Jagged Alliance 3 je mým prvním zářezem v této sérii. Ovšem po dohrání, mám v plánu se k této sérii vrátit a doplnit si vzdělání. JA3 mě totiž velmi namlsala na další nášup žoldáckého dobrodružství. Vaši svěřenci rozhodně nejsou nějací zaměnitelní panáci. Mají osobnost, šarm a řádnou viřídilku. Nebojí se vstupovat do rozhovoru a mít různé připomínky, NPC na ně také reagují a mnohdy tak vznikají skutečně vtipné situace. I během boje se nebojí hláškovat, jen škoda že jejich výkřiky se rychle začnou opakovat. Najmout můžete škutečně mnoho různých mužů i žen, ti se pak liší osobností, schopnostmi a pochopitelně cenou.

A k čemu je vlastně budete potřebovat? No přece k tomu abyste páchali dobro ( nebo zlo ) v Grand Chienu což je fiktivní země třetího světa. Mapa je docela velká ( ale ne obří ) a je rozdělená na jednotlivé čtvercovité sektory, ty jsou zpravidla drženy nepřátelskou skupinou Legií. Legie okupuje města, vesnice nebo výcvikové tábory ze kterých posílá útočné oddíly dobýt zpět ztracené sektory. Nudit se tedy rozhodně nebudete, už jen pro to, že po cestě můžete plnit plejádu vedleších úkolů, které mohou mít dopad na celou zemi a její budoucnost. Vedlejšáky jsou ve většině případů dost zajímavé ale mají jeden podstatný problém. Dobrá polovina ( možná i víc ) úkolů je podána naprosto vágně a požaduje po vás ať jako totální blbci chodíte po celé mapě a kontrolujete jeden sektor za druhým. Dostanete jen minimum vodítek ( jestli vůbec nějaké ) a "hledej šmudlo". Pokud by se jednalo o jeden dva úkoly, tak by se to dalo skousnout ale tady je jich opravdu hodně a po čase už je to únavné. Já jsem jich několik nedodělal protože už mě to přestávalo bavit.

Na to aby jste mohli porazit včechny ty zloduchy pochopitelně potřebujete pořádný arzenál. Pochopitelně máte k dispozici třeba pistole, kulomety, odstřelovačky nebo RPG. Na druhou stranu mě hodně zamrzelo a zarazilo jak malá variabilita zbraní zde je. Od každého druhu jsou zde tak 3 kousky, což mi příjde proklatě málo! Zbraně jde sice i upravovat ale i tak jsem od třetitny hry jel jen s odstřelovačkami a sázel jeden headshot za druhým až do konce hry. Tady je rozhodně prostor pro zlepšení.

Zlepšit by rozhodně zasloužila i AI. A to jak na taktické tak i strategické mapě. Na mapě světa si brzo všimnete že nepřítel posílá své oddíly stále stejnou trasou. Není tak nic jednoduššího než vzít oddíl a prsknout ho na příhodný sektor přes který všechny tyto útoky procházejí. A zatím co jeden oddíl funguje jako obranný, ten druhý může v pohodě obsazovat zbytek mapy. I v samotném boji má AI co dohánět, vůbec se nesnaží o nějaké obchvaty nebo úskoky. Moje taktika tak byla jednoduchá, zakopat se na příhodném místě, udělat brajgl a zalarmovat nepřítele a pak jen likvidovat nabíhající panáky. Počet střetnutí se po čase stane až příliš vysokým a proto doporučuji řešit jen důležité boje a ty které nelze nechat na automatiku.

Dalším drobným kazem je jistá humpoláckost enginu a skriptů. Opakovaně se mi stalo že jsem musel na některé tlačítko kliknout dvakrát aby to hra zaregistrovala. Jindy reagovala se spožděním. Ovšem nějakých pádů nebo bugů zabraňujících dohrání se bát nemusíte.

Celkově je JA 3 velmi příjemná hra se zajímavou atmosférou, která je odlehčenější, přestože se zde dějí dost nepěkné věci. JA3 je jako nevybroušený diamant, prostor pro zlepšení zde stále je ale vývojáři jsou na správné cestě udělat z této ( nebo další ) hry klenot.



Hráno na obtížnost: Nemožná mise
Herní doba: 48 hodin

Před několika roky jsem se zařekl že už nikdy nechci hrát žádnou Ubisoftí hru ale člověk míní a tučná vánoční sleva na Steamu mění. Tak jsem zase dostal možnost okusit gamedesign made by Ubisoft, bohužel.

Netřeba chodit kolem horké kaše a rovnou řeknu že FC6 je strašná hra, je to jako hrát MMO v singlu. A to ještě dost špatné MMO. Jak už je dobrým zvykem tak i zde na obří mapě budete narážet na tunu balastu a vedlejších aktivit. Totálně zbytečné jsou různé bedýnky, urny, usb písničky atd. Je to jen umělý způsob natáhnutí herní doby. Trochu lépe jsou na tom vedlejší mise, honby za pokladem nebo třeba závody či kohoutí zápasy. Dokážou alespoň na chvíli zabavit a rozbít jinak stereotypní hratelnost. Samozřejmě nesmí chybět klasické obsazování základen. Tentokrát dostáváme i novinku v podobě dobývání silničních stanovišť nebo ničení protileteckých děl. Většina takových stanovišť je chráněna asi pěti vojáky, takže stačí naběhnout udělat bum, bum a máte hotovo. Vlastně nemáte, zopakujte postup 30x ( tolik jich asi na celé mapě je, ) a pak máte hotovo. Samotných velkých základen je zde méně než v předchozích dílech ( alespoň mám ten pocit ), a jsou drobánek menší. Jejich dobytí je otázkou asi 5-10 minut, stealth radši vyhoďtě oknem a naběhněte tam hezky v rambo stylu. Je to rychlejší a zábavnější. Střelba a souboje jsou vlastně jedna z mála věcí co můžu pochválit. Nepřátelé reágují na zásahy do těla a různě klopýtají a trhají sebou.

Čímž se dostávám k hlavnímu příběhu. Já vlastně ani nevím co k němu napsat. Jak se sakra Ubisoftu povedlo udělat, že hlavní mise působí a hrajou se jako nějaké třetiřadé vedlejší mise v průměrném RPG? Už zadání mnohdy stojí za to. V půlce případů dojdete k zadavateli a místo animace nebo cutscény na vás vyskočí v levé části obrazovky text a v pravé portrét zadavatele. Problém taky je že misím schází nějaká unikátnost a jedinečnost. Např. v jedné takové jsem měl osvobodit důležitého vězně z obávaného vězení. Obávané vězení vypadá jako tucty dalších základniček a outpostů na celé mapě. A takové jsou téměř všechny mise, nic unikátního jen šeď a recyklace modelů. Ubisoftu se navíc podařilo podělat i to kde byly pevní v kramflecích. Mluvím o hlavním zloduchovi, ten je absolutně nevyužitý, za celou hru se vlastně jen mihne. Tam kde Vaas nebo Pagan promlouvali přímo k vám jako postavě a věděli o vaší existenci, tak tady Anton Castillo stojí někde v pozadí a nijak s vámi nepromlouvá. K čemu je vůbec dobré mít ve hře  Giancarlo Esposita když ho absolutně nevyužijete? Ovšem mnohem horší situace je pak u jednotlivých poručíků, kteří mají ještě méně prostoru. Když jsem jednoho z nich zabil a hra ukazovala jak všichni slaví, tak mě to bylo úplně jedno. Měl jsem k němu asi takový vztah jako k řadovému poskoku.

Lépe na tom nejsou ani vaši spolubojovníci. Vlastně v jistém ohledu jsou na tom hůř. Dostanou sice více prostoru ale to je spíš na škodu. Jsou pochopitelně jednorozměrní a ploší jak žehlící prkno ale naprosto mě iritovalo, že jsou napsaní jako "cool" borci a borkyně. Resp. cool jsou pokud vám je tak 10 let, jinak to jsou otravní blbci které máte chuť odprásknout krátce po poznání. A modlete se aby vás nedoprovázely na nějakou misi, jejich AI totiž dosahuje záporných hodnot a jsou schopní se jen tak točit na místě.

Ostrov samotný je docela hezký po grafické stránce a vše běhá hezky plynule. Ovšem i po tak dlohé době od vydání jsem narazil na nepěknou řádku bugů a glitchů. Což opravdu není pěkná vizitka. A jedna z hlavních předností propagovaná před vydáním, je dost velké zklamání. Mluvím o hlavním městě, Ubisoft se kasal že poprvné v sérii dostaneme skutečné obrovské město. Dostali jsme tak akorát potěmkinovu vesnici, město je totálně prázdné a bez života. Což je zarážející, protože venkov je na to docela dobře a lidé se tam promenádují nebo jezdí o sto šest.

O FC6 by se toho dalo napsat opravdu hodně, od naprosto zbytečných featur ( stavění v základnách atd. ) po zmizení perků a nahrazení je oděvy až po naprosto příšerný konec příběhu a následný end game. Ubisoft to tak konečně dokázal, tak dlouho se snažil o optimalizaci svých studii a výroby jednotlivých her, až se jim podařilo najet na skutečnou pásovou výrobu. Škoda jen že jim tím pádem odešli všichni kdo měli alespoň trochu kreativní cítění a ambice. Nejsou už schopni vytvořit originální a zajímavou hru, jen nekonečné kopie FC a AC. Vlak jim už dávno ujel a konkurence ukázala směr kterým se vydat. A opravdu to není směr ve kterém jen přidáváte tunu zbytečného balastu a donekonečna nafukujete mapu světa.

Herní výzva 2018 - V zemi nikoho: Dohrajte hru, která nemá na Databázi her žádný komentář.

Verze: Steam
Odehraný čas: 34 hodin


Unity of Command je tahová hexová strategie z druhé světové války, která se snaží navázat na skvělého Panzer Generala. Zároveň bych chtěl říct že zde budu recenzovat celou kolekci UoC, tedy včetně DLC Red Turn a Black Turn.

Rovnou přeskočím věci jako grafika nebo soudtrack. U tohoto typu her je dle mého názoru docela jedno jak hra vypadá a zvučí. Nadšenci těchto her hrají mnohdy ještě více hardcore hry, u kterých se grafické rozhraní podobá textovým oknům z windows. Co bude 90% zájemců zajímat je jak se to hraje. Nicméně pro potřeby nováčků zmíním že grafika a uživatelské rozhraní je velmi příjemné a pěkné. Je fajn že se nemusíte brodit desítkami tabulek, abyste zjistily dané info o jednotkách. Stačí jeden klik a hned vidíte jak je jednotka silná a jestli se jedná o elitní, veteránskou, normální nebo čerstvě rekrutovanou. Všechny informace tak máte hned po ruce.

Teď tedy k samotnému hraní. Narovinu, UoC není žádná hardcore strategie. I Panzer General je mnohem komplexnější a složitější. Tady nemusíte hlídat zda má divize dost pohoných hmot nebo střeliva což je trochu vtipné protože zde hraje velkou roli zásobování. V každé mapě máte zásobovací body ze kterých k vašim jednotkám proudí proviant. Zda jsou vaše jednotky zásobované záleží na několika faktorech. Předně musíte mít souvisle držené území od jednotek k depu, které území je vaše a které nepřítele je jednoduše znázorněno barvou. Za druhé, zásobovací body mají jen omezený dosah, např. 4 hexy, mimo tento dosah jsou vaše jednotky bez zásob a dlouho nevydrží ( po prvním tahu bez zásob jsou oslabené ale můžou útočit, po druhém jsou více oslabené a nemůžou útočit a po více než třech tazích jsou kompletně zdecimované a sfoukne je i nejslabší nepřítel ). Proto je životně důležité chránit si zásobovací cesty po kterých proudí proviant a zároveň postupovat podél těchto komunikací, abyste prodlužovali dosah zásobování ( je fajn že naplánujete brilantní ofenzivu přes lesík a pláně ale už moc fajn není když divize zůstanou v daném lesíku trčet protože dál už nedosáhne dosah zásob ).

UoC na zásobování hodně stojí a padá. Vlastně bych řekl že je to hlavní pilíř hry. V každé mapě tak koukáte od kud a kam směřuje tok proviantu a případně jak tento tok utnout vašemu oponentovi. Je to zábava a velmi často i výzva ale vývojáři se na tento aspekt zřejmě zaměřily až moc. Hře velmi schází větší propracovanost a rozmanitost mezi jednotkami. Je zde prakticky jen několik typů a pokud hledáte desítky druhů obrněné techniky tak na to rovnou zapomeňte. V zásadě je zde jen pěchota, motorizovaná a mechanizovaná pěchota, jezdectvo a tanky. Přesně tak, je zde všeho všudy pět jednotek které se liší jen počtem brigád a mírou zkušenosti ( už popsaná elitní.... ). Tankové jednotky jsou zcela neurčité a všeobecné, nepoznáte co za typ tanků by to mohl být. Maximum je když daná divize má například brigádu tanků KV-1, Kaťuší, ženistů atd. Tak posouváte jednotky které vypadají jedna jako druhá. A takové letectvo nebo dělostřelectvo, zde jako samostatné jednotky absentují zcela. Letectvo máte ( pokud vám ho velení povolí ) jen jako ikonku vlevo, která je navíc omezena v používání ( často jen jeden nálet za tah ). Dělostřelectvo je zde pak jen formou přidané brigády k divizi.

Jisté zjednodušení mi přišlo i v případě terénu a počasí. Ano zima má nějaký efekt na vaše jednotky, stejně tak kopce nebo lesy atd. Ale přišlo mi že se nejedná o nijak výrazné dopady, jediné skutečně významné faktory jsou řeky a města ( překonat řeku bez mostu stojí jeden tah a pokud se pokusíte zaútočit přes řeku na nepřítele bez ženistů tak můžete dát divizi pápá, města zase silně přidávají k obraně a vykopat elitní tankovou divizi ze zastavěné oblasti je fakt fuška ).

A konečně se dostávám k soubojům samotným. Ty jsou jednoduché, vyberete svou jednotku a můžete se buď pohybovat nebo útočit, případně prodloužit dosah jednotky ovšem pak už jednotka nebude po přesunu schopná žádné další akce. Pokud se rozhodnete zaútočit, pak se vám zobrazí jednoduché okno kde uvidíte předpokládané ztráty a poměr sil. Důležité je slovíčko přepokládané. Nikdy totiž nebudete mít 100% jistotu že daný střet dopadne jak bylo předpovězeno. Faktor náhody zde hraje poměrně velkou roli, což je dvousečná věc. Na jednu stranu vás každý střet bude nervovat a budete doufakt že to dopadne co nejlépe, takže se střety neomrzí, na stranu druhou ale budete vývojáře proklínat za tento faktor. Pokud chcete dosáhnout na nejlepší výsledek a vítězství ( tzn. získat důležité body na mapě v co nejméně tazích ), budete muset operovat naprosto přesně a bez chybičky. Pak stačí jeden nepovedený souboj nebo neúspěšný nálet a můžete restartovat celou mapu. Naštěstí se tento problém týká jen několika map které jsou opravdu tuhé a náročné. Vě většině scénářů je prostor pro neúspěch a jeden nepovedený střet ještě neznamená konec.

Zláštní zmínku si zaslouží umělá inteligence. V základní hře a v DLC Red Turn funguje naprosto skvěle a pořádně vám zatopí. Můžete si být jistí že se bude snažit využívat vašich chyb a podnikat četné protiútoky. Speciální případ je však DLC Black Turn, v tomto přídavku se vžijete do role Německa v operaci Barbarossa a budete postupovat skrze Sovětský svaz. UI je zde z nepochopitelného důvodu otřesná. Za celou kampaň na mě zaútočila asi 5x! Jinak se vždy defenzivně brání a přeskupuje jednotky tak ať vám jen pasivně brání v cestě. Chápu že i v reálu se Sověti zpočátku převážně bránily ale když pak dobýváte Moskvu a nepřítel jen brání, tak je to na facku.

UoC je hra která se snaží navázat na Panzer Generála ale nemá na to. V základu jde o podobnou hru ale schází ji jeho komplexnost. Velmi záleží co od hry budete čekat, pokud hledáte hardcore zážitek tak tady nepochodíte a běžte o dům dál. UoC je strategie přístupná a řekl bych i plochá, je škoda že vývojáři brousí spíše po povrchu a spoustu věcí jen nakousnou a dále nerozpracovávají. Nicméně u hry jsem se velmi bavil a probojoval se přes několik scénářů ( včetně několika alternativních ). Ostatně co jiného je ukázka toho že se bavíte, než to že po usednutí ke hře najednou udiveně koukáte že je ráno?

Splněná herní výzva. Dohrajte hru, ovládanou po celou dobu hraní jen myší.

Objevení hry The Night of the Rabbit pro mě bylo nesmírné překvapení. Pomalu jsem se totiž vzdal naděje, že by dnes ještě někdo vytvořil klasickou point and click adventuru ( nepočítám do toho adventury které využívají pixel art ). Němečtí Daedalic Entertainment ale zřejmě odmítají danou mantru o mrtvém adventurním žánru a vesele sypou jednu adventuru za druhou. TNotR není jen adventura ale je to zatraceně skvělá adventura. Od hry jsem naprosto nic nečekal ale o to víc mě dokázala strhnout a zabavit.

První věc která stojí za pochvalu je naprosto excelentní soundtrack. Jedná se o skutečně špičkový kus, který dokáže vyvolat ty správné emoce. Jednou je hravý a veselý, jindy zase zádumčivý a melancholický. Naprosto špičkově pasuje do dané hry a společně s grafikou vytváří duo které strhne.

Grafika je další silná stránka této hry. Ručně malované obrazovky jsou nádherné a vytváří dojem pohádkovosti. Ostatně celá hra je vlastně taková pohádka a dobrodružství které pohladí po duši. Je až překvapivé, jak je celá hra uklidňující a relaxační. Při hraní máte takový ten hřejivý pocit, jako když se zachumláte do deky a pijete horký čaj, zatímco venku hustě sněží.

Hru jsem označil za pohádku ale to neznamená že se jedná o infatilní dílo pro děti. Ke konci hra přitvrdí a v optimistickém díle se začnou objevovat i temnější tóny. Ostatně myšlenky zde obsažené by úplně nejmenší děti stejně nepochopily. Hra ale není prostá vtipu, nicméně nejedná se o takový ten "řachandový" humor typu Polda a jiné. Vtipy zde jsou spíše decentnější i když pár slabších kousků se najde. Za sebe musím říct že mě nejvíc pobavila postava pana Kostelnímyši a jeho syna Juniora.

Příběh a děj bych zde nerad rozebíral a prozrazoval, jedná se opět o velmi povedenou část hry a zvláště postupné gradování se povedlo. Postavy jsou zajímavé a rozmanité i vedlejší postavička má nějákou zajímavost díky které si ji zapamatujete. Ono vůbec lze poznat že zde bylo vloženo mnoho úsilí k vytvoření propracovaného světa.

