Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
 

Komentáře

< >

Between Two Castles - Digital Edition

  • PC 60
Původní deskovku neznám, ale bylo to zadarmo, tak co bych to aspoň nezkusila, že? Hratelnost je opravdu velice jednoduchá a k dispozici je i krátký tutorial (prakticky si stačí přečíst popisek tady na DH a umíte to). Pak stačí ještě takové 2-3 hry a naučíte se i trochu taktizovat a vhodně rozhazovat místnosti, ale jako u všech her tohoto typu vždycky nejvíc záleží na tom, jaké vám přijdou karty. Asi z toho nikdy nebude taková karbanická klasika jako BANG!, ale jako odpočinková záležitost na pár minut zabaví.

Pro: jednoduché na pochopení, dá se hrát proti počítači i reálnému člověku, animace

Proti: po pár hrách stereotyp

+13

Still Life

  • PC 65
Odkládala jsem to dlouho. Hodně, hodně dlouho. Už od dob, co jsem poprvé dohrála Syberii a to už je opravdu nějaký ten pátek. Tento kousek mi tak přinesl lehký pocit nostalgie, neboť s výše zmíněnou sérii sdílí podobnou animaci i hratelnost, ovšem příběh je daleko syrovější. A s ním také pro mě přišel největší kámen úrazu. Atmosféra s mrazivým soundtrackem jsou možná fajn a i začátek vypadal nadějně, ale do děje jsem se absolutně nedokázala ponořit a často mě rozesmíval, což předpokládám nebyl účel (jako když k vám pod most slavnostně kočárem přijede vaše dvorní prostitutka, aby si na 10 vteřin sedla na lavičku a oznámila vám, že je těhotná, načež zase slavnostně odjede nebo když Mii prolézáte ložnici a jí to vůbec nevadí a pak vám ještě lážo plážo odevzdá klíče od bytu nebo ten "útěk ze scény" pachatele, který si vykračuje jak někde odpoledně na náplavce, tomu se prostě nejde nesmát). Ani logické hádanky mě nebavily a často jsem se musela dívat na návod, abych zjistila, co že se to po mě vlastně vůbec chce, a zkomoleniny českých jmen už byly jen taková třešnička na dortu (když už si dali takovou práci použít opravdová česká jména, byl opravdu takový problém najít si i jejich výslovnost?). No prostě prakticky jsem jen čekala na konec jako na smilování a oproti loňskému skvělému Gray Matter byl tohle pro mě opravdu krok vedle. Ale aspoň mám teď za sebou jeden velký rest.

Pro: atmosféra, obrazy, lokace

Proti: úděsně pomalé animace a nemožnost jejich zrychlení nebo přeskočení, často stupidní hádanky, na dnešní dobu už zastaralá animace bez možnosti nastavení rozlišení

+23

Crusader Kings II

  • PC 90
Je to celkem sranda, ale vůbec to nechápu.

Asi takto nejlépe a nejjednodušeji shrnout mé pocity. Protože herní mechaniky jsou opravdu jeblé a přehnaně komplikované a tutorial je úplně k ničemu a upřímně ani nevím, jestli ho tutorialem vůbec nazvat. Nejlepší je proto skočit rovnou do vody a rozjet normální hru, což ve výsledku znamená, že většinu času prostě jen tak klikáte a čtete, klikáte a čtete a ono se mezitím něco děje. Občas na vás vyskočí upozornění, že můžete něco udělat, ale už vám nikdo neřekne, jak tu danou věc můžete udělat, takže strýček Google jako nejlepší přítel si přijde na své. A to i po několika hodinách hraní. Jakmile se člověk ale aspoň trošičku začne orientovat, najednou zjistí, že to dokáže být i fajn. Každá postava je totiž úplně jiná a stejně tak jsou rozdílné hrací taktiky, takže vás hra ani nemůže začít nudit.

Pro ukázku mi dovolte podělit se o zápisky z mého herního deníku při mém prvním (a určitě ne posledním) průchodu hrou.
Ehm ehm.

1. vládce

Už před-tvořená postava starého pána. Ale mám prý začínat v Mumu, protože to má být prý nejjednodušší, tak dobře, budeme dobývat Irsko. Schválně jak daleko se dostaneme. No ... moc daleko ne. Na papíře je starý pán možná zajetý vladař, ale v reálu je to nic nechápající patlal, který jen zkouší, co kde a jak a vůbec nemá páru, co se to vlastně děje. Ale nějakým zázrakem se mu podaří dobít alespoň jedno území. Moc dobrý bojovník to pravda není a tak umírá na bojišti v duelu se silnějším protivníkem. Protože "aha, postavy mají i nějaké staty a schopnosti."


2. vládce

Syn původního vladaře se snaží napravit vztahy v zemi. Už ví, jak má zhruba polikařit a má i 4 potomky a potencionální dědice, ale je to ňouma a místa na výsluní si také moc neužije, neboť v podobě staré báby přichází na návštěvu smrt, která si chce zahrát šachy, a ňouma ňoumovitý zvýší sázku svého života ještě o život své nejmladší dcery.

Smrt je rychlá a čistá.


3. vládce

Teprve sedmiletý hoch, už v tomto raném věku se zálibou v boji, schopný stratég a velevůdce, roste jako z vody a zdárně dobývá další území, zdatně seká hlavy nepřátel v duelech, měsíc co měsíc odkrývá intriky svých poddaných zaměřených nejčastěji proti jeho ženě, všechny nepřátele zdárně zavírá do žaláře (včetně svých četných sourozenců) a buduje rozkvétající panství. Jen nějakého mužského dědice by to pro změnu chtělo (a já si začínám všímat, že mi nějak často a brzo umírá ženská polovina potomstva na rakovinu), protože po těch 5 dcerách začínám být lehce nervózní, ale následně naštěstí přicházejí další 3 synové (i když ten nejmladší je tmavší pleti a manželka se na mě ještě nakrkne, když na to upozorním, ale co už, člověk se na ni nemůže dlouho zlobit, když mi denně rodí potomky, ať má alespoň nějakou zábavu).

Jenže to vás pak zajmou vikingové a po několikaletém pobytu ve vězení vám vypíchnou oko a je po hrdinství. Manželka do vás kope, kdykoliv dostane možnost, i když jste jí předtím plnili každé přání a vše odpouštěli, aniž byste si všimli jak vás mezitím začala nenávidět. Čarodějnice jedna nevděčná. Ale už zase čeká další dítě a vy už je ani nepočítáte. Mezitím ostatní potomci začínají dorůstat a vaše nejmilovanější dcera (která - ok - byla lezba a nechtěla se vdávat ani rodit a ještě byla posedlá satanem, ale jako jediná zdědila vaši lásku k boji a talent k duelům), umírá na ... rakovinu, zatímco další z vašich dcer, která je zasnoubená s nějakým dvanáctiletým někým odněkud z druhé strany světa si vesele otěhotní s jiným vidlákem a vy přemýšlíte, že je všechny vydědíte. Takže nejspíš přišel nejlepší čas změnit způsob dědění na toho, koho vyberou poddaní. Kdo bude vládnout dál už je jejich problém, takže si dál vesele dobýváte další Irské části a přímo uprostřed boje se dovídáte, že máte rakovinu. Náš dvorní lékař je ale naštěstí schopný, takže hned neumíráme, ale držíme se a máme plné ruce práce s neustále se bouřícími šlechtici, jdeme do celibátu a začínáme se zajímat o astrologii, což se nelíbí církvi, ale nasrat na ně, už jsem starý pán a budu si dělat co chci. Už to pravda není co to bývalo a musíme se vyhýbat osobním soubojům, ale dobýváme vesele dál, přijímáme feudalismus (a vůbec nevíme co to znamená, protože nám hra k tomu zase nic neřekne) a ještě těsně před smrtí se s nadpoloviční většinou území stáváme králem Irska. Jeho druhou půlku už ale musí dobýt následovník. Protože rakovina je svině.


