Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

BioShock Infinite: Burial at Sea - Episode Two

Irrational Games •  Blind Squirrel Games (XOne, PS4) •  Virtuos (Switch)
25.03.2014
13.09.2016
29.05.2020
10.11.2020
12.11.2020
79
100 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
rozšíření
Multiplayer
ne

Burial at Sea - Episode Two je DLC ke hře BioShock Infinite, které navazuje na BioShock Infinite: Burial at Sea - Episode One, a uzavírá tak příběh této hry. Na rozdíl od první epizody se tentokrát ujmete role Elizabeth, která zkoumá Rapture během jeho pádu. S tím souvisí i větší zaměření na stealth oproti epizodě minulé.

I tentokrát není DLC ochuzeno o nové zbraně a trhliny, které bude Elizabeth využívat. Navíc přibyl mód "1998", jenž odkazuje na Thief: The Dark Project a ve kterém se budou hráči pokoušet projít hru bez zabíjení a s maximálním využitím stealth postupů.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 70
Episode Two považuji (narozdíl od podprůměrné Episode One) za důstojné završení celé série. Herní doba 4,5 hodiny (trojnásobek Episode One) je na DLC poměrně slušná, hře navíc podle mého hodně prospěla změna herního stylu (která samozřejmě nemusí sednout každému :-) )

Elizabeth v porovnání s Bookerem není žádný tvrdý bijec. Regenerující se štít je (konečně) pryč a tak je třeba se buď nenechat zraňovat nebo léčit pomocí lékárniček (či klasicky pomocí všudypřítomných předmětů stylu jídla atd.). Pokud zdraví padne v nějakém momentě na nulu, následuje místo oživení a ztráty peněz Game Over (opět konečně) a load poslední pozice (což díky automatickému rozmístění checkpointů ne vždy potěší). Hraní tak primárně stojí na stealth postupu, nic netušících nepřátel se zejména zpočátku hráč zbavuje primárně úderem (který nemusí být celkem logicky veden pouze zezadu). Postupem času se rozroste zbraňový arzenál na čtyři kusy (pistole, brokovnice, "mikrovlnka" a kuše, používající tři typy šipek), protože Ken Levine konečně pochopil, že omezit se na dvě zbraně stylem BioShock Infinite je opravdu blbost. Místy tak není problém například pár nepřátel odstřelit zpoza rohu brokovnicí, příklon ke stealth není až tak limitujícím faktorem, jak by se mohlo zpočátku zdát.

Počty nepřátel nejsou nijak závratné, na druhou stranu je počet nábojů do zbraní značně omezen, nejedná se ovšem o nic frustrujícího. Plasmidy jsou pouze čtyři, nejdůležitější je pravděpodobně Peeping Tom (krom jiného umožňuje viditelnost nepřátel přes zdi). Hra je po stránce arsenálu velmi dobře vyvážená, hráč používá téměř vše, co má k dispozici.

Episode Two je bohužel stále plná zcela zbytečných neherních sekvencí (zejména počátek a konec), kdy vrcholem interaktivity je držení šipky vpřed či zmáčnustí tlačítka "Use". Levinovi by měl někdo vysvětlit, že hry nejsou filmy, ve hře není zábavné deset minut koukat a minutu "interaktivnit". Nefungovalo to před dvaceti lety v hrůzné éře interaktivních filmů a nefunguje to ani dnes (přestože si to občas někteří hráči myslí).

Pro: změna herního stylu, vyvážená obtížnost

Proti: stále chybějící quicksave a příliš mnoho sekvencí s téměř nulovou interativitou

+23
  • PC 100
Ve světě her existuje pouze jedna jediná, která mě kdy dokázala rozkopat na hadry a pouze jedna jediná, která mě udivovala až v slzy. BIOSHOCK! Právě první díl mi otevřel tear do úplně novýho světa, kde nehrála roli ani tak grafika, jako mistrovství a schopnost vyprávění dech-beroucího příběhu.

Rapture bylo něco víc, než jenom další herní hřiště, bylo to - a je - město s duší, kde na každym kroku bylo znát, že na hře pracují lidé nikoli na povel, ale sami od sebe a s láskou.

Infinite mě pak odstřelil do oblak blaha.

První díl Burial at Sea nebyla až tak velká hitparáda, bylo to krátký a ne tak úplně záživný, nicméně byl důležitým rozjezdem pro epizodu II, která, co si budeme povídat, svými kvalitami dost možná vítězí i nad druhým dílem Bioshocku. Pokud vám právě ten připadal jako datadisk, tak teprve datadisk sám vám předvede full game.

A je to opět způsob vyprávění příběhu, kterej hráče donutí čumět na hru s otevřenou hubou, i když přesně neví co a proč se právě stalo. Složitost veškerýho toho dění a zvratů a zákoutích a odboček je zkrátka v danou chvíli k nepochopení, ale i tak vás uvrhne v blaho, protože si někde v hloubi duše uvědomujete, že to prostě dává logiku a smysl. A ono vážně jo!

Grafika je tradičně skvělá/osobitá, dominuje hlavně parádní nasvícení. Stealth postup je skvělý osvěžení gameplaye, jelikož střílení už bylo dost a sama Elizabeth není žádnej masovej vrah ani hromotluk. To ovšem neznamená, že nemůžete na nepřátele vyběhnout s brokovnicí… a tak.

