- Žánr
- Forma
- placená hra
- Rozsah
- samostatná hra
- Multiplayer
- ano
Píše se rok 2047 a je to celých 24 let po událostech předchozího dílu. Tentokrát se vtělíte (po hrdinech Nomádovi, Psychovi a Alcatrazovi) do postavy, jež provází celou sérii Crysis - Propheta (Proroka). Ten se ocitá zpět v New Yorku budoucnosti, kde už nic není takové, jaké si to pamatoval. Město se nyní nachází pod neprodyšně uzavřenou kopulí a nazývá se Liberty Dome (Kopule Svobody). Ta je vytvořená zkorumpovanou polovojenskou organizací Cell a má sloužit pro "ochranu" místního obyvatelstva. Uvnitř této nanokopule zuří gerilová válka mezi lidmi a krvelačnou armádou mimozemské rasy Cephů. Není náhoda, že právě o technologie vetřelců korporace Cell velmi usiluje. Odhalit pozadí těchto neblahých událostí a dosadit všechny chybějící dílky do celkového kontextu trilogie je teď na vás.
Prostředí je zde převzato z obou předchozích dílů. Pod kopulí se do výše stále ještě tyčí kdysi slavné město, které je však postupně pohlcováno tropickou vegetací. Divoké říčky a vodopády tu střídají stojaté mokřady, kde číhá nebezpečí na každém kroku. Prostředí, kombinující rozlehlé plochy s uzavřenými prostory, vyžaduje novou taktiku boje, i zbraně. Do vínku hlavního hrdiny je dán vylepšený nanooblek, obsahují všechny technologie, známé z minulých dílů (neviditelnost, rychlost, odolnost) a také novou schopnost spojenou s novou zbraní, kompozitním lukem. Díky této zbrani může Prorok v tichosti zabíjet v neviditelném módu, aniž by se bál, že výstřel způsobí jeho odhalení.
Součástí hry je multiplayer pro až 16 hráčů s různými třídami (scout, assault, sniper, gunner) na dvanácti mapách v osmi módech (Hunter, Crash Site aj.). Hunter mód je o přežití a lovení, hráč musí "vylovit" všechny nepřátele, oponenti se brání a musí přežít, než dorazí evakuace. Crash Site mód je v jisté rovině Conquest z Battlefield 3. Dva týmy rozdělené po osmi hráčích musí dobývat části území a následně jej bránit. Čím více částí má který tým v držení, tím více se jim přičítají body.
Hra obsahuje také sociální funkci New York Feed. Má na starosti přehled o vašich přátelích, monitoruje, kde se zrovna nacházejí nebo co za módy hrají. Její součástí je nabídka výzev, po jejichž splnění získává hráč zkušenostní body.
Prostředí je zde převzato z obou předchozích dílů. Pod kopulí se do výše stále ještě tyčí kdysi slavné město, které je však postupně pohlcováno tropickou vegetací. Divoké říčky a vodopády tu střídají stojaté mokřady, kde číhá nebezpečí na každém kroku. Prostředí, kombinující rozlehlé plochy s uzavřenými prostory, vyžaduje novou taktiku boje, i zbraně. Do vínku hlavního hrdiny je dán vylepšený nanooblek, obsahují všechny technologie, známé z minulých dílů (neviditelnost, rychlost, odolnost) a také novou schopnost spojenou s novou zbraní, kompozitním lukem. Díky této zbrani může Prorok v tichosti zabíjet v neviditelném módu, aniž by se bál, že výstřel způsobí jeho odhalení.
Součástí hry je multiplayer pro až 16 hráčů s různými třídami (scout, assault, sniper, gunner) na dvanácti mapách v osmi módech (Hunter, Crash Site aj.). Hunter mód je o přežití a lovení, hráč musí "vylovit" všechny nepřátele, oponenti se brání a musí přežít, než dorazí evakuace. Crash Site mód je v jisté rovině Conquest z Battlefield 3. Dva týmy rozdělené po osmi hráčích musí dobývat části území a následně jej bránit. Čím více částí má který tým v držení, tím více se jim přičítají body.
Hra obsahuje také sociální funkci New York Feed. Má na starosti přehled o vašich přátelích, monitoruje, kde se zrovna nacházejí nebo co za módy hrají. Její součástí je nabídka výzev, po jejichž splnění získává hráč zkušenostní body.
Poslední diskuzní příspěvek
No, tak jsem se konečně probil dvojkou, přičemž na téhle sestavě to jedu prvně. Opravdu dochází k tomu, co popisuješ. A dělá to úplně při každém nastavení. Ale v takových místech, že mi to přijde, jakoby to zrovna chroustalo nějaká data... Zvláštní. Naštěstí to jsou drobnosti, dal už to jede v pohodě.
Nejlépe hodnocené komentáře
Herní série tohoto frankfurtského studia, povstalá z rukou a myslí (původem) tureckých bratří, se vždy vyznačovala pokrokovou audiovizuální stránkou a futuristickým námětem. U proklamovaného závěru trilogie to stále platí...
