Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Dracula: The Last Sanctuary

Dracula 2: The Last Place of Refuge, Dracula 2: Poslední útočiště

25.09.2000
06.07.2001
14.02.2012
16.12.2013
71
25 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Dracula: The Last Sanctuary je plnohodnotným pokračováním hry Dracula: Resurrection, které začíná přesně tam, kde první díl skončil. Jonathan se vrací se svou přítelkyní Minou zpět z doupěte Draculy v Transylvanii do rodného Londýna. Dracula však svůj neúspěch nese špatně a vydává se pro pomstu do Anglie taktéž.

Hratelnostně je hra na chlup stejná jako její předchůdce. Opět vás čeká klasické ovládání s volným 360 stupňovým pohybem po herní obrazovce i desítka obtížných hlavolamů a hádanek. Novinkou jsou časově omezené akční pasáže, které v případě neúspěchu končí smrtí hlavního hrdiny. Markantně byla také zvýšena herní doba.

Hru si můžete zahrát nejen na počítačích v kompletní české lokalizaci včetně dabingu, ale i na Playstation 1.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 70
Druhý díl Drákuly vyšel ještě téhož roku co ten první. Dokonce se zdá, že původně mělo jít o jednu hru, která pak byla rozdělena do dvou částí. Stejné herní mechanismy, stejná grafika, stejné menu, stejná úvodní melodie, stejné všechno. Úvodní intro dokonce odpovídá outru z prvního dílu. Ale ať už budete k Poslednímu útočišti přistupovat jako k dalšímu dobrodružství anebo jako k druhé půlce jedné hry, čeká vás podstatně delší a výrazně těžší podívaná. Délka příjemně nabobtnala na stopáž hodnou průměrné adventury. Počty předmětů výrazně vzrostly a o hádanky zavadíte velice často, přičemž jejich luštění nebude vždy snadné.

Hlavní motiv příběhu, totiž likvidace Drákuly také nabízí podstatně širší škálu zápletek a zvratů, než "pouhá" cesta na hrad a hledání Míny. Poslední útočiště situuje děj nejen do Transylvánie, ale i do Londýna. Mohlo by se zdát, že městské prostředí nebude mít tu pravou upírskou atmosféru jako Transylvánské podzemí a hrady, ale opak je pravdou. Ať už jde o opuštěnou vilu, blázinec nebo městský hřbitov, tak všude je patrné napětí a atmosféra a to i navzdory zastaralé grafice a bohužel téměř zcela statickému prostředí. Engine Omni3D umožňuje drobnější animace (viz Atlantis 2), ale tvůrci Drákuly s nimi šetřili kde se dalo. U prvního dílu to ještě tak okaté nebylo díky jeho krátkosti a častým interiérům, kde se nemá co pohnout, ale tady už mrtvost prostředí bije do očí. Obzvláště v lokacích, ve kterých se z logiky věci musí něco hýbat (voda, zvířátka) působí mrtvolná statičnost vyloženě nepřirozeně.

Snad jedinou hratelnostní novinkou (pomineme-li možnost kombinace některých předmětů) je riziko možného úmrtí a s ním provázané časově omezené pasáže. Pokud jste přiznivce hesla "za blbost se platí" pak vám absence záchranných checkpointů a nutnost manuálně ukládat hru bude vyhovovat. Některé moderní hry to řeší tak, že pokud hrdina zemře, načte se automaticky scéna těsně před smrtí. V takovém případě se ale jaksi vytrácí opatrnost a nutnost přemýšlet nad tím, co děláte. Spousta hráčů pak jede metodou pokus-omyl. Neznamená to ale, že rizikové pasáže v Dráculovi chválím. Jde o to, že řada z nich je dost mizerně zvládnutá a někdy je těžké odtušit riziko smrti anebo se vyhnout zběsilému používání předmětů na bubáka.

