Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Thief: The Dark Project

30.11.1998
85
132 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Thief: The Dark Project byl ve své době revoluční hrou. Hlavní postavou je Garrett, profesionální zloděj, jeho hlavním úkolem je tedy krást, nikoliv zabíjet (ač i to je na nižších obtížnostech možné). Ne však krást na tržišti váčky, či dělat podobné vylomeniny, hráč plní rozličné a rozsáhlé mise, v nichž není nouze o různé cenné artefakty. Ale ani o nebezpečí, které je na zakázaných místech temného, středověkem inspirovaného steampunkového světa všudypřítomné.

Vše běží ve 3D "Dark Enginu". Nabízený arsenál je odpovídající zaměření hry - obušek, meč, luk, různé speciální šípy a oslepovače... Později vyšla i re-edice a to pod názvem Thief: Gold. V roce 2000 pak vyšel druhý díl.


Poslední diskuzní příspěvek

@H34D (komentář): paráda, aneb jak jeden zatvrzelý multiplayer Q3 Arena hráč našel cestu k (ne-)zabíjení v singleplayer hře. :)

Dokonce se koukám že žebříček 93-00 máme takřka stejný (pokud vynechám simulátory).

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 90
The Dark Project to u mě neměl lehké. System Shock je jednou z mých nejoblíbenějších her (i sérií), a tak očekávání bylo nastaveno na nejvyšší možnou míru. Když jsem hru hrál prvně, stealth postup mi příliš nevyhovoval a tak jsem po několika misích, ačkoliv kvality byly nepochybné, hru odinstaloval. Po řadě let se mi ale podařilo Thiefa zprovoznit se všemi náležitostmi, předně s videi, a tak jsem si mohl vychutnat pravděpodobně nejznámější i nejpovedenější stealth hru.

Stejně jako minulé projekty, na nichž se podíleli tvůrci z Looking Glass Studios, Thief disponuje nezaměnitelnou atmosférou. Ta je především dílem unikátního vizuálního stylu s lehkým nádechem steampunku, což se především projevuje v předělech mezi dvanáctkou úkolů. A ty se povedly nad mé očekávání, ať už jde o vyloupení mágova domu, hledání ztracených talismanů vně zapomenutého města nebo moji nejoblíbenější – jednoduše nazvanou Escape!. Design vybízí k průzkumu každého koutu lokace, což způsobuje spolu s vyšší obtížností poměrně nadstandardní hrací dobu. A pak je tu samozřejmě skvělý pocit, když se povede obuškem omráčit strážného nebo ze stínu nenápadně odcizit klič visící na pásku právě se pohybujícího se Hammerita.

Po technické stránce není co vytýkat, Dark Engine je svižný a účelný a podporuje vyšší rozlišení. Mimo to dodnes vznikají mise od fanoušků série. Zvláštní zmínku si jistě zaslouží i zvuky, které mimo práce se stínem tvoří druhý pilíř hratelnosti a dokáží zvýraznit už tak parádní atmosféru.

Otázkou tak není, zda si zahrát Thiefa a jak je kvalitní, ale jak je možné, že všechny hry na kterých pracoval W. Spector (Ultima Underworld: The Stygian Abyss, Deus Ex) patří mezi to vůbec nejlepší, co se na osobní počítače dostalo.

Pro: hratelnost, atmosféra, zvuky okolí, videa a Garrett

Proti: pár bugů

+37
  • PC 90
Proč je Thief geniální ?
Svou originalitou, dost slušným zpracováním a také herními mechanismy. Disponuje potemnělou, až téměř hororovou atmosférou, že jste schopni nadělat si do kalhot, pokud Vás hra pohltí. Mě pohltila :D
Dle mého názoru tahle hra stealth způsobem předběhla svou dobu. Svým Dark enginem položila základy např. k System Shocku 2 a to už je težkej kalibr.
+26
  • PC 90
Ó můj bože, já čubčí syn to dokázal – konečně jsem dohrál legendární Thief, který společně s pár dalšími stěžejními počítačovými hrami a Zuzkou Light zdobil můj osobní „to do“ list. Vybavuji si, jak jsem zkoušel hrát Thiefa ve svých 14-15 letech a těžce pohořel na naprostém nepochopení herních mechanismů. Není se ale čemu divit, konec 90. let nebyl Thiefu příliš nakloněn. Herní obec s radostí konzumovala „Doomovky“ a trpělivost na vysedávání ve stínu, a hlavně vůli nezabíjet nedokázal v sobě najít každý. Thief navíc nešel mainstreamu příliš naproti, bez schopnosti porozumět mluvenému anglickému slovu nemáte šanci v některých misích pochopit, co přesně se po vás chce.