Příběhem v podstatě pokračuje tam, kde druhý díl skončil. Alcatraz se bez náznaku zaváhání obětoval pro dobro lidstva, věříce, že Prophet, nejpovolanější z povolaných, objevující se napříč sérií, z jeho ostatků (rozuměj z jeho nanoobleku) povstane a nakope všechny hříšné a nevyhovující imigračním předpisům do prdelí (a kloak). Ve své reinkarnované (naklonované) podobě je držen zlotřilou organizací Cell, jak se ale později ukáže, chamtivost se ve světě Crysis setsakramentsky nevyplácí. Taky těžko někomu můžete jen tak odpustit téměř proběhnuvší holokaust na lidském pokolení... Někdo si asi řekne, že už tady něco podobného bylo mockrát - emzáci, nebohá matička Země, bídná nadnárodní korporace, snažící se využít invazi pro své vlastní zájmy, chrabří Yankees s písní na rtech a se zbraní v ruce. Jo, asi ano, jen málo co bylo ale podáno takto poutavě, jen málo která hra měla takto skvěle navržené návštěvníky z "jiných prostorů" a skutečně jen u malého procenta produktů je hra obdařena neutuchajícím motorem, který valí jak perpetuum mobile a žene hráče k nastraženým pointám, i když ve výsledku jde jen o pouhé PROČ je Prophet zpět a PROČ mají Cephové zálusk pravě na tu naši rodnou hroudu?
K bezvadnému tempu je podřízen i samotný gameplay hry. Dávky hektických a explodujících pasáží střídají ty pomalejší a tiché a dá se říct, že rytmus si hráč prostě může přizpůsobit. Ve většině případů je možné situaci vyřešit oběma způsoby. Jeden příklad za všechny: Cílem je dostat se do útrob vodní přehrady. Pokud má hráč "koule" a skill může to pojmout jako přestřelku na divokém západě - rychlím pohybem, za pomoci nanoobleku a vlastnosti armor, je možné vše co se hýbe a pálí po vás zlikvidovat za pomocí široké palety upravovatelných zbraní, granátů a v neposlední řadě samotnými schopnostmi obleku. Třeba bafnete výbušný barel, švihnete jej na nebohou skupinku pravě se z helikoptéry slaňujících se nepřátel a před dopadem ho odbouchnete. Ty, co neměli to štěstí zhynout rychle, čeká silný stisk dýchacích cest... Tu samou situaci, jde ale vyřešit i tichým způsobem hašašína - nanooblek je přepnut na neviditelný, na zbraně s lehkostí našroubujeme tlumič nebo si vypomůžeme lukem (nové to smrtící zbrani třetího dílu), a odklízíme jednoho protivníka po druhém jak Stalin své odpůrce a k tomu ještě za pomocí hackingu kulometných věží. Voalá, cesta je volná. Ať už si člověk vybere jakou chce variantu, zábava je zaručena.
Prostředí hry připomíná město v A Sound of Thunder (vzpomínáte na ten směšně trikově obdařený propadák, který v naších kinech (!) běžel pod důmyslným označením Lovci dinosaurů?), kdy je dávná sláva pohlcena rozbujelou vegetací a uhlíkový rozpad nabírá na obrátkách. To vše je vymodelováno opravdu kvalitně, značce Crysis nedělajíce ani tu nejmenší ostudu. V parádním vizuálu, ždímající mou grafiku nadoraz, se prodíráte vysokou trávou, rozvalinami nebo Cell základnami za doprovodu maximálně vhodného soundtracku, doplňujícího adrenalin a vystihujícího dění na monitoru v atmosférických rovinách. Zkoumat volnost prostoru je už na každém z vás, já osobně sem tam (po odpravení všech terčů) vešel do okolního terénu a zkoumal, kam až nechali vývojáři dojít herní volnost. V některých částech je rozlehlost srovnatelná s prvním dílem, jindy dojde řada na úzký tunel, kde není tolik místa pro manévrování, ale to je spíše v částech, kde se s tím počítá. Vysokých kvalit dosahují zvuky většiny ruchů (zvuk zbraní, chůze, hukot Vtolu, Cephů i dabing postav - také hlavní postava konečně promluví). Na kvalitních sluchátkách to dohromady dává strhující akční zážitek, za který by se nemusel styděl žádný povedený hollywoodský blockbuster.
Vypadá to, že hra je podle mého soudu dokonalá a opravdu téměř ano. Je jen pár skutečně nicotných věcí, co bych povytýkal. Jedenkrát jsem třeba viděl cephího plamenometného brouka se zaseknout o zeď, mohlo být méně hackování a také bych čekal, že závěrečný souboj bude tužším soustem (ale epický byl, to zas ano), ke kterému se dopracujete za kratší časové údobí, než ve druhém dílu. Vidíte, samé malichernosti. Crysis 3 je zkrátka herní pecka, jakým je jen málo rovno.
Příběhem v podstatě pokračuje tam, kde druhý díl skončil. Alcatraz se bez náznaku zaváhání obětoval pro dobro lidstva, věříce, že Prophet, nejpovolanější z povolaných, objevující se napříč sérií, z jeho ostatků (rozuměj z jeho nanoobleku) povstane a nakope všechny hříšné a nevyhovující imigračním předpisům do prdelí (a kloak). Ve své reinkarnované (naklonované) podobě je držen zlotřilou organizací Cell, jak se ale později ukáže, chamtivost se ve světě Crysis setsakramentsky nevyplácí. Taky těžko někomu můžete jen tak odpustit téměř proběhnuvší holokaust na lidském pokolení... Někdo si asi řekne, že už tady něco podobného bylo mockrát - emzáci, nebohá matička Země, bídná nadnárodní korporace, snažící se využít invazi pro své vlastní zájmy, chrabří Yankees s písní na rtech a se zbraní v ruce. Jo, asi ano, jen málo co bylo ale podáno takto poutavě, jen málo která hra měla takto skvěle navržené návštěvníky z "jiných prostorů" a skutečně jen u malého procenta produktů je hra obdařena neutuchajícím motorem, který valí jak perpetuum mobile a žene hráče k nastraženým pointám, i když ve výsledku jde jen o pouhé PROČ je Prophet zpět a PROČ mají Cephové zálusk pravě na tu naši rodnou hroudu?
