„Hmmm“ – Tak asi nějak takhle lze shrnout můj pocit z Watch Dogs.
Asi už všichni víme, že to co prezentovala E3 ukázka z „hraní“ bylo něco docela jinýho. Ale v čem a proč? Třeba v tom, že atmosférou – byť vzdáleně – to třeba mě připomínalo Blade Runnera a to třeba proto, že noční scéna v dešti, kdy hlavní postava nastolí malý inferno, připomínala mi scénu, kdy Deckard naháněl replikantku v nočních temných ulicích Los Angeles. Ukázka taktéž prezentovala – alespoň vzdáleně – že možnosti herního světa budou takřka nevyčerpatelný. Ale třeba taky to, že grafika měla bejt vskutku revoluční…. A tak dále.
Nuže, vyndal jsem patnáct stovek z kapsy, obdržel hru, tu jsem nainstaloval a k mému nasrání zjistil, že si jí nezahraju, protože borci z Ubisoftu neměli pod palcem servery. OK! BERU! Ale mínus za to!
Tedy hraju: Ale co vlastně? První dojem je stejně jako u knihy, filmu tak i u hry zásadní. Když ale na mě vzhlídne rádoby realistický cosi, načež nezvladatelným autem krájím semafory jak párátka, tak přeci jenom zadumám, že tu něco neklaplo. Jízdní model byl sice po pár dnech zaktualizován k lepšímu, ale proč to nemohli takhle udělat hned… kurva!
Hraju dál: Ta grafika, ačkoliv tam je, není ani zdaleka tím, čím být měla. Sluníčko sice svítí, stíny lámou se v jasné tvary, vítr duje do stromů a listí ševelí ulicemi, ale to už jsem přece jenom viděl a hrál na tisíckrát. Zato déšť v nočním Chicagu, kdy se na mokrých vozovkách a vůbec všem odráží neony a světla vší chuti, dostává hra teprve nějakej feeling.
Hraju: Jenomže ten feeling je jenom zdánlivej, protože podíváte-li se na prezantačku z E3, ta famózní atmosféra a pocit svobody tam prostě neni. Že si můžete kde co hacknout a způsobit to i ono je moc fajn jenom v prvních dvou třech hodinách. Posléze (když zjistíte, že hacknutelných věcí je vlastně dost málo) rychle upalujete po příběhový linii, která nemá co nabídnout, protože hlavní charakter je nudnej, Lisbeth Salander utekla z románů Stiega Larssona a zbytek je tak rutinní lidská výplň, že ani nemá moc smyslu o nich rozjímat. A pokud máchnete rukou nad charaktery, zkuste popřemýšlet nad příběhem jako takovým. Ten taky hoří do prázdna.
Na chvíli se mi zdálo, že vedlejšáky jsou to nejlepší, co hra nabízí. Nahánění sériovýho vraha, nahánění online týpků, nahánění konvojů a násilníků všech typů. I to se ale po nějaký době pouze samo recykluje, opakuje… a vůbec.
Největším plusem jsou pro mě maníci, kteří to vývojářům pěkně natřeli, když pozapínali ve zdrojových kodech povypínaný grafický efekty. Ani s nima se ale revoluce nekoná. Proto dalším plusem jsou alespoň fantastický přestřelky a akce všeobecně.
Končím, už mě to sere, ačkoliv je toho k řeči ještě kus, tvůrci si taky dovolili vydat polotovar, tak proč bych nemoch já.
Asi už všichni víme, že to co prezentovala E3 ukázka z „hraní“ bylo něco docela jinýho. Ale v čem a proč? Třeba v tom, že atmosférou – byť vzdáleně – to třeba mě připomínalo Blade Runnera a to třeba proto, že noční scéna v dešti, kdy hlavní postava nastolí malý inferno, připomínala mi scénu, kdy Deckard naháněl replikantku v nočních temných ulicích Los Angeles. Ukázka taktéž prezentovala – alespoň vzdáleně – že možnosti herního světa budou takřka nevyčerpatelný. Ale třeba taky to, že grafika měla bejt vskutku revoluční…. A tak dále.
Nuže, vyndal jsem patnáct stovek z kapsy, obdržel hru, tu jsem nainstaloval a k mému nasrání zjistil, že si jí nezahraju, protože borci z Ubisoftu neměli pod palcem servery. OK! BERU! Ale mínus za to!
Tedy hraju: Ale co vlastně? První dojem je stejně jako u knihy, filmu tak i u hry zásadní. Když ale na mě vzhlídne rádoby realistický cosi, načež nezvladatelným autem krájím semafory jak párátka, tak přeci jenom zadumám, že tu něco neklaplo. Jízdní model byl sice po pár dnech zaktualizován k lepšímu, ale proč to nemohli takhle udělat hned… kurva!
Hraju dál: Ta grafika, ačkoliv tam je, není ani zdaleka tím, čím být měla. Sluníčko sice svítí, stíny lámou se v jasné tvary, vítr duje do stromů a listí ševelí ulicemi, ale to už jsem přece jenom viděl a hrál na tisíckrát. Zato déšť v nočním Chicagu, kdy se na mokrých vozovkách a vůbec všem odráží neony a světla vší chuti, dostává hra teprve nějakej feeling.
Hraju: Jenomže ten feeling je jenom zdánlivej, protože podíváte-li se na prezantačku z E3, ta famózní atmosféra a pocit svobody tam prostě neni. Že si můžete kde co hacknout a způsobit to i ono je moc fajn jenom v prvních dvou třech hodinách. Posléze (když zjistíte, že hacknutelných věcí je vlastně dost málo) rychle upalujete po příběhový linii, která nemá co nabídnout, protože hlavní charakter je nudnej, Lisbeth Salander utekla z románů Stiega Larssona a zbytek je tak rutinní lidská výplň, že ani nemá moc smyslu o nich rozjímat. A pokud máchnete rukou nad charaktery, zkuste popřemýšlet nad příběhem jako takovým. Ten taky hoří do prázdna.
Na chvíli se mi zdálo, že vedlejšáky jsou to nejlepší, co hra nabízí. Nahánění sériovýho vraha, nahánění online týpků, nahánění konvojů a násilníků všech typů. I to se ale po nějaký době pouze samo recykluje, opakuje… a vůbec.
Největším plusem jsou pro mě maníci, kteří to vývojářům pěkně natřeli, když pozapínali ve zdrojových kodech povypínaný grafický efekty. Ani s nima se ale revoluce nekoná. Proto dalším plusem jsou alespoň fantastický přestřelky a akce všeobecně.
Končím, už mě to sere, ačkoliv je toho k řeči ještě kus, tvůrci si taky dovolili vydat polotovar, tak proč bych nemoch já.
Pro: akce, na chvíli hackování, noční déšť - grafika
Proti: jízda ve vozidlech, nudný charaktery, chabej příběh, velká huba vývojářů, děsná optimalizace, absence atmosféry utopickýho světa ovládaného operačním systémem, etc.