4. vládce

Novou královnou se stává šikovná vnučka (dcera mojí morbidně obézní dcery a jejího manžela, který už takových dobrých 15 let hnije ve vězení) s citem pro boj a talentem pro osobní souboje (dobře si to vybrali moji poddaní, dobře). Náš o 20 let starší manžel je pravda tak trochu k ničemu, ale při každé sebemenší krizi stojí po našem boku a je vždy připraven nás utěšit a podpořit. Ráda bych pokračovala v dobývání, ale to bychom nesměli být každých 5 minut těhotní. Manžel je sice šťastný, ale já ne. První dítě se rodí jako krypl s jednou kratší nohou, druhé věčně nemocné, jako třetí se rodí dvojčata ... a já už chci dobývat a sekat hlavy v duelech sakra! Hlavně taky armáda nám pro přechodu na feudalismus nějak moc zeslábla, vylepšení jsou až moc drahé a prachy věčně nejsou. Kromě zbytku Irska i nějak dobyjeme kousek Walesu a kdyby mi každých 30 vteřin neskákaly tabulky, že se změnil můj dědic, tak by to bylo fajn, protože takhle se fakt nedá hrát. A zase se zuřivě vyhlašují revoluce po celé zemi, ale moje armáda je naštěstí silnější. Až do posledního dechu.


5. vládce

Dcera původní královny, která nic neumí, se svým mladším, neschopným manželem, který má bastardy po celé zemi, je po předchozích dvou vládcích pravda trochu studená sprcha. Ale zase mi dává příležitost zkusit něco jiného. Takže svádíme kde koho a tím úspěšně politikaříme. Do toho dobýváme i zbytek Walesu a stáváme se jeho královnou. To se nám to pěkně rozrůstá. Najednou je ale vyhlášena křížová výprava (a já mimo jiné zjišťuju, že nemám páru, jak naložit armádu do lodí, strýčku Google). Kořist je obrovská a já se raduju, protože můžeme stavět a rozrůstat se. Ale hned vzápětí přichází další slavná revoluce lidu, která je tentokrát nad moje síly a já do toho samozřejmě umřu, takže moje pracně vydobyté království se rozpadá na dvě.


6. vládce

Tu horší půlku zdědí jakýsi starý dědek, který nic neumí. Ale tak dobře, dobyju si všechno zpátky, to by snad zvládnout mohl. No, jenomže v tom přichází mor a pak hladomor, takže jsem nucena začít jíst vlastní poddané, a když už jsem už už kousilínek před dobytím své země zpět, tak zase umírám. Kleju a kleju a vypínám hru, protože to potřebuju jít rozdýchat ven.


7. vládce
Druhý den se s čistou hlavou vracím, načeš mi poddaní hází jedno ultimátum za druhým, země se ještě víc rozvrací, už nejsem král ani toho zbytku a nějaká ženská na trůně už sere i ty zbytky toho dobrého, co ještě zůstalo (mimo jiné mění způsob dědění zpět na pokrevní potomky a já jsem samozřejmě ženatý s děděním na straně matky, čili nikdo z mých potomků po mě nezdědí nic) a můj Islanďan po pár letech umírá na stres a já už asi taky umřu na stres.

Jako zkoušková hra to ale nebylo špatné. Krásně zabitých 23 hodin a dám si to někdy ráda znovu a snad líp.

Pro: obrovská variabilita hraní, komplexnost, hromada DLC, epický intro song

Proti: bez vysvětlení čehokoliv, člověk se musí naučit hrát stylem pokus a omyl

+33

Gray Matter

  • PC 90
V dnešní době už moc klasické point-and-click adventury nehraji, i když před takovými 10 lety jsem prakticky nehrála nic jiného, takže jsem se trochu bála, že mě to už nebude tolik bavit a bude to pro mě jen další výzvové utrpení, ale překvapivě se opak stal pravdou. Co mě na hře zaujalo nejdřív byl nádherný, emotivní soundtrack, který skvěle doplňuje hutnou atmosféru (nejvíc se mi asi líbí "The False Laura"). Taky obě hlavní postavy mi dokázaly rychle přirůst k srdci a moc se mi líbila i hratelnost s "interaktivní" mapou, jenž vám ukazuje, ve které lokaci jste ještě něco nesplnili, takže nemusíte pobíhat po celém městě, když na něco zapomenete. A že já jsem vždycky na něco zapomněla a většinou to byly opravdu drobné blbosti. Osvěžující bylo i používání kouzelnických triků a hromada pop-kulturních odkazů. Příběh samotný mi přišel trochu předvídatelný prakticky od chvíle, kdy jdete do pokoje Angely a najdete časopis a barvu na vlasy, ale bavil mě a zajímalo mě, co bude dál.

Samozřejmě by se určitě našla taky celá řada záporů. Mě osobně nejvíc vadil rozdíl vzhledu Davida (kterému má být něco přes 30) v ukázkách (kde kolikrát vypadá na 18) a ve hře (kde vypadá pomalu na 50), protože to bylo fakt zvláštní a rušivé, a taky používání docela velkého počtu příběhových klišé (Mrtvá manželka? Už zase? Mrtví rodiče? Už zase??), ale to jsou vesměs drobnosti, nad kterými se dají lehce přivřít oči a celková spokojenost tedy převažuje.

Pro: postavy, příběh, soundtrack, atmosféra, hratelnost

+32

Pillars of Eternity II: Deadfire

  • PC 85
Nebála bych se říct, že pokračování je prakticky po všech stránkách lepší než předchůdce, ať už se hratelnosti, postav či příběhu týče. Taky ukecanost mi přišla snesitelnější, ale možná to bylo jen tím, že už jsem si na ni zvykla. Audiovizuál zůstává pořád krásný a uvítala jsem také možnost nového tahového soubojového systému, který mi přišel mnohem přehlednější, i když zároveň po čase začal dělat z boje určitý stereotyp, pokud člověk začal používat stejnou strategii.

Příběh je tentokrát mnohem jednodušší a hlavní dějová linka je tak opravdu krátká. Na druhou stranu hráč má k dispozici obrovskou mapu, kde na každém rohu dostává vedlejší úkoly, kterých je nepřeberné množství, takže o zábavu a délku pak není nouze (jen v hlavním městě se dá zasekat na několik desítek hodin). Trochu mě mrzelo, že správa lodě je poměrně jednoduchá a moc se nedá vylepšovat, ale zase je zde více typů lodí, které se dají pořídit, a líbil se mi management posádky. Také bylo fajn vídat reference na první díl a vaše rozhodnutí v něm.

