Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Hellblade: Senua's Sacrifice

78
103 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > 3rd person akce *
akce > bojová
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
08.08.2017 PCPS4
11.04.2018 XOne
11.04.2019 Switch
Vývojáři:
Ninja Theory, QLOC (Switch verze)
Oficiální stránky:
http://www.hellblade.com/
Senua, prepare yourself for Ragnarök, for it is nigh...

V Hellblade imaginace autorů smísila mytologii starých Skandinávců a Britanů, aby byl na pozadí výsledku odvyprávěn příběh Senuy, keltské bojovnice trpící schizofrenií. Již tak málo přívětivý svět bezútěšné reality se proto prolíná s běsy hrdinčiny mysli za zřídkakdy ustávajícího nabádání jejích niterních hlasů. Smrt by pro ni byla vysvobozením a přestože si je vědoma fatality lidské smrtelnosti, nechce za žádnou cenu připustit, aby její oběť byla zbytečná. Mladá žena je na osudové pouti tedy neochvějně odhodlána postavit se veškerým svým démonům čelem.

Stěžejní součástí hry od studia za Heavenly Sword (2007), Enslaved (2010) a DmC (2013) jsou opět souboje koncipované způsobem, abyste spoléhali především na rychlost a mrštnost, jelikož se v hrubé síle Senua nemůže rovnat hřmotnějším nepřátelům. Tenzi takovýchto střetů umocňuje i neexistence jakéhokoliv informačního panelu o hrdinčině zdraví. To už musíte odvodit sami, například ze zabarvení obrazovky či ze Senuina výrazu ve tváři. Hack 'n' slash charakterizované vývojáři jako "střední AAA titul" beží na Unreal Engine čtvrté generace.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 95
Hellblade sleduju od prvního teaseru na E3 někdy před třemi lety, pokud se nepletu. Tou dobou se ještě zdálo, že to má něco společného s Heavenly Sword a nikdo vlastně ještě donedávna netušil, jak se to bude hrát. Hry od Ninja Theory ale zbožňuju, tak jsem neměl obavy, že by se něco podělalo. Očekávanou third person akci jsem sice dostal, ale dosti atypickou.

Na hře je opravdu vidět, že byla dělaná s láskou, aniž by jim do toho kecal vydavatel či je nějak tlačil čas a peníze. Vývojáři si, řekl bych, splnili sen a při hraní je to dosti znát, protože věřte nebo ne, nic podobného jste s největší pravděpodobností nehráli. Podstatná část gameplaye je chůze a naslouchání hlasům, nabízí se zde tak označení walking simulator, řízlý akční rubačkou se Souls-like nádechem. Souboje jsou tak sice rychlé, ale zráveň jsou vlastně vcelku tuhé.

Atmosféra je pravděpodobně to nejlepší na celé hře. Zpočátku vás vyděsí s jistou formou permadeath Jak to s tím ale je, jste si určitě stihli někde přečíst a následně vás děsí na každém kroku. Nepoužívá k tomu laciný jump scare či jiné hororové klišé. Jedna z hlavních featur je zde frustrace, ač to může znít divně. Je to ale tak, nevím zda to funguje u každého, ale já měl po celou dobu hry strach, nervy v kýblu a gamepad se topil v potu. Je to strach z neznáma, ze selhání, z temnoty. Tomu všemu dopomáhá bezchybné ozvučení v čele s hlasy a tím, co říkají, jelikož vám neustále podrývají sebevědomí. „She's lightning the torch to keep the darkness away. It's not gonna help her.“

Čeho si jistě jedno bystré oko všimne, je nepřítomnost HUD. Hlasy zde totiž obstarávají všechno. V soubojích užitečně pomáhají místo nějakych ukazatel, health baru apod. Když je nepřítel skoro vyřízený, tak to poznáte jednak na jeho vzhledu a chůzi, ale hlasy vám taky řeknou věci typu „Finish him“ nebo „He's behind you“ pokud zrovna útočí nepřítel, kterého nevidíte. Stejně tak to platí u vás a své zdraví tak poznáte při pohledu na Senuu či zbarvení obrazu. Pokud bloudíte i přes velkou linearitu, tak se o navedení na správnou cestu opět postarají hlasy a zvuky. Geniální řešení a využití velké přednosti hry, řekl bych.

