Star Trek je dodnes velmi silná značka a taktéž legenda. V 90. letech to platilo dvojnásob, v roce 1995 vyšla tahle adventura která nejenže vychází ze Star Trekovského vesmíru ale rovnou se zhostíme rolí členů Enterprise pod vedením Picarda. Je docela zajímavé že když se zeptáte na slavné adventurní klenoty 90. let tak většina lidí automaticky řekne ty z dílny Lucasartu a Star Trek tak nějak zapadl. Ovšem neprávem.

Grafika je zde pěkná a v roce 95 rozhodně patřila k tomu lepšímu co vycházelo. Vlastně bych se odvážil říct že klidně mohla soutěžit s těmi nejlepšími. Intro které na začátku hry zhlédnete muselo tehdy vykloubit nejednu čelist. Celá hra je krásně detailní a animovaná. Ovšem celá grafická část je hodně individuální, hodně záleží na tom jak se vám pixelovatá grafika líbí nebo nelíbí. Osobně mi příjde pěkná a zdá se mi že tento typ her tak nějak nezestárnul tolik jako např. rané 3D pokusy. Je až obdivuhodné co vše tehdejší vývojáři dokázali udělat s tak limitovaným hardwarem. Hra má taky výhodu v tom že není limitovaná tehdejší filmařskýmy dovednostmi. V mnoha sci-fi seriálech ( včetně ST ) je většina mimozemšťanů velmi podobná lidem, jen s drobnými rozdíly. Tamti mají divné výstupky jiní zase rozdílné obočí ale pořád jsou to lidé v maskách. Zde se tvůrci nemuseli držet zpátky a tak se dočkáme větší rozdílnosti mimozemšťanů ale i kulis. Různé lokace jsou vážně hezké a zajímavé.

Hudba zde sice nějaká je ale je jí málo a většinou budete slyšet jen zvuky okolí a herce kteří nadabovali své postavy. To je další skvělá věc, herci z Nové Generace zde nadabovali své postavy a to ještě umocňuje zážitek z hraní.

Obtížnost je zde volená ze tří stupňů takže si vybere každý. Osobně jsem hrál na nejnižší z důvodů vesmírných soubojů ( ale i tak to stálo za prd a dost často jsem zařval ). Hra se totiž skládá ze dvou částí, klasická adventurní kdy máte výsadek tvořený čtyřmi lidmi ( na vyšší obtížnosti si ho tvoříte sami ) a řešíte různé problémy, druhá je interaktivní část která se odehrává na Enterprise ( resp. na jejím můstku ).