Největší kámen úrazu u mě přišel s postavami, neboť zde oproti jedničce můžete mít jen 4 kumpány a výběr byl opravdu těžký. Velice mě potěšil návrat Edera a Alotha (Palleginu jsem s sebou jako paladin v prvním díle nebrala a tady jako druid nakonec taky ne). Xoti do našeho týmu zapadla také hned, jako by s námi byla celou dobu, a tak jsem získala překvapivě dobře vybalancovanou, vzájemně se doplňující čtyřku. Čímž pak výběr pátého člena dělal problém. Logicky by se mi asi nejvíc hodila Pallegina nebo možná Maia, ale obě mi přišly tak strašně suché, že jsem nakonec zkusila na jednu misi Tekehu jako chantera a ten už s námi pak zůstal do konce hry. Proč? Protože i když mi v bojích obzvlášť ze začátku moc nepomáhal, je to skvěle napsaná postava a byla s ním neskutečná prdel (kdo by neměl rád postavu, která mluví převážně ve dvojsmyslech? :D).

Ale přes všechny klady by se samozřejmě našly i zápory. A tím největším bylo občas až nesnesitelně dlouhé načítání lokací. Dle Steamu mám nahraných nějakých 60 hodin, a z toho takových dobrých 20-25 muselo být jen čekání na načtení další obrazovky. Na začátku mi to neskutečně pilo krev, pak jsem si na to tak nějak zvykla, protože mi nic jiného nezbývalo, a ke konci mě to odradilo snažit se dokončit víc vedlejších misí nebo DLC (dohrála jsem jen to první, které mi přišlo nekonečné). Taky jsem měla dost bordel v bozích, protože jich tam je snad 500 a já už si z jedničky opravdu skoro nic až tak detailního nepamatuji, i když to není tak dávno, co jsem ji dohrála. Ještě bych zmínila možnost romance s companions, jenž jsou úplně, ale úplně zbytečné a prázdné, neboť vám odemknou jen pár dialogů navíc a okamžitě vyšumí do prázdna (jako by byly přidány na poslední chvíli), takže jsem moc nepochopila, proč tam vůbec jsou.

Pro: audiovizuál, hratelnost, příběh, postavy, mapa

Proti: nekonečné načítání, zbytečné romance

+33

Home Sheep Home 2

  • PC 75
Výběr her pro herní výzvu je vždycky těžký, obzvlášť když mi v ní pořád vycházejí skákačky. Ale ono by to jinak asi nebylo ono. Nuže tato byla aspoň vyloženě oddychová a hlavně mi strašila v knihovně už někdy od roku 2016 a o tom to celé přece vlastně je. Mám ráda seriál i film a herní zpracování mě taktéž potěšilo, neboť je úplně stejně dětské, roztomilé a úsměvné (Austrálie, skok do studny, únos mimozemšťany...). Hratelnost je velice jednoduchá, splnění jednotlivých levelů kolikrát zabere jen pár vteřin a zaseknutí zde opravdu nehrozí. A i kdyby si člověk čirou náhodou zrovna nevěděl rady, může si hned zapnout nápovědu, která mu vyzradí, jak na to. Taková velice příjemná jednohubka na dvě hodinky.

Pro: roztomilost, vtip, jednoduchost, postavy

Proti: občasné zasekávání oveček v texturách

+14

The Sexy Brutale

  • PC 70
Zajímavý nápad, ale docela nezáživné zpracování. Hold když pořád děláte dokola to samé bez jakéhokoliv hratelnostního osvěžení, tak rychle nastupuje stereotyp. Líbil se mi soundtrack, lokace a postavy (nejlepší část celé hry je rozhodně sledování úmrtí, které jsou občas až vtipné). Naopak grafické zpracování mě moc nenadchlo a taky jsem občas měla problém s ovládáním (kolikrát bylo potřeba 5x kliknout na dveře než se hlavní hrdina uráčil jimi projít). Obtížnost mi pak přišla tak akorát. Na těch pár hodin zabaví, ale být to delší, nejspíš bych to ani nedohrála.

Pro: nápad, soundtrack, postavy

Proti: rychlý stereotyp

+14

Little Nightmares

  • PC 80
Tíživá atmosféra, smrt na každém kroku a těžká frustrace. Přiznám se, že jsem docela zápasila s ovládáním a Six mi většinou pobíhala na všechny směry, jenom ne tam, kam jsem potřebovala. Počet smrtí za dobu hry mi pak nejspíš vyskočil do třímístných čísel a svou počáteční taktiku "když pětkrát za sebou umřeš, tak to vypni" jsem brzo musela změnit, protože jsem to s takovou hrála po 5 minutách. Nejvíc mě totiž štvalo rozestavení savepointů, které byly občas opravdu daleko od sebe, a taky hrozně dlouhé zdržování při načítání (někdo vás chytí, tak se musíte dívat, jak vás sáhodlouze chytá, pak je tma, pak se musíte dívat jak se Six sáhodlouze probouzí a pak teprve můžete pokračovat). Naštěstí hra ale není dlouhá, takže jsem ji nakonec zvládla dohrát (a taky proto, že to byl dárek k narozeninám, čili automatická povinnost dohrání, i kdyby mě to nebavilo). Co bych určitě pochválila je soundtrack a grafika, které dohromady doplňovali hutnou atmosféru, a taky strašidelnost, kdy jsem občas (hlavně v honičkách) měla opravdu nahnáno.

Pro: atmosféra, soundtrack, grafika, lokace

Proti: frustrace z častých smrtí, zdlouhavé načítání, save pointy daleko od sebe

+15

Monster Prom

  • PC 90
Přesně takto by měly vypadat všechny západní komediální vizuální novely. Jednotlivé průchody hrou jsou krátké a přímočaré a vůbec nedrhnou, protože tady nejsou žádné obří návaly textu ani se pořád dokola neopakuje to samé (kromě intra a endingu, které jde ale přeskočit). Právě naopak s každým novým rozehráním na hráče čeká něco úplně jiného - jiné postavy na jiných místech, jiné konverzace, jiné odpovědi a jiné možnosti, takže je to pořád zábava, i když už to hrajete po sté. Taky humor funguje, postavy jsou sympatické, soundtrack příjemný, i animace se mi líbí. No a v neposlední řadě je třeba zmínit vysokou obtížnost (Dark Souls hadra :D), která vás nutí zkoušet to znovu a znovu. Určitě vyzkouším i DLC.

Pro: HUMOR, žádná repetitivnost, ideální délka, milion konců, volnost, postavy, obtížnost, soundtrack, animace

+12

Yakuza Kiwami

  • PC 80
Yakuza 0 je naprosto unikátní zážitek, ať už po stránce příběhu, postav, či hratelnosti (respektive interaktivity otevřeného světa), který mě dostal do kolen a považuji ji za jednu z nejlepších her, které jsem kdy hrála. Proto mi bylo už od začátku jasné, že ať už bude Kiwami sebelepší, 0 nebude sahat ani po kotníky a to se taky skutečně naplnilo. Nicméně také pořád představuje velmi solidní příběhový i herní zážitek, obzvlášť na to, že se jedná o remake úplně první Yakuzy. Co mi upřímně hned na začátku vyrazilo dech byla plynulost animace. Už žádné sekání, žádné bugy. Tentokrát si s portem opravdu dali záležet a je skvělý. Zároveň mě překvapila daleko menší "ukecanost" a mnohem strožejší kapitoly i cutscény, které v 0 běžně trvaly i 20-30 minut, zatímco tady nejdelší trvá tak 10, čímž se samozřejmě zkrátila i celková délka hry. Moc mě potěšil také nový systém autosave.

