Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Hellblade: Senua's Sacrifice

80

Komentáře

« Předchozí Následující »
  • PC 95
Hellblade sleduju od prvního teaseru na E3 někdy před třemi lety, pokud se nepletu. Tou dobou se ještě zdálo, že to má něco společného s Heavenly Sword a nikdo vlastně ještě donedávna netušil, jak se to bude hrát. Hry od Ninja Theory ale zbožňuju, tak jsem neměl obavy, že by se něco podělalo. Očekávanou third person akci jsem sice dostal, ale dosti atypickou.

Na hře je opravdu vidět, že byla dělaná s láskou, aniž by jim do toho kecal vydavatel či je nějak tlačil čas a peníze. Vývojáři si, řekl bych, splnili sen a při hraní je to dosti znát, protože věřte nebo ne, nic podobného jste s největší pravděpodobností nehráli. Podstatná část gameplaye je chůze a naslouchání hlasům, nabízí se zde tak označení walking simulator, řízlý akční rubačkou se Souls-like nádechem. Souboje jsou tak sice rychlé, ale zráveň jsou vlastně vcelku tuhé.

Atmosféra je pravděpodobně to nejlepší na celé hře. Zpočátku vás vyděsí s jistou formou permadeath Jak to s tím ale je, jste si určitě stihli někde přečíst a následně vás děsí na každém kroku. Nepoužívá k tomu laciný jump scare či jiné hororové klišé. Jedna z hlavních featur je zde frustrace, ač to může znít divně. Je to ale tak, nevím zda to funguje u každého, ale já měl po celou dobu hry strach, nervy v kýblu a gamepad se topil v potu. Je to strach z neznáma, ze selhání, z temnoty. Tomu všemu dopomáhá bezchybné ozvučení v čele s hlasy a tím, co říkají, jelikož vám neustále podrývají sebevědomí. „She's lightning the torch to keep the darkness away. It's not gonna help her.“

Čeho si jistě jedno bystré oko všimne, je nepřítomnost HUD. Hlasy zde totiž obstarávají všechno. V soubojích užitečně pomáhají místo nějakych ukazatel, health baru apod. Když je nepřítel skoro vyřízený, tak to poznáte jednak na jeho vzhledu a chůzi, ale hlasy vám taky řeknou věci typu „Finish him“ nebo „He's behind you“ pokud zrovna útočí nepřítel, kterého nevidíte. Stejně tak to platí u vás a své zdraví tak poznáte při pohledu na Senuu či zbarvení obrazu. Pokud bloudíte i přes velkou linearitu, tak se o navedení na správnou cestu opět postarají hlasy a zvuky. Geniální řešení a využití velké přednosti hry, řekl bych.

Druhé bystré oko se všimne zase hlavní hrdinky, která je výborně animovaná a ještě lépe vypadá. Nemám na mysli nějaký sexy vzhled, což samozřejmě nepopírám, ale ta pravá krása Senuy spočívá v detailech a mimice. Je mi jasné, že se nelze takhle drbat s každou postavou ve velkých hrách, ale doufam, že tohle bude v budoucnu samozřejmost.

Hudba, na které se podílel i Andy LaPlegua je samozřejmě výborná, což každý, kdo hrál DmC asi tušil. Většina skladeb sice není zrovna uzpůsobena na klasický poslech, ale ve hře funguje na jedničku. Především u soubojů a výborných bossfightů, které sice nejsou nikterak promyšlené jako právě ve zmíněném DmC, ale styl a atmosféra jim opravdu neschází. A samozřejmě nechybí aní krásná závěrečná písnička, která mi teď nějaký týden bude hrát dokola.

Na gamebreaking bug, který se po vydání řešil, jsem nenarazil, ale pár záseků v kamenech, které vyústily ve smrt či opakované loadovaní, jsem zažil. Hra mi běžela na nejvyšší nastavení na vesměs stabilních 60FPS, s malými propady především u skrytých loadingů.

Závěrem nesmím zapomenout na příběh. Ten si každý prožijte sami. Řeknu jen jediné. Hellblade dokazuje, že hry jsou pro vyprávění příběhů mnohem lepší medium než knihy či filmy, jen si toho společnost ještě není uplně vědoma a vývojáři toho málo kdy využijí. Jsem tedy rád za každou vlaštovku a lidem z Ninja Theory děkuji za tenhle skvělý zážitek.