Druhé bystré oko se všimne zase hlavní hrdinky, která je výborně animovaná a ještě lépe vypadá. Nemám na mysli nějaký sexy vzhled, což samozřejmě nepopírám, ale ta pravá krása Senuy spočívá v detailech a mimice. Je mi jasné, že se nelze takhle drbat s každou postavou ve velkých hrách, ale doufam, že tohle bude v budoucnu samozřejmost.

Hudba, na které se podílel i Andy LaPlegua je samozřejmě výborná, což každý, kdo hrál DmC asi tušil. Většina skladeb sice není zrovna uzpůsobena na klasický poslech, ale ve hře funguje na jedničku. Především u soubojů a výborných bossfightů, které sice nejsou nikterak promyšlené jako právě ve zmíněném DmC, ale styl a atmosféra jim opravdu neschází. A samozřejmě nechybí aní krásná závěrečná písnička, která mi teď nějaký týden bude hrát dokola.

Na gamebreaking bug, který se po vydání řešil, jsem nenarazil, ale pár záseků v kamenech, které vyústily ve smrt či opakované loadovaní, jsem zažil. Hra mi běžela na nejvyšší nastavení na vesměs stabilních 60FPS, s malými propady především u skrytých loadingů.

Závěrem nesmím zapomenout na příběh. Ten si každý prožijte sami. Řeknu jen jediné. Hellblade dokazuje, že hry jsou pro vyprávění příběhů mnohem lepší medium než knihy či filmy, jen si toho společnost ještě není uplně vědoma a vývojáři toho málo kdy využijí. Jsem tedy rád za každou vlaštovku a lidem z Ninja Theory děkuji za tenhle skvělý zážitek.


+35
  • PC --
Baví mě to hrát? Ne.
Baví mě to sledovat? Hellyeahblade!

HSS je takovým walking simulátorem ve třetí osobě, který kombinuje adventurní prvky a bojovku. Bohužel, tím jediným, čím si mě hra získala, je její technické zpracování. Zvuky jsou absolutní nirvána a graficky se je také na co koukat. Herecký výkon hlavní protagonistky mě zarazil do židle a její utrpení jsem jí věřil víc, než jakékoli jiné herní postavě.

Bohužel, po hratelnostní stránce je to nudné chození lineárními koridory, které jsou semotamo opepřené strojovým soubojem. Ano, vypadají naprosto úžasně, nepřátelé jsou vymodelování neskutečně uvěřitelně a ta čirá špína, strach a síla z nich úplně stříká. Ale je to nuda. Jakmile hráč nejde určitý vzorec chování a naučí se uskakovat, stává se ze soubojů otravná mechanika, která akorát nabourává herní zážitek.

Ani severská mytologie nedokáže zaujmout a kdyby to místo mě hrál někdo jiný, asi bych se na něj vydržel dívat s větší chutí, než být sám součástí mizerné hratelnosti v okouzlujícím audiovizuálním pozlátku.
+30
  • PC 90
Původně jsem si hru chtěla zahrát jen s odkazem na severskou mytologii, kterou mám ve hrách ráda. Ale po bližším prozkoumání a zjištěním příběhů a mechanizmů na kterých je hra založena, to zní udělalo mistrovské dílo. A propojením se schizofrenií jednotlivé rysy nabírají úplně jiné, smysluplnější rozměry.

Z počátku hraní mě plně doprovázel temný pocit vyvolávaný proměňujícími se hlasy, které celou dobu Senuu doprovází a a vám jako hráči pomáhají se orientovat. Doprovázející hudbou, která skvěle dokreslovala temnou atmosféru. Naturalistickými bojovníky a samozřejmě především příběhem s jednotlivými scénami.

Pak už jsem si celkem zvykla a plně si vychutnávala příběh, nádherné grafické zpracování a potýkání se s jednotlivými bossy a otevírání runových bran.

+29
  • PC 80
Přiznám se, že u téhle hry jsem měla vzhledem k tématice trochu vyšší očekávání, i když se snažím takto ke hrám nepřistupovat. Na hru jsem se opravdu dost těšila a byla zvědavá, jak si tvůrci poradí se zobrazením psychózy.

První, co se mi hodně zalíbilo, bylo technické zpracování. Zde myslím především úžasné animace pohybu hlavní postavy a její mimika. To se tvůrcům opravdu povedlo. Herecký výkon Meliny Juergens, a to, jak se na roli připravovala, musím vyzdvihnout. Díky tomu je ztvárnění bolesti, jak té fyzické, tak zejména psychické, uděláno výborně a hlavně uvěřitelně. K tomu dopomáhá i perfektní dabing a zvuky všech postav, které ve hře promluví či se objeví. Od hlasů, které Senua slyší, přes zvuky nepřátel, až po namluvení postav vystupujících v příběhu. Není divu, že části, kde se hráč orientuje dle zvuku, fungují na jedničku.