Když to shrnu do odstavce: Burial at Sea II je fenomenální emotivní završení jedný fenomenální série, přičemž datadisk by obstál i coby samostatný díl. Bere si všechno to dobrý z předchozích dílů a přisazuje další štědrá esa na datadisk až dost velkorysá. Navíc o žádný herní sérii nemůžete říct, že když budete hrát od prvního dílu po poslední, uzavřete se v jedný smyčce… což je vzhledem k tématu nekonečna realit a světů a možností vcelku paradox.


Pro: Příběh dotažen do absolutna, osobitá grafika, hromada nápadů, Elizabeth v Rapture, závěr hry

Proti: já prostě nevim, stejně jako každej, i já mám svojí oblíbenou herní sérii a je jí právě Bioshock, nemam proto důvod v tý hře šťourat a hledat negativa

+22
  • PC 70
Nejlépe provedená část z univerza BioShocku. Příběh již není (tolik) rušen akčními pasážemi, které zvláště v Infinite představují stopku pro plné vychutnání si dobře vystavěného scénáře a kulis. Je velká škoda, že podobný koncept si Ken Levine a Irrational Games mohl(i) dovolit až u menšího datadisku. Pokud by byla takto provedena celá série, atakovala by status toho nejlepšího, co bylo v posledních letech vytvořeno.

Burial at Sea totiž dává vzpomenout na své kořeny, a změna hratelnosti - spojená s odpadnutím "nekonečné" výdrže jak nepřátek, tak i Elizabeth - stejně jako větší nedostatek munice i léčiv, zcela mění přístup hráče. I v takových detailech, že audiology tu mají již podstatně větší smysl (při jejich poslechu totiž již obvykle nestřílíte do všeho okolo, jako tomu bylo mnohdy v Infinite). Nejlepší části však přichází, pokud je vám zbraň, interaktivita, odebrána - v těchto momentech se ukazuje, že by se Bioshock mohl klidně obejít bez, do univerza se nehodící, přemíry akce. Provázanost událostí z Rapture a Columbine ukazuje, že scénář byl tvořen s větší pečlivostí, než jak je tomu běžně u konkurence, a tak pozitivní dojem (již série jako celku) trvá.

Pro: změna hratelnosti, začátek a konec, hudba a dabing

Proti: stále více akce, než by bylo třeba

+21
  • PC 70
Atmosférický začátek je přímo fenomenální, srovnatelný s první návštěvou Columbie, aneb zlepšení oproti nudné první epizodě o 500%. A navíc ještě hrajete za ELIZABETH! Osvěžení soubojového systému také příjemně překvapilo. Elizabeth není bijec Booker, takže stealth dává smysl i z tohoto hlediska. Musím se přiznat, že mi nervozitou kolikrát bušilo srdce jako zvon, obzvlášť když jsem nedopatřením šlápla na kus skla nebo do kaluže vody a všichni nepřátelé, kterým jsem se předtím zdařile vyhnula, se na mě začali sbíhat jako mouchy na med (o velkém souboji na konci bez jediného náboje a s prázdným ukazatelem salts radši nemluvě, opravdu nemám šajna jak jsem ho mohla přežít :D). Po nějaké době plížení ale u mě vznikly lehké obavy, že celá hra zase upadne do klasického stereotypu - probojuj se tam, vezmi to, probojuj se na druhou stranu, vezmi to, probojuj se... - což se mi v Rapture stalo už třikrát předtím. Tentokrát se tomu hra ale naštěstí vyhnula, protože je na to jednoduše moc krátká. No a pak samotný konec ... Nemůžu si pomoct, ale i když do sebe dějově všechno víceméně zapadá, přišlo mi, že tam tvůrci prostě jenom na sílu nacpali další komplikace, jenom aby se mohli poplácat po rameni jak zase jednou všechny přechytračili strašným mindfuckem aniž to bylo vůbec potřeba, protože všechny díly byly zdárně ukončeny a nebylo nutné je znovu rozpitvávat.

Pro: ELIZABETH, atmosféra, stealth, obtížnost, grafika

Proti: většina soubojů opět naprosto zbytečná

+14
  • PC 80
Poslední labutí píseň Irrational Games, a završení série. Svět Bioshocku naposledy (zatím) dokončíme v kůži Elizabeth.

Změna hratelnosti je patrná. Přeci jen stealth plížení, přepadávání ze zálohy a používání kuše pro tiché vyražení nepřátel, nemusí sednout každému. Ale na druhou stranu se dostanou chvilky napětí, kdy špatný krok na střepy prozradí pozici, stejně tak pohyb ve vodě. Ale chvíle kdy jsem se schovával před Big Daddym, kdy byl konečně tím monstrem které zkrátka nemůžu zabít a setkání s ním tváří v tvář by znamenalo smrt, bylo parádní.

Návrat do starých známých míst, a atmosféra Rapture je zkrátka pořád úchvatná. A nové oblasti též potěší a nadchnou. Co mě naopak naštvalo, že po překročení určité čáry, se za mými zády objevili znovu nepřátelé. Tento respawn byl otravný, jelikož munice je málo.

Co naopak potěší je odkaz na díly minulé. Setkat se s některými klíčovými postavami je příjemná vzpomínka na první návštěvu Rapture.

A co dodat na závěr? Já si tuhle labutí píseň užil, teď jen čekat co Ken Levine do budoucna vymyslí.
+13