A teď zápory. A začnu tím největším, který neskutečně bije do očí - velice špatná implementace systému Majima everywhere. Majima sám o sobě je pořád nejlepší postava celé série (i s tím svým přiblblým účesem podle hrnce) a v Kiwami zároveň největší bavič, ale jeho nová role vůbec nesedí do příběhu. Například u scény v batting centre se chová jako by mě viděl poprvé od propuštění z vězení (protože v původní hře to tak bylo) a když ho pak propíchnou nožem a odtáhnou, tak já vyjdu ven na ulici a koho hned nepotkám úplně v pořádku? Pak se 30x popereme, až se posunu v příběhu do bodu, kdy se Majima znovu objeví v hlavním ději a Kiryu se diví, že není mrtvý. Taky jsem četla nějakou kritiku na jeho povahu, kde recenzent vyčítal dualitu jeho osobnosti (pro Kiryu si hraje na Goromi a policisty, ale svoje podřízené mlátí baseballovou pálkou), ale to mě upřímně zase tolik nevadilo, protože proč by nemohl být obojí? Každopádně to prostě působí jako by tam byli Majimové dva a to dost zamrzí. Další výtka jde k hroznému disco intru (protože kvůli copyright nemohli použít song, který tam měl správně být) a taky by prospěly nové minihry, neboť drtivá většina z nich se jen opakuje ze 0 a když se jen tak poflakujete po městě, máte pocit, že tuto hru jste už hráli. Stejně tak jsou daleko slabší substories, které v prvním díle ještě nebyly tak vypilované. Většinou tady máte za úkol jen někoho zmlátit (i když třeba ten týpek na hajzlu, co po mě pořád chtěl ať mu nosím kapesníky, mě dobře rozesmál). Ještě bych zmínila neskutečně otravný healing nepřátel, který jen uměle prodlužoval délku soubojů.

Pro: MAJIMA, příběh, postavy, humor, soundtrack, interaktivita, plynulost, port

Proti: špatná implementace Majima everywhere do příběhu, copyright hudby, málo nových miniher, healing nepřátel

+18

SOMA

  • PC 80
Musím říct, že moje pocity k této hře se měnily doslova z hodiny na hodinu. Na začátku jsem byla nejvíc rozpačitá. Depresivní úvod mi přišel zbytečný, celkově mi to až moc připomínalo první Bioshock, chyběla mi slibovaná strašidelnost a až na nějaký ten výjimečný nečekaný moment (zabíjení přeživší posádky) sem a tam jsem se až nudila a tak nějak jsem nevěděla, co mám od této hry vlastně čekat a jestli to za těch 8-9 hodin vůbec stojí.

Stojí. Zlom přišel zhruba tak po 3 hodinách, kdy se příběh konečně začal obracet zajímavým směrem, atmosféra houstla a strachy jsem si musela zeslabovat zvuk (na stanici Theta budu vzpomínat ještě hodně dlouho) a nejednou mě to natolik chytlo, že jsem musela pokračovat dál a dál, jen abych se dozvěděla víc. Víc o tom zvláštním místě, na kterém jsem se ocitla. Víc o posádce. Víc o tom, co se vlastně stalo. Ale především víc o sobě samotné. Tedy pardon, o hlavním hrdinovi. A když už mluvíme o postavách, rozhodně musím pochválit špičkový dabing Simona a Catherine, ale stejně tak jejich lidské povahy, emoce a vývoj. Ostatní postavy se mi dost pletly, ale i tak bylo zajímavé sledovat jejich osudy. Dál se mi moc líbil soundtrack, který skvěle doplňoval atmosféru, ať už ve strašidelných nebo emocionálních momentech. A když už mluvíme o emocionálních momentech, konec jsem čekala, ale stejně mě rozdrtil. Opravdu lepší konec to už mít ani nemohlo a za něj zvedám hodnocení ještě o pár procent nahoru..

A teď to nejhorší na celé hře - příšery. Ano, čtete správně. Nezlobte se na mě, ale drtivá většina z nich tam byla úplně, ale úplně zbytečné a vyloženě mě otravovaly a zdržovaly. Atmosféra sama o sobě byla syrová a stejně tak byly "hnusné" lokace, takže by to podle mě všechno fungovalo i bez levných lekaček.

Pro: PŘÍBĚH, DABING, postavy, emoce, atmosféra, soundtrack

Proti: příšery, levné lekačky, zdlouhavý úvod

+34

Shadow Tactics: Blades of the Shogun

  • PC 90
Commandos jsem nikdy nehrála, ale zato jsem asi milionkrát dohrála Robina Hooda a čekala jsem tedy něco podobného. A ono, světe div se, to nakonec moc podobné nebylo. Shadow Tactics je totiž vyloženě stealth. Nejsou tady žádné přímé souboje, takže vběhnout mezi skupinu nepřátel jen tak hala bala a všechny je rozsekat nepřipadá v úvahu. Právě naopak hráč musí složitě taktizovat a plánovat každý sebemenší krok (což ve výsledku znamená zavařit F5 a F8). S tím je spojená také častá frustrace z neúspěchu (přiznávám se, že u poslední mise, kde jsem se asi hodinu nebyla schopná pohnout ani o metr, jsem se musela potupně podívat na návod), ale o to víc je umocněna radost, když se vám něco podaří.

Co se mi na hře líbilo nejvíc byly rozhodně postavy. Všech 5 hlavních hrdinů je sympatických a propracovaných, jak hratelně, tak osobnostně. Hlavně každý z nich má jiné schopnosti, jiné přednosti a jiné nedostatky a všichni jsou vyvážení a navzájem se doplňují, takže je plně využijete opravdu všechny (i když za Aiko a Yuki jsem hrála asi drobet častěji a Mugen v posledních misích citelně chybí). Prostě postavy si mě získaly a loučení s nimi bylo těžké (hlavně s Mugenem, který ze mě dokonce vymáčkl i slzu). Taky se mi líbila pestrost jednotlivých misí, kde se měnily nejen lokace, ale také hlavní úkoly, které měly vždycky ještě několik možností splnění (zabij, unes, otrav čaj, zachraň...). Ještě bych určitě pochválila grafiku, pěkný soundtrack a možnost volby dabingu (japonština samozřejmě vede na celé čáře, což mi připomíná, že její titulkový překlad byl občas dost volný, ale hru jako takovou to naštěstí až tak moc neovlivní).

