Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Tomáš / 29 let / ČR - kraj Středočeský

Komentáře

< >

Hellblade: Senua's Sacrifice

  • PC 95
Jednoho dne, z čista jasna a bez očekávání, mi Senua vsekla do hlavy hru roku!

Hellblade je totiž přesně tou hrou, který tak miluju a baví mě hrát. Prostě když příběh je hlavním faktorem, kdy tvůrcům nejde o oblbování hráče hezkým vizuálním pozlátkem, ale jasně chtějí diváka/hráče uvrhnout do světa hlavní postavy, aby měl možnost prožít všechny útrapy spolu s ní! A tak se od začátku po konec utápíte v šílenství a depresi, v temnotě a bezmoci a každým dalším krokem ztrácíte víru v život. A ta touha dojít až na konec a zjistit, jak se to všechno vyvrbí a proč se všechno děje, to je hlavním tahákem hry.

Takže příběh sám o sobě v tomhle případě dělá celou hru. Ono je toho ovšem o dost víc. Graficky je Hellblade naprosto parádní (trochu jako novej Tomb Rider) a i moje vcelku nadupaná mašina měla ke konci trochu potíže s „frame ratem“. Co dál? Soundtrack! Ten je rovnou fenomenální, povětšinou decentní, depresivní, místy pak neuvěřitelně epickej (při velkých soubojích). K tomu si připočtěte perfektní voice acting a máte atmosférickou pecku jako hrom!

Hratelnost. Ta je hodně jednoduchá, hra je lineární a jde ku prospěchu vyprávění, takže co se obtížnosti týče, nic vás vyloženě neohrozí – pokud nejste lempl a neuhnijete u prvního souboje. Hádanky jsou pak vesměs pořád stejný, nikdy ale nepůsobí zbytečně nebo otravně. A i délky hraní, která činí něco mezi sedmi až devíti hodinami je akorát – vlastně jsem měl i pocit, že už by hra mohla klidně skončit, ale ne, tvůrci to do vás pořád hrnou a sází před vás jednoho hromotluka za druhym. Tím se dostávám k soubojům. Šermovačky působí sice jednoduše, jsou ale dynamický a podobu fightu nedají vydechnout, takže ani přes omezený počet pohybů a úderů nemáte pocit chudosti a nejednou si budete stírat pot z čela. (Nutno ale říct, že souboje tady hrajou třetí housle)

Takže jo. Senua mi jako blesk z čistýho nebe přinesla hru roku, u který stejně jako třeba u Bioshocku nemám potřebu hledat za každou cenu zápory. Prostě proto, že od úvodu chytne poutavým příběhem, nad kterým lze uvažovat ještě dlouho po skočení. Tahle hra má smysl a mělo by jich vznikat sakra víc!
+21

Dishonored 2

  • PC 95
Když jsem stěny Dunwallu opouštěl před lety, bylo to jako uvržení do „prázdna“ - do bodu, kdy čas stagnuje a všechno okolo se utápí v hnusný rutinně. A teď, po čtyřech letech herního utrpení, jakoby mi Corvo házel záchranný kruh. Hlásim hlasitý FUCK a řvu YEAH!

Ty čtyři roky jsem totiž čekal jenom na tohle (prostě proto, že další Bioshock už nebude). Totiž všechny ty dnešní „značky“ neskutečně trpí snahou hrát si na film a zapomínají přitom být dobrou hrou, proto právě od dob prvního Dishonored nemůžu přijít ničemu na chuť (ani za cenu epických explozí). To, co právě Zneuctěn má oproti konkurenci, je naprosto klasická a návyková hratelnost. Přesně jako jednička – a tou je druhý díl dvakrát tolik! Jednak délkou, světem, především ale právě onou hratelností.

Pak je tu opět parádní – byť ne nijak překvapivý – příběh, znovu a víc protkaný korupcí, intrikami, šíleností, brutalitou, steam-punkem a HLAVNĚ možnostmi. Současně se mnou pařil i brácha, jenomže každý (byť se stejnou postavou) hrál úplně jinou hru, poznával jiná zákoutí a činil jiný skutky. Variací a možností jak plnit příběh je požehnaně a hra po dokončení vyloženě svádí ke znovuhratelnosti – ono totiž i kdyby příběh měl skočit vždy stejně, stéle bude co objevovat. K tomu si přihoďte temnou bezvýchodnou atmosféru a můžete měsíce trávit v úplně jiném universu.

K příběhu se pak pevně pojí detailní prokreslení světa. Jeho rozvržení a vzhled je naprosto geniální a v momentě, kdy se vám do ruky dostane „time-piace“, budete jen uznale pokyvovat hlavou.

Graficky se držíme stylizace i celkovýho vizuálu jedničky, všechno vypadá ale krásně, ostře a především nezaměnitelně. Jen optimalizace mohla být trochu lepší, ač na Ultra jsem jel celou dobu bez výraznějšího poklesu FPS.

U prvního dílu byla velkou slabinou inteligence nepřátel, kdy psi byli někdy i chytřejší než lidé. Tady je ale AI podstatně vychytanější. Nepřítel si už alespoň všimne těla, nebo i toho, když jeho kolega zmizí ze svýho fleku.

Takže FUCK YEAH!!! Po letech jsem konečně zase hrál a napravil si újmu ze třetí Mafie. Dishonored 2 je jedno z nejpoctivějších pokračování herní historie, kdy všechno došlo oproti původní hře ke zlepšení. Je to hra, která se hraje a je v tom zatraceně dobrá!

Pro: grafika, hratelnost, příběh a svět, možnosti, herní doba, dvě hratelný postavy a vůbec

Proti: optimalizace

+20

Mafia III

  • PC 30
Budu znít jak zaujatej debil!

PROLOG:
Herní průmysl dohání Hollywood, aneb snaha za každou cenu vydojit ze značky všechno, co v ní ještě zbylo, jen pod vidinou tučných zisků. A tak se díla chopilo studio Hangar 13 a bez zjevných znalostí předchozích dílů, vrhlo se do pokračování legendy, která je pro nás Čechy srdeční záležitostí. A jak už to tak bývá, v každý dobrý recenzi by se mělo začínat vším, co lze zařadit mezi klady a postupně se pak plížit k záporům. Tak schválně!

Kapitola I. Kdo jsem?
Vadí mi už jenom fakt, že hraju za masovýho vraha bez špetky slitování, kterej bez jakýchkoli sympatií vraždí všechno, co mu přijde do cesty. Podřezává krky, kuchá břicha, bodá do zad a střílí ze všeho do všeho! (a to jsem to vlastně já, kdo za něj hraje). Jde mi o to, že v jedničce i dvojce šla jakákoli akce vůči nepřátelům chápat jako nutná sebeobrana (a to lze aplikovat prakticky na každou hru, kde musíte sejmout nepřítele... a je jedno, jestli hrajete za Maxe Paynea nebo Sama Fischera), ale tady i když zvolíte stealth postup a připlížíte se k nepříteli, vaše postava ho místo přidušení prostě bodne do zad (není to sice pravidlo, ale děje se to). To pak jakákoli sympatie vůči hlavní postavě padá a já mám pak nutkání zahrát si první díl, kde hlavní postava měla svědomí a do všech průserů se dostala tak nějak omylem. (Prostě když má postava jednat násilně, tak chci důvod/motivaci - i kdyby to mělo bejt odůvodněný tim, že je psychicky narušená!)

Kapitola II. OMERTA
Vražední, ale hlavně nelogičtí, jsou i parťáci, kteří střílí z auta i tehdy, když nemají na co… a tak prostě cestou – kdy honím cíl – postřílí spoustu nevinných civilistů. Nebo třeba moje debilní postava vystřelí na karnevalu do vzduchu, aby se všechno zvrtlo do brutálních sraček. Jindy zase lítám po potápějící se lodi, ze který lidi skáčou rovnou do huby krokodýlům a zatímco přede mnou hoří žena, já to hlava nehlava sypu do šmejdů okolo. Během toho lítá ze všech krve víc, než je třeba a mě jde na mysl otázka: „Jak zvrácený magoři vývojáři jsou, když mají za potřebí předhazovat tak zbytečný a úplně neopodstatněný násilí ve hře, která byla kdysi hlavně o cti, hrdosti, kodexu a šarmu italský mafie?“

Kapitola III. Běžná rutina
Tohle kurva nikdy nebylo GTA, nikdy se to tak nehrálo a nikdy to ani přes podobnost žánru GTA nepřipomínalo. Mafie měla vždycky atmosféru, svůj ksicht, strhující děj a boží náplň misí - vykrádání, infiltrování, závodění, vyzvedávání té či onoho, chránit, pomáhat, zmlátit, rozbít, pokecat si, atd. atd… Minimum tvrdý akce, a když už na ní vzhledem k okolnostem došlo, měla logický opodstatnění i vyústění. Tady je to 95% stylem "toho zabij a tohle znič"!

Kapitola IV. Je v jednoduchosti síla?
U předchozích dílů nikdy z mrtvol nevyskočil kolt s ukazatelem „to si můžeš vzít“, nikdy z nich nevyskočil zelenej balíček dolarů, nikdy jsem tam neviděl rentgenový vidění, policie po mě nikdy zbytečně nestřílela. Zato tady je to všechno, k čemuž ještě hlavní postava používá vysílačku (nebo mobil?!), aby si přivolala káru nebo munici, protože bylo prostě moc těžký implementovat systém telefonních budek!

Kapitola V. Máte na to týden!
Ano, asi tak týden trvalo upatlat hrubej nástin, bohužel se dostal na pulty obchodů. Grafika je hnusná a vlastně pomalu horší než u šest let starý dvojky. Fyzika je pak rovnou horší než u jedničky! Naprosto nulová interakce s městem, který je samo o sobě neskutečně nudný a bezcharakterní. Nulová zničitelnost čehokoliv kolem vás, přičemž ani auto nelze zdemolovat. Policajti po vás střílí už jenom z principu, že jste v šedesátých letech černej. Inteligence nepřátel i civilistů na bodu mrazu. Žádnej soubojovej systém – tady do lidí stačí strčit a je hotovo. (Ne)originální soundtrack jak z westernu. Prostě NIC!

Kapitola VI. Ta hudba má grády
Zasazení do roku 1968 chápu jenom tak, že si tam tvůrci chtěli nasrat tucty classic rockovejch songů – což je asi jedinej klad + některý cut scény (Osobně mi přijde, jakoby u 2K udělali cut scény a pak jim bylo jedno, jaký herní pojítko mezi nima stvoří u Hangar13).

Kapitola VII. Smrt umění
Tohle je víc Just Cause, tohle je víc Saboteur, je to víc GTA III, je to víc mizernej Godfather, je to víc polotovar od Ubisoftu (jen horší úplně ve všem) než MAFIA a je to jeden z důvodů, proč se od her poslední roky snažím distancovat!

EPILOG:
Kdyby hra nesla jiný jméno, asi by mě to nutilo hodnotit trochu jinak. Bohužel si ale hraje na další díl z legendární série! Vadí mi, když vznikne něco „jenom tak, protože money… a vůbec“ a zničí to všechno, co bylo kdysi nastoleno. Nechápu ty šílený youtubery, kteří střílí 8/10 – to asi vývojáři vyházeli půl rozpočtu na jejich podplacení.
A teď mi dejte DISHONORED 2 ať se uklidnim! :D

Pro: cut scény, spousta klasických songů

Proti: Na dnešní dobu skoro všechno a nikdo mi to nerozmluví - v komentáři je tak 10% toho, co se mi nelíbí

+59 +63 −4

Call of Duty: Black Ops III

  • PC 20
Je to tady zase! Svět znovu, jako každý rok, zachvátila panika, zoufalství, VÁLKA! Tedy povinnost volá do akce o záchranu naší modré planety. Třebaže jsem už znaven tou neutuchající vervou vývojářů, sázet do mě podzim co podzim olovo, řekl jsem si už asi po dvanácté, že tu výzvu beru (debil!).

Když ale hned v úvodu vyběhnete v lokaci, která z hlediska level-designu vypadá jak z dob Dooma dvojky, rozum dá znát, že tu něco nehraje. Kam by v BF sázeli zhroutitelnou budovu, tam CoD sází nezničitelný bedýnky a kvadrilion výbušných sudů, kdyby mi třeba došla ta miliarda nábojů (huh?!).

Tedy hraju! Střílím jak hovado na všechno, co se přede mnou objevuje. Že to jsou často také ženy, mi nevadí, prostě „Chcípni!“ a pod parou mého prstu drtím tlačítko myši do jejích útrob. Granát sem a tam a hlavy mých spolubojovníku před mojí hlavní skáčou stejně, jako před lety. Vymýšlet neustále udělátka, jak zlepšit lidský skelet beze snahy vymyslet, jak zlepšit jejich myšlení, je nejspíš prioritou ("genetická" modifikace ala Bioshock? Dělaj si prdel?!). To, že všechna ta udělátka vypadají ovšem stejně, jako v Advanced Warfare, je jim zjevně fu(c)k.

A tak hrajeme dál! Tu klišé střídá klišé a mě vlivem demence mých souputníků trhají končetiny.

Hraju pořád! A už je mi záhy jasný – jen co vidím pěknou animaci – čím se páni „tvůrci“ inspirovali tentokrát. Zřejmě v domnění, že onen film upadl v zapomnění, vzali si na paškál parádní Source Code.

A když tedy tu dobu máme tak pokročilou a z technologického hlediska nevyčerpatelnou, vypadá celá hra – zřejmě záměrně pro nabuzení nostalgie – hůře, než první Modern Warfare.

Do toho nám fidlá orchestr jak z Hitchcocka. Všechen ten futurismus je tak podbarven adekvátním hudebním doprovodem, kdy se jeden hudebník druhého snaží předhonit v tom, kdo první o strunu houslí zapálí cigaretu.

A tak ve výsledku ta panika, zoufalství a VÁLKA zřejmě přímo reflektuje samotný stav vývojářů. Měl by je někdo zkontrolovat… jestli se v těch kancelářích nezmítají ve vlastní krvi a s klávesnicemi v rukách.
----------------------------
Je mi úplně jedno, že to tentokrát třeba ani nedohraju a ten svět poprvé virtuálně zanikne!

PS: Odteď vím, že když se nepokusí ani o lehkou změnu plakátu, nebude změna ani ve hře a já tak ušetřím čas instalací a hraním nesmyslně obří, padesáti gigový, mrdky!

Pro: ozvučení

Proti: když bych napsal všechna proti, odvedl bych víc práce, než vývojáři!

+28

Call of Duty: Advanced Warfare

  • PC 60
Zdá se mi, že ten svět zachraňuju nějak často.

Vskutku! Dneska už je fakt dost velká nuda, když po x-tý vlezete do stejný bitvy. Trochu si připadám jak ve filmu Edge of Tomorrow. Je úplně jedno, že Advanced Warfare je technologicky někde jinde, že lezete po stěnách mrakodrapů, máte bezva suit, super mouchu a koukáte na Kevina Spaceyho. To všechno je totiž i přes tu sci-fi báchorku totéž, co kterejkoli jinej díl před tím.

Vadí mi i to, jak je všechno strašně COOL a hustý a drsný. Gideon sem, Kingpin tam, Hádes tu a éro Pandora. Jenom já hraju za…. Pavla Lišku. Když už nic jinýho, bral bych v rámci série konečně nějakou sebe-parodickou vložku.

Graficky sice – ANO – nastal jistej postup, už by ale bylo vhodný celou technologickou stránku překopat od základů, protože ten hezčí kabátek mi prostě nestačí. Nehledě na to, že textury mnohdy mají problém s vykreslením a lidi od granátů zůstávají viset ve vzduchu.

