Thief je moje nejoblíbenější herní série. Raritou budiž to, že jsem žádný ze tří doposavaď vydaných dílů nedohrál až do závěrečného happy endu, ale musíte mi věřit, že se o to snažím pravidelně co půl rok.
Garretta hlavní postavu hry si vžijete pod kůži během několik minut. Jak by taky ne když jde o dědečka agenta 007 a jednu podle mě z nejchytřejších počitačových postaviček, která se zkrátka narodila ve špatné době na špatném místě. Zemi zachvátily nemoce a mocní čarodějové si přeříkavají ty nejtemnější kouzelné svitky jako ukolebávky před spánkem. Ideální doba na záchranu před otevirajicí se pekelnou bránou a drobným výdělkem.
Kouzlem a jendoznačně důvodem proč hru zbožňuju spolu s ( aspoň v to doufám ) XYZ lidmi po celém světě je nezpozorovaná stealth práce rukou. Hru doporučuju hrát jednoznačně vždy na nejtežší expert obtížnost, která nezvětšuje počty nepřátel jak si kdo může hned bezmyšlenkovitě myslet, ale přidává do mise další zajimavé úkoly, které jen ohromně zvyšují hratelnost.
Koukněte se na rok vydání a nezbývá, než už bohužel pohřbeným LGS poblahopřát o perfektní zvladnutou prácí s prvkem bez, kterého by Thief nebyl Thiefem. Ano píšu a myslím na hru světla a stínů. Nevím jak vás, ale ve chvílich, kdy mě hledaly ozbrojene stráže a já se kroutil v temném koutu pod stolem by se mi krve nedořezal. Samozřejmě šlo hru profičet i na tzv. Rambo styl, ale tímto jste se připravili o hlavní kouzlo celé hry. Další a neméně důležitým prvkem jako byla pro Garretta tma je zvuk. Každý neopatrný krok, šum či nedejbože shozený předmět dál znamení strážím, že něco není v pořádku.
V úvodu jsem použil pojmenování dědeček agenta 007 a opravdu, jen se rozhledněte kolem. Několik druhů šípů ( mechový, vodní, lanový či zvukový ), našlapné omračujicí miny či tajemné silové nápoje a ani v zámečnictví byste se neztratili.
Grafika by možná potřebovala novou fasádu v podobě 3D patche, ale dá se to přežít zvlášť, že tento faktor není pro hru samotnou až tak důležitý.
Na závěr jen dodám možná pro někoho příjemnou novinku, zvlášť pro ty co mají hru prolezlou křížem krážem, že existuje i nespočet zajimavých neoficiálních módů i map, které rozhodně není dobré ignorovat včetně dobře vypadajicího multiplayerového cooperativního patche. Stačí si jen trochu pogooglit...
Garretta hlavní postavu hry si vžijete pod kůži během několik minut. Jak by taky ne když jde o dědečka agenta 007 a jednu podle mě z nejchytřejších počitačových postaviček, která se zkrátka narodila ve špatné době na špatném místě. Zemi zachvátily nemoce a mocní čarodějové si přeříkavají ty nejtemnější kouzelné svitky jako ukolebávky před spánkem. Ideální doba na záchranu před otevirajicí se pekelnou bránou a drobným výdělkem.
Kouzlem a jendoznačně důvodem proč hru zbožňuju spolu s ( aspoň v to doufám ) XYZ lidmi po celém světě je nezpozorovaná stealth práce rukou. Hru doporučuju hrát jednoznačně vždy na nejtežší expert obtížnost, která nezvětšuje počty nepřátel jak si kdo může hned bezmyšlenkovitě myslet, ale přidává do mise další zajimavé úkoly, které jen ohromně zvyšují hratelnost.
Koukněte se na rok vydání a nezbývá, než už bohužel pohřbeným LGS poblahopřát o perfektní zvladnutou prácí s prvkem bez, kterého by Thief nebyl Thiefem. Ano píšu a myslím na hru světla a stínů. Nevím jak vás, ale ve chvílich, kdy mě hledaly ozbrojene stráže a já se kroutil v temném koutu pod stolem by se mi krve nedořezal. Samozřejmě šlo hru profičet i na tzv. Rambo styl, ale tímto jste se připravili o hlavní kouzlo celé hry. Další a neméně důležitým prvkem jako byla pro Garretta tma je zvuk. Každý neopatrný krok, šum či nedejbože shozený předmět dál znamení strážím, že něco není v pořádku.
V úvodu jsem použil pojmenování dědeček agenta 007 a opravdu, jen se rozhledněte kolem. Několik druhů šípů ( mechový, vodní, lanový či zvukový ), našlapné omračujicí miny či tajemné silové nápoje a ani v zámečnictví byste se neztratili.
Grafika by možná potřebovala novou fasádu v podobě 3D patche, ale dá se to přežít zvlášť, že tento faktor není pro hru samotnou až tak důležitý.
Na závěr jen dodám možná pro někoho příjemnou novinku, zvlášť pro ty co mají hru prolezlou křížem krážem, že existuje i nespočet zajimavých neoficiálních módů i map, které rozhodně není dobré ignorovat včetně dobře vypadajicího multiplayerového cooperativního patche. Stačí si jen trochu pogooglit...
Dungeon Siege
Pro: Atmosféra, hratelnost, hra světla a stínů, první polovina hry, žijicí fanouškovká báze vyvíjejicí nové věci, expert obtížnost, manipulace s předměty včetně těl.
Proti: Mise s nemrtvými, chybí multiplayer, trochu už rezavějicí grafika, sem tam se zasekavajicí se vojáci o předměty.