Poté, co jsem si plnými doušky užíval sérii Dishonored, jsem se rozhodl vrátit ke kořenům a nestačil se divit. Ty herní mechanismy, které hráči obdivovali u her z roku 2012, resp. 2016 byly vymyšleny již v roce 1998 týmem geniálního Warrena Spectora. Thief před vámi otevírá temný svět stojící na pomezí gotiky a steampunku – budete procházet kolem kamenných hradů, navštívíte zdobené katedrály a honosné vily lordů, sestoupíte do opulentních hrobek i nekonečných jeskyní. Thief přišel, jak nejdřív mu to technické možnosti tehdejších počítačů dovolily. Ačkoli hra na první pohled nevypadá tak moderně jako Unreal, či Half-Life, její grafický engine umožňuje věci doposud neviděné, např. manipulaci s vybranými předměty, přenos těl, vyklánění do všech stran, hašení pochodní vodou, střílení šípů s lanem (ahoj Dark Messiah of M&M) apod. Alfou a omegou je pak hra světel a stínů.

Vůbec hratelnost byla ve své době unikátní, někdy to může působit absurdně, když člověk v osvětlené místnosti najde deseticentimetrový pruh stínu, ve kterém se stane „neviditelným“, ale zvyk přijde velmi rychle. Každý prostor je účelně nadesignován k tomu, aby nejen hezky vypadal, ale také aby se v něm dalo utajeně pohybovat. Přidejte si k tomu detailní práci se zvuky a je vymalováno. Líbí se mi, jak byli tvůrci odvážní, jak i vzhledem k tomu, že žánr stealth byl doslova v plenkách, dokázali nahlédnout za roh a být o několik kroků napřed. Jako by se sami dokázali poučit z vlastních chyb ještě dřív, než je udělali. Každá část hry, dřív než má šanci upadnout do stereotypu, přijde s nějakou zajímavostí, perličkou, či ozvláštněním. Osobně jsem si zamiloval knižní jazyk Hammeritů („Vigilance is our shield, that protects us from our squalid past. Knowledge is our weapon, with which we carve a path to an enlightened future.“, „I shall find thy and crush thy“, „Cease thy games and face me“, „never fear I shall spy thy out“). Dále se mi velmi líbí, že každá mise v rámci svého vyprávění prezentuje jakousi ucelenou cestu od začátku do konce, tedy že např. mise, jejíž pointou je vloupačka do vězení začne na úpatí strašidelných dolů, do kterých je třeba nejprve sestoupit, projít navazující továrnou a teprve potom nalézt onu utajenou věznici, v níž se následně ne vše odehraje podle plánu. Skvělé!

Thief nejedná s hráčem v rukavičkách, myslím, že je to poprvé, co jsem byl ve hře nucen použil i kompas, protože mapy jsou leckdy jen velmi orientační. A na navigační šipku rovnou zapomeňte! Osobně ji používám ve hrách, kde je dostupná, vlastně ji mám rád, ale nemám rád to, že ji mám rád, takže jsem vděčný za hry, ve kterých se nenachází. Možností, jak projít danou misi, je vždy více, někdy je třeba navštívit určité lokace v přesném pořadí (vzít klíč v místě A, použít v místě B), přičemž hra vám to nedá jasně najevo, takže se může stát, že se budete vracet. Není úplně příjemné, když ctíte stealth postup a musíte se pracně vyhýbat stejným strážím znova a znova, ale zase to působí svým způsobem realisticky, vtáhne vás to do hry. Měl jsem pocit, že jsem musel každou misi „prožít“ a za to jsem velmi rád. Celkově atmosféra je perfektní, jen samotný závěr byl, stejně jako závěr tohoto komentáře, trošku antiklimaktický…
+20
  • PC 95
Thief má především temnou pohlcující atmosféru. Ta je podporována snad vším, co ve hře je. Světem, kde proti sobě (nejen) názorově stojí náboženští fanatici Hammeriti paradoxně představující technologický pokrok a pohani, lidé mající blízko k magii, uznávající přírodu a uctívající její duchy. Když si rozeberete příběh, uvědomíte si, že se vlastně jedná o jednoduché klišé. Dobrým ho dělá styl vyprávění a vhodné začlenění do světa, v němž se odehrává. Hratelnost stojí především na perfektním level designu. Lokace jsou vzhledově úžasné a bez chyby funkční. Poskytují nezapomenutelný herní zážitek a nabízejí několik cest k vytouženému cíly. Na nejvyšší obtížnost (na jinou nemá Thiefa ani smysl hrát) jste nenásilně tlačeni prozkoumávat celé prostředí a sbírat vše cenné, na co oko padne. Zbavit se jen jediného strážného není úplně snadné, každý člověk stojící v cestě tak budí respekt a plížení mezi zombiemi a jiným nemrtvými nahání skutečný strach.