Jedinou inovací, kterou akceptuju, je parádní zvuk. Už mi totiž z kvéru nelítají gumový přísavky, ale regulérní olovo. Taky zvuky okolní vřavy jsou výborný a koneckonců i těch pár „kulervoucích“ momentů (Golden Bridge!)

A to je tak všechno, co se o tom dá napsat. Jistej pokrok? JO! Pořád stejně debilní? Bohužel taky JO!

Až mě bude volat povinnost příště, tak se na svět vyseru – asi jsem po těch dvanácti letech bojů přišel do stádia znuděnýho veterána, kdy mu každá další akce připadá tak únavně, jak únavná jen válka může být. A to je pak sakra nezáživný, mdlý a otravný… a vůbec!
--------------
To jediný co mi teď zbývá je chudák Ripleyová se kterou se ne a ne dopídit konce tý vesmírný havěti :(

Pro: ok ok - grafika oproti předchozím dílům, zvuk oproti předchozím dílům, sem tam skvělej moment

Proti: ač je to hra neškodná, chyb má jak máku - nehledě na příběh, děj, umělou demenci a vše, co není v +

+15 +16 −1

Dying Light

  • PC 80
Je to docela dlouhej koment, můžete přeskočit na poslední odstavec:

Další zombie řezničina zalila můj pokojíček krví! Co já nato?

Očekávání byla docela vysoko, přičemž jsem dostal v podstatě to, co jsem očekával. Tam kde mě Dead Island nebavil, Dying Light boduje a to ve volném pohybu po světě… a v porcování masa. Tady je opravdu jedna radost běhat po mapě a skákat kde se dá a na co se dá (a že se dá opravdu všude a na všechno). Nuže můj způsob pohybu byl hezky pěkně po střechách, neviděně a neslyšně, abych pak udělal hroznej vzdušnej impact. Co se týče svobody, je DL opravdu pecka.

Porcování zombíků je ovšem taky hodně velká sranda. Zprvu kde jakym klackem, záhy ostřím všeho charakteru, řezal jsem do nich hlava nehlava a bavil se, jak pod tíhou mých úderů bědují. Skákavky jsem pak vtipně kopal ze střech a lidské padouchy kropil olovem, davy podléhaly pod brokovnicí a noční běsové… Těm jsem podléhal já.

A noc je právě to, čím Dying Light překvapil nejvíc. Jakmile zapípají hodinky, ozve se hlášení „schovejte se!“, padne tma, rozezní se řev, rány, bušení a započne survival inferno, který nemá obdoby! Už jenom proto, že tma je tady opravdu tmou, kdy prostě nevidíte kam jdete, dokud si nerozsvítíte… a to když uděláte, strhne se boj o přežití. Ve dne je to rutina, ale v noci na zemi nepřežijete. Ne sami a ne s nohou od stolu.

Je proto skvělý, že můžete přespat v bezpečný zóně, já bych ovšem uvítal možnost nastavit si čas, protože probouzet se v devět večer, nebo v sedm ráno mi přejde docela omezující. S časem se pak pojí nutná kontrola, zda už není chvíle jít někam zalézt. Proto by taktéž byla vhodná klávesa, po jejíž stisku by postava ukázala hodiny (mačkat „M“ a zobrazovat tím mapu a celej inventář je otrava).

Co se atmosféry týče, není ve dne tak patrná, stejně jako nevnímáte tu zkázu. Prostředí vypadá sice skvěle, ale působí spíš jako hřiště pro srandu, než pro přežití (ale je docela interaktivní). Jistý lokace ovšem atmosférou překypují (zejména tunely a kanály).

Výborná je i škála nepřátel. Je to sice stejná havěť jako v Dead Island (až na děti), jsou ovšem „živější“ a ta jejich tupost je vyloženě vtipná (což nepřekvapí vzhledem k tomu, že jde o zombie). Lidští nepřátelé jsou pak překvapivě inteligentní. Když na vás vyběhne trojice maníků s mačetama, jsou nebojácní. Jakmile jednoho zabijte, začnou se stahovat. Pakliže mají střelný zbraně, vůbec k vám nejdou, ale kryjou se opodál, přebíhají pozice a čekají, až vylezete (to je docela opak oproti jiným hrám).

Co mi hodně chybí je systém krytí či vyklánění. Aplikovat tam systém ala Far Cry, bylo by to hned lepší a záživnější. A co mi chybí ještě víc je možnost vykrývat rány. Když udeříte vy, nepřítel ránu vykryje, když oni, dají vám na prdel.

Hodně se mi líbilo „kraftování“ – věc která mě obvykle akorát rozčiluje. Možná to bude nutností vážně stavět a tvořit nové zbraně, lékárničky apod. abyste byli před nepřáteli neustále o krok napřed. Třeba ve Far Cry mě to vyloženě sralo a vůbec jsem to nevyužíval.

Graficky je hra trochu zklamání, nevypadá sice špatně, ale přece jenom jsem čekal trochu víc. Efekty větru a počasí jsou ale parádní, stejně jako oheň, stíny a světla. Hodně se mi líbil taky zvuk ať už vašeho okolí, tak výstřelů a úderů (pocit ze střelby je vyloženě skvělej). Ani soundtrack není špatnej, kdy chvíli hraje osmdesátkový retro a jindy zase atmosferický dunění.

Příběh hry je poněkud rozporuplnej a působí dost rozkouskovaně (navíc si vyloženě říká o možnost voleb, je ale přímočarej bez možnosti ho ovlivnit. Možnost zda pracovat pro Reise nebo Breckena je jedna z těch, která by ze hry udělala totální parádu, ale bohužel). Chvíli plníte pro ty, pak tamty a posléze zase pro jiný, přičemž postavy tak nějak mizí a objevují se další. Délka je ale docela přijatelná (cca 15 až 18 hodin) a když si připočtete řadu vedlejšáků který jsou mnohdy docela dlouhý, máte vystaráno na několik dnů (minimálně na dva). Ten konec je strašnej. Všechno se tam na mě kupí a všechno po mě leze. Tohle kdyby dali do kterýkoli části hry, tak jim to sežeru, ale když to vrazí trapně na konec, kdy už po těch třiceti hodinách hraní chci už konečně nějaký rozuzlení, tak mě to fakt sere!

Jedna pasáž - na konci kdy se Jade mění - je úplně stejná jako v Dishonored (snový svět). Nevim jestli je to dobře nebo špatně. Do hry se to totiž moc nehodí i když to vcelku dobře reflektuje ten stav člověka během proměny.

Nuže Dying Light dá se říct splnil to, co sliboval. Je to zábava (v noci dokonce infarktová), slušně to vypadá (ač jsou hry vzhledově hezčí a líp hrajou) a dějově, byť je příběh vcelku bezduchej, nabízí několik výbornejch momentů. Chybí mu ale duše a celá řada prvků, který by tomu teprve daly adekvátní šťávu.

Pro: parkour, akce, noc a její atmnosféra, porcování, zvuk, soundtrack, vcelku grafika a efekty, interaktivita s prostředím

Proti: HW nároky, příběh, absence krycího systému a dalších prvků, prezentace světa mohla bejt víc procítěná

+22

Far Cry 4

  • PC 75
Tak se mi asi po měsíci podařilo svrhnout dalšího magora z trůnu. Co já na to?

Far Cry 3 bylo lepší! Hutnější děj, větší dynamika a „magorštější“ pojetí šlo ruku v ruce s (ne)příběhem o přežití na nehostinném leč krásném ostrově… s pirátama. Kdežto příjezd kamsi do Nepálu nebyl tak zásadní, nebo osudovej. Líbí se mi nápad, že jsem vlastně přijel pouze rozprášit popel svojí matky a tak – po setkání s Paganem – můžu hru dohrát asi za dvě minuty (to je asi pro ty, který hra neoslovila už v autobuse). Já si ale po čtyřech dlouhých měsících, kdy jsem místo hraní lítal po kopcích třetího dílu, chtěl pořádně zahrát a zastřílet. A zde ten problém vězí!

Ono mě to střílení bavilo míň, než bych čekal a bylo úplně jedno, že svět nabízí tunu zábavy od hlavní dějový linky – protože právě tu jsem chtěl odhalovat. Hru jsem vždycky zapnul, abych obsadil jednu zlou ves a vyšplhal na jednu z mnoha věží, odehrál jednu misi z příběhu a pak? Pak jsem šel hledat Ripleyovou!

Příběh sám o sobě nedrží moc pohromadě, jelikož příběh hra vlastně ani moc nemá. Každá mise působí dost epizodicky. Čím víc se ale blížíte konci, tím víc to dává smysl. Pagan je hlavně opět super záporák – charakterově možná lepší, než Vaas z trojky, protože on byl vyloženě cvok, Pagan je krom toho taky ještě ujetej elegán s vychovánim (uvařil mi večeři). Výborný jsou i možnosti zda volit misi té či onoho a zda pak v rámci onoho či toho uděláte to či ono.

Co mě nebavilo bylo „kraftování“, uplet jsem si držáky na zbraně a jakmile jsem měl čtyři, všechno ostatní mi bylo ukradený (RPG, sniperka s tlumičem, 9mm s tlumičem a M16 do bitevní vřavy – To přece stačí na dohrání celý hry).

Graficky hra vypadá opět fenomenálně a nechápu proč Dying Light, kterej vypadá hůř i hůř hraje. Ovšem hudebně nastal mírnej propad. Soundtrack trojky byl dynamickej/naléhavej, zatímco tady je dost komorní a rutinní, jen v několika mála situacích dokázal tvořit emoce (zase byl ale atmosferičtější).

Když bych to shrnul, Far Cry 4 mi přišlo jako kompromis mezi neúspěšnou dvojkou (která se mě osobně beztak líbí nejvíc) a parádní trojkou. Ve výsledku je to ale i přese všechny zápory nadprůměr. Už to chce ale změnu, která je údajně v plánu, takže příště asi budeme lítat vesmírem, kousat lidi do krku, nebo brázdit západ na koni. To je fajn… ať už to bude cokoli.

Pro: grafika, záporák, zvuk, zvěř a život ostrova, volby, prostředí

Proti: soundtrack, nudný vedlejší aktivity, už to není ono

+14

Watch Dogs

  • PC 55
„Hmmm“ – Tak asi nějak takhle lze shrnout můj pocit z Watch Dogs.

Asi už všichni víme, že to co prezentovala E3 ukázka z „hraní“ bylo něco docela jinýho. Ale v čem a proč? Třeba v tom, že atmosférou – byť vzdáleně – to třeba mě připomínalo Blade Runnera a to třeba proto, že noční scéna v dešti, kdy hlavní postava nastolí malý inferno, připomínala mi scénu, kdy Deckard naháněl replikantku v nočních temných ulicích Los Angeles. Ukázka taktéž prezentovala – alespoň vzdáleně – že možnosti herního světa budou takřka nevyčerpatelný. Ale třeba taky to, že grafika měla bejt vskutku revoluční…. A tak dále.

Nuže, vyndal jsem patnáct stovek z kapsy, obdržel hru, tu jsem nainstaloval a k mému nasrání zjistil, že si jí nezahraju, protože borci z Ubisoftu neměli pod palcem servery. OK! BERU! Ale mínus za to!

Tedy hraju: Ale co vlastně? První dojem je stejně jako u knihy, filmu tak i u hry zásadní. Když ale na mě vzhlídne rádoby realistický cosi, načež nezvladatelným autem krájím semafory jak párátka, tak přeci jenom zadumám, že tu něco neklaplo. Jízdní model byl sice po pár dnech zaktualizován k lepšímu, ale proč to nemohli takhle udělat hned… kurva!

Hraju dál: Ta grafika, ačkoliv tam je, není ani zdaleka tím, čím být měla. Sluníčko sice svítí, stíny lámou se v jasné tvary, vítr duje do stromů a listí ševelí ulicemi, ale to už jsem přece jenom viděl a hrál na tisíckrát. Zato déšť v nočním Chicagu, kdy se na mokrých vozovkách a vůbec všem odráží neony a světla vší chuti, dostává hra teprve nějakej feeling.

Hraju: Jenomže ten feeling je jenom zdánlivej, protože podíváte-li se na prezantačku z E3, ta famózní atmosféra a pocit svobody tam prostě neni. Že si můžete kde co hacknout a způsobit to i ono je moc fajn jenom v prvních dvou třech hodinách. Posléze (když zjistíte, že hacknutelných věcí je vlastně dost málo) rychle upalujete po příběhový linii, která nemá co nabídnout, protože hlavní charakter je nudnej, Lisbeth Salander utekla z románů Stiega Larssona a zbytek je tak rutinní lidská výplň, že ani nemá moc smyslu o nich rozjímat. A pokud máchnete rukou nad charaktery, zkuste popřemýšlet nad příběhem jako takovým. Ten taky hoří do prázdna.

Na chvíli se mi zdálo, že vedlejšáky jsou to nejlepší, co hra nabízí. Nahánění sériovýho vraha, nahánění online týpků, nahánění konvojů a násilníků všech typů. I to se ale po nějaký době pouze samo recykluje, opakuje… a vůbec.

Největším plusem jsou pro mě maníci, kteří to vývojářům pěkně natřeli, když pozapínali ve zdrojových kodech povypínaný grafický efekty. Ani s nima se ale revoluce nekoná. Proto dalším plusem jsou alespoň fantastický přestřelky a akce všeobecně.

Končím, už mě to sere, ačkoliv je toho k řeči ještě kus, tvůrci si taky dovolili vydat polotovar, tak proč bych nemoch já.

Pro: akce, na chvíli hackování, noční déšť - grafika

Proti: jízda ve vozidlech, nudný charaktery, chabej příběh, velká huba vývojářů, děsná optimalizace, absence atmosféry utopickýho světa ovládaného operačním systémem, etc.

+27 +28 −1

Wolfenstein: The New Order

  • PC 90
Hu ha hi ho aneb takový to blaho, když po cca třech letech hrajete hru, která se vám vštípí do hlavy tak, že máte touhu hrát ji znova a pořád dokola.

A nějak takhle na mě Wolfenstein zapůsobil.

Když se poohlídnu po předchozím dílu z roku 2009, kterej mě vyděsil svojí hrůzností, je pro mě vedle něho New Order něco jako Bioshock Infinite.

Wolfenstein: New Order se trochu vzpírá dnešní době, kdy se hry přizpůsobují hráči, který už nechce jednu těžkou část opakovat stále dokola, ale chce si buď užít plynulou destruktivní jízdu napříč hloupým příběhem (viz CoD), nebo zabít čas předtím, než večer vyrazí na disko. Právě obtížnost je tady nastavená naprosto parádně, přičemž se vrací do dob, kdy jsme nutně museli sbírat lékárničky, štíty a jiné vybavení pro přežití. Tady už si prostě nekleknete za roh v domnění, že nějakej podělanej auto ozdravovač…

A když už si za roh kleknete, stejně vás něco rozstřílí na sračku, protože kde co se dá pod palbou vší tý nacistický havěti zničit. Akce samotná je to nejzábavnější, co jsem za poslední roky hrál a je jedno, jestli v rámci stealth postupu (ačkoliv zde hraje třetí housle), nebo těžkotonážní destrukce. Popadnou dva kulomety a vydat se vstříc nepříteli skýtá tolik dynamiky a blaha, že když vás v tý změti zabijou, jste rádi, že si můžete dát oddych.

Hra ovšem není jenom o střílení, ona je kupodivu – a možná hlavně – o příběhu. Ten samotnej není sice nic světobornýho a na plátně kin by to působilo sakra béčkově, ale ve hře funguje perfektně a přináší opravdu velkou škálu strhujících momentů, u kterých zamrzí snad jenom to, že probíhají v animacích a nemůžete je tedy nijak ovlivnit.

Příběh je o to lepší, když nastražíte uši. Soundtrack je totiž naprosto parádní a nejenže přináší do hry atmosféru ať už v boji, nebo v oněch animacích, ale dává hře i obrovskej styl, spád a dokonce hloubku.

