Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Undertale

70
41 hodnocení Platformy
Žánr:
RPG > nezařazeno *
adventura > 2D adventura
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
15.09.2015 PC
15.08.2017 PS4Vita
18.09.2018 Switch
Vývojáři:
Toby Fox
Oficiální stránky:
http://undertale.com/
Undertale je nezávislým RPG s důrazem na příběh a dialogy s postavami, které vytvořil více méně jediný autor, Toby Fox, v enginu GameMaker: Studio. Titul zvláště klade důraz na rozvětvenost příběhu a odlišné události při novém rozehrání hry. Undertale vzniklo po úspěšné kickstarter kampani po dvou a půl letech vývoje.

Malé dítě, Frisk, jednoho dne spadne do podzemního komplexu. Zde, pod Zemí, se nachází celý nový svět s vlastními postavami a "monstry", a také s vlastními pravidly. Frisk se logicky bude chtít dostat zpátky na povrch, ovšem po cestě k tomuto cíli zažije spousty nečekaných událostí.


Poslední diskuzní příspěvek

Drekt: Jop, Deltarune bylo fajn. Jinak co jsem pochytil, tak to dělá - Deltarune je víceméně proof of concept, a teď skládá tým.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
98% rating na Steamu? Už to samo si zaslouží pozornost. Mě osobně každopádně zlomila až přívalová vlna popularity na Tumblr, kde momentálně nikdo nemluví o ničem jiném. Po dohrání nemůžu říct, že bych výsledkem byla vyloženě odvařená, ale hraní jsem si každopádně užila.

V prvé řadě musím rozhodně pochválit svět, který je plný různorodých zákoutí s všemožnými příšerkami, s tím, že každá má svoje vlastní útoky i osobnost (bone brothers Papyrus a Sans vedou na celé čáře). Druhým velkým tahounem byl pro mě humor. Většinou se ho objevuje hodně na jednom místě a některé samotné scény jsou tak opravdu k popukání (za všechny jmenujme nezapomenutelné rande s Papyrusem), ale hra je celkově protkaná drobnými vtípky, narážkami a slovními hříčkami. Taky můžu pochválit skvělý soundtrack, který se hned tak neoposlouchá (hlavní znělku z hlavy jen tak nedostanu). Sem tam se najdou i nějaké ty hádanky a puzzly a až na občasné zádrhely s bojem hra celkově příjemně rychle ubíhá. (Plus na dojemném konci je ještě pěkná pointa :) )

Hůř je na tom bojový systém. Jednak je obzvlášť ze začátku hrozně zmatený, jednak není zrovna nejlehčí, takže v pozdější části hraní musíte mít opravdu nervy ze železa a nevyčerpatelnou trpělivost. Nicméně velmi originálním prvkem je výběr mezi útokem a mírovou cestou (i když bojem si musíte projít tak či onak).

Hra je poměrně krátká. Podařilo se mi ji zdolat za nějakých necelých 6 hodin, což je docela málo, na to že jsem prozkoumávala všechna zákoutí, bavila se s každým koho jsem potkala a umřela víckrát něž jsem veřejně ochotná přiznat. Ale údajně je zde víc konců, podle toho koho zabijete a koho necháte naživu, tudíž si hra přímo žádá o několikero rozehrání.

Pro: svět, humor, postavy, soundtrack

Proti: občas fakt těžké

+25 +26 −1
  • PC 50
O Undertale jsem do vydání mnoho neslyšel. Ale o to rychleji jsem se o něm dozvěděl při vydání. Chtěl jsem aby bylo Undertale vážně tak dobré, jak se psalo. A proto jsem také všech jiných, rozehraných her zanechal (The Witcher 3: Wild Hunt, Grand Theft Auto V, The Evil Within) a pomalu začal očekávat malou velkou revoluci dokonalého titulu. Takového jaké mám nejraději. Vytvořeného jednou osobou nebo nějakým menším studiem, a něčím, co hru staví do perspektivy videoherního pomrknuté po nových inovacích v hratelnosti nebo obsahu. Přesně tak, očekával jsem další "DIY" projekt ala mé oblíbené FEZ a The Lost Crown, který trumfne všechnu AAA konkurenci.

Ale než výše zmíněné, a možná v záchvěvu ještě intenzivnějšího hypu, jsem příliš - jak je již patrné z hodnocení - nebyl. Ovšem s klidným svědomím mohu říci že jde minimálně o velmi zajímavý love letter jRPG a jeho klišé.

Mé očekávání se upínala předem ke svěžímu závanu v oblasti vyprávění a pohlcení hráče, ale s přibývajícími hodiny (nebo spíše desítky minut), mé nadšení klesalo. Ano, je zde řadu skvělých, nebo dobrých, nápadů, ale v celkovém kontextu jsem však cítil zradu. Toto nebyla ta hra o které jsem četl nadšené spisy a návrhy na GOTY, ba co více, na nejlepší hru kterou daní hráči ve svém životě okusili.

