Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

The Witcher 3: Wild Hunt - Blood and Wine

Zaklínač 3: Divoký hon - O Víně a Krvi, Wiedźmin 3: Dziki Gon - Krew i wino

Žánr:
RPG > nezařazeno *
Forma:
placená hra
Rozsah:
rozšíření
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
31.05.2016
Vývojáři:
CD Projekt RED
Oficiální stránky:
http://thewitcher.com/witcher3/
Druhé příběhové rozšíření pro hru Zaklínač 3: Divoký Hon, kde se se známým zaklínačem Geraltem vydáme do vínem ovoněného Toussaintu, na pozvání kněžny Anny Henrietty. Zemi totiž sužuje nebezpečné monstrum, které systematicky vraždí tamější obyvatele a jedině Geralt tomu dokáže učinit přítrž. Tento nepřítel je však vychytralejší a nebezpečnější, než si kdy kdo mohl představit.

Rozšíření nás zavede do zcela nové oblasti Toussaintu, která je rozlohou srovnatelná se Skelligskými ostrovy, a která může mnohým připomínat francouzské vinné oblasti. Můžeme se těšit na nová i staronová monstra jako archespory, bruxy a šarleje. Hra nabídne také nové vybavení a zbroje, které si budeme nově moci dle libosti různě přebarvovat. Také oblíbený Gwint se dočká rozšíření a to v podobě nového balíčku Skelligských klanů. Další novinkou bude správa a velebení vaší osobní vinice, kde můžete odpočívat, trénovat a skladovat předměty.

S rozšířením přichází i změna uživatelského rozhraní v inventáři a obchodu a také nový prvek v podobě mutací, které je potřeba vyzkoumat, a které vylepší vaší postavu. Tvůrci však tvrdí, že se plný potenciál mutací projeví až s New Game+, u kterého byl navýšen level cap na úroveň 100.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře


Jak je u mě u této série zvykem, opět hlavně na dojmy zaměřený a hru vyzdvihující komentář. Důkladný rozbor hledej jinde. :)

Poslední dávku zaklínačského dobrodružství jsem netrpělivě očekával dlouhé měsíce. Zkouškové nezkouškové, do hry jsem se ponořil a opustil ji po více jak 30 nahraných hodinách a ještě plný dojmů se vrhám do sepsání komentáře.

Bez okolků řeknu, že i poslední etapa Geraltova putování se nadmíru povedla. Knížectví Toussaint je bezesporu jedna z nejkrásnějších a nejdetailnějších lokací, co jsem kdy ve hrách viděl a Beauclair je jedno z nejhezčích herních měst. Ráj na zemi (i když jak se to vezme, že...), kde by každý jistě rád strávil dlouhou dovolenou. Lokace je to vskutku rozlehlá a nabízí řádnou porci luxusně napsaných questů, ve kterých hráč stráví mnoho hodin. Zaklínačská série se vždy snažila vyvarovat laciných tzv. "fetch" questů a až na dva menší úkoly se to daří i tady. Naštěstí tyto dva questy nejsou nikterak otravné a donutí alespoň hráče procestovat mapu, která se mi jinak ale přeci jen zdála na některých místech trošičku nevyužitá. Některá místa jsem projel jednou, maximálně dvakrát a to i přestože by si zasloužila velmi důkladné prozkoumání. Smysl pro detail je tu neskutečný.

Ačkoli to přiznávám nerad, hlavní dějová linie mě v jistém ohledu drobně zklamala. Je totiž nečekaně dost krátká a nakonec jsem byl rád, že jsem si ji nechal až na konec. Na jednu stranu je příjemně nepřekombinovaná, dává smysl a jak je u zaklínačské série zvykem, její vyznění je ryze lidské, ale po stránce gameplaye mi v určitých místech přišla až přehnaně osekaná. S ohledem na jinak maniakální detailnost všeho okolo je to přeci jen trochu krok zpátky. Zrcadelníkův příběh z minulého DLC měl už od začátku o dost jistější tah na branku. Dějová linka je zpočátku spíše vlažná, ale grády rozhodně nabere a závěrečná třetina hry opět ukazuje, proč tuhle sérii tolik adoruji. Rozhodně nemám v plánu spoilerovat, jen bych rád podotkl, že všechny ty tituly pyšnící se nelineárním příběhem, kdy všechny volby mají údajně mít vliv na závěrečné rozuzlení, se můžou jít zahrabat. Novým králem se stává právě tento datadisk.