Je proto škoda, že potenciál tématu „náckové vyhráli válku“ není zužitkován do poslední kapky. Čekal jsem přeci jenom trochu víc z civilní oblasti, trochu víc, než jenom Arény a koridory, protože když už hra nastavila styl, násilnost a postavili Němce do vedení, měla nám i ukázat víc z tý zkázy. Neříkám tím, že bych chtěl vyloženě vidět atomovej hřib na pozadí sochy svobody, ale přece jenom mohla mít hra v tomhle trochu větší koule. Zase to ale vyvažují skvěle vystižený charaktery, super dabing a výborný finále.

Shrnutí: Parádní old-school řež v pěkný grafice se skvěle podaným příběhem, ve který je vlastně téměř všechno super. Člověk má hned tu chuť, rozehrát to znova. Ale možná až příště, od zítra do neurčita budu hackovat Chicago!

Pro: grafika, soundtrack, podání příběhu, žádná zjednodušení, dabing, skvělý charaktery

Proti: příběh sám o sobě, nevyužitost tématu

+27

BioShock Infinite: Burial at Sea - Episode Two

  • PC 100
Ve světě her existuje pouze jedna jediná, která mě kdy dokázala rozkopat na hadry a pouze jedna jediná, která mě udivovala až v slzy. BIOSHOCK! Právě první díl mi otevřel tear do úplně novýho světa, kde nehrála roli ani tak grafika, jako mistrovství a schopnost vyprávění dech-beroucího příběhu.

Rapture bylo něco víc, než jenom další herní hřiště, bylo to - a je - město s duší, kde na každym kroku bylo znát, že na hře pracují lidé nikoli na povel, ale sami od sebe a s láskou.

Infinite mě pak odstřelil do oblak blaha.

První díl Burial at Sea nebyla až tak velká hitparáda, bylo to krátký a ne tak úplně záživný, nicméně byl důležitým rozjezdem pro epizodu II, která, co si budeme povídat, svými kvalitami dost možná vítězí i nad druhým dílem Bioshocku. Pokud vám právě ten připadal jako datadisk, tak teprve datadisk sám vám předvede full game.

A je to opět způsob vyprávění příběhu, kterej hráče donutí čumět na hru s otevřenou hubou, i když přesně neví co a proč se právě stalo. Složitost veškerýho toho dění a zvratů a zákoutích a odboček je zkrátka v danou chvíli k nepochopení, ale i tak vás uvrhne v blaho, protože si někde v hloubi duše uvědomujete, že to prostě dává logiku a smysl. A ono vážně jo!

Grafika je tradičně skvělá/osobitá, dominuje hlavně parádní nasvícení. Stealth postup je skvělý osvěžení gameplaye, jelikož střílení už bylo dost a sama Elizabeth není žádnej masovej vrah ani hromotluk. To ovšem neznamená, že nemůžete na nepřátele vyběhnout s brokovnicí… a tak.

Když to shrnu do odstavce: Burial at Sea II je fenomenální emotivní završení jedný fenomenální série, přičemž datadisk by obstál i coby samostatný díl. Bere si všechno to dobrý z předchozích dílů a přisazuje další štědrá esa na datadisk až dost velkorysá. Navíc o žádný herní sérii nemůžete říct, že když budete hrát od prvního dílu po poslední, uzavřete se v jedný smyčce… což je vzhledem k tématu nekonečna realit a světů a možností vcelku paradox.


Pro: Příběh dotažen do absolutna, osobitá grafika, hromada nápadů, Elizabeth v Rapture, závěr hry

Proti: já prostě nevim, stejně jako každej, i já mám svojí oblíbenou herní sérii a je jí právě Bioshock, nemam proto důvod v tý hře šťourat a hledat negativa

+22

Thief

  • PC 65
Nebudu chodit kolem horký kaše a hned zprvu říkám, že budu hodně srovnávat s Dishonored. Ono právě Dsihonored si totiž z původního Thiefa hodně propůjčuje a to čím ve výsledku je, je i díky němu. Je proto na pováženou kdo od koho opisoval, jelikož nový THIEF je v podstatě totéž co Dishonored, jen v bledě modrym (doslova).

V jedné hře máme město postižené morem, v druhé "ponurou", v jedné hrajeme za zneuctěného legendárního ochránce královny, v druhé za legendárního zloděje, obě hry přitom mají podobný příběh a zároveň se podobně hrají.

Problém je ovšem v tom, jaký přístup k vývoji Thiefa tvůrci zvolili. Zanevřeli nad propracovaností herního světa, soubojový systém je naprosto příšerný a level-design dokáže potrápit (město, ač je rozdělené na malé frakce, je jedno velký bludiště). Jenomže pak jsou tady faktory, který celkový dojem dokážou vyvážit, přičemž za všechny musím vyzdvihnout parádní atmosféru, která nejenže dokáže prezentovat bídu doby a času kdy se hra odehrává, ale dokáže i s přehledem děsit jako v regulérní hororový adventuře.

Dalším plusem je pak postup hrou. jak asi mnozí tuší, hra je vyloženě jen a pouze stealth, kdy jak mile někoho naserete, soubojový systém a boje celkově vám hru dozajisté zkazí. Plížit se a být v pozoru je tak naprostou nutností. A protože jste zloděj tichošlápek, máte k dispozici celou řadu vychytávek (jedná se vlastně jen o luk s mnoha druhy šípů, kleště a šroubovák), které vám postup nejen zjednodušují, ale i přidávají na hratelnosti.

Po stránce grafický se (pravda) nejedná o žádný veledílo, odporně ale hra nevypadá a díky skvělému stínování vypadá mnohdy zkrátka pěkně, stejně jako v dešti. Co zaostává je technologie pro mimiku postav - snad u všech dnešních titulů se využívá motion capture (herec dostane na ksicht stovku senzorů a ty snímají pohyb obličeje do počítače), u Thiefa se zdá jakoby tvůrci vzali mimiku z původního šestnáct let starýho Dark Projectu a implementovali ji do rebootu.

Příběh není žádný terno, ale to nebylo ani v Dishonored- tam byl pouze mistrovsky prezentován) - zde se tváří zkrátka jednoduše, bezvýznamně a hráč ani po většinu času neví co a proč právě dělá a kam vlastně jde. Že by ale nedával smysl, nebo nedržel pohromadě se říci nedá. Prostě hráče akorát moc nezajímá. Od toho jsou tu pak i mimoběžné úkoly - taky mě nezajímaly.

Shrnu-li to do finálního odstavce: Nový Thief není tak úplně to, co se čekalo, grafika je pěkná jen když prší nebo plápolá oheň, příběh je nazajímavej, město spletitý a soubojovej systém vyloženě děsnej, ale pak je tady skvělá atmosféra, stealth postup využitej na maximum (leč opět vládnou četná zjednodušení), celá řada zajímavých momentů a výbornej soundtrack. Kdo ale hrál Dishonored, Thief pro něj bude buď naprostá sračka/laciná kopie etc., nebo prach-sprostá jednohubka. Pro mě to je jednohubka za 6/10.

Pro: atmosféra, soundtrack, stealth, snaha být ve všem podobný Dishonored (jo, pro mě je to plus)

Proti: nudný město, nezajímavej příběh, když na to přijde tak souboje, mělo to přijít minimálně o tři roky dřív (to bych z toho byl možná na větvi)

+9 +11 −2

BioShock Infinite: Burial at Sea - Episode One

  • PC 90
Hurá, spravil jsem si chuť po hroznym Call of Duty: Ghost a vypravil se opět na výpravu za poznánim. Nikoliv však do Columbie, ale hezky zpátky do Rapture. Třebaže výprava to byla krátká a tentokrát lehce chybující, jedná se opět o solidní zářez do série Bioshock. A protože od začátku ke konci jdete dvě a půl až tři hodiny, nepřátelé dostali od tvůrců trochu tvrdší kabáty a vám coby hlavní postavě sebrali hordy munice. Není to však na škodu, nýbrž ku prospěchu.

Hra má spád, je znovu příběhově laděná a skvěle rozvíjí, byť zbytečně moc neprozrazuje, příběh Infinitu. Graficky to vypadá skvěle, vlastně trochu líp než ve vzduchu a Elizabeth je opět skvělou společnicí, ačkoliv se tentokrát plete pod nohy víc než zdrávo. Pro pamětníky z dob prvního Bioshocku se pak dostavuje nejenom skvělá atmosféra, ale taky notný chtíč uvrhnout se do velkýho maratonu , kdy se od počátků úpadku Rapture dostanete až do onoho světa a zase zpět (já do toho jdu)! Jedinou věcí, která mě trochu mrzí, je, že datadisk byl rozdělen na dvě části, což trochu kazí jak zážitek, tak dojem.

pozn.: věta označená spoilerem spoiler vlastně ani neni, tak klidně klikejte ;)

Pro: grafika, RAPTURE, tradičně příběh a tradičně originalita... a taky zvrhlost

Proti: občasný záseky v prostoru, Elizabeth místy překáží, rozdělení na dvě části

+11

Call of Duty: Ghosts

  • PC 45
Nuže dobrá, z Bitevního pole jsem přišel sice mírně pocuchán, nicméně nebylo to nic, co by nespravilo jedno dvě piva. Když mě ovšem volala povinnost o pár dnů později, tak lehce jsem z toho nevyváznul. A to myslím v tom nejhorším slova smyslu.

Když bych měl porovnat obě konkurenční značky, kterými BF a CoD jistě jsou, asi bych bez dlouhýho přemejšlení zahlásil, že tentokrát to má na háku BF. Jenomže ono se vyloženě nepovedlo ani jedno, ani druhý, přičemž oboje dokáže jak pobavit tak nasrat. Co si ale budeme povídat, Battlefield má (když už nic jinýho) alespoň tu destrukci, parádní grafiku a super zvuk, což jsou prvky, který si s novým Call od Duty nelze spojit.

Je mi divný, že Infinity Ward za těch šest let (od prvního Modern Warfare) nepochopili, jak se má dělat válečná vřava, že k tomu nestačí kupa "wááááu" momentů, nebo nekonečno nábojů. Tam kde těžce zabodovali EA, tvůrci Ghosta zatraceně selhali. Zase jsem měl pocit, že když střílím, držím v ruce špuntovku na gumový přísavky (jako malej jsem se s tim sice docela navyváděl, ale mě je teď kurva dvaadvacet a já chci hutnou dynamickou střelbu, která mě prostřednictvím mého subwooferu odstřelí ze židle). Takže zvuk je opět špatně!

Grafický inferno se taky nekoná. Vzpomenu-li si na všechny ty sliby a opěvný ohlasy tvůrců, je mi až k zblití zle, co jim z toho ve výsledku vzešlo. A tohle že má bejt "next gen" hra? Leda pro mobily! Že to má hnedle 40 GB, to si dokážu vysvětlit snad jenom načítacími sekvencemi, který jsou stokrát víc cool, než hra samotná. Grafika špatně! (i když se najdou místa, kde to nevypadá zas tak zle - třeba džungle)

Se scénářem se taky nikdo moc nepatlal. Stačilo vzít trochu Modern Warfare, trochu Dark Knight Rises, trochu toho BFka a příběh je na světě. K tomu navíc prezentuje celou řadu logickejch nesmyslů. Špatně!

U hraní Battlefield 4 jsem se nenudil, třeba i proto, že se tam najdou dva tři okamžiky, který nějakým způsobem dokážou buď vyvolat emoce, nebo utkvět v hlavě. CoD nemá ale vlastně vůbec nic, protože je to úplně totéž co předchozí díly a dokonce ani oživení v podobě psa nedopadlo nejlíp... a to hlavně proto, že potenciál onoho nápadu je nevyužitej. Riley je borec a já chtěl hrát za něj, je zábavnější na nepřátele štěkat, než po nich prskat špunty.

A když už jsem zmínil nepřátele, nic o nich neřeknu. Zato spojenci jsou úplní idioti, protože za celou hru nemusíte umřít ani jednou, ale za postřelení parťáka můžete opakovat misi třeba tisíckrát. Obvykle bývá zvykem, že vám do rány lezou ti špatní, tady ale ne. V tom možná tkví ta next-gen revoluce.

Závěrem: Kdybych nehrál všechny předchozí díly, kdybych nehrál BF, kdyby to byla moje první hra po dekádě, asi bych byl unešenej, protože už mám ale ledacos nahráno a protože hraju pravidelně, je pro mě Call of Duty: Ghost největším herním zklamáním roku (spolu s Black Listem). Tady opět vítězí pokus získat nad snahou dát.

Pro: načítací sekvence, trhač

Proti: grafika, zvuk, logika, sebevražední kolegové, nulová inovace

+26

Battlefield 4

  • PC 80
Tak jsem se zase vrátil z bitevního pole a abych pravdu řek, nevim co si o tom myslet. Pokud si mnozí stěžují na singl kampaň předchozího dílu, asi nebude moc velikej důvod opěvovat tohle. Především pak proto, že je to v podstatě totéž v bledě modrym a ještě ke všemu s tim, že se s váma hra nesere a jede se tu vpřed bez zbytečnejch skopičin okolo (možná proto mě naštval závěr, kdy bez toho, aniž by hra byla nějak důstojně uzavřená, vyjedou rovnou finální titulky).

Jenomže já si nemůžu pomoct, protože trojka se mi hodně líbila a prezentovala po většinu hry dynamickou jízdu v parádnim grafickym kabátu, která v mnohých aspektech zadupávala takový CoD do země. Pokud bych se tedy měl zaměřit na technický zpracování, asi bych pravil, že ačkoliv konkurence teprve přijde, momentálně nemá adekvátního soupeře. Všechno totiž krásně vypadá. Když se zakoukáte na hlavní postavy, na to jak mluví, jak se hýbou a využívají mimiku, přijdou vám jako živý. Grafika sama o sobě není žádnou revolucí, zato nasvícení scény je o stupeň lepší, než v BF3 (a že už tam to byla pecka), taky částicový efekty jsou super (kamínky, jiskry, tady lítá tohle a tam zas to), do toho započítejte momenty typu "kde je kurva ten dům, kterej tu před chvílí stál" a už jenom na základě tohohle musíte říct, že se to povedlo.

Bohužel, pokud si mnozí stěžují na zabugovanost trojky, ve který já osobně chyby vůbec nevnímal, budou si stěžovat tady dvakrát tolik (jednou jsem se propad do textury, jindy mi zabitý nepřítel zůstal vyset ve vzduchu po explozi granátu, atd atd).

Všechny neduhy jsou ale kompenzovaný hutnou kulervoucí akcí s tradičně fantastickym zvukem (i soundtrackem). A protože se jede na filmovost, je veškerá ta řež prokládaná dialogy (tu rozstřílíte tohle, doběhnete sem, příběhově trochu pokecáte a jede se dál), což hře hodně pomáhá, protože takovej Garrisonův proslov během toho, co se připravujete na výjezd do války, dokáže s přehledem vyvolat husí kůži (takový momenty jsou ve hře asi tři).

Takže asi takhle: BF4 je v moha věcech lepší než předchůdce, aniž by se dalo říct, že je v něčem vyloženě horší (příběh je sice lepší, ale zase příliš zkratkovitej). Jenom pocit ohromení trochu uvadnul, protože všechno jsme už mohli někde vidět.

Herní doba cca 5 hodin.

