Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Heavenly Sword

12.09.2007
70
24 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Beyond revenge lies redemption.

Mocná zbraň, jíž nejmenovaný nebešťan v dávnověku skolil démonického Pána havranů, přes svůj přínos napáchala více škody než užitku. Každý vladař chtěl třímat Nebeský meč, a tak nepřetržité války bez vítězů nebraly konce, dokud artefakt před světem neukryl klan horalů. Meč nezabíjí jen ty, proti nimž je obrácen, prahne i po životě svého držitele, jehož dříve či později zahubí. Megalomanský Bohan v sobě vidí reinkarnaci Havraního pána a předmět vnímá jako prostředek svého zbožštění. Dekadenci tohoto krále překonává jedině jeho zášť, kterou dobře odráží trojice hlavních noshledů, připomínajících zjevem osazenstvo z cirkusového panoptika. Nikdo však nepočítal s novou strážkyní meče, rusovlasou Nariko.

Dcera klanového předáka byla odmalička cvičena v umění akrobatického boje s čepelemi, což nyní využije vůči Bohanově kořistnickému tažení do hor. Narativ zachycuje pět dní, kdy snaha zlých sil o získání meče vrcholí. Většinu času bude Nariko čelit přesile královských žoldáků, které nezřídka doslova "rozšlehá" přehlídkou nejrůznějších komb. Přes nevyhnutelnost srovnání s God of War sérií si Heavenly Sword kráčí vlastní cestou a bojový systém spočívá na střídání rychlostního, vzdálenostního a silového postoje. Vedle quicktime událostí našel ve startovním PS3 titulu uplatnění i pohybový senzor ovladače, jednak v navádění rotující disků skrz bludiště a také při směrování projektilů z kuše do kočky se stylizující sestry hlavní hrdinky jménem Kai.


Poslední diskuzní příspěvek

@ghost (29.08.2023 20:31): Dík za odpověď. Ona je jedna věc to, jak se mi HS hrál před těmi X lety a druhá věc je, jak se i přesto vryl do paměti. Hellblade je sice něco úplně jiného, ale vlastně hraje v tomhle dost na podobnou notu. A pak mi přijde škoda tyhle hry (byť třeba nechtěně) zatratit tím, že prioritně zmíním, že nemají natolik chytlavé souboje jako třeba GoW nebo DMC, ale nedodám k tomu už to ostatní.

Určitě dávám za pravdu v tom, že Hellblade mě taky v soubojích nebavil (narozdíl od HS, v něm jsem to měl spíš o počátečních útrapách). Ale mám to nějak úplně podřízené tomu zážitku z dějství, o který v tom hlavně šlo a na který pak člověk vzpomíná daleko intenzivněji než na mizerné souboje. Asi bych to přirovnal k zážitku, který máš z dobrého filmu třeba.

Jinak yop. Sin byl mega vrchovatá porce zábavy:-) Nebýt toho demíčka a jedné Modrákovi recenze, málem by mi to uteklo:-)

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PS3 60
Enslaved od pro mě poměrně neznámých Ninja Theory byl pro mě nečekanou peckou, která mě zasáhla velmi nepřipraveného. V momentě, kdy jsem nic moc nečekal, jsem dostal nesmírně zábavný a poměrně originální titul s pohodovou akční hratelností, napínavým popcornovým příběhem a nenuceným humorem. Od jejího duchovního, byť komerčně nepříliš úspěšného, předchůdce jsem tedy nečekal nic moc horšího.

I tady se jedné z hlavních rolí chopil oskarový Andy Serkis a tenhle sympatický odborník na motion-capture na co sáhne, to promění ve zlato. Ať už v roli Gluma z trilogie Lord of the Rings nebo opičáka Caesara z novodobého remako-prequelu Planety opic. V Heavenly Sword si střihnul vyšinutého záporáka, vládce Bohana a rovnou řeknu, že ten jeho gumovej xicht je tím nejlepším na celé hře. Obecně nejsilnější stránkou Heavenly Sword jsou cut-scény. Po technické stránce sice už trochu strádají, ale je to jedna z prvních her, co si pamatuju, která využívala takhle detailní motion-capture technologii. Příběh samotný sice moc neohromí a přišel mi takový mdlý a bez většího kontextu v rámci fiktivního světa, ale animace samotné jsou nad poměry dlouhé a dialogy šílené a vtipné.

