Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

The Witcher 3: Wild Hunt

Zaklínač 3: Divoký hon, Wiedźmin 3: Dziki Gon

95
570 hodnocení Platformy
Žánr:
RPG > nezařazeno *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
19.05.2015 PCPS4XOne
15.10.2019 Switch
Vývojáři:
CD Projekt RED
Oficiální stránky:
http://thewitcher.com/witcher3/
Geralt z Rivie se nachází ve skutečně nezáviděníhodné situaci. Zatímco je okolní svět zmítán krutou válkou mezi severními královstvími a nilfgaardským císařstvím, musí pátrat po osobě zmíněné ve starodávném proroctví. Jeho výpravu mu však mnohé ztěžuje, od dravých zvířat, přes lidi nečestných úmyslů, až po fantaskní monstra. Všemu nebezpečenství pomyslně vévodí to nejděsivější ze všech - mocný a všehoschopný Divoký hon. Tajuplné uskupení bojovníků, majících sílu ničit celé armády i města, se zaměřilo právě na našeho zaklínače.

Zaklínač 3: Divoký hon je v pořadí třetím dílem v RPG sérii vycházející z knižní fantasy tvorby spisovatele Andrzeje Sapkowského a přímo navazuje na předešlé herní díly. Tento se poprvé odehrává v plně otevřeném světě, a to 45x větším než je součet lokací z předešlého dílu. Během prozkoumávání světa na hráče, kromě hlavní linie, čeká i řada vedlejších úkolů, které nabízejí mnoho výzev a hodnotné odměny. Geralt se po cestě setká s řadou charakterů, mezi nimiž se najdou i staří známí, včetně čarodějky Triss Ranuncul (Merigold), či Geraltovy chráněnky Ciri.

Pro Divoký hon tvůrci využili updatovanou verzi svého REDenginu, známého již z druhého dílu. Ten využívá vylepšeného systému zobrazování objektů na obrazovce, což šetří výkon, aniž by to ubíralo open world scénám na spektakulárnosti. Tvůrci se zaměřili také na co nejplynuleji působící bojové animace, co nejvěrohodnější pohyby postav a na obličejovou mimiku. Vylepšen byl rovněž celý soubojový systém, i vývojový strom. Geralt navíc může jezdit na koni, plavat a dokonce se potápět.

Po vydání autoři postupně přidávali bezplatná DLC pro všechny vlastníky hry. Dohromady jich vyšlo 16, a kromě různých balíčků s kosmetickými úpravami, přinesla i mód New Game+ a nové úkoly.

Where the Cat and Wolf Play... přidal vedlejší úkol, v němž se v Oretone objeví nový kontrakt. Ten Geralta zavede do vesnice Honorton, kde objeví následky záhadného masakru a musí tedy vyšetřit, co se stalo. Skellige's Most Wanted přidává další kontrakt, v něm jistý Uggo ve Fyresdalu, v nicneříkající nabídce, shání zaklínače na relativně jednoduchý úkol. V Missing Miners se vypraví do dolu hledat pohřešované horníky z vesnice Svorlag a v úkolu Fool's Gold narazí na zvláštní prázdnou vesnici s velmi velkým počtem prasat.

V říjnu 2015 vyšlo první velké příběhové rozšíření původní hry, které nese název Hearts of Stone. Na konci května 2016 pak vychází druhý datadisk s názvem Blood and Wine, který podle tvůrců zakončuje příběh Geralta z Rivie a je tak tečkou za celou trilogií.


Poslední diskuzní příspěvek

S4TW: asi jo ... witcher me totiz krute pokoril a ponizil me ...ted mam rozehrane uz treti regular walkthrouh [spoiler] a furt nemuzu prijit…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 100
Dva týdny po více než dvěstěhodinovém dohrání a já každý den bojuji se silnou chutí třetího Zaklínače znovu rozehrát. Stále si pročítám reddit a neogaf a ne a ne tento zážitek dostat z hlavy. Ale chci vytrvat, počkat na dva chystané datadisky, do té doby snad něco pozapomenout, a o to víc si pak druhé hraní užít.

Třetí hra od CD Projektu v řadě, a třetí stovkové hodnocení. To se zatím žádné jiné společnosti nepovedlo. A ne, ty hry samozřejmě nejsou bezchybné - když se ohlédnu zpět, tak u prvního Zaklínače bylo vidět že CDP si nejsou jistí co vlastně chtějí dělat, zda knižní sequel nebo reboot. Příběh tím dost utrpěl. Stále se jim ale tehdy povedlo vytvořit výborné RPG, s momenty na které nikdy nezapomenu. Už jen když se člověk podívá na první prototypběžící na Mortyr enginu, a poté na finální hru běžící přitom na prastaré NWN auroře, nezbývá než smeknout.