Pro: grafika, zvuk, soundtrack, destrukce, řada velkých výjevů, rozlehlost bojišť, vcelku dobře vystižený charektery hlavních postav, rozjel jsem to na ultra

Proti: chyby, konec hry a celkově jistá odbytost příběhu, jedna nudnější mise

+13

Brothers: A Tale of Two Sons

  • PC 100
Asi jste si všimli, že normálně píšu docela dlouhý komentáře, že se v nich snažim bafat do všeho, co vidim, slyšim, pociťuju. Tohle dílo je ale natolik dokonalý, že jediný co k tomu lze říct za všechny superlativy, je zkrátka NÁDHERA! Se starším bráchou jsme hned z rána odešli do jinýho světa, ke "stromu života" ku záchraně otce a po pár hodinách jsme se vrátili tak trochu jiní, emocemi protkaní a bratrskou láskou svázaní (vim, zní to hrozně). Je to hra, která příběhově strčí do kapsy většinu vysoko rozpočtových titulů a svým filmovým pojetím vrhá stín i na takový filmy jako je Pán prstenů či Hobbit (není to ovšem hra na kterou byste koukali, je to hra kterou vážně hrajete, ve který každej krůček musíte udělat sami). Třešničkou na dortu pak je, že ačkoliv se jedná o pohádku, pohádka je to vpravdě krutá a nekompromisní. Třebaže pár malých bugů naše hraní trochu kazilo, nemůžu si pomoct a hodnotím tuhle malou velkou pecku kulatou stovkou!

Nutnost i pro ty, co nikdy nic nehráli.

Pro: grafika, soundtrack, PŘÍBĚH a EMOCE (kor máte-li bráchu a tu hru jste spolu prošli), celkově obsah celý hry

Proti: zmínil jsem se o bugu? Tak na to zapomeňte ;)

+19

Tom Clancy's Splinter Cell: Blacklist

  • PC 60
Tak tady po nějaký době máme další díl slavný série Splinter Cell. A co já na to? Že už ten předchozí dával znát, jak moc to tvůrce nebaví.

Kam se sakra poděla atmosféra prvních tří dílů? Pomalý plížení, používání nejrůznějších vychytávek, odemykání zámků šperhákem, odemykání bezpečnostních dveří podle zanechaných otisků na číselníku, hledání kódů, regulace rychlosti postavy kolečkem u myši, používání nejrůznějších pohybů a skoků, možnost zandat zbraň či snaha udělat každičkou jednotlivou věc sám! To vše ze hry více méně vymizelo (spíš více než méně).

Všechno je odporně zjednodušený, aby to mohly hrát i děti dnešní generace lidí, kteří vinou degenerace odmítají hrát něco, co by pro ně mohlo bejt příliš náročný. Prvky zjednodušující hraní se sice dneska rvou do každý hry, ale do série Splinter Cell to fakt nepatří. Gameplay si sice můžete uzpůsobit dle svýmu vkusu (to jest buď půjdete potichu, nebo nahlas), ale co je to platný, když všechny ty automatický prvky ničí veškerej zážitek (ve starejch Splinterech jste si úkryty museli hledat sami a taktéž do nich sami běhat. To tady ale neplatí, prostě si jenom ukážete na kryt a Sam do něj zaběhne, přičemž vás během tohoto úkonu ani nemohou nepřátelé vidět. Můžete u toho klidně pít kafe. Taky možnost označení nepřátel a jejich automatická likvidace je naprosto k nasrání. Jakoby nestačilo, že UI nepřátel je už tak dost mizerná). A protože spolu se zbytečnostmi vymizel ten stealth pocit, nemáte ani motivaci stealth hrát (ačkoliv to jinak nejde, protože jinak vás zběsilá akce nutí k rychlým činům, který vlivem kamery mnohdy dostanou konce po první dávce).

A co dál se mi nelíbí? Nechápu proč si tvůrci dovolili jeden ze svých nejslavnějších charakterů změnit k nepoznání. Nevím sice proč Michael Ironside ustoupil od dabingu, není to ale důvod dělat hlavní postavě plastickou operaci. Tohle byl velikej risk, kterej v očích mnoha hráčů bude probouzet hněv, protože už zkrátka nebude mít pocit, že hraje za stejnou postavu, jako v předešlých dílech... jen se stejně jmenuje.

Graficky a technicky se sice opět jedná o první ligu, má to skvělej zvuk, výbornou souhru světla a stínů a i celou řadu skvělých příběhových momentů a taky soundtrack nezní vůbec špatně, ale člověk série znalý tohle zákonitě musí strhnout. Já čekal návrat ke kořenům a dostal jsem pouze nablejskanou skákačku pro MTV generaci. Půjde-li to takhle dál, ocitne se tahle značka na Blacklistu her, který nechci hrát.

PS: Po zkušenosti s tímhle: Max Payne 3 je nejdůstojnější pokračování od dob druhý Mafie a přesně tak by mělo vypadat pokračování již zarytý série... Ne jako Blacklist!

Pro: grafika, soundtrack, vcelku velká rozmáchlost (mimoběžný mise, úprava vybavení, udržovaní vztahu s dcerou skrze telefon atd-)

Proti: četná zjednodušení, zazdění charakteru hlavní postavy, snaha upoutat co možná největší masu, při rychlejší akci hratelnost (kamera a zjednodušovátka pak nefungují vůbec)

+19 +23 −4

Metro: Last Light

  • PC 85
První metro, ačkoli jsem ho hrál, jsem bohužel nikdy nedotáhnul do konce. Moje tehdejší soustava mi nedovolila si hru pořádně užívat, proto jsem jí dal stranou. Bohužel po upgreadu už jsem se ke hře nevrátil. Možná to byla chyba.

Nevim sice do jaký míry navazuje sequel na předchozí díl, co vím ale s jistotou je, že vlastně pořádně nevím kdo jsou "temní", co v metru dělaj náckové a vůbec pár částí příběhu mi asi uteklo. Ono to ve výsledku ale vůbec nevadí. Ačkoli se příběh jeví slušně, to hlavní je především prezentace hry samotný. A za sebe můžu říct (už zase), že velkohubý a namyšlený Crysis může jít do háje. Graficky totiž hra představuje nejdetailnější vykreslení scény, jaký jsem kdy měl tu čest vidět. Míra grafických detailů, fyzikálních efektů (stejně jako v Borderlands 2 lítají ze zdí a ze země kamínky, který potom nemizí a mají fyzikální vlastnosti, takže když do nich vlezete, tak se rozhrnou), zvuků na pozadí a vůbec všeho působí jednak realisticky a jednak možná i líp.

Nasvícení je famózní, všechno vrhá svůj vlastní stín, který se promítá i do oblaků všudypřítomného kouře. Prostě paráda. Tyhle složky, ruku v ruce s hudebním doprovodem, tvoří momenty s nezapomenutelnou atmosférou (průchod zdecimovanou Moskvou, hutný déšť a blesky promítající stíny mrtvých duší na všechny objekty kolem vás. PARÁDA!!!). Nuže co týče grafiky a atmosféry, hra exceluje jako málokterá jiná. (klade se tu důraz i na přežití, nutnost měnit filtry plynový masky, dobíjet svítilnu, otírat si masku od bordelu, apod.)

- hra si hraje na stealth, což je fajn, ve výsledku jsem ale stejně vždycky všechny postřílel (je zábava je likvidovat)
- exploze se chovají podle toho, kam dynamit hodíte. Např. V těsných prostorách se vlna rozlítne do dvou směrů a hlavně vám přímo do ksichtu. Ve volnym prostoru pak exploduje na všechny strany.
- "Temní" jsou skvěle vmyšlený postavy, zejména pak "maličký" (ten v druhý polovině plní podobnou funkci, jako Elizabeth v Bioshocku), protřednictvím nich hra dostává větší hloubku.
- čas na vašich hodinkách je synchronozovaný s časem reálným. Tohle zjištění na mě bylo už tochu moc.
-Vyplatí se číst nalezený deníky, já to většinou nedělal a možná proto mi ledacos v souvislosti s "temnými" uniklo.

Co si tak matně vybavuju z Metra 2033 je zvuk. Ten byl nedynamickej, pocit ze střelby tedy dost pokulhával. V Last Light je tomu trochu jinak, ne že by zvuk střelby byl vyloženě dobrej, rozhodně je ale lepší, i když se pořád nemůžu zbavit pocitu, že nábojnice padající na zem dělají větší kravál, než vaše vražedný kvéry. Prostorový zvukový efekty jsou ovšem skvělý.

Taky souboje v předešlém díle nebyli zrovna podařený. Zde je to opět vylepšeno. Když člověka zasáhnete svojí brokovnicí do hlavy, ulítne mu plynová maska a on sám odletí tři metry za sebe, přičemž broky sebou vemou i kusy okolního prostředí, váš úsměv na tváři dává znát, že je to vážně povedený. Ten zásah do nepřítele je zkrátka čitelnej. Boje se zvířaty pak fungují více hekticky, tam už brokovnice s tlumičem nemá smysl, zato samopal hraje jinou písničku.

V prvním odstavci jsem tvrdil, že můj počítač měl potíž u prvního dílu. Bohužel, Metro Last Light je stejný případ. Přemíra detailů má zkrátka svojí cenu. Já to hrál na Very Hight s 0.5x SSA (jak jsem zvýšil na 2x už to bylo nehratelný), 16x filtrování textur a s teselací na normal, přičemž mi hra v tunelech metra běžela skvěle, jak jsem vystrčil zobák ven, už bylo znát, že počet snímků rapidně klesnul, bylo to ovšem pořád hratelný a plynulost byla naprosto dostačující. Taky při velkym počtu postav na jednom místě si hra trochu stěžovala, ale jak říkám, v hratelnosti to nic neznamená (už jenom proto, že takových okamžiků není příliš).

Závěrem: Metro je fantastická, graficky fenomenální a atmosfericky nadupaná hra, ve který jsou dva zásadní neduhy, který jí trochu sráží hodnocení. Prvním neduhem jsou neviditelný stěny (já bych si hrozně rád šel prohlídnout úplně všechno, ale nemůžu, protože mi v cestě stojí děvka, kterou nelze projít), druhým pak příliš rychlej konec. Všechno ostatní (jako inteligence lidských nepřátel, kdy vás nevidí přímo před sebou, když jim před nosem zhasínáte lampu) jsou zanedbatelný prkotiny, který skvělej zážitek nemůžou nijak ovlivnit.

(dohráno přibližně za 12 hodin dne 17.5.2013, aneb když hra chytne a nepustí)

Pro: grafika, atmosféra, svět, zvrhlost, physx, ozvučení okolního prostoru, nasvícení, některý charaktery

Proti: HW náročnost, snaha rychle hru zakončit, neviditelný stěny, zvuk střelby mohl být lepší, AI

+9 +13 −4

BioShock Infinite

  • PC 100
Jenom u málokterý hry vám zůstane otevřená huba až na zem ještě den po dohrání. Zatímco většinu skvělejch titulů dohraju, byť se sebevětším nadšením, tak nějak mávnutím ruky je řadím zpět do pomyslné poličky her, jenž mě nějak zasáhly. Pokud bych chtěl ale do týhle poličky dát i Bioshock a je jedno jestli první, druhej, nebo Infinite, musel bych všechno ostatní vyházet, protože už by nemělo smysl se k tomu někdy vracet.

ANO! Třetí Bishock právě zastínil a zesměšnil všechno, co jsme doposud hráli. A zprvu třeba říct, že kdo hodnotí pod 70%, je to buď zarytej hater, nebo člověk, kterej tu hru absolutně nepochopil (což se může stát, osobně jsem si musel dát hodně věcí dohromady na různých forech, abych měl jasno). Stejně jako bylo v roce 2007 ohromující Rapture, je teď ohromují Columbia a stejně jako byl ohromující příběh o úpadku tamního světa, je ohromující i příběh o rozkladu onoho. Jenomže on příběh sám o sobě není ani tak o úpadku. Je to vrstevnatá šílenost koketující s nejrůznějšími otázkami lidskýho bytí a veškerýho zdánlivě nemožnýho fyzikálna. Už jenom první záběr, kdy se skrze mraky proderete do Columbie vyrazí hráči dech a dá mu znát "vo co tady de." Co se týče prezentace a příběhu samotnýho, asi by mě jenom horko těžko napadla lepší hra. Z tohoto hlediska je slovo geniální hodně slabý. (moje absolutní hodnocení se odvíjí právě od příběhu, třebaže to není vyloženě objevná záležitost, osobně jsem nikdy nic podobnýho nehrál a coby člověk o téma se zajímající jsem byl mimořádně potěšenej, nehledě na to, že hra zpracovává témata, na která si většina her netroufá. No jo no, komerce je svině a lidi hloupnou. Je proto fajn, že existují tvůrci, kteří se dnešní době umí vzepřít a spáchat něco jako Bioshock)

Ona stejně skvělá je ovšem i hratelnost (oproti většině dnešních titulů se o ní dá říct, že je zatraceně odlschool). Nejenom díky světu kolem vás, nejenom díky vašim schopnostem (vigorům), nejenom díky zatraceně božím sky-lines ani ne díky dynamický a hutný akci. ELIZABETH! Ta holka je oficiálně nejlepší herní společník a tím, jak vám pomáhá a komunikuje s okolním prostorem, dává hře úplně novej rozměr. Je chytrá, nepřekáží a nemá tendence se zaseknout někde v prostoru (což jsou chyby snad všech her, kde máte nějaký parťáky). Když potom kombinujete vše výše uvedeno, vzniká strhují řež plná nápadů a šíleností, plná absurda a násilí. Je ale škoda, že akce je někdy příliš protahovaná (proč na mě neposlat dva Patrioty, když můžou poslat čtyři, že jo?). Co mi trochu vadilo byla v podstatě nulová fyzika (což je vzhledem k příběhu docela paradox). Můžu střílet jak magor do čehokoliv chci, ale nepohne se to ani milimetr (to je ale malá daň za jinak perfekcionalisticky zpracovanou hru).

Ani v dalších faktorech hra nezaostává a ohání se skvělou zvukovou složkou, nádhernou grafikou, tak i parádním soundtrackem, kterej se sice drží stylu předchozím dílů, je ale o něco opulentnější. A že jsem zmínil grafiku? Za sebe říkám, že hry typu Crysis, který se nám snaží prezentovat grafický inferno, se můžou jít bodnout. Infinite vypadá totiž mnohem líp a je mi fuk, že se tu nehraje na realitu. Je to osobitý, má to styl a hlavně se to dá rozjet na ultra.

Doporučení: magor hru proběhne, aniž by z ní měl nějakej prožitek. Prožitkář pak leze do všech koutů a objevuje svět, jehož propracovanost nemá obdoby. Objevujte tedy i vy, jednak vám to přinese spoustu informací k dobru, jednak vás to seznámí se vším, co se Columbie týče a jednak pak budete mít v závěru pocit, že jste viděli a hráli něco jedinečnýho.

Závěr: BioShock Infinite je stejně jako předchozí díly jedinečným výletem do jinýho světa, kterej je s tím podvodním spjatej víc, než by si kdo myslel. Je to příběhově dost možná nejlepší hra všech dob a prezentuje zážitek, o kterym si většina her (ať už starších či nadcházejících) může nechat jenom zdát. A protože existuje nekonečno světů, už se slinou přemýšlím do kterýho nás Irrational Games vezmou příště.
----------------
(po pročítání místní diskuse se mi jenom potvrzuje, že současný divák/hráč potřebuje všechno polopaticky a jasně, jak je něco jinak, je to dle něho zákonitě špatně. Je otázkou, zda má člověk zapotřebí hrát něco, co už od prvního dílu nesnáší. Proč mají všichni tendence hledat na dobrejch věcech jen to špatný a proč téměř vždy to špatný zdánlivě najdou, ale neobhájí? (Jenom proto, že něco člověk nepochopí, ještě není důvodem říkat, jak moc to stojí za hovno. Vesmír jsme zatím taky nepochopili, přesto o něm neříkáme, že je hovadinou) (a ty debilové s deseti a dvaceti procenty, co tu hru ani nehráli, by potřebovali řádně do držky, když hodnotí jenom proto, aby srazili celkový hodnocení. Mentalita některých lidí je fakt k pláči))

PS k odstavci výše: Nyní to nic pro pubertální děcka, jejichž dosavadním herním vrcholem bylo dohrání Call of Duty.
----------------
Stručný vysvětlení děje (obsahuje vážně pouze děj, nikoli motivy ani témata, která hra zpracovává):

DeWitt po bitvě u Wounded Knee, kde masakroval indiány, přistoupil na očistec od sekty baptistů, čímž ze sebe smyl své hříchy. Přijal nové jméno Zachary Comstock. Stal se politikem a potkal vědkyni Rosalinde Lutece, která díky svým pokusům objevila alternativní vesmíry. Taky objevila vznášející se atom, díky kterému mohla vzniknout Columbie. Stejně tak vytvořila stroj na otevření brány do oněch alternativních vesmírů – teary. Aby stroj vyzkoušela, otevřela si tear do reality, kdy existuje jako Rober Lutece. Roberta přivedla s sebou do Columbie, aby jí pomáhal v pokusech. (Stroj ale měl vedlejší účinky a některým lidem způsoboval různé nemoci).