+28+28 / 0
  • PC 80
"Proč se s náma nebaví?"
"Nech ho být, je divnej"
"No jo, on byl vždycky jinej."
"A on jako bere prášky na hlavu? Tak to je na tom asi dost špatně, ne?"
Mohl bych pokračovat. V naši společnosti je tolik hnusných stereotypů okolo problémů s psychikou. Bere se to jako slabost. Jako výmysl. Pramení to převážně z neinformovanosti. O takových problémech bychom měli otevřeně diskutovat. Jsou vážnější, než se může zdát.
Hellblade přináší fantastické poselství. Chce, aby se probírala psychika člověka. Chce ukázat ostatním, že takové věci skutečně existují a nejsou vůbec příjemné. Problém nastává při hraní. Přibližně po hodince hraní vám Hellblade ukáže všechny své mechaniky, které následujících (asi) 6 hodin pouze špatně recykluje. Převážně budete řešit jednoduchý puzzle. Ne, nepatří tam množné číslo. Skutečně budete řešit pouze jeden puzzle. Najdete bránu, najdete runy, projdete bránou a posekáte pár nepřátel. Pokud zbavíte Hellblade hlavního poselství, tak je to hrozně chudá hra v krásných kulisách. To je prostě málo. Později svitne naděje, že puzzle bude alespoň renovován a trochu více promyšlen, ale nebojte se. Nezmění se to. U soubojů jsem byl vlastně celkem spokojený. Jsou sice naprosto primitivní, ale baví. Neuškodilo by trochu zapracovat na kombech nebo jinak prohloubit herní mechanismy.
Hellblade je spíše walking simulátor. Touláte se po krásném prostředí a sem tam něco pořešíte. Je to tedy především o příběhu. Ten je originální a odvážný. Pouští se do neprobádaného teritoria, které působí při současných trendech jako svěží vítr do herního průmyslu. Záleží pouze na vás, jestli vám to stačí. Já byl celkem spokojen.

Pro: grafika, hlavní hrdinka, severské kulisy, soundtrack, příběh, odvaha vývojářů

Proti: puzzly, slabší souboje, nedotažené herní mechaniky, nudný gameplay

+21+21 / 0
  • PC --
Baví mě to hrát? Ne.
Baví mě to sledovat? Hellyeahblade!

HSS je takovým walking simulátorem ve třetí osobě, který kombinuje adventurní prvky a bojovku. Bohužel, tím jediným, čím si mě hra získala, je její technické zpracování. Zvuky jsou absolutní nirvána a graficky se je také na co koukat. Herecký výkon hlavní protagonistky mě zarazil do židle a její utrpení jsem jí věřil víc, než jakékoli jiné herní postavě.

Bohužel, po hratelnostní stránce je to nudné chození lineárními koridory, které jsou semotamo opepřené strojovým soubojem. Ano, vypadají naprosto úžasně, nepřátelé jsou vymodelování neskutečně uvěřitelně a ta čirá špína, strach a síla z nich úplně stříká. Ale je to nuda. Jakmile hráč nejde určitý vzorec chování a naučí se uskakovat, stává se ze soubojů otravná mechanika, která akorát nabourává herní zážitek.

Ani severská mytologie nedokáže zaujmout a kdyby to místo mě hrál někdo jiný, asi bych se na něj vydržel dívat s větší chutí, než být sám součástí mizerné hratelnosti v okouzlujícím audiovizuálním pozlátku.
+21+21 / 0
  • PC 75
Shlédl jsem většinu vývojářských deníčku a hltal každé nové info. S každým videem jsem se na hru těšil víc a víc, až se nakonec dostavil neslavný hype train, který vyhnal má očekávání do těch nejzazších výšin. Viděl jsem v tom ambice, viděl jsem v tom pečlivost, viděl jsem v tom mou nejočekávanější hru tohoto roku. Přesto málokdo tušil, o čem že hra ve skutečnosti bude a jak se bude hrát. Bude to rubačka typu DMC? Bude to něco jako Enslaved? Tvůrci toho ukázali tolik a přece tak málo. No, a jaký je nakonec výsledek? Jaké z toho mám pocity? No, vlastně malinko rozpačité.