S hratelností je to už o mnoho horší a upřímně, dlouho jsem nehrál tak frustrující hru. Ne přímo těžkou (i když lehká určitě není), ale co se ovládání a designu týče, tak neskutečně nemotornou. Hráč se chopí dvou sester – Nariko a Kai. Zatímco Nariko, jakožto hlavní hrdinka celého příběhu, vládne silou nebeského meče a tedy bojem nablízko, její mladší sestra bojuje na dálku. Hra ovšem trpí všemi neduhy launch titulů tehdejší generace konzolí. Po stránce optimalizace je hra tragická, místy se vyloženě seká, což je v případě hry, kde je potřeba časovat komba či přesně mířit kuší poměrně zásadní problém. Ovládání je navíc dost toporné. V boji na blízko je potřeba kombinovat slabší a silné útoky, do toho neustále uskakovat a zejména precizně útoky odrážet, jinak si hráč proti silnějším nepřátelům neškrtne. Plynulost boje je však v porovnání s God of War úplně někde jinde a upřímně mě dost otravovalo pižlat každého dementa několik desítek sekund. A s bojem na dálku je to ještě horší. Míření s roztěkanou kuší je nepříjemné, prvních pár misí jsem nebyl schopný prakticky nic trefit a navádění letícího šípu za pomocí pohybového siaxis senzoru je čiré zlo, které však jde naštěstí přepnout na analogové páčky.

S původními God of War se nedá neporovnávat ani design misí. Heavenly Sword se zaměřuje čistě a jen na boj. Drtivá většina hry se odehrává v malých arénách s respawnujícími se nepřáteli a vrchol interakce je vylezení po žebříku či střelení do gongu. Hopsací sekvence a ani žádné puzzly raději nečekejte. Osobně mě design prostředí bavil pouze po vizuální stránce – zejména některé výhledy stojí za to. Po té hratelnostní je to bohužel většinou jen plochý a nenápaditý koridor.

Naštěstí hra není moc dlouhá, a když jsem byl pocitově skoro v polovině, najednou přišla závěrečná bitva a finální bossfight. Tady se něco zlomilo a začalo mě to najednou bavit a říkal jsem si, proč takhle dynamická nebyla i celá hra. Celkový dojem to trochu napravilo, ale přesto převládá spíše pocit zklamání. V dobových recenzích je často zmiňován ohromující, takřka revoluční vizuál, ale už se přes opojení barvičkama zapomíná, že se to vlastně dost mizerně hraje.

Pro: využítí motion-capture a cut-scény obecně, vizuál, humor, Andy Serkis a jeho Bohan, hudba

Proti: tragická optimalizace, toporné ovládání, často frustrující hratelnost, primitivní design

+18
  • PS3 55
Hned na úvod se musím omluvit Johnovi za zpochybňování jeho úsudku. Ve výsledku mám totiž ještě negativnější dojmy, jak je patrné z mého hodnocení. Žádný učený však z nebe nespadl a na hře je znát um tvůrců z Ninja Theory. V některých ohledech jde vidět, že studio mělo talentované lidi a již v době vzniku Heavenly Sword, jen ještě nejspíš nevěděli, co jim půjde nejlépe a výsledek je takový polovičatý mišmaš, který pořádně nedotahuje writing, ani filmové pojetí a už vůbec ne samotný gameplay. Ale popořadě.

Ninja Theory patří k mým oblíbeným studiům, to je asi zřejmé z hodnocení jejich her. Naprosto miluju Enslaved: Odyssey to the West. Je to jedna z mých nejoblíbenějších her, která perfektně vyvažovala jednoduchou lineární akční hratelnost s platformingem a výborným příběhem spolu se zábavnými postavami v lehce komediálně pojatém post-apokalyptického road-tripu. DmC zas byla skvělá rubačka s vyšperkovanou hratelností a považuju ji za jednu z nejlepších bojových akcí, co jsem měl tu čest hrát. Hellblade pak zas znovu potlačilo samotnou hratelnost a perfektně se věnovalo filmovému zážitku a vyprávění herně neobvyklého příběhu. No a před tím vším tu byl Heavenly Sword. Po hratelnostní stránce nedotažená konzoloidní zoufalost a filmově příběhová část se zas příliš věnovala práci s kamerou a animacemi včele s úžasným Andy Serkisem, že se úplně zapomnělo na zajímavý příběh jako takový.