U druhého dílu už bylo vidět že CDP jasně ví, co chtějí dělat. Hra byla mnohem sebevědomější, po stránce příběhu a politiky se s ničím příjemně nepárala a i gameplay byl dost upraven směrem, jež mi vyhovoval - hlavně v tom přímém ovládání soubojů. Někteří lidé vytýkali absenci slovanské atmosféry z prvního dílu, ale mě to jiné zasazení nevadilo - atmosféra byla jiná, ale dle mého stejně výrazná. Chybky se samozřejmě našly (a některé má i třetí díl), např, inventář mohl být lepší, našlo se pár bugů a tak podobně. Vesměs prkotiny, z nichž bylo dost opraveno patchem nebo vylepšenou edicí.
Já obecně nesdílím názor některých, že absolutní hodnocení si zaslouží jen "dokonalé" hry. Já absolutní hodnocení dávám hrám, jež mi poskytly zážitek který nezapomenu, zážitek který je přeci jen výše než co zvládly ostatní hry. Za posledních 5 let jsem dal 10/10 čtyřem hrám, a všechny si to zcela zaslouží, chyby nechyby, bugy nebugy.

A Zaklínač: Divoký Hon je další z nich...a nejen to.
Třetímu Zaklínači se povedlo něco, co se zatím kromě New Vegas nepovedlo žádné jiné hře - a oproti New Vegas to Zaklínač dělá na mnohem větší škále, nemluvě o "production values", od grafiky přes animace, modely, textury či třeba soundtrack.
Mluvím o propojení nádherného rozsáhlého otevřeného světa s detailním, výborně napsaným scénářem - scénářem, jehož vysoká kvalita se neomezuje jen na hlavní příběh, ale i na všechny sidequesty, ať už jsou sebemenší.
Nejdřív k tomu světu. Nejedná se o jednu propojenou mapu. V CDP se rozhodli hru zasadit do severní Temerie a okolí Novigradu, pak na nádherné souostroví Skellige, no a samozřejmě nesmí chybět pevnost Kaer Morhen, jakož i pár dalších lokací. Tato místa jsou od sebe geograficky vzdálena stovky (tisíce..) kilometrů, takže by bylo nesmyslné aby okupovala jednu spojenou mapu. Já toto rozhodnutí vítám, svět je velmi variabilní, močály Velenu jsou naprosto odlišné s jinou atmosférou než má Novigrad a okolí, a ten má zase zcela jiný styl nežli drsné severské Skellige. Mimochodem Novigrad je něco fantastického - takhle rozsáhlé, skvěle vymodelované město ještě v RPG nebylo. Povídka "Věčný oheň" mi doslova ožila před očima. První příjezd byl hned dost drsný, zvláště pro čtenáře této povídky (a hráče druhého dílu).

Každopádně každé místo překypuje detaily, je radost je prozkoumávat (je nutnost vypnout si otazníky na mapě - ty radost z prozkoumávání dost kazí a je škoda že jsou defaultně zapnuty) a ozvláště pro čtenáře knižní ságy jako jsem já byla možnost se po těchto místech projít a osahat si je vyloženou radostí. Kaer Morhen je potěcha pro oko co se nikdy neokouká, Velen má zase tu výrazně slovanskou atmosféru a Novigrad...Novigrad.

Svět je ale jen jedna strana mince. Tou druhou je právě scénář. A zde se CD Projekt, respektivé jejich scénáristé jako Jakub Szamalek či Borys Pugacz-Muraszkiewicz velice vyznamenali, a hlavně ukázali ostatním společnostem (zdravíme Ubisoft/EA/Everyone), že otevřené světy nemusí být jen vapidním nákupním checklist seznamem plným cut and paste "obsahu". V Zaklínači neexistuje žádné "přines mi 10 krysích ocásků" či "vylez 30 věží". Zde má každý quest nějaký kontext, dává smysl v rámci světa a existuje pro něj důvod. A že těch questů je, a jakých..
Ale nebudu spoilovat, hra si to nezaslouží.
Z hlediska příběhu je toho mnoho co zde oceňuji, často jsem se zasmál jako blázen, jindy jsem neudržel slzy, ale vždy jsem byl zapojen do děje. Převedení postav z knih se CDP povedlo neuvěřitelně. Ciri, Yennefer, Dijkstra, Keira Metz..i takové méně důležité postavy jako např. Dudu. Dialogy s Dijkstrou ozvláště byly naprosto výživné. Jeho rant o Radovidovi jsem si musel pustit dvakrát, to se prostě ve hrách moc často nevidí.
Z příběhového hlediska mám jen dvě výtky, a zde tedy spoiler, raději nečíst před dohráním:
1. Dijkstra, jak jsem psal, je naprosto fantastická postava. Až na jeho posledních pět minut na scéně. Tam mi přišlo, že CDP došel čas a nestihli jeho storyline nějak lépe zakončit. To, co udělal je velmi out of character. Ale když už, tak měla být možnost se ho zbavit non-lethal způsobem. Např. Axii a rána pěstí.
2. Absence Saskie a Iorvetha. Moc velká škoda, na Saskii ozvláště jsem těšil, i jsem si importoval save kde jsem jí vyléčil, ale bohužel. Ani Filipa nevěděla kde se nachází.