Prvního Thiefa považuji za nejlepší stealth akci. Jestli máte takový typ her rádi, určitě si ho zahrajte. Vlastně v takovém případě jste ho už nejspíš dávno hráli.
+19
  • PC 100
Thief je moje nejoblíbenější herní série. Raritou budiž to, že jsem žádný ze tří doposavaď vydaných dílů nedohrál až do závěrečného happy endu, ale musíte mi věřit, že se o to snažím pravidelně co půl rok.

Garretta hlavní postavu hry si vžijete pod kůži během několik minut. Jak by taky ne když jde o dědečka agenta 007 a jednu podle mě z nejchytřejších počitačových postaviček, která se zkrátka narodila ve špatné době na špatném místě. Zemi zachvátily nemoce a mocní čarodějové si přeříkavají ty nejtemnější kouzelné svitky jako ukolebávky před spánkem. Ideální doba na záchranu před otevirajicí se pekelnou bránou a drobným výdělkem.

Kouzlem a jendoznačně důvodem proč hru zbožňuju spolu s ( aspoň v to doufám ) XYZ lidmi po celém světě je nezpozorovaná stealth práce rukou. Hru doporučuju hrát jednoznačně vždy na nejtežší expert obtížnost, která nezvětšuje počty nepřátel jak si kdo může hned bezmyšlenkovitě myslet, ale přidává do mise další zajimavé úkoly, které jen ohromně zvyšují hratelnost.

Koukněte se na rok vydání a nezbývá, než už bohužel pohřbeným LGS poblahopřát o perfektní zvladnutou prácí s prvkem bez, kterého by Thief nebyl Thiefem. Ano píšu a myslím na hru světla a stínů. Nevím jak vás, ale ve chvílich, kdy mě hledaly ozbrojene stráže a já se kroutil v temném koutu pod stolem by se mi krve nedořezal. Samozřejmě šlo hru profičet i na tzv. Rambo styl, ale tímto jste se připravili o hlavní kouzlo celé hry. Další a neméně důležitým prvkem jako byla pro Garretta tma je zvuk. Každý neopatrný krok, šum či nedejbože shozený předmět dál znamení strážím, že něco není v pořádku.

V úvodu jsem použil pojmenování dědeček agenta 007 a opravdu, jen se rozhledněte kolem. Několik druhů šípů ( mechový, vodní, lanový či zvukový ), našlapné omračujicí miny či tajemné silové nápoje a ani v zámečnictví byste se neztratili.

Grafika by možná potřebovala novou fasádu v podobě 3D patche, ale dá se to přežít zvlášť, že tento faktor není pro hru samotnou až tak důležitý.

Na závěr jen dodám možná pro někoho příjemnou novinku, zvlášť pro ty co mají hru prolezlou křížem krážem, že existuje i nespočet zajimavých neoficiálních módů i map, které rozhodně není dobré ignorovat včetně dobře vypadajicího multiplayerového cooperativního patche. Stačí si jen trochu pogooglit...

Pro: Atmosféra, hratelnost, hra světla a stínů, první polovina hry, žijicí fanouškovká báze vyvíjejicí nové věci, expert obtížnost, manipulace s předměty včetně těl.

Proti: Mise s nemrtvými, chybí multiplayer, trochu už rezavějicí grafika, sem tam se zasekavajicí se vojáci o předměty.

+17