Zatím samá chvála ale mé hodnocení neatakuje stovku. Proč? Bohužel ač bych nejraději tu stovku skutečně vpálil, tak mi v tom brání několik nedostatků. Hra trpí technickou nedokonalostí. Což mě u takové hry silně překvapilo a zaskočilo. Tedy ne že by to bylo nějak strašné ale pár chybiček se najde. Občas se stane že animace pohybu některých postav se z nenadání začne trhat, jindy se postavy zacyklí v určitém pohybovém setu a nejde je nijak přerušit. Jediná záchrana je opustit brazovku a zase se vrátit. Jindy jsem zaznamenal propad snímků, což je hodně překvapivé a nemilé. Nicméně žádný z těchto problémů není nijak drasticky častý ani závažný.

Co už je horší je adventuření. Bohužel TNotR má problém s adventurní náplní, což je u adventury docela problém že? O co jde, hra vás chvíly po začátku hodí do velkého světa. Máte skutečně dost obrazovek k prozkoumávání a na většině z nich se na vás obrací postavy se svými problémy. Ty pochopitelně budete časem řešit ale některé až za mnoho hodin. Jindy najdete logický problém a budete se ho opět snažit vyřešit v domění že zrovna tohle vás posune kupředu. Problém je že jen velmi obtížně lze odhadnout co musíte a můžete řešit teď a na co příjde řada až za několik hodin. Ničemu nepomáhá, že mnohé hádanky a překážky můžete řešit už na začátku ale k jejich dokončení vám bude scházet předmět, který získáte až mnohem později. Mnohé hádanky taktéž postrádají logiku a jsou tak trochu švihlé, nicméně se nikdy nedostanem k nějákým vysloveným šílenostem a vzhledem k žánru hry je i tento typ hádanek očekávatelný. A k hádankám ještě jednu připomínku. Přišlo mi že tvůrci neodhadli míru, to že řešení jednotlivých problému nikdy není úplně jednoduché jsem čekal ale vývojáři velmi často přidali jeden extra krok, který daný problém ještě prodloužil. Prostě už už jásáte nad řešením ale pak se ukáže že ještě nemáte vyhráno. Jako by vývojáři potřebovali co nejvíce prodloužit herní dobu.

A že s touhle hrou strávíte hodně času. Steam mi ukazuje 14 hodin což je na adventuru skutečně macaté číslo. A to jsem nevyzkoušel vše. Vývojáři totiž do hry přidali spoustu věcí které danou hry značně obzvlášťňují. Např. se všemi postavami můžete hrát karetní minihru. Taktéž lze své snažení nasměrovat k nalezení všech kapek vody které jsou porůznu ukryty ve hře. Takových věcí je zde více a je vidět že se zde skutečně pracovalo na tom aby TNotR nebyla jen nudná a generická adventura.

TNotR je skvělá hra, která zabaví na dlouhé hodiny. Při jejím hraní jsem si vybavil animáky Píseň moře a Brendan a tajemství Kellsu. Má několik chyb ale ty nejsou nijak fatální a vážné. Pokud máte jen trochu rádi adventury tak do téhle hry běžte, je fantastická. Já se k ní jistě ještě vrátím a zároveň jsem rád že mě přivedla k Daedalic Entertainment a jejich portfoliu.

Mohl bych tady napsat něco ve smyslu, že se Bethesda nemění a podobný vtipný úvod. Ale víte co? Situace okolo F4 je spíše smutná než vtipná. Je opravdu smutné, že někdo s takovými zdroji jako má právě Bethesda, odvede tak mizernou práci.

Co každého hned praští do očí je grafika. Ta je na rok 2015 skutečně podprůměrná. Ještě by se to dalo pochopit od nějakých menších vývojářů ale určitě ne od velké společnosti, jakou Bethesda je. Je evidentn,í že si tady někdo velmi ulehčoval práci. Proč se snažit, prostě vezmem starý engine, trošičku ho modifikujem a voila. Nevím zda je to způsobeno enginem nebo leností ale loading zde uvidíte velmi často. Pokaždé, když budete chtít vlézt do nějakého objektu, tak naskočí otravné načítání. Vážně? V roce 2015?! I Gothic 2 měl přístupné baráky bez načítání. A to je hra z roku 2003!

Když už použily starý engine, tak alespoň čekáte nějakou odladěnost. Bohužel čekat můžem ale nic nedostanem. FPS mi skákaly bez zjevných příčin tam a zpátky. A to i v lokacích které nemohli být nijak náročné na výkon. Navíc hra mi i několikrát spadla a na některých místech se kompletně zbláznila textura podlahy a já se propadnul do prázdnoty... Díky Bethesdo, nejedná se sice o tak časté problémy ale jsou tam a jednou za čas vám připomenou čí hru to vlastně hrajete. Ostatně různých menších glitchů a bugů najdete nepočítaně. Zasekávání NPC postav jsem tak už vlastně ani neřešil, to že jsou vaši společníci téměř k ničemu, je jen drobný detail. A jen tak mimochodem, jeden vedlejší quest jsem nebyl schopen dokončit, neboť se mi neobjevila klíčová osoba. Musel jsem ji přivolat skrz příkazový řádek... To jen ukazuje jak moc Bethesdě na svých hrách záleží.

Ale to pořád mluvím o technické stránce věci. Ostatně Fallout New Vegas běžel taktéž na zastaralém enginu a přesto mě bavil úkoly a prozkoumáváním. Bohužel ani zde hra nevyniká, tedy ne že by se jednalo o vyložený propadák ale není to žádná sláva. Vedlejší úkoly jsou poměrně zajímavé, hlavně díky postavám ale jejich řešení je vždy více méně stejné. Běž někam, tam to vystřílej, pak něco vem/zmáčkni a vrať se zpět. Je zde několik výjímek ale takto probíhá většina questů. Navíc vývojáři zcela nepochopitelně osekali svobodu hráče. Všechny úkoly jsou zcela lineární ( s výjímkou hlavní linky a i tam máte na výběr až v samotném závěru ), zapomeňte na několik možností jak daný úkol vyřešit. To zde prostě není. Jakoby to nestačilo, i těch vedlejších questů moc není. Vzásadě po 20-30 hodinách hraní jsem měl většinu splněnou. Což je dle mého, sakra málo na takhle velký svět, Fallout 3 i NV měli jednoznačně mnohem víc obsahu. Situaci alespoň trochu zachraňují vaši společníci kteří jsou dost zajímaví a mají vlastní názory na vaše chování. Někteří z nich mají i vlastní příběhovou linku a takový Nick Valentine je jednoznačně sympaťák.

Samotnou kapitolou jsou tzv. radiant questy. Tyto úkoly se vážou k jednotlivým frakcím ve hře. Jedná se o donekonečna generované questy které nikdy neskončí. jejich zadání je ještě primitivnější než u běžných vedlejšáků. Běž někam, tam je parta ghoulů/supermutantů/nájezdníků, zab je a vrať se pro odměnu. Nejhorší je že tyto "úkoly" se zpočátku tváří jako normální vedlejšáky. Ale až po několikátém splnění vám dojde že je to nikdy nekončící kolotoč. Jediný jejich přínos je ve zkušenostech a zátkách. Zcela mimo mé chápání je pak situace okolo Prestona. Jedná se o postavu na kterou narazíte hned na začátku hry a stane se z něj i váš společník. Problém je že Preston je zároveň členem frakce minutemanů a zadává vám radiant questy. Ty vám ovšem cpe ať už chcete nebo ne, po splnění úkolu kdy se přihlásíte o odměnu, vám okamžitě vpálí do ksichtu další úkol. Tyto questy jsou navíc časově omezené a pokud to nestihnete, tak úkol selže. Je to celé repetetivní, dementní a naprosto nechápu jak tohle někdo mohl odsouhlasit. Ostatně, toto jsem si říkal neustále. Samotné radiant questy nejsou ničím jiným než fillerovou výplní. Prostě OPĚT se někomu nechtělo dělat originální a zajímavou náplň.

Velmi zvrubně se pak zmíním o stavění osad a modifikování zbraní. Nápad dobrý, provedení ne. Stavění probíhá tak že chodíte po dané osadě ( oblast stavění je ohraničena zelenou stěnou ), dole máte menu ze kterého vybíráte dané kategorie a věci co chcete postavit. To vše pak vidíte z pohledu vlastních očí. Jako vážně. Bethesda prostě přišla na to že všichni ostatní jsou blbci a do teď to vývojáří strategií a Sims série dělají blbě. Takhle je to přece lepší a přehlednější. Nebo ne? Opět se ptám jestli tu hru vůbec někdo testoval a ještě lépe, zda někdo použil mozek. To že se v různých meníčkách a invenáři naprosto dementně orientuje a celé se to ovládá dost krkolomně, zjevně taky nikoho nezajímalo. Modifikace zbraní je fajn a vlastně mě hodně bavila. Upřímně na to že celá ta stavěcí a výrobní fáze byla hlavní tahák hry, tak se jedná o solidní propadák. Vážně jsem čekal že alespoň to co tak cpali do popředí bude řádně promyšleno a otestováno. No Bethesda se opět předvedla.

Alespoň soundtrack můžu pochválit a pěkně doplňuje atmosféru. Upřímně k F4 bych mohl napsat tunu připomínek a stížností. Celá hra působí jako narychlo slátaná věc kterou zjevně nikdo netestoval a nad kterou nikdo moc nepřemýšlel. A co je horší, je to slátaná věc která má málo obsahu. Vaše možnosti jsou zde značně omezené. Fallout 4 je v zásadě střílečka s RPG prvky, zasazená do známého universa. Rozhodně ničemu nepomáhá fakt že systém perků byl zcela vybrakován a hlavně zlobotomizován, tak že v zásadě nijak nezáleží do čeho strkáte body.

Samotnou kapitolou jsou mody, hru jsem hrál na čisto ( v závěru jsem jen přihodil Sim mod ) protože vždy chci vidět jak to vývojáři zamýšleli. F4 je hra která doslova a do písmene žebrá o mody, které z ní udělají tu hru kterou měla být. Bethesda zcela evidentně spoléhá na fanoušky že dodělají práci kterou měli udělat oni. Fallout 4 je hra s promrhaným potenciálem, ta hra mohla být skvělá a nabídnout spoustu hodin excelentní zábavy. Místo toho jsme dostali průměrnou střílečku v zajímavých kulisách a se zajímavými postavami. Bethesda udělala kostru a počkala si až ji fanoušci obalí masem a kůží.

Tahle hra je totální béčko. Neoriginální, nenápaditá a bez větších ambicí. A víte co? Vůbec to nevadí! Je to totiž skvěle zábavná hra, která vás i přes výše napsané, bude pekelně bavit. Hoši z Platinum Games mě sakra překvapili, o to víc, protože jejich Bayoneta mě zase krutě nebavila.

Vanquish je hra z roku 2010 kdy vyšla na PS3 a X360. No a tak nějak zapadla, teď se Sega rozhodla předělávat své konzolové hry i na PC a to mnohdy nevěstí nic dobrého. Takové porty jsou povětšinou zmršené a nedostává se jim potřebné péče. Naštěstí tohle není ten případ. Hra je po stránce ovládání i technické skvěle odladěná. Nekoná se žádný prstoklad, kdy pro změnu zbraně musíte zmáčknout CTRL+SHIFT+ALT+ENTER. Naopak, vše funguje tak jak už jsme si za ta léta u akcí z třetího pohledu zvykli. Stejně tak po technické stránce, nedochází k žádným pádům ani propadům frameratu.

Ale teď k samotné hře. Přeskočím příběh, stejně není o čem mluvit. Jen ve zkratce, zlí Rusové ovládli orbitální stanici a s její pomocí zaútočily na USA. Vy jakožto člen DARPA společně s mariňáky jdete Rusy ze stanice vykopat. Konec a tečka. Na nějaké zvraty a zákruty se tady moc nehraje, což není na škodu. Příběh prostě slouží jako tahoun vpřed a dává vašemu konání nějaký smysl

To co zde hraje prim je samotná hratelnost. A ta je svižná a hodně hektická. Neustále se na vás něco řítí a střílí, povětšinou je to tak třikrát větší než vy a vypadá to děsně hustě. Právě zvědavost co dalšího si na vás tvůrci vymysleli je jeden z motivátorů který vás žene vpřed. Zmínil jsem že hra je neoriginální, což není tak úplně pravda. Jeden prvek zde vyčnívá, jakožto člen DARPA jste obdařen speciálním oblekem, který je vybaven motorem na zádech. Ten umožňuje klouzat po podlaze v závratných rychlostech a ještě zpomalovat čas. Což je nejen děsná zábava ale hlavně užitečná věc, nepřátel se na vás budou valit hromady , takže rychlé přesuny jsou klíčové.

A to je tak nějak všechno. Vanquish je prostě zábava, tvůrci evidentně neměli ambice dělat nějaké intelektuální dílo ale "jen" poctivou hru. Zamrzí snad jen krátkost hry, kdy na normal obtížnost mi hra zabrala 5 hodin. Ale bylo to pět naprosto skvělých hodin.

PS: Závěrečné titulky jsou zpracovány originálně a takhle by to mělo dělat víc vývojářů.

Darkest Dungeon je hra kterou miluji a nenávidím zároveň. Je to hra, která ač dokáže naštvat a rozpálit člověka do běla, přesto se k ní vrátí a zkusí své štěstí a taktiku znovu. Stejně jako člověk trpící závislostí na automatech i já jsem této hře propadnul a neustále zkoušel své štěstí v dungeonech s vidinou toho že: "Tentokrát to určitě výjde".

DD není hra o příběhu, ten zde sice je ale nestojí za řeč. Přijíždíte k sídlu svého předka, který vám poslal dopis, ve kterém prosí o nápravu svých strašlivých experimentů a objevů. Tato jednoduchá premisa, slouží k objasnění proč budete najímat dobrodruhy ( slovo hrdinové se zde úplně nehodí ) a posílat je do temných jeskyní a kobek. A že jich budete najímat hodně.

Zpočátku se hra nejeví nijak složitě nebo obtížně. Prostě najmete dobrodruhy a utvoříte max. čtyřčlenný tým. Postav je hodně a každá třída má několik schopností. Je zde klasická léčitelka, která může léčit nebo omračovat nepřátele, malomocný, který se hodí do první linie jako frontový bojovník a mnoho dalších. Vtip je v tom že jejich pozice v družině není pevně určená, tzn. že záleží jaké aktivní schopnosti dobrodruhovy navolíte. Některé lze použít jen když postava stojí na pozici 1, jiné naopak lze aktivovat jen na čtvrté. To zní dost divně že? Jde o to že DD není hra ve 3D, svou partu sledujete z boku, tedy pěkně 2D. Pohybujete se s nimi pak zleva do prava a během prolézání dungeonů narážíte na různé interaktivní prvky, jako jsou truhly, knihy, oltáře atd. No a pochopitelně na nepřátele, pokud narazíte na nepřátelskou bandu, tak se obě skupinky postaví proti sobě a začne tahový souboj.

Potud stále jednoduché jako facka, prostě vezmete partu, nějak ji roztřídíte a pošlete na výpravu. No a tam možná dostanou na budku. Je mnoho způsobů jak průchod dungeonem pohnojit. Klidně můžete kliknout na štos knih a váš dobrodruh se z nově získaných informací vystresuje tak moc až začne být paranoidní. Což je problém, protože paranoidní postava si občas může dělat co chce, třeba uprostřed boje majznout vaší léčitelku která už klepe smrťákovy na dveře a tím ji definitivně odpravit. Nebo prostě potkáte skupinku oponentů na kterou použijete nesprávnou strategii. Způsobů jak selhat je skutečně mnoho a hra vám bohužel nic neulehčí.

Je fajn, když se najde hra která vás nevodí za ručičku a nevysvětluje každou prkotinu, naneštěstí DD vám nevysvětlí skoro nic. Na většinu věcí si musíte přijít sami. Což se týká i dost podstatných věcí a tak budete postupovat metodou pokus omyl, kdy u každého neúspěchu hrozí že se vrátíte o několik hodin nazpět a budete muset začít trénovat novou skupinku od píky. Což je značně nemilé protože dostat nýmandy z levelu 0 na 6 trvá dlouhé hodiny.

A tady se dostáváme k největší slabině hry, DD je 2D taktické RPG. Takže logicky čekáte, že pokud vezmete ty správné hrdiny a dáte je do správných pozic a budou mít chytře navolené schopnosti, tak úspěch se musí dostavit. No, ano i ne. Pomiňme teď to že najít tu správnou kombinaci je na desítky hodin ( pokud se nepodíváte na internet ), tak i s dobře navrženým týmem prostě čas od času narazíte. Na vině je náhoda. Bohužel v DD náhoda hraje podstatnou roli kterou nelze nikdy zcela eliminovat. Ano i u takového XCOMu hraje náhoda jistou úlohu ale na rozdíl od něho, DD chyby neodpouští a to ani když nejsou vaše. Úplně stačí když váš psovod na levelu 6, plně vylepšený a ještě ke všemu podpořený dvěma artefakty ( které zvyšují hodnotu úniku ) schytá dvě kritické rány za sebou a už se vezete . Co? Že má hodnotu úniku na 65? No a? Klidně může mít i milión ale když vám padne špatná kostka, tak máte prostě smůlu. A to je problém, díky tomu nikdy nebudete mít takový ten pocit zadostiučinění, že teď už hru znáte a po dlouhé době jste nad ní konečně zvítězily. Ne, klidně se může stát že váš tým, do kterého jste vrazily hromadu peněz a času prostě umře a to ještě ne vaší vinou.

Náhoda zde zkrátka hraje mnohem větší roli než u zmíněného XCOMu. Je sice fakt že pokud skutečně najdete správný recept na tým, tak značnou část nebezpečí tím eliminujete a 9/10 dungeonů projdete v pohodě ale v tom desátém se to prostě podělá a to klidně u prvního souboje. V nejhorším případě ztratíte celou skupinu a nezbývá vám než nabrat nový tým a grindit jako pominutí.

Grindování je pak druhý velký problém hry. Ze začátku si to pochopitelně neuvědomujete a nepříjde vám to nijak hrozné. Prostě prolézáte dungeony, levelujete hrdiny, vylepšujete budovy a porážíte bossy. Nicméně po dosažení určité hranice, nastupeje nuda a frustrace, podpořené grindem. Jak jsem psal, vylevelovat hrdiny na nejvyšší šestkovou úroveň trvá skutečně několik hodin a protože máte těch týmu několik bude vám trvat několik desítek hodin než vycepujete celou vaší soupisku na nejvišší level. Pochopitelně vám i někdo umře atd. A tady nastává ona svízel, v době kdy vaši první hrdinové dosáhnou 5-6 úrovně nastává stereotyp. Hru už znáte a bosse už máte pravděpodobně složené. To jediné co vám zbývá je pokořit onen titulární Darkest Dungeon. A na to budete muset vycepovat většinu svých hrdinů. A tak začíná kolotoč chození do dungeonů, nakupování artefaktů a cepování hrdinů. Tahle fáze navíc trvá i několik desítek hodin. Což je skutečně útrpné a pokud vám navíc umře někdo z vaší vyšší ligy, tak je to na zabití.

No a někdy v této fázi hry už to není o zábavě ale o tom dotáhnout věci do konce. Ta zábavná část už je prostě v tahu. Ničemu nepomůže ani fakt, že bossů není nijak mnoho a navíc se neustále opakují. Takže v dungeonu úrovně 1 půjdete zabít přerostlé prase abyste pak o několik hodin později v třetí úrovni toho samého dungeonu zabily to samé prase znovu, jen prostě bude mít víc zdraví.

