Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

L.A. Noire

L.A. Noire Remastered

83
335 hodnocení Platformy
Žánr:
adventura > akční adventura *
adventura > 3D adventura
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
17.05.2011 X360
20.05.2011 PS3
08.11.2011 PC
14.11.2017 PS4XOneSwitch
Vývojáři:
, (PC verze), (PS4 verze, XOne verze, Switch verze)
Oficiální stránky:
http://www.rockstargames.com/lanoire/
L.A. Noire je akčněji pojatá detektivní adventura, zasazená do poválečného Los Angeles roku 1947. Celý děj se točí okolo hlavního hrdiny, policisty Cola Phelpse, který ve službách LAPD řeší nejrůznější kriminální případy. S vyřešenými kauzami Cole Phelps stoupá po kariérním žebříčku a z obyčejného pochůzkáře se časem vypracuje až na pozici uznávaného hlavního detektiva.

L.A. Noire nabízí otevřené město ve stylu Mafie. Ovšem nelze čekat absolutní volnost, jakou nabízelo například GTA. Veškeré možné činnosti a interakce jsou totiž vázány k hlavní postavě a jeho zaměstnání policisty. Hra je převážně o detektivních postupech a vyšetřování, samotná akce stojí spíše stranou, byť o přestřelky či automobilové honičky občas nebude nouze. Systém hry je uzpůsoben pro pátrání a vyšetřování kriminálních případů. Klade se velký důraz na ohledávání místa činu, hledání důkazů a výslech podezřelých. Ten je postaven na detailním převedení mimiky všech zúčastněných postav (čemuž napomohla nová technologie pro snímání herců). Díky tomu není problém poznat v jakém psychickém rozpoložení se vyslýchaná postava právě nachází a to zda vám říká pravdu či bezostyšně lže, nalezené a získané důkazy vám pak mohou pomoci v tom, zda pachatele nakonec usvědčíte či vaše snažení přijde vniveč.

PC verze hry L.A Noire přišla na svět o šest měsíců později oproti konzolovým verzím, jako taková přinesla několik poměrně příjemných vylepšení jako je technická stránka uzpůsobená výkonu a schopnostem PC v čele s detailními texturami a vylepšenými efekty či třeba podporu pro stereoskopické 3D zobrazení. Mimo jiné, jediná fyzická verze hry, L.A. Noire: The Complete Edition, obsahovala všechny stahovatelné mise.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 95
Jak je o mně známo, adventury zrovna nepatří mezi můj oblíbený herní styl a pokud jsem už nějaké zkusil, nedlouho po jejich rozehrání jsem se s nimi rozloučil. Videoukázky titulu L.A. Noire mě však tak nějak začaly utvrzovat v tom, že tahle hra má v sobě něco, co by mě mohlo zcela jistě chytit. A o čem to tedy mluvím? Dobře, tak tedy postupně.

Hra pojednává o jednom obyčejném policejním pochůzkáři Cole Phelpsovi z Los Angeles, který se svojí snahou i určitou horlivostí nováčka dostane i k případům, které se poněkud vymykají jeho typické činnosti. Jeho úspěchy, které se u těchto případů záhy dostavují, zapříčiní jeho postupné povyšování do řad detektivních specialistů, kde svoje schopnosti může ještě více rozvíjet. A tím se tedy dostávám k hlavnímu důvodu, proč jsem odhadoval, že mě hra chytí a skutečně jsem se nemýlil.

Je tím zmíněný detektivní žánr a vše s ním spojené, který mi hru dělal maximálně záživnou. Přijet na místo činu, ohledat ho, po pečlivém prozkoumání přilehlého terénu posbírat stopy a vyloučit, zda s případem souvisí, či jsou zcela bezpředmětné, vyslýchání jak svědků, tak i podezřelých osob, je to, co mě dokázalo připoutat k monitoru a naprosto si libovat nad tím, jak tohle všechno autoři výborně zpracovali a jak vše má nádech filmového zpracování.

I přes kvalitu detektivních pasáží však mohou po určité době začít zavánět určitou nudou, ale jak je vidět, i s těmito chvílemi autoři počítali. Hlavní hrdina totiž má i při svojí hlavní pracovní náplni občas možnost nabídnout spolupráci svým bývalým uniformovaným kolegům na ulici a pomoct jim při eliminaci pouličních delikventů, pro jejichž častou nebezpečnost je nucen vzít do ruky střelnou zbraň, občas si s nimi i změřit síly při automobilových honičkách a vlastně si tak oživit zkušenosti ze samých začátků své policejní praxe.

