Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
98% rating na Steamu? Už to samo si zaslouží pozornost. Mě osobně každopádně zlomila až přívalová vlna popularity na Tumblr, kde momentálně nikdo nemluví o ničem jiném. Po dohrání nemůžu říct, že bych výsledkem byla vyloženě odvařená, ale hraní jsem si každopádně užila.

V prvé řadě musím rozhodně pochválit svět, který je plný různorodých zákoutí s všemožnými příšerkami, s tím, že každá má svoje vlastní útoky i osobnost (bone brothers Papyrus a Sans vedou na celé čáře). Druhým velkým tahounem byl pro mě humor. Většinou se ho objevuje hodně na jednom místě a některé samotné scény jsou tak opravdu k popukání (za všechny jmenujme nezapomenutelné rande s Papyrusem), ale hra je celkově protkaná drobnými vtípky, narážkami a slovními hříčkami. Taky můžu pochválit skvělý soundtrack, který se hned tak neoposlouchá (hlavní znělku z hlavy jen tak nedostanu). Sem tam se najdou i nějaké ty hádanky a puzzly a až na občasné zádrhely s bojem hra celkově příjemně rychle ubíhá. (Plus na dojemném konci je ještě pěkná pointa :) )

Hůř je na tom bojový systém. Jednak je obzvlášť ze začátku hrozně zmatený, jednak není zrovna nejlehčí, takže v pozdější části hraní musíte mít opravdu nervy ze železa a nevyčerpatelnou trpělivost. Nicméně velmi originálním prvkem je výběr mezi útokem a mírovou cestou (i když bojem si musíte projít tak či onak).

Hra je poměrně krátká. Podařilo se mi ji zdolat za nějakých necelých 6 hodin, což je docela málo, na to že jsem prozkoumávala všechna zákoutí, bavila se s každým koho jsem potkala a umřela víckrát něž jsem veřejně ochotná přiznat. Ale údajně je zde víc konců, podle toho koho zabijete a koho necháte naživu, tudíž si hra přímo žádá o několikero rozehrání.

Pro: svět, humor, postavy, soundtrack

Proti: občas fakt těžké

+29 +30 −1
  • PC 100
Za tu dobu, co jsem na DH, jsem udělil hodnocení 100 % čtyřikrát, přičemž vždy přidalo pár bodů nějaká nostalgie či dopad který na mě ona hra měla. V tomto případě je to poprvé, kdy dávám nejvyšší hodnocení s naprosto čistým svědomím a s pocitem naprosté objektivity.

Bylo nebylo, na horu Ebott přišlo děcko nejasného pohlaví, zakoplo a spadlo do země stvůr. Země, kde se používá k vaření ohnivá magie, kostlivci vám dávají talíře zmrzlých špaget, potkáváte sadistické kytky a sexy tančící roboty. Jo, a ještě vědkyně závislé na anime, což je z tohoto výčtu asi nejvíce normální. Ale co je nejzajímavější, ono to všechno perfektně funguje a nestává se z toho fraška.

Undertale je zkrátka hra řemeslně dokonalá. To neznamená, že musí sednout každému. Ne každý ocení Poslední večeří, ale objektivně to je řemeslně dokonalá práce. Stejně jako malíř používá své náčiní a barvy k vytvoření obrazu, využil i Toby všechny možné i nemožné prostředky k vytvoření uměleckého díla v podobě hry. Příběh, humor, hudba, filozofie a další složky jsou skvěle vyvážené. Jednu chvíli jsem se dovedl smát a v další jsem se znepokojeně mračil, a vše bylo plynulé – nikoliv vynucené. A pak tu jsou samozřejmě maličkosti, jeden příklad za všechny – Toriel = Tutorial. Ano, jedná se o něco tak dokonalého, že vypíchnout všechno dobré by trvalo věky.

Stačí ale dokonalost k nejvyššímu hodnocení? Nikoliv. Hry, které ode mě mají 100 %, mi dali něco navíc, proto jsem jim to také svým hodnocením vrátil. To „něco navíc“ je většinou silně subjektivní, zde ale nikoliv, protože důvody, proč jde Undertale za hranice běžné hry jsou očividné. Pokud pominu psiska co kradou starodávné artefakty, tak Undertale je čistokrevná meta hra. To znamená, že prosakuje v litrech skrz monitor přímo ke hráčům. Nemohu to zde příliš rozepisovat, ti, kteří hráli chápou, ti, kteří hrát budou snad pochopí, a ti kteří hráli a nechápu… no, je prostě jen strašně smutné.