Severská mytologie mi je blízká a vždy jsem ráda, když se o ní něco dozvím. Proto se mi zde líbily tzv. Lorestones, které mi přibližovaly příběhy z ní. Prostředí mi dost sedlo. Vše bylo temné, depresivní a ponuré. Jen občas jsem si říkala, že je škoda, že bylo místy dost uzavřené a nenabízelo více výhledy do okolí, co se týče venkovních prostor. Atmosféře pomáhala i nádherná hudba, kdy se mi nejvíce líbil skandinávský chorál (nevím, co přesně to bylo), který se občas spouštěl v bojích.

Co mě po celou hru příliš nebavilo, tak byly hádanky. Ty mi přišly vlastně vcelku zbytečné, jak kdyby tam byly jen proto, aby to hráče v jeho postupu zdrželo a natáhlo to herní dobu. Nebyly vůbec těžké, jen někdy vyžadovaly zbytečný čas, než člověk našel odpovídající symbol a mně tohle odtrhávalo od samotného příběhu. Co už mě bavilo více, tak byly ty zkoušky, které jsou na konci hry. Zvlášť ta část, která se odehrává skoro v úplné tmě, mě bavila i děsila zároveň.

Podobného charakteru pro mě byly souboje. Kdyby tam nebyly, tak by mi to příliš nevadilo. Na druhou stranu je chápu, jako ztělesněný symbol boje hlavní hrdinky, a tak by ta hra byla možná o něco ochuzená, kdyby tam vůbec nebyly. A aspoň jsem si mohla užít dobrý pocit z dobře načasovaného odražení nepřátelského útoku.

Hra mě bavila a jsem ráda, že jsem si tenhle příběh mohla se Senuou prožít a větu z konce - Because a life without loss is one without love. - si budu pamatovat ještě dlouho, protože to ve mně, stejně celá hra, vzbudilo krásné, i když smutné emoce.

Pro: animace a mimika postav, hudba a dabing, prostředí, příběh, hlasy

Proti: hádanky, boje

+28
  • PC 80
"Proč se s náma nebaví?"
"Nech ho být, je divnej"
"No jo, on byl vždycky jinej."
"A on jako bere prášky na hlavu? Tak to je na tom asi dost špatně, ne?"
Mohl bych pokračovat. V naši společnosti je tolik hnusných stereotypů okolo problémů s psychikou. Bere se to jako slabost. Jako výmysl. Pramení to převážně z neinformovanosti. O takových problémech bychom měli otevřeně diskutovat. Jsou vážnější, než se může zdát.
Hellblade přináší fantastické poselství. Chce, aby se probírala psychika člověka. Chce ukázat ostatním, že takové věci skutečně existují a nejsou vůbec příjemné. Problém nastává při hraní. Přibližně po hodince hraní vám Hellblade ukáže všechny své mechaniky, které následujících (asi) 6 hodin pouze špatně recykluje. Převážně budete řešit jednoduchý puzzle. Ne, nepatří tam množné číslo. Skutečně budete řešit pouze jeden puzzle. Najdete bránu, najdete runy, projdete bránou a posekáte pár nepřátel. Pokud zbavíte Hellblade hlavního poselství, tak je to hrozně chudá hra v krásných kulisách. To je prostě málo. Později svitne naděje, že puzzle bude alespoň renovován a trochu více promyšlen, ale nebojte se. Nezmění se to. U soubojů jsem byl vlastně celkem spokojený. Jsou sice naprosto primitivní, ale baví. Neuškodilo by trochu zapracovat na kombech nebo jinak prohloubit herní mechanismy.
Hellblade je spíše walking simulátor. Touláte se po krásném prostředí a sem tam něco pořešíte. Je to tedy především o příběhu. Ten je originální a odvážný. Pouští se do neprobádaného teritoria, které působí při současných trendech jako svěží vítr do herního průmyslu. Záleží pouze na vás, jestli vám to stačí. Já byl celkem spokojen.

Pro: grafika, hlavní hrdinka, severské kulisy, soundtrack, příběh, odvaha vývojářů

Proti: puzzly, slabší souboje, nedotažené herní mechaniky, nudný gameplay

+27