Comstock, který pomocí stroje koukal do budoucnosti, se stal neplodným. Díky tomu nemoh zplodit potomka, který by vládl v Columbii po jeho smrti. Proto pomocí dalšího tearu se chtěl vrátit do reality, kde DeWitt nepřijal Baptistický očistec a nestal se Comstockem. V této realitě se oženil a s ženou čekali dítě. Manželka mu ale při porodu umřela a stal se svobodným otcem. Z toho měl deprese a byl smutný. Začal chlastat a bylo mu vše jedno. Taky propadl hazardu a měl veliké dluhy. O svoji dceru Annu se moc nestaral.

Comstock za ním tedy poslal Lutece, aby mu řekli, že když jim dá své dítě, jeho dluhy budou splaceny. On souhlasil a dceru jim dal. Jenže si to hned rozmyslel a běžel za Letuce ať mu dceru dají zpět. Oni ale prošli tearem a utekli mu. Přitom dceři ufikli malíček při zavírání tearu. (Anna díky tomu existuje ve dvou realitách, proto umí dělat teary sama od sebe).

Comstockova manželka Annu nesnášela a nechtěla jí. Proto jí Comstock dal do věže a hlídat jí nechal songbirdem. Manželka ale chtěla lidu Columbie říct, jak to s Annou doopravdy je. To Comstock nechtěl a proto jí zabil (sved to na tu černošku, proto založila revoluci VOX). Během toho Lutece viděli ve stroji, co se s Annou stane v budoucnu (stane se z ní zlá diktátorka). Tomu chtějí zabránit tím, že jí chtějí vrátit do její opravdové reality k DeWittovi.

Comstock ale jejich plán odhalí a najme Finka (technik, který vytvářel všechny vymoženosti) aby Lutece zabil při používání stroje, když budou vytvářet tear zpátky k DeWittovi. Fink stroj sabotuje, ale Lutece neumřou, ale promítnou se do všech existujících realit (proto jsou všude). Takže se k DeWittovi dostanou. Do doby 20 let po únosu jeho dcery.

DeWitt po únosu Anny byl hodně na dně (proto si na ruku vypálil její iniciály AD, aby na ní nezapomněl) – o těch iniciálech samozřejmě ví Comstock a myslí si, že by Devitt mohl přijít do Columbie, proto vytvoří plakáty „false shaperd“ s AD iniciály a rozhlašuje, aby na to lidi dávali bacha.

Takže Lutece dostanou DeWitta do Columbie pod záminkou splacení dluhu. Při jeho cestě se mu pamět ztracené dcery, přemění na pamět jenom o té práci ať splatí dluh. Proto neví, že Elizabeth je Anna.

V Columbii objeví všechny ty zrady (zabití Comstockovi manželky, sobotáž na Letuce. Revoluce atd.) Díky duchovi tý manželky se dostane do reality, kde Elizabeth je stará a stala se z ní diktátorka (ničí New York). Ona má ale výčitky a dá mu papírek, kterej má dát jí když ještě mladá aby tomu předešla.

Oba se pak dostanou ke Comstockovi, kterej říká DeWittovi ať Elizabeth řekne, jak ztratila prst, on to ovšem neví. Nasere se a sejme proto Comstocka. Zničí syphon, kterej brání moci Elizibeth. Ta díky tomu je v plný síle a sama zjistí, jak to všechno bylo. Zjištuje že DeWitt se stal Comstockem po Wounded Knee. Je nutný DeWitta zabít než se jím stane. To on přijme.


Když jsem se sešel s přáteli u piva, téma Bioshock bylo omíláno dobrý dvě hodiny. Je to asi jediná hra, která vás donutí myslet a vytvářet domněnky a teorie. V popisu děje výše se však zdaleka nedozvíte vše.
----------------
I po třetím dohrání je BI stále odzbrojující herní zkušenost, přičemž každým hraním narážím na nové poznatky a věci. Dokonce i na kytaru jsem si zahrál a Elizabeth hezky zazpívala.

Pro: Příběh, soundtrack, grafika, atmosféra a vlastně téměř vše

Proti: Ono by se něco našlo, ale proč to dělat? :)

+14 +23 −9

Crysis 3

  • PC 65
Z Crysis se v průběhu let stala definice grafickýho inferna. Je ale třetí díl něčím víc, než jen vizuální šíleností?

Zprvu je třeba říct, že jsem si hru užil, že mě bavilo plížit se s lukem betonovou džunglí skrz na skrz prorostlou domy. Nahánět všechnu tu kosmickou havěť a dělat si z lidí srnky byla zkrátka psina. Jenomže už někdy po první hodině hraní přišlo uvědomění, že už to jiný asi moc nebude, že příběh hraje třetí housle a že první díl byl a je vlastně nejlepší.

Ona grafika se tváří šíleně dokonale, ale já z toho cítím jenom machrování ze strany tvůrců "Hele, čum co všechno můžeme a umíme!" Když se poohlídnu před nedávnem dohraným třetím dílu Far Cry, musím k nadšení všech přisadit negativum, že ona ta grafika sama o sobě vlastně tak úžasná neni, nebo si toho alespoň nejsem vědom. To, co jí krásnou teprve činí, jsou bezkonkurenční efekty. Taková animace točícího se kola vaší buginy zdaleka předčí všechny závodní simulátory. Exploze jsou hutný jak z hollywoodskejch blockbusterů, dým je graficky možná i hezčí, než v reálu a vlnky ve vodě tvořící se pod náporem vší tý řeže taktéž působí dokonale, stejně jako extrémní množství všeho kolem vás (stromy, tráva, jiskry, zvěř, výbuchy vpřed a vzad, suť, kameny, stíny toho všeho a vůbec veškerý dění nijak nesouvisející s vaším postupem). Všechny tyhle detaily ale mají vysokou cenu v podobě zatraceně výkonný mašiny, která vám dovolí dát si alespoň část nastavení na "vysoký" detaily (to je můj případ (tedy, ne že bych tou mašinou disponoval), kdybych byť jenom anti-aliasing přepnul ze 4x na víc, počítač by asi vybouch).

Zvukově je to nejlepší díl. Třebaže už jednička měla zvuk skvělej, teprve tady začnou vynikat prostorový efekty. I takovej pád nábojnice na zem dokáže vykouzlit úsměv v tváři a střelba samotná nepůsobí jak prskání (CoD).

Soundtrack není nijak výjimečnej a i nadále se mi nejvíc líbí ten z datadisku (Warhead). Hlavní téma je sice parádní a zrovna tak tracky podporující příběhový momenty, ale během hraní, kdy se jenom musíte dostat z bodu A do bodu B, hraje pouze rutinní břečka, která to stealth plížení mnohdy degraduje (mnohem lepší by to bylo bez ní).

Co mi vadilo bylo hackování, který v případě Crysis považuju za absolutně zbytečnou zdržovačku (a jenom kvůli tomu tam dali kulometný věže). Chápu, že se z hlediska hratelnosti snažili tvůrci něco přihodit, ale proč právě hackování? To je věc, která je dneska úplně v každý hře (jediná hra, kde mi to nevadilo byl Bioshock). Jinak je v podstatě vše při starym. S nano-oblekem se opět vyřádíte, stejně jako s volbou vašeho gameplaye (buď pojedete jako magoři s kulometem v ruce, nebo si vezmete luk a zahrajete si na lovce, od čehož se pak odvíjí doba hraní, která není kdo ví jak štědrá (bože, za necelejch pět hodin hotovo!!!). Hrajte od začátku na nejtěžší obtížnost ;).

Abych odpověděl na otázku: Nakonec to bylo jako bych koukal na novej film Michaele Baye. Sice technicky dokonalý, ale to je tak všechno. Vizuální orgie a celková forma zkrátka ale někdy vítězí nad obsahem, ačkoli nevim jestli těch 65% za výhru považovat, protože znova už se k tomu nikdy nevrátim.

Pro: dech beroucí efekty, luk, zvuk, skvěle zpracovaný prostředí, pár kulervoucích momentů, do jistý míry svoboda hraní

Proti: HW náročnost, nic moc hudba, příběh, velkohubost, délka, tý džungle je tam málo, kromě vizuálního zážitku moc dalších kladů nepřináší

+33 +34 −1

Dead Space 3

  • PC 80
Třetí díl všechno z předešlých násobí alespoň desetkrát. Je tu víc epickejch momentů, je tu víc infarktovejch momentů a je tu víc nepřátel. Než ale začne skutečný inferno, nahlédněme na začátek. Úvodní tři čtvrtě hodinka byla jaksi... jaksi jiná. Jakoby to s DS nemělo moc společnýho, je tam sice Issac, ale celej ten úvod působí lacině, atmosféra je téměř nulová a boj proti lidským protivníkům nemá čím zaujmout (díky bohu, že jsou jen občasný), graficky se o žádnej skvost nejedná a dokonce ani zvuk nenabízí to, na co jsem byl zvyklej z předchozích dílů. To všechno ale proběhlo během prvního spuštění. Každým dalším mi hra však přišla lepší a lepší. Ve chvíli, kdy se zážitek vrátil do zarytých kolejí tísnivý atmosféry a všudypřítomnýho napětí, byl to zase ten starej dobrej Dead Space (do jistý míry).

A že se všechno násobí? Jednička a dvojka měla sem tam moment, kdy před vás huplo bestiální "cosi" s úmyslem zabít. Tady před vás něco skáče v jednom kuse a když ne zrovna monstra, tak alespoň padáte ze skály, nebo naopak skála padá na vás. Tvůrci žádnýmu hráči nedají prostor pro oddech. Sotva si myslíte, že jste vystříleli celej vesmír, neuplyne ani půl minuta a všechno jede nanovo. Hra je proto dost hysterická, infarktová a neústupná. (moc bych se nedivil, kdyby jedinec se slabším srdcem dostal od hry knockout)

Jak jsem psal v dojmu z prvních pětačtyřiceti minut, nelíbil se mi zvuk. Ono to ale asi chtělo po nastavení restart, protože když jsem hru spustil druhej den, tak mi málem odstřelila barák. Hysterie samotnýho boje je tak doprovázena nejen vaším křikem, ale všudypřítomným řevem potvor, cákáním krve, strhujícím hudebním doprovodem a zvukem vašeho plasma cutteru (nevím jak váš, ale můj plasma cutter je nejlepší střelná zbraň herní historie). Krom toho hra disponuje nejděsivějším zvukem otevírání dveří (povětšinou se budete lekat hlavně toho).

Z hlediska hratelnosti zůstalo všechno více méně při starym. Stále řešíte nejrůznější hádanky (hackování, způsoby jak otevřít/zabít to či ono apod.), stále je tu s námi i možnost upgradu zbraní a RIGu (způsob upgradu je tady ale pozměněn tak, že mě vůbec nebavilo ten podělanej "bench" používat) a dokonce můžete válet kotouly, což se hodí, když proti vám běží mrcha velikosti menšího domu (taková vás bude otravovat hned třikrát v různých fázích hry).

Co mi vadí? Lékárničky. Někdy jsem měl pocit, že na mě útočí víc, než bestie. Do jistý míry to bude asi "normální" obtížností, ale v porovnání s jedničkou, potažmo dvojkou je hra zatraceně jednoduchá. Většinou, když už mě smrt dohnala, mohl jsem si za to sám, protože jsem neschopnej koupit si novou klávesnici. Stížnost na množství by se dala aplikovat i na munici. Kde jsou sakra ty časy, kdy ze mě cákal pot v urputný snaze najít zásobník dřív, než něco najde mě? Celou hru si ztížíte jedině tehdy, budete-li před smrtí prchat kamsi zpět, místo abyste běželi kupředu (když poběžíte zpět, je vysoce pravděpodobný, že tam na vás vlítnou další děvky).

Prostředí sněžný planety bičovanou vánicí je parádní. Sníh mi ve hrách obvykle vadí, v DS 3 je ale vítanou změnou. Už jenom proto, že sluníčkem zalitý panorama by moc atmosféry nestvořilo. Navíc narážíte na opravdový a strhující sci-fi výjevy, který až do teď harašily pouze v hlavách vyšinutých jedinců. Že se zastavíte a pokocháte monumentálními artefakty je tedy běžná věc (monstrum uměle zamražený, do jehož útrob se později spustíte je šíleně a monumentálně úžasný... ještě mnohem víc hned potom, co rozmrzne). (Nějak takhle by vypadala Carpenterova The Thing, kdyby dostala dvou set milionovej rozpočet ($))

Závěrem: Třetí mrtvej prostor dopad dle mého názoru nadprůměrně. Jasně, atmosféra už neni tak hutná, boje s lidmi jsou nudný, už vám nenavodí psychickou újmu (alespoň ne tak velkou), obtížnost je přizpůsobená tak, aby to mohli hrát i "doplňte si dle libosti", upgrade zbraní působí otravně a graficky to mohlo bejt o chlup lepší, ale jinak je to strhující řež plná dobrodružství s velkorysou délkou hraní (cca 14 hodin), která ostudu sérii určitě nedělá a hráčův zážitek obohatí o pár zajímavých zvratů.

PS: Počkejte si na finále závěrečných titulků

Pro: parádní soundtrack, je to strhující, je to infarktový, atmosféra tam pořád někde je, dech beroucí finále, Gunner Wright, délka

Proti: atmosféry už není tolik, grafika je obyčejná (toho si ale stejně nestíháte všímat), úvodních cca 40 minut, obtížnost pro blce

+14

Far Cry 3

  • PC 95
Nerad píšu komentáře na tak rozmanitý hry, vždycky mam totiž pocit, že na něco zapomínám a tak píšu všechno, až je z komentáře nakonec dvacetistranná příručka pro hráče. Já to ale risknu!

Ač se mi druhej díl líbil víc než dost, nelze říct, že bych se u něj nenudil, že by byl bez chyb. A i tak jsem mu vpálil pětadevadesát. Afrika bylo pěkný místo k dovádění, sluníčkem zalitý písečný duny brázdila sem tam nějaká ta gazela, občas vám hopnul do cesty otylý bůvol a i ta zebra jednou za čas odněkud vyběhla. Jinak ale tamní svět moc nenabízel, byla nuda ho objevovat, byla nuda hrát za týpka bez hlasivek, bez jazyka!

Celou tuhle safari nyní dovádí k dokonalosti FAR CRY 3! Sotva se prodíráte prvním útěkem, nehostinná džungle vám sází do cesty jedno běsnící zvíře za druhym. Že na vás vlítne divočák, medvěd, tygr (a jiná kočkovitá šelma), bůvol, dingo, had, pitbul, nějakej hroznej pták, žralok, nebo krokodýl je na ostrově běžná věc a je to boží. V týhle zvířecí změti chybí snad už jenom lední medvěd. Život na ostrově je zkrátka neuvěřitelně rozmanitej a kromě již jmenovaných zvířátek jich na ostrově potkáte celou řadu. Co potěší je interakce s nimi, ale ne ve smyslu, že si zvíře pohladíte, ale že si vezmete kůži, která poslouží k tvorbě kapsiček a jiných nosných zařízení (musíte mít přece místo pro munici a zbraně).