DD je zkrátka hra u které se budete nejvíc bavit na začátku a uprostřed. To prozkoumávání světa a zjišťování jak zde věci fungují je vážně skvělé. Hra vás bude neustále překvapovat a vy se budete sanžit s nastalou nepřízní osudu poprat. Támhle váš dobrodruh získal negativní vlastnost která mu dává až nezdravý zájem o mrtvá těla. Dáte ho léčit nebo raději ušetříte peníze na něco jiného? A kterou budovu vylepšíte teď? Hospodu, kostel nebo snad kovárnu? Později už máte hru prokouknutou a topíte se v penězích, přičemž se snažíte vylevelovat svoje postavy. Jistě vetšina her u konce už tolik nebaví ale tady je ten konec roztáhnut na několik desítek hodin.

Snažil jsem se vypsat věci na kterých hra stojí a padá, přesto ještě musím zmínit krásně depresivní grafiku a atmosféru goticko-lovercravtovského hororu.

Druhý díl Draculovské pentalogie jsem začal hrát hned po díle prvním. Čekal jsem že dostanu přinejmenším stejný zážitek a protože jsem si jedničku užil, tak na dvojku jsem se dost těšil. Bohužel, ačkoli byly zřejmě oba díly tvořeny jako jediná hra a později rozseknuta na dva díly, tento přírustek se svému předchůdci nevyrovná.

Nemá smysl tady mluvit o grafice, grafickém rozhraní nebo ovládání. To vše zůstalo při starém, ostatně hry vyšly ve stejný rok, takže se žádné převratné změny nekonají. Jen telegraficky- grafika je pořád na úrovni a výjma animací postav i dnes ucházející. Inventář a grafické rozhraní je stejné, s jedinou novinkou a sice teď lze kombinovat některé předměty. Ovládání je pořád stejné, pohled z vlastních očí a rozhlížení se do všech světových stran, za účelem hlednání aktivních míst.

A tady se dostáváme k největšímu mínusu a zároveň zabijáku hry. Aktivní místa, jsou naprosto dementně umístěna. A to tak, že fakt hodně dementně. Představte si pixelhunting a teď to vynásobte 3x. Je zcela běžné že aktivní místo, je někde umístěno na jednom prťavém pixelu a je extrémně snadné ho minout. V zásadě se tak hráč promění ve vysavač, ve snaze najít jakékoli aktivní místo projíždí celou obrazovku jako blbec. A ani to vám nezaručí že něco najdete! Jak jsem psal, místa jsou opravdu dána na jednom pixelu a navíc ještě čas od času hapruje detekce. Takže i když se trefíte, stejně nemáte zaručeno že se změní kurzor... Je to naprosto frustrující a nepředstavitelně otravné. Vývojáři si toho byly evidentně vědomi a místo toho aby s tím něco udělali, tak záměrně tento systém podporují. Jak jinak si mám vysvětlit že v postupu dál jsem potřebal najít jeden milimetřík aktivní podlahy? Jindy je to zase kousek zdi....

Jakoby to nestačilo, vývojáři se rozhodly vám ještě ztížit práci. Důležité předměty k postupu dál, jsou mnohdy ukryty ve tmě nebo na špatně viditelných místech. Vážně? VÁŽNĚ?! Jenže to není všemu konec. Ve hře se na rozdíl od prvního dílu nachází více puzzlů a hádanek. Což je fajn, minule jsem si na to stěžoval, tak tady bych měl být spokojený ne? Pominu-li že puzzly trápí pixelhuning, tak dalším problémem je že jsou mnohdy dost zmatečně podány. Tvůrci vám časo nedostatečně vysvětlí co po vás vlastně chcou, jindy vás nápovědou spíše zmatou než pomohou a v neposlední řadě jsou některé puzzly děs, protože musíte hledat aktivní místa, což je v téhle hře peklo ( pokud by to teda do teď někomu nebylo jasné ). Upřímně, ne všechny hádanky jsou zlé a spousta z nich je vlastně dobrá, jenže téměř všechny trápí nějaký ten neduh, za který vy nemůžete. Situace kolem hledání, co je aktivní a s čím můžete něco dělat, je natolik zoufalá, že jsem od půlky hry jel s návodem. Nejsem na to hrdý ale prostě frustrace je tady opravdu vysoká, mnohdy totiž víte co mate udělat, jak to udělat ale nemůžete najít jeden blbý pixel. Jinýmy slovy znáte řešení ale hra vás nutí k otravnému šmejdění po obrazovce.

Ve světle těchto blbostí a frustrujících otravností, tak téměř zanikne docela fajn příběh a atmosférické lokace. Londýn je plný zajímavých míst, jen škoda že se tvůrci snížily k recyklaci. Do spousty lokací se budete vracet opakovaně, což je později trochu otravné. Příběh zde navazuje na předchozí hru a zároveň si více půjčuje od Stokerovy předlohy. Na rozdíl od prvního dílu, je zde více akce a to doslova. Vývojáři se pokusily zde zpracovat akční vsuvky. Což běžně vypadá tak že se někde objeví nebezpečí a na vrchu obrazovky vám ubíhá čas. Naštěstí tyto pasáže nejsou tak časté a hlavně nejsou nijak zvlášť frustrující. Řekněme že mohlo být hůř.

Druhý díl tak nedosahuje ani zdaleka kvalit jedničky. Hra jako taková vlastně mohla být dobrá, má příjemnou atmosféru, fajn příběh, více puzzlů a je delší než předchůdce. Ovšem vinou vinou výše zmíněných nedostatků je mé hodnocení o dost nižší. Alespoň že se mi vyhly technické problémy, hra má jen mírně sníženou citlivost myši, kterou se mi nepodařilo změnit. Občas sem si říkal jsetli tuhle hru nedělali borci z LJN.

Když jsem Prey kupoval a následně instaloval, tak jsem od hry nic nečekal. Rozhodně ne po všech těch veletočích, které tato hra absolvovala. Čekal jsem přinejlepším, mírně nadprůměrnou hru. No, jen těžko jsem mohl očekávat, že se z Prey nakonec stane můj adept, na hru roku.

Z různých propagačních materiálů, jsem si nemohl přesně utřídit, co Prey vlastně je. Je to horor? Survival? Střílečka? Vlastně tak od všeho trochu ale žádná z těchto složek není úplně dominantní. Předně, Prey není horor, ačkoli to tak z různých PR materiálů mohlo vyplynout. Bát se budete možná na začátku a to ještě max. pár minut. V momentě kdy dostanete do rukou první zbraň, strach opadá. To ovšem neznamená, že by pak všechno bylo ok. Prey spíše sází na takový ten tísnivý pocit, že je něco moc špatně a vy jste totálně v háji. Prostředí, které by mělo být bezpečné a plné lidí, je teď zamořeno mimozemskou formou života a plné mrtvol. Typhoni jsou dost zajímaví nepřátelé a přirovnal bych je ke Xenomorfům. No spíše k vetřelci z prvního dílu, nic moc o nich nevíme a co víme je spíše znepokojivé.

V boji proti šmejdu z vesmíru ovšem nebudete mít holé ruce. Jako první dostanete hasák ( páčidlo to není ale co se dá dělat ), kterým budete mlátit všechny podezřelé předměty okolo, v obavě před mimikem který na sebe dokáže brát podobu všedních předmětů. Následně vyzkoušíme asi nejzajímavější zbraň. Gloo cannon který střílí rychle tvrdnoucí lepidlo. To je velmi užitečné, ať už chcete znehybnit nepřítele nebo jen vyskákat na nedostupná místa. Následuje klasika v podobě pistole a brokovnice, které svůj účel plní dokonale. Zvláště taková brokovnice vylepšená na maximum, dokáže udělat z nepřátel jen hrudky slizu. Zbraně se totiž dají i vylepšovat a to v několika ohledech, jako je poškození, počet nábojů v zásobníku atd. Výčet zbraní pak uzavírá Q-paprsek a několik typů granátů. Zvláště ten recyklační je zajímavý, jeho účel spočívá v recyklování na základní materiál a recykluje vše, židle, nepřátele ale i vás. Takže stačí hodit počkat na "výbuch" a pak posbírat materiál který se hodí pro výrobu věcí.

Výroba věcí je jednoduchá. Po stanici se válejí různé věci, od pomačkaného papíru po kusy drátu, je toho fakt hromada. Vy tenhle šrot posbíráte a v přílušném stroji vyhodíte, následně zrecyklujete na základní suroviny ( organické, železo atd. ) a seberete. V dalším stroji pak můžete věci vyrábět, ovšem jen pokud máte dost materiálu a plán na výrobu daného předmětu. Vyrábět pak můžete náboje, zbraně, granáty nebo třeba neuromody.

Neuromody jsou důležité, protože díky nim si můžete pořizovat další schopnosti. Chcete mít větší sílu, ať můžete odtáhnout tu těžkou bednu, která blokuje pruchod do místnosti? Ale jistě, nebo mít víc zdraví? Žádný problém. Stačí jich mít dost a schopnosti jsou vaše, včetně těch Typhonských. Ovšem na ty pozor! Pokud do sebe budete ládovat jednu mimozemskou schopnost za druhou, tak se vystavujete riziku, že už nebudete moc lidští a kulometné věže vás pak budou pokládat za jednoho z nepřátel.

Kulometné věže, zdravotní roboti atd., to vše je na Talosu 1 a ještě mnohem víc. Prostředí je prostě super, nejen graficky ale i level designem. Je vidět že někdo vážně přemýšlel nad tím, jak by na takové stanici lidé mohli žít. Styl art deco je všudypřítomný a vážně pěkný. Navíc je příjemné že tvůrci vám dávají svobodu v řešení problémů. Chcete se dostat do bezpečnostní budky? Proměňte se v hrnek a proklouzněte okýnkem, nebo nahackujte dveře. Zároveň ale musím znínit věc která se mi nelíbila. Prostředí je rozděleno do samostatných zón které jsou od sebe oddělené loadingem. To zprvu nevadí ale postupně to začne být víc a víc otravné, nehledě na to že nepřátelé se po každém opuštění lokace obnoví. Není to tak hrozné, lokací není tolik a jedná se o velké prostory ( podpora života, můstek, arboretum atd. ) takže to není tak, že by se nahrávala každá místnost. Nicméně, přece jen to v zvláště v závěru otravuje. Zlášť když plníte vedlejší úkoly a rotujete mezi několika lokacemi.

Kromě vedlejších úkolů je tu i ten hlavní ale o něm bych nerad něco prozrazoval. Snad jen to že vás žene neustále kupředu abyste zjistily jak to vlastně všechno je. Pro mě bohužel nastal po půlce jistý zlom, kdy jsem tušil jak to asi dopadne a přesně tak se i stalo. Nicméně je to dáno i tím jestli sbíráte všechny audio nahrávky a tak si skládáte střípky příběhu. Bohužel k příběhu se váže ještě jedna moje výtka a tahle je zásadnější. V jistý moment nastane příběhový zvrat který pro mě srazil hodnocení o několik bodů. Těsně před koncem hry, přijede na stanici šéf bezpečnosti Dahl. Jeho úkol je vyčistit stanici od veškerého bordelu, což zahrnuje i vás a ostatní přeživší. Od té chvíle, se budete v každé lokaci, potýkat s velkým počtem bezpečnostních dronů. Bojovat s nima nemá smysl protože na rozdíl od Typhonů, se jejich ztráty nahrazují okamžitě v terminálech. V zásadě tak budete sprintovat co nejrychleji ke konci hry.

Pey je pro mě téměř dokonalá hra. Nic jsem od ní nečekal a přesto mě naprosto překvapila. A po dlouhé době je to hra ke které sednu a dohrávám až ráno. Má drobné vady a chybky ale nic fatálního. Ještě dodám že to je také konečně skvělé sci-fi, dojem ze hry mám tak jako z dobré sci-fi četby.

A teď...pane bože....JE TO TA ZEĎ!!!

Už delší dobu jsem nehrál nějakou klasickou adventuru, problém je že většinu těch známých mám už projetou. Naštěstí jsem si všimnul, že vlastním na mém GOG účtu, celou pentalogii Draculovských adventur. Nebyl čas ztrácet čas a huspnul jsem rovnou do prvního dílu.

Jedná se sice o adventuru ale o adventuru viděnou z vlastních očí. Stejně jako třeba série Atlantis nebo Myst. Klasicky se tak rozhlížíte po okolí a když se někam chcete vydat tak se objeví velká směrová šipka. Jistá nevýhoda tohoto typu her je, že mohou snadno sklouznout k frustraci, vinou špatně viditelných aktivních míst. Naštěstí to není zdejší případ a nenarazil jsem ani na jedno místo které bych nemohl hned najít. Ono těch míst kde jde něco dělat, ani moc není. Hra je totiž až překvapivě krátká.

Nepovažuji se za adventurního génia, a často končím u postupu "zkombinovat všechno na všechno". Ovšem zde, jsem nenarazil ani na jeden jediný zádrhel a hrou jsem prosvištěl za 3 hodinky. Což je na adventuru ( nota bene adventuru z roku 2000 ) skutečně překvapivě málo. Je to dáno i tím že zde vlastně klasických puzzlů a hádanek moc není. Až na samotném konci se hra trochu rozšoupne ale to už je celkem pozdě. Většina zádrhelů je navíc striktně logických a vzhledem k tomu, že budete mít u sebe vždy jen málo předmětů, tak zásek skutečně nehrozí. Navíc tvůrci až nezdravě využívají jeden předmět, který vyřeší většinu už tak po málu hádanek. Krátkost a jistá jednoduchost hry může být zápor i klad. Ano hra je krátká ale za to je i více intenzivní. Hra vás neustále odměňuje i na dnešní dobu stále slušnými animacemi. Díky tomu neztrácí tempo a působí více "filmově".

Animace jsou solidní a v roce 2000 to muselo být opravdu lákadlo na hráče. Dnes už pochopitelně hra zestárla a jde to vidět hlavně na animacích postav, nicméně žádná tragédie se nekoná. Samotná hra mi pak přišla hezká a i pro dnešního hráče stravitelná. Díky grafice pak můžeme vidět všechny ty ponuré lokace jako katakomby, hrad ale i venkov. Atmosféra hry je parádní a máte-li rádi staré gotické horory od Hammeru, tak tady si vážně příjdete na své. A to i když hra navazuje na Coppolův snímek z roku 1992 ( který se mi moc nelíbil ). Atmosféra prostě hraje prim.

Soudtrack zde sice je ale abych pravdu řekl, tak mě nějak nezaujal a spíš prošuměl. Určitě dokresluje atmosféru ale o nějakou pecku se nejedná. Ani anglický dabing mi nepřišel zrovna dvakrát kvalitní, což společně s absencí titulků ( anglických, hra u nás vyšla v komplet české verzi ale tu se mi nepodařilo sehnat ) zamrzí.

Dracula je zábavná adventura která je sice krátká ale o to více svižná. Absence záseků a frustrujících pasáží je spíše plus a ačkoli bych uvítal více puzzlů, hádanek a větší délku, tak si nemohu stěžovat. Hra je správně atmosférická a i dnes neudělá ostudu svým grafickým zpracováním. Je dost pravděpodobné že původně byla vytvořena jedna hra která byle ale později rozseknuta na dva díly. Ostatně díl druhý Dracula: The Last Sanctuary, vyšel ten samý rok a využívá prakticky stejné rozhraní, grafiku i hudbu. Ať to bylo jak chtělo, já jsem s Resurrection spokojený a směle se pouštím do dalšího dílu.

Hra Undertale vyvolala při svém vydání docela pozdvižení. To jsem zaregistroval a o hru jsem se i trochu zajímal. Po zevrubném prozkoumání a s mírně zdviženým obočím, jsem konstatoval že bych tomu mohl dát šanci. No, poněkud se zpožděním jsem se dostal ke hře až teď. Je to hra dobrá, nebo špatná? Podle mého hodnocení lze usuzovat že mě hra moc neuchvátila ale je to trochu složitější. Undertale je totiž dle mého hra dost rozporuplná.

Už samotná grafika je docela zvláštní. Ačkoli je funkční a až překvapivě detailní, zároveň vypadá jako by celou grafickou stránku někdo spatlal v Malování. Ničemu nepomáhá ani samotná stylizace a vzhled monster. U některých jsem si říkal že je fakt povedený, zatímco u dalšího už jsem nechápavě kroutil hlavou.

Překvapivě mě zaujal soudtrack, který se dle mého hodně povedl. A příjemně dokresluje v některých lokacích atmosféru.

Nicméně to hlavní a stěžejní na téhle hře je její obsah. Postavy, postavičky a příběh, to je na čem hra stojí. A padá. Množství nápadů a ujetostí je zde skutečně nevídané. Když už si myslíte že tohle nic netrumfne, tak hned za rohem se přesvědčíte o opaku. Hra je silně zaměřená na hůmor a vtípky všeho druhu. Což je na videohru neobvyklé, většina her se spokojí s pár vtípky či easter eggy. Undertale je ale na legraci postavený a vychází mu to. Nepamatuji si kdy jsem naposledy u hry vyprskl smíchy. Ovšem pod touto komediální slupkou je i druhá vážnější a dojemnější rovina. Překvapení je že obě vrstvy se navzájem neruší a netlučou. Tak v čem je problém? Toby Fox to na vás hrne horem spodem. To co je ze začátku fajn a legrace je později únavné. Bezbřehá fantazie a neustále šílenější postavy a situace se postupně zají a zevšední. Problém je v tom že VŠICHNI jsou nějak střelení nebo zvláštní. Hra jakoby neměla žádné mantinely a hranice za které už by teda nešla.

Samotný gameplay je pak rozdělen mezi boj, puzzly a kecání. Nejvíce budete bojovat, resp. "bojovat". Kromě klasického zmlácení oponenta do kulata, ho můžete i mírumilovně ukecat a přesvědčit aby se vzdal. Volba mezi násilím a pacifismem má pak dopad i na další postup hrou a jedním z konců. Ať už budete kecat nebo mlátit, vaše prsty si neodpočinou. Po každém vašem tahu a volbě následuje minihra kdy se musíte s malým srdcem vyhývat nepřátelským projektilům a nástrahám. Je to značně akční a zábavné ale jako vše i toto na konci poněkud omrzí a navíc někteří protivníci jsou opravdu frustrující. Hra obsahuje i RPG prvek ale ten mi přišel velmi primitivní. Ve hře není moc zbraní ani zbrojí a většina předmětů je jídlo které vám obnoví zdraví. Puzzlů je ve hře pár a v zásadě nejsou nijak těžké, max. vytuhnete na pár minut. Škoda, více puzzlů mohlo hru oživit.

Undertale je skutečně hodně originální počin a je i zábavný. Bohužel čím déle jsem ho hrál tím méně jsem se bavil. Přišlo mi že Toby Fox na mě hází své nápady bez ladu a skladu. Navíc neustálé bojování mi po čase přišlo značně repetetivní a únavné. naštěstí není hra nijak dlouhá a do 7 hodin ji máte projetou. Za sebe říkám že méně je někdy více.