Pro: POSTAVY, pestrost, emoce, hratelnost, grafika, soundtrack

Proti: občas dost frustrující, často nepřesný překlad japonštiny

+31

Frostpunk

  • PC 85
Tato hra mě neskutečně chytla už od začátku, což mě upřímně překvapilo, protože nemám ráda survivaly (ne, nebaví mě hry pořád začínat od začátku) a tak trochu jsem čekala další This War of Mine, které jsem musela zabalit dost brzo. Nicméně Frostpunk je spíš klasická strategie, která jen nese pár survivalových prvků a taky celá hratelnost je daleko jednodušší a přehlednější, takže jsem jej zvládla dohrát na první pokus a ještě k tomu za fašistický stát, protože jsem nechtěla náboženství :D. Ještě bych určitě pochválila tísnivou atmosféru a skvěle dokreslující soundtrack a taky se mi líbilo, že člověk musí občas dělat dost těžká morální rozhodnutí.

Pro: atmosféra, hratelnost, soundtrack, grafika

Proti: lagy, obzvlášť v pozdější části hry

+24 +25 −1

Yakuza 0

  • PC 100
Původně jsem komentář ani psát nechtěla, protože toto je jedna z těch her, které si musíte sami zahrát a udělat si vlastní názor, ale když už něčemu napálím plné hodnocení, tak bych asi pár vět napsat mohla.

Co určitě musím pochválit především je skvělý příběh plný zvratů a emocí, za který by se nemusel stydět žádný film nebo seriál, a který s každou další kapitolou nabírá větší a větší obrátky a hráče napíná k prasknutí. Stejně tak jsou perfektní velmi propracované postavy. Z hlavních hrdinů u mě na celé čáře vede Majima, ale Kiryu je taky sympaťák a vedlejší postavy jsou kapitola sama pro sebe (Kuze, Nishitani, Tachibana, Oda, Makoto, Lee...). Opravdu kolikrát i postavičky, které se tam objeví jen na 5 minut, jsou propracovanější než drtivá většina charakterů v jiných hrách. Moc se mi líbila také atmosféra, jenž neustále skáče z vážné do humorné až absurdní, ale přitom to překvapivě funguje na jedničku, a všechno podkresluje úžasný soundtrack, kde je těžké vybrat nejlepší song (osobně bych řekla buď Kuze Theme nebo One Eyed Dancer). No a pak je tu ještě neskutečně živý svět, který hýří zábavou a přímo láká si projít každé zákoutí, objevit každý vedlejší příběh a zkusit každou aktivitu, kterých je nepřeberné množství.

Sečteno podtrženo, už je to opravdu hodně, hodně, hooodně dlouho, co mě nějaká hra takovým způsobem nadchla. Kromě občasných bugů, které jsou ale v každé hře, mám prakticky jen jedinou výtku, a tou je chybějící autosave, protože některé pasáže jsou dost dlouhé. Až půjde do prodeje Kiwami, tak si ho koupím hned v předprodeji.

Pro: PŘÍBĚH, POSTAVY, SVĚT, ATMOSFÉRA, humor, emoce, absurdita, soundtrack, grafika, délka

Proti: bugy, chybějící autosave

+26

To the Moon

  • PC 70
Spíš než "interaktivní film" bych řekla prostě jen "film", protože interaktivity je zde opravdu málo. Sice se můžete mezi dialogy hýbat, ale volnost nemáte prakticky žádnou, protože hratelnost je velmi lineární. Co se příběhu týče, už mám na kontě pár smutných her, takže mě tento tolik nezasáhl, ale emocionální bez debat je. Moc se mi také líbil přenádherný soundtrack a překvapivě jsem si nakonec oblíbila také postavy, v čele s oběma doktory. A bavily mě i všechny ty drobné vtípky uvolňující atmosféru.

Pro: emoce, příběh, postavy

Proti: linearita

+15

Life is Strange: Before the Storm - Farewell

  • PC 80
Poslední rozloučení s Max a Chloe bylo překvapivě důstojné. Sice délka je žalostná, ale zato je tato epizodka opravdu emocionální a uzavírá celý kruh, takže každý fanoušek série by si ji rozhodně neměl nechat ujít. Kromě všech atributů původních her, jako jsou atmosféra, soundtrack a animace, potěší také návrat původních dabérek.

Pro: emoce, příběh, postavy, atmosféra

Proti: délka

+20 +21 −1

The Witcher 3: Wild Hunt - Hearts of Stone

  • PC 75
Musím říct, že toto Geraltovo dobrodružství mě ze všech dosavadních Witcherů bavilo asi nejvíc, na čemž má dozajista velký podíl i fakt, že bylo tak krátké. Já a Witcher série totiž nejsme zrovna největší kamarádi. Ano, přesně tak. Jsem jeden z těch pěti lidí ve vesmíru, který nejen, že neuctívá tuto ságu jako modlu, ale navíc ani nemám ráda Geralta. Čím to? Je to velmi jednoduché - nejsem cílová skupina. Tudíž Witcher pro mě bude vždycky jen další z řady RPG, které má sice úchvatný audiovizuál, ale prázdný příběh o bourákovy, který klátí příšery a ženské a srdceryvně miluje svou životní lásku, aby jí zahnul na každém rohu, protože s ním přece žádná neotěhotní. No řekněte, nezní to jako prostá pánská fanfiction či snad dokonce pánský ekvivalent Twilightu? Což mi připomíná, jak mě vždycky dostává do kolen když dorazím do nějaké zapadlé, zapomenuté vesnice, abych tam našla 20 supermodelek s perfektní postavou, make-upem a účesem. :D Ale neberte mě špatně, netvrdím, že je to špatná série, protože kdyby se mi to fakt nelíbilo, tak nedohraju ani jedničku. Jen do toho prostě nejsem tak zažraná jako ostatní a celkově ten hype okolo mi mé dojmy ještě víc kazí.

Ale zpět k DLC. Co se mi líbilo, byl konečně hlavní příběh, který za něco stál, protože v předchozích dílech mě vždycky bavily hlavně side questy a ten hlavní, roztahaný a občas i nesmyslný, jsem musela nějak přetrpět. Dál bych určitě pochválila postavy, protože jen inteligentní krasavice Shani sama shrábne do kapsy celé ženské osazenstvo původních dílu a to mě přitom v jedničce paradoxně vůbec nezaujala. Stejně tak se mi líbili i oba "záporáci" a takový Vlodimir je kapitola sama pro sebe. Co se mi naopak nelíbilo je, že to občas celé zase působilo jako interaktivní film, kdy člověk půl hodiny sleduje cut scene, aby pak nějak odklikal rozhovor, který celou situaci stejně vůbec nezmění. Stejně tak jsem za ty dva roky od dohrání původní hry už úplně zapomněla ovládání, takže to byl na začátku trochu boj.

Pro: audiovizuál, příběh, postavy

Proti: občas to působí jako interaktivní film

+24 +26 −2

Anno 1404

  • PC 90
Moje snad nejoblíbenější strategie, ke které se vždycky ráda jednou za čas vrátím. Na začátku sice působí šíleně komplikovaně, ale není tomu tak, protože všechno má logický smysl a není těžké si na tento systém zvyknout. Hra vám sice nedá nic zadarmo, protože tady ke stavění opravdu nestačí jen peníze a pár dřívek či kamínků, ale o to víc je to zábavnější a kolikrát musíte pořádně potrénovat mozkové buňky. Jen bojový systém je zvláštní a ani po všech těch letech jsem mu ještě nepřišla úplně na kloub.