Trochu doufám, že tyto nedostatky budou opraveny v chystaných opravách/DLC či těch datadiscích, ale pokud ne, přežiju to. (edit - osud Saskie byl odhalen v komiksu u vydání Hearts of Stone.)

Gameplay...gameplay pro mne byl bez problému. Čtu výtky na ovládání Geralta. Hmm, první půlhodinu jsem si zvykal že má větší setrvačnost než je zvykem, a že bude vhodné občas chodit, místo neustálého běhání. Pak jsem si zvykl a neměl jsem problém.
Je pravda, že Klepna se občas zasekávala, což při závodech na koních nepotěšilo. Párkrát jsem je opakoval. Detail.
Souboje...souboje jsou takové jaké bych čekal. Zlepšené oproti dvojce, s lepší odezvou ovládání a více možnostmi, a kompletní absencí QTE. Jsou zde skilly a kombinace jež jsou nevyvážené, ale to mi vůbec nevadí. Hrál jsem na třetí obtížnost (krev a zlomené kosti) a vyhovovalo mi to, ale příště dám nejtěžší. Bavilo mě využívat všechny možnosti - od olejů, různých lektvarů přes různé kombinace znamení.
Co by chtělo upravit (a dle Filipa Ženíška, šéfa lokalizace, se na tom pracuje) je inventář a možnost mít truhlu kam odkládat věci. Práce s inventářem byla občas krapet otravná (hlavně scrollování při crafting, hrál jsem na gamepadu a tam to ideální opravdu nebylo).
Ale abych ten předlouhý komentář shrnul - výše jsem napsal, že Zaklínač 3 je další desítkovou hrou, a nejen to.

Já mám na hrách nejraději zejména dvě věci - prozkoumávání krásných světů a silné, pokud možno nelineární, příběhy. A Zaklínač 3 oba tyto prvky spojuje ve vyšší kvalitě, než se to zatím povedlo jakékoliv jiné hře.
Díky tomu se stal nejlepší hrou, co jsem kdy měl tu radost zažít, a nelituju těch 6500CZK, co jsem za kombinaci GOG verze, sběratelky a Steam verze včetně datadisků utratil.
Už aby bylo jaro 2016, vyšel druhý datadisk a já si to celé mohl vychutnat podruhé.

Pár posledních postřehů:

- nenarazil jsem na žádný významný questbug

- hra je skvěle optimalizována, ultra + 60fps je na 970 realitou (jen foliage distance high)

- ovládání na gamepadu bezproblému, až na ty výtky s inventářem

- česká lokalizace má pár chybiček, ale jako celek je fantastická a děkuji Comgadu (a speciálně Filipu Ženíškovi) za její vysokou kvalitu

- anglický dabing mi vyhovoval, všem postavám hlasy skvěle seděly - ale toto je subjektivní, takže pokud někdo (zdravíme saye) preferuje polský, nemám s tím problém, hlavně no flame

- Yennefer. Jedině Yennefer. No flame pls.
+76 +77 −1
  • PC 95
Do třetího dílu Zaklínače jsem se pustila nedlouho po dočtení knižní série a dobře jsem udělala. Hra se úspěšně snaží na knihy navázat a letmé zmínky na předchozí knižní děj potěší stejně, jako setkání se známými postavami. Po lehkém zklamání z předchozího dílu, jsem se do hry pustila bez většího očekávání.

Nevím, jestli to bylo hrou nebo mým rozpoložením, ale trvalo mi delší dobu, než jsem se dokázala pořádně ponořit do děje. Jakmile se tak ale stalo, od hry mě dokázala odtrhnout pouze únava, hlad a jiné potřeby důležité pro život.

Krásná příroda, rozmanité oblasti, vyhovující soubojová obtížnost a nápadité úkoly dokazují, že se hra honosí oprávněným titulem „Hra roku 2015“.

Musím se však pozastavit nad pár věcmi jako třeba získávání zkušeností, které je tak snadné a rychlé, že jsem neustále nestíhala plnit úkoly pro můj level. Hlavní linii jsem takto plnila v jednu dobu s 6-ti levelovým náskokem. Může za to i zvyk, že chci nejdřív dohrát dostupné vedlejší úkoly a následně až hlavní příběh.

Dále mě docela mrzí, že vzhledem k tomu jak je to velký svět, nelze si do mapy psát vlastní poznámky. Když už na velké mapě nejsou vidět všichni kováři a bylinkáři (a hlavně holiči :P), poznámky by se hodily minimálně k tomuto účelu.