Kdo by ovšem čekal, že po porážce závěrečného bosse uvidí titulky, ten se spletl. Líbí se mi, že CD Projekt RED přesně ví, jak ve hráči vyvolat pocit zadostiučinění. Nechybí dlouhá lehce sentimentální rozprava a ani drobné zakončující questy fungující jako dopointování a řádné zakončení celého Geraltova putování. Závěrečný moment, kdy po dlouhém rozjímání nad právě proběhnuvšími událostmi Geralt usoudí, že je na čase si odpočinout, přičemž se na rozloučení s lehkým úsměvem na tváří podívá "do kamery" přímo hráči do očí, je pro mě jeden z nejsilnějších momentů, co jsem za ty roky při hraní zažil. Po více jak 300 hodinách (počítám-li i první dva díly) strávených v tomto nevšedním světě, je to pro hráče taková sladká tečka na konec. Jak už bylo kdesi zmíněno, jedná se o decentní, ale velmi účinné probourání "čtvrté stěny", tzn. stěny mezi realitou a hrou.

Rovněž nesmím zapomenout na překrásný soundtrack a luxusní český překlad prostý jakýchkoli chyb.

Co dodat? Žádný z dílů této série není rozhodně technicky dokonalou hrou. Dala by se vytýkat třeba nevyvážená obtížnost, chaotický skill tree, pomalý inventář (byť po novém updatu hodně překopaný) atd. Jenže pořád je třetí Zaklínač kvalitativně někde jinde, než drtivá většina současné videoherní produkce a ukázkovým příkladem, jak by měla vypadat moderní počítačová hra. Hra, která poskytuje dobrodružství na desítky hodin, sympatické postavy, kvalitně napsaný děj se silným příběhovým pozadím a funkčními emocemi a to vše s absencí úmorné vaty v podobě sběratelských nesmyslů a opakujících se miniúkolů. A za tohle si O víně a krvi plnou palbu rozhodně zaslouží.

"Něco končí, něco začíná..."

Pro: krásná, atmosferická a nesmírně detailní nová lokace, vysoce kvalitní příběh (od námětu až po writing) a množství voleb, parádní questy, dlouhá herní doba, soundtrack, bravurní český překlad, nový qwintový balíček

Proti: snad jen velmi krátká hlavní dějová linka a pár nepodstatných drobností technického rázu

+27+27 / 0

Toussaint, jaký to kontrast oproti temnému, válkou zbídačenému Velenu nebo mrazivému Skellige. Sluncem prohřáté vinice, malebné vesničky, nádherná příroda a hlavně krásné, překrásné hlavní město Beauclair. Blood and Wine mi nabídl jednu z nejkrásnějších lokací, kterou ve hrách pamatuji. Lokaci, kterou jsem si často jen tak projížděl a nasával fantastickou atmosféru vinic, rytířskosti a cti. Jenže něco zlého číhá pod čistotou tohoto kraje. Tak vzhůru za posledním dobrodružstvím, Geralte.

Co se týče hlavního příběhu, byl jsem zvědavý, jestli tvůrci přeskočí vysoko nastavenou laťku, kterou představoval příběhově excelentní první datadisk Hearts of Stone. Popravdě, nepřeskočili. Jenže i tak je povedený. Začíná trošku nenápadně a komorněji, ale s blížícím se koncem nabírá na obrátkách. Anna Henrietta a hlavně Regis potěšili, je skvělé takhle potkat jednu z nejlepších postav ságy. A potěší i že jeho oživení vysvětlili tvůrci vcelku uspokojivě.

„Ach, ach, ach,“ zavzdychala kněžna Anna Henrietta, lomíc rukama. „Tvé vyprávění mne zarmoutilo, pane Geralte. Mé srdce po něm zachvátil smutek.“

V čem Blood and Wine naprosto exceluje jsou vedlejší úkoly, které se zde řadí mezi ty nejlepší ze třetího dílu. Hlavně úkoly týkající se turnaje (ta atmosféra!), Gwintu, série O víně a vině, vtipný questík Razítko mocnější meče, nebo třeba vichtí součást hlavního úkolu Klec bláznů patří mezi to, co si budu pamatovat. A samozřejmě jsem si užil i všechny události kolem Geraltova nového domu, vinice Corvo Bianco. Prostě a jednoduše, CDP opět potvrdili svůj vysoký standard - postavy, texty, knihy, každý malý detail, všechno je opět na špičkové úrovni.