Na závěr je třeba říct, že Undertale je, nebo byl, prostě fenomén. U všech bohů, má svůj vlastní neoficiální muzikál o čtyřech hodinách! Na základě toho, jestli je něco fenomén, nesmíme ale hodnotit, ať už negativně či pozitivně. Někomu, kdo hru hrál na základě největšího boomu může samozřejmě připadat nepochopitelné, proč se z toho fenomén stal. Ale to neznamená, že je hra přeceňována, pouze nesplnila očekávání, které jsme měli my, a tomu se musíme vyhnout.
Další problém je předpoklad, že hra začíná startem a končí The Endem. Někdy to tak nefunguje. Pro pochopení geniality určitých her je třeba dohrát hru vícekrát nebo se alespoň pokusit jí lépe pochopit jiným způsobem. Nechuť je opět pouze chyba nás, hráčů. Toby nás i v neutrálním konci jasně upozornil na to, že jeho dílo nabízí mnohem víc. Jen nesmíme být líní to hledat.
+20 +21 −1
  • PC 50
O Undertale jsem do vydání mnoho neslyšel. Ale o to rychleji jsem se o něm dozvěděl při vydání. Chtěl jsem aby bylo Undertale vážně tak dobré, jak se psalo. A proto jsem také všech jiných, rozehraných her zanechal (The Witcher 3: Wild Hunt, Grand Theft Auto V, The Evil Within) a pomalu začal očekávat malou velkou revoluci dokonalého titulu. Takového jaké mám nejraději. Vytvořeného jednou osobou nebo nějakým menším studiem, a něčím, co hru staví do perspektivy videoherního pomrknuté po nových inovacích v hratelnosti nebo obsahu. Přesně tak, očekával jsem další "DIY" projekt ala mé oblíbené FEZ a The Lost Crown, který trumfne všechnu AAA konkurenci.

Ale než výše zmíněné, a možná v záchvěvu ještě intenzivnějšího hypu, jsem příliš - jak je již patrné z hodnocení - nebyl. Ovšem s klidným svědomím mohu říci že jde minimálně o velmi zajímavý love letter jRPG a jeho klišé.

Mé očekávání se upínala předem ke svěžímu závanu v oblasti vyprávění a pohlcení hráče, ale s přibývajícími hodiny (nebo spíše desítky minut), mé nadšení klesalo. Ano, je zde řadu skvělých, nebo dobrých, nápadů, ale v celkovém kontextu jsem však cítil zradu. Toto nebyla ta hra o které jsem četl nadšené spisy a návrhy na GOTY, ba co více, na nejlepší hru kterou daní hráči ve svém životě okusili.

Bez toho abych něco prozrazoval se tak raději, při výsledné délce hry, raději zaměřím ještě na pro mě nejpozivitivnějším vjem z Undertale. A to hudbu! Tu si ještě dnes pouštím a nechává ve mně podstatně pozitivnější dojmy než ty, jaké jsem nabýval při průchodu hrou. Dalším pozitivem je myslím také tumblr komunita (zde mi ale mělo zprvu dojít, jak asi hra bude směřovaná, když se líbí především rovnoměrně genderově rorzvrstvené komunitě na tumblru :) a její fanarty a uchopení světa jako jednoho z vlastních, zde imaginace pracuje naplno.

Minimálně jako zajímavý úkaz a jisté předznamenání jaké indii tituly slaví a budou slavit ovace je ale Undertale zahrání hodnou zkušeností. Očekávání ale lépe držet na minimu -jelikož samotné Undertale moc vlastní invence nepřináší.

Pro: hudba, malý chlapec jako postava, nové nápady

Proti: zkratkovité, cílené na více průchodů, dialogy, příběh, souboje

+19 +21 −2
  • PC 70
Undertale je jedna z těch her, jejichž genialitu poznáte až ke konci. Zpočátku jsem byl otráven intrem, kde malá holčička, asi protože se doma nudila, vyrazila úplně sama na túru na horu Ebott, o níž legenda praví, že "kdokoliv se tam vydá, už se nikdy nevrátí". Tam, i když jí "babka pod kořenem" (TV Nova joke) varovala, zakopla (o ten kořen) a spadla do 150 m hlubokého kráteru rovnou na držku. Naštěstí si jenom zlomila nehet a zhostila se jí jakási pedofilní teta, která jí odvedla do svého domečku.