Bez toho abych něco prozrazoval se tak raději, při výsledné délce hry, raději zaměřím ještě na pro mě nejpozivitivnějším vjem z Undertale. A to hudbu! Tu si ještě dnes pouštím a nechává ve mně podstatně pozitivnější dojmy než ty, jaké jsem nabýval při průchodu hrou. Dalším pozitivem je myslím také tumblr komunita (zde mi ale mělo zprvu dojít, jak asi hra bude směřovaná, když se líbí především rovnoměrně genderově rorzvrstvené komunitě na tumblru :) a její fanarty a uchopení světa jako jednoho z vlastních, zde imaginace pracuje naplno.

Minimálně jako zajímavý úkaz a jisté předznamenání jaké indii tituly slaví a budou slavit ovace je ale Undertale zahrání hodnou zkušeností. Očekávání ale lépe držet na minimu -jelikož samotné Undertale moc vlastní invence nepřináší.

Pro: hudba, malý chlapec jako postava, nové nápady

Proti: zkratkovité, cílené na více průchodů, dialogy, příběh, souboje

+16 +18 −2
  • PC 70
Herní výzva 2018: "Válka periferií"

Z těch trochu informací, které jsem před hraním měl včetně relativně nízkého zdejšího hodnocení jsem si kladl otázku, jestli se mám těšit a nebo jde o další pozérskou hipsterovinu. Po dohrání musím konstatovat, že Undertale je opravdu unikátní a promyšlená hra.

První co mě bavilo je množství nápadů, mnohdy založených na proboření čtvrté stěny. Postavy někdy reflektují vaše předchozí akce a to nehledě na to, že jste hru bez savu ukončily nebo mezitím zemřeli. V průběhu hraní jsem se i začal bát, že dojde na užití myši a tedy pokažení dané kategorie výzvy. K tomu nakonec (naštěstí) nedošlo.

Dále byla osvěžující možnost se nehnat v souboji za expy a soupeře za tu cenu ušetřit. Někdy stačí delší dobu přežít, jinde přijdou akce jako dárky, pokecání či jiné akce, na každý typ nepřítele platil jiný postup. Tohle mě popravdě v RPGčkách hodně štve, že vyhnutí se souboji není odměňováno a mým snem RPG je ten kde nemusím předvádět svaly. Undertale toto splnilo tak napůl, soubojům se většinou nevyhnete a expy jinak nezískáte, ale aspoň satisfakce z jiného průběhu stojí za to.

Výborný byl kolorit prostředí a hlavně postav a jejich skvělých dialogů. K tomu lze přiřadit i příběh, který dokáže vzít za srdce i překvapit. K tomu všemu zdatně sekunduje hudba. Do světa Undertale se tak člověk i po prvním dohrání rád vrátí a některé pasáže mu utkví v paměti.

Pokud mě něco zklamalo, tak je to fakt, že Undertale je v jádru pořád jrpg jak vyšlém v minulém století. U indie her neřeším jednoduchou grafiku, tu jsem viděl už z obrázku ze hry. Ale vzdálené savepointy, nudné putování šipkami přes několik obrazovek, pár náhodných a dlouhých soubojů, starý dobrý nepříjemný inventář a podobně zastaralé odklikávání dialogů. Nutno také upozornit, že nejde o relaxační či strategickou hru, v soubojích se musíte často ohánět více jak v topdown střílečkách. Prostě moje klávesnice i prsty zhýčkané relaxačními adventurami využívajících myš či gamepad dostaly řádně zabrat. Obtížnost přitom není závratná.

Pokud vám nic z výše uvedeného odstavce nevadí, přičtěte si klidně dalších 10%.

Pro: Atmosféra prostředí, množství nápadů, dialogy, hudba

Proti: Pořád je to jrpg (viz předposlední odstavec)

+16
  • PC 70
Undertale je jedna z těch her, jejichž genialitu poznáte až ke konci. Zpočátku jsem byl otráven intrem, kde malá holčička, asi protože se doma nudila, vyrazila úplně sama na túru na horu Ebott, o níž legenda praví, že "kdokoliv se tam vydá, už se nikdy nevrátí". Tam, i když jí "babka pod kořenem" (TV Nova joke) varovala, zakopla (o ten kořen) a spadla do 150 m hlubokého kráteru rovnou na držku. Naštěstí si jenom zlomila nehet a zhostila se jí jakási pedofilní teta, která jí odvedla do svého domečku.

Začátek tedy dost pochybný, prvotní kroky vypadají jako že se jedná o klasickou jRPG nudu, kde chodíte po malých obrazovkách, odklikáváte nekonečně ukecaná NPC a účastníte se náhodných soubojů. Jenže naštěstí pak zjistíte, že 1) soubojový systém je svěží a zajímavý (kde jinde můžete flirtovat s potvorami) 2) obtížnost je dobře vyvážená (možná až moc lehká) a hra hezky plyne bez nějakých velkých záseků 3) časté puzzle a vtipné cutscény hru příjemně obohacují.