K úžasné atmosféře datadisku napomáhá i tradičně výborný soundtrack. Nové možnosti tvorby postavy také potěší, stejně tak nově překopaný inventář, který přinesl i patch do původní hry pro ty, kteří datadisk nevlastní.

Tento odstavec věnuji záporům. Grafika opět občas zablbne a na konci mi hra dvakrát spadla. Není to ale nic vážného. Snad jediné co mi trochu pilo krev je, že není z Corvo Bianco výhled na Beauclair :(

Jinak platí stejná věc jako u předchozího datadisku - za solidní cenu obrovské množství zábavy. U EA nebo Ubisoftu a jejich politiky DLC by musel takový datadisk stát tak 280€ :D

Z hodnocení i komentáře je jasné, že mě i poslední kapitola příběhu Geralta z Rivie nadchla. Pro někoho to samozřejmě nemusí být tak úžasné a skvělé, ale tahle série mi prostě sedí jako žádná jiná a jsem u ní ochotný prominout i nějaké ty nedokonalosti. A že je minimálně na delší čas konec se mi vůbec nelíbí a chtěl bych víc. Nebo je lepší končit takhle na vrcholu? Nevím, ale Geralt mi bude chybět.

„Čarovný je náš zámek Beauclaire, milostná kouzla zde na lidi mocně působí,“ zamumlal Reynart, upil vína a válel je po jazyku. „Už sám pohled na něj je okouzlující. Vzpomínám, jak vás to tehdy v říjnu vzalo, když jste ho spatřili poprvé. Jak to ten Cahir tenkrát řekl?“
*
„Okázalý zámek,“ řekl s obdivem Cahir. „Na mou duši, representativní a oku lahodící sídlo.“
„Pěkně si vaše kněžna bydlí,“ konstatoval Regis. „To se musí nechat.“
„Kurva, celkem parádní barák,“ dodala Angoulême.


PS: A možná přijde i čarodějka.

Pro: Questy, příběh, atmosféra, víno, hudba, nádherné lokace, nádherné Beauclair

Proti: občas nějaká ta chybka, na dlouhý čas poslední příběh ze světa Zaklínače

+24+24 / 0

Viac ako 30 nahraných hodín! Táto porcia mi chutila ešte o niečo viac, ako tá predtým. Nová pestrofarebná lokácia s početnými vinicami a rytiermi, ktorí sa do nebezpečenstiev vrhajú bez uvažovania má svoje veľké čaro.

Hlavný príbeh sa podaril a ponúka veľmi charizmatické nečiernobiele postavy. Pri plnení hlavnej príbehovej linky som si spomenul na vysokú kvalitu prvých dvoch knižných poviedok. Sadlo mi to a aj vďaka sympatickosti postáv som mal občas veľký problém, aké rozhodnutia mám spraviť. Vydarili sa aj vedľajšie questy, ktoré sú znovu zárukou sviežich nápadov a vtipnosti. Hľadanie chýbajúceho penisu zo sochy znázorňujúcej hrdinstvo a mužnosť alebo byrokracia v banke (odkaz na animovaných 12 úloh pre Asterixa), to všetko sú nezabudnuteľné a jedinečné dobrodružstvá, ktoré neponúka žiadna iná hra.

Ešte aj nápisy na náhrobných kameňoch sú vydarené a musel som si ich všetky prečítať.

Karolína Satira - Co na tom k*rva nechápeš, ty posranej kok*te?! řekla svému kocourovi, když odmítl přinést klacík, načež jí popadl smrtící záchvat vzteku

Musím pochváliť aj pridané vylepšené mutácie, vďaka ktorým bolo znovu lákavé rozdeľovať nahromadené skill pointy. Celkovo je toho obsahu veľa a rozhodne sa jedná o obrovské DLC. Nová lokácia mi svojou rozlohou stačila, lebo je doslova prepchatá rôznymi detailami a zaujímavými miestami.

Krásna rozlúčka a je mi ľúto, že je to na najbližšie roky aj posledná hra z tohoto univerza. Ale CDP sa k tejto sérii vráti, o tom som na 100% presvedčený a či už to bude s Geraltom alebo bez neho, budem sa veľmi tešiť.

Pro: Krásna nová lokácia, veľká kvalita hlavnej príbehovej linky, vtipné a nápadité vedľajšie questy, charizmatické postavy, atmosféra

Proti: občas grafické bugy

+22+23 / -1

Na nové DLC ke třetímu Zaklínači, i když já bych to daleko radši nazval poctivěji a příhodněji znějícím starým dobrým datadiskem, jsem se vrhnul se stejnou chutí jako otesánek na svazek buřtů.