Hra má skvělou atmosféru a ozvučení... bože to ozvučení... nechápu, proč se binaurální způsob nahrávání nepoužívá ve hrách častěji. Po hratelnostní stránce je však hra trochu slabá a někdy dost repetitivní. Souboje jsou ještě docela fajn. Není jich sice moc a brzy přijdete na to, jak fungují, takže i na těžší obtížnost nebudete mít žádný problém, ale jako osvěžení fungují skvěle. Plus vypadají dost stylově. Mám ale problém s logickými hádankami, potažmo jednou specifickou logickou hádankou, kde musíte v okolním prostředí pomocí perspektivy najít runu, díky které se vám otevře cesta dál. Když to děláte poprvé, dost dobrý, když to děláte podruhé, fajn, když to však děláte během první hodiny hraní podesáté, už jenom zavracíte oči. Naštěstí se to zlepší a tvůrci tuhle kratochvíli omezí, takže na to nenarazíte co pět minut, ale hra mě kvůli tomu ze začátku trochu znudila a několikrát jsem se přistihl, jak kontroluji mobil. A pokaždé, když jsem z dálky viděl takto zavřenou bránu, přeběhl mě mráz po zádech. To fakt není nejlepší začátek.

Budu k vám ale upřímný: pokud má hra skvělý příběh, dokážu ji ledacos odpustit. A Hellblade skvělý příběh má... Nebo ne? Věřím tomu, že pokud o hře nic moc nevíte, tak ze hry bude většina lidí nadšená, protože nabízí opravdu neokoukaný a zajímavý styl vyprávění. U mě však hra naráží na má přehnaná a asi i zkreslená očekávání. Autoři kladli důraz na to, že Senua není psychicky úplně zdravá, a proto jsem od hry čekal, že si bude z hráčem hrát a nabídne pár mindfucků, kde hráč nebude vědět, co je skutečné, a co jen výplod Senuiny choré mysli. (skvělého mindfucku se dočkáme jen jednou v podobě údajného "permadeath") Pokud bych ale Senuin stav před hraním neznal, mohl bych si v klidu myslet, že Hellblade je "jen" fantasy mlátička se severskou tématikou. Nikdy jsem neměl nějak zvlášť pocit, že Senua je psychicky narušená. Vnitřní hlasy slyšíme občas všichni, že? ŽE???

Možná si říkáte, že na to, jak jsem kritický, jsem dal hře docela vysoké hodnocení. Hele, myslím si to taky, ale níž jít opravdu nemůžu. I když mě hra ze začátku moc nechytla, nakonec se jí to díky skvělé atmosféře, krásné grafice, úžasnému ozvučení a neotřelému stylu vyprávění podařilo. A jak jsem říkal, pokud o hře nic moc nevíte, hru si pravděpodobně dost užijete. Nejsem však s výsledkem nastopro spokojený a moc se to neblíží mé vysněné hře, kterou jsem od toho čekal. To je ale asi jen můj osobní problém. Přesto jsem měl nutkání vám sdělit své niterní pocity. Není zač.
+17+17 / 0
  • PC 95
Jednoho dne, z čista jasna a bez očekávání, mi Senua vsekla do hlavy hru roku!

Hellblade je totiž přesně tou hrou, který tak miluju a baví mě hrát. Prostě když příběh je hlavním faktorem, kdy tvůrcům nejde o oblbování hráče hezkým vizuálním pozlátkem, ale jasně chtějí diváka/hráče uvrhnout do světa hlavní postavy, aby měl možnost prožít všechny útrapy spolu s ní! A tak se od začátku po konec utápíte v šílenství a depresi, v temnotě a bezmoci a každým dalším krokem ztrácíte víru v život. A ta touha dojít až na konec a zjistit, jak se to všechno vyvrbí a proč se všechno děje, to je hlavním tahákem hry.

Takže příběh sám o sobě v tomhle případě dělá celou hru. Ono je toho ovšem o dost víc. Graficky je Hellblade naprosto parádní (trochu jako novej Tomb Rider) a i moje vcelku nadupaná mašina měla ke konci trochu potíže s „frame ratem“. Co dál? Soundtrack! Ten je rovnou fenomenální, povětšinou decentní, depresivní, místy pak neuvěřitelně epickej (při velkých soubojích). K tomu si připočtěte perfektní voice acting a máte atmosférickou pecku jako hrom!