Zmíněný Andy Serkis a vlastně postavy jako celek je jedno z mála, ovšem za to výrazných pozitiv celého díla. Nevím, jak dlouho jsem hru hrál, ale asi to nebylo víc jak 6 hodin, přičemž cutscény pocitově tvoří snad polovinu hry a nutno uznat, že jsem si je užíval. Příběh je sice jalové fantasy, které si moc nedokázalo získat mou pozornost a ve výsledku i působí jako pouhý prolog k něčemu, k čemu hráč nedostane dostatek kontextu, nicméně dialogy jsou napsané vtipně, především co se skupinky záporáků v čele se Serkisovým Bohanem týče, a hra přes svou vážnost dokáže překvapivě často rozesmát. Na rok 2007 pak ohromí i nevídaná detailnost motion-capture a mimiky postav. I dnes tak mohu říct, že hra téměř vůbec nezestárla a případné nové vydání by se klidně obešlo bez remasteru. Obzvlášť to člověk ocení pokud má dohrané zmíněné Hellblade a je tak hezké vidět, jak k tomu tvůrci směřovali už v počátcích. Tenhle pozitivní odstavec bych pak uzavřel výborným hudebním doprovodem a také poznámkou k technickému stavu, který JohnCZ i Terry.Cooper zmiňují. Na Slimkové PS3 a neupdatované krabicové verzi jsem nepozoroval žádné výrazné poklesy FPS, tudíž to zdá se není nevyhnutelný problém. Teď bych se však už přesunul k negativům.

Že hra nijak zvlášť nerozvíjí souboják by tolik nevadilo a to, co hráč dostane k dispozici, je vlastně dostačující. Tři druhy zbraní, několik možných komb a možnost využívat prostředí a předměty okolo vás k boji. Dobrý, super. Problém je, že nepřátel je zbytečně moc a postupně vám jdou pod čepel na zdlouhavou popravu, což nepůsobí vůbec uspokojivě. Naopak věčné špihlání řadových nepřátel začne být časem spíš únavné a zdržující. Hra se snaží o proměnlivý gameplay tím, že vás občas nechá hrát za jinou hrdinku, se kterou místo sekání meči střílíte a tvůrci očividně mířili na pohybové možnosti konzole, neboť značná část hry se věnuje ručnímu navádění šípů či dělových koulí na nepřátelské cíle. Nemusíte máchat ovladačem před obrazovkou jak pitomci, vše jde změnit na ovládání páčkami, nicméně co se na první pohled jeví jako cool mechanika, začne být brzy spíš zdlouhavá otrava. Vrchol je pak tohle střílení v momentě, kdy jsou cíle příliš blízko a vše se mění ve stupidní přebíhání sem a tam a snahy dostat si nepřítele co nejdál od těla a s velkou dávkou štěstí mu nějak trefit hlavu. Umělá inteligence člověku pak přijde na úrovni houpacího koně a inteligence vlastní jakbysmet.

Kapitola sama o sobě jsou pak boss-fighty. Stačilo jich odehrát pár a na mysli jsem měl pár otázek: Bavilo to tvůrce? Hráli vůbec svou hru? To jim testeři neřekli, že to je vopruz? Měli vůbec nějaké? A takhle pořád dokola. No usuďte sami. Přijde vám zábavné několik minut bojovat s bossem a v momentě, kdy tedy jeho HP bar snížíte na nulu, tak celý souboj rozhodne stupidní QTE, kde máte 1s na reakci? Garantuju vám, že dokud si nezapamatujete, co máte popořadě mačkat, tak nemáte šanci to odklikat správně. A že by byl autosave právě před QTE? Ale kdeže. Jedno špatně zmáčknuté tlačítko a celý bossfight odznova! Pochopil bych tuhle prasárnu u Arcade automatu, kde by zaručeně vytřískali z lidí drobáky navíc, ale takhle ne. Vůbec celkově hra při každém bossfightu neúměrně navýší obtížnost oproti primitivnímu zbytku.

