Co o sobě říct? Mé pařanské zážitky začali v 90. letech, konkrétně někdy okolo 93-94 kdy jsem jako malý špunt objevil Dooma. U kterého jsem se strašně bál a všichni ti démoni mě pak strašily ve snech ( později jsem jim to oplatil kdy jsem oba díly dohrál a démony zmasakroval, motorovkou ). Následovaly další hry jako Rayman, Jazz Jackrabbit, Dune II: Battle for Arrakisnebo Duke Nukem 3D. Převážně jsem hrál plošinovky a střílečky, sem tam nějakou adventuru. Až mnohem později jsem se dostal k RPG žánru a to zásluhou německého studia Piranha Bytes. Jejich Gothic mě okouzlil a nenapravitelně jsem zahořel láskou nejen k této sérii ale i žánru jako takovému. Mimochodem Gothic sérii dodnes považuji za to nejlepší co se na RPG poli vyskytlo ( a ano počítám zde i Gothic 3 který po aplikování komunitních záplat je skvělá hra, další díly jsou odpad ). Hy tak hraju do dnes a i v dospělosti mám dost času se věnovat tomuto koníčku a zábavě. Zároveň se považuji za retronauta, který se noří do rozbouřených vod starších titulů a zkouší jaké ty hry kdysi byli. Nemám přesně vyhraněný žánr a hraju tak všechno možné, snažím se tak být trochu univerzální.
Jak hodnotím
Tady bych rád rozdělil hodnocení her mezi novými hrami a staršími kusy. Hodnotit novou hru není zas takový problém protože ji mohu porovnat s konkurencí která aktuálně je. Starší hry porovnávám jen s hrami které byly v té době na trhu. Nikdy neměřím starou hru podle nových měřítek. Nicméně se snažím o zhodnocení , jak by se starší hra hrála dnešnímu hráči. Jak tedy hodnotím? Snažím se nějak okomentovat a zhodnotit všechny aspekty daného titulu. Grafika, příběh, ovládání, technická stránka věci ( padá, zamrzá atd )... Využívám CELOU hodnotící stupnici a ne tak jak je dnes u placených recenzí zvykem, stupnici začínající na 5 a končící na 10.
Co nesnáším
Tak předně nesnáším když se vydavatelé a vývojáři snaží s hráčem vy...at. Třeba v podobě dnes populárních lootboxů a mikrotransakcí. Skutečně pak nesnáším když si koupím hru a poté si k plnohodnotnému zážitku musím dokoupit milion DLC blbostí. Politická korektnost je taky jedna z věcí kterou už nemůžu ani cítit. Klidně ať si vývojáři dají jako hrdinu ženu, černocha nebo homosexuála. Ale ať to má smysl a né to cpát na sílu, protože postavu nebo vůbec jakoukoli věc, která je do hry lámaná přes koleno, hráč zaručeně pozná. V poslední době jsem taky poměrně zanevřel na recenze od placených recenzentů. Ne od všech ale čím dál víc recenzí mi příjde špatných. Nejde o to že by se nehodovaly s mým názorem ale o to že jsou prostě objektivně špatné. Taková recenze je psaná dost vágně a o hře se často nedozvíte nic anebo velmi málo, jindy jsou zase zatajeny klíčové prvky hry ( teď případ recenze v RE-PLAY na nové Need for Speed Payback kde se neuvádí přítomnost mikrotransakcí ).
Hry ke kterým mám nějaký vztah ( budu postupně doplňovat )
RPG
První RPG které jsem hrál a zároveň hra která mě přivedla k žánru jako takovému. Do dnes kultovní věc a mnohé nové hry by si mohli vzít z Gothicu příklad. Střídání dne a noci, NPC které mají svůj rozvrh a když prší tak se jdou schovat + další vzory chování, fungující ekosystém kdy zvířata neútočí jen na hráče ale i mezi sebou navzájem, žádné přiblblé otazníky a vykřičníky nad postavami. Hra která je přirozená a máte-li někam dojít tak vás hra nenaviguje ale zadavatel úkolu vám cestu popíše a vy se musíte na místo dostat svépomoci. NPC které si oblíbíte a utkvějí vám v paměti ( Lester, Diego, Gorn... )
Pokračování které je rozlehlejší, hezčí a po všech stránkách lepší. Vemte Gothic 1, vykraťte ho dvěma a máte druhý díl.
Moje první The Elder Scrolls hra, kterou jsem hrál. Naprosto excelentní vedlejší úkoly, guildy a svět. The Elder Scrolls IV: Oblivionsoupeřil s Gothic 3 o RPG roku a zároveň to byl velký střet těchto dvou sérii, přičemž se obě snažily zaujmout většinové publikum a posunout svou sérii na vyšší úroveň. Podařilo se to Oblivionu ( zatímco Gothic postupně odešel do věčných lovišť ) i přes to že měl přece jen dost vad ( bugy, glitche, příšerná hlavní linka atd. ). Přesto mám tuto hru rád a to i více než známější Skyrim.
Adventury
Adventura která mě tehdy hodně chytla. Jedna z nejlepších českých adventur. Naprosto perfektní atmosféra a příběh.
Mé první setkání s Poldou. Objektivně vzato, hra není až taková pecka jak jsem si tehdy myslel. Nostalgie je zkrátka prevít. :-) Nicméně ke hře mám kladný vztah a jedná se dle mého o nejlepší díl z celé série.
První díl série policejních adventur od Sierry. A hned zásah do černého, jedná se o velmi dobře napsanou adventuru. Další díly potom pokračovaly v dobře nastaveném kurzu. Jediné co mi zde vadí, je minihra kdy jezdíte autem po městě.