Pokud jsem zmínil filmové zpracování, pak vězte, že ne náhodou. Dalším faktorem, který hru přibližuje téměř realitě a přidává jí tak na kvalitě, je zpracování mimiky obličejů. Tady se autoři technicky doslova vyřádili a výsledek je revoluční a někdy až ohromující.

Grafické zpracování je trochu rozporuplným tématem. Na jednu stranu je cítit smysl pro detail a vykreslenost objektů všeho druhu, na stranu druhou se nezřídka hráč setkává s neostrými texturami, které tak trochu kazí dojem nejčastěji při jízdě po ulicích L.A. Nemile bohužel překvapí optimalizace hry, která dokáže nejen slabší stroje citelně potrápit a leckdy si i nechat na tento titul zajít chuť.

Co dodat? Dojmy z mojí první dohrané adventury jsou doslova výborné! To, co jsem od hry očekával, jsem opravdu dostal a leckdy až nevěřícně kroutil hlavou nad tím, jak skvěle se hra na můj vkus autorům povedla. Nechci se ohánět dalšími superlativy, ale tím, že L.A. Noire je jedním z nejlepších titulů, které jsem kdy hrál, ani v nejmenším nepřeháním.

Pro: detektivní žánr a vše, co s ním souvisí, příběh, délka hry

Proti: HW náročnost, závěr

+60(62-2)
  • PC 90
L.A. Noire je buď tá najoriginálnejšia adventúra akú som kedy hral, alebo len ďalšia variáca GTA with a twist. Ešte som sa tak celkom nerozhodol. Záleží od uhľa pohľadu. Pre adventúristu je L.A. Noire zrejme najambicioznejšia a najdrahšia adventúra s geniálnou high-tech motion-capture mimikou tváre, fenomenálnymi dialógmi a kompletným 3D L.A. mestom s viac než 100 pôvodnými autentickými autami; pre hráča odchovaného na GTA, je L.A. zrejme len ďalšia mutácia GTA / Just Cause / Saints Row s trochu väčším apelom na príbeh a dialógy.

Nikdy som nebol fanúšikom Rockstaru, ale túto hru som si zamiloval takmer ihneď už po prvých hodinách hrania a to napriek otrasnému kĺzavému ovládaniu na myške (ale aj gamepade) a podpriemernej grafike. Pri hre, ktorá kladie dôraz na rozhovory a vyšetrovanie sa to dá odpustiť. Rozhovory sú lepšie napísané než väčšina filmovej produkcie. Toto zrejme nerobil nejaký part-time študent s prázdnym C.V. (ako je to zvykom), ale niekto kto má cit a nadanie pre písanie a hlavne niekto kto sa vyžíva v Noirových detektívkach. Zápletky, rozhovory a mini-príbehy sú autentické a realistické. To všetko podčiarkuje motion-capturing mimika tváre, s akou som sa ešte v hrách nestretol. Tá hraje mimoriadnu úlohu pri výsluchoch a zisťovaní, či vám niekto klame, bez toho, že by bola nejak prehnane zveličená.

Hra mi zabrala slušných 30 hodín aj s postrannými úlohami, pričom som sa nenudil ani chvíľu. Na GTA free-roaming hry mám slabosť a L.A. Noire mi sadol presne do vkusu. Akýsi high-budgetový mix adventúry a GTA sa tak často nevidí, keďže je to značne riskantný projekt. Noire nepatrí medzi najpopulárnejšie témy a celá hra je takmer výlučné navrhnutá pre starších hráčov. Ľutujem, že som na tento zážitok čakal 2 roky kým cena padla pod 10 EUR, a keby som vedel o jej kvalite skôr, tak by som sa ňu vysolil plnú cenu už v 2011.
+38
  • PC 90
L.A. Noire mě z dostupných informací zcela nezaujalo. Po prvních hodinách od spuštění bylo však jasné, že počin Team Bondi půjde jiným směrem, než by šlo čekat. Není to však bezchybná hra, naopak. Negativních prvků tu ani tolik není, avšak L.A. Noire chybí jakási chemie spojující celek v nezapomenutelné dílo v pravém slova smyslu.

Zprvu to zní nepatřičně, ale titul (v své kompletní verzi) je delší, než by být měl - čtvrtina až polovina z případů jsou jen variací ne jiné, a schématická procedura postupu u skoro každého z nich tak činí z dlouhodobějšího hraní unavující činnost. Po pár týdnech nějakých dvacet jedna případů splynulo do jednoho koloritu detektivní práce, kde vyčnívají jen ty z nejoriginálnějších - tedy, kulisy z Intolerance, rozsáhlé dlc "Nicholson Electroplant" a dva zásadní předěly v příběhu. Děj je zde dávkován v malém objemu, po přibližně hodině trvání detektivní práce (plus novinové články). Tato forma se mi zdá poněkud neštastná... nicméně ničemu nepřekáží, rámcový příběh tu až tak zásadní roli (na druhý pohled) nehraje.