K bezvadnému tempu je podřízen i samotný gameplay hry. Dávky hektických a explodujících pasáží střídají ty pomalejší a tiché a dá se říct, že rytmus si hráč prostě může přizpůsobit. Ve většině případů je možné situaci vyřešit oběma způsoby. Jeden příklad za všechny: Cílem je dostat se do útrob vodní přehrady. Pokud má hráč "koule" a skill může to pojmout jako přestřelku na divokém západě - rychlím pohybem, za pomoci nanoobleku a vlastnosti armor, je možné vše co se hýbe a pálí po vás zlikvidovat za pomocí široké palety upravovatelných zbraní, granátů a v neposlední řadě samotnými schopnostmi obleku. Třeba bafnete výbušný barel, švihnete jej na nebohou skupinku pravě se z helikoptéry slaňujících se nepřátel a před dopadem ho odbouchnete. Ty, co neměli to štěstí zhynout rychle, čeká silný stisk dýchacích cest... Tu samou situaci, jde ale vyřešit i tichým způsobem hašašína - nanooblek je přepnut na neviditelný, na zbraně s lehkostí našroubujeme tlumič nebo si vypomůžeme lukem (nové to smrtící zbrani třetího dílu), a odklízíme jednoho protivníka po druhém jak Stalin své odpůrce a k tomu ještě za pomocí hackingu kulometných věží. Voalá, cesta je volná. Ať už si člověk vybere jakou chce variantu, zábava je zaručena.
Prostředí hry připomíná město v A Sound of Thunder (vzpomínáte na ten směšně trikově obdařený propadák, který v naších kinech (!) běžel pod důmyslným označením Lovci dinosaurů?), kdy je dávná sláva pohlcena rozbujelou vegetací a uhlíkový rozpad nabírá na obrátkách. To vše je vymodelováno opravdu kvalitně, značce Crysis nedělajíce ani tu nejmenší ostudu. V parádním vizuálu, ždímající mou grafiku nadoraz, se prodíráte vysokou trávou, rozvalinami nebo Cell základnami za doprovodu maximálně vhodného soundtracku, doplňujícího adrenalin a vystihujícího dění na monitoru v atmosférických rovinách. Zkoumat volnost prostoru je už na každém z vás, já osobně sem tam (po odpravení všech terčů) vešel do okolního terénu a zkoumal, kam až nechali vývojáři dojít herní volnost. V některých částech je rozlehlost srovnatelná s prvním dílem, jindy dojde řada na úzký tunel, kde není tolik místa pro manévrování, ale to je spíše v částech, kde se s tím počítá. Vysokých kvalit dosahují zvuky většiny ruchů (zvuk zbraní, chůze, hukot Vtolu, Cephů i dabing postav - také hlavní postava konečně promluví). Na kvalitních sluchátkách to dohromady dává strhující akční zážitek, za který by se nemusel styděl žádný povedený hollywoodský blockbuster.
Vypadá to, že hra je podle mého soudu dokonalá a opravdu téměř ano. Je jen pár skutečně nicotných věcí, co bych povytýkal. Jedenkrát jsem třeba viděl cephího plamenometného brouka se zaseknout o zeď, mohlo být méně hackování a také bych čekal, že závěrečný souboj bude tužším soustem (ale epický byl, to zas ano), ke kterému se dopracujete za kratší časové údobí, než ve druhém dílu. Vidíte, samé malichernosti. Crysis 3 je zkrátka herní pecka, jakým je jen málo rovno.
Z Crysis se v průběhu let stala definice grafickýho inferna. Je ale třetí díl něčím víc, než jen vizuální šíleností?
Zprvu je třeba říct, že jsem si hru užil, že mě bavilo plížit se s lukem betonovou džunglí skrz na skrz prorostlou domy. Nahánět všechnu tu kosmickou havěť a dělat si z lidí srnky byla zkrátka psina. Jenomže už někdy po první hodině hraní přišlo uvědomění, že už to jiný asi moc nebude, že příběh hraje třetí housle a že první díl byl a je vlastně nejlepší.
Ona grafika se tváří šíleně dokonale, ale já z toho cítím jenom machrování ze strany tvůrců "Hele, čum co všechno můžeme a umíme!" Když se poohlídnu před nedávnem dohraným třetím dílu Far Cry, musím k nadšení všech přisadit negativum, že ona ta grafika sama o sobě vlastně tak úžasná neni, nebo si toho alespoň nejsem vědom. To, co jí krásnou teprve činí, jsou bezkonkurenční efekty. Taková animace točícího se kola vaší buginy zdaleka předčí všechny závodní simulátory. Exploze jsou hutný jak z hollywoodskejch blockbusterů, dým je graficky možná i hezčí, než v reálu a vlnky ve vodě tvořící se pod náporem vší tý řeže taktéž působí dokonale, stejně jako extrémní množství všeho kolem vás (stromy, tráva, jiskry, zvěř, výbuchy vpřed a vzad, suť, kameny, stíny toho všeho a vůbec veškerý dění nijak nesouvisející s vaším postupem). Všechny tyhle detaily ale mají vysokou cenu v podobě zatraceně výkonný mašiny, která vám dovolí dát si alespoň část nastavení na "vysoký" detaily (to je můj případ (tedy, ne že bych tou mašinou disponoval), kdybych byť jenom anti-aliasing přepnul ze 4x na víc, počítač by asi vybouch).