Nejdříve se podívám na klasickou adventurní část. Ta je vlastně docela prostá a v duchu 90. let zde máme dolní lištu a na ní čtyři nožnosti čiností. Bublina nám umožňuje s někým promluvit, noha zase pohyb po lokacích, oko slouží k prozkoumávání a ruka k činnosti. Pro mnohé může být lehce otravné že když se chcou někam přesunout tak nejdříve musí kliknout na symbol nohy a pak na dané místo. Ovšem taková to byla doba a kurzor který zvládne vše ještě nebyl. Alespoň máme jen čtyři ikonky a ne 9 jako v Indiana Jones and the Fate of Atlantis. Dále Pokud chcete změnit postavu stačí kliknout na portrét postavičky, rozdílnost postav ve hře hraje svou roli. Různé věci vyžadují různé znalosti a ty mají různí lidé. Např. zraněnou ženu nejlépe ošetří doktorka Crusherová a né nadporučík Worf, její zranění pak nejlépe zjistí za pomocí lékařského trikordéru. Tady je krásně vidět jak je hra propracovaná, zpět ke zraněné ženě, tu může ošetřit kdokoli z vašeho týmu ale vždy s jinými výsledky, navíc je rozdíl jestli nejprve zjistíte zranění a zda použijete lékařský trikordér nebo normální. Může to znít složitě ale je to vlastně strašně prosté a hlavně logické. Drtivá většina hry je striktně logická takže pokud se budete řídit selským rozumem tak většinu problémů dáte za chviličku. Nicméně přesto jsou zde možné záseky a to kvůli pixelhuntingu. Resp. pixelhunting zde není klasického rázu ale je zde poněkud zajímavý, jedná se o objekty které jsou sice normálně viditelné ale ani za nic by vás nenapadlo že jsou interaktivní. Např. počítač v jedné místnosti byl normálně vidět ale byl mezi dvěma počítači které už interaktivní nebyli takže jsem na něj ani nenajel. Navíc takovéto místa nejsou ani nijak zvýrazněné nebo zde není jiná nápověda. Některé věci jsou navíc v dost špatných úhlech, komunikátor byl v jedné lokaci úplně vpravo dole takže jsem na něj přišel náhodou. Nestává se to často ale když se to stane hrozí že vytuhnete i na hodiny a přitom na takové blbosti. Alespoň že v ostatních oblastech vám hra nehází klacky pod nohy, lokací na průzkum je vždy jen pár, taktéž inventář nebudete mít nijak zaplněný a povětšinou je v něm jen minimum předmětů. Což je jen dobře neboť zrovna inventář je podle mě řešen nešťastně, je umístěn na dolní liště. Pokud by snad někdo hru hrál a nevěděl k čemu slouží ta různobarevná lišta, tak tam se nastavuje síla fazeru. Ovšem moc často to nevyužijete. Odznak Federace pak slouží jako komunikátor s lodí. To by tak bylo k adventurní části vše. Je fajn že zde nejsou nelogické hádanky ( až na jeden, dva špeky ), na různé situace se hodí různá řešení a postavy. Zároveň je zde přítomny větvené události které reagují na vaše snahy a nezdary. Pokud se nějak rozhodnete pak se toto rozhodnutí s vámi povleče dál a pošle vás na jinou kolej. Je fajn že to nefunguje jako v dnešních hrách kdy na vás hra málem křičí POZOR DŮLEŽITÉ ROZHODNUTÍ, na druhou stranu to může být i opruz neboť než si to uvědomíte tak se vezete po nejhorší možné alternativě a ta vás protáhne přes fůru vesmírných soubojů.

Tím se dostáváme k interaktivní části na lodi. Zde se vše odehrává na můstku kde jsou přítomny důležité postavy kterých se můžete zeptat na názor či radu. Zároveň se zde můžete spojit se strojovnou, zajít do simulátoru ( kde se dají jen přehrávat již zažité cutscény ), nebo odejít do transportní místnosti a tím na výsadek. Ještě se můžete spojit se zasedací místností a kouknout do počítače kde je obsáhlá databáze všeho možného nebo zadat kurz. Samostatná kapitola je pak taktická konzole ze které vedete boj. Ten není dobrý, dám vám jednu radu a sice vyhýbejte se soubojům jak jen můžete. Když už do něj spadnete tak se snažte vypustit co nejvíce fotonových torpéd a doufejte že nepřítele tato salva dostane. Pokud je nepřátel více jak jeden tak rovnou loadujte poslední save, jste totiž mrtví. Boj můžete nechat i na Worfovi ale ten je docela jelito a nestalo se mi že by dokonce byť i jen vystřelil ( asi ho popadl záchvat nemohoucnosti, nebo mu ty ideály federace už vlezly na mozek ). Boj je tedy špatný, dobrá zpráva je že boj je nepovinný, teda pokud se nevydáte na výlet do srdce Romulanské říše. Poslední lodní část jsou rozhovory s jinýmy osobami, ať už jsou na palubě nebo na cizí lodi. Tyto rozhovory ( a to platí o všech konverzacích i poznámkách postav ) jsou naprosto špičkově napsané a měl jsem dojem jakobych sledoval další epizodu ST. Jsou taktéž nesmírně důležité neboť budete muset vybírat z různých odpovědí a ty pak budou mít dopad na další dění. Občas je třeba zvolit více diplomatický přístup a jindy zase pohrozit silou. Opět i zde se cesty různě větví a záleží co zvolíte.

Tolik jsem toho napsal a zatím ani čárka o příběhu. Má to svůj důvod, ten je totiž velmi dobrý a klidně se může rovnat zápletkám z televize nebo i filmů. Na začátku je Enterprise na rutinní misi podél neutrální zóny když najednou obdrží žádost o pomoc od plavidla které prchá do prostoru Federace. Tato jednoduchá zápletka se brzo patřičně zašmodrchá a na konci už půjde o hodně více než jen o skupinku disidentů prchajících do Federace. Mě osobně ta hra naprosto vtáhla a strašně mě bavilo činit rozhodnutí jako kapitán Picard. Škoda jen že jich není více.