A tím se dostáváme k největšímu problému hry a tím je samotné adventuření. První díl vám prakticky neustále cpal do cesty mechanismy, které bylo třeba aktivovat dračím kruhem. Podobně vytížený předmět je v druhém díle také, jedná se o speciální brýle, jenomže odtušit, kdy je třeba brýle použít lze opravdu jen ztuha. Brýle umožňují odhalit skryté obrazce, vzory, či nápisy, ale často nemáte šanci poznat, že právě tady najdou uplatnění. Obvykle platí, že brýle je lepší použít na všechno, ať se vyhnete riziku záseku. Je to opravdu nepohodlné. Ale vůbec největší problém druhého Drákuly tkví v něčem trochu odlišném. Ve hře je značné množství aktivních míst, kam máte něco položit, ale tyto místa nenajdete, dokud na ně nenajedete myší. Často jde o tak hloupá místa jako je kus zdi anebo část celistvé podlahy. Hra vám nijak nenapoví, kde přesně je to místo kam předmět patří - musíte si to prostě projet myší centimetr po centimetru. Zatímco zobrazení aktivních míst považuji v drtivé většině adventur za zbytečný prvek pro netrpělivé hráče, tak Drákulovi by tato možnost za těchto podmínek sedla jako sůl.

Český dabing se nezměnil. Oba díly byly dabovány současně (zdá se), takže stejné postavy mají na svědomí stejní dabéři, přičemž kvalita je opět nízká, ale vinou absence titulků to mnoho hráčů rádo přejde.

Druhý Drákula sice má své klady oproti svému předchůdci, bohužel však řadu věcí pokazil nebo nedotáhl do zdárného konce. Příběh je odvážnější, lokace pestřejší, adventurní záležitosti bohaté, ale nevychytané akční pasáže, nápadně mrtvé prostředí a hlavně nevýrazná aktivní místa kazí dojem. I tak se ale kvalita hry drží na úrovni lehce nadprůměrné adventury, přičemž v subžánru hororových klikacích adventur jde o velmi solidní kousek.

Pro: Příběh, hádanky, prostředí, někdy akční pasáže

Proti: Místy nevýrazná aktivní místa, statické prostředí, někdy akční pasáže, brýle

+9
  • PC 60
Druhý díl Draculovské pentalogie jsem začal hrát hned po díle prvním. Čekal jsem že dostanu přinejmenším stejný zážitek a protože jsem si jedničku užil, tak na dvojku jsem se dost těšil. Bohužel, ačkoli byly zřejmě oba díly tvořeny jako jediná hra a později rozseknuta na dva díly, tento přírustek se svému předchůdci nevyrovná.

Nemá smysl tady mluvit o grafice, grafickém rozhraní nebo ovládání. To vše zůstalo při starém, ostatně hry vyšly ve stejný rok, takže se žádné převratné změny nekonají. Jen telegraficky- grafika je pořád na úrovni a výjma animací postav i dnes ucházející. Inventář a grafické rozhraní je stejné, s jedinou novinkou a sice teď lze kombinovat některé předměty. Ovládání je pořád stejné, pohled z vlastních očí a rozhlížení se do všech světových stran, za účelem hlednání aktivních míst.

A tady se dostáváme k největšímu mínusu a zároveň zabijáku hry. Aktivní místa, jsou naprosto dementně umístěna. A to tak, že fakt hodně dementně. Představte si pixelhunting a teď to vynásobte 3x. Je zcela běžné že aktivní místo, je někde umístěno na jednom prťavém pixelu a je extrémně snadné ho minout. V zásadě se tak hráč promění ve vysavač, ve snaze najít jakékoli aktivní místo projíždí celou obrazovku jako blbec. A ani to vám nezaručí že něco najdete! Jak jsem psal, místa jsou opravdu dána na jednom pixelu a navíc ještě čas od času hapruje detekce. Takže i když se trefíte, stejně nemáte zaručeno že se změní kurzor... Je to naprosto frustrující a nepředstavitelně otravné. Vývojáři si toho byly evidentně vědomi a místo toho aby s tím něco udělali, tak záměrně tento systém podporují. Jak jinak si mám vysvětlit že v postupu dál jsem potřebal najít jeden milimetřík aktivní podlahy? Jindy je to zase kousek zdi....