Zvukově je to nejlepší díl. Třebaže už jednička měla zvuk skvělej, teprve tady začnou vynikat prostorový efekty. I takovej pád nábojnice na zem dokáže vykouzlit úsměv v tváři a střelba samotná nepůsobí jak prskání (CoD).
Soundtrack není nijak výjimečnej a i nadále se mi nejvíc líbí ten z datadisku (Warhead). Hlavní téma je sice parádní a zrovna tak tracky podporující příběhový momenty, ale během hraní, kdy se jenom musíte dostat z bodu A do bodu B, hraje pouze rutinní břečka, která to stealth plížení mnohdy degraduje (mnohem lepší by to bylo bez ní).
Co mi vadilo bylo hackování, který v případě Crysis považuju za absolutně zbytečnou zdržovačku (a jenom kvůli tomu tam dali kulometný věže). Chápu, že se z hlediska hratelnosti snažili tvůrci něco přihodit, ale proč právě hackování? To je věc, která je dneska úplně v každý hře (jediná hra, kde mi to nevadilo byl Bioshock). Jinak je v podstatě vše při starym. S nano-oblekem se opět vyřádíte, stejně jako s volbou vašeho gameplaye (buď pojedete jako magoři s kulometem v ruce, nebo si vezmete luk a zahrajete si na lovce, od čehož se pak odvíjí doba hraní, která není kdo ví jak štědrá (bože, za necelejch pět hodin hotovo!!!). Hrajte od začátku na nejtěžší obtížnost ;).
Abych odpověděl na otázku: Nakonec to bylo jako bych koukal na novej film Michaele Baye. Sice technicky dokonalý, ale to je tak všechno. Vizuální orgie a celková forma zkrátka ale někdy vítězí nad obsahem, ačkoli nevim jestli těch 65% za výhru považovat, protože znova už se k tomu nikdy nevrátim.
Zprvu je třeba říct, že jsem si hru užil, že mě bavilo plížit se s lukem betonovou džunglí skrz na skrz prorostlou domy. Nahánět všechnu tu kosmickou havěť a dělat si z lidí srnky byla zkrátka psina. Jenomže už někdy po první hodině hraní přišlo uvědomění, že už to jiný asi moc nebude, že příběh hraje třetí housle a že první díl byl a je vlastně nejlepší.
Ona grafika se tváří šíleně dokonale, ale já z toho cítím jenom machrování ze strany tvůrců "Hele, čum co všechno můžeme a umíme!" Když se poohlídnu před nedávnem dohraným třetím dílu Far Cry, musím k nadšení všech přisadit negativum, že ona ta grafika sama o sobě vlastně tak úžasná neni, nebo si toho alespoň nejsem vědom. To, co jí krásnou teprve činí, jsou bezkonkurenční efekty. Taková animace točícího se kola vaší buginy zdaleka předčí všechny závodní simulátory. Exploze jsou hutný jak z hollywoodskejch blockbusterů, dým je graficky možná i hezčí, než v reálu a vlnky ve vodě tvořící se pod náporem vší tý řeže taktéž působí dokonale, stejně jako extrémní množství všeho kolem vás (stromy, tráva, jiskry, zvěř, výbuchy vpřed a vzad, suť, kameny, stíny toho všeho a vůbec veškerý dění nijak nesouvisející s vaším postupem). Všechny tyhle detaily ale mají vysokou cenu v podobě zatraceně výkonný mašiny, která vám dovolí dát si alespoň část nastavení na "vysoký" detaily (to je můj případ (tedy, ne že bych tou mašinou disponoval), kdybych byť jenom anti-aliasing přepnul ze 4x na víc, počítač by asi vybouch).
Zvukově je to nejlepší díl. Třebaže už jednička měla zvuk skvělej, teprve tady začnou vynikat prostorový efekty. I takovej pád nábojnice na zem dokáže vykouzlit úsměv v tváři a střelba samotná nepůsobí jak prskání (CoD).
Soundtrack není nijak výjimečnej a i nadále se mi nejvíc líbí ten z datadisku (Warhead). Hlavní téma je sice parádní a zrovna tak tracky podporující příběhový momenty, ale během hraní, kdy se jenom musíte dostat z bodu A do bodu B, hraje pouze rutinní břečka, která to stealth plížení mnohdy degraduje (mnohem lepší by to bylo bez ní).
Co mi vadilo bylo hackování, který v případě Crysis považuju za absolutně zbytečnou zdržovačku (a jenom kvůli tomu tam dali kulometný věže). Chápu, že se z hlediska hratelnosti snažili tvůrci něco přihodit, ale proč právě hackování? To je věc, která je dneska úplně v každý hře (jediná hra, kde mi to nevadilo byl Bioshock). Jinak je v podstatě vše při starym. S nano-oblekem se opět vyřádíte, stejně jako s volbou vašeho gameplaye (buď pojedete jako magoři s kulometem v ruce, nebo si vezmete luk a zahrajete si na lovce, od čehož se pak odvíjí doba hraní, která není kdo ví jak štědrá (bože, za necelejch pět hodin hotovo!!!). Hrajte od začátku na nejtěžší obtížnost ;).
Abych odpověděl na otázku: Nakonec to bylo jako bych koukal na novej film Michaele Baye. Sice technicky dokonalý, ale to je tak všechno. Vizuální orgie a celková forma zkrátka ale někdy vítězí nad obsahem, ačkoli nevim jestli těch 65% za výhru považovat, protože znova už se k tomu nikdy nevrátim.