Paradoxně jsem ale nikdy předtím nedohrála kampaň, neboť je daleko víc svazující a ukecanější než scénáře či volné hry a taky chybí všechny vychytávky z rozšíření. Jakožto zkušený hráč bych neměla problém s nejtěžší obtížností, a proto jsem se rozhodla zrovna získat i jeden z herních achievementů a splnit i všechny vedlejší questy, u čehož jsem se párkrát solidně zapotila (zlaté zpomalující a přetáčející tlačítko), ale titul The Guardian of the Realm byl zdárně dobyt a tak se mi třeba jednou podaří získat i zlatou loď.

Pro: hratelnost, grafika, soundtrack, scénáře

Proti: zvláštní bojový systém

+21 +22 −1

Starlight Vega

  • PC 50
Nuda, nuda, šeď, šeď. Mdlé postavy, mdlý příběh, mdlé zasazení. I vztahy jsou tlačeny strašně na sílu (Stockholm syndrome se asi prostě líp píše) a ani animace se soundtrackem mě nijak extra nezaujaly. I když herní doba je krátká, trvalo mi dost dlouho tento kousek pokořit, protože jsem se do něj musela nutit.

Pro: odehrané scény lze přetáčet

Proti: nuda, líný příběh

+8

Detective Grimoire: Secret of the Swamp

  • PC 60
Pohodová jednohubka s jednoduchou hratelností, která svou přímočarostí spíš než plnohodnotnou adventuru připomíná interaktivní film. Animace je originální, příjemný soundtrack se neomrzí, ale především mě nadchl překvapivě skvělý dabing (hlavně hlavního hrdiny). Bohužel příběh samotný není nic moc a brzo se mi asi vykouří z hlavy.

Pro: dabing, animace, soundtrack

Proti: herní doba

+13 +14 −1

Maru

  • PC 60
Kratičká, originální skákačka s příjemným audiovizuálem a atmosférou. I nějaký příběh tady víceméně je, pokud si ho sami dokážete interpretovat. Největší slabinou je ale rozhodně délka. Být delší, mohly levely začít trápit i mozkové buňky a to bych si pak určitě užila víc.

Pro: originalita, jednoduchost, audiovizuál, atmosféra

Proti: délka

+13

Thomas Was Alone

  • PC 65
Skákačky. Nemám na ně nervy, vždycky se u nich naštvu tak, že je musím v záchvatu hněvu vypnout, a stejně je z nějakého záhadného důvodu pořád hraju. I u Thomase na rage quity došlo a to jsem si ještě v první třetině říkala, jak je to odpočinková, nenáročná hra a pak jsem si v půlce musela dát na měsíc pauzu. Pravda, čekala jsem spíš něco logického, ale tady k vyřešení jednotlivých levelů moc přemýšlet nemusíte a daleko častěji jde spíš o to, jak umíte přesně skákat. Aspoň grafické a hudební zpracování je příjemné, postavy jsou zajímavé a (v rámci mezí) překvapivě pestré a i vypravěčův hlas se dobře poslouchá.

Pro: Audiovizuál, vypravěč, postavy a schopnosti

Proti: Jednoduchost, potřeba přesných skoků, občas monotónnost

+20 +21 −1

Life is Strange: Before the Storm - Episode 3: Hell Is Empty

  • PC 70
Původní Life is Strange nepovažuji za žádnou modlu, i když se mi líbilo. Od prequelu jsem stejně jako ostatní neměla žádná očekávání a ve výsledku to bylo asi moudré rozhodnutí. Minisérie to sice není vyloženě špatná, ale taky ani není nijak výrazně dobrá a našlo by se víc než pár hluchých míst (hlavně ten konec v mlýně byl takový trochu wtf). Celé to zachraňuje skvělá atmosféra, opět úžasný soundtrack i grafické zpracování a návrat všech starých dobrých postav. Příběh samotný bohužel nemůže nabídnout nějaký velký rozvoj, protože všichni víme, jak musí skončit (osud Rachel, nenávistný vztah Chloe a Davida...), nicméně aspoň se může dosytosti těžit z postavy Rachel a hlavně a především z jejího romantického vztahu s Chloe (jejich scéna z The Tempest byla první LiS scéna, která mě rozplakala, takže gratuluji, dostali jste nakonec i mě :D), který umožňuje poznat i Chloe z trochu jiné stránky. No a vzhledem k tomu, že tentokrát odpadá přetáčení času, všechno působí mnohem realističtěji a krutěji, protože když něco poděláte tak to zůstane podělané a žádný deus ex machina vám nepomůže.

Pro: atmosféra, soundtrack, grafika, postavy, vztah Chloe a Rachel, návaznost na původní LiS

Proti: dost hluchých míst, občas otravně pomalé dialogy

+25

Pokémon Blue Version

  • GB 90
Kdysi dávno za mých mladých let jsme měli na počítači emulátor Pokémon BLUE, RED a YELLOW a z těch všech jsem dohrála jen tuto verzi, protože jsem měla nejradši Squirtla a chtěla jsem ho mít hned od začátku. Ze hry samotné už jsem si pak pamatovala jen střípky (loď, věž...), takže jsem se rozhodla zkusit to ještě jednou a opět pěkně od začátku se svým oblíbeným želvákem.

Prvně musím říct, že jsem příjemně překvapená, jak mě to pořád ještě bavilo, a že si hra i po letech pořád drží své kouzlo. Jenom zvuk jsem musela po 5 minutách vypnout, protože po prvotním nadšení ze známých melodií mě z nich začala třeštit hlava. Taky jsem za těch pár let už nějak zapomněla, že nemůžu chytit všechny Pokémony, což mě upřímně dost mrzí. Na druhou stranu, i kdyby to šlo, tak bych to stejně asi ani nezvládla, protože ani tady jsem neměla nervy chytit všechny, nuže toto kolo úspěšně končím se 73 chycenými (včetně Mewtwo samozřejmě) a 136 viděnými Pokémony a s hvězdným týmem: Blastoise lvl 55, Pidgeot lvl 51, Victreebel lvl 50, Articuno lvl 51, Zapdos lvl 52 a Moltes lvl 50 a možná bych někdy měla zkusit dohrát i YELLOW verzi.

Pro: kouzlo nostalgie, hratelnost, lokace, grafika, atmosféra

Proti: zvuk po chvíli začne vyloženě prudit, není možné chytit všechny

+14

South Park: The Fractured But Whole

  • PC 80
Stick of Truth bylo nové a neotřelé a splněný sen každého fanouška seriálu. TFBW oproti tomu působí jako takové jedno delší DLC, protože kromě tématu superhrdinů je všechno prakticky úplně stejné, až na pár změn, jako třeba pár přidaných budov, pár nových postav a jiný (ale podobný) systém soubojů (ale aspoň je tentokrát na výběr mnohem víc schopností). Naštěstí se ovšem vrátil i typický humor, který to celé to drží nad vodou, protože příběh samotný by možná i dokázal být zajímavý, ale to by ho nesměla potápět hratelnost, která postupem času začne být nehorázně repetetivní, jen aby se uměle prodloužila délka hry. I přes všechny zápory ale nemůžu říct, že bych byla zklamaná.