Co naopak je prvkem, kvůli kterému lze L.A. Noire doporučit je míra detailů. Takovýto titul jsem ještě nehrál - interiéry i exteriéry jsou zpracovány v takové kvalitě, že nelze dohledat vhodné videoherní alternativy. Což je i násobeno tím, že v tomto případě jde o konec 40. let a doslova tak muselo jít o mravenčí práci v dohledávání všech těch dobovýh dokumentů, předmětů nebo designu místností. O tom, že L.A. Noire zařadím mezi mé nejoblíbenější tituly například rozhodla taková drobnost, jako krásná, koloniální, dlažba v jednom z hotelů. Tedy, i jen jako "prohlídková" hra Noire plně funguje.

Dlouhá doba na vývoj je zcela opodstatněna, z ekonomického hlediska je však jasné, že hra formátu L.A. Noire může vzniknout jen ve zcela raritních případedach, jako zde, kde její, značně nákladný, vývoj pokryla série GTA. Co mě překvapilo byla až nepatrná míra akce, přestřelek nebo i zdařilé ovládání a chování vozů (kterých je přes 90, tedy více jak v mnoha specializovaných titulech). Po technické stránce vše funguje, mechanismy a esenciální prvek, tedy výslechy, také splňují normy - učitě by však také, je třeba dodat, mohly být lepší, ale to by L.A. Noire nikdy nevyšlo.

Bez nějakého prodlužování mohu označit L.A. Noire za titul zcela zásadní, a pro svůj detail a záběr až v jistých ohledech nadčasové dílo. Tedy, neminutelná hra.

Pro: zpracování, dabing, hudba, vizuální kvality, detaily, délka

Proti: HW nároky, délka

+38
  • PC 80
L.A. Noire je nejrozporuplnějším titulem, který jsem během posledních několika let hrál a dohrál. V mnoha směrech je ta hra unikátní, jenže ne vždy je to k dobru věci.

Systém výslechu svědků a podezřelých mi těžce nesedl. U strategií třeba moc neřeším, jak jsou pravidla realistická, tam je nějaká abstrakce na místě, ale u detektivní hry je lineární systém, kdy jen jedna možnost je ta správná, zkrátka čirý nesmysl, zejména v těch nejednoznačných situacích, kdy je úspěch skoro otázkou náhody. Krom toho i nebýt volitelného zvuku, který upozorní, zda hráč vybral správnou nebo nesprávnou volbu, je v tom druhém případě reakce hlavního hrdiny Colea Phelpse často tolik přestřelaná mimo dosavadní tón konverzace, že to naprosto vytrhne ze hry a zvrátí rozhovor ve frašku. Takže i když už se člověk přenese přes to, že nevybral tu správnou volbu a nedostane nějaké indicie jak dál, hra ho ještě k tomu potrestá tím, že musí sledovat parodii. V mém případě to mělo za následek to, že než jsem nejedno rozhodnutí potvrdil, raději jsem mrknul do návodu.

Ta hra je příliš dlouhá a taky zdlouhavá. Případů je zbytečně mnoho a herní náplň tak začne být repetetivní. Zásluhu na tom mají i "vedlejší úkoly", tedy žádosti o vaši asistenci při nějaké nečekané události. V praxi si to tvůrci představují třeba tak, že uprostřed řešení důležitého případu opustíte trasu k zatčení hlavního podezřelého, uděláte si desetiminutovou zajížďku přes celé město, abyste vyřídili dva lehce ozbrojené floutky, což vám zabere nejdéle minutu (přestřelky jsou zpravidla hodně krátké a značně neuspokojivé), a pak se budete dalších deset minut vracet zpátky. Díky, nechci.

Délkou trpí i samotný hlavní příběh, který se takhle zbytečně rozmělňuje. Obvzlášť mi pak vadilo, že veškeré informace i události okolo Phelpsova osobního života se dozvídáte tak nějak mimochodem a nejednou jde přitom o zásadní věci. A právě tady se nejvíce projevuje promarněný potenciál L.A. Noire. Hře by totiž mnohem více slušela kratší, ale o to nahuštěnější forma s RPG prvky, kdy by byl hráč přítomen i v osobních situacích hlavního hrdiny a mohl alespoň částečně určovat, nakolik to bude hodný, zlý nebo úplatný polda a na základě toho pak být v příslušných dovednostech a postupech úspěšnější (zkrátka něco jako "Cops of the old Los Angeles: Noire"). Můžu si ale nechat jen zdát.

