Z Crysis se v průběhu let stala definice grafickýho inferna. Je ale třetí díl něčím víc, než jen vizuální šíleností?

Zprvu je třeba říct, že jsem si hru užil, že mě bavilo plížit se s lukem betonovou džunglí skrz na skrz prorostlou domy. Nahánět všechnu tu kosmickou havěť a dělat si z lidí srnky byla zkrátka psina. Jenomže už někdy po první hodině hraní přišlo uvědomění, že už to jiný asi moc nebude, že příběh hraje třetí housle a že první díl byl a je vlastně nejlepší.

Ona grafika se tváří šíleně dokonale, ale já z toho cítím jenom machrování ze strany tvůrců "Hele, čum co všechno můžeme a umíme!" Když se poohlídnu před nedávnem dohraným třetím dílu Far Cry, musím k nadšení všech přisadit negativum, že ona ta grafika sama o sobě vlastně tak úžasná neni, nebo si toho alespoň nejsem vědom. To, co jí krásnou teprve činí, jsou bezkonkurenční efekty. Taková animace točícího se kola vaší buginy zdaleka předčí všechny závodní simulátory. Exploze jsou hutný jak z hollywoodskejch blockbusterů, dým je graficky možná i hezčí, než v reálu a vlnky ve vodě tvořící se pod náporem vší tý řeže taktéž působí dokonale, stejně jako extrémní množství všeho kolem vás (stromy, tráva, jiskry, zvěř, výbuchy vpřed a vzad, suť, kameny, stíny toho všeho a vůbec veškerý dění nijak nesouvisející s vaším postupem). Všechny tyhle detaily ale mají vysokou cenu v podobě zatraceně výkonný mašiny, která vám dovolí dát si alespoň část nastavení na "vysoký" detaily (to je můj případ (tedy, ne že bych tou mašinou disponoval), kdybych byť jenom anti-aliasing přepnul ze 4x na víc, počítač by asi vybouch).

Zvukově je to nejlepší díl. Třebaže už jednička měla zvuk skvělej, teprve tady začnou vynikat prostorový efekty. I takovej pád nábojnice na zem dokáže vykouzlit úsměv v tváři a střelba samotná nepůsobí jak prskání (CoD).

Soundtrack není nijak výjimečnej a i nadále se mi nejvíc líbí ten z datadisku (Warhead). Hlavní téma je sice parádní a zrovna tak tracky podporující příběhový momenty, ale během hraní, kdy se jenom musíte dostat z bodu A do bodu B, hraje pouze rutinní břečka, která to stealth plížení mnohdy degraduje (mnohem lepší by to bylo bez ní).

Co mi vadilo bylo hackování, který v případě Crysis považuju za absolutně zbytečnou zdržovačku (a jenom kvůli tomu tam dali kulometný věže). Chápu, že se z hlediska hratelnosti snažili tvůrci něco přihodit, ale proč právě hackování? To je věc, která je dneska úplně v každý hře (jediná hra, kde mi to nevadilo byl Bioshock). Jinak je v podstatě vše při starym. S nano-oblekem se opět vyřádíte, stejně jako s volbou vašeho gameplaye (buď pojedete jako magoři s kulometem v ruce, nebo si vezmete luk a zahrajete si na lovce, od čehož se pak odvíjí doba hraní, která není kdo ví jak štědrá (bože, za necelejch pět hodin hotovo!!!). Hrajte od začátku na nejtěžší obtížnost ;).

Abych odpověděl na otázku: Nakonec to bylo jako bych koukal na novej film Michaele Baye. Sice technicky dokonalý, ale to je tak všechno. Vizuální orgie a celková forma zkrátka ale někdy vítězí nad obsahem, ačkoli nevim jestli těch 65% za výhru považovat, protože znova už se k tomu nikdy nevrátim.