Pro: South Park, HUMOR, POSTAVY, animace, soundtrack, "ta" část s rodiči mě traumatizovala

Proti: repetitivní hratelnost, nic moc nového

+22

Dream Daddy: A Dad Dating Simulator

  • PC 80
Další z řad parodií na vizuální romány, se kterými už mám předchozí zkušenosti, a právě proto, že už nějaké zkušenosti mám, tak jsem i očekávala, že se dostaví to co vždycky - rychlé vychladnutí a opakování vtipů. A ono překvapivě ne. Jakto? Protože tady není jedna jediná příběhová linka, kterou musíte pokaždé projet s jinými volbami, ale každý dad má svou vlastní, svěže novou dějovou linii. Prakticky jediné, co se opakuje, je epilog.

Co se mi nejvíc líbilo byly rozhodně postavy - jak dads, tak jejich překvapivě snesitelné děti (kromě Amandy jasně vedou Lucien a Ernest), tak vedlejší postavy ("Wine Mom" Mary, Quinn). Taky humor mi sedl, hratelnost byla fajn (požehnané buď přetáčecí tlačítko), animace byla hezká a plynulá a ani příjemný soundtrack se mi neoposlouchal.

Kdybych měla hodnotit samotné tatínky, tak u mě vedou rozhodně Robert (jeho route byla nejvtipnější) a Damien (jeho route byla nejromantičtější a nejroztomilejší a měla dle mého nejlepší konec). Craig i Mat byly taky sympaťáci, u Josephovi route jsem se dobře nasmála, i když Joe sám je hajzl a Brian a Hugo byli nakonec překvapivě taky fajn (až na ten zajebaný minigolf).

Pro: humor, postavy, animace, soundtrack

Proti: zajebaný achievement z minigolfu

+17

Dear Esteban

  • PC 20
Nemám ráda rychlovky. Výzva nevýzva, dohrát pro mě jakoukoliv hru za jediný den je těžce nereálné, neb byť by měla třeba jen hodinu, mám ji rozehranou aspoň tři dny. Něco krátkého a blbého tedy pro mě byla jediná volba. A tím přesně Dear Esteban také je. Na jednu stranu chápu, co se tvůrci snaží parodovat, ale mohlo to být provedeno lépe, protože výsledek není ani vtipný ani nijak jinak zábavný a ze všeho si budu pamatovat leda tak tu létající kosatku.

Pro: grafika

Proti: nuda, nevtipné

+17

Remember Me

  • PC 80
Silný příběh, silné postavy, silná atmosféra. Základ každé dobré adventury. Do toho přidejte jednoduchou, plynulou hratelnost, skvělý cyberpunkový svět, nádherný soundtrack a pěknou grafiku a máte vymalováno. Samozřejmě nějaké vady na kráse se taky najdou, třeba docela časté bugy (například napoprvé se mi neotevřely vnitřní dveře vlaku u Johnnyho), zbytečné, rušivé QTE pasáže, či po čase jistá repetetivnost soubojů (čímž bohužel trpí drtivá většina akčních her), ale nad tím vším se dají přimhouřit oči. A jen tak mimochodem, z nějakého záhadného důvodu mi to všechno připomínalo BioShock, i když nedokážu přesně říct proč.

Pro: příběh, postavy, atmosféra, svět, soundtrack, grafika

Proti: bugy, QTE, po čase repetetivnost soubojů

+25

The Next Big Thing

  • PC 80
"Manny Brown. Ricco Sandretti! Los Angeles Stadium! Friday night!"

Jednoduchá, oddychová adventurka, jejíž humor je občas mile (neúnavný hon za lístky na zápas) a občas otravně idiotský, a která skočí dřív než začne. Hlavní postavy jsou sympatické a měla jsem je oba ráda, i když Loony Liz samozřejmě vede a i její části hry byly lepší (obzvlášť oba snové levely). Co mě naopak nepotěšilo byl nešikovně vyřešený inventář a taky bych uvítala větší délku hry.

Pro: oddychovka, sympatické postavy, milý epilog, humor

Proti: nešikovný inventář, délka

+10

Stardew Valley

  • PC 95
Velice příjemná a těžce návyková relaxační hra, u které si člověk hezky odpočine, protože zde neexistuje smrt ani časové omezení. Hra nabízí nepřeberné množství aktivit jako například zahradničení, rybaření, boje s příšerami, sbírání předmětů, chov zvířat, stavbu budov a předmětů či výbavu bytu. Z mnoha rozlišných lokací tvoří hlavní dominantu spanilé městečko s třemi tucty obyvatel, se kterými si člověk může povídat, může pro ně plnit úkoly, dávat jim dary nebo se s některým z nich dokonce oženit, ale hlavně se se všemi může vídat na hned několika každoročních festivalech a soutěžích. Do toho se ještě neustále mění počasí a roční období, kde jedno je krásnější než druhé (u mě vede nejspíš podzim). No abych to zkrátila, Stardew Valley je skoro až hra snů a rozhodně ji předepisuji každému s hektickým životem. Ani soundtrack se mi za těch (zatím) 73 nahraných hodin ještě neoposlouchal.

Pro: odpočinek, grafika, soundtrack, hratelnost, aktivity, lokace

Proti: sbírka muzea fakt nejde dokončit

+15

The Cat Lady

  • PC 95
Nejlepší simulátor deprese. Ne, opravdu, nedělám si legraci. Nikdy jsem nehrála hru s tak zatraceně realistickým pohledem na duševní nemoci. To taky vysvětluje proč jsem se jí tak dlouho vyhýbala, neb proti hororům vesměs nic nemám, ale ryze syrově depresivním kouskům, kde se navíc ještě řeší téma sebevraždy, se už nějaký ten pátek straním. O čem že tato hra vlastně je jsem se dozvěděla až po nákupu a pak mi strašila v knihovně přes dva roky, protože jsem na ni neměla odvahu. Ale teď musím přiznat, že jsem ráda, že jsem si ji konečně zahrála (díky, výzvo). Začátek byl pro mě sice těžký (kdybych chtěla hrát nedostaň záchvat tak nemusím ani zapínat počítač), ale než jsem se nadála, učaroval mě příběh i postavy a především celkové, pomalu gradující poselství. Taky soundtrack a temná stylizace jsou vynikající, ovšem na hratelnost si člověk musí trochu zvyknout.

Pro: EMOCE, reálnost, postavy, soundtrack, stylizace

Proti: dlouhé pasáže, které nejde pauznout ani přeskočit

+20

Mafia III

  • PC 50
Pomineme-li grafické nároky, na začátku jsem si říkala, že to zdaleka není tak hrozné, jak jsem se obávala. Je tady příběh, zajímavé postavy i dobové zasazení, skvělý soundrack, dokonce jsem se párkrát i docela nasmála. Jenže potom prolog skončí a vy máte před sebou najednou jediný koncept: přijeď sem, vyvraždi tady ten barák, přejeď tam, vyvraždi tady tu uličku, přejeď jinam.... Pořád a pořád a pořád a pořád a pořád dokola to samé a do toho občas ukradnete auto. Pokud jste masochista nebo je vám líto vyhozených peněz, tímto strávíte následujících zhruba 20 hodin až do závěru, který neurazí, ale reputaci si zrovna nenapraví. Ani ten soundtrack už se mi pak nelíbil, když jsem tu samou písničku slyšela potřetí v jedné hodině. Ale aspoň hlavní hrdina Lincoln Clay, ač terminátor, je sympaťák a stejně tak jsem měla ráda i toho idiota Giorgiho, ovšem titul nejlepší postavy si bez diskuze odnáší John Donovan, kvůli kterému se vyplatí vydržet až do úplného, potitulkového konce.