Autoři se už s předstihem nechali slyšet, že Blood and Wine by se klidně dalo pokládat za samostatnou hru, a jediným důvodem, proč jsem na chvíli zapochyboval o tom, jestli to už přece jen nezačíná zavánět marketingovými kecy, byla rozmazlenost přímo titánskými parametry původní hry: už jen s New Game+ a jedním průchodem Hearts of Stone jsem se dostal bezmála na, uznávám, praštěných 200 hodin herní doby, což je u singleplayerové hry tohoto druhu (nelze srovnávat třeba s diablovkami, kde můžete farmit až do skonání světa nebo vašich životních funkcí) vpravdě impozantní cifra. Ve srovnání s většinou moderních titulů (pro pobavení mě napadá třeba SP kampaň tuším Battlefieldu 3, která byla záležitostí na jedno až dvě odpoledne) je ale herní doba skutečně taková, že by nově přidaná lokace Touissantu a s ní spjatý příběh samostatnou hru s klidem utvářet mohly.

Po dohrání hlavní dějové linky jsem se určitě na avizovaných zhruba 20 hodin dostal, a to mi ještě zbyla hrstka neprozkoumaných lokací a pár vedlejších úkolů k dobru – a nechci být sentimentální, ale na rovinu říkám, že jsem tak trochu v pokušení tento stav zachovat, protože s tím, že je nejen tahle výtečná série, ale hlavně její poslední díl, u konce, se smiřuje asi stejně snadno jako se skutečností, že v letošním (nejen) finále ligy mistrů opět nechybělo infantilní simulování či uznání gólu z ofsajdu a že spíš gilda českých hostinských složí ódu na registrační pokladnu, než prohnilí nekrofágové z UEFA blahosklonně svolí k zavedení videorozhodčího.

Pokud jde o audiovizuální zpracování, není třeba tu cokoli rozvádět, jelikož hra si v tomto ohledu zkrátka drží excelentní kvalitu. Objevily se sice jisté výtky k údajně přehnané barevnosti nové lokace, osobně k ní ale žádné výhrady nemám. Její až pohádkově malebná krása pak o to víc kontrastuje s nekalou zápletkou, která se, jak je u Zaklínače dobrým zvykem, parádně rozjíždí za pomoci opět tradičně skvěle napsaných dialogů a neméně excelentního dabingu. Abych se vyhnul spoilerům, k příběhu a hlavním questům dodám už jen tolik, že ve srovnání s Hearts of Stone mě příběh pohltil o nějaký ten fous víc, a ani tempo mi nepřipadalo tak hektické – naopak bylo skvěle rytmizované parádními úkoly a fórky, které daly vzpomenout na můj oblíbený flám na Kaer Morhen nebo svatbu z Hearts of Stone.

Za zmínku taky určitě stojí nové možnosti vylepšování postavy, kde byl nejen navýšen maximální možný level postavy, ale díky možnosti odemykání speciálních mutagenů se otevřely i další způsoby dalšího vylepšovaní, jemuž jde pochopitelně vstříc i várka nových předmětů a zaklínačských diagramů. Mírně překopán byl taky inventář a pár dalších obrazovek a funkcí, ovšem ve většině případů nemůžu říct, že bych to nějak zvlášť ocenil; s původním uspořádáním jsem žádný výrazný problém neměl.

Asi jediná výtka, kterou si opět neodpustím, jsou souboje s bossy, v jejichž souvislosti jsem mírně láteřil už dříve. Nedá se říct, že by byly vyloženě špatně udělané, ale nemůžu se zbavit dojmu, že nejsou tak zábavné, jak by být mohly, a to nemyslím v souvislosti s obtížností, již lze navíc beztak průběžně měnit – přece jen však nejsem fanouškem toho, aby člověk objevil sérii pohybů, kterou ke zdolání bosse stačí víceméně vytrvale opakovat. Není to samozřejmě tak zdlouhavé, jako třeba v Resident Evil 5, kde jsem chvílemi vyloženě nudou ztrácel motivaci hrát hru dál, ale u tak povedené hry, jakou je Zaklínač 3, mi prostě stále hlodá v hlavě, že to mohlo být zpracované lépe. Jak by ale asi řekl Talar, možná jsem jenom zasranej hnidopich.