Uncharted: The Lost Legacy je datadisk/pokračování k Uncharted 4: A Thief's End. Ačkoli se jedná o menší dílo a i mechanismy a celkově struktura hry je převzata ze čtvrtého dílu, příběhově se jedná o nepřímé pokračování. Přiznám se že oznámení dvou žen jako hlavních hrdinek, mě značně znervóznilo. Bál jsem se, že se bude jednat o rádoby drsné holčiny a úlitbu dnešním trendům. Naštěstí se nic z toho nekoná a jak Chloe tak Nadine jsou obě v pohodě a jedná se o perfektní náhradu za Nathana a spol.

Po stránce mechanik a hratelnosti se jedná o to samé jako u dílu čtvrtého. Zajezdíte si s džípem, budete se schovávat ve vysoké trávě a tiše eliminovat nepřátele a pochopitelně i vyřešíte nějaké ty puzzly. Vážně, žádné novinky se tady po této stránce neobjeví. Což není na škodu, fungovalo to ve čtyřce a funguje to i tady. Navíc díky krátkosti zde tyto věci ani nestačí zevšednět nebo nudit.

Nenudí ani příběh a postavy. Už jsem psal že obě holky jsou ok. Nicméně se jedná o opravdu povedenou dvojku, neustále se špičkují a dobírají si jedna druhou. A ne vždy v dobrém. Chemie mezi nima funguje a zároveň se nikdy nestanou otravnými automaty na rádoby cool hlášky. Mírnou výtku mám jen k Asavovi, což je záporák tohoto dílu. Díky kratší délce nedostává tolik prostoru a tak ho poznáme spíše zkratkovitě. Nejedná se o nic strašného ale více prostoru pro něho by určitě neškodilo, poté by pak nemusel působit jako typický záporák.

To co tady hraje prim je ale opět pocit objevování a dobrodružství. Opět se tak dostaneme na ztracená místa a k zapomenutým artefaktům. Je třeba říct, že Naughty Dog opravdu umí navodit ten pocit, jako když se díváté na dobrý dobrodružný film ale s tím rozdílem, že ho hrajete a jste tak přímými hybateli děje.

Hra vypadá velmi hezky i na základní PS4 a i náročnější scény si drží stabilní framerate. Celkově je hra velmi povedená a zábavná. Naughty Dog se evidentně pokusily o to zda bude jejich formulka fungovat i bez Nathana. A ona funguje a velmi dobře. Snad jen zamrzí absence jakékoli novinky a trošku slabší záporák.

Assassin's Creed Origins má být díl který opět nastartuje zvolna upadající sérii. Upřímně si myslím, že ačkoli je zde mnoho změn a mnohé určitě k lepšímu, tak spousta věcí zůstává vlastně při starém a tím táhné Origins ke dnu.

Začněmě pozitivy a rovnou tím největším pozitivem který celou hru táhne vzhůru. Egypt. Egypt! EGYPT. Zdejší Egypt je vážně něco. Je tak skvěle vymodelovaný a hlavně vystavěný, že máte pocit jakoby jste tam fakt byly. Zdejší chrámy, pevnosti a rozvaliny jsou vyvedeny s až maniakální přesností a vidět zdejší pyramidy ještě než je zcela ohlodal zub času je fakt paráda. Nejde ale jen o stavby ale o prostředí jako takové. Ta chuť neustále objevovat a zkoumat co je za další dunou je neskutečná. Prostě Ubisoft znovu dokazuje, že jde li o převedení historických míst, do herní podoby a zprostředkovat nám jak to asi vypadalo, tak nemá konkurenci.

Ruku v ruce s prostředím jdou i lidé a těch je tady požehnaně. Ve větších městech už se jedná o solidní zástupy a opět tak navozují pocit skutečného místa. Někteří vám i zadají nějaký ten vedlejší úkol. A tím se dostáváme k hlavnímu negativu hry. Příběh, ať už hlavní nebo vedlejší mise, je velmi slabý. Téměř všechny vedlejšáky jsou na jedno brdo a vystupuje v nich nějaký zlý Řek/Říman kterého je třeba odstranit. Časem, už to začne hodně otravovat a zároveň se to stává víc a víc směšnější. Když už si v Ubisoftu daly takovou práci o zjišťování daných reálií, tak mohli zapracovat i na vztazích mezi jednotlivými národy. Zde totiž Řekové vystupují málem jako okupanti a nebozí Egypťané jako utlačovaný národ ( takhle to fakt nefungovalo, ano, byly tam třenice a třídní rozdíly ale pokud by se Řekové, chovali tak jako ve hře, tak je Egypt imrvére po dobu panování Ptolemaiovců v občanské válce ). Po čase jsem už vedlejší mise plnil zcela mechanicky a jejich zadání mi šlo jedním uchem tam a druhým ven.

Bohužel ani hlavní linka situaci nijak nevylepší, spíše naopak. Prakticky celá hlavní linie je jen odstraňování jednotlivých cílů. Přičemž se postupem času prozabíjíte až na vrchol vašeho zabijáckého listu. Vaše cíle nemají žádné charisma ani osobnost. Prostě se tam na pár minut objeví, řeknou pár vět, maximálně je lehce nastíněn jejich charakterový rys a poté je bez jakéhokoli vzrušení odpravíte. Žádný charismatický záporák se nekoná, prostě jezdíte po Egyptě a zabíjíte skoro-bezejmenné cíle.

Co se týče záporáků, můžeme s klidem aplikovat i na hrdiny a ostatní postavy ve hře. Všechny, snad kromě Bayeka, jsou absolutně nazajímavé a už po pár minutách jsem je pouštěl z hlavy. To se pak těžko buduje nějaký epický příběh. Díky všem těmto věcem jsme pak "epický" závěr prozíval. Mimochodem mám čím dál větší podezření že Ubisoft se snaží tak nějak polorestartovat celou značku. Assassíni a Templáři ( + jejich předchůdci zde ), sci-fi prvky atd. jsou čím dál více upozaďovány a jsou tam jen proto že se jedná o danou značku ale prim hraje dané prostředí.

Prim také hraje boj a tady si ho užijeme dosytosti. Předně je třeba říct že změna bojového schématu hře prospěla. Boj je teď více akční a nepůsobí tak blbě, než když na vás v předchozích dílech jednotliví protivníci nabíhaly jako prasata na porážku a zbytek čekal až na ně dojde řada. Na druhou stranu zde ubylo takových těch cool momentů, kdy jste efektně skosily několik nepřátel v řadě. Alespoň že zůstala docela fajn dorážecí animace posledního protivníka. Každopádně zbraní na dorážení budete mít víc než dost ( meče, sekery, palice atd. ), přičemž jednotlivé druhy zbraní mírně mění hratelnost. Dva meče jsou rychlé ale dávají menší poškození zatímco palice je pomalá ale dává rány jak z děla. Souboje mají bohužel i stinnou stránku a sice Bayek má tendence se zasekávat o různé menší překážky. Také kamera mě dost zlobila a hlavně v interiérech měla tendence se zbláznit nebo zaseknout v určitém úhlu.

Samozřejmě ani tady nesmí chybět různé sběratelské předměty a místa která budou čekat jen na to až je objevíte. Naštěstí zde Ubisoft zapracoval a výrazně zredukoval daný počet sběratelských věcí a věcí na objevení celkově. Díky tomu už není taková otrava snažit se o dokončení hry na 100%. Všemu rozhodně pomáhá i systém provincii, takže na vás nevyskočí vše najednou. Aktivit je zde přehršel, od prolézání starověkých kobek přes "dobývání" pevností až po změření sil s válečnými slony. Je toho dost ale hlavně je to střídmě dávkováno.

Grafika je pak nádherná a na rozlišení 2K je jen radost pohledět. Naštěstí se mi vyhly grafické bugy a glitche které postihly snad všechny ostatní díly v této sérii. Technická stránka mi obecně přišla lepší než např. u Unity nebo Syndicate. Párkrát se mi hra trhla a jednou zamrzla úplně, jinak však všechno šlapalo bez problému.

Nový Assassin's Creed je pro mě spíše naprosto famózní výlet do minulosti a prozkoumávání starověkého Egypta. Příběh a postavy nestojí za nic a zde bohužel Ubisoftu, ujíždí vlak drahnou dobu ( v téhle sérii snad stál po příběhové stránce za něco jen druhý díl a datadisky k němu + možná ještě trojka ale tam byl zase zcela marný Connor ). V něčem se tenhle díl zlepšil ale ve spostě věcí je vše při starém. Nebýt toho skvělého Egypta tak je to o dost horší.

Na Wolfa jsem se fakt těšil, o to víc když minulý díl byl fajn. Ale to co jsem dostal, jsem fakt nečekal. Jsem vážně jediný komu ta hra příjde strašně mimo? Naprosto příšerné jsou postavy a příběh. A to tak že mě to donutilo přestat hrát hru. Po 8 hodinách už fakt nejsem schopen dál hrát. Wolf byl vždycky jistým způsobem ujetý a béčkový ale tohle je fakt něco. Všechny postavy jsou naprosto nesympatické karikatury a rádoby cool drsňáci. Všemu vévodí Grace Walker kterou jsem měl chuť zabít už pár vteřin po seznámení. Nejhorší je, že samotní vývojaří evidentně na příběh dost tlačí, takže se nedá moc ignorovat. Jako fakt nechápu, tu snahu, na jedné straně přinést trošku vážnější tón v podobě Blazkowicze a Anji. Ale to je okamžitě smeteno ze stolu nějakou postavičkou, nebo scénkou, která se tam přimotá. Ještě vážně se mi u hry nestalo, že by mě natolik znechutily postavy a příběh abych ji odložil. Přiběh samotný má hromadu děr a deus ex machina momentů. Jasně u her se to většinou tolik neřeší, kór u Wolfa ale tady prostě samotní autoři na příběh evidentně tlačí, takže to nemůžu jen tak přejít. Postavy jsou naprosto ujeté a mimo. Ano, Wolf byl béčkový ale nikdy nebyl takhle střelený.

Po stránce herní je to už lepší a kosení nácků je docela zábavné. Nicméně, nevýrazný leveldesign a podle mě nic moc pocit ze střelby opět táhnou hru dolů. Hře chybí více zapamatovatelných misí. Pár momentů se sice najde ale je jich málo. Navíc mám pocit že vývojáři až nezdravě kopirují díl předchozí jízda na robopsu X jízda na robotovi v jedničce, let na Venuši X let na Měsíc.

Jako by toho nebylo dost, hra mi konstaně padala a zamrzala. Graficky se pak jedná o standart a nic extra zde není.

Za sebe tedy dávám palec dolů. Na nového Wolfa jsem se hodně těšil ale nedostal jsem to co bych chtěl. Čekal jsem zábavné a co nejmíň přerušované kosení nácků, zajímavé lokace a wow momenty. Dostal jsem ale naprosto dementní a otravné postavičky, rádoby cool příběh, nezajímavé lokace ( samotné nápady lokací jsou super ale jejich převedení do hry už je slabé ) a matný leveldesign. Hru jsem nedohrál, takže ji ani nebudu hodnotit procentuálně. Za mě se jedná o podprůměr a vyhozené peníze.

Jak je již pravidlem tak i tento rok dostáváme porci CoD. Ovšem je to porce značně podivná, namíchaná dosti nevábně a snad nám tu i něco zapáchá. Letos nám vařili a podali krmi šefkuchaři z Treyarchu. Osobně se mi jejich styl líbí a na předchozích dílech bylo vidět že se snaží o trošku jiné CoD než jsme běžně zvyklí. Teď ale solidně šlápli vedle a ač lze vypozorovat že to v zásadě mysleli dobře a jejich úmysly kam tento díl směřovat jde odhadnout, tak cíl minuly o hezkých pár metrů.

První co musím zkritizovat je naprosto příšerná první třetina hry. Je absolutně unylá, nudná a kompletně dementní snad po všech stránkách. Level design je až zoufale nenápaditý a ač se lokace střídají tak to ani moc nepostřehnete protože všechny jsou šedivě nudné. Druhá třetina se pak vytáhne a je perfektní, jako by tuto část dělal někdo jiný. V mysli mi některé lokace uvízli doteď (např. tajná CIA laboratoř). Jedná se bezpochyby o nejlepší část hry nejen po stránce designu ale i příběhu (o tom později) a snad i graficky (opravdu mi přišlo že tahle část byla i malounko lepší než zbytek hry). Bohužel po této skvělé části se dostáváme ke třetí třetině a padáme na absolutní dno. Jedná se o ještě horší část než byla 1/3 hry. Samostatnou kapitolou jsou pak jakési "snové" pasáže. Ty musím zkritizovat zvlášť neboť jsou totálně nablblé a nepřehledné i s porovnáním se zbytkem hry.

Příběh v CoD byl vždy na dvacáté koleji (snad kromě MW1+2). Byl tam aby všechny ty výbuchy a přestřelky byly nějak provázané. ALe neměl ani nijak důležitou roli a většina hráčů ho ani nevnímala. Treyarch se ovšem vždy snažil v této oblasti podat nadstandartní výkon a připouštím že mne alespoň u jejich dílů zaujal. Ovšem i zde se opakuje prokletí tří třetin. Stejně jako level design je i příběh značně dodrbaný a rozháraný. Tvůrci se snaží o jakýsi hluboké vyprávění ale zoufale se jim to nedaří. Je vidět že by rádi udělali komornější a stísněnější atmosféru více zaměřenou na jednotlivé postavy. Ovšem už tady hra nepěkně padá na hubu. Jednotlivým postavám není vůbec věnován prostor a mnohé z nich se jen mihnou. Když pak s nimi máte prožívat nějáký srdceryvný moment, tak to zoufale nefunguje. Neznáte je a jsou vám ukradení. První třetina je z hlediska příběhu dost utahaná, nic moc se neděje a vy čekáte až se začnou dít TY věci, tedy padající mrakodrapy a obrovské výbuchy. Když už se něco začne dít tak jste zase poněkud zmateni protože hra samotná je dosti zmatená a podává vám informace rádoby tajemně (asi záměr kdy ze začátku máte být zmatení a postupně zjišťovat co se děje, tady to ale nefunguje a ubíjí vás i další věci). Druhá třetina je pak opět nejlepší, už začnete pomalu chápat co se děje a kdo, proč a jak. Zdá se tedy že se blýská na lepší časy ale pak do příběhu začnou pronikat různé wtf momenty a celé se to ve třetí třetině zvrhává do naprosto odpudivého mišmaše a rádoby filozofického uvažování (ve skutečnosti je to jen celé hovadina a někdo si asi šlehnul dobrý matroš). Úplný konec je pak už jen těžká nechápačka a totální opruz kdy finálního bosse musíte zabít třikrát, ve snovém světě (který je absolutně otřesně navrhnutý a nepřehledný) a finální boss je obří srdce... Scénář hry se prostě v určitém momentu začne ubírat naprosto mimózním směrem. Nejhorší je že tak nějak tušíte jak to vývojáři původně mysleli a jaká byla jejich vize. Tedy neudělat klasické CoD ale trochu trochu filozofičtější, komornější a temnější CoD. Cíl chvályhodný, provedení už bohužel ne. Pokud by se celá hra nesla v duchu 2/3 tak by to byla bomba ale bohužel máme utrum. Taky je zajímavé že se vývojáři snažily hru zpestřit i několika bitvy s bossy.

Na žačátku jsem zmínil i že nám tu něco zapáchá. A je to tak, jedná se o nám dobře známé trademarky série. Tedy obrovské výbuchy, padající budovy a zběsilé přestřelky v různých vehiklech. Všechno je tu přítomno a zároveň vlastně není. Abych to vysvětlil, tím jak se Treyarch snažil o odklon tohoto dílu od klasického klišé tak si najednou někdo uvědomil že vlastně dělají CoD. A to sakra nejde aby bylo CoD bez pořádných honiček, výbuchů atd. Problém je že tyhle věci tam za prvé působí jako pěst na oko a hlavně jsou mizerně zpracované, jako by to tam prostě prskli a tím si odškrtli položku. Např. se projedete v člunu, přičemž vy střílíte a AI řídí. Celá sekvence je dost šílená, nevím jestli je to mnou ale přišlo mi že se řítíte až absurdně rychle a tak vůbec nestíháte sledovat co všechno se děje okolo. Než se pak nadějete tak je konec. Taktéž i padajíci budovy prostě jen žuchnou a vás to nechá absolutně chladnými. Taktéž mi vadily vsuvky mezi misemi které se odehrávají na vaší základně. Tam máte možnost si upravit a nakoupit nové zbraně, schopnosti a věci. Nápad dobrý ale provedení na mě až moc řvalo mulťákem. Prostě jako by vzali možnosti z mulťáku a prskli ho tady do singlu.

Zmínil jsem AI a tak ji i dokousnu. AI je překvapivě solidní, jasně žádný zázrak ale svou úlohu plní dobře a žádné vysloveně zarážející chyby jsem u ní nezaznamenal. Žádné zasekávání ani podívné střílení do zdi za kterou se schovává protivník. Ovšem to se týká lidí. Roboti jsou tupí jak štangle od kola a jdou rovnou cestou k vám. Zdá se že tady si někdo chtěl ulehčit práci (na roboty budete naráže pořád).

Kde jsem už ovšem chyby zaznamenal je technická stránka. Ta byla (nevím ja je to teď) jednoduše zprasená. FPS lítaly nahoru a dolů jak na horské dráze a padal až pod 20 FPS!!! A to prosím hlavně v animovaných předělech!!! Je pikantní že tetno tproblém postihuje hlavně animačky a při běžném hraní se moc neobjevuje.

Grafika mi přišla lepší než v minulém díle. Ačkoli žádný superskok nelze očekávat tak dle mého se nejedná o nijak velkou pohromu a v pohodě se to dá skousnout.

Moc jsem tedy nechválil, tak za co těch 65%? Hlavně za multiplayer a zombie mod. Tyto dvě položky silně táhnou tuto hru nahoru a už teď jsem v nich utopil dost hodin. Mulťák je klasický Coďácký, tedy rychlé zápasy na menších mapách. Zombie mod pak doznal několika vylepšení (víceméně se zlepšilo vše od minule) a je tak opět zábava ho hrát. Tohle je můj názor na nové CoD, Treyarch je podle mě dobré studio které se snaží inovovat zatuchlou značku a vymýšlet nové věci. Někdy se jim to daří víc jindy méně ale hlavní je že se snaží. Letos bohužel se to nepovedlo, je vidět kam to vývojáři asi chtěli vést ale někde sešli z cesty a začali vršit jednu blbost za druhou. Taky je divné že 2/3 hry jsou špatné až otřesné ale ta prostřední 1/3 je výborná a podle mě takhle měla vypadat celá hra. Na závěr pak jen dodám že se ve hře mihne druhá světová válka a ač je dosti otřesně zpracovaná právě onou snovou pasáží tak bych si další CoD z WW2 klidně dal hned. Jo a věta "Frozen forest" v téhle hře padne tolikrát až vám z toho regulérně jebne. Tak snad příště to bude lepší.

Tahle recenze bude hezky čerstvá neboť jsem před chviličkou dohrál tohle dílo (resp. nedohrál, v kompletním dokončení mi zabránil fatální bug v Ivanově kampani těsně před samotným závěrem, jak příznačné). Bez nějákých cirátu se do toho pusťme neboť tahle hra si nezaslouží aby se o ní mluvilo víc než je zdrávo.