Našlo by si i pár dalších výtek, jako že třeba z Yennefer udělali větší arogantní mrchu než je v knížce, nebo že pokračovali po vzoru 2. dílu (což asi museli) v pojmenování Dandelion místo Marigold atd. Těmto výtkám ale přikládám minimální váhu, jelikož se ztrácí ve spoustě jiných vydařených interpretací knih.

Na závěr zmíním úkol, který na mě nejvíce zapůsobil svojí atmosférou a to byl úkol z hlavní linie, který mě dovedl doprostřed močálů do vesnice sirotků. Nové postavy bůžek,čarodějnice,sirotci společně s pohádkovo-hororovým nádechem prostředí byli tak jedinečné, že si nejsem jistá, zda to v dohledné době nějaká hra překoná.
+52
  • PC 100
S devíti měsíci do konce dekády mohu označit Zaklínače 3 s klidným svědomím za nejlepší hru posledních téměř deseti let. Nevěřil jsem tomu. Druhý díl (komentář) si mě zcela získal, a to především poměrně lineárním, ale o to více intenzivním dobrodružstvím. A to mělo být, alespoň dle mých zkušeností se hry z otevřeného světa, ve třetím díle zákonitě potlačeno. Samozřejmě, sérii Gothic uctívám a Arcanum bylo mojí modlou volného průchodu a ztělesněním "role play" zážitku, ale od Zaklínače jsem po druhém díle čekal trochu jiný zážitek. Proto jsem se ani na The Witcher 3: Wild Hunt nějak zvlášť netěšil a po letmém vyzkoušení i hraní odložil.

Nicméně během následujícího roku, krátce před vydáním Blood and Wine, bylo minimálně z nadšených názorů drtivě většiny hráčů patrné, že toto nebude jen tak nějaký „open world“. Ale dost možná ten nejpovedenější v rámci žánru i mimo něj. Začátek jara 2015 přinesl dva tituly, Zaklínače 3 a GTA V (PC), do jisté míry podobné a více než jen kvalitní hry. Ano, L.A. Noire, Sleeping Dogs nebo Skyrim už zde pár let byly, ale až zmíněné tituly přinesly jak obří svět, tak i maniakální detailnost. I tak jsem ovšem čekal, že kvalita přeci jen někde musí podlehnout kvantitě. A tak jsem se s jistou (menší) dávkou pesimismu do hraní Zaklínače 3 - již vylepšeného a s datadisky - pustil.

Obavy z otevřeného světa, který měl The Witcher 3: Wild Hunt předvést, byly během několika hodin po úvodní části hry rozplynuty. Detaily a jejich kvalita si drží vysoký standard po celou hru. Jak příběh a vizuální stránka, tak i dialogy, různorodé úkoly a ovšem i estetické cítění a architektura jednotlivých vesnic, měst nebo hradů je úžasná. Tolik unikátního obsahu se v jedné hře vidí málokdy, ale zde je toho ještě více než kolik by šlo čekat od CD Projektu. Zaklínač 3 působí jako videohra, u které se myslelo na vše a pokud náhodou ne, tak to opravil jeden z dvojice stejně tak kvalitních datadisků. O absolutním hodnocení mě přesvědčil jednoduchý test. Nechal jsem Geralta na místě a jen pozoroval, co se děje. I zde nebyl patrný nějaký naprogramovaný sled toho, co se má dít, ale vše – od pohybu světel, vegetace až po Geralta - působilo reálně a důmyslně. A právě tato detailnost je věnovaná celé hře, ne jen audiovizuálním specifikům. Mapa má stále co nabídnout, explorace má smysl a ručně zpracovaný svět jen tak neomrzí. Obrovský počet drobných ale i větších vedlejších úkolů potěší každého hledače dalšího obsahu. Ovšem i pokud se hráč soustředí primárně jen na hlavní příběh, nabízí The Witcher 3: Wild Hunt obrovskou variabilitu a trochu připomíná Ultimu VII (a to i zápletkou) z roku 1992, což je jen kompliment. Obtížnost je nastavena poměrně vysoko podobně jako v minulých dílech, a znovu to je jen ku prospěchu. Souboje jsou zábavné, ač plné kotoulů, a různorodých monster je stále dostatek.

Melancholické zakončení, to oficiálně označené jako špatné, bylo jedno z těch nejlepších, na jaké jsem ve hrách zatím narazil. V podobném duchu se ovšem odehrává většina hry. Toto ladění mi po celou dobu sedělo a zvláště momenty, kdy byl do popředí postaven slovanský folklor patří k tomu nejlepšímu.

Dobrodružství, které své přednosti a limity média plně chápe, a přináší jeden z nejlepších zážitků, které mohou dnes videohry nabídnout.