Pro: dech beroucí efekty, luk, zvuk, skvěle zpracovaný prostředí, pár kulervoucích momentů, do jistý míry svoboda hraní
Proti: HW náročnost, nic moc hudba, příběh, velkohubost, délka, tý džungle je tam málo, kromě vizuálního zážitku moc dalších kladů nepřináší
Srdce mi říkalo "předobjednej si jí, už kvůli Cryteku". Mozek mi říkal "nebuď kokot, vždyť moc dobře víš, jak to dopadne"... Bohužel, i mozek byl moc velkým optimistou.
Zarostlý ňůjork je fajn a vypadá úžasně. Při první vycházce na denním světle jsem sbíral čelist ze země a při enginových sekvencích jsem si Psychův xicht prohlížel jak nadržený buzík. A to na médyjum. Rozdíl mezi low a very high? V bitevní vřavě k nerozeznání. Vzhledem k technické nadřazenosti bych navíc čekal, že mi V-sync nebude tolik zpomalovat odezvu pohybu myši, ačkoli mi Afterburner hlásí 60fps.
Pozlátko je jedna věc, ale design tím neofejkuješ. Kombinace flóry a betonu mi ve své členitosti poněkud překážela. Větší otevřenost, než v případě C2, je tak sice osvěžující, ale nepohybovalo se mi tam prostě moc dobře. Pasáže s buginou se mi nelíbily už vůbec, především qůli svému nádechu CoDu. O poslední macho části se standardně kreténským bossem snad ani psát nebudu...
Luk je ultimátní, ale dle mého taky dost velké nůďo. Sejme cokoli na jednu ránu a to ani nedizejbluje klouk. Zachránil mě ze spousty šlamastyk, ačkoli jsem jej nechtěl vůbec používat. No a Typhoon! Ten je grandiózní.
Škoda spousty bugů, toliko pro Crytek typických. Mizející zaměřovače kolimátoru, seknutí nepřátelé, stacionární kulomety visející ve vzduchu, kolidující předměty, granáty propadávající skrz zemi, semotamo nestřílející aliení zbraně a s dlouhou odezvou při modifikaci zbraní jsem si taky nebyl moc jistý. Prostě když si přehodím optiku, taxní chci okamžitě začít mířit a né čekat další vteřinu a mačkat znovu myšítko.
Nehrálo se mi to vůbec dobře a i když jsou oba předchozí díly moje srdcovky dohrané čtyřikrát, nejsem si tak docela jistý, jestli se k C3 vrátím byť jen podruhé. Tempo je příliš hektické, přestřelky nepřehledné, kochání přijde na řadu zřídkakdy a hromada pasáží mi tak akorát pila krev. C3 obstojí leda jako datadisk, ale takhle se na něj musím dívat velmi kriticky...
Obtížnost: 4/5
Herní doba: 6hod 57min
*/5
P.S.: Nepotkal jsem žádnou teselovanou žábu. Zato jsem potkal spoustu neteselovaných veverek.
Zarostlý ňůjork je fajn a vypadá úžasně. Při první vycházce na denním světle jsem sbíral čelist ze země a při enginových sekvencích jsem si Psychův xicht prohlížel jak nadržený buzík. A to na médyjum. Rozdíl mezi low a very high? V bitevní vřavě k nerozeznání. Vzhledem k technické nadřazenosti bych navíc čekal, že mi V-sync nebude tolik zpomalovat odezvu pohybu myši, ačkoli mi Afterburner hlásí 60fps.
Pozlátko je jedna věc, ale design tím neofejkuješ. Kombinace flóry a betonu mi ve své členitosti poněkud překážela. Větší otevřenost, než v případě C2, je tak sice osvěžující, ale nepohybovalo se mi tam prostě moc dobře. Pasáže s buginou se mi nelíbily už vůbec, především qůli svému nádechu CoDu. O poslední macho části se standardně kreténským bossem snad ani psát nebudu...
Luk je ultimátní, ale dle mého taky dost velké nůďo. Sejme cokoli na jednu ránu a to ani nedizejbluje klouk. Zachránil mě ze spousty šlamastyk, ačkoli jsem jej nechtěl vůbec používat. No a Typhoon! Ten je grandiózní.
Škoda spousty bugů, toliko pro Crytek typických. Mizející zaměřovače kolimátoru, seknutí nepřátelé, stacionární kulomety visející ve vzduchu, kolidující předměty, granáty propadávající skrz zemi, semotamo nestřílející aliení zbraně a s dlouhou odezvou při modifikaci zbraní jsem si taky nebyl moc jistý. Prostě když si přehodím optiku, taxní chci okamžitě začít mířit a né čekat další vteřinu a mačkat znovu myšítko.
Nehrálo se mi to vůbec dobře a i když jsou oba předchozí díly moje srdcovky dohrané čtyřikrát, nejsem si tak docela jistý, jestli se k C3 vrátím byť jen podruhé. Tempo je příliš hektické, přestřelky nepřehledné, kochání přijde na řadu zřídkakdy a hromada pasáží mi tak akorát pila krev. C3 obstojí leda jako datadisk, ale takhle se na něj musím dívat velmi kriticky...
Obtížnost: 4/5
Herní doba: 6hod 57min
*/5
P.S.: Nepotkal jsem žádnou teselovanou žábu. Zato jsem potkal spoustu neteselovaných veverek.
A je to za námi. Crysis 3 nakonec vyvrcholil rychleji než uhrovitý zobák v šatně plné nahých roztleskávaček a co po něm zbylo? Většinou se ve mně mísí dobrý pocit, taková ta hořčina na patře ale přetrvává (a ne, nemyslím si, že mi nějaká kurva nachcala do piva, je to tou hrou).
