnímat a ovlivňovat děj hry.

Pro: děsivý příběh, sympatické postavy, hudba, herní doba, inovativní způsob vyprávění

Proti: způsob představení principu "execution points" a "LOVE", místy dětinské chování postav

+19