Prostě sečteno podtrženo: Kdybych si chtěla zahrát GTA, koupím si GTA.

Pro: PROLOG, postavy, dobové zasazení

Proti: MONOTÓNNOST, není to Mafia, grafické nároky

+21

Hero of the Kingdom

  • PC 70
Jednoduchá, přímočará hříčka, která ale překvapivě dokáže zabavit. Vyloženě odpočinková záležitost, kde si trochu poklikáte, ale nepotřebujete na to mozkové buňky. Ovšem kdyby to bylo delší, hrozila by nuda. I tak si nejspíš časem zahraju i pokračování.

Pro: oddechovka

+8 +11 −3

Batman: Arkham Asylum

  • PC 85
"Darkness. No Parents." Ne, počkat, špatná adaptace.

K hernímu Batmanovi jsem se odhodlávala fakt dlouho, což je co říct na člověka, který viděl dokonce i ten ujetý Batmanovský film z 60. let. Sice se nepovažuju za nějakého hardcore fanouška, ale Batmana jsem měla vždycky ráda kvůli záporákům a bylo potěšení se s nimi zase vidět. Především Joker je naprosto geniální, čemuž vděčí i svému dabérovi. Mark Hamill je prostě ten jediný pravý Joker a od TAS jeho hlas vypiloval přímo k dokonalosti. Taky mě moc potěšila přítomnost mojí milované Harley Quinn a její původní dabérky Arleen Sorkin, i když o jejím novém designu bych radši pomlčela (protože proč mít ikonický, univerzálně rozeznatelný kostým, když v generickém korzetu a minisukni má hezké kozy a zadek, že?), ale to je asi jediná výtka co se vzhledu postav týče, protože ostatní postavy byly naprosto skvělé (především Scarecrow, Poison Ivy a Killer Croc).

Dále musím pochválit atmosféru, která byla místy dovolím si říct až hororová, lokace, ve kterých by se zbláznil i naprosto normální člověk, příběh, který je sice celkem primitivní, ale nenudil, a příjemnou hratelnost. I když prakticky člověk dělá pořád dokola to samé, každou chvíli dostanete nějakou novou hračku na oživení.

Určitě se pustím i do pokračování, ale teď jdu splnit všechny Riddlerovi challenges. A možná půjdu podruhé do kina na LEGO Batmana, nejlepší Batmanovskou adaptaci všech dob. :D

Pro: MARK HAMILL, postavy, atmosféra, hratelnost, lokace

Proti: možná místy stereotyp hlavně co se soubojů týče

+26

Trine 2

  • PC 85
Audiovizuálně naprosto úchvatný kousek, který je mnohem zábavnější než první díl a zároveň daleko méně frustrující (i když zase jsem se u toho kolikrát namíchla tak, že jsem si musela uvařit čaj z nového pytlíku). Taky pohádkový příběh je lepší i nepřátelé působí osobitěji. Ještě zkusím datadisk, ale trojku už s dovolením vynechám (mám jenom jedny nervy).

Pro: audiovizuál, pohádkový svět, hratelnost

Proti: potřeba vraždit roste s každým dalším nepřesným skokem

+25

A Good Snowman Is Hard To Build

  • PC 70
Roztomilá, jednoduchá hříčka s příjemnou animací i hratelností, která místy dokáže polechtat mozkové závity, ale není to nic u čeho byste se vyloženě zasekli, i když obtížnost postupně roste. A kdyby náhodou, tak levely se (většinou) dají střídat, takže se vždycky můžete vrátit zpátky a zkusit to znovu s novým nadhledem. Vhodné pokud potřebujete zabít hodinku a nemáte zrovna nic lepšího na práci.

Pro: grafika, hratelnost, obtížnost

+14

Sherlock Holmes: The Devil's Daughter

  • PC 65
Pravda, Testament, na který tato hra dějově volně navazuje, měl sice ten nejdebilnější možný závěr, ale jinak to pořád byla zajímavá, zábavná ADVENTURA s pravým panem Holmesem a pravým panem Watsonem. Tady je už zase vandrák Holmes a tentokrát mu ještě sekunduje floutek Watson. Prostě jde poznat, že se někdo hodně díval na Ritchieho. To samo o sobě by ještě bylo stravitelné, ale horší jsou na tom samotné případy. Jako největší problém bych viděla, že všechny tak nějak splývají dohromady, což má za vinu (jak už zmínil kolega přede mnou) monotónní prostředí a podobné typy podezřelých, a myslím si, že za měsíc už vůbec nebudu vědět o čem který byl (kromě útěku v bažinách, ten si budu pamatovat do smrti). Taky mi moc nesedla přílišná akčnost a některé pasáže byly tak zmatené, že jsem vůbec nevěděla co se po mě vlastně chce. Ano, C&P bylo taky akční, ale vyváženě a všechny případy byly pestré a zajímavé. Tady jediný, který mě opravu zaujal, byl Chain Reaction, a to ještě jenom jeho začátek, a to je dost slabé.

Pro: Sherlock Holmes

Proti: monotónnost, zmatenost, dlouhé načítání, grafické nároky

+18

South Park: The Stick of Truth

  • PC 95
"Let it be known that I have been, and will always be, your friend ... on Facebook."

Poté, co jsem během asi čtyř měsíců sjela všechny díly seriálu, jsem se s chutí pustila i do hry a nenacházím slov. On je to vlastně takový jeden velký bonbónek pro fanoušky, namísto plnohodnotného RPG. Už jenom samotné procházení všech známých lokací a vybavování se se všemi postavami je neskutečné blaho a jako bonus je ještě na každém rohu neskutečné množství větších či menších odkazů snad na všechny díly. K tomu se najde i nějaký ten příběh, skvělá animace a soundtrack, vysoce zábavná hratelnost, no a samozřejmě typický humor, který nemá obdoby, a který mě dostával do kolen prakticky pořád. S maximální spokojeností už šetřím na Fractured But Whole.

Pro: HUMOR, POSTAVY, odkazy na seriál, hratelnost, animace, soundtrack

+27

Mafia II

  • PC 90
I já patřím k odchovancům legendárního prvního dílu a i když ho pořád považuji za lepší z obou her (nostalgie je svině), druhý díl je dle mého skromného názoru také skvělý. Opět totiž nabízí velmi kvalitní až filmový příběh, zajímavé, sympatické postavy, ještě větší dávku humoru, daleko pohodlnější hratelnost a hlavně nastavení obtížnosti. Grafika, dobová atmosféra a soundtrack, to je pak kapitola sama o sobě. Zbývá jen doufat, že se vydaří i třetí díl.

Pro: HUMOR, postavy, hratelnost, atmosféra, soundtrack

Proti: checkpointy, ale ty byly na houby i v jedničce

+28