Hodnotím vysoce, někde mezi prvním a druhým dílem, a když si projdu své poznámky (kecám, tak vyšinutý nejsem), vyloženě vážným prohřeškem proti dobrým mravům považuji v podstatě jen (spoiler) Prorokovu reinkarnaci (ty vole, vážně klon? S tím jděte do prdele!). Chápu, že se tady někomu nechtělo pokračovat bez výživně načrtnuté figury, to si pak ale měl někdo rozmyslet tu kulku v hlavě. Do díry v cephshé prdeli, tohle není Dallas a Prorok není Bobby. Nebo to má být Alpha Ceph jako “Džej Ár“? Opravdu jenom jediný oslí můstek je horší, než všechno svést na bláznivý sen – oživit mrtvou postavu pomocí klonování (velké významné mrknutí na Ripleyovou)…
Taky je škoda, když už je člověk zase v New Yorku, že to na něm není moc poznat. Nějaká memorabilie by se vážně šikla. Co by to komu udělalo, kdyby si Prorok v jedné z animací odfrkl třeba v dekapitované hlavě Sochy svobody? Nebo kdyby se vám před očima sesypala Empire State Building? Takto to sice byl excelentně zinscenovaný postapo terén, zbytečně ale anonymní…
Taky hrát si na Ramba s lukem a šípy je sice fajné… jen, opravdu toho bylo třeba? Osobně jsem nejraději kosil sniperkou a vůbec, házel se do neviditelna jen v opravdu nutných případech. Obtížnost jsem si samozřejmě zapnul obligátní – skutečně jsem nerad, když mi svalstvo tuhne i jinde, než je při hraní her v odpočinkovém režimu obvyklé (na prdeli od sezení a v rukách od hodiny neměnného rozestavení prstů nad klávesnicí a myší).
Několikrát jsem restartoval jen v závěru, který je sice lehčí než v jedničce, zase je ale o pořádný kus těžší než ve dvojce. V této fázi mě vlastně nasrala ještě jedna věc, souboj s Alpha Cephem je sice s check pointem (celkem rozumně), když už si ale jeden myslí, že už je po všem, stáhne rozbolavělou ruku z klávesnice a uvelebí se v očekávaní závěrečných animací, tu to ještě jukne a chce to nečekaně další úder! Takže druhou fázi závěrečného defilé ještě jednou prosím… Docela jsem vyváděl :-)
Bráno z celkového pohledu je C3 kurewsky dobře odvedená práce a být tohle první díl, asi člověk jen potichounku učurává do plenek, jak mu z toho smysly přetékají dojetím. Tohle je ale trojka a před tím už tu byla vymazlená tanková bitva, monumentální ostrovní scenérie, široký prostor, tuhé cephské chobotničky, nezdolná fáze před mother ship…
Hodnotím vysoce, někde mezi prvním a druhým dílem, a když si projdu své poznámky (kecám, tak vyšinutý nejsem), vyloženě vážným prohřeškem proti dobrým mravům považuji v podstatě jen (spoiler) Prorokovu reinkarnaci (ty vole, vážně klon? S tím jděte do prdele!). Chápu, že se tady někomu nechtělo pokračovat bez výživně načrtnuté figury, to si pak ale měl někdo rozmyslet tu kulku v hlavě. Do díry v cephshé prdeli, tohle není Dallas a Prorok není Bobby. Nebo to má být Alpha Ceph jako “Džej Ár“? Opravdu jenom jediný oslí můstek je horší, než všechno svést na bláznivý sen – oživit mrtvou postavu pomocí klonování (velké významné mrknutí na Ripleyovou)…
Taky je škoda, když už je člověk zase v New Yorku, že to na něm není moc poznat. Nějaká memorabilie by se vážně šikla. Co by to komu udělalo, kdyby si Prorok v jedné z animací odfrkl třeba v dekapitované hlavě Sochy svobody? Nebo kdyby se vám před očima sesypala Empire State Building? Takto to sice byl excelentně zinscenovaný postapo terén, zbytečně ale anonymní…
Taky hrát si na Ramba s lukem a šípy je sice fajné… jen, opravdu toho bylo třeba? Osobně jsem nejraději kosil sniperkou a vůbec, házel se do neviditelna jen v opravdu nutných případech. Obtížnost jsem si samozřejmě zapnul obligátní – skutečně jsem nerad, když mi svalstvo tuhne i jinde, než je při hraní her v odpočinkovém režimu obvyklé (na prdeli od sezení a v rukách od hodiny neměnného rozestavení prstů nad klávesnicí a myší).
Několikrát jsem restartoval jen v závěru, který je sice lehčí než v jedničce, zase je ale o pořádný kus těžší než ve dvojce. V této fázi mě vlastně nasrala ještě jedna věc, souboj s Alpha Cephem je sice s check pointem (celkem rozumně), když už si ale jeden myslí, že už je po všem, stáhne rozbolavělou ruku z klávesnice a uvelebí se v očekávaní závěrečných animací, tu to ještě jukne a chce to nečekaně další úder! Takže druhou fázi závěrečného defilé ještě jednou prosím… Docela jsem vyváděl :-)
Bráno z celkového pohledu je C3 kurewsky dobře odvedená práce a být tohle první díl, asi člověk jen potichounku učurává do plenek, jak mu z toho smysly přetékají dojetím. Tohle je ale trojka a před tím už tu byla vymazlená tanková bitva, monumentální ostrovní scenérie, široký prostor, tuhé cephské chobotničky, nezdolná fáze před mother ship…
Pro: solidní závěr trilogie
Proti: nevyužité lokality
Trojka šla od ruky až nečekaně svižně. Po vcelku toporné dvojce jsem se na třetí díl této série díval s pořádnou dávkou nedůvěry. Celá hra na mě od začátku působila spíše jako epilog ke dvojce a i přes jistou zálibu v prvním Crysis se mi do ní dlouho nechtělo... A nakonec: 8 hodin, 2 večery, hřejivý pocit u šulínka a zelená osmička. Jak je to možné?