Kromě hlavní dějový linie vám svět nabídne spoustu nepovinných úkolů ať už pro usnadnění pohybu na ostrově, nebo pro získání peněz či zkušeností. Nutností je šplhat na věže, ze kterých si po rozhlédnutí odemknete kus ostrova... a to je právě věc, která mě trochu štvala. Zprvu je to sice fajn, ale časem přijdete na to, jak moc je to otravný.

A teď příběh! Představte si, že si s kamarády vyjedete na trip světem, kdež tu náhle vás zajme banda tupejch pirátů, jejichž šéf Vaas nemá rád nikoho, nic a prohánět kulky hlavou člověka je u něj větší rutinou, než se ráno nasnídat. Za sebe říkám, že větší boj o přežití jsem dosud v rámci her (a snad ani filmů) neviděl. Každej příběhovej moment má v sobě tolik náboje, že by z toho Michael Bay čerpal do konce života. A třebaže je to tak dobře, mě osobně to moc nevyhovuje. Hra mě totiž pořád nutila hrát jen a pouze hlavní linii. Chtíč zjistit jak to všechno bude a dopadne způsobil tedy to, že jsem hru dohrál jedním dechem, aniž bych si pořádně užil nádhernýho tropickýho ostrova.

Ačkoli jsem od kdekoho získával informace, že grafika nepatří mezi špičku, za sebe musim říct, že se Crysis může jít zakopat. Sluncem utopený, krásně vypadající ostrov nabízí tolik panoramat, až je někdy lepší se zastavit a jenom tupě zírat na celou tu nádheru. Parádně ztvárněná akce vhání slzy do očí při každý explozi, skotačit s plamenometem je jedna radost a ke všem těm kratochvílím hraje fantastickej soundtrack, kterej navyšuje laťku herních OST hned o několik příček. Nechápu kde tohle v sobě Brian Tyler vzal, do Expendables vytvořil takový hovno a tady je najednou lepší, než dejme tomu... Zimmer. Asi taky musel ztroskotat na ostrově aby zjistil kým doopravdy je.

Další mistrnou věcí, která je sice v dnešních hrách čitelná čím dál častěji, ale zmínit jí musim, je psychologický rozvoj postav, zejména pak tý vaší. Jason Brody je mladík, sympaťák, člověk života užívající, ale mouše by neublížil (a hlavně mluví!!!). Je proto super za něj hrát a pozorovat, jak ho doháníte skoro až k posedlosti. Každej charakter ve hře je svým způsobem magor, ale každej svoje magorství prezentuje jinak.

Mám sice hlavu plnou textu, ale jak jsem naznačil na začátku, je pro mě složitý psát na takový hry komentáře, tak to raději utnu dřív, než tady vyspoileruju všechno, co bych svým nadšením chtěl říct. Zkrátka je pro mě FAR CRY 3 suverénně nejlepší hrou roku!

Pro: soundtrack, grafika, život ostrova, vývoj postavy a postavy ve hře vůbec, a tak dále

Proti: otravný lezení na věže, těžkooděnci

+32

Call of Duty: Black Ops II

  • PC 30
Co na plat, že to v úvodním filmečku rozjedou Elbow, že se na scénáři podílel Davis S. Goyer, že to všechno působí velkolepě a dramaticky, že se ohání jménem Trenta Reznora, když pak hra samotná vypadá hůř, než první CoD, styl animací nemá nic společnýho s hrou, akce je tupá/nudná/samoúčelná/rádoby drsná, Reznor zazní jen v menu, hratelnost je taková, že akčnější jsou i tetris a zvuk je tak odporně nedynamickej, že jedinej výstřel ať už Battlefieldu nebo MoH by poslal do hajzlu celou tuhle hru? Ať mi nikdo netvrdí, že je tohle lepší, než novej Medal! A nechť se tento komentář zařadí po boku mejch kritickej štěků typu Saboteur nebo Just Cause 2!

Pro: snaha maskovat hrůzu hry hrůzou války (krev a tak)

Proti: hnusná grafika, špatnej zvuk, hrozná hudba, trapná nudná akce

+13 +20 −7

Medal of Honor: Warfighter

  • PC 90
Tahle hra mě dovedla k jednomu velkému zjištění!

Zachránil jsem svět... už zase. Fuck yeah! Jenomže tentokrát to nebylo CoD, dokonce ani MoH. Byl to upgrade třetího Battlefieldu založenej na skutečnejch událostech, kterej svojí strhující formou prezentuje něco, co Call of Duty nikdy mít nebude. Protože stejně jako nám mnohý strachuplný hry nahánějí husí kůži, Warfighter vám, stejně jako předchozí díl, dost možná vžene slzy do očí (rejpalům spíš hrůzou, než nadšením).

Omlouvam se, že se neubráním srovnání právě s CoD a že v komentáři zazní tolikrát, jenomže tyhle dvě série od sebe tolik opisujou, že tomu nelze odolat. Codko je už delší dobu pořád stejný, stejná grafika, stejně špatnej zvuk, stejný pořád dokola omílaný script scény, stejně nudná akce a vlastně jenom běžíte nebo odněkud padáte. Když vás sejmou je to většinou fuk a předem můžete hádat co vám kde bouchne před ksichtem.

Jenomže takovej novej Medal neni a ani předchozí díl nebyl. Že je hra prostoupená skrz naskrz chybama je vedlejší, pakliže je nehledáte. Skutečnej fanda boje, války a strhující akce totiž nad nějakým tím nedodělkem umí mávnou rukou (kdo by měl proboha čas ty chyby v tý vřavě hledat).

Jak jsem již zmínil, nepřipadá mi to ani tolik jako MoH, jako spíš Battlefield 3 na steroidech. Graficky je to hodně podobný, nebál bych se říct, že místy i lepší. Zvukově naprosto fenomenální (tahle hra otestuje vaše domácí kina jako ještě žádná jiná) a i když je hra opět krátká, pot z vás bude cákat ještě dlouho po dohrání. Velký plus je i to, že se vám tvůrci snaží narvat charaktery do hlav tak, že když náhodou někdo umře, obklopí vaše tělo stísněnej pocit smutku (stejně jako v prvním díle). A to je právě to! Medal of Honor neprezentuje válku jenom skrze výbuchy, ale i skrze emoce. Upřímně, kdo z vás uronil slzu u CoD? Já u toho sice nahlas řval na celej barák, ale s úsměvem na tváři.

Takže asi tak: Novej Medal zase o trochu zvednul laťku a za pomocí hutný dynamiky, strhujícího soudtracku a situací, kdy máte slzu na krajíčku už zase pokořil ono pověstné CoD. Paradoxem pak je, že pokořil dokonce i Need for Speed.

Zjištěním je, že CoD je vlastně strašná, leč akční a zábavná blbost. :D

Pro: dynamická akce, zvuk, hudba, mise ve vozidlech, grafika, emoce

Proti: halda chyb, krátkost

+7 +12 −5

Dishonored

  • PC 95
Half-life se potkalo s Bioshockem, skočil do toho Thief s komplexem Altaira a rozpoutalo se vražedný peklo, kde slovo stealth (jakožto herní žánr) konečně dosahuje svýho plnýho významu.

A třebaže já osobně stealth akcím moc neholduju, tahle mě chytla jako žádná jiná. Ona to totiž neni žádná prdel a dostat se tam kam potřebujete, aniž byste museli někoho zabít, je vskutku velká výzva. A to i proto, že máte hned několik možných způsobů, jak misi (potažmo celou hru) dohrát. Jednak existují vždy alespoň čtyři varianty jak se kam dostat a jednak máte k dispozici externí úkoly, díky kterým můžete misi splnit vždy jinak. Hru tak můžete dohrát za trestuhodných pět hodin (jste-li pitomci a jdete jenom za hlavním úkolem) a nebo taky za osm a více (chcete-li si hru vychutnat se vším všudy). (je to docela těžká záležitost, přestanete-li se plížit, stačí kulka dvě a je po vás)

A protože jste ultimátním assassinem dali vám tvůrci celou řadu schopností (např. teleportace, posednutí), který parádně spestřujou hraní a vlastně jsou důležitým prvkem k postupu hrou (ač jsem je používal minimálně).

Příběhově je Dishonored záležitost sice dost jednoduchá, ale forma, kterou je nám příběh prezentován povznáší celou hru o dvě úrovně výš. Vše probíhá skrze město ubíjející mor, korupci, intriky, ale i zvrhlost a brutalitu. A že jsem zmínil město ubíjející mor, musím taky zmínit parádně navržený lokace, kde všechno má hlavu a patu, všechno graficky krásně vypadá, nic nepůsobí uměle, každá lokalita má svojí specifickou atmosféru a všechno si musíte hledat sami (neni to jako AC že máte do oka mlátící úchyty na každym metru). Co mi hru lehce kazilo byla někdy strašná tupost nepřátel, kdy jsem se proplížil doslova před nosem několika stráží, ale to není nic oproti tomu, že když necháte někde ležet mrtvolu, je jim to většinou srdečně jedno (jejich hlídací psi jsou snad chytřejší než oni).

Jako asi každá hra, má i tahle svoje chyby, jsou ale natolik zanedbatelný, že člověka nerozhodí. Dishonored je pro mě za poslední dlouhou dobu suverénně největším herním zážitkem. Po více než roce jsem totiž měl opět pocit, že tu hru vážně hraju.

Pro: zvrhlost, korupce, intriky, mor, brutalita, steampunk, grafika, zvuk, atmosféra, prostředí, více způsobů jak plnit misi

Proti: tupost nepřítel, těch cca osm hodin bylo málo (což je ale moje chyba)

+44

Borderlands 2

  • PC 75
Malá úkolová rozmanitost, nulová fyzika, neměnný prostředí, nuda a šílená obnova nepřátel. To je pět hlavních důvodů proč první díl obdržel 70%. Jak tak na ten výčet koukám, vyšla z toho tedy jednička ještě vcelku dobře. Nuže dobrá, bylo to stylový, na nic si to nehrálo, mělo to vtip a bezva animovanou grafiku. Zahraju si teda i tu dvojku.

K mému údivu to bylo v podstatě totéž, jenom je tam hodně písku, ještě víc trávy a ještě mnohem víc sněhu. Úkolů už však není pět a neopakují se stále dokola (což je dáno hlavně tim, že má hra příběh, nejedná se ale o žádnej scénáristickej skvost. Je přímo úměrnej tomu, jak hra vypadá (myšleno v dobrym)). Fyzika, byť se po výstřelu do kartónu krabice opět ani nehne, je kupodivu na úrovni (co nelze zničit, to tvůrci dohání tím, že si ze hřiště můžete nadělat docela velkou paseku. Prostě lítaj kamínky, cáká krev, cáká olej z robotů a tím vším lze procházet nebo do toho střílet). Grafika je krásná, ale po druhém spuštění už nemá čím překvapit. Soundtrack, stejně jako v předešlém případě, parádní. Zbraňový arzenál snad až zbytečně rozsáhlej (ona se každá zbraň jinak tváří, ale stejně střílí). No a stylovost je zde ještě o chlup věští, kdy se najde místo i pro menší epický moment.

Z toho, jak tady píšu to vypadá docela rutinně, že se to o málo zlepšilo, ale pořád to není ono. A vážně ne, nuda (ta však zřejmě zaniká v co-op hraní) je tady pořád a ten věčnej nával nepřátel (ač respawn možná nepůsobí tak otravně) vám s hraním, kdy prvních několik hodin uhrajete jedním dechem, udělá amen v momentě, kdy si uvědomíte, že vlastně máte na poličce lepší tituly (osobně mám za sebou zatim tak devět hodin hraní, protože se ale věnuju pouze hlavní linii (neobjevuju svět ani neplním vedlejšáky), doufám, že nebudu daleko od konce). Co mi vadí je i ukládání, hra vás vždy nutí dohrát misi až do konce (jsou někdy docela dlouhý), což vás v momentě, kdy se rozhodnete přestat, potrestá po opětovném spuštění tím, že se objevíte kdesi mimo lokaci, než máte být, samozřejmě že přijde respawn všech před tím (než jste s hraním skončili) zabitých nepřátel.

Jelikož si ale ani druhej díl Borderlands nehraje na nic víc, než čím vážně je, musím udělit větší hodnocení, než jedničce. Výraznější pokrok vpřed přeci jenom nastal.
----------------------------------------------
Jak tak po sobě čtu, tak to zní jako bych byl unuděnej k smrti. Ale nebojte, tou hrou to snad neni. :D

Pro: grafika, stylovost, nadsázka, soundtrack, první dvě hodinky překvapují...

Proti: ...další hodinky už ale jenom těžce nudí, přehnanost, ukládání

+9 +13 −4

Prototype 2

  • PC 55
První díl mě neskutečně bavil a užíval jsem si každý seknutí do masa v těch nejhutnějších davech potvor/lidí herní historie. Čekal jsem tedy totéž od druhýho dílu.

Jenomže dvojka, byť dál rozvíjí příběh, je v podstatě jenom remake. Když se to totiž vezme kolem a kolem, tak druhej díl je více méně úplně stejnej, s tím, že město oplývá většími detaily a že nasvícení scény vypadá vcelku reálně, grafika sama o sobě působí však pořád bídně, i když je nutno vzít v potaz, že Prototype není tak docela o grafice (cut scény jsou stále boží).

Žádná velká inovace se ale neodehrála ani v hratelnosti, jediným novým prvkem je způsob hledání osob, které je nutno zkonzumovat. Způsob je to ale natolik iritující, že je jednoduší podívat se na youtube, kde danou osobu hledat. K dispozici máte totiž celý město a hledat mezi stovkami až tisíci jednoho je prostě k nasrání (podobnej systém hledání bych uvítal spíš v prvním díle, kde by člověka nutil poznat město a vžít se do něho, ve dvojce už ale město vlastně znáte a víte co očekávat, je proto zbytečný vkládat do hry takovou pitomost, kterou systém hledání rozhodně je). Náplň misí je pak až stereotypní aneb jdi tam, sežer toho, najdi to a pak zkonzumuj toho.

Jediný dvě věci, který jsem uvítal byl opět dramatickej hudební doprovod (kterej vyniká v nevýraznym ozvučení) a zachování dynamiky hry, jinak je to vážně totožný s prvním dílem, akorát hrajete za jinou, nesympatickou, postavu. Jakožto fanda jedničky jsem si hru opět sice užil, už ale ne s tou linoucí se slinou z úst. Zkrátka jsem jenom tupě utíkal a prosekal se na... hmmm, vždyť já to ještě nedohrál a kdo ví, jestli někdy dohraju (to jest ten největší problém, hra vás totiž nemotivuje dojít na její konec).
+7 +8 −1

Spec Ops: The Line

  • PC 90
Dlouhou dobu jsem přemejšlel, jestli má vůbec cenu psát komentář. Před samotnou hrou jsem totiž čet několik recenzí, takže když bych koment napsal, vlastně bych jenom papouškoval. Ale což!

Spec Ops jsem zprvu bral jako obrovskou oddychovku, kterou jsem zapnul když mě naštval Ghost Recon, postupem hraní šel ale Ghost tak nějak víc a víc stranou a Spec Ops se stala primární hrou, která svým podáním, a vůbec provedením, mnohý "lepší" hry sráží na kolena.

