Atmosférický začátek je přímo fenomenální, srovnatelný s první návštěvou Columbie, aneb zlepšení oproti nudné první epizodě o 500%. A navíc ještě hrajete za ELIZABETH! Osvěžení soubojového systému také příjemně překvapilo. Elizabeth není bijec Booker, takže stealth dává smysl i z tohoto hlediska. Musím se přiznat, že mi nervozitou kolikrát bušilo srdce jako zvon, obzvlášť když jsem nedopatřením šlápla na kus skla nebo do kaluže vody a všichni nepřátelé, kterým jsem se předtím zdařile vyhnula, se na mě začali sbíhat jako mouchy na med (o velkém souboji na konci bez jediného náboje a s prázdným ukazatelem salts radši nemluvě, opravdu nemám šajna jak jsem ho mohla přežít :D). Po nějaké době plížení ale u mě vznikly lehké obavy, že celá hra zase upadne do klasického stereotypu - probojuj se tam, vezmi to, probojuj se na druhou stranu, vezmi to, probojuj se... - což se mi v Rapture stalo už třikrát předtím. Tentokrát se tomu hra ale naštěstí vyhnula, protože je na to jednoduše moc krátká. No a pak samotný konec ... Nemůžu si pomoct, ale i když do sebe dějově všechno víceméně zapadá, přišlo mi, že tam tvůrci prostě jenom na sílu nacpali další komplikace, jenom aby se mohli poplácat po rameni jak zase jednou všechny přechytračili strašným mindfuckem aniž to bylo vůbec potřeba, protože všechny díly byly zdárně ukončeny a nebylo nutné je znovu rozpitvávat.