Jak jsem zmíňil v úvodu, na Heavenly Sword jde vidět, že tvůrci ještě úplně nevěděli, co chtějí dělat. Po filmové stránce jde s ohledem na rok vzniku o úctyhodný počin, jen při tom všem zapomněli na zábavnou hratelnost a příběh samotný. Jsem rád, že u dalších titulů už všechno dokázali skloubit dohromady v zábavné formě. Ve výsledku hra za koupi bazarové PS3 po tolika letech úplně nestála, ale co už. Kung Fu Chaos nejspíš vynechám. :)

Pro: Výborné záporné postavy, motion-capture a mimika, často vtipné dialogy, audiovizuál jako celek

Proti: Frustrující QTE, výkyvy v obtížnosti, příliš řadových nepřátel, zdlouhavost i přes krátkou herní dobu

+15
  • PS3 90
V případě této hry, jedné z klíčových launch exklusivit Playstationu 3, půjdu pravděpodobně dost proti proudu. I přes notnou dávku kontroverze a některé nesporné zápory, které tu správně zmínil JohnCZ se odvážím i tak tvrdit, že jde o naprosto výjimečný titul s až uměleckým přesahem, který nejenže nemá ve hrách obdoby, ale sám o sobě by mohl teoreticky definovat zcela nový herní žánr, pracovně nazvaný tzv. „filmovou hrou“ (pozor, nikoli „herním filmem“:-) ). A už kvůli tomu se vyzkoušení HS, (na to jedno pitomé odpoledne), sakra vyplatí.

Dobře si pamatuji úvodní počátky dění, kolem této hry. Od zcela neznámého studia, neznámá hra, která před samotným launchem PS3, právem veřejnosti učarovala svou neuvěřitelnou grafikou a uměleckým ztvárněním boje, proti desítkám nepřátel najednou. Třeba říct a dvojitě i podtrhnout, že od samotného začátku, od hry nikdo nečekal - hlubší herní náplň. Mělo jít o pouhou stylovou rubačku, která především sloužila jako reklama na HW schopnosti Playstationu 3. Následné zmínky tvůrců o tom, že se na hře podílí i borec z filmového průmyslu Andy Serkis, šly ve finále spíš stranou a do stínu zmíněného očekávání, zda-li se hlavně dostojí té neuvěřitelné grafice nebo si tu Sony kope mnohem spíš svůj vlastní hrob. Když pak, v tehdejší kontroverzi HS konečně vyšlo, bohužel to celé tak trochu i kontroverzně dopadlo... První tábor hráčů (tj. ti, co dění kolem HS podrobně sledovali), byl díky obrovskému hype zklamaný především až tristními poklesy FPS v samotné hře (ačkoli nutno říct, že graficky se jednalo o jeden z nejlépe vypadajících titulů na PS3 - OBECNĚ a to se tu bavíme pouze o launch hře) a opomenuli bohužel vše ostatní. Druhý tábor hráčů (tj. ti, kteří tolik dění nesledovali), byl naopak zase znechucen jednoduchou herní náplní a krátkostí hry v pořizovací ceně 1 690 Kč, ještě v obrovském hype samotného Sony (ačkoli tahle hra ale právě od začátku byla a i měla být - pouhou "jednoduchou" rubačkou).

Pokud bychom si však odmysleli nepovedený marketing a vzali toto v potaz předem, v HS se nám začnou takřka okamžitě formovat kvality zcela jiné. A zde je třeba teprve zbystřit, protože i když tyto kvality nemusí mít sympatie masového publika a v herním světě jsou doslova ojedinělé, dost možná se právě díky nim, pro vás HS může stát - naprosto nezapomenutelnou vzpomínkou a zážitkem. Navenek se totiž jeví ona informace o ztvárnění hl. záporáka hry Andy Serkisem pro samotnou hru, jako značně fádní. Ačkoli je místní král Bohan v podání Serkise, podle mého jedním z nejlepších záporáků v herním světě všech dob, nejde tu zdaleka jen o něj a jeho přítomnost.. S nevídanou hloubkou a uvěřitelností se setkáte u všech postav hry (díky motion-capturingu) a to ve výpravnosti, herectví a kvalitě hodných, bez přeháněk - divadelních či filmových představení. Jen zdánlivě se pak může zdát, že toto neovlivňuje gameplay hraní jako takové... Protože i když je HS stále v jádru tou "obyčejnou" rubačkou (navíc s několika gameplayovými "ale"), do mysli se vám při hraní HS vkrádá něco zcela jiného. Jako byste totiž osudovým příběhem s Nariko při hraní, skutečně – žili.. Jako byste sami, od srdce, chtěli ty stovky nepřátel ve službách ďábelského Bohana vybít. Jakoby se samotná honba za likvidací Bohana stala osobní věcí přímo - pro vás. Vlastní touha, která je mnohem niternějším prožitkem, než kupříkladu dovádění Kratose, v jeho lehce povrchních krvavých likvidací Olympu, jakkoli to bylo gameplayem samozřejmě skvělé.