Ha. Těch 80 %, co jsem hře udělil, teď po těch předchozích odstavcích působí trochu nepatřičně, což? L.A. Noire má totiž své zatracené kouzlo jedinečnosti. Pominu-li smysl pro detail a grafiku (včetně právem chválených obličejových animací), hra má - nebo spíše dokáže mít - naprosto výtečnou atmosféru. A to třeba i v na první pohled obyčejných pasážích, kdy za deštivé noci projíždíte městem v doprovodu výborné dobové hudby. Krom toho, nejen ty hlavní, ale snad většina případů je značně povedená a nejeden z nich skýtá zajímavý (nebo zábavný) zvrat.

Takže, i když se hra vlekla a v jeden moment jsem ji na pár týdnů i odložil, abych si pak při znovurozehrání vzpomněl na všechny věci, co mi na ní vadí a v závěru mě k tomu ještě více zklamala neuspokojivým koncem, jsem stále hodně rád, že jsem si L.A. Noire zahrál. V těch dobrých chvílích (a nebylo jich málo) totiž šlo o značně povedený a ojedinělý počin. Kdyby ale tvůrci dali přednost kvalitě před kvantitou, mohla by to být jedna z nejlepších her vůbec.
+34(35-1)
  • PC 90
Napodruhé jsem konečně dohrál LA Noire. V prvním případě jsem to dotáhnul zhruba do poloviny a pak, kdoví proč, jsem s hraním přestal. Tentokrát to však už klaplo, a tak můžu shrnout svoje pocity a dojmy z průchodu zločinem prolezlého Los Angeles.

V kůži Cola Phelpse, válečného veterána a hrdiny, se pouštíte do řešení všemožných policejních případů. Hledáte vodítka, důkazy, poté zpovídáte svědky, proháníte podezřelé ať už v autě nebo po svých a praktikujete další policejní hrátky.

Už samo vyšetřování je něco nového a ve hrách neotřelého. Na místech činu musíte sesbírat veškeré střípky, které by vás posunuly v případu dál. Jenže ohledání místa činu je pouze začátkem případu, v němž postupujete dál. Díky některým důkazům, případně výpovědi svědka, získáte kontakt na další místa, kam se přesunout a pomalu si ucelovat celkový obraz zločinu. A samo sebou ne všichni budou sdílní a ochotní vám vše vyklopit. Bude tedy třeba rozeznávat, zda dotyčný mluví pravdu či nikoliv. A pokud ho ze lži obviníte, musíte přirozeně i svoje tvrzení podložit správným důkazem.

Právě vyslýchání je dost nosnou částí, kde LA Noire exceluje. Tak skvělou mimiku postav ve hře jen tak nenajdete, a právě díky ní můžete rozeznávat, zda postava mluví pravdu nebo lže, jak když tiskne. Ne vždy je to sice snadné poznat, na druhou stranu právě od toho sbíráte důkazy.

V průběhu hry řešíte jeden případ za druhým, dostáváte se dále a dále, vyzkoušíte si řešení na dopravním oddělení, oddělení vražd atd. Celé to však není pouze o řešení jednoho případu za druhým. Během zpočátku nijak nesouvisejících případů jste v interakci se svým parťákem, se kterým se bavíte tu o tom, tu o onom. Poznáváte názory a chování hlavního protagonisty a pravdou je, že jsme se už setkali rozhodně i se sympatičtějšími postavami. Jak se s ním více sžijete, přihlásí se o slovo právě i hlavní příběh. A jak se může prve zdát jako podružný, tak hlavně ke konci vás určitě nebude chtít jen tak pustit.

Kromě příběhových případů budete občas voláni k nepovinným side-questům, které jsou jen takovým ozvláštněním. I když občas se při nich setkáte se starými známými z předchozích případů.

V čem LA Noire ještě vyniká, je úžasná atmosféra dobového Los Angeles, kdy si chvílemi budete opravdu připadat jak ve starých filmech. Město je hezky vymodelované a projedete se po něm solidně velkým výběrem aut. I když kdovíjaké realistické řízení nečekejte. To spíš á la GTA.

Po dohrání každopádně už mnoho parády nenaděláte. Můžete dokončit side-questy, dokončit případy na nejvyšší hodnocení a trochu se projet městem, kde vyhledáte veškeré památky, tady ale všechny možnosti končí. A je pravda, že některé aktivity se ve hře postupem času už trochu opakují, a tak začnou mírně otravovat. Vše tohle je však jen malou šmouhou na krásném diamantu, jímž LA Noire bezesporu je.

Pro: atmosféra, mimika postav, výslechy, hledání důkazů, parťáci, příběh

Proti: některé aktivity ke konci repetitivní

+30