Začátek tedy dost pochybný, prvotní kroky vypadají jako že se jedná o klasickou jRPG nudu, kde chodíte po malých obrazovkách, odklikáváte nekonečně ukecaná NPC a účastníte se náhodných soubojů. Jenže naštěstí pak zjistíte, že 1) soubojový systém je svěží a zajímavý (kde jinde můžete flirtovat s potvorami) 2) obtížnost je dobře vyvážená (možná až moc lehká) a hra hezky plyne bez nějakých velkých záseků 3) časté puzzle a vtipné cutscény hru příjemně obohacují.

Oceňuji, že se dá hra dohrát do 7mi hodin a má více konců podle vašich rozhodnutí, takže koho nadchne, může si jí dát znova a hrát jiným stylem, aby se mu odemklo jiné zakončení. Pokud si myslíte, že to za to nestojí, tak vězte, že jiný konec = třeba hodina odlišného gameplaye. Mě stačil ten můj, který byl hodně psychadelický (takže se mi líbil :D) a hra se mi po jednom zvratu sama vypnula a hodila mě na plochu - nejdřív jsem chtěl jít nadávat, co to je za blbost a že to takhle přece nemůže skončit, ale pak mi došlo, že jí musím znovu zapnout a opravdový konec mě teprve čeká. Takovéhle mindfucky mám rád.

Je vidět, že udělat Undertale dalo obrovské množství práce, zvlášť tedy když to dělal v podstatě jeden člověk, a hra je tak cute a promyšlená, že ty stovkové hodnocení v záplavě hypu chápu. Ale popravdě... na stovečku to není ani zdaleka. Ale za zahrání to rozhodně stojí. Jedna z nejzajímavějších her tohoto roku.
+18 +19 −1
  • PC 70
Herní výzva 2018: "Válka periferií"

Z těch trochu informací, které jsem před hraním měl včetně relativně nízkého zdejšího hodnocení jsem si kladl otázku, jestli se mám těšit a nebo jde o další pozérskou hipsterovinu. Po dohrání musím konstatovat, že Undertale je opravdu unikátní a promyšlená hra.

První co mě bavilo je množství nápadů, mnohdy založených na proboření čtvrté stěny. Postavy někdy reflektují vaše předchozí akce i to, že jestli jste hru bez savu ukončili nebo zemřeli. V průběhu hraní jsem se i začal bát, že dojde na užití myši a tedy pokažení dané kategorie výzvy. K tomu nakonec (naštěstí) nedošlo.

Dále byla osvěžující možnost se nehnat v souboji za expy a soupeře za tu cenu ušetřit. Někdy stačí delší dobu přežít, jinde přijdou akce jako dárky, pokecání či jiné akce, na každý typ nepřítele platil jiný postup. Tohle mě popravdě v RPGčkách hodně štve, že vyhnutí se souboji není odměňováno a mým snem RPG je ten kde nemusím předvádět svaly. Undertale toto splnilo tak napůl, soubojům se většinou nevyhnete a expy jinak nezískáte, ale aspoň satisfakce z jiného průběhu stojí za to.

Výborný byl kolorit prostředí a hlavně postav a jejich skvělých dialogů. K tomu lze přiřadit i příběh, který dokáže vzít za srdce i překvapit. K tomu všemu zdatně sekunduje hudba. Do světa Undertale se tak člověk i po prvním dohrání rád vrátí a některé pasáže mu utkví v paměti.

Pokud mě něco zklamalo, tak je to fakt, že Undertale je v jádru pořád jrpg jak vyšlém v minulém století. U indie her neřeším jednoduchou grafiku, tu jsem viděl už z obrázku ze hry. Ale vzdálené savepointy, nudné putování šipkami přes několik obrazovek, pár náhodných a dlouhých soubojů, starý dobrý nepříjemný inventář a podobně zastaralé odklikávání dialogů. Nutno také upozornit, že nejde o relaxační či strategickou hru, v soubojích se musíte často ohánět více jak v topdown střílečkách. Prostě moje klávesnice i prsty zhýčkané relaxačními adventurami využívajících myš či gamepad dostaly řádně zabrat. Obtížnost přitom není závratná.

Pokud vám nic z výše uvedeného odstavce nevadí, přičtěte si klidně dalších 10%.

Pro: Atmosféra prostředí, množství nápadů, dialogy, hudba

Proti: Pořád je to jrpg (viz předposlední odstavec)

+18
  • PC 60
Hra Undertale vyvolala při svém vydání docela pozdvižení. To jsem zaregistroval a o hru jsem se i trochu zajímal. Po zevrubném prozkoumání a s mírně zdviženým obočím, jsem konstatoval že bych tomu mohl dát šanci. No, poněkud se zpožděním jsem se dostal ke hře až teď. Je to hra dobrá, nebo špatná? Podle mého hodnocení lze usuzovat že mě hra moc neuchvátila ale je to trochu složitější. Undertale je totiž dle mého hra dost rozporuplná.