Nebyl by to Crysis, abych nezačal grafikou. Čekal jsem jen mírně upragdnutý vizuál z dvojky, ale s tím, že tvůrci udělají další masivní skok kupředu, ze kterého se mi podlomí kolena a padne huba na zem, jsem už moc nepočítal. Jestli něco v Cryteku umí, tak vytáhnout ze svého enginu na svou dobu ultimátní scenérie. Počínaje velice ostrými texturami a bohatým prostředím, přes skvělé částicové efekty až po luxusní stínování a hrátky se světly. Doposud jsem hrál po stránce technické vyspělosti jen dvě konkurenceschopné hry - The Witcher 3 a Ethan Carter. Je to pastva pro oči od začátku do konce a může za to i mnohem nápaditější a bohatší design, než v minulých dílech. Potěší i velmi dobrá optimalizace. Hru jsem si i na dnes již mírně dýchavičné GTX960 užil na ultra detaily včetně ultra textur, kde je ostrý každý lísteček (a to je panečku ULTRA porno pro oči).
Druhým pozitivem je na FPS velice nadprůměrný příběh. Tentokrát jsem měl pocit, že jsou si tvůrci již opravdu jistí v kramflecích a mají konečně jasnou vizi toho, co chtějí vlastně odvyprávět. A trojka je opravdová sci-fi jízda, která funguje i jako důstojné zakončení celé trilogie. Celý příběh je osobnější (zasadit do hry Psycha jak parťáka beru jako super rozhodnutí), emotivnější a v závěru zafunguje i trocha nostalgie.
Další změnou k lepšímu je, že hráč napříč misemi sbírá různé datapady a audiology, což osobně u střílečky vždycky zrovna neocením, ale faktem je, že tady to bylo potřeba. Díky tomu se hráč konečně dozví, kdo je vlastně ten tajemný Zemi okupující vesmírný šmejd. Informací není přehnaně mnoho, to podstatné je vcelku podrobné a zajímavé a ten zbytek se dá klidně přeskočit. Takže... proč ne? Ovšem příběh samotný není naštěstí vyprávěn jen různými zápisky, nýbrž velmi filmovým způsobem. Na rozdíl od předchozích dílů, trojka obsahuje velkou dávku cutscén. Zatímco první polovina hry je spíše zaměřená na kradmý postup (ne ovšem nezbytně) a core gameplay, ta druhá je nefalšovaná akční sci-fi řežba se vším všudy. Den nezávislosti 2 hadr.
Nicméně hratelnost stále není dokonalá. Stealth moc nefunguje a novinku v podobě luku (nojo, je to trend, tak ho zbytečně narveme i sem) jsem si kvůli tomu až tak moc neužil. Prostředí to moc neumožňuje. Tvůrci rádi např. machrují s efektně vlnící se trávou. Problém je, že tráva je opravdu jen efektní a ne efektivní. Jakmile dojde v obleku šťáva, tráva netráva, hráč je pod palbou ze všech stran. Hra funguje totiž na velice primitivním principu. Jakmile hráč zapne cloak, nepřátele jsou prakticky úplně slepí, jakmile ho hráč vypne, nepřátelé vidí všechno i skrze husté listoví. Ve výsledku tak často vznikaly komické situace, kdy jsem byl doslova narvaný v někde nějakém rohu a modlil se, aby mě náhodou během toho zatraceného několika sekundového rýčárdžru nějaká zašitá havěť na druhé straně mapy nezmerčila. Je to otrava hlavně z toho důvodu, že checkpointy jsou někdy dost daleko od sebe. Ve výsledku tak každá záškodnická akce dřív nebo později skončila zuřivou přestřelkou.
Ovládání je stejné jako ve dvojce. Pocit ze střelby je konečně takový, jaký by měl být. Zbraně jsou jednak mnohem lepší po zvukové stránce, ale dávají i přijatelnou damage. Nepřátelé sice vydrží pořád dost, ale pocitově mají zásahy konečně tu správnou šťávu a odpovídající reakci ze strany protivníků. Střílení je tedy MNOHEM zábavnější a příjemnější než minule. AI je bohužel stále dost blbá. Jako snaží se o být jó agresivní a občas zkouší nějaké obchvaty, ale častěji to spíše vypadá jako takové ty současné pokusy o v prostoru se orientující roboty.
Poslední novinkou je hackování, které je naštěstí primitivní tak, že nezačne nějak výrazně otravovat. Zato samotné hackovatelné turretky otravné jsou. Klasické upravování zbraní zůstává, nějaké to zbytečné expení a odemykání ještě zbytečnějších skillů taky. Nevím, k čemu je expení v 6hodinové střílečce, ale oukej - doba si to asi žádá.
Abych to shrnul. Třetí Crysis mě mile překvapil. Tvůrci se konečně pochlapili a dotáhli tuhle dějové velmi nesourodou sérii do překvapivě velmi důstojného a ne zcela blbého finiše. K mé radosti je trojka filmovější, technicky špičková a hratelnostně konečně zase zábavná. Malá revoluce jako v případě jedničky se sice nekoná, ale za zahrání to stojí. No a ve slevě za €2,49 není nad čím váhat!