První co vás okamžitě nemile překvapí je množství bugů. Bugy jsou doslova všude a je jich hodně. Jakože HODNĚ. Nebylo ani 5 minut bez toho aby se mi nějaký neukázal ve hře a se zlomyslným pousmáním poškádlil mé nervy. Jsou zde různé grafické glitche a podivnosti, jako třeba to když se vám nezobrazí patřičný text nebo se zobrazí totálně rozházený. Jindy vám v soubojovém modu vypadne část grafického rozhraní. Někdy se začnou jednotky podivně pohybovat a jejich animace připomínají něco mezi tancem svatého Víta a padoucnicí. A pak vám hra prostě spadne a nebo se nenačte vůbec. Ovšem tohle všechno a mnohem víc je nic ve srovnání s chybami které znemožňují další postup ve hře. Jsou tam a taktéž v hojném počtu, nepomůže modlení ani svěcená voda. Najdou si vás a pak se můžete třeba rozsekat na kousky a nenaděláte nic. Mnohdy nepomůže ani restart mise, prostě už to tak zůstane a vám zbudou oči pro pláč. Mají mnoho podob např. I když uděláte co po vás úkol vyžaduje, tak hra to nezaregistruje a nespustí se další postup. Jindy vám neviditelná bariéra brání dostat se do míst, kde by ste se bez problému měly dostat atd. A na závěr vás dorazí plynulost hry, ta je totiž extrémně pomalá, než hra cokoliv načte (uloženou pozici, textury atd.) tak si skočte na oběd a dejte si kafe, bude to totiž doba. Zkrátka a dobře technická stránka téhle hry je totálně nezvládnutá a vývojáři snad ani nedělaly žádný betatest....

Bugy a glitche snad spraví patche (k dnešnímu dni vyšlo několik, ani jeden mi výrazně nepomohl) ale co samotná hra jak ta je na tom? Ve zkrácené verzi, nic moc. V té delší tedy zde:

Grafika- Není úplně špatná a u tahové strategie nemůžete čekat Crysis. Ale i tak mi příjde slabší a podprůměrnější než by se na rok 2015 slušelo. Celá grafika je taková meh. Prostě žádná tragédie ale ani zázrak, některé jednotky jsou vysloveně ošklivé. Ovšem největší problém mám se samotnou stylizací která je vágní a nepřehledná (města). Celá mapa je taktéž zaplněná až absurdním množstvím budov a surovin, které splývají s okolím a tak mnohé věci přehlédnete.

Mechaniky- Ovšem co je podle mě největší průšvih celé hry je její nuda a stereotyp. Pokud dojedete jednu kampaň tak máte představu jak se budou odvíjet ostatní. Vždy v první misi máte jen základní jednotky a budovy které vám vývojáři zpřístupní. Jak postupujete dál dostáváte se k dalším jednotkám a budovám. Takto to funguje u všech národů. Průšvih ovšem je že jednotlivé frakce se moc neliší. Budovy jsou téměř stejné (pár odlišností, frakce se od sebe liší jednou dvěma budovami) a i jednotky jsou jen přeskinované a všechny frakce mají jedny a ty samé jen vypadají jinak. Jednotek je jako šafránu a větší rozmanitost by nebyla na škodu. Celkově dostanete za každou frakci 8 základních jednotek a ty pak můžete povýšit na vylepšené verze. Můžete si též dokoupit dvě podpůrné jednotky které stojí mimo bitevní pole a různě vám pomáhají ( léčí, střílí po nepřátelských jednotkách atd.) jejich účinost je ovšem minimální a já je téměř nevyužil protože jen zdrřují samotnou bitvu a když už bojujete 550 potyčku tak to chcete mít co nejrychleji za sebou. Automatické řešení bitev nedoporučuji, počítač je lempl a máte zbytečně vysoké ztráty.
Problém celé hry je že na vás vše vybalí už v první kampani a pak jen recykluje dokola to samé. Budovy, jednotky, mechaniky atd. Hra je taktéž nevyvážená po stránce level designu, jak už jsem psal tak na mapě se toho válí hodně. Ovšem motivace pro to abyste o dané věci bojovaly jsou jen dvě. Pokud jste na začátku tak potřebujete suroviny a vylevelovat hrdinu. Pokud se alespoň trochu snažíte tak obě věci máte celkem rychle splněné a pak už 95% věcí nemá smysl sbírat. Místo toho uháníte splnit dané úkoly a poskočit do další mapy. Hra vás tak poměrně rychle přestane bavit (mluvíme tady o tahové strategii na desítky hodin, mě osobně se to začalo zajídat při třetí kampaní).

Bohužel to nezachraňuje ani příběh který je dost jalový a skládá se ze dvou rovin ta první se odehrává u stolu kde Ivan přemýšlí co bude po smrti císařovny dělat, jeho rádcové se mu pak pomocí příběhů snaží poradit. A ty příběhy jsou druhá rovina. Ani jedna není kdoví jak originální. Problém je že dané mikropříběhy jsou vážně dost krátké a nemáté tak moc šancí se s hrdiny daných vyprávění ztotožnit. Většina z nich se odehrává na 4 mapách což je fakt málo. Nepomáhá tomu ani otřesný dabing který namlouvali snad náhodní chodci kteří šli kolem vývojářské budovy. V momentě kdy mají dabéři zprostředkovat nějakou emoci to doslova tahá za uši a bylo mi trapně že něco takového poslouchám. Proč prostě nemohli tvůrci udělat jednu linku za jednoho hrdinu který bude hráče táhnout skrze celou hru fakt nechápu. Takhle je příběh fragmentovitě roztříštěn a ani jedna linka není dostatečně dobrá aby hráče zaujala.

Moje další výtka pak patří absenci tutoriálu a celkově nepřehlednosti hry. Ačkoli už mám v tahovkách hodně nahráno tak zde jsem se dost ztrácel a mnohdy nechápal zda to co se na bojišti a mapě děje je úmysl nebo další glitch. Vážně hra vám nevysvětli ani komáří prd. Prostě vás hodí do hry a starej se, na hodně věcí jsem přišel více méně omylem a různé informace jsou poschovávané v podzáložkách. Dostat se k nim vyžaduje porci trpělivosti a štěstí. Celkově je hra nepřehledná a neintuitivní. Vážně si neumím představit že tady příjde nováček na poli heroesů nebo tahovek obecně a bude chápat o co go.

A na závěr to nejlepší, AI. Aneb Absolutní Idiocie v praxi. Nepřeháním když řeknu že AI v 70% CELÉ hry jen nablbě čekala ve svém hradu nebo jezdila jak dement tam a zpět. Když už se k nějakému útoku rozhoupala tak to byl slabý pokus a vážnější hrozbu jsem zaznamenal jen asi pětkrát což jak jistě uznáte je katastrofa. AI prostě čekala až k ní příjdu a skoncuji s ní. Osobně nechápu jak takovou tragédii mohl někdo vypustit do světa. Pravda v některých kampaních se alespoň snažila navodit zdání že něco dělá ale dost často prostě nedělala nic. Katastrofa.

Na hru jsem dštil síru a oheň ale má i nějáké klady? Za sebe musím pochválit hudbu která se mi zdála fajn a za některé frakce až nádherná a brnkala na tu správnou strunu. Bojová část je taky fajn jen když už jedete stý souboj je to nuda (kdyby fungovalo to automatické rozhodování...). Taktéž variabilita bojišť by neškodila, jedno bitevní pole jako druhé. Když náhodou konstelace kvězd přála a galaxie Andromeda byla ve správném postavení s naším Sluncem a hra zázrakem fungovala bez bugů tak jsem se i trochu bavil. Problém je že i bez těch bugů a glitchů je to hra nanejvýš průměrná splácaná částečně z předchozícho dílu (jednotky, budovy, zvuky...) a narychlo spíchnutá. Mnohé věci jsem zde nezmínil protože si nejsem jist zda jde o chyby nebo se na to vývojáři vybodli. Např. "animace" u poradního stolu kdy postavy mluví ale vůbec se nehýbou je děsná. Celkově dávám palec dolů a nechápu jak tenhle paskvil může sbírat nadprůměrné známky.

Star Trek je dodnes velmi silná značka a taktéž legenda. V 90. letech to platilo dvojnásob, v roce 1995 vyšla tahle adventura která nejenže vychází ze Star Trekovského vesmíru ale rovnou se zhostíme rolí členů Enterprise pod vedením Picarda. Je docela zajímavé že když se zeptáte na slavné adventurní klenoty 90. let tak většina lidí automaticky řekne ty z dílny Lucasartu a Star Trek tak nějak zapadl. Ovšem neprávem.

Grafika je zde pěkná a v roce 95 rozhodně patřila k tomu lepšímu co vycházelo. Vlastně bych se odvážil říct že klidně mohla soutěžit s těmi nejlepšími. Intro které na začátku hry zhlédnete muselo tehdy vykloubit nejednu čelist. Celá hra je krásně detailní a animovaná. Ovšem celá grafická část je hodně individuální, hodně záleží na tom jak se vám pixelovatá grafika líbí nebo nelíbí. Osobně mi příjde pěkná a zdá se mi že tento typ her tak nějak nezestárnul tolik jako např. rané 3D pokusy. Je až obdivuhodné co vše tehdejší vývojáři dokázali udělat s tak limitovaným hardwarem. Hra má taky výhodu v tom že není limitovaná tehdejší filmařskýmy dovednostmi. V mnoha sci-fi seriálech ( včetně ST ) je většina mimozemšťanů velmi podobná lidem, jen s drobnými rozdíly. Tamti mají divné výstupky jiní zase rozdílné obočí ale pořád jsou to lidé v maskách. Zde se tvůrci nemuseli držet zpátky a tak se dočkáme větší rozdílnosti mimozemšťanů ale i kulis. Různé lokace jsou vážně hezké a zajímavé.

Hudba zde sice nějaká je ale je jí málo a většinou budete slyšet jen zvuky okolí a herce kteří nadabovali své postavy. To je další skvělá věc, herci z Nové Generace zde nadabovali své postavy a to ještě umocňuje zážitek z hraní.

Obtížnost je zde volená ze tří stupňů takže si vybere každý. Osobně jsem hrál na nejnižší z důvodů vesmírných soubojů ( ale i tak to stálo za prd a dost často jsem zařval ). Hra se totiž skládá ze dvou částí, klasická adventurní kdy máte výsadek tvořený čtyřmi lidmi ( na vyšší obtížnosti si ho tvoříte sami ) a řešíte různé problémy, druhá je interaktivní část která se odehrává na Enterprise ( resp. na jejím můstku ).

Nejdříve se podívám na klasickou adventurní část. Ta je vlastně docela prostá a v duchu 90. let zde máme dolní lištu a na ní čtyři nožnosti čiností. Bublina nám umožňuje s někým promluvit, noha zase pohyb po lokacích, oko slouží k prozkoumávání a ruka k činnosti. Pro mnohé může být lehce otravné že když se chcou někam přesunout tak nejdříve musí kliknout na symbol nohy a pak na dané místo. Ovšem taková to byla doba a kurzor který zvládne vše ještě nebyl. Alespoň máme jen čtyři ikonky a ne 9 jako v Indiana Jones and the Fate of Atlantis. Dále Pokud chcete změnit postavu stačí kliknout na portrét postavičky, rozdílnost postav ve hře hraje svou roli. Různé věci vyžadují různé znalosti a ty mají různí lidé. Např. zraněnou ženu nejlépe ošetří doktorka Crusherová a né nadporučík Worf, její zranění pak nejlépe zjistí za pomocí lékařského trikordéru. Tady je krásně vidět jak je hra propracovaná, zpět ke zraněné ženě, tu může ošetřit kdokoli z vašeho týmu ale vždy s jinými výsledky, navíc je rozdíl jestli nejprve zjistíte zranění a zda použijete lékařský trikordér nebo normální. Může to znít složitě ale je to vlastně strašně prosté a hlavně logické. Drtivá většina hry je striktně logická takže pokud se budete řídit selským rozumem tak většinu problémů dáte za chviličku. Nicméně přesto jsou zde možné záseky a to kvůli pixelhuntingu. Resp. pixelhunting zde není klasického rázu ale je zde poněkud zajímavý, jedná se o objekty které jsou sice normálně viditelné ale ani za nic by vás nenapadlo že jsou interaktivní. Např. počítač v jedné místnosti byl normálně vidět ale byl mezi dvěma počítači které už interaktivní nebyli takže jsem na něj ani nenajel. Navíc takovéto místa nejsou ani nijak zvýrazněné nebo zde není jiná nápověda. Některé věci jsou navíc v dost špatných úhlech, komunikátor byl v jedné lokaci úplně vpravo dole takže jsem na něj přišel náhodou. Nestává se to často ale když se to stane hrozí že vytuhnete i na hodiny a přitom na takové blbosti. Alespoň že v ostatních oblastech vám hra nehází klacky pod nohy, lokací na průzkum je vždy jen pár, taktéž inventář nebudete mít nijak zaplněný a povětšinou je v něm jen minimum předmětů. Což je jen dobře neboť zrovna inventář je podle mě řešen nešťastně, je umístěn na dolní liště. Pokud by snad někdo hru hrál a nevěděl k čemu slouží ta různobarevná lišta, tak tam se nastavuje síla fazeru. Ovšem moc často to nevyužijete. Odznak Federace pak slouží jako komunikátor s lodí. To by tak bylo k adventurní části vše. Je fajn že zde nejsou nelogické hádanky ( až na jeden, dva špeky ), na různé situace se hodí různá řešení a postavy. Zároveň je zde přítomny větvené události které reagují na vaše snahy a nezdary. Pokud se nějak rozhodnete pak se toto rozhodnutí s vámi povleče dál a pošle vás na jinou kolej. Je fajn že to nefunguje jako v dnešních hrách kdy na vás hra málem křičí POZOR DŮLEŽITÉ ROZHODNUTÍ, na druhou stranu to může být i opruz neboť než si to uvědomíte tak se vezete po nejhorší možné alternativě a ta vás protáhne přes fůru vesmírných soubojů.

Tím se dostáváme k interaktivní části na lodi. Zde se vše odehrává na můstku kde jsou přítomny důležité postavy kterých se můžete zeptat na názor či radu. Zároveň se zde můžete spojit se strojovnou, zajít do simulátoru ( kde se dají jen přehrávat již zažité cutscény ), nebo odejít do transportní místnosti a tím na výsadek. Ještě se můžete spojit se zasedací místností a kouknout do počítače kde je obsáhlá databáze všeho možného nebo zadat kurz. Samostatná kapitola je pak taktická konzole ze které vedete boj. Ten není dobrý, dám vám jednu radu a sice vyhýbejte se soubojům jak jen můžete. Když už do něj spadnete tak se snažte vypustit co nejvíce fotonových torpéd a doufejte že nepřítele tato salva dostane. Pokud je nepřátel více jak jeden tak rovnou loadujte poslední save, jste totiž mrtví. Boj můžete nechat i na Worfovi ale ten je docela jelito a nestalo se mi že by dokonce byť i jen vystřelil ( asi ho popadl záchvat nemohoucnosti, nebo mu ty ideály federace už vlezly na mozek ). Boj je tedy špatný, dobrá zpráva je že boj je nepovinný, teda pokud se nevydáte na výlet do srdce Romulanské říše. Poslední lodní část jsou rozhovory s jinýmy osobami, ať už jsou na palubě nebo na cizí lodi. Tyto rozhovory ( a to platí o všech konverzacích i poznámkách postav ) jsou naprosto špičkově napsané a měl jsem dojem jakobych sledoval další epizodu ST. Jsou taktéž nesmírně důležité neboť budete muset vybírat z různých odpovědí a ty pak budou mít dopad na další dění. Občas je třeba zvolit více diplomatický přístup a jindy zase pohrozit silou. Opět i zde se cesty různě větví a záleží co zvolíte.

Tolik jsem toho napsal a zatím ani čárka o příběhu. Má to svůj důvod, ten je totiž velmi dobrý a klidně se může rovnat zápletkám z televize nebo i filmů. Na začátku je Enterprise na rutinní misi podél neutrální zóny když najednou obdrží žádost o pomoc od plavidla které prchá do prostoru Federace. Tato jednoduchá zápletka se brzo patřičně zašmodrchá a na konci už půjde o hodně více než jen o skupinku disidentů prchajících do Federace. Mě osobně ta hra naprosto vtáhla a strašně mě bavilo činit rozhodnutí jako kapitán Picard. Škoda jen že jich není více.

Just Cause 2 je, jak už název napovídá, pokračování Just Cause která byla podle mě lehce nadprůměrná. Vyřešil tedy JS2 chyby předchůdce a pozvedl laťku zábavnosti? Na rovinu musím říct že v jistých ohledech ano, nicméně mám k němu i výhrady. Ale teď už věcně.

První co člověka udeří do očí je samozřejmě grafika, která je překrásná. I dnes po 5 letech má hra stále krásnou vizuální stránku a je lahoda se koukat okolo. Když vezmete letadlo a vletíte s ním do bouřky je to naprosto úžasný zážitek. Kolem vás prší, létají blesky a duní hromy. Moře a vodní plochy celkově jsou taktéž velmi pěkné, stejně tak vegetace. Okolí je tedy okulahodící, bohužel má grafika i svou slabší část a sice obličeje postav a jejich mimika v cutscénách. Chápu že u sandbox akce nelze čekat kdoví co ale přeci jen to zamrzí. Taktéž mi přišlo že v cutscénách jsou animace a pohyby postav trochu trhané a nepřirozené. Ovšem v samotné hře jsem nic takového nezaregistroval. Takže za grafiku rozhodně palec nahoru a je to jedna z věcí která táhně JS2 nahoru.

Když je řeč o grafice musím se také zmínit o fyzikálním enginu. Ten je taktéž hodně dobrý a umožňuje vám ničit spoustu věcí. Od nádrží s naftou, plynovody, komíny až po jeřáby a raketové odpalovače. Je toho vskutku mnoho a díky těmto možnostem získává JS2 opět další plusové body. Nicméně engine se neomezuje jen na zničitelnost prostředí ale i na fyziku okolních lidí a aut. Zde už bohužel chválou pět nemohu, auta se chovají doslova podivně a pokud narazíte do jiného účastníka provozu, tak výsledná kolize je docela legrační, neboť nebožáka mnohdy odmrštíte do naprosto nečekaných směrů i dálek. I pokud střílíte do nepřítele a ten pak umře je to poněkud nepatřičně uděláno, vaše oběť totiž odletí po vaší palbě i 5 metrů pryč. Jízdní model mi pak přišel strašný auta naprosto nečekaně dostávají smyk a pokud vás někdo pronásleduje tak zažijete pravé peklo. Mimo cesty pak už motorizované prostředky nelze ovládat skoro vůbec.