Už samotná grafika je docela zvláštní. Ačkoli je funkční a až překvapivě detailní, zároveň vypadá jako by celou grafickou stránku někdo spatlal v Malování. Ničemu nepomáhá ani samotná stylizace a vzhled monster. U některých jsem si říkal že je fakt povedený, zatímco u dalšího už jsem nechápavě kroutil hlavou.

Překvapivě mě zaujal soudtrack, který se dle mého hodně povedl. A příjemně dokresluje v některých lokacích atmosféru.

Nicméně to hlavní a stěžejní na téhle hře je její obsah. Postavy, postavičky a příběh, to je na čem hra stojí. A padá. Množství nápadů a ujetostí je zde skutečně nevídané. Když už si myslíte že tohle nic netrumfne, tak hned za rohem se přesvědčíte o opaku. Hra je silně zaměřená na hůmor a vtípky všeho druhu. Což je na videohru neobvyklé, většina her se spokojí s pár vtípky či easter eggy. Undertale je ale na legraci postavený a vychází mu to. Nepamatuji si kdy jsem naposledy u hry vyprskl smíchy. Ovšem pod touto komediální slupkou je i druhá vážnější a dojemnější rovina. Překvapení je že obě vrstvy se navzájem neruší a netlučou. Tak v čem je problém? Toby Fox to na vás hrne horem spodem. To co je ze začátku fajn a legrace je později únavné. Bezbřehá fantazie a neustále šílenější postavy a situace se postupně zají a zevšední. Problém je v tom že VŠICHNI jsou nějak střelení nebo zvláštní. Hra jakoby neměla žádné mantinely a hranice za které už by teda nešla.

Samotný gameplay je pak rozdělen mezi boj, puzzly a kecání. Nejvíce budete bojovat, resp. "bojovat". Kromě klasického zmlácení oponenta do kulata, ho můžete i mírumilovně ukecat a přesvědčit aby se vzdal. Volba mezi násilím a pacifismem má pak dopad i na další postup hrou a jedním z konců. Ať už budete kecat nebo mlátit, vaše prsty si neodpočinou. Po každém vašem tahu a volbě následuje minihra kdy se musíte s malým srdcem vyhývat nepřátelským projektilům a nástrahám. Je to značně akční a zábavné ale jako vše i toto na konci poněkud omrzí a navíc někteří protivníci jsou opravdu frustrující. Hra obsahuje i RPG prvek ale ten mi přišel velmi primitivní. Ve hře není moc zbraní ani zbrojí a většina předmětů je jídlo které vám obnoví zdraví. Puzzlů je ve hře pár a v zásadě nejsou nijak těžké, max. vytuhnete na pár minut. Škoda, více puzzlů mohlo hru oživit.

Undertale je skutečně hodně originální počin a je i zábavný. Bohužel čím déle jsem ho hrál tím méně jsem se bavil. Přišlo mi že Toby Fox na mě hází své nápady bez ladu a skladu. Navíc neustálé bojování mi po čase přišlo značně repetetivní a únavné. naštěstí není hra nijak dlouhá a do 7 hodin ji máte projetou. Za sebe říkám že méně je někdy více.

Pro: Postavy, vtipy, soudtrack, svět, puzzly , příběh

Proti: po čase velmi únavné a repetetivní, hra nemá mantinely a je zde "všechno" povoleno

+13
  • PC 100
Zdravím, lidé. Varuji, pokud nejste s naší historií příliš spjati nebo informování, OČI PRYČ!

Já, velký Papyrus, bych vám rád vyprávěl o epickém dobrodružství, o lidech a monstrech, o povrchu a o podzemí, o lásce a nenávisti. O zbabělosti a... ODHODLANOSTI.

Ehm...Sansi... že nejsme skuteční? Že toto vše je jen hra a že v ní jenom figurujeme? Že naše životy řídí ten, co sedí za tím... ehm... sklem?

...

SANSI, TY MI MUSÍŠ ZKAZIT KAŽDOU RADOST! JÁ, VELKÝ PAPYRUS, SE CÍTÍM ZRAZEN! TOTO JE TEN NEJHORŠÍ DEN V MÉM ŽIVOTĚ!

...

Dobře. Tak tedy od začátku... Já, velký Papyrus, vám budu vyprávět o HŘE, ne pravdivé historii, kterou člověk zvaný TOBY FOX, pojmenoval a také stvořil, UNDERTALE.