A jak jste už asi mnozí četli nebo pochytili, hra se silně inspiruje příběhem Apocalypse Now, takže pokud jste viděli legendární nervák F. F. Coppoli, tak jistě budete tušit, kudy se hra ubírá. Je to právě příběh, kterej vás nutí dohrát hru chtě nechtě. Zatím co jiný hry kladou důraz na opulentní akční výjevy a příběh jde v nich stranou, tady je to přesně naopak. Jenomže tvůrci Spec Ops brali důraz skoro na všechno, takže helikoptéry lítají skrze domy i tady. Když se to vezme kolem a kolem, tak těch "váááu" momentů je zde víc, než kdekoli jinde, jenomže nespočívají ani tak v hroucení budov, jako spíše v pomalém procházení mezi lidskými těli, kdy spálený maso téměř i cítíte. Ve Spec Ops jsou to právě ony momenty, který jsou lepší, než samotná akce. Akce je tady hrozně moc a nebál bych se říct, že je někdy i na obtíž (osobně mě zase tolik nebavila jako zmíněný místa, kde jenom jdete a kocháte se hrůzou). (Herní doba činí něco přes pět hodin hraní, ale vzhledem k příběhu by tomu každá další hodina uškodila)

Graficky je hra parádní bez hluchejch míst (zmínil jsem se o Ghost Recon? Jo, tam je grafika pěkná v prvních třech misích, pak to stojí za houby, zde je pěkná permanentně). Písečný bouře jsou fantastický, častý změny filtrů dle momentální lokace taktéž působí skvěle. Prostředí Dubaje je jedno z nejlepších míst, kam jsem se kdy prostřednictvím hry podíval.

Co opět musím zmínit je soundtrack. Když vám do akce začnou hrát Deep Purple nebo Black Angels, hned to má větší švih a styl (alespoň čtyři takový akce se ve hře najdou).

Závěrem: Není to jako v jiných hrách, že vás vpřed žene epická akce, u Spec Ops je to parádní a mnohdy nekompromisní příběh, kdy záleží jen a jen na vašich volbách. Moje volby asi nebyly zrovna nejlepší, završení proběhlo totiž dosti tragicky (v dobrym slova smyslu). Jenom je škoda přílišný akce a trochu horšího zvuku (výstřely nepůsobí tak realisticky, jako v jiných titulech). Nakonec to nebyla taková oddychovka, jak jsem na začátku předpokládal, byl to regulérní záhul!

Pro: Příběh, grafika, vliv událostí na psychiku členů týmu, brutální výjevy

Proti: moc akce, zvuk (současně s tím jsem hrál Ghost Recon a to má zvuk při výstřelu nesčetněkrát lepší)

+27

Max Payne 3

  • PC 90
Ač je novej Max Payne něco docela jinýho, než předchozí dva díly a bez jakýhokoli utajení čerpá z mnohých filmových hitů, nedají se za žádných okolností popřít jeho skutečný, vysoký, kvality.

Třebaže předchozí dva díly oplývaly temnější a vůbec hutnější atmosférou, ve trojce jsou veškerý nedostatky kompenzovaný šťavnatou drsnou akcí a strhující příběhovou prezentací.

Když už jsem u příběhu. Mnohým se hodně líbí, osobně jsem však zastáncem toho, že nebýt jeho parádního servírování, nebylo by to nic víc, než nedělní béčkovej film na Nova Cinema, kterej je scénáristicky protkanej jedním klišé za druhym. Hodně velký plus, který se tak podílí na mém kladném dojmu z něho, je vizuální styl, kterej je sice schizofrenní a pro kdekoho otravnej, ale stejně tak i originální a nezaměnitelnej. (Dokonce i délka hraní je na dnešní hry poměrně velkorysá. Nevím přesně jak dlouho jsem u toho strávil, deset hodin to bylo ale minimálně). K průběhu hry bych pak mohl říct možná jenom to, že je protkaná skrz naskrz animacemi, který mnohdy přichází i po pouhých několika minutách hraní. Někdy je to pochopitelný, na pozadí animací totiž probíhá loading, jindy to člověka může ale docela štvát.

Grafická stránka hry je na perfektní úrovni, krása grafiky ale nespočívá v ní jako celku, nýbrž v detailech (Pozornýmu oku určitě neunikne, že se Max při běhu potí a postupně mu prosakuje košile. To je jenom jeden z mála prvků, který jsou možná zbytečný, ale vykouzlí úsměv ve tváři a dá znát, že si vývojáři dali záležet vážně na všem).

Samostatnou kapitolou je pak level design. Některý lokace možná působí stroze (pro mě osobně především kapitola kdy střílíte ze člunu, nebo předcházející v přístavu), vždy ale přijde moment, kterej s přehledem vyrazí dech (Favela, Stadion).

Co jsem osobně hodně uvítal byl vývoj hlavní postavy. Max Payne je jeden z nejlepších herních charakterů a když si vzpomenete jakou troskou býval v prvním a druhém díle (viz. Flashbacky), jistě i vy ve trojce rádi uvítáte jeho smysl pro humor a nadsázku (trochu John McClane, trochu Gibson z Odplaty).

Co se obtížnosti týče, ta je v dnešní době jako modrý z nebe. Téměř v každý hře vládne "auto health", stačí vám tak zalézt za roh a uzdravit se. Tady ale ne! Schovat se samozřejmě můžete, v hajzlu ovšem budete pořád. V závěru je to pak až dost přehnaný a je to asi jedinej moment ve hře, kterej mě náležitě sral.

V předposledním odstavci bych chtěl povznést parádní soundtrack. Ten je laděnej v elektronickym hávu (v poslední době u her docela trend) a nutno říct, že je hudba skvělá a podílí se velkým dílem na atmosféře (jak už padlo na začátku: není sice tak temná a bezvýchodná, neznamená to ale, že tu žádná neni). V závěru pak skladba Tears skupiny HEALTH bere dech.

Závěrem: Jsem velkej fanda původních dvou her. Od trojky jsem teda čekal minimálně stejně velkou zábavu a dávku deprese (zábava je to beze sporu, depresi vám pak navodí vizuální pojetí). Dostal jsem nakonec v mnoha ohledech něco jinýho, v mnoha dalších ohledech je to ale ten starej nekompromisní Max Payne!!! Ne, že by hra neměla zápory, to jenom já nemam potřebu je v něčem tak povedenym hledat.
_____________________________
Edit 9.7. 2012 - pár hodin po opětovném rozehrání: Spousta hráčů si stěžuje na časté videa/cut scény a vůbec přerušování vašeho hraní. Když tak ale znova hraju a koukám, tak vlastně veškerý dění v souladu s příběhem logicky vyústí akcí. Jenomže zatím co jiný hry vás rovnou do akce střelí, tady jí předchází scéna, která nadcházející akci dá důvod. Zkuste se na to dívat i jinak, než jen na hru, berte jako film, který hrajete :)

Pro: grafika, soundtrack, mnohý lokace, vizuální pojetí

Proti: někdy velká přehnanost počtu nepřátel, někdy velká přehnanost samotný akce

+21

Call of Duty: Modern Warfare 3

  • PC 90
A je to. Ani ne po pěti hodinách hraní jsem v moři potu a řevu radosti a blaha završil onu epickou řež a zachránil celej svět aneb exkurze se zbraní v ruce po hlavních metropolích Evropy a vůbec světa se povedla na jedničku.

Hra se od prvního Modern Warfare řádně rozmáchla, především pak tím, že si tvůrci obstarali prvotřídní filmový esa. Například scénář napsal výbornej scénárista a režisér Paul Haggis a o dabing hlavních postav se postarali skvělí herci např. Timothy Olyphant, William Fichtner, Idris Elba a další. Už jenom tenhle fakt mi vykouzlil úsměv na tváři. Když jsem pak vlítnul do hry samotný úsměv nepadnul až do úplnýho konce. Co na tom, že je hra přescriptovaná. Nascriptovaný scény působí tak monumentálně a epicky a šíleně, že je musí milovat každej. Dalo by se říct, že celá hra je vlastně jeden velikej script. Všechno umocňuje parádní ozvučení, ale ani ne tak zbraní, jako okolních efektů právě během oněch script scén. Graficky se hra nemění od prvního Modern Warfare, vyloženě zastarale se však netváří a vlastně člověk nemá ani moc času se grafikou nějak zaobírat (důležitý je, že to rozjedete na max i na horších strojích). Tradičně skvělá hudba tentokrát v podání Briana Tylera dotváří obří epičnost, nutno ale říct, že Zimmer byl lepší.

Já jsem si jakožto fanoušek série CoD završení trilogie užil maximálnim možnym způsobem (mít po ruce doutník už by hořel). Nechtěl jsem hledat chyby, nechtěl jsem testovat co všechno je ve hře možný, chtěl jsem si hru užít jak to jen jde a je to právě onen zážitek, kterej vás při závěrečný scéně donutí řvát z plnýho hrdla a prožívat a hltat a milovat! Kdo zatratí moře skriptů a nazve je trapnými (nebo jinak) neni normální, protože to měl čekat. Teď už jenom nainstalovat BF 3 a doufat, že to bude horší. Jinak si svým způsobem užívání vyřvu hlasivky :)

Pro: spousta kulervoucích momentů, Praha, zvuk, John Price

Proti: snad jenom ta zastaralá grafika

+25 +28 −3

F.3.A.R.

  • PC 65
Když mi bylo asi čtrnáct let dostal jsem se ke hře, která posunula moje vnímání strachu o dimenzi výš. Byla to hra, kdy v mnohých momentech bylo třeba zavřít oči, zmáčknout levé tlačítko myši a naslepo proběhnout chodbou na druhý konec. Když jste pak doběhli na ono místo, oddychli jste si "Bože a mám to za sebou", načež jste prošli dveřmi za kterými bylo ještě něco mnohem horšího. Byl to zkrátka poctivej F.E.A.R., kterej dokázal uchvátit jak těmito strašidelnými momenty, tak i fenomenální dynamickou akcí s nejlepším bullet timem herní historie (dle mého názoru). Posléze se objevilo pár neméně strašidelných datadisků (to už bylo ale více méně totéž).

F.E.A.R. 2 pak lehce posunul nudný grafický zpracování (nutno ale dodat, že to místy vypadalo špatně). Atmosféry zachoval co to jen šlo a akce byla stále zábavná.

ALE! To jsem si tak nainstaloval hru s názvem F.E.A.R. 3 a čekal masivní nálož strachu a šílený brutální akce. To se tak nijak nekonalo. První dojem a zároveň prvních pár minut hraní vypadá skvěle, čím dál se ale nacházíte, tím spíš máte pocit, že hrajete jinou hru. V prvním díle se čas od času nacházeli lokace, kde jste byli úplně sami (když pominu hordu paranormálních jevů), ve trojce toková místa ale téměř nejsou a když už, tak nemají tu starou dobrou atmosféru. K tomu všemu jste neustále stavěni před nátlak nepřátel, sotva se probijete skrze jednu skupinu hned za rohem na vás vlítne další v ještě hojnějším počtu (po chvíli nejenom, že začne akce působit samoúčelně, ale začne vás i náležitě srát). Nepřátelé se na vás hrnou ze všech koutů, k tomu všemu jsou navíc docela nudný, i když je třeba podotknout, že jsou dost chytří. Z řad nepřátel by byl zajímavej jenom týpek procházející skrze zdi (teleportem), ovšem pouze tehdy, že by byl ve hře jedinej, když se ale takovej magor objeví v každý misi, tak jeho zajímavost je rázem pryč.

Grafický zpracování je v některých, dobře nasvícených místech, super. Jindy ale, a to je poměrně často, je grafika dosti bídná. Zprvu se tváří jako Call of duty, což by nevadilo (dokonce i podobná lokace se najde. Lokace celkově jsou docela rozmanitý), jakmile ale onu pasáž opustíte dostanete pocit, že si hru vzali na starost jiní vývojáři. Bullet time (což bylo doménou jedničky i dvojky) je tady jenom jako doplněk, přičemž vůbec neni tak zábavnej, jako právě v původní hře. Vadí mi i strašně okatě nalinkovaná cesta, která byla sice pevně daná ve všech dílech, ale tak bídně to působí vážně jenom tady. Když pak vemu v úvahu i fakt, že jsem nezažil žádnou pamětihodnou situaci, musím se smutkem prohlásit, že mě FEAR 3 naštval, protože jedničku jsem dohrál pětkrát, zatímco trojku dohraju jednou a ještě k tomu s bídou.

Závěrem: Kdyby se novej FEAR neoháněl svým jménem, ani pes by po tom neštěknul. Pokud jste ale ochotni unést absenci atmosféry a vlastně všeho, co dělalo feara fearem, hru si docela užijete a to hlavně díky stále dynamický neústupný akci, která ovšem působí hrozně samoúčelně.

Pro: chytří nepřátelé, místy grafika, zvuk, hudební doprovod, stále slušně zabaví

Proti: grafika, nudný zbraně, nudnej bullet time, už to není FEAR

+17 +18 −1

Homefront

  • PC 55
Série Call of Duty (především pak Modern Warfare) řádně pohnula herním průmyslem. Tvůrci nám tam předvedli jak efektně převést filmovou řež na naše monitory a za doprovodu monumentálního hudebního doprovodu jsme valili bulvy na ty infarktový momenty. Série Battlefield (hlavně Bad Company 1 a 2) pak všechno povýšila do absolutna fenomenálním ozvučením a destrukcí prostředí. I když se to možná nezdá tak dvě jmenovaný série mají mnoho společnýho.

Homefront by hrozně moc chtělo být právě jako výše zmíněné hry. Příběh, kdy do USA vlítne Korea, nebo jiná válečná mocnost, už je ale sakra ohranej a pakliže se do hry nevnese něco, co by nad onen příběh vyčnívalo, nemá vůbec cenu ztrácet s vývojem čas. Ono první dojem se sice tváří jako ultra drsná realistická záležitost, kde se pár těch nervujících momentů naskytne, ve chvíli kdy si ale všimnete hnusnýho grafickýho zpracování začnete uvažovat, že se někde stala fatální chyba. Když pak navíc zapojíte i sluchový orgán znechucení se pak ještě o něco zvýší. Hudba (která byla v recenzi poměrně chválená) je příšerná (ano, jsem závislej na melodiích Hanze Zimmera a Ramina Djawadiho) a zvuk je zkrátka hrozně herní a málo uvěřitelnej (nulová dynamika). Ale i přesto (že hru trochu kritizuju) se nedá říct, že by to byl vyloženej průser. Hraje se to poměrně dobře, jenom musíte namísto zvuku zapnout pořádnou atmosferickou hudbu a přenést se přes špatnou grafiku. Pak si užijete třeba i tu nedynamickou akci, kde si tupá armádička pobíhá o sto šest, ale vlastně nic zásadního nedělá.

Takže asi tak: Homefront je další hra, která navzdory očekávání absolutně zklamala. Kdyby ovšem vyšla dejme tomu o čtyři roky dřív, možná bych byl v blahu. Jenom mi neni jasný proč se za každou cenu snažit něco napodobit, ale dělat to hůř a bez nápadu. Takhle se skomírající studio na nohy nepostaví.

Pro: Exploze, počáteční atmosféra

Proti: grafika, hudba, zvuk, v podstatě všechno důležitý

+12 +13 −1

Medal of Honor

  • PC 90
Medal of Honor byl vždycky nářez, kterej nasadil laťku dost vysoko, aby bylo těžký jí překonat. Pak ale přišlo CoD a série MoH šla ke dnu. Teď nastal čas nakopat CoDéčku prdel.

Medal byl ještě před pár dny nejočekávanější válečnej kousek pod sluncem, všichni čekali obrovskej epickej výklep, kterej vás ani po skončení nenechá v klidu. Dokonce se čekalo, že se MoH pokusí překonat CoD. První ohlasy byly ale docela vlažný a recenze nepřímo říkaly "Neni to špatná hra, ale Call of Duty je lepší". Ho ho, já se tímhle balamutit nenechám.