Jako každá hra má i JS2 příběh. No i když příběh je možná dost silné slovo. Prakticky zde máme 7 hlavních misí které děj posouvají dále. Dohromady vám zaberou tak 3 hoďky a je šmytec. Jediné co vám brání je okamžitě dohrát je to že na spuštění těchto misí má vliv jaký chaos je na ostrově. Nemáte li dostatečný chaos musíte jít dělat brajgl nebo plnit vedlejší mise pro 3 frakce ( k těm za chvilku ). Takto se vám postupně naplňuje ukazatel chaosu pro další hlavní misi, další vedlejší mise a i nové vybavení se takto odemyká. K samotnému příběhu není mnoho co říci neboť by se dal shrnout do několika vět. Postačí snad jen že je naprosto dementní a nablblý, určitě to nebude to co vás bude držet při hraní. Stejně tak postavy a postavičky ve hře se producírující vám budou absolutně volné neboť za a) nemají dostatek prostoru a tak se vždy jen mihnou a za b) jsou špatně napsané a nebál bych se říci že až otravné, mnohé z nich jsem měl chuť zabít okamžitě ( včetně hlavního hrdiny ). Jsou tu taktéž tři frakce pro které můžete plnit vedlejší mise ( resp. musíte protože za jejich mise dostáváte potřebné věci a zvedáte chaos, což jde dělat i volně ale je to strašně pomalé a po čase i nudné ). Těchto misí je sice více ale po stránce příběhu se jedná o stejné dno jako hlavní linka. Vlastně ještě větší neboť všechny se odehrávají stylem "přijede hlavní šéf, ten řekne pár vět které osvětlí misi a čau". Tyto mise jsou naprosto ploché a dá se říci že zde žádný příběh není. Suma sumárum nějáký scénář ve hře vlastně není a to málo je opravdu zoufalé. Srovnám-li JS2 s konkurencí typu GTA nebo i Saint Row ( kde příběh sice byl naprosto ujetý ale byl tam a bavil ) tak JS2 prohrává na celé čáře.

To je prostě problém JS2 obecně, je strašně ohladoný na kost a prázdný. Kromě vedlejších misí už není na ostrově co dělat. Ano jsou tu závodní mise ale těch taky není mnoho a hlavně mě totálně nebavili. Nicméně ač po příběhové stránce jsou frakční a hlavní úkoly mizerné, vše zachraňuje jejich náplň. Ta je totiž zábavná a nebál bych se říci že celé JS2 zachraňuje. Jednou budete zachraňovat bedny z ostrova který obývají století japonští vojáci, jindy zase bude na pořadu dne likvidace ropné plošiny za pomocí stíhačky atd. Náplň těchto misí je zábavná až na půdu, bohužel ke konci už ztrácí dech a stávají se lechce stereotypními. Ovšem tyto mise svou náplní táhnou JS2 nahoru což je sice fajn ale je to málo! JS2 je tvůrci dělán jako sandbox, na to je však příliš chudý, schválně si to ještě jednou vyjmenujme co vše tu tvůrci pro hráče připravily. Sedm hlavních misí, várku vedlejších a závodní výzvy. To je vskutku málo a s porovnání s konkurencí je to ubohé. Pak je tu samotné prostředí které je super, máme tu hory, pouště, džungle, pláže, atd. V nich jsou pak zasazeny vesnice, města, základny, letiště atp. Zde nastává další možnost jak se vyřádit a sice plění daných lokalit na sto %. Každé městečko, základna atd. mají jistý procentní ukazatel splněnosti který se plní v závislosti na tom jestli jste vyzobaly všechny vylepšení ( kterých je ve hře hafo a jsou pro zbraně, dopravní prostředky a zbroj, tedy zdraví ) a zničily vše co jde. Upřímně mě tahle část absolutně nechytla a po prvním městě jsem to vzdal. A to je daných lokalit přes 500!! Jde o to že tato činost je značně repetetivní a po chvilce je to spíše úmorná dřina než zábava ( ok pro lidi co plní hry na sto procent to asi zábava bude ). Je sice zábava vzít si helikoptéru a jít s ní roztřílet vojenskou základnu na cucky atd. Ale opět po čase strašná nuda.

Tvůrci zkrátka dodaly málo aktivit a i když by se JS2 dal trochu prezentovat jako hra typu zabav se sám tak na to je tu opět málo možností. Když už jsem u těch dopravních přibližovadel, auta jsou na delší vzdálenost nepoužitelná, než se s nimi někam dohrabete tak umřete stářím. Helikoptéry nejsou o nic lepší a tak zbývají letadla která jsou rozhodně nejrychlejší prostředek ve hře. Tedy kromě rychlého cestování které ovšem funguje klasicky tak že nejdříve musíte dané místo navštívit aby jste pak do něho mohli cestovat. Je to další opruz, pokud se budete chtít dostat někam kde jste ještě nebyly tak letadlo je jasná volba neboť vše ostatní je až neuvěřitelně pomalé. Díky černému trhu si můžete nechat nějaký ten dopravní prostředek shodit na vaší pozici stejně tak i zbraně. Ovšem obojího je ve hře málo, zbraně můžete u sebe nosit tři, přičemž jednu obouruční a dvě jednoruční. Výběr je ovšem na můj vkus omezen a není ho mnoho, rozmanitost tak opět není valná. Sám jsem si vybral tři kousky a s něma prošel celou hru. Zbraně i dopravu si můžete vylepšovat za díly ovšem nijak nevidím smysl tohoto počínání, i se zbraní na jednu hvězdičku budete zcela v pohodě rozsévat smrt okolo jako nic.

Bohužel ani obtížnost není terno. Na střední příčku je hra až moc snadná a tak jsem vklidu mohl stát nepřátelům před hlavní a byl jsem ok. Za celou hru jsem umřel pětkrát z toho třikrát vlastní chybou když jsem dělal psí kusy s letadlem.

Soundtrack a zvuky celkově mi přišly docela v pořádku, nic co by jsem si pamatoval i po dohrání. Dabing sice žádná hitparáda ale ani katastrofa.

Takže tak, dohrání JS2 mi trvalo 13 hodin a splnil jsem všechny vedlejší mise a odemknul všechny zbraně a vozidla z černého trhu. Pokud bych měl jedním slovem popsat JS2 bylo by to "prázdno". Hra je na sandbox až překvapivě prázdná a chudá. Navíc trpí v mnoha ohledech stereotypem který odvrací jen vedlejší a hlavní mise. Kterých je ovšem zoufale málo. Příběh je na prd a vlastně tam ani moc není, stejně tak zbraní mohlo být více. Prostředí pěkné a ničení základen taktéž zábavné ale jen chvilku po čase nuda. Tuhle hru táhne nahoru grafika a zábavnost misí, v momentě kdy jsou mise splněny není už moc proč hrát dál. Jak lze vidět hře jsem udělil 70% ale jen proto že náplň misí je fakt VELKÁ zábava ( i když už ke konci moc ne ). Pokud hledáte sandbox hledejte jinde tady sice je ale není náležitě využit. Jen ještě dodatek k samotnému háku který byl před vydáním mohutně propagován, je fajn že se s ním dají dělat různé kousky ale tím to tak končí, rozhodně se nejedná o něco zcela zásadního na čem by hra stála.

Musím říct že příchod Poldy 6 mě značně zaskočil. Po ne příliš dobré 5 jsem byl značně obezřetný a čekal průšvih kapitálních rozměrů. Nicméně nestalo se a k mé radosti se Polda 6 povedl.

Je potěšující že graficky se nový díl vrací ke kořenům a tak se nekoná příšernost pátého dílu. Prostředí je krásně kreslené a má svůj styl který se mi líbí. Oko tedy je potěšeno ale co ucho? Další skvělá zpráva je ta že dabing se povedl a skvěle pasuje k postavám. Samozřejmé je to že Pankráce opět dabuje Luděk Sobota ( a dá se říct že hlas je tak dalším výrazným Pankrácovým rysem, díky kterému je nezaměnitelný ), ovšem jsou tu i další jako Dejdar, Mádl, Krampol, Lábus a jiní. Stejně tak hudbu musím pochválit za dobré provedení a mnohdy má lokace svůj vlastní hudební podkres takže se alespoň neopakuje nějáká smyčka furt dokola.

Trochu jsem se také bál jak se povedly vtipy a zde nepůjde spíše o trapné pokusy ale i zde jsem se díky bohu pletl. Vtipy jsou fajn a vždy jsem se těšil která známá hvězda se zde oběví a dostane svou porci parodie. Neválel jsem se sice po zemi ale hubu od ucha k uchu jsem měl roztaženou skoro furt. Je taky fajn že zde není záchodový hůmor a vtipy mají jistou úroveň.

Obtížnost hry je z lehčího soudku. Polda je komediální adventura a ty jak známo si na logiku moc nepotrpí a různé šílené kombinace jsou v těchto hrách běžné. Díky tomu i obtížnost je vyšší a mnohý hráč pak sklouzává k technice všechno na všechno. Jak je na tom tedy Polda? I zde jsou různé šílenosti nicméně obtížnost stahuje dolů pár věcí. Za prvé je to počet lokací. Nikdy se nepohybujete mezí více jak 4 lokacemi, což úspěšně eliminuje možnosti. Další věc je ta že váš inventář již nepovoluje kombinaci předmětů mezi sebou, tu provádíte na stolech apod. Díky tomu se znovu zeštíhluje počet možných řešení, a taky u sebe nikdy nemáte nějakou haldu předmětů. Samotné problémy mi navíc přišli celkem jednoduché a většinu jsem vykoumal na poprvé. Je zde i několik puzzlů ale ty taktéž nejsou nijak těžké. V neposlední řadě samotný Pankrác většinou trousí poznámky které vám značně pomohou s řešením. Díky všem těmto věcem pak jen horko těžko někde zatuhnete a tak letíte hrou jako o závod. Samozřejmostí je pak tlačítko pro zvýraznění všech akčních míst. Nicméně já ho nepoužil ani jednou i díky tomu že pixelhunting se nekoná.

Hra samotná pak nepatří k nejdelším a kobinace s obtížností pak přináší sice skvělou jízdu ale přeci jen krátkou. Klidně bych si dal nášup. Říká se sice že v nejlepším přestat ale podle mě by Polda 6 utáhnul i dvojnásobnou délku. Toto je podle mě síla i slabina hry, záleží na člověku. Ten kdo bude hledat výzvu a tuhost si zde moc nepošmákne, zato člověk který už nechce dvě hodiny řešit jednu hádanku toto naopak uvítá. Záleží pak na každém jak si to přebere. Jsem rád že Polda 6 vyšel a ukázal že Pankrác ještě do starého železa nepatří. Je taky potěšující že tvůrci nijak neexperimentovali a jedná se o klasickou point 'n' click adventuru.

Polda 6 přišel nečekán a ač jsem se v mnohém obával tak se jedná toho správného Poldu se v ším co k němu patří. Asi za největší nedostatek považuji krátkost a jednoduchost hry. I puzzlů mohlo být více. Ale už raději mlčím a jsem rád že hra vyšla a já ji mohl doslova prosvištět na jeden zátah. Snad se dočkáme dalších povedených dílů. Přeji to Pankrácovi i klukům a holkám co na tom dělali. Takže díky.

Poslední velká hra ze ságy WC, samozřejmě nemůže zůstat bez mého komentu. Podle čísla lze snadno poznat že mě moc nenadchla. Dle mého je tato hra obrovským zklamáním a zbytečně pokazila WC jméno. Ale teď více věcně.

V tomto díle už nehrajeme za starého dobrého Blaira ale za nováčka kterému teče mlíko po bradě. Upřímně noví herci jsou prostě špatní. Nováčci hrajou absolutně toporně a byly mi všichni naprosto nesympatičtí. Absolutní tragédie je když se pak baví o něčí smrti. Z jejich výrazů a projevu by se klidně mohli bavit o barvě oblečení... Je to zkrátka katastrofa kterou ještě umocňuje to že se párkrát mihnou staří známí. Je zde i Maniac ale ačkoli jsem si tento charakter zamiloval zde mu scénář dává roli absolutního debila. Zkrátka noví herci se nepovedli. Co se alespoň trochu povedlo je grafika která od minula ušla docela solidní kus a je tak jednou z mála věcí co na tomto dílu mohu pochválit.

Ovládání na K+M je zde naprosto bezproblémové a poprvé v sérii jsem měl pocit že mám vše pod kontrolou. Zdá se že se konečně někomu podařil malý zázrak a po děsivých zážitcích z 3 a 4 dílu je toto lahoda. Opět malinké plus na jinak velké kupě hnoje. Ovládací prvky zustaly od minula nezměněny a tak se ani zde nedočkámě nějákých děsivých experimentů.

Nastavení obtížnosti je taktéž stejné jako už dva díly nazpět ale tentokrát mi přišla prostřední příčka příliš lehká. Sám nemůžu uvěřit tomu co píšu ale je to fakt WC:P je na střední obtížnost lehký. Možná je to způsobeno tím že jsem měl konečně loď pod kontrolou anebo tím že AI je vcelku tupá a předvídatelná. Ať tak nebo tak obtížnost je lehčí. Zároveň se zde neopakuje situace z 4 dílu kdy vaše palubní zbraně byly slabé a tak jste museli spoléhat na rakety. Síla vašich zbraní mi přišla naopak až moc silná a jakmile jsem se pověsil někomu za zadek tak byl po chvilce tuhý. To vám dává až neuvěřitelné tempo v zabíjení nepřátel a tak není problém si nahrabat za jednu misi slušnou řádku sestřelů. Tvůrci se to snaží kompenzovat tím že nepřátel opět létají hordy a někdy i ve více vlnách. Ovšem u snahy i zůstává díky vaším wingmanům kteří jsou až neskutečně účinní a sami si hrabou slušné scoré sestřelů. I když jak kdy ale o tom více v AI odstavci. Jako poslední věc v bych zde zmínil likvidaci velkých lodí, transportéru atd. Ne že by to bylo nějak zvlášť těžké ale je to hlavně neskutečně otravné. Velké lodě jsou totiž až směšně obsypané střílnami, jak normálními tak raketovými. Velké lodě mají dva důležité zásahové body ( můstek a pohon ) které musíte zničit aby loď vybuchla. Zde ovšem nastává problém v tom že díky množství střílen je téměř nemožné se střelou strefit do těchto míst aniž by střela byla zničena. Musíte tedy střílny zlikvidovat a pak vypustit smrtící náklad. Ovšem zde je další blbost a sice některé střílny byly doslova zataveny do lodi a koukala jim jen hlaveň, díky tomu jsem je nemohl zničit a tak ani trefit dané místo. Řešení bylo přiblížit se na pár metrů a vypustit střelu (netřeba dodávat že díky tomu jsem schytal dost poškození). Jako co tohle má být? Bug, nebo nějáký vývojář odfláknul práci? Nevím ale takových nezasahnutelných střílen jsem potak vícero... Netřba dodávat že vaši kolegové jsou tupí jak štangle od kola a střílejí rakety na vzdálenost několika kiláků takže ani jedna jejich střela nedorazí k cíli. Takto si vyplýtvají vše a pak to je na vás.

Tímto se dostávám k AI která je další věc co mě ve hře vytáčela. Je pravda že spolubojovníci jsou proti stíhačům velmi efektivní. Ovšem jak kdy, nejednou se mi stalo že 10 vteřin po začátku souboje se mi polovina slopubojovníků odporoučela a ta druhá to pak vzdala v dalším nav. místě. O neschopnosti AI ničit velké lodě jsem již psal. Problém je že díky tomu musíte žničit vše sami tak vám nebudou stačit rakety a nakonec zůstanece civět na poslední loď naprosto na suchu. Navíc vaši wingmani se vždy velmi aktivně ohradí proti tomu když je omylem střelíte. Naproti tomu oni si s tím hlavu nelámou a bez jakýchkoli zábran do vás budou střílet. Přesně tak vaši spolubojovníci vás klidně vymažou z oblohy když jim stojíte v cestě. Docela síla, mě takhle sejmuli několikrát a po takovém zážitku jsem měl vždy chuť rozkousat klávesnici. Nepřátelská AI na tom není o moc lépe, když dojde na souboj stíhaček tak stačí držet se za zadkem a pohoda. Žádné složité výkruty ani jiné skopičiny, většinou letí rovně a když už jsou na tom fakt zle tak udělají línou zatáčku aby se neřeklo. No zkrátka žádná velká výzva. Sranda je že chování nepřátel se nemění ač máte obtížnost nejlehčí nebo střední, vždy se chovají stejně.

Co ovšem výzva může být je samotná hra a její bugy. Je až neuvěřitelné že jsem neměl z žádným předchozím WC problémy. Nicméně zde je to vynahrazeno mírou vrchovatou. Nejednou se mi stalo že hra, ač jsem úspěšně splnil úkol, odmítla uznat splnění mise a tak mi nezbývalo nic jiného než restart. Jindy zase nešla zničit poslední velká loď ač jsem do ni napálil vše co jsem měl. Další lahůdka byl bug který mě při skoku zpět k domovské lodi hodil opět na nav. 1 a celá mise se tak opakovala znovu. O střílnách už jsem mluvil a i to je značný opruz. Zkrátka hra je plná chyb a je to tak další hřebíček do rakve. Alespoň že pády zpět do win. zde nejsou.

Další pohroma je scénář. Ten je až překvapivě stupidní. Zápletka je asi taková že lidstvo potkává nové známé kteří nejsou zrovna přátelsky naladění. Takže se Konfederace pouští znovu do boje o vlastní přežití. Nebo ne? Je až zarážející jak celý ten konflikt je prezentovaný. Ačkoli to má být zápas o holé přežití, ve hře to vypadá jen jako pohraniční strkanice a taková menší srážka. Samotná nepřátelská rasa je nudná a naprosto bez charakteru. Kilraté měli styl a tvář, měli své vůdce a celkově měly šmrnc a byli zajímaví. Ovšem tato hmyzu podobná rasa nic z toho nemá. Jsou naprosto průměrní a v celé hře se o nich nedovíte nic zajímavého nebo hlubšího. A určitě jste si všimly toho názvu že? Proroctví zní zajímavě a temně že? No tak ve hře se o tom letmo zmíní a pak je celá ta věc zapomenuta. Mimochodem rozhovory, těch si taky moc neužijete po čase totiž tato funkce ze hry záhadně zmizne a už nemáte s kým pokecat ani v baru ani v šatně ( ne že by to byla až taková škoda vzhledem k výkonům nováčků ). Čtete a počítáte správně v celé hře se pohybujete jen mezi dvěma pokoji. Bar je klasika, je zde trenažér nástěnka sestřelů a párkrát pokec. V šatně můžete hru uložit a načíst. Ze šatny pak lze jít na bfífing. Ten je ovšem většinou nudný a samotná vysvětlovací část je již stvořena z 3d modelů lodí a jejich prezentace co kdo bude dělat, za doprovodu nudného ženského hlasu. Hraná sekvence brífingu je povětšinou vata a jen párkrát se tam oběví něco důležitějšího. Zároveň uhasím bláhové naděje těch co doufají alespoň v možnost volby a nelineární kampaň. Nic z toho tu není. V celé hře se můžete rozhodnout jen třikrát a z toho jednou je to něco důležitějšího. Zbylé dvě volby jsou jen o volbě stíhačky na misi. Taktéž rozhovory už neovlivníte a není zde výběr dvou možností. Nelineární kampaň se taktéž nekoná protože nesplnění mise automaticky znamená konec hry. A pak je zde samotný konec který je absolutní výsměch celé té úžasné sérii. Když najeli titulky tak jsem jen tupě zíral a přemýšlel zda to ti lidé myslí vážně? Bohužel mysleli a jde o naprosté zklamání a znechucení z mé strany.