Pro: hudba, dabing, vizuální stránka, optimalizace, obsah, příběh, rozsah

Proti: drobnosti

+50
  • PC 100
V komentáři se občas zmiňuji i o knihách a předem je třeba říct, že v době psaní jsem měl přečtené pouze první tři knihy ságy o Geraltovi a Ciri.

Před osmi lety vyšel první Witcher. Hra to nebyla moc očekávaná (především na západě) a upřímně ani nebyla zas tak dobrá. Děj působil jako fanfikce a samotný gameplay (soubojový systém) nebyl moc povedený. Přesto mě svět Zaklínače již v té době pohltil a těšil jsem se jak na dvojku tak i na třetí díl. Ani po třetí CD Projekt nezklamal...

Rozdíly mezi jedničkou a dvojkou byly obrovské - vlastně zůstal pouze dospělý fantasy svět, který se vývojářům povedl vytvořit už v prvním díle. Dějově se hra posunula z fanfikce na plnohodnotné rozšíření knižní předlohy a i z hlediska hratelnosti se CDP vydal správným směrem - zahodil divné a nudné klikací souboje z jedničky a vytvořil akčnější soubojový systém, který mnohem více vystihoval způsob boje po zaklínačsku (přesto byl v několika ohledech problémový). Na druhou stranu byla dvojka mnohem lineárnější a samotné RPG prvky (talentový strom) se značně zhoršily v porovnání s jedničkou. Je třeba dodat, že celá Witcher série nikdy nestála na dokonalém RPG systému s detailním rozvojem postavy, ale na propracovaném světě a ději - v čemž neměla nikdy žádná hra konkurující Witcherovi šanci. U trojky tomu není jinak.

Proč vlastně píšu o předešlých dílech? Historie této série (a její vývoj) je totiž velice důležitá pro pochopení toho, proč si třetí díl zaslouží téměř absolutní hodnocení. Už od prvního dílu je patrné, že se CDP snaží žánr fantasy RPG oživit a dělá to na těch správných místech.

Obrovský žánrový problém je totiž ve vystavěném světě, zajímavém příběhu, dialozích a kvalitních questech a ne v komplikovaných RPG systémech s hromadou statů (od toho tu máme izometrická RPG, která se od moderního pojetí RPG hry velmi liší). Hra vystavěná na typickém fantasy světě kde jsou elfové po tolkienovsku považováni za ušlechtilou a uznávanou rasu, která je plná fetch questů a ve které se děj motá kolem záchrany světa proti zlým skřetům/drakům/nemrtvým/... nemůže hráče tak pohltit jako svět vystavěný realisticky (v rámci fantasy žánru samozřejmě). Přičemž cílem RPG jakožto žánru je právě hráče pohltit a donutit ho "hrát roli".

Zaklínač má svět vystavěn excelentně. Nelidi jsou utlačovaní lidmi, někteří páchají až teroristické útoky ve snaze získat svobodu. Sedláci považují geneticky upravené zaklínače za zrůdy a užívají si jak církev upaluje učence a mágy. Mágové nejsou učenými mistry, ze kterých by si měl brát každý příklad - naopak se snaží dostat k moci jak magické tak politické. A do toho Vy, v roli zaklínače jakožto ochránce slabých, zrůda a monstrum, snažící se najít své místo ve světě, vydělat pár zlatých a najít svou svěřenkyni. No nezní to zajímavěji než další Dragon Age, kde si vytvoříte postavu a jdete zachránit další generický svět?

Rozhodně souhlasím s tím, že CDP těží z knižní předlohy maximálně a těžko říct, jestli by něco takového bez knih od Sapkowského dokázali. To však nijak nesnižuje to co vytvořili - hry jsou od knih dostatečně odlišené a nesnaží se okopírovat Sapkowského, ale spíš se jím inspirovat. Události v Novigradu a Djikstra budiž příkladem - pochybuji, že by Sapkowski něco takového napsal a právě Djikstra mi přišel celkem odlišný od své knižní podoby, ale to neznamená, že by scénáristé udělali něco špatně. Naopak vytvářejí alternativní pokračování, které je originální a stále si zanechává to, co je na předloze zajímavé a co ji v základu definuje.

Vrátím se teď trochu k porovnávání s předešlými díly. Mezi jedničkou a dvojkou je mnoho rozdílů, ale mezi ty nejzásadnější patří změna herního systému, značné vylepšení scénáře (obsahově, formou a dávkováním pomalejších a dějově vyhrocenějších částí) - cutscény a jejich filmovost bohužel moc vylepšena nebyla. V tom jsem také viděl největší problém druhého dílu - úroveň střihu byla v některých scénách tak žalostná, že násilně vytrhovala z atmosféry (třeba postava dokončila svou repliku a kamera na ní ještě pár vteřin mířila a až pak přišel střih - přičemž postava nijak nehrála tělem ani mimikou). Wild Hunt sice má v tomto ohledu cutscény lepší, ale pořád ne dostatečně a občas se špatného nebo špatně načasovaného střihu dočkáme - platí to ve větší míře jen pro vedlejší questy, což však CDP neomlouvá.