Hratelnost. Ta je hodně jednoduchá, hra je lineární a jde ku prospěchu vyprávění, takže co se obtížnosti týče, nic vás vyloženě neohrozí – pokud nejste lempl a neuhnijete u prvního souboje. Hádanky jsou pak vesměs pořád stejný, nikdy ale nepůsobí zbytečně nebo otravně. A i délky hraní, která činí něco mezi sedmi až devíti hodinami je akorát – vlastně jsem měl i pocit, že už by hra mohla klidně skončit, ale ne, tvůrci to do vás pořád hrnou a sází před vás jednoho hromotluka za druhym. Tím se dostávám k soubojům. Šermovačky působí sice jednoduše, jsou ale dynamický a podobu fightu nedají vydechnout, takže ani přes omezený počet pohybů a úderů nemáte pocit chudosti a nejednou si budete stírat pot z čela. (Nutno ale říct, že souboje tady hrajou třetí housle)

Takže jo. Senua mi jako blesk z čistýho nebe přinesla hru roku, u který stejně jako třeba u Bioshocku nemám potřebu hledat za každou cenu zápory. Prostě proto, že od úvodu chytne poutavým příběhem, nad kterým lze uvažovat ještě dlouho po skočení. Tahle hra má smysl a mělo by jich vznikat sakra víc!
+16+16 / 0
  • PC 90
Her jako Hellblade potřebuje herní průmysl mnohem víc. A zároveň se toho bojím. Vzít velmi vážné téma a pracovat s ním tak citlivě jako odvedli Ninja Theory vyžaduje odhodlání a píli.
Je jen málo her, které ví, co chtějí hráči říct a dokážou to předat přesně tak, jak měly zamýšleno. Hellblade to zvládl na 100 % a nebál se sáhnout po mechanikách, které samotnému hráči nejsou po chuti. Ale tahle hra není o hráči. Tohle je Senuin příběh se vším tím bahnem, které se jí odehrává v hlavě. A že to bahno je audiovizuálně ztvárněno lépe jako kdejaký AAA titul.

P.S.: Doporučuji si pustit Hellblade feature video, které najdete v hlavním menu.

Pro: hlavní postava, audiovizuál,

Proti: zaměřování nepřátel při soubojích, kamera

+14+14 / 0
  • PC 90
Když jsem před lety viděl první krátkou ukázku z téhle hry, hrozně se mi nelíbilo nastavení kamery za zády hlavní postavy a navíc mě odrazovalo zvolené téma, psychózou stíhané hrdinky - bál jsem se totiž, že půjde převážně o hororovou hru plnou "lekaček" a hororových výjevů. Jak se ale blížilo vydání a já se konečně podíval i na další vývojářské deníčky, začal jsem se na hru nepokrytě těšit a když potom hra vyšla a začala sklízet vysoká hodnocení a pochvalné reakce, měl jsem o to větší radost. Do hry jsem tak šel už s vědomím, co od ní čekat, a naopak i co nečekat.

A pání, to byl ale podmanivý zážitek. Společně s hrdinkou Senuou, piktskou válečnicí, se vydáváte do norského mytologického pekla (Helheim) prosit bohyni Hellu o záchranu duše Vašeho mrtvého milého, Dilliona. Z pohledu herních mechanik se nejedná o nic složitého a prakticky tak "jen" chodíte, řešíte relativně stále stejné environmentální puzzly a bojujete (s pouze pár typy nepřátel). A ačkoliv by tak mohly tyhle mechaniky někoho po čase začít štvát svojí nedostatečnou variabilitou a relativně malými možnostmi interakce s prostředím, to hlavní, co hru a mě hnalo kupředu, byl právě příběh a jeho vnímání. Ony vlastně jak ty puzzly tak i boje pěkně korelují s mentálním stavem hrdinky, kolem kterého se výrazně točí i ten nastíněný příběh. A nejen příběh se točí, protože hlasy, které má Senua v hlavě, jsou nahrány binaurálními mikrofony a tak se při hře (se sluchátky!) motají kolem hlavy i Vám. Vcítění se do hrdinky a její psychózy napomáhá i úchvatné grafické zpracování, které mě nejednou donutilo zastavit a chvíli jen tak koukat (a následně spustit na funkce bohatý foto-režim), a současně i vynikající herecký výkon představitelky Senuy.