Takže tohle je můj názor na WC:P. Ještě bych zmínil hudbu která je docela nakopávající a zároveň neomrzí. Dle mého je tahle hra katastrofa a vše co jsem na WC miloval je zde vybrakováno a zkrouhnuto na minimum. Dá se říct že se jakoby v tomto díle tvůrci snažily přiblížit spíše k prvnímu dílu ( který byl boží a ač minimalistický tak pro mne rozhodně o několik řádek výš než toto dílo ). Je až neuvěřitelné co vše je zde špatně. Herci jsou špatní ( kromě starých známých ), scénář je špatný, AI je špatná, bugy a ten konec je příšerný.... Je toho hodně, na této hře mě štvala 1000 a jedna věc. Pravda něco se povedlo ale to málo rozhodně nemůže převážit tu kupu hnoje.

Takže tohle je konec WC série. WC:P je poslední velký díl a pak už nic. Osobně děkuji tomu hernímu bohu který vedl mou ruku při výběru téhle značky. Jedná se bezesporu o výtečnou space operu a kvalitní dílko ( mluvím zde pochopitelně o předchozích dílech ). Nevím proč další hry už nevznikly ale mám li tipovat asi to bude souviset s úpadkem zájmu o vesmírné simulátory na konci 90. let. Ale možná ne kdo ví. Já jsem ale rád za to co vzniklo. Jistě není to Shakespeare ale kvalitní vesmír to jistě je a tak říkám že WC je bomba. A WC:P pro mne do značky nepatří a vůbec k čertu s ním.

A opět vracím úder u dalšího dílu WC. :) Již čtvrtý díl této série a člověk se tak musí zeptat zda-li už nedochází k jakési únavě materiálu? Ha, houby s octem dochází, ač je to neuvěřitelné tak tento díl pozvedá laťku kvality ještě výše a je absolutně nářezový. :) Koukněme se tedy detailněji na toto dílko.

Jako první na paškál si vezmu grafiku a hranou část hry. Grafika se opět o něco posunula k lepšímu. Jinak k ní už není moc co říci, snad jen že ubylo hranatých a špičatých tvarů a naopak je zde více kulatosti a detailnosti. Hra vás zároveň zavede na několik planet a ty jsou taktéž detailnější a obsahují více objektů na povrchu nežli minule Oblast kde nastal větší posun jsou hrané předěly které jsou ve značně lepší kvalitě než u třetího dílu. Taktéž technické nedostatky jako bylo špatné nasvícení scén a pod. již tento díl netrápí. Hru netrápí ani bugy a nedej bože pády. Technika je tedy v pořádku, nezaznamenal jsem žádné potíže ( hrál jsem dvě verze z GOG a originál ).

Obtížnost je zde stejně volitelná jako u trojky, což znamená 6 stupňů obtížnosti od nováčka po noční můru. Nicméně obtížnost je určována i jiným faktorem. Jedná se o docela podivnou věc. Jde v zásadě o to že stíhačky mají velmi slabé palubní zbraně. Zde uvedu příklad, hrál jsem na prostřední obtížnost a v souboji jsem se pověsil nepřítely za zadek přičemž jsem do něho začal plnou palbou střílet. Trvalo nejméně 10 vteřin než mu spadly štíty a dalších deset než odešlo jeho plátování. Navíc i když byl takto nahlodán tak i přesto trvalo neúměrně dlouho než padl. Nutno připomenout že nepřítel pochopitelně kličkuje a všelijak se snaží dostat pryč. Pokud se mu to povede tak máte další problém. Nepřátelům se děsně rychle regenerují štíty a to tak rychle že stačí 2 vteřiny a mají zpátky jednu čárku... Ovšem máte i rakety které jsou zase neúměrně silné a nepřátelé se poroučely po jediné ráně. A jelikož takových raket nesete poměrně dost tak jsou souboje značně jednoduché. Jistě vás napadlo že nepřátel bude více, a samozřejmě jich na na vás jde povícero ale zde je další změna která tak obtížnost mění. Pryč jsou doby kdy jste musely prolétat několika NAV. pointy. V drtivé většině misí letíte pouze k jednomu a tam se vše vyřeší. Přímé a rychlé, ovšem zároveň zmizely i obrovské vlny nepřátel. Nyní jich je o poznání méně a jen velmi velmi zřídka přicházejí nějaké další vlny. Takže vám většinou vystačí právě rakety... Na druhou stranu nepřátelé využívají taktéž hojně raket a věřte že na střední obtížnost znamená jedna rána raketou směr krchov. Naštěstí máte obranu v podobě klamných cílů které můžete vystřeli a raketa se tak zaměří na tyto návnady. Nepřátelé sice touto věcí disponují také ale v jejich případě se stačí přiblížit na 2000m a máte jistotu že klamné cíle nevystřelí.

Opět bohužel musím hře vytknout ovládání na K+M. Je zde sice malinkatý posun oproti WC3 ale není nijak značný. Takže se opět připravte na rozharašenou citlivost a kurzor který si dělá co chce... Jinak ovládací prvky zůstaly stejné jako minule takže veteráni se budou cítit jako doma a nenaleznete tu mnoho změn.

Kde ovšem změny naleznete je podání příběhu a možnost volby. Příběh je zde podán naprosto výborně a ač jsem ho chválil u předchozích dílů tak zde se posunuje na novou úroveň. Naprosto excelentně napsané dialogy a děj vás budou držet u obrazovky a nutit hrát stále dál. Všemu ještě pomáhají výborní herci kteří rozhodně hře nedělají ostudu a zde hrané pasáže jsou lepší než mnohý skutečný film. Jsou zde přítomné zvraty a nečekaná odhalení a to vše podpořené možností volby. Všechny WC ( až na pátý díl ) mají nelineární kampaň a od WC3 se taktéž můžete rozhodovat v samotných rozhovorech ale čtyřka tuto možnost posouvá dál. Nejen že máte možnost volby v dialozích ( přičemž se nejedná jen o kosmetické věci ale tyto možnosti vás můžou poslat na zcela jinou kolej než opačná volba ) ale dokonce si můžete vybírat i mezi misemi. Svoboda rozhodování se tedy rozšířila a díky tomu vás ještě více vtáhne do děje. Osobně považuji příběh a výkony herců zde za nejlepší v celé sérii.

AI je zde už standartně na velmi dobré úrovni a nepřátelé i kamarádi se chovají inteligentně. Kamarádi pomáhají seč jim síly stačí ( a poměrně dost toho sejmou sami ) a nepřátelé naopak zkoušejí vše možné aby se vám dostali na kobylku ( úhybné manévry, promyšlené formace aby jste se dostali do křížové palby atd. )

Takže tady je WC4, pro mě se jedná o naprostý vrchol série a ač je to k nevíře tak laťka kvality byla od minula opět posunuta nahoru. Malinko jsem se bál změny nepřátel a celkově změněné atmosféře ale není čoh ose obávat. Tvůrci sice otočily kormidlem ale zachovali si ten správný ráz a kvalitu. Škoda jen toho ovládání na K+M které je pro celou ságu tak tipicky nedotažené ( a v případě 3 i 4 bych se nebál říct přímo strašné ). Jak už jsem psal jedná se o nejlepší díl a zároveň je zde vidět jak moc by si přáli aby vznikl skutečný film ( bohužel skutečně vznikl ) a celé universum tak obohacují o další podrobnosti. Jo a abych nezapoměl Maniac je pořád stejné pako a naprsoto špičkový ťulpas. :)

Gothic je už dnes legenda. A i pro mne je to naprosto jedinečná hra neboť díky němu jsem se dostal k RPG žánru. Kdo by to byl řekl v roce 2001 že nenápadná hra od německých Piranha Bytes udělá takovou díru do světa a získá mnoho oddaných fandů.

Gothic ale rozhodně měl čím zaujmout. Grafická stránka sice nebyla ve své době špička ale i tak se jednalo o ucházející zpracování. Pravda pokud se člověk podívá na hru dnes tak jednoznačně z grafiky unešen nebude. Jedná se o klasické 3D zpracování okolo roku 2000, všechno je tedy hranaté a placaté a celkově tako zašpičatělé. Nicméně grafika u Gothicku nikdy nehrála prim a nebylo to to co by vás drželo u hry a to i vroce 2001. Řekl bych že v době vydání se jednalo o nadprůměr.

Tím hlavním co podle mě hráče okouzlilo byl svět, atmosféra, postavy, příběh a hudba. Začneme příběhem který nás zavede do jedné trestanecké těžařské kolonie na ostrově Khorinis. Začínáme tím že jsme odsouzeni a vhozeni do kolonie. Kdo jsme a udělaly jsme vážně nějaké hrozné zločiny? To se nikdy nedozvíme, vývojáři za celou hru neodkryjí nic z protagonistovy minulosti, dokonce ani jeho jméno a tak po celou hru hrajete za Bezejmeného ( ačkoli on sám samozřejmě jméno má a několikrát se chce představit tak ostatní ho vždy nějak utnou než ho stačí říct :) ). Příběh je zajímavý také tím že prakticky až do závěru nemáte za úkol zachránit svět nebo alespoň ostrov. Nikdo za vámy nepříjde a neřekne: "Mocný hrdino zachraň nás!" Ne, jste jen další trestanec a vaše největší starost je nějak se zorientovat v kolonii a mezi frakcemi. Frakce jsou tři ( Nový Tábor, Starý Tábor a Tábor v bažinách ), každá usiluje o něco jiného a každá má různé metody. Pokud se k nějaké přidáte tak logicky se vám uzavře postup do dalších dvou. V celém tom světě je samozřejmě plno NPC postav které rozhodně stojí za to, mnohdy se vám vryjí velmi hluboko do paměti. Samozřejmě že svět je to také nebezpečný a je zaplněn různou havětí ( vlci, chňapavci atd, ale také humanoidní nepřátelé ) která vám půjde po krku.

Atmosféru taktéž dělá výborná hudba a mě osobně se saudtrack doslova vypálil do mozku a naprosto mi učaroval. Tklivé melodie ale i rázné znělky mě natolik uchvátily že jsem si ho stáhnul do mp3. Osobně se domnívám že hudba dělá značnou část zážitku a nebojím se říct že stojí na stejném stupni jako ostatní aspekty hry, rozhodně zde není jen do počtu. Hra je samozřejmě plně namluvená a Bezejmený taktéž mluví ( nejedná se naštěstí o ten případ kdy hlavní hrdina mlčí jako trotl ( promiň Gordone ) ). A že mu ta pusa jede, rozhodně to není žádná stydlivka a neváhá dění jízlivě okomentovat.

Hra je samozřejmě RPG takže zde máme tabulku kde uvidíme jak jsme na tom a kde je třeba zapracovat. Samozřejmě zde jsou klasické atributy jako síla atd. Ale můžete se naučit mnoho speciálních dovedností např. alchymii, stahování kožešin ze zvířat.. Nicméně zde je poněkud unikátní systém rozdělování bodů do schopností. Zde se to totiž nedělá tak že by jste si v tabulce naklikali co chcete zvýšit ale pěkně jste si museli zajít za trenérem nebo někým do dané schopnosti učí a u něho si dané atributy vylepšit. Nemusíte se bát že by zde nebylo co dělat svět je velký a aktivit je zde také přehršel. Stojí za zmínku že ve hře je aktivně se měnící čas. To znamená že zde den plyne jako normálně, je zde ráno, dopoledne, odpoledne, noc... Takže je logické že zde lze i spát a mnohé úkoly lze plnit jen v danou dobu. Taktéž lidé a zvýřata se chovají podle toho co je zrovna za čas. Mají zkrátka svoji rutinu a tou se řídí, prší le tedy tak se lidé běží schovat pod střechu atd. Taktéž zvýřata jsou rozdělena na dravce a kořist, takže není problém vyděl smečku vlků kterak loví nebohou oběť. A to vše v roce 2001!

Bohužel má Gothic menší škraloup na kráse a tím je ovládání. Ovládání boje je malinko těžkopádné a bohužel né úplně intuitivní. Chce to trochu času a pak si na něj dá zvyknout a pohodlně hrát.

Nastavení obtížnosti by jste zde hledaly marně neboť zde žádné není a obtížnost je dána tím jak moc silné jsou dané potvory a nepřátelé v dané lokaci. Díky tomu odpadá trapná neviditelná zeď, či trapné berličky pro které nelze jít dál. Zkrátka ještě nejste moc vycepovaní.

Takže zapoměl jsem na něco? Samozřejmě že zapoměl! Je toho tolik co bych vám ještě mohl říct. Třeba to jak jsem si zašel zakouřit trávu do Tábora v bažinách, nebo když jsem prozkoumával les a sežrali mě vlci a nebo když jsem potkal Muda který má rád zvířátka ( trošičku jinak než většina lidí :) ) a nebo... A nebo víte co? Zahrajte si ho sami a sami taky objevte taje a kouzlo Gothicku a pak znovu a znovu. A teď mě omluvte jdu znovu instalovat a hrát.

Jak už je mým zvykem tak i tento díl WC zrecenzuji a podělím se o své dojmy. Na začátek menší info. Zatímco mezi WC1 a WC2 uběhl pouhý rok ( WC1-1990, WC2-1991 ) tak WC3 vyšel podstatně později ( 1994 ). Nicméně čekání na plnohodnotné pokračování bylo vyplněno spinoffem Wing Commander Privateer ( 1993 ) a Academy ( 1993, tato hra byla spíše nástroj na vytváření vlastních misí ). Čekání ale stálo za to, třetí díl přinesl mnohé změny jak po technické stránce tak i po stránce mechanismů a děje.

První co nejvíce zaujme je grafika v samotných misích a interaktivní filmové cutscény menzi nima. Interaktivní film byl sice mor 90 let a po zásluze zahynul ale zde je zpracován skvěle. Herecké obsazení je výborné, nejvíce udeří do očí účast Marka Hamilla jež ztvárnil roli hlavního hrdiny. Obsazení je tedy parádní ale jak je to s hereckýmy výkony? Naštěstí se katastrofa nekoná a všichni zůčastnění hrají parádně a rozhodně vám nebude připadat že sledujete filmečky pro hru. Herci si natáčení evidentně užívaly ( jak je poznat z bonusu z natáčení, lze najít na youtube ) a na place byla pohoda která se přenesla i do výsledného produktu. To by jsme měly cutscény ale co samotná grafika v misích? Je parádní, na to že jsme v roce 1994 se jedná o špičku grafiky která tehdy byla možná. Ostatně WC vždy posouval limity grafických možností. Ačkoli tedy grafiku chválím mám k ní jeden osobní dodatek nebo spíše výtku. WC znova předběhl dobu na poli grafického zpracování, bohužel se tak sice posunul vpřed ale tím se dostal někde do druhé půle 90 let. A pamětníci jistě vědí jak na nás po boomu 3D všude skákala hranatá a docela šeredná grafika. Může to znít jako rozpor ale jde prostě o to že WC3 se dostal do fáze kdy 3D a celková úroveň zpracování se jednoznačně posunuly vpřed ale zároveň ještě tehdy vývojáři neuměli zpracovat grafiku pěkně. Jedná se tedy o rané 3D modely které jsou samá hrana a osten. To se bohužel nepěkně promítá do designu kočičáckých velkých lodí. Nejde jen o to že jsou hranaté a špičaté ale celkový jejich vzhled působí strašně neprakticky a vůbec bych ho neoznačil za funkčí. Křižníky a další lodě vypadají jako by je navrhoval šílenec a docela rád bych viděl jak by někdo s takovou lodí v případě nouze přistával na pevném povrchu, nedejbože s něčím takovým vletět do atmosféry. A když už jsme u těch koček mám k nim další výtku. Jejich masky v hraných sekvencích se bohužel vůbec nepovedly, v předchozích dílech to byly zkrátka velké šelmy ( lvi, tygři...), tady ale vypadají jako by jejich čumák narazil plnou rychlostí do pevné zdi a staly se znich odpudivý gremlini. Bohužel kdykoli se nějáký Kilrathi začne hýbat je to katastrofa a působí to směšně.

Od grafiky se přesuňme k technické stránce. Zde nemám co vytknout, žádné bugy jsem nezaznamenal, hra běží pěkně stabilně. Jen dodatek že kvalita hraných sekvencí odpovídá roku 1994, nemůžete tedy čekat DVD obraz, své bohužel dělá i nesprávné osvětlení a mnohé scény se nepochopitelně utápějí ve tmě, nicméně nejde o nic fatálního. Kde ovšem mám co vytknout je ovládání pro klávesnici + myš. Je otřesné a téměř se tak nedá hrát, citlivost je naprosto tragická a zapomeňte na nějáké jemné pohyby. Jindy zase je citlivost příliš velká a stíhačka se otáčí příliš rychle. Jindy pokud se pokusíte jemně zkorigovat např. zaměřovač doprava tak se pohnete opačným směrem. Díky těmto věcem je kumšt vůbec něco trefit. A to jsem ještě nezmínil že pokud chcete zasáhnout nepřítele musíte se přesně trefovat do zeleného ukazatele který vám ukazuje kde máte pálit pro zásah. A jak jsem řekl přesnost zde neexistuje takže většinou střílíte jako blázni doufajíce že něco trefíte... Pokud máte joystick jste za vodou, já ho neměl a tak jsem trpěl. Toto je jeden z největších neduhů WC3.

Štěstí ovšem je že zde můžete nastavit obtížnost. Vývojáři se rozhodli vyhovět všem a tak zde máte na výběr mezi 6 stupni obtížnosti. Už na 3 stupni ( zde pojmenován ACE ) se slušně zapotíte a hra to do vás pere horem spodem. Nemusím doufám dodávat že s ovldádáním K+M se jedná o pekelnou kombinaci. Já to vydržel do půlky a pak stáhnul ocas a snížil na druhý stupínek. Musím říct že ve WC3 je pro mě zatím díl ve kterém stojíte proti nejvíce nepřátelům. Kde jsou časy WC1 a datadisku Secret Mission 1? Tady se na vás valí obludné množství stíhačů klidně v 7 vlnách. Občas jsem si říkal co dělám špatně a že se jedná o nekonečný proud nepřátel ale ono ne! Je jich jenom zatraceně hodně. Nemusím říkat že jste nejen přečísleni ale taktéž většinou stojíte proti mnohem silnějším stíhačkám. Jinak pokud jste zvyklí na rozvržení ovládání z WC1 a 2 tak zde moc změn nenajdete, pár sice ano ale jsou naprosto minimální a okamžitě se zorientujete.

