Wing Commander II: Vengeance of the Kilrathi

WC2, prokračování výtečného prvního dílu, který vyšel v roce 1991 . Je větší, epičtější a lepší. Pojďme se na něho podívat.

Opět začnu grafikou. Ta byla razantně vylepšena a oproti prvnímu dílu je evidentně lepší a krásnější. Přibylo množství detailů i barevné schéma ze rozšířilo. Grafika opět značně přeběhla dobu a není tedy divu že v dobových článcí se neštřilo superlativy. Kritici i hráči byly naprosto odvaření z toho co se odehrávalo na obrazovce ( mnozí hráči pak zaplakaly nad tím že jejich stroj tuto nádheru neutáhne ). Jedná se bezesporu o značný pokrok a to pouze jeden rok od vydání předchůdce! Stejně jako u jedničky i zde mi grafika příjde vkusná a docela roztomilá, rozhodně vám z ní nebudou krvácet oči.

Technická stránka byla taktéž vylepšena. Předchozí nedostatky byly eliminovány, zapoměnte tedy na škubání při větším dění na obrazovce a střílet už taktéž můžete navzdory bitevní vřevě a počtu objektů. Engine byl oproti předchůdci znatelně vylepšen a upraven. Bohužel pár nedostatků by se našlo. V jedné cutscéně má např. mluvit princ Thrakhath ale místo něho mluvil můj hlavní hrdina, nebo jiné postavy ve hře se vyskytující ( jedná se nicméně jen o tuto jednu scénu ). Hudba zde občas pozlobí a zasekne se do opakující se smyčky. Nicméně se jedná jen o drobné mušky nikoliv masařky na tváři WC2. Celkově je hra po technické stránce zvládnutá skvěle a tvůrci zde výborně zůročily své zkušenosti z předchozích prací.

Zmínil jsem se o hudbě a ta si jistě zmínku zaslouží. Zvuky, hudba i namluvení jsou opět lepší než v předchozím díle. Přesně tak ve WC2 je i dabing! Jedná se sice jen o intro ale kdo se mohl pochlubit něčím takovým v roce 1991? Origin opět ukázal že má vizi a předběhl dobu. Hudba byla od prvního dílu vylepšena a předělána, ovšem jisté známé melodie opět poznáte. Nicméně se i nadále nacházíme v raných 90 letech, je tedy jasné že čekat od toho kdoví jakou hitparádu není možné. I tak to podle mě není nic hrozného.

A co obtížnost ptáte se jistě. Je opět tak masakrózní jako minule? NENÍ! WC2 nedosahuje laťky WC1 a SM1 ( Secret Mission ), naopak pokračuje v trendu nastoleném SM2 a obtížnost je menší. Nedostavují se tedy záchvaty zuřivosti a pocity beznaděje, o "nekonečných" vlnách nepřátel nemluvě. Hra je mnohem vstřícnější k hráčům a v některých misích nenarazíte na jediného nepřítele ( což umě po dohrání WC1 a SM1 + 2 vyvolávalo jistý nepokoj a nervozitu kdy to příjde :) ). Nicméně stále se jedná o WC takže procházka AAA hrou dneška to není a i zde si tvůrci neodpustily 3 mise kdy vám opět stoupne krevní tlak více než je zdrávo. Je to dáno hlavně tím že na dané úseky vám dají naprosto nevhodný typ stíhaček. Celkově je zde tedy obtížnost lépe vybalancovaná.

Obtížnost v minulém díle byla dána i tím že vaši kolegové mnoho rozumu nepobrali. Zde ovšem AI prošla značnou IQ kůrou a nyní jsou spolubojovníci mnohem užitečnější než kdy dříve. Pružněji reagují na situaci a konečně i něco sestřelí. Taktéž se nedostavuje frustrace z jejich úmrtí protože umřít nemohou ( 3x hurá ). V nejhorším se katapultují nebo odletí na základnu. Stejně jako kolegové i nepřátelé v podobě kočičích Kilrathi dostaly do vínku více uvažování. Jsou nyní tedy více nebezpeční, taktizují a používají formace aby vás nalákaly do pasti nebo nevýhodné pozice. AI hodnotím o třídu výš než ve WC1. I ovládání pro klávesnici + myš bylo vylepšeno je nyní mnohem pohodlnější ač né úplně 100%. Vhledem k tomu že příběh se odehrává 10 let po událostech z předchozí hry, si zde zalétáme na kupě nových stíhaček i bombardérů :).

A když je řeč o příběhu pojďme se na něj hned mrknout. Ten je opět svěle napsaný a je vidět že scénáristé chytli tu správnou slinu a servírují vám tu správnou space operu. Opět se tak zapletete do údálostí které vyústí v záchranu Confederace. Zároveň se zde proplétá více linek najednou a potkáte hromadu nových tváří ale i starých známých. Je zajímavé jak se Origin podařilo v každém přídavku i novém dílu nastolit jinou atmosféru. Příběh je epický a opět vás táhne kupředu aby jste zjistily jak to celé dopadne. Stejně jako minule i zde je nelineární kampaň a pokud něco zvořete jdete jinudy než když uspějete. Postavy zde dostaly více prostoru než ve WC1 ale tento trend je vyditelný už od SM1. Celkově je vidět jak se vývojáři snaží udělat z WC plnohodnotné universum a ještě více ho přiblížit filmům. Což se jim na konec podařilo a v roce 1999 vyšel Wing Commander film, bohužel nedopadl tak jak si hráči představovali ale to patří jinde. Zde se žádných zádrhelů bát nemusíte, naopak si užijete příběh plný zrady, akce a i na tu lásku nakonec dojde :).

WC2 je bezesporu super hra a vylepšuje to co v prvním díle bylo dobré, zároveň opravuje to špatné a přidává kupu nového. Je to prostě pecka a i dnes vás chytne a nepustí dokud ho nedohrajete do konce. :)