Zemi vládly po dlouhou dobu dvě rasy: LIDÉ a MONSTRA. Ale lidé z vlastního strachu bez sebemenšího slitování nemilosrdně zaútočili na monstra a porazili je. Naši měli strašlivé ztráty (ztráty kostlivců = 0) a byli jsme zahnáni do podzemí a zamčeni. Dlouho jsme se topily v zoufalství s tichou nadějí na to, že jednou tu prokletou bariéru zničíme a vrátíme se na povrch...

Dokud tedy z nebe nespadl(a) člověk. No, z nebe... spíše sletěl(a) skrz škvíru v Mt. Ebottu, v hoře, pod kterou my, MONSTRA, žijeme. Jmenoval(a) se... Sansi, jakže se jmenoval(a)... to je fuk, ani vlastně nevím, jestli to byl(a) chlap nebo holka.

Ale dále: Naše podzemí se skládá z několika lokací: od starobylých ruin, přes MTT (Mettaton) studio, vodopády, země Horka a "Nový domov" (Náš král nikdy nebyl Einstein, když došlo na jména) až k... ano, k mému domovu, městu Snowdin. Každá lokace má svůj půvab a šarm, a všechny mají jistá skrytá místa tak tajná, že ani já, velký průzkumník Papyrus, jsem zatím všechny neobjevil.

Sansi, co dál? Aha, boj.

Boj je velmi specifický. Jestli jste monstra, bojujete na život a na smrt. Ale v případě toho človíčka, co k nám spadnul(a) z nebe (pzn. dírou), na to šel(a) jinak - místo aby všechny monstra krvelačně pozabíjel(a), našel(a) čas si s nimi popovídat, hrát si s nimi, pomoci jim od útrap... ale nějak se nemohu zbavit neblahého pocitu, že já, velký Papyrus, jsem narazil na úplně opačného člověka... Jsem z toho úplně paf...

Sansi... kde zas je? Když chci povídat o Undyne, dr. Alphysové nebo králi Asgorovi, je najednou ten tam! Ale k věci: Náš svět je obydlen "prapodivnými" tvory, jako rybí lidé - Undyne -, dinosauři - dr. Alphysová -, kostlivci... no, jediní kostlivci jsme tu já, velký Papyrus, a můj starší bratr Sans, atd. Je nás tu nespočet, od froggitů po smutné duchy, od vtipkujících ptáků po Temmíky, milé nevystudované psíky. Říkám, co oblast, to hojný lid... monstrlid.

Tak to by bylo ode mne vše... ehm, Sansi... že jsem zapomněl říct, že UNDERTALE je nezávislá RPG? Že má nespočet fandů po celém světě? Zapomněl jsem zmínit mé úžasné puzzly?

SANSI!

A že my dva patříme k těm nejoblíbenějším postavám vůbec?

Ach, Sansi... Já, velký Papyrus, nikdy nebudu jeden z nejoblíbenějších...

ALE TEN NEJOBLÍBENĚJŠÍ! NYEH HEH HEH!

Pro: Příběh, postavy (hlavně já, velký Papyrus, a Sans), lokace, RPG systém, možnost nikoho nezabít, logické zapeklitosti, hudba (Megalovania), zbytek

Proti: Absolutně nic k vytknutí (co taky čekat, když v té hře sám účinkuju)

+7 +8 −1
  • PC 85
1. Nechápu proč to všichni hodnotí tak špatně
2. Tahle hra je RPG zaměřené na to, jestli jste hodnej nebo zlej
3. Tato Hra má vtipné scény, pokud hrajete na Pacifist Run.
4. Ovládání mi přijde jednoduché.
5. Boss fighty jsou jsou zapamatovatelné a zábavné. (Hlavně poslední na Genocide Run XD)
6. GamePlay v této hře není vše, hlavně příběh.
7. Pokud se lidem nelíbí pixelová grafika, tak upozorńuji že tuto hru vytvořil jen jeden člověk a je to INDIE hra.
DOHRÁNO
+7 +9 −2
  • PC 75
Tak 10 bodů v hodnocení je za backstory, kterou hra na hráče vychrlí chvíli před koncem.

Samotná hra je nic moc ptákovina s pár zajímavýma nápadama, jenže zábavné to bůhvíjak není, vtipné většinou taky vlastně moc ne, no a o GOTY vůbec nemůže být řeč... Naštěstí to mělo jen 6 hodin.

Taky teda docela drahá sranda - cokoliv nad 7€ je tady už imho znacně přehananá cena a stálo to při vydání snad 20€ (?)
+4 +7 −3