Oceňuji, že se dá hra dohrát do 7mi hodin a má více konců podle vašich rozhodnutí, takže koho nadchne, může si jí dát znova a hrát jiným stylem, aby se mu odemklo jiné zakončení. Pokud si myslíte, že to za to nestojí, tak vězte, že jiný konec = třeba hodina odlišného gameplaye. Mě stačil ten můj, který byl hodně psychadelický (takže se mi líbil :D) a hra se mi po jednom zvratu sama vypnula a hodila mě na plochu - nejdřív jsem chtěl jít nadávat, co to je za blbost a že to takhle přece nemůže skončit, ale pak mi došlo, že jí musím znovu zapnout a opravdový konec mě teprve čeká. Takovéhle mindfucky mám rád.

Je vidět, že udělat Undertale dalo obrovské množství práce, zvlášť tedy když to dělal v podstatě jeden člověk, a hra je tak cute a promyšlená, že ty stovkové hodnocení v záplavě hypu chápu. Ale popravdě... na stovečku to není ani zdaleka. Ale za zahrání to rozhodně stojí. Jedna z nejzajímavějších her tohoto roku.
+14 +15 −1
  • PC 100
Za tu dobu, co jsem na DH, jsem udělil hodnocení 100 % čtyřikrát, přičemž vždy přidalo pár bodů nějaká nostalgie či dopad který na mě ona hra měla. V tomto případě je to poprvé, kdy dávám nejvyšší hodnocení s naprosto čistým svědomím a s pocitem naprosté objektivity.

Bylo nebylo, na horu Ebott přišlo děcko nejasného pohlaví, zakoplo a spadlo do země stvůr. Země, kde se používá k vaření ohnivá magie, kostlivci vám dávají talíře zmrzlých špaget, potkáváte sadistické kytky a sexy tančící roboty. Jo, a ještě vědkyně závislé na anime, což je z tohoto výčtu asi nejvíce normální. Ale co je nejzajímavější, ono to všechno perfektně funguje a nestává se z toho fraška.

Undertale je zkrátka hra řemeslně dokonalá. To neznamená, že musí sednout každému. Ne každý ocení Poslední večeří, ale objektivně to je řemeslně dokonalá práce. Stejně jako malíř používá své náčiní a barvy k vytvoření obrazu, využil i Toby všechny možné i nemožné prostředky k vytvoření uměleckého díla v podobě hry. Příběh, humor, hudba, filozofie a další složky jsou skvěle vyvážené. Jednu chvíli jsem se dovedl smát a v další jsem se znepokojeně mračil, a vše bylo plynulé – nikoliv vynucené. A pak tu jsou samozřejmě maličkosti, jeden příklad za všechny – Toriel = Tutorial. Ano, jedná se o něco tak dokonalého, že vypíchnout všechno dobré by trvalo věky.

Stačí ale dokonalost k nejvyššímu hodnocení? Nikoliv. Hry, které ode mě mají 100 %, mi dali něco navíc, proto jsem jim to také svým hodnocením vrátil. To „něco navíc“ je většinou silně subjektivní, zde ale nikoliv, protože důvody, proč jde Undertale za hranice běžné hry jsou očividné. Pokud pominu psiska co kradou starodávné artefakty, tak Undertale je čistokrevná meta hra. To znamená, že prosakuje v litrech skrz monitor přímo ke hráčům. Nemohu to zde příliš rozepisovat, ti, kteří hráli chápou, ti, kteří hrát budou snad pochopí, a ti kteří hráli a nechápu… no, je prostě jen strašně smutné.

Na závěr je třeba říct, že Undertale je, nebo byl, prostě fenomén. U všech bohů, má svůj vlastní neoficiální muzikál o čtyřech hodinách! Na základě toho, jestli je něco fenomén, nesmíme ale hodnotit, ať už negativně či pozitivně. Někomu, kdo hru hrál na základě největšího boomu může samozřejmě připadat nepochopitelné, proč se z toho fenomén stal. Ale to neznamená, že je hra přeceňována, pouze nesplnila očekávání, které jsme měli my, a tomu se musíme vyhnout.
Další problém je předpoklad, že hra začíná startem a končí The Endem. Někdy to tak nefunguje. Pro pochopení geniality určitých her je třeba dohrát hru vícekrát nebo se alespoň pokusit jí lépe pochopit jiným způsobem. Nechuť je opět pouze chyba nás, hráčů. Toby nás i v neutrálním konci jasně upozornil na to, že jeho dílo nabízí mnohem víc. Jen nesmíme být líní to hledat.
+14 +15 −1