Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
 

Komentáře

« Novější Starší »

Gray Matter

  • PC 90
V dnešní době už moc klasické point-and-click adventury nehraji, i když před takovými 10 lety jsem prakticky nehrála nic jiného, takže jsem se trochu bála, že mě to už nebude tolik bavit a bude to pro mě jen další výzvové utrpení, ale překvapivě se opak stal pravdou. Co mě na hře zaujalo nejdřív byl nádherný, emotivní soundtrack, který skvěle doplňuje hutnou atmosféru (nejvíc se mi asi líbí "The False Laura"). Taky obě hlavní postavy mi dokázaly rychle přirůst k srdci a moc se mi líbila i hratelnost s "interaktivní" mapou, jenž vám ukazuje, ve které lokaci jste ještě něco nesplnili, takže nemusíte pobíhat po celém městě, když na něco zapomenete. A že já jsem vždycky na něco zapomněla a většinou to byly opravdu drobné blbosti. Osvěžující bylo i používání kouzelnických triků a hromada pop-kulturních odkazů. Příběh samotný mi přišel trochu předvídatelný prakticky od chvíle, kdy jdete do pokoje Angely a najdete časopis a barvu na vlasy, ale bavil mě a zajímalo mě, co bude dál.

Samozřejmě by se určitě našla taky celá řada záporů. Mě osobně nejvíc vadil rozdíl vzhledu Davida (kterému má být něco přes 30) v ukázkách (kde kolikrát vypadá na 18) a ve hře (kde vypadá pomalu na 50), protože to bylo fakt zvláštní a rušivé, a taky používání docela velkého počtu příběhových klišé (Mrtvá manželka? Už zase? Mrtví rodiče? Už zase??), ale to jsou vesměs drobnosti, nad kterými se dají lehce přivřít oči a celková spokojenost tedy převažuje.

Pro: postavy, příběh, soundtrack, atmosféra, hratelnost

+30

Pillars of Eternity II: Deadfire

  • PC 85
Nebála bych se říct, že pokračování je prakticky po všech stránkách lepší než předchůdce, ať už se hratelnosti, postav či příběhu týče. Taky ukecanost mi přišla snesitelnější, ale možná to bylo jen tím, že už jsem si na ni zvykla. Audiovizuál zůstává pořád krásný a uvítala jsem také možnost nového tahového soubojového systému, který mi přišel mnohem přehlednější, i když zároveň po čase začal dělat z boje určitý stereotyp, pokud člověk začal používat stejnou strategii.

Příběh je tentokrát mnohem jednodušší a hlavní dějová linka je tak opravdu krátká. Na druhou stranu hráč má k dispozici obrovskou mapu, kde na každém rohu dostává vedlejší úkoly, kterých je nepřeberné množství, takže o zábavu a délku pak není nouze (jen v hlavním městě se dá zasekat na několik desítek hodin). Trochu mě mrzelo, že správa lodě je poměrně jednoduchá a moc se nedá vylepšovat, ale zase je zde více typů lodí, které se dají pořídit, a líbil se mi management posádky. Také bylo fajn vídat reference na první díl a vaše rozhodnutí v něm.

Největší kámen úrazu u mě přišel s postavami, neboť zde oproti jedničce můžete mít jen 4 kumpány a výběr byl opravdu těžký. Velice mě potěšil návrat Edera a Alotha (Palleginu jsem s sebou jako paladin v prvním díle nebrala a tady jako druid nakonec taky ne). Xoti do našeho týmu zapadla také hned, jako by s námi byla celou dobu, a tak jsem získala překvapivě dobře vybalancovanou, vzájemně se doplňující čtyřku. Čímž pak výběr pátého člena dělal problém. Logicky by se mi asi nejvíc hodila Pallegina nebo možná Maia, ale obě mi přišly tak strašně suché, že jsem nakonec zkusila na jednu misi Tekehu jako chantera a ten už s námi pak zůstal do konce hry. Proč? Protože i když mi v bojích obzvlášť ze začátku moc nepomáhal, je to skvěle napsaná postava a byla s ním neskutečná prdel (kdo by neměl rád postavu, která mluví převážně ve dvojsmyslech? :D).

Ale přes všechny klady by se samozřejmě našly i zápory. A tím největším bylo občas až nesnesitelně dlouhé načítání lokací. Dle Steamu mám nahraných nějakých 60 hodin, a z toho takových dobrých 20-25 muselo být jen čekání na načtení další obrazovky. Na začátku mi to neskutečně pilo krev, pak jsem si na to tak nějak zvykla, protože mi nic jiného nezbývalo, a ke konci mě to odradilo snažit se dokončit víc vedlejších misí nebo DLC (dohrála jsem jen to první, které mi přišlo nekonečné). Taky jsem měla dost bordel v bozích, protože jich tam je snad 500 a já už si z jedničky opravdu skoro nic až tak detailního nepamatuji, i když to není tak dávno, co jsem ji dohrála. Ještě bych zmínila možnost romance s companions, jenž jsou úplně, ale úplně zbytečné a prázdné, neboť vám odemknou jen pár dialogů navíc a okamžitě vyšumí do prázdna (jako by byly přidány na poslední chvíli), takže jsem moc nepochopila, proč tam vůbec jsou.

Pro: audiovizuál, hratelnost, příběh, postavy, mapa

Proti: nekonečné načítání, zbytečné romance

+32