V konečném důsledku mě tak hra nadchla ještě víc, než jsem čekal, a celou jsem ji dohrál na dvě posezení za přibližně 8 hodin (z toho alespoň hodinu jsem strávil ve foto-režimu).

Pro: příběh, audio-vizuální zpracování, foto-režim

Proti: občas kamera během bojů

+13+13 / 0
  • PC 50
Hellblade je technologicky povedená hra - autoři použili nový způsob snímání ksichtu, což ve spojení s hereckým uměním hlavní představitelky Senui dává vzniknout působivým filmovým cutscénám, které jsou největší předností hry. Zatleskat musím i některým lokacím, které vypadaly opravdu skvěle (Sea of Corpses) a absenci HUDu, kdy se všechny potřebné informace dozvíte mluveným slovem od hlasů v Senuině hlavě (nápovědy co dělat, kam jít, informace v souboji o pozici a stavu nepřítele, atd.).

Tím ale výčet pozitiv v podstatě končí. Co se týče hratelnosti, tak autoři bohužel nedokázali dát dohromady nic moc zábavného. Většinu hry v podstatě jen řešíte 3 druhy puzzlů:

1) Dojdete ke dveřím, na kterých jsou symboly (např. kříž), které musíte někde v lokaci najít a dát na ně focus. Může to být vržený stín, díra ve stěně, či krvavá stopa na zemi.
2) Střídání realit - v lokaci jsou portály, kterými stačí projít a něco v lokaci se změní. Zavalený průchod se odblokuje, objeví se most, atd. Je třeba toto vždy nějak nakombinovat, abyste dosáhli svého.
3) Skládání symbolu - někde nad hlavou vám visí 3 části symbolu a vy musíte najít správné místo, ze kterého se na symbol podíváte a uvidíte ho celý správně složený.

Poprvé či podruhé to jsou zajímavé puzzly, ale až je budete během krátké doby řešit poněkolikáté, tak věřte, že už vám to poleze krkem.

Druhá polovina hratelnosti jsou souboje, které jsou jednoduše řečeno Béčkové. Brzy jsem zjistil, že stačí prostě jen neustále uskakovat a máte vyhráno. Ve finále to tedy vypadá tak, že jednou rukou zběsile drtíte mezerník a druhou zběsile mačkáte tlačítka na myši. Hra na vás neváhá během jednoho boje vypustit desítky řadových nepřátel a o soubojích s bossy už nemluvím raději vůbec. Tam mě bez nadsázky začaly chytat křeče do rukou a proklínal jsem se, že jsem si před hraním nepořídil gamepad.

Zamrzí i silně koridorové lokace, kdy často jdete dopředu cestou širokou 2 metry a pokud to není naskriptované, tak nelze přeskočit ani klacík ležící na zemi. Před tímto jsem hrál fantastický Dishonored 2 a ten skok ve svobodě pohybu byl prostě obrovský a vnímal jsem to ještě o to silněji.

Na závěr jsem si nechal příběh, který hodnotím tak nějak neutrálně. Někdo ho může považovat za geniální a asi bych jeho argumenty pochopil. Z mého pohledu to je ale klasický zamotanec, kdy je vše vyprávěno v symbolech, vypravěč neustále křičí "Shadow is coming", nevíte z počátku která bije a na konci zjistíte, že je zápletka vlastně poměrně jednoduchá. Já tuhle formu vyprávění příběhu prostě nemusím.

Tohle je jedna z her, co na videích vypadá skvěle... ale když se vám pak opravdu dostane do ruky a můžete si ji sami zahrát, tak zjistíte, že to zas tak skvělé není. Každopádně Senua (Melina Juergens) má krásné oči <3

Pro: Hlavní postava, audiovizuál, filmové cutscény, hlasy v hlavě

Proti: Hratelnost, 100x se opakující puzzle, Béčkové souboje, krátké (5-6 hodin)

+12+14 / -2