Den první: Úvodní mise vypadala docela napínavě. Jízda v autě, kolem domy ve kterých se klidně může skrývat nepřítel, do toho všeho tma a atmosferickej hudební doprovod. Když tu náhle přijde rána, auto před vámi ulítne a vy se zoufale snažíte uniknout před olovem. Mě se to ale nelíbilo. Graficky to vypadalo uboze, textury se mi nevím proč pomalu vykreslovaly a celkovej dojem mi dával znát, že to tak bude až dokonce a tak jsem hru po chvíli vypnul a chtěl jí rovnou smazat.

Den druhý: Hru jsem nesmazal :) Dal jsem jí druhou šanci. Ale další dvě mise byly nudný, nedynamický a postrádaly potřebnej náboj, aby to nějak vypadalo. Takže zase to dilema, zda to smazat, nebo hrát dál. Pokračoval jsem. To šílený inferno, který přišlo, to snad ani nemohli vyvíjet stejní tvůrci jako tři předchozí mise. Nejenom, že všechno vypadalo fantasticky, ale hra z čistajasna dostala onen náboj, kterej jsem předtím postrádal. Nádherný prostředí, v tom všem fenomenální válečná řezanice s famóznim hudebnim doprovodem (Zimmer je loser, Ramin Djawadi vládne), perfektním zvukem a jednou za čas přijde nějakej ten úchvatnej přechod mezi bojišti (Příklad: Jste sniper, přes údolí na vzdálenost asi 1 km se snažíte zachránit jednotku, která je pod útokem. Jedna rána, druhá a třetí, v tom přijde satelitní záběr na to peklo a všechno se to přesouvá na druhou stranu údolí do role zoufale se snažícího vojáka o záchranu. Tenhle přechod vás dokonale seznámí se situací a pomůže vám se do ní vžít). Na tom všem je nejlepší, že podobně infarktová akce vás doprovází až do úplnýho konce (ten přijde sice rychle, ale osobně si myslim, že například to CoD je dlouhý stejně. Zkrátka jako film. Ten by vás po pěti hodinách taky začal nudit).

Asi jako každá hra má i novej Medal spoustu chyb, mnohdy i zbytečnejch, ale pakliže se hráč dokáže do svojí role řádně ponořit, tak nad nějakým tím nedodělkem máchne rukou. Sice je docela iritující fakt, že vás hra vede pořád za ručičku, v mnohých místech udává tempo, kterým se máte pohybovat nebo se z vás pokouší dělat pitomce nějak jinak, ale i to je možný přehlídnout, protože skvěle ztvárněná akce zkrátka baví a pokud ne, neni to chyba hry, ale vaše.

Novej přírůstek do série tak nakonec dopad skvěle a to i přes prvních několik misí a sem tam nějakým nedodělkem. Nebojim se říct, že co se dynamičnosti týče, překonává Modern Warfare a to díky zvuku a hudbě.

Pro: strhující příběh, hudba, napínavá akce, po nějaký době grafika, několik infarktovejch momentů, vyvážená obtížnost, délka misí

Proti: první tři mise, do určitý části grafika

+9 +10 −1

Mafia II

  • PC 90
Dlouho jsem váhal, zda má cenu psát vůbec komentář, když už všechno podstatný bylo řečeno. Dospěl jsem k závěru, že napíšu alespoň něco menšího. Tedy pokud to půjde.

První díl před lety nahodil laťku tak vysoko, až se zdálo, že jiná hra toho žánru nemůže bejt lepší. Právem se tak Mafie stala nepřekonanou legendou, která i po osmi letech láká hráče po celém světě. Když se snad rok, možná dva po úspěchu prvního dílu objevil titulek, že má vzniknout díl druhej, muselo se čekat až do roku 2010. To čekání bylo ubíjející a každym odkladem jsem o hru ztrácel zájem. Říkal jsem si: "Je to ve vývoji už několik let a nakonec to bude sračka!" Jó, byla to chyba takhle přemejšlet. To čekání se sakra vyplatilo.

ALE! První mise se mi vůbec nelíbila. V domnění, že to takhle bude vypadat celou hru jsem ji už téměř vypínal. A to byla další chyba (kterou jsem ale neudělal;) hrál jsem dál. Moment, kdy jsem se s kufrem v ruce procházel po Empire Bay znamenal v mym hrání totální zlom. Všechno vypadalo fantasticky. Rozmanitej život na ulicích, obrovskej provoz a snim spojenej velkej výběr vozů, nádherná detailní grafika (a pozor! Všechno běží krásně na maximum), parádní nasvícení, super zvuk a tak dál. Zkrátka mě hra pohltila. Ve jmenovaných faktorech na plný čáře poráží osm let starou legendu (navíc, hra má spoustu vychytávek, který parádně zpestřujou hraní).

Pak jsou tady ale faktory, ve kterejch první Mafie pořád vede. A to hlavně příběh a jeho průběh. První díl držel víc při sobě a nabízel větší dávku akce a větší množství efektnějších zvratů. Navíc měla líp vykreslený charaktery hlavních postav. Druhá Mafie je v mnoha případech jenom remake (když to tak řeknu), některý mise jsou úplně stejný a nebo při nejmenšim podobný (zbytek je takovej, že: "Jeď tam a pak támhle. A potom sem a tam" Pořád někam jenom jezdíte). Každá mise k tomu všemu působí jako epizoda sama pro sebe. Navíc závěr je docela What the fuck (tak nějak tam chybí asi pět minut). Ono to ale ve výsledku nijak nevadí, protože to je zkrátka zábava. A když navíc můžete téměř všechno efektně roztřílet, tak úplně zapomenete na nějaký nedodělky a necháte se zkrátka unášet tou nádherou, kterou umocňuje geniální hudba, jenž vytváří atmosféru, kterou známe z filmů Quentina Tarantina či Martina Scorseseho (smíchejte vtipnej náboj Pulp Fiction a vážnost filmu Goodffelas a máte Mafii 2).

Nebudu dál prodlužovat něco, co mělo bejt původně krátký, takže na závěr řeknu asi tohle: To čekání a odkládání mě už pěkně sralo! Ale všechno mělo svůj dobrej důvod a dneska, když mam Mafii II za sebou můžu říct, že ostudu prvnímu dílu nedělá (to ani nemůže) a naopak jej v mnoha ohledech mocně překonává. Bomba! Nic menšího nakonec napsat nešlo. Jak velká je hra, tak velkej je hold i komentář ;)

Pro: Krásná grafika, zvuk, atmosféra, hudba, život města Empire Bay, reálně působící přestřelky

Proti: častý kopírování jedničky, až moc rychlej konec, nesplněný sliby od vývojářů, ale vem to čert.

+27 +28 −1

Kane & Lynch 2: Dog Days

  • PC 60
Někde jsem čet, že se prej má jednat o hru, která se nese v duchu kriminálek Michela Manna. Už v prvnim díle byl toho náznak (mise na diskotéce = Collateral). A protože první díl se mi docela líbil, tak jsem si naivně myslel, že druhej bude ještě lepší.

Řekněme, že hra sama o sobě neni špatná, ale obsahuje několik podstatnejch rušivejch prvků, který tomu ubíraj šťávu. Tim prvnim je kamera, která se snaží tvářit jako kameraman, jenž vám zabírá záda (filmovost to tomu nijak zvlášť nedává a dynamický to taky zrovna neni), přičemž jsem se v několika momentech bál, že zabere sama sebe. Druhá potíž je šíleně otravnej systém krytí, kdy se Lynch přilepí ke zdi až ve chvíli, co mrtvej padá proti ní, nebo se za ní naopak včas schová, ale odmítá od ní odejít. Další věcí je zvuk. Nejsem sice žádný sluchový medium, ale je fakt blbej (nedynamickej, působí to jako nějaký GTA).

Graficky se taky nejedná o něco, co by vás mělo zrovna uchvátit, hra má ale svoje fajn lokace (některý jsou opravdu perfetkní), kde grafika příjemně překvapí. Když jsme u těch lokací: jejich desing neni zlej, ale jak napsal pipboy. Vážně to působí jako aréna, nepřátelé se nesmyslně hemží ze všech koutů naproti vám a to i z těch, kde nejsou dveře, k tomu všemu se nebojí běžet přímo proti a nasolit to do vás (tupost nepřátel je sice velká, ale už tu byla i větší). Veškerá akce díky tomu působí hrozně bezvýznamně. Akce sama o sobě ale funguje docela dobře a v několika chvílích je téměř infarktová (kdy i ta kamera dokáže vymáčknout trochu dynamiky). No a ve chvíli co padnul poslední debil nastal konec hry, kdy vlastně ani nevim jak to teda dopadlo (on příběh se tváří tak, že je skvěle podanej. Ve skutečnosti mě ale vůbec nezajímal).

Kane & Lynch 2 na mě zapůsobil tak trochu jako podraz aneb „Kupte si tuto hru, je vážně skvělá a stojí jenom 900“, načež se z toho vyklube nedotažená a v mnoha ohledech vyloženě špatně udělaná rádoby drsná záležitost, která zaujme jenom několika mála situacemi, dabingem hlavní dvojce a možná atmosférou. Na zabití času to stačí, ale na delší a větší pobavení bych si raději zahrál první díl, kterej byl zkrátka lepší.

Pro: Hlavní dvojka a jejich dabing, několik výbornejch situací, psychotická hudba, atmosféra

Proti: funkčně nefunkční systém krytí, kamera, zvkuk, grafika

+11 +12 −1

Sniper: Ghost Warrior

  • PC 45
Sniper je hra, která kdyby vznikla zhruba před osmi lety, tak bych se asi blahem rozplynul, bohužel vznikla v době, kdy nemůže nikomu a ničemu konkurovat. Od CITY interactive jsem nikdy žádnou hru nehrál, dle toho jak jsou hodnocený ale soudim, že jsem o nic nepřišel. Sniper se evidentně tváří jako jejich nejlepší produkt.

Grafika hry je pěkná. Nemužu se ale zbavit dojmu, že se tam vůbec nehodí. Když byl chrome engine aplikován na Call of Juarez, tak byl využitej do absolutna díky čemuž si hru diváci rychle osvojili. U Snipera tomu tak ale neni. Nejenom, že grafika je místy poměrně chudá (stíny jsou pěkný), ale pro hru (jak už jsem zmínil) se zkrátka nehodí. Tvůrci prostě přehlídli potenciál, kterej hra má, nebo mít mohla a udělali sluníčkem zalitou nezajímavou střelbu, která s povolánim snipera má společnou akorát odstřelovačku. To všechno je doprovázený tragickym hudebnim doprovodem, strašnym dabingem nepřátel a vyloženě špatnym zvukem (to ťapání po zemi je fakt hrozný).

Je to škoda, protože hru, kde bych si mohl vyzkoušet povoláni snipera jsem si vždycky přál. Tohle s tim ale nemá téměř nic společnýho. V zajetí nulové atmosféry a nudy jsem hru nemoch ani dohrát. Sniper je jednoznačně nejbéčkovější a málo dotaženou hrou, který jsem za tenhle rok zatim hrál (v rámci FPS). Pokud si chcete zkusit odstřelovat tak si sežeňte třeba Operaci flashpoint nebo Bad Company 2 (to jsou super hry, který maj 100x lepší atmosféru ve 100x lepšim provedení)

Pro: Stíny, když se má co lesknout tak se to leskne pěkně

Proti: Hudba, dabing nepřátel, zvuk, když nesvítí sluníčko tak i grafika

+13

Singularity

  • PC 75
Singularity, hra na první pohled tvářící se jako nepřímé pokračování Bioshocku. Všechno tomu nasvědčuje. Grafika (ta je ale horší), zvuk (ten je nedynamickej při výstřelu), podobný lokace, vidiny (duchové z minulosti) a vůbec styl, kterym je nám hra servírovaná. Bioshock ale neni jedinou hrou, ze který byly čerpaný nápady. Nabízí se například Half-Life (tam je jedna situace úplně stejná), Dead Space (možnost nechat si odtajnit správnou cestu), TimeShift (hrátky s časem) nebo Cryostatis (flashbacky do minulosti. Ale zatim co v Cryostatis je to vážně jen flashback u Singularity je to skutečnost).

Samotnej začátek hry mi připomínal dokonce Call of Duty (let v helikoptéře + graficky totožný postavy), všechno se ale rychle semele a vy se ocitáte na ostrově, kde ruští vědci vyvíjeli cosi. Prvních několik minut (asi tak hodina a půl hraní) jsem si myslel, že hraju jinou hru (k Singularity jsem se dostal náhodou a věděl jsem o tom jen to, že bych měl mít super rukavici. Ta ale pořád ne a ne přijít). Ovšem ve chvíli, co byla rukavice efektně přidělána na mojí levou paži nastala úplně jiná a dynamicky odlišná hra (funkce rukavice jsou výborný. Jejich popis je v popisu hry), která svym neústupnym tempem sráží na kolena v jednom kuse (akce je někdy ale trochu nudná). Potěší i upgreat zbraní, schopností ruky nebo vaší postavy (např. větší zdraví). Atmosféra za doprovodu parádního hudebního doprovodu je výborná. Bohužel se ale nemůžu zbavit pocitu, že se jedná spíš o "béčkovou" záležitost, než o strhující a příběhově vyladěnou akci typu BioShock (několik strhujících momentů hra ovšem nabízí + výbornej konec, respektive tři konce a až na jeden všechny pěkný).

Singularity je zkrátka směs toho nejlepšího, co jsem v poslední době hrál, ale nevyužívá plně svýho potenciálu díky čemuž se stává poměrně béčkovou řežbou s ne tak skvělou grafikou (efekty jsou výborný). Každopádně ale stojí za zahrání, který slušně pobaví.

Pro: časotvorná ruka, hratelnost, hudba, akce (i když je místy nudná)

Proti: grafika, nedynamičnost zvuku, akce (i když je někdy skvělá)

+16

Split/Second: Velocity

  • PC 40
Další závodní hra, která slibovala víc, než mohla dodržet, stejně jako před nějakou dobou FUEL.

Split/Second je hra tvářící se na první pohled tak velkolepě, že následnej skok do hry samotný vyráží dech, ale bohužel v tom špatnym slova smyslu. Nadupanej trailer sliboval dynamickou neústupnou řežbu, která člověka bude bavit po celou dobu trvání hry. Tak tomu ale vůbec neni. Snaží se to o kompromis mezi NFS a FlatOut, ale NFS disponuje poměrně dobrou grafikou, slušnym zvukem a celkem dynamickou a dravou formou hraní. Flatout má zase perfektní model poškození a mnohem lepší fyziku objektů. U Splitu je nevýraznej zvuk, na grafice se dá chválit snad jenom vozidlo a exploze. Model poškození během závodu na bodu mrazu (musíte silně narazit, pak poškození vynikne, ale stylem, že se kára rozpadne na tři kusy). Závodní vozítko je od vašich očí vzdáleno natolik, že vypadá jako hračka od Matchboxu, nikoli jako vražednej stroj zkázy, kterej by měl vyhrávat. Tratě se často opakujou, díky čemuž přichází stereotyp a nuda.

Zkrátka je to další hra, kdy byl úplně přehlídnutej potenciál a vzniklo kvůli tomu hrozný B. Tady se navíc tvůrci silně podřídili výbuchům a demolici některých objektů (asi mysleli, že právě to diváci chtěj. A jo, chtěj, ale se vším všudy a ne jenom kostru bez masa) natolik, že všechno ostatní působí jako deset let stará hra. Ale nikomu to neberu, každýmu stačí k radosti a zábavě jiná herní dávka ;)

Pro: Likvidace protivníků, exploze

Proti: grafika, model poškození, zvuk, stereotyp

+5 +9 −4