Tak či onak, shrnout Blood and Wine nemůžu jinak než jako precizně připravený závěrečný chod, který směle drží krok s kvalitou svého předchůdce a který si rovněž na poličce mých oblíbených her vydobyl čestnou a nesmazatelnou pozici. CD Project mě znovu přesvědčil, že poctiví vývojáři tak docela nevymřeli (byť jsou bohužel na pokraji), a jejich rozhodnutí nepouštět se do Zaklínače 4 plně respektuju, i když bych si ho pochopitelně milerád zahrál, ale než aby sérii potkal podobný údržbářský osud, jaký pronásleduje spoustu zejména amerických seriálů, pak je tohle zakončení asi to nejlepší, co nás hráče mohlo potkat. Dost bylo ale keců; jestli jste to ještě nehráli, tak koukejte mazat, kurva mať!

Pro: Propracovaný a poutavý příběh se spoustou voleb, krásná nová lokace s fůrou rozličných aktivit, vlastní sídlo a s ním spojené vychytávky

Proti: Souboje s bossy nejsou vždy nejzábavnější

+21+21 / 0

Včera byl pěkný den, kromě toho že mi zbývalo přesně dvanáct dní (dnes už jen jedenáct), do splnění achievementu "Zatracená loajalita", jsem také dohrál Blood and Wine. Plný emocí jsem dokončil Geraltovu pouť.

Zprvu chci říct, že mě tento datadisk dostal do kolen, nechci ho porovnávat s Heats of Stone....pro mně je BaW zkrátka grandiozní požitek ve velkém a HoS grandiozní požitek v menším....ovšem oba neopakovatelné.

Nový kraj, jinak temná noc a jinak krásná země. Poprvé, když jsem osvobodil vesnici od banditů a viděl cinematic jak na Toissantem vzejde slunce...opravdu jsem se do toho kraje zamiloval.

Autorům se podařilo to, co nedokázal ani Sapkowski. Přečetl jsem vše ze světa Zaklínače, ale nikdy mně nenapadlo, že budu známý kraj a postavy vnímat o tolik intenzivněji a jinak. Annu Henrietu jsem si vždy představoval jako "uschlou a úzkoprsou" kněžnu a najednou spatřím tu kouzelnou krásku, která srší logikou, moudrostí a hlavně nevázaností, kdy je schopná porušit etiketu a spoře oděná se vydat na pomoc svému rytíři.

Celé je to poklidné a dokonale navozující atmosféru čtvrté kapitoly, prvního dílu. Velmistrovské zbroje, nový balíček Gwintu, každá novinka která mně dokonale nabudila k jejímu dokončení. A pak se začala objevovat, všechna ta známá monstra z prvního dílu.

Už v té době jsem si říkal: "Už teď jsem dokonale spokojený, zbytek může být klidně průměrný", no rychle jsem byl přesvědčen o opaku...protože příšel "On" - Při lovu na blíže nespecifikovanou šelmu, později ukáživší se jako vyšší upír, seskočil "Regis".....a tehdy jsem pochopil, že do konce budu hrát s otevřenými ústy...

Tolik detailů, uchopení upírů tím správným způsobem - mythologie, Detlaffova krvelačná smrtonosnost, zároveň však naivita a touha po lásce. To vše vrcholilo dokonale v tom rozporu, kdy Beacular zaplavily masy nižších upírů a chaos.


Osobně bych vytknul dvě věci.

První, že finále mělo dvě samostatné cesty, setkání s Unseen Ancient Onem jsem zkrátka nemohl odmítnout....bytost tak mocná, že zpacifikuje Regise jak hračku a Geralta dovede na pokraj smrti....ojojoj. Ale vedle toho druhá - nepropojená -, snad ještě zajímavější cesta, kdy se Geralt podívá do pohádek, aby řešil problémy s čarodějnicí z perníkové chaloupky, zboural domek třem prasátkům, zjistil že Locika se z frustrace oběsila na vlastních vlasech a prodavčka zápalek se překvalifikovala na pouličního dealera. Ty dvě cesty měly být propojeny do jedné, aby hráč v jednom požitku mohl pochopit jak veškeré upírstvo, tak samotnou Syannu. Hlavně v té červené huťce vypadala opravdu sexy).

Druhá věc, kterou bych chtěl jinak jsou zakončení, snadno přehlédnutelné niance, kdy to může být špatně a fakt, že nemohu ušetři Detlaffa s celkově dobrým koncem (Vyšší upíři se přece nezabijejí)


Opravdu skvost, sice mi moc nepasuje po konci základní hry a seděl by mi víc jako výplň mezi dvojkou a trojkou, každopádně méně jak 100% dát nemohu.
+19+19 / 0