Jednoho dne, z čista jasna a bez očekávání, mi Senua vsekla do hlavy hru roku!
Hellblade je totiž přesně tou hrou, který tak miluju a baví mě hrát. Prostě když příběh je hlavním faktorem, kdy tvůrcům nejde o oblbování hráče hezkým vizuálním pozlátkem, ale jasně chtějí diváka/hráče uvrhnout do světa hlavní postavy, aby měl možnost prožít všechny útrapy spolu s ní! A tak se od začátku po konec utápíte v šílenství a depresi, v temnotě a bezmoci a každým dalším krokem ztrácíte víru v život. A ta touha dojít až na konec a zjistit, jak se to všechno vyvrbí a proč se všechno děje, to je hlavním tahákem hry.
Takže příběh sám o sobě v tomhle případě dělá celou hru. Ono je toho ovšem o dost víc. Graficky je Hellblade naprosto parádní (trochu jako novej Tomb Rider) a i moje vcelku nadupaná mašina měla ke konci trochu potíže s „frame ratem“. Co dál? Soundtrack! Ten je rovnou fenomenální, povětšinou decentní, depresivní, místy pak neuvěřitelně epickej (při velkých soubojích). K tomu si připočtěte perfektní voice acting a máte atmosférickou pecku jako hrom!
Hratelnost. Ta je hodně jednoduchá, hra je lineární a jde ku prospěchu vyprávění, takže co se obtížnosti týče, nic vás vyloženě neohrozí – pokud nejste lempl a neuhnijete u prvního souboje. Hádanky jsou pak vesměs pořád stejný, nikdy ale nepůsobí zbytečně nebo otravně. A i délky hraní, která činí něco mezi sedmi až devíti hodinami je akorát – vlastně jsem měl i pocit, že už by hra mohla klidně skončit, ale ne, tvůrci to do vás pořád hrnou a sází před vás jednoho hromotluka za druhym. Tím se dostávám k soubojům. Šermovačky působí sice jednoduše, jsou ale dynamický a podobu fightu nedají vydechnout, takže ani přes omezený počet pohybů a úderů nemáte pocit chudosti a nejednou si budete stírat pot z čela. (Nutno ale říct, že souboje tady hrajou třetí housle)
Takže jo. Senua mi jako blesk z čistýho nebe přinesla hru roku, u který stejně jako třeba u Bioshocku nemám potřebu hledat za každou cenu zápory. Prostě proto, že od úvodu chytne poutavým příběhem, nad kterým lze uvažovat ještě dlouho po skočení. Tahle hra má smysl a mělo by jich vznikat sakra víc!
Hellblade je totiž přesně tou hrou, který tak miluju a baví mě hrát. Prostě když příběh je hlavním faktorem, kdy tvůrcům nejde o oblbování hráče hezkým vizuálním pozlátkem, ale jasně chtějí diváka/hráče uvrhnout do světa hlavní postavy, aby měl možnost prožít všechny útrapy spolu s ní! A tak se od začátku po konec utápíte v šílenství a depresi, v temnotě a bezmoci a každým dalším krokem ztrácíte víru v život. A ta touha dojít až na konec a zjistit, jak se to všechno vyvrbí a proč se všechno děje, to je hlavním tahákem hry.
Takže příběh sám o sobě v tomhle případě dělá celou hru. Ono je toho ovšem o dost víc. Graficky je Hellblade naprosto parádní (trochu jako novej Tomb Rider) a i moje vcelku nadupaná mašina měla ke konci trochu potíže s „frame ratem“. Co dál? Soundtrack! Ten je rovnou fenomenální, povětšinou decentní, depresivní, místy pak neuvěřitelně epickej (při velkých soubojích). K tomu si připočtěte perfektní voice acting a máte atmosférickou pecku jako hrom!
Hratelnost. Ta je hodně jednoduchá, hra je lineární a jde ku prospěchu vyprávění, takže co se obtížnosti týče, nic vás vyloženě neohrozí – pokud nejste lempl a neuhnijete u prvního souboje. Hádanky jsou pak vesměs pořád stejný, nikdy ale nepůsobí zbytečně nebo otravně. A i délky hraní, která činí něco mezi sedmi až devíti hodinami je akorát – vlastně jsem měl i pocit, že už by hra mohla klidně skončit, ale ne, tvůrci to do vás pořád hrnou a sází před vás jednoho hromotluka za druhym. Tím se dostávám k soubojům. Šermovačky působí sice jednoduše, jsou ale dynamický a podobu fightu nedají vydechnout, takže ani přes omezený počet pohybů a úderů nemáte pocit chudosti a nejednou si budete stírat pot z čela. (Nutno ale říct, že souboje tady hrajou třetí housle)
Takže jo. Senua mi jako blesk z čistýho nebe přinesla hru roku, u který stejně jako třeba u Bioshocku nemám potřebu hledat za každou cenu zápory. Prostě proto, že od úvodu chytne poutavým příběhem, nad kterým lze uvažovat ještě dlouho po skočení. Tahle hra má smysl a mělo by jich vznikat sakra víc!