Jakoby to nestačilo, vývojáři se rozhodly vám ještě ztížit práci. Důležité předměty k postupu dál, jsou mnohdy ukryty ve tmě nebo na špatně viditelných místech. Vážně? VÁŽNĚ?! Jenže to není všemu konec. Ve hře se na rozdíl od prvního dílu nachází více puzzlů a hádanek. Což je fajn, minule jsem si na to stěžoval, tak tady bych měl být spokojený ne? Pominu-li že puzzly trápí pixelhuning, tak dalším problémem je že jsou mnohdy dost zmatečně podány. Tvůrci vám časo nedostatečně vysvětlí co po vás vlastně chcou, jindy vás nápovědou spíše zmatou než pomohou a v neposlední řadě jsou některé puzzly děs, protože musíte hledat aktivní místa, což je v téhle hře peklo ( pokud by to teda do teď někomu nebylo jasné ). Upřímně, ne všechny hádanky jsou zlé a spousta z nich je vlastně dobrá, jenže téměř všechny trápí nějaký ten neduh, za který vy nemůžete. Situace kolem hledání, co je aktivní a s čím můžete něco dělat, je natolik zoufalá, že jsem od půlky hry jel s návodem. Nejsem na to hrdý ale prostě frustrace je tady opravdu vysoká, mnohdy totiž víte co mate udělat, jak to udělat ale nemůžete najít jeden blbý pixel. Jinýmy slovy znáte řešení ale hra vás nutí k otravnému šmejdění po obrazovce.

Ve světle těchto blbostí a frustrujících otravností, tak téměř zanikne docela fajn příběh a atmosférické lokace. Londýn je plný zajímavých míst, jen škoda že se tvůrci snížily k recyklaci. Do spousty lokací se budete vracet opakovaně, což je později trochu otravné. Příběh zde navazuje na předchozí hru a zároveň si více půjčuje od Stokerovy předlohy. Na rozdíl od prvního dílu, je zde více akce a to doslova. Vývojáři se pokusily zde zpracovat akční vsuvky. Což běžně vypadá tak že se někde objeví nebezpečí a na vrchu obrazovky vám ubíhá čas. Naštěstí tyto pasáže nejsou tak časté a hlavně nejsou nijak zvlášť frustrující. Řekněme že mohlo být hůř.

Druhý díl tak nedosahuje ani zdaleka kvalit jedničky. Hra jako taková vlastně mohla být dobrá, má příjemnou atmosféru, fajn příběh, více puzzlů a je delší než předchůdce. Ovšem vinou vinou výše zmíněných nedostatků je mé hodnocení o dost nižší. Alespoň že se mi vyhly technické problémy, hra má jen mírně sníženou citlivost myši, kterou se mi nepodařilo změnit. Občas sem si říkal jsetli tuhle hru nedělali borci z LJN.

Pro: Atmosféra, grafika, částečně puzzly, příběh, prostředí

Proti: dementní detekce aktivních míst podporovaná vývojáři, schovávání předmětů do tmy atd., recyklace lokací, špatně podané puzzly

+9
  • PC 65
Poslední útočiště je o něco lepší hra než jednička, je propracovanější a taky obtížnější. Bohužel až moc - některé hádanky jsou tak těžké, že ani s návodem se nedají pokořit zrovna snadno (ostatně u schodů v Draculově hradu jsem se zasekl natrvalo a jak vypadá finále, vím jen díky Youtube - ne že by to bylo něco až tak úžasného).

EDIT: dohráno. Uf.

Úplně jsem zapomněl na hádanky s časovým limitem, zběsilé kombinování předmětů, střílení chemikálií potřených šípů, otravné animace Jonathana jdoucího do a ze schodů a především otravný český dabing.
+3