Příběh byl vždy silnou zbraní WC a zde nasazuje opravdu velký kalibr. Díky velmi dobrým hereckým výkonům si vás brzo WC3 získá. Opět hrajeme za starého dobrého Blaira který je ve zdejší válce už pěknou řádku let. Jako vždy i teď musíme zachránit Konfederaci zadek, nyní více než kdy dříve neboť lidstvo stojí před fatální porážkou a mnoho možností už mu nezbývá. Atmosféra je tedy opět skvělá a space opera je to jako vyšitá, znovu zde bude několik příběhových rovin a několik zvratů které můžete ovlivnit. Jak už jsme u této série zvyklí máme zde nelinearní kampaň, nyní ovšem můžete na některých místech ovlivňovat to co Blair řekne. Jedná se o dvě dialogové možnosti které mají dopad buď na příběh nebo na samotné kolegy. Parťáci jsou opět skvělí a značnou část z nich si oblíbíte. Ovšem pozor pokud někoho v rozhovoru naštvete tak nečekejte že vás bude zbožňovat a na misi pak neochtně plní vaše rozkazy a je celkově méně obětavý vám chránit zadek. A jako vždy ani zde nemůže chybět Maniac ,navíc nyní z masa a krve, který má několik skvělých hlášek a je to snad ještě větší trotl než minule. :)

AI je na velmi dobré úrovni a stejně jako ve druhém díle i zde nepřátelé velmi schopní a snaží se vás dostat do křížové palby atd. Vaši přátelé pokud jste s nima zadobře jsou taktéž velmi schopní a nezřídka sundají značné množství lodí. Příkazy vašim wingmanům zůstaly nezměněny ale podle mě jsou dostačující.

Takže tohle je WC3 je super a boží ale taky frustrující. Příběh zde jede na plné obrátky a jelikož se jedná o závěr trilogie tak je jaksepatří epický. Všemu napomáhají hrané scény a dobří herci kteří bohužel nejsou vůbec podobní svým zobrazením z předchozích dílů. O Kilrathi se radši zmiňovat detailněji nebudu protože je to zklamání. Bohužel moje hodnocení je silně sraženo špatným ovádáním které sice nebylo ani minule pohodové ale při troše laborování s citlivostí myši to bylo v pohodě. Zde bohužel můžete laborovat jak chcete ale ničeho nedocílíte.... Nezmínil jsem se o hudbě a ozvučení které tam sice je ale abych upřímně řekl tak z hudby mi neutkvělo v hlavě nic na rozdíl od předchozích dílů. Ze zvuků naopak utkvěl výtah který vám brzo bude lézt na mozek. Některé hrané scénky se totiž opakují a jsou stejné ale díky bohu za tlačítko Esc které vás z toho vysvobodí.

Druhý datadisk pro Wing Commander 2 s podtitulem Crusade přinesl několik zajímavých novinek a vylepšení. Je na něm poznat že se vyvýjel paralelně s WC2, pojďme se tedy na něj podívat detailněji.

Jelikož je to datadisk tak značná část věcí je při starém. Grafika a zvuky se nezměnily, ovšem na rozdíl od prvního přídavku přinesl o něco více novinek a několik mechanik přepracoval. Jako první se podívejme na AI. Ta byla překvapivě vylepšena a ač nedosahuje hodnot z WC2 je přesto viditelně lepší než v předchozím přídavku a základní hře. Vaši spolubojovníci se již o sebe umějí postarat více než před tím a většinou tedy nedochází k žádným laciným úmrtím jako předtím. Umělá inteligence je někde mezi WC1 a WC2, takže i když je nyní lepší stále dělá některé chyby a není tak samostatná a nápomocná jako v druhém díle. Nicméně i malý pokrok se cení. :) U nepřátel jsem paradoxně nezaznamenal výraznější posun v chování a přišlo mi že jsou stejní jako minule. Zdá se tedy že úsilí vývojářů směřovalo hlavně na vaše kolegy.

Technická stránka hry bohužel zůstává stejná jako minule a tak hru sužují stejné nedostatky. Vývojáři si však asi byly vědomi technických slabin a tak souboje nejsou nijak hromadné a v asteroidovém poli taktéž nebojujete ( alespoň nijak často, snad jen jednou za celou hru ). Obtížnost která je u WC stěžejní částí je nyní na daleko menší úrovni než v SM1 a WC. Nepřátel ubylo a vaši wingmani už taky lecos zastanou sami. Faktor frustrace tedy není nijak vysoký, je evidentní že tvůrci vzali ohled na tehdejší výtky a poučily se z nich.

Nicméně ve hře se nově nacházejí nové letouny a to ne ledajaké ale rovnou kočičácké. Zalétáte si tedy i v nepřátelské stíhačce ve speciálních infiltračních misích. Mise obecně mi přišly různorodější a pestřejší. Pestřejší je taky skladba pilotů na Tiger's Claw, potkáte několik nových tváří a taktéž se o nich něco dovíte.

Příběh celkově je více uvolněný a ne tak temný jako v SM1. Zároveň se zde dovíte i několik zajímavých faktů o vašich nepřátelích a celkově zde probíhá prohlubování a budování universa. Dokonce se objeví nová rasa, i když jen v pozadí a nebudete mít možnost s žádmým jejím zástupcem pokecat přímo. Jak už je ve WC sérii standardem je i zde zastoupena nelineární kampaň.

Jedná se o povedený přídavek který se snaží přidat více věcí než jeho předchůdce a zároveň mění i některé herní mechanismy. Je na něm poznat že jeho vývoj probíhal zároveň s WC2.

WC2, prokračování výtečného prvního dílu, který vyšel v roce 1991 . Je větší, epičtější a lepší. Pojďme se na něho podívat.

Opět začnu grafikou. Ta byla razantně vylepšena a oproti prvnímu dílu je evidentně lepší a krásnější. Přibylo množství detailů i barevné schéma ze rozšířilo. Grafika opět značně přeběhla dobu a není tedy divu že v dobových článcí se neštřilo superlativy. Kritici i hráči byly naprosto odvaření z toho co se odehrávalo na obrazovce ( mnozí hráči pak zaplakaly nad tím že jejich stroj tuto nádheru neutáhne ). Jedná se bezesporu o značný pokrok a to pouze jeden rok od vydání předchůdce! Stejně jako u jedničky i zde mi grafika příjde vkusná a docela roztomilá, rozhodně vám z ní nebudou krvácet oči.

Technická stránka byla taktéž vylepšena. Předchozí nedostatky byly eliminovány, zapoměnte tedy na škubání při větším dění na obrazovce a střílet už taktéž můžete navzdory bitevní vřevě a počtu objektů. Engine byl oproti předchůdci znatelně vylepšen a upraven. Bohužel pár nedostatků by se našlo. V jedné cutscéně má např. mluvit princ Thrakhath ale místo něho mluvil můj hlavní hrdina, nebo jiné postavy ve hře se vyskytující ( jedná se nicméně jen o tuto jednu scénu ). Hudba zde občas pozlobí a zasekne se do opakující se smyčky. Nicméně se jedná jen o drobné mušky nikoliv masařky na tváři WC2. Celkově je hra po technické stránce zvládnutá skvěle a tvůrci zde výborně zůročily své zkušenosti z předchozích prací.

Zmínil jsem se o hudbě a ta si jistě zmínku zaslouží. Zvuky, hudba i namluvení jsou opět lepší než v předchozím díle. Přesně tak ve WC2 je i dabing! Jedná se sice jen o intro ale kdo se mohl pochlubit něčím takovým v roce 1991? Origin opět ukázal že má vizi a předběhl dobu. Hudba byla od prvního dílu vylepšena a předělána, ovšem jisté známé melodie opět poznáte. Nicméně se i nadále nacházíme v raných 90 letech, je tedy jasné že čekat od toho kdoví jakou hitparádu není možné. I tak to podle mě není nic hrozného.

A co obtížnost ptáte se jistě. Je opět tak masakrózní jako minule? NENÍ! WC2 nedosahuje laťky WC1 a SM1 ( Secret Mission ), naopak pokračuje v trendu nastoleném SM2 a obtížnost je menší. Nedostavují se tedy záchvaty zuřivosti a pocity beznaděje, o "nekonečných" vlnách nepřátel nemluvě. Hra je mnohem vstřícnější k hráčům a v některých misích nenarazíte na jediného nepřítele ( což umě po dohrání WC1 a SM1 + 2 vyvolávalo jistý nepokoj a nervozitu kdy to příjde :) ). Nicméně stále se jedná o WC takže procházka AAA hrou dneška to není a i zde si tvůrci neodpustily 3 mise kdy vám opět stoupne krevní tlak více než je zdrávo. Je to dáno hlavně tím že na dané úseky vám dají naprosto nevhodný typ stíhaček. Celkově je zde tedy obtížnost lépe vybalancovaná.

Obtížnost v minulém díle byla dána i tím že vaši kolegové mnoho rozumu nepobrali. Zde ovšem AI prošla značnou IQ kůrou a nyní jsou spolubojovníci mnohem užitečnější než kdy dříve. Pružněji reagují na situaci a konečně i něco sestřelí. Taktéž se nedostavuje frustrace z jejich úmrtí protože umřít nemohou ( 3x hurá ). V nejhorším se katapultují nebo odletí na základnu. Stejně jako kolegové i nepřátelé v podobě kočičích Kilrathi dostaly do vínku více uvažování. Jsou nyní tedy více nebezpeční, taktizují a používají formace aby vás nalákaly do pasti nebo nevýhodné pozice. AI hodnotím o třídu výš než ve WC1. I ovládání pro klávesnici + myš bylo vylepšeno je nyní mnohem pohodlnější ač né úplně 100%. Vhledem k tomu že příběh se odehrává 10 let po událostech z předchozí hry, si zde zalétáme na kupě nových stíhaček i bombardérů :).

A když je řeč o příběhu pojďme se na něj hned mrknout. Ten je opět svěle napsaný a je vidět že scénáristé chytli tu správnou slinu a servírují vám tu správnou space operu. Opět se tak zapletete do údálostí které vyústí v záchranu Confederace. Zároveň se zde proplétá více linek najednou a potkáte hromadu nových tváří ale i starých známých. Je zajímavé jak se Origin podařilo v každém přídavku i novém dílu nastolit jinou atmosféru. Příběh je epický a opět vás táhne kupředu aby jste zjistily jak to celé dopadne. Stejně jako minule i zde je nelineární kampaň a pokud něco zvořete jdete jinudy než když uspějete. Postavy zde dostaly více prostoru než ve WC1 ale tento trend je vyditelný už od SM1. Celkově je vidět jak se vývojáři snaží udělat z WC plnohodnotné universum a ještě více ho přiblížit filmům. Což se jim na konec podařilo a v roce 1999 vyšel Wing Commander film, bohužel nedopadl tak jak si hráči představovali ale to patří jinde. Zde se žádných zádrhelů bát nemusíte, naopak si užijete příběh plný zrady, akce a i na tu lásku nakonec dojde :).

WC2 je bezesporu super hra a vylepšuje to co v prvním díle bylo dobré, zároveň opravuje to špatné a přidává kupu nového. Je to prostě pecka a i dnes vás chytne a nepustí dokud ho nedohrajete do konce. :)

Secret Missions 1 ( dále jen SM1 ) je první datadisk ke hře Wing Commander. Datadisk je to zajímavý a obtížný. Předem musím říct že značná část věcí zůstala stejná. Takže grafika, zvuky, ovládání, stíhačky i posádka vše je při starém. Bohužel to zahrnuje i nedodělky a chyby původní hry. Pojďme se tedy podívat co se změnilo.

Jako první začnu obtížností. Tam kde WC byl těžký je SM1 dvakrát těžší. Tvůrci si asi řekli že původní hra byla až dětsky snadná a tak přitvrdily. Hra se vám několikrát vysměje do obličeje když proti vám bude posílat neskutečné množství nepřátel. Pokud jste snad hořekovali nad množstvím nepřátel ve WC tak tady jich čekejte 2x tolik. Nicméně tato obtížnost je jen do 2/3 hry. V závěru naopak značně poleví a není výjímkou aby jste mise dávali na první pokus.

Další změnou je příběh a jeho podání. V SM1 je celková atmosféra mnohem temnější a celkově je příběh více propracován. Taktéž charaktery vašich kolegů pilotů doznaly značných úprav a nyní jsou více propracovanější po stránce charakteru i historie. Celkově je příběh více poutavý a bude vás tlačit vpřed až do samého konce.

Bohužel umělá inteligence vašich nepřátel i kolegů ( zvláště u nich to mrzí nejvíce ) nebyla nijak vylepšena ( změny v této oblasti přinesl až druhý datadisk Secret Missions 2 ). Díky tomu a větší obtížnosti není výjímkou to že váš wingman některou z misí nepřežije. Takže ačkoliv jste úspěšně splnily všechny úkoly váš kolega je navždy ztracen což dost naštve. V takové chvíly zbývá buď ho nechat mrtvého a dále pokračovat nebo danou misi dělat znovu ( bohužel wingmani umírají hodně často takže takovou misi můžete opakovat klidně desetkrát ). Pro ty co už mají nervy v kýblu pak existuje poslední řešení a sice cheaty ( nebuďte baby a udělejte to bez cheatu, pak můžete jako já machrovat před lidmi, což asi není moc dobrý nápad protože pak se na vás budou dívat jako na šílence, tik který jsem opakovaným hraním misí získal asi taky příliš nezlepšil mou image :) ).

Datadisk tedy nijak radikálně nemění hru ale přináší více toho stejného ( 16 misí + 2 když selžete ). Více ji zatraktivňuje a celkově se zaměřuje na příběh. Ve 2/3 hry navíc otestuje vaše schopnosti na maximum.

Wing Commander, legenda a mnohými opěvovaná hra. Ale nepracuje v dnešní době spíše nostalgie? A má vůbec tato hra jež vyšla v roce 1990 co nabídnout dnešnímu hráči? Pojďme se na to podívat zblízka.

V dnešní době je zvykem se dívat hlavně na grafiku takže se i tady podíváme nejdříve na ni. Grafika je samozřejmě dnes beznadějně zastaralá ale osobně se mi zdálo že má své kouzlo. V roce 1990 to ovšem byla nehorázná pecka a samotná hra se chlubila že je ve 3D, což sice nebyla pravda ale iluze 3D prostoru je zde zvládnutá velmi dobře. Nutno podotknout že hry jako Wolfenstein 3D, Doom a Duke byly ještě daleko není tedy divu že v tehdejší době si hra vydobyla značný ohlas. Troufám si říci že grafika má i dnes co říci a pokud nečekáte hyper super duper modernu jako z Crysis tak se na to dá zvyknout.

Když už jsme u grafiky tak hned skočíme k celkové technické stránce hry. WC bohužel trpí několika nedostatky které byly kritizovány i v době vydání. Ten největší je samotný engine hry který zkrátka nedostačoval na hru takovýchto rozměrů. Jeho nedostatky se projevily když se na obrazovce oběvilo mnoho objektů najednou. V takové chvíly hra nestíhá a začne se nepříjemně cukat. Další problém s tím spojený je ten že kromě cukání nemůže hráč střílet! Přesně tak pokud je na obrazovce mnoho věcí tak engine nestíhá zobrazovat vše a nedovolí hráči střílet i když má plnou energii ve zbraních. Jak jistě uhádnete jedná se o velice nepříjemnou věc. Tudíž budete proklínat jakýkoliv souboj v asteroidovém poli. Dalším omezením je to že ve hře se nemohou oběvit více než dva rozdílné druhy stíhaček najednou ( + nějaká velká loď ). Takže vždycky je to tak že letíte proti jednomu druhu nepřátel a po jejich likvidaci se eventualně oběví druhá vlna. Nicméně toto není ani tak zápor jako spíše kuriozita. Tehdejší engine zkrátka více zvládnout nemohl. Nicméně pozor to neznamená že za jednu misi nepotkáte více fruhů lodí, jenom je zkrátka nepotkáte najednou.

Hra samotná nemá žádné namluvení a kdykoli někdo mluví musíte spoléhat jen na titulky. Nicméně o zvuky a hudbu ochuzeni nebudete. Ačkoli mluvit o zvucích a hudbě z dnešního pohledu nelze.

A nyní se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu a zároveň velmi diskutovanému. A sice k obtížnosti. Musím říct že pro člověka který je zvyklý na dnešní AAA tvorbu bude WC šok. Pravděpodobně už po první misi bude mít chuť se hrou seknout. Ale to by byla chyba. Hra se s vámi sice nemazlí, nemáte zde žádný tutoriál a obtížnost se také nezvedá postupně ale jde se hned do tuhého. Nicméně WC je hra férová a narovinu vám ukáže své pravidla a ty neporušuje. Obtížnost je dána tím že nepřátelé nejsou másla a tupouni. Taktizují, snaží se vám dostat za zadek a roztřílet vás na cimpr campr, rychle uhýbají a dělají všelijaké výkruty aby vás setřásli. Zároveň vaše stíhačka není žádná neporazitelná obluda a kromě štítů a tenoučkého pancíře vás od smrti dělí jen vaše schopnosti a zkušenosti. Jak už jsem psal hra je férová když tedy vidíte nepřátelský stíhač určitého druhu víte co od něho máte čekat. Hra uměle nanavyšuje odolnost nepřátel, nepřátelé se zničeho nic nezjeví za vaším zadkem atd. Potkáte li tedy v první misi určitý druh nepřátel tak ten zůstane stejný až do konce hry. Výjímkou jsou letecké esa nepřátel kterých je ve hře pár. Tyto esa jsou logicky daleko těžší na sestřelení ale zase ten pocit když ho vymažete z oblohy je k nezaplacení. Ač jsem napsal že hra je v obtížnosti stále stejná tak to musím malinko upřesnit. Např. pokud půjdete proti stíhačce Salthi tak souboj s ní bude stejný ať už v první misi nebo poslední. Ovšem hra svou obtížnost koriguje tím že někdy na vás pošle 3 vlny nepřátel po sobě a jindy se popasujete jen s jednou vlnou ( a to tu mluvím jen o jednom souboji, v jedné misi takových soubojů zažijete několik :) ). Nicméně hra JE těžká to musím říct a nejednou jsem zažíval pocit naprostého zoufalství kdy po třech naprosto obludně těžkých soubojích na mě hra před domovskou základnou poslala další letku. WC má zkrátka laťku obtížnosti proklatě vysoko což pochopily samotní autoři a už druhý datadisk Secret Mission 2 z obtížnosti slevil ( SM 1 je naopak ještě těžší než základní hra :D ). Na druhou stranu pokud se vám podaří nějakou nemožně těžkou misi pokořit tak zažijete nefalšovaný herní orgasmus, což u dnešního mainstreamu nejde.

Obtížnost tedy máme a na konec zbývá poslední vě a sice příběh. Ten je podáván minimalisticky skrze brífingy misí a pokecy v baru s posádkou. Nicméně je poutavý a bude vás zajímat jak to celé dopadne. Za zmínku také stojí že v misích nemusíte uspět pokud ji zvoráte tak hra vás pošle na alternativní cestu než kdyby jste ji vyhráli. Pokud takhle zvořete hodně misí tak hra skončí špatným koncem. Takže hra obsahuje plnohodnotný alternativní průchod hrou na mnoho způsobů a to v roce 1990! Osobně jsem si taky oblíbil mnohé kolegy piloty s kterými můžete pokecat v baru. Každý je jiný a má rozdílnou povahu. Škoda jen že v samotném boji vám noho nepomohou. Přeně tak, v každé misi budete mít k ruce jednoho wingmana jako pomocníka kterému můžete zadat několik příkazů. Bohužel většina z nich je poměrně k ničemu a mnoho nepomohou.

Jsme na konci a osobně téhle hře dávám palec nahoru ačkoli mě mnohdy potrápila. A co vy? Jste dost drsní na to aby jste vykopali Kilrathi ze sektoru Vega?