Undertale je již osmou RPG hrou, u které jsem se více či méně úspěšně pokoušela o pacifist run. Na rozdíl od těch předchozích her je však Undertale přímo od základů vystavěn se záměrem takové hraní nejen umožnit, ale také podpořit specifickou herní mechanikou k udobřování nepřátel.
Je tedy jen na vás, jestli budete v této hře silně připomínající stará osmibitová JRPG s náhodnými souboji bojovat nebo se se všemi svými nepřáteli skamarádíte. Tak jako tak budete v tahovém souboji vybírat akce a bránit se před útoky prostřednictvím minihry připomínající plošinovku.
Doufám, že z mého popisu je tak vidět, že soubojový systém hry je opravdu hodně nápaditý, každý boss fight je jiný a autor viditelně promýšlel každý detail místo generického navyšování statů a HPček.
Bohužel z toho, co se děje mimo souboje, jsem už tak nadšená nebyla. Často procházíte příliš dlouhými a prázdnými chodbami, puzzly naráží na limit osmibitového prostředí, takže téměř všechny se už v nějaké variaci objevily v nějakém z mnoha stadionů v Pokémonech na Gameboy, příběh mě nijak nevtáhl a hratelnost nepodržely ani RPG mechaniky. Ony tam totiž téměř žádné RPG mechaniky nejsou, ony se tak jenom tváří.
Undertale totiž velice chytře pracuje s tradičními JRPG prvky, které ohýbá do nečekané podoby nebo je osekává na úplnou kostru. Jako třeba výměnu zbraně a zbroje, které jsou reprezentované jediným číslem. Víc od vývoje bojových statistik vašeho charakteru nečekejte. RPG mechaniky v této hře jsou spíše pro navození určitého pocitu ze hry, ale fakticky nehrají velkou roli.
Příběh by také mohl být dost dobrý. Velmi mi připomíná příběh Rydie z Final Fantasy IV. Musí vám však sednout styl humoru, který rozdělí hráče na oddané fanoušky a... ty ostatní. Nemůžu mu upřít promyšlenost do nejmenších detailů, ale sebepromyšlenější humor, který si záměrně hraje na úplně hloupý humor, nemohu ocenit. Není to zkrátka můj šálek čaje, byť by byl sebechutnější. Pro mě se tak řada přerušení, kdy vás v několikasekundovém intervalu opakovaně zastavuje nějaká rádoby vtipná hláška případně nápověda k postupu ve hře, stala nesmírně otravnou a toužila jsem po tom, aby mě prostě jen nechali hrát hru a neustále mě něčím nezastavovali. Čím dál jste ve hře, tím je to horší a horší. * Ring... * Ring... * Ring... * Click...
Příběh hry nabere vážnosti až v závěru, ale je prezentován obdobně otravným způsobem. Úplný konec je ale povedeně překvapivý. To musím uznat. Vlastně je fakt super. Tady už mi i humor začal sedět. Ale to se bavíme o posledních asi 30 minutách až hodině, záleží jak dlouho vám zabere naučit se závěrečný boss fight.
Undertale i tak oceňuji jako velice chytrou hru, její autor musí být zajímavý člověk, který se vyzná ve videohrách a s chirurgickou přesností dokázal dekomponovat žánr na jednotlivé elementy, které pečlivě seskládal ve výjimečné dílo. Tohle dokážu ocenit. Bohužel jsem se většinu hry hrozně nudila a jen díky její krátkosti jsem byla schopna ji dohrát.
Dohráno za 8 hodin.
Je tedy jen na vás, jestli budete v této hře silně připomínající stará osmibitová JRPG s náhodnými souboji bojovat nebo se se všemi svými nepřáteli skamarádíte. Tak jako tak budete v tahovém souboji vybírat akce a bránit se před útoky prostřednictvím minihry připomínající plošinovku.
Doufám, že z mého popisu je tak vidět, že soubojový systém hry je opravdu hodně nápaditý, každý boss fight je jiný a autor viditelně promýšlel každý detail místo generického navyšování statů a HPček.
Bohužel z toho, co se děje mimo souboje, jsem už tak nadšená nebyla. Často procházíte příliš dlouhými a prázdnými chodbami, puzzly naráží na limit osmibitového prostředí, takže téměř všechny se už v nějaké variaci objevily v nějakém z mnoha stadionů v Pokémonech na Gameboy, příběh mě nijak nevtáhl a hratelnost nepodržely ani RPG mechaniky. Ony tam totiž téměř žádné RPG mechaniky nejsou, ony se tak jenom tváří.
Undertale totiž velice chytře pracuje s tradičními JRPG prvky, které ohýbá do nečekané podoby nebo je osekává na úplnou kostru. Jako třeba výměnu zbraně a zbroje, které jsou reprezentované jediným číslem. Víc od vývoje bojových statistik vašeho charakteru nečekejte. RPG mechaniky v této hře jsou spíše pro navození určitého pocitu ze hry, ale fakticky nehrají velkou roli.
Příběh by také mohl být dost dobrý. Velmi mi připomíná příběh Rydie z Final Fantasy IV. Musí vám však sednout styl humoru, který rozdělí hráče na oddané fanoušky a... ty ostatní. Nemůžu mu upřít promyšlenost do nejmenších detailů, ale sebepromyšlenější humor, který si záměrně hraje na úplně hloupý humor, nemohu ocenit. Není to zkrátka můj šálek čaje, byť by byl sebechutnější. Pro mě se tak řada přerušení, kdy vás v několikasekundovém intervalu opakovaně zastavuje nějaká rádoby vtipná hláška případně nápověda k postupu ve hře, stala nesmírně otravnou a toužila jsem po tom, aby mě prostě jen nechali hrát hru a neustále mě něčím nezastavovali. Čím dál jste ve hře, tím je to horší a horší. * Ring... * Ring... * Ring... * Click...
Příběh hry nabere vážnosti až v závěru, ale je prezentován obdobně otravným způsobem. Úplný konec je ale povedeně překvapivý. To musím uznat. Vlastně je fakt super. Tady už mi i humor začal sedět. Ale to se bavíme o posledních asi 30 minutách až hodině, záleží jak dlouho vám zabere naučit se závěrečný boss fight.
Undertale i tak oceňuji jako velice chytrou hru, její autor musí být zajímavý člověk, který se vyzná ve videohrách a s chirurgickou přesností dokázal dekomponovat žánr na jednotlivé elementy, které pečlivě seskládal ve výjimečné dílo. Tohle dokážu ocenit. Bohužel jsem se většinu hry hrozně nudila a jen díky její krátkosti jsem byla schopna ji dohrát.
Dohráno za 8 hodin.
Pro: Undertale nabízí velmi nápaditý soubojový systém s originálními boss fighty a chytrou dekonstrukcí tradičních JRPG prvků.
Proti: Mimo souboje hra často působí prázdně a zdržují ji repetitivní chodby, jednoduché puzzly a humor či dialogy, které mohou být pro část hráčů spíše otravné než zábavné.