Co o sobě říct? Mé pařanské zážitky začali v 90. letech, konkrétně někdy okolo 93-94 kdy jsem jako malý špunt objevil Dooma. U kterého jsem se strašně bál a všichni ti démoni mě pak strašily ve snech ( později jsem jim to oplatil kdy jsem oba díly dohrál a démony zmasakroval, motorovkou ). Následovaly další hry jako Rayman, Jazz Jackrabbit, Dune II: Battle for Arrakisnebo Duke Nukem 3D. Převážně jsem hrál plošinovky a střílečky, sem tam nějakou adventuru. Až mnohem později jsem se dostal k RPG žánru a to zásluhou německého studia Piranha Bytes. Jejich Gothic mě okouzlil a nenapravitelně jsem zahořel láskou nejen k této sérii ale i žánru jako takovému. Mimochodem Gothic sérii dodnes považuji za to nejlepší co se na RPG poli vyskytlo ( a ano počítám zde i Gothic 3 který po aplikování komunitních záplat je skvělá hra, další díly jsou odpad ). Hy tak hraju do dnes a i v dospělosti mám dost času se věnovat tomuto koníčku a zábavě. Zároveň se považuji za retronauta, který se noří do rozbouřených vod starších titulů a zkouší jaké ty hry kdysi byli. Nemám přesně vyhraněný žánr a hraju tak všechno možné, snažím se tak být trochu univerzální.
Jak hodnotím
Tady bych rád rozdělil hodnocení her mezi novými hrami a staršími kusy. Hodnotit novou hru není zas takový problém protože ji mohu porovnat s konkurencí která aktuálně je. Starší hry porovnávám jen s hrami které byly v té době na trhu. Nikdy neměřím starou hru podle nových měřítek. Nicméně se snažím o zhodnocení , jak by se starší hra hrála dnešnímu hráči. Jak tedy hodnotím? Snažím se nějak okomentovat a zhodnotit všechny aspekty daného titulu. Grafika, příběh, ovládání, technická stránka věci ( padá, zamrzá atd )... Využívám CELOU hodnotící stupnici a ne tak jak je dnes u placených recenzí zvykem, stupnici začínající na 5 a končící na 10.
Co nesnáším
Tak předně nesnáším když se vydavatelé a vývojáři snaží s hráčem vy...at. Třeba v podobě dnes populárních lootboxů a mikrotransakcí. Skutečně pak nesnáším když si koupím hru a poté si k plnohodnotnému zážitku musím dokoupit milion DLC blbostí. Politická korektnost je taky jedna z věcí kterou už nemůžu ani cítit. Klidně ať si vývojáři dají jako hrdinu ženu, černocha nebo homosexuála. Ale ať to má smysl a né to cpát na sílu, protože postavu nebo vůbec jakoukoli věc, která je do hry lámaná přes koleno, hráč zaručeně pozná. V poslední době jsem taky poměrně zanevřel na recenze od placených recenzentů. Ne od všech ale čím dál víc recenzí mi příjde špatných. Nejde o to že by se nehodovaly s mým názorem ale o to že jsou prostě objektivně špatné. Taková recenze je psaná dost vágně a o hře se často nedozvíte nic anebo velmi málo, jindy jsou zase zatajeny klíčové prvky hry ( teď případ recenze v RE-PLAY na nové Need for Speed Payback kde se neuvádí přítomnost mikrotransakcí ).
Hry ke kterým mám nějaký vztah ( budu postupně doplňovat )
RPG



Adventury