Nebyl by to Crysis, abych nezačal grafikou. Čekal jsem jen mírně upragdnutý vizuál z dvojky, ale s tím, že tvůrci udělají další masivní skok kupředu, ze kterého se mi podlomí kolena a padne huba na zem, jsem už moc nepočítal. Jestli něco v Cryteku umí, tak vytáhnout ze svého enginu na svou dobu ultimátní scenérie. Počínaje velice ostrými texturami a bohatým prostředím, přes skvělé částicové efekty až po luxusní stínování a hrátky se světly. Doposud jsem hrál po stránce technické vyspělosti jen dvě konkurenceschopné hry - The Witcher 3 a Ethan Carter. Je to pastva pro oči od začátku do konce a může za to i mnohem nápaditější a bohatší design, než v minulých dílech. Potěší i velmi dobrá optimalizace. Hru jsem si i na dnes již mírně dýchavičné GTX960 užil na ultra detaily včetně ultra textur, kde je ostrý každý lísteček (a to je panečku ULTRA porno pro oči).
Druhým pozitivem je na FPS velice nadprůměrný příběh. Tentokrát jsem měl pocit, že jsou si tvůrci již opravdu jistí v kramflecích a mají konečně jasnou vizi toho, co chtějí vlastně odvyprávět. A trojka je opravdová sci-fi jízda, která funguje i jako důstojné zakončení celé trilogie. Celý příběh je osobnější (zasadit do hry Psycha jak parťáka beru jako super rozhodnutí), emotivnější a v závěru zafunguje i trocha nostalgie.
Další změnou k lepšímu je, že hráč napříč misemi sbírá různé datapady a audiology, což osobně u střílečky vždycky zrovna neocením, ale faktem je, že tady to bylo potřeba. Díky tomu se hráč konečně dozví, kdo je vlastně ten tajemný Zemi okupující vesmírný šmejd. Informací není přehnaně mnoho, to podstatné je vcelku podrobné a zajímavé a ten zbytek se dá klidně přeskočit. Takže... proč ne? Ovšem příběh samotný není naštěstí vyprávěn jen různými zápisky, nýbrž velmi filmovým způsobem. Na rozdíl od předchozích dílů, trojka obsahuje velkou dávku cutscén. Zatímco první polovina hry je spíše zaměřená na kradmý postup (ne ovšem nezbytně) a core gameplay, ta druhá je nefalšovaná akční sci-fi řežba se vším všudy. Den nezávislosti 2 hadr.
Nicméně hratelnost stále není dokonalá. Stealth moc nefunguje a novinku v podobě luku (nojo, je to trend, tak ho zbytečně narveme i sem) jsem si kvůli tomu až tak moc neužil. Prostředí to moc neumožňuje. Tvůrci rádi např. machrují s efektně vlnící se trávou. Problém je, že tráva je opravdu jen efektní a ne efektivní. Jakmile dojde v obleku šťáva, tráva netráva, hráč je pod palbou ze všech stran. Hra funguje totiž na velice primitivním principu. Jakmile hráč zapne cloak, nepřátele jsou prakticky úplně slepí, jakmile ho hráč vypne, nepřátelé vidí všechno i skrze husté listoví. Ve výsledku tak často vznikaly komické situace, kdy jsem byl doslova narvaný v někde nějakém rohu a modlil se, aby mě náhodou během toho zatraceného několika sekundového rýčárdžru nějaká zašitá havěť na druhé straně mapy nezmerčila. Je to otrava hlavně z toho důvodu, že checkpointy jsou někdy dost daleko od sebe. Ve výsledku tak každá záškodnická akce dřív nebo později skončila zuřivou přestřelkou.
Ovládání je stejné jako ve dvojce. Pocit ze střelby je konečně takový, jaký by měl být. Zbraně jsou jednak mnohem lepší po zvukové stránce, ale dávají i přijatelnou damage. Nepřátelé sice vydrží pořád dost, ale pocitově mají zásahy konečně tu správnou šťávu a odpovídající reakci ze strany protivníků. Střílení je tedy MNOHEM zábavnější a příjemnější než minule. AI je bohužel stále dost blbá. Jako snaží se o být jó agresivní a občas zkouší nějaké obchvaty, ale častěji to spíše vypadá jako takové ty současné pokusy o v prostoru se orientující roboty.
Poslední novinkou je hackování, které je naštěstí primitivní tak, že nezačne nějak výrazně otravovat. Zato samotné hackovatelné turretky otravné jsou. Klasické upravování zbraní zůstává, nějaké to zbytečné expení a odemykání ještě zbytečnějších skillů taky. Nevím, k čemu je expení v 6hodinové střílečce, ale oukej - doba si to asi žádá.
Abych to shrnul. Třetí Crysis mě mile překvapil. Tvůrci se konečně pochlapili a dotáhli tuhle dějové velmi nesourodou sérii do překvapivě velmi důstojného a ne zcela blbého finiše. K mé radosti je trojka filmovější, technicky špičková a hratelnostně konečně zase zábavná. Malá revoluce jako v případě jedničky se sice nekoná, ale za zahrání to stojí. No a ve slevě za €2,49 není nad čím váhat!
Pro: Kulervoucí grafika, vylepšená hratelnost, sebejistý příběh a dovysvětlené pozadí invaze, dialogy netrhají uši, akorátní délka, důstojné vyvrcholení trilogie, velmi atraktivní...
Proti: ...leč nevyužité prostředí, AI, nefunkční stealth, zbytečný "skill tree", principiálně nedotažený luk, turrety.
Pro: je to jízda
Proti: maliličkosti