Najednou vám fakt, že jde jen o prostou rubačku, může zmizet před očima jako pára nad hrncem a lehce repetitivní rubání pouze v pár hodinách, které hra dohromady nabízí, předá jiný vyšší smysl. Ač to v žádném z trailerů před vydáním HS buh ví proč nezaznělo, gameplay, zde byl autory viditelně podřízen - samotné výpravě, příběhu, herectví, hloubce všech postav, nekonečné atmosféře a gradaci děje. Jakoby to byl právě samotný děj, který tu dirigoval, že hra musí být žánrově rubačkou a ničím jiným. Jakoby samotná gradace děje a vývin událostí ve hře, byly tím jediným pravým důvodem, proč ty desítky nepřátel jedním šmahem Heavenly Swordu, uspokojivě kosíte až v samotném závěru hry. Jakoby fakt, že je v tu chvíli gameplay skutečně enormně uspokojující - zároveň nebyl důvodem k tomu, že mi ho hra předá déle než jen na pár drobných chvil, protože jinak by se mohla rozplynout právě ta dokonalá výprava děje a jeho osudovost.. Gameplay tu zkrátka a jednoduše nehraje jedinou hlavní roli (ač pořád časově tvoří 90% celé hry a sám o sobě i s drobnými muškami funguje perfektně). Je tu ještě dotvářen o jakési filmové výpravné estetično, které do HS právě přidává ten unikátní emoční rozměr navíc.  Doslova „filmová hra“, chtělo by se říct..

Heavenly Sword tak určitě není pro každého.. Zdaleka to není ani vhodný titul na propagaci nové herní konzole pro masy, podobně jako by tomu nemohlo být i v případě např. Hellbladu, jinému zcela unikátnímu počinu od stejných autorů. HS mohu vyčíst samozřejmě spoustu věcí.. Ať už mírnou těžkopádnost ovládání, hromádku misí s nepovedenou kuší nebo nezvyklý rytmus soubojového systému. Mohu mu vyčíst i podstatou jednodušší náplň gameplaye (ačkoli to v délce hry absolutně nevadí) a občasné propady snímků za vteřinu. Co je však nutno ale jedním dechem i dodat a v čem by měl být Heavenly Sword především také zmíněn - tak je rozhodně jeho jedinečně předaná emoce a silný prožitek ze samotného dějství. To je totiž něco, co se ve hrách vážně jen tak nevidí.

Pokud máte možnost si to zahrát, máte trochu trpělivosti a chuti na atypickou rubačku, rozhodně HS vyzkoušejte a nekažte si zážitek předem, koukáním na YouTube sestřihy.. I přes negativní hodnocení jiných, za to tahle hra definitivně stojí!




Pro:  
-
nevídaná hloubka a uvěřitelnost všech fantasy postav hry, fantastická výprava, citlivě vystavěný děj směrem k samotnému gameplayi a hře, smysl pro uvěřitelné drama, stylovost a celková „osudová“ atmosféra, nádherná hudba a až ďábelsky povedený hlavní záporák. To jsou základní pilíře této hry, dovedené v naprostou dokonalost.
- do kladů rozhodně uvádím i skvělou animaci a propracovanost bojového systému (nenechte se zmást, to, že je tento systém jiný než v jiných hrách, neznamená apriori, že je špatný) a samozřejmě nádhernou grafiku své doby. 

Proti:  
- občasný a bohužel výrazný pokles FPS (zvlášť v případě desítek a desítek nepřátel na jedné obrazovce), střelba z kuše byla skutečně otravná (naštěstí se tu ale bavíme jen o hrstce misí), málo nápadů v samotném gameplayi a chtělo by se možná říct i krátkost hry. Na druhou stranu, ale.. Potřebujete mít hru vážně tak dlouhou, pokud vám ta krátká, zprostředkuje možná zážitek daleko silnější?
+5