Když už je řeč o vedlejších úkolech - Witcher 3 má asi nejpropracovanější vedlejší questy za posledních 15 let (možná že i nejlepší v rámci celého žánru). Nenarazil jsem na jediný fetch quest a z drtivé většiny byly všechny zajímavé a svým způsobem originální. Když jsem vzal první zaklínačský kontrakt, tak jsem si skutečně připadal jak zaklínač - je třeba zjistit co se stalo, monstrum vystopovat, zjistit si o něm něco, připravit se na boj a až pak ho zabít. Přesně jak bylo slíbeno. Navíc některé side questy jsou tak dobré, že by na nich klidně mohla být postavena samostatná hra - a to se vážně nedá říct o konkurenci.

Dost ale bylo řečí o světě, ději a questech. Je třeba se podívat i na gameplay, herní mechaniky, RPG systém a jak dobře je vše implementováno do otevřeného světa.

Souboje pořád nejsou dokonalé, ale systém samotný není špatný. Vychází z druhého dílu a zbavil se některých zbytečných chyb (už se nejedná o simulátor kotoulů). Vlastně máte tlačítko pro rychlý a tlačítko pro silný úder a k tomu dva různé typy úhybů - první je na delší vzdálenost a jedná se o jakýsi kotoul, druhý je na krátkou vzdálenost a jedná se o úskok stranou. Je to vlastně vylepšený systém z druhého dílu a pro hru, která nestojí na vysoce kvalitním soubojovém systému, je dostačující. Chtělo by to ale ještě trochu vychytat animace - občas jsem měl pocit, že nemám nad Geraltem 100% kontrolu.

S RPG systémem je to podobné, akorát s méně výhradami. Každou schopnost je možné vylepšit talentem, který si poté musíte aktivovat. Celkově může být aktivních až 12 talentů, které jsou rozděleny po třech do čtyř skupin. Ke každé skupině je také možné přidat jeden mutagen - ty se rozdělují podle barev (zelené přidávají životy, modré zvyšují sílu znamení a červené sílu útoků zbraněmi). Pokud k mutagenu přiřadíte talent stejné barvy, efekt mutagenu se znásobí (např.: slabý zelený mutagen přidává 50 HP. Pokud k němu přiřadíte tři zelené talenty, mutagen bude mít trojnásobný efekt + hodnota samotného mutagenu a přidá tedy 200 HP). Ze slabých mutagenů je možné vyrobit silnější.

Talentový strom se mi celkem líbil a i talenty jsou zajímavé. Při vylepšování znamení si můžete odemknout jejich sekundární módy (například igni bude fungovat jako single target "plamenomet"). V alchymii je třeba velmi dobrý talent, který vás po vypití jakéhokoli lektvaru vyléčí za 5-25% maximálních životů. Celkově se talenty povedly a jedná se o značné vylepšení oproti minulému dílu.

Craftovací systém je úplně stejný jako ve dvojce - seženete plánek, suroviny a zajdete za řemeslníkem, který vám předmět za drobný poplatek vyrobí. Lektvary, pasti a výbušniny si Geralt dokáže vyrobit sám a konečně u toho nemusí meditovat - stačí si otevřít záložku alchymie v inventáři a stisknout tlačítko vyrobit.

Samotné lektvary se vám vyrobí ve stacku a je možné je použít několikrát. Po použití všech stacků zůstane prádzný lektvar v inventáři a když se rozhodnete meditovat, stacky se obnoví (ale pouze za předpokladu, že máte u sebe láhev alkoholu, který při tomto procesu bude použit). Stejně to funguje s petardami a pastmi a je to další drobné zlepšení, které zpříjemňuje hru.

Otevřený svět funguje parádně. Není tu žádný level scaling a jsou oblasti, na které si prostě trumfnout nemůžete (respektive můžete, ale moc dlouho nepřežijete). Zkušenosti dostáváte především za plnění úkolů a ne za zabíjení nepřátel, díky čemuž má CDP nad světem plnou kontrolu - svět funguje vlastně podobně jako v Gothicu, což je jedině dobře.

Po grafické stránce nemám výhrad a rozhodně se jedná o nejlépe vypadající hru současnosti. Zároveň je třeba zmínit, že shitstorm okolo údajného downgradu grafiky je zcela nesmyslný, protože CDP nikdy nevydal video, které by před vydáním hru prezentovalo s lepším vizuálem (takže se vědělo, jak bude vypadat). To, že se za 2 roky vývoje optimalizuje a některé grafické serepetičky se budou muset zahodit, je naprosto logické a stěžovat si na to nedává smysl.

Při hraní jsem měl problém akorát se stabilitou hry - celkem často mi hra padala. Po vydání verze 1.3 se to však ustálilo (pomohlo mi ještě vypnutí Nvidia GeForce Experience a změna z borderless window na fullscreen). Jinak jsem nenarazil na žádný game breaking bug, pouze na pár nepodstatných drobností.

The Witcher 3: Wild Hunt nemá ve svém žánru konkurenci a myslím si, že na pomyslném trůnu vydrží hodně dlouho. Hra je výborně napsaná, optimalizovaná, hraje se velice dobře a téměř bez chyb. Třetí Witcher mi asi nejvíce připomínal Gothic 2 - a to je asi nejlepší vizitka, kterou můžu hře v takovém žánru dát.

PS: Gwint je lepší než Hearthstone.

Pro: Děj, svět, dialogy, audiovizuální zpracování, Gwint, alchymie, postavy, optimalizace

Proti: Zpočátku nestabilita hry, souboje s bossy, práce s kamerou v některých cutscénách, kolizní systém při jízdě na koni není vychytaný (kůň se zastavuje i když v cestě nemá překážku)

+42 +43 −1
  • PC 100
Witcher 3 je bezpečně nejlepší RPG od dob VtM: Bloodlines.

CD Projektu se ve třetím díle konečně podařilo úspěšně navázat na knihy od Sapkowského. Občas přímo, jindy něco málo pozměnili či ignorovali. Výsledkem je zachování povahy většiny významných charakterů a jejich další rozvoj. Výsledkem je konečně i završení příběhu Ciri a souvisejících "věšteb", k čemuž se Sapkowski sám nikdy nedobral.

Předně musím do nebes vychválit právě všechny důležité postavy. Z Yennefer čiší charisma na všechny strany, Triss je konečně zase ta milá Triss (a ne Yennefer lite jako v předchozích dílech) a u Ciri se extrémně dobře vydařilo její zasazení jakožto středobodu hry i děje a to ač za ni hrajete jen pár krátkých úseků. Pomáhají k tomu i dobře zvládnuté vztahy s ostatními postavami (zejména s Geraltem a Yennefer), které dokáží na emocionální úrovni vtáhnout.

Obdobně výborně provedené jsou i ostatní charaktery. Ještě snad v žádné jiné hře se nepodařilo, aby de facto každá důležitější postava působila jako živý člověk. Krom výše uvedených bych mohl vyzdvihnout tuny dalších. Vesemira, Keiru, Dijkstru, Bloody Barona (Tady extrémní plus! - Sympatizoval jsem s chlapem, co mlátí ženské!), Zoltana, Johnnyho a dalo by se pokračovat. A ožralecká scéna s Witcher kumpány byla za hranicí geniality. Včetně toho, jak je Yennefer parádně srovnala do latě.

Obdobně až WTF; ano, ano, ach bože ano atp. je i příběh. Základní dějové linie i související questy vedlejší (například s Bloody Baronem a Crones, hlavní úkoly v Novigradu či instalace nového panovníka Skellige) jsou zcela za úrovní všech předchozích RPG vyjma snad Planescapu. Tohle je prostě pro pravověrného fandu žánru jedna velká příběhová orgie, která hravě překonává nějaké Baldurs Gaty, KotORy, Fallouty atp. Kdyby se z tohohle tak stal základ kvality celého žánru. A i v jiných hrách bych potkával tak skvěle propracované postavy a děj... To by bylo blaho.

Opětovně úžasný je vlastně i svět Witchera 3. Bestiář, měnící se grafika lokací, mocenské a politické vztahy, xenofobie, hloupost a jindy vyčůranost jeho obyvatel... Vše je na tak profesionální úrovni, že znovu podle mého není žádné RPG, kterému by se toto vydařilo lépe.

Nicméně najdou se i chyby. Nejvíce palčivý problém spatřuji v "otaznících" na mapě a zcela random lootu, který nabízí. V drtivé většině případů je o dost horší než vše, co máte na sobě. Poctivě jsem tak vše procházel jen abych si zajistil finance. Končil jsem s více než sto tisíci a mastercrafted witcher gearem. Právě jen na budoucí DLC jsem šetřil a jestli mohu poradit...

Pokud narazíte po cestě na nějaký otazník, tak to běžte prozkoumat. Většinou je to na chvilku. Ale rozhodně na ně nedělejte přímo nějaký (wild) hunt. Raději než abyste si rozmělňovali úžasnou hlavní linii, některé skvělé questy vedlejší, velmi povedené questy další (vč. trophy huntů), tak si prostě... Pokud by vám někdy chyběly (prý se to stane až ve Blood and Wine) peníze na top Witcher 3 gear, tak si je raději jednoduše nacheatujte přes konzoli. K čemu útrpně procházet celou mapu právě jen kvůli penězům (loot opravdu jinak stojí za starou bačkoru - s výjimkou diagramů s dalším Witcher Gearem) a rozmělňovat si tak 100% hru zážitkem ocenitelným tak na 65% - 70%? Já to tak naneštěstí učinil. Především jelikož mám v povaze hry procházet opravdu důkladně. Přispěl k tomu trochu i Paul tedy. Tak pokud ještě budete Witchera 3 hrát, tak jej prosím v tomhle (stran možného nedostatku peněz v Blood and Wine) neposlouchejte a neřiďte se ani mým příkladem. Dělejte všechny questy, na které narazíte a na ten random šmejd po mapě se vykašlete.

Tedy ono jeho hledání mělo něco do sebe. Hlavně plavba po oceánu při zapadajícím slunci. Ale je to opravdu až daleko za silou všech questů hlavní dějové linie. Navíc trochu mi vrtá hlavou, proč si pašeráci kolem Skellige ukryli svůj loot každých padesát metrů a proč v něm místo zlata skladují meče, zbroje atp. Nemluvě o tom, že jeden takový barel je například v řece pět metrů pod jednou z bran v Novigradu. Autoři se tady inspirovali Gothic sérií (která mi fakt žíly netrhá) a naneštěstí to zkopírovali a naneštěstí taky pěkně blbě.

Jen za výše uvedenou chybu bych strhl 5% z absolutního hodnocení. Další uvedené chyby už se dají překousnout. Začal bych tím, že bych ocenil, aby jednotlivé části lokací měly nepřátelé v rozmezí cca pěti úrovní. Tzn. jihovýchod Velenu byl celý kolem lvl 15, lokace kolem tvrze Bloody barona třebas kolem lvl 5 atp. Pilo mi krev, když jsem někam nově přišel a tu byl quest na lvl 10 a onde další s monstrem lvl 25 atp. Třebas kolem hlavního tábora armády Nilfgaardu jsou potvory úrovní 15+, ale quest tam s pokusem nalézt syna jedné ženské byl asi lvl 6. Kdo tam jako na téhle úrovni šel proboha? Opětovně jako u vynechání výše uvedeného random lootu by rozdělení lokací dle úrovní přineslo intenzivnější herní zážitek, což rozhodně není na škodu. Méně zkušeností z questů nižších úrovní mi až tak nevadilo. Tak či tak jsem končil na 35. úrovni (což jde).

Oceňuji také, že jsem nenarazil na bugy za celou dobu hraní. Což je při rozsahu hry až k neuvěření a dává to dobrou lekci konkurenci. Jen mě tedy rovněž obtěžovalo, že některé nové "vyhlášky" na obecní nástěnce se automaticky nezapsaly jako úkoly. Vzhledem k tomu, že v 90% případů se tak stalo bez problému, tak jsem nechápal, proč je těch pár dalších tak hloupě opominuto (příkladem byl problém jednoho místního velitele v nilfgaardské armádě, kterému nějaké monstrum zabilo pár vojáků).

Trochu mě i štvaly odměny v Gwentu (který jinak velmi chválím jako povedenou a zábavnou hru ve hře - více jsem se o tom rozepsal v diskuzi -odkaz), které byly často neúměrné síle balíčku soupeře. Ze začátku mě tak asi desetkrát po sobě vyklepnul jeden obchodník v Novigradu (který měl velmi schopný balíček), aby mi po té frustraci nakonec daroval naprosto zbytečnou random kartu.

Nakonec už opravdu poslední chybka. V RPG jsem obecně zvyklý, že má vlastní "mapu" i každá podzemní lokace. Tady jsem ji mohl sledovat jen jako minimapu a vzhledem ke svému tragickému orientačnímu smyslu jsem se v podzemí často vracel do chodeb, které už jsem dávno prošel. Nechápu, proč tohle ve hře nebylo. Zvláště když jsem byl leckdy skutečně fascinován tím, jaký smysl pro detail autoři vyvinuli.

Tohle prostě není jen nějaké další RPG v řadě. Pokud bych pominul onen random loot (což je pro mě jediný vskutku zásadní problém hry), tak bych Witchera 3 označil za nejlepší casual RPG v dějinách žánru a druhé nejlepší RPG po Planescape Torment. I tak má tahle hra velké místo v mém srdci a osobním žebříčku top nejlepších (Víte co... Stejně jsem ji ve svém profilu umístil na druhé místo hned za Planescape :)). Witcher 3 je s přehledem nejlepší RPG poslední dekády (a pár let k tomu).

Můj závěr: Ciri císařovna, Nilfgaard vyhrál, Geralt skončil s Yen, Cerys královnou Skellige

Pro: příběh, svět, děj, postavy, grafika, celková propracovanost a smysl pro detail

Proti: random loot, absence mapy v dungeonech, odlišné úrovně questů a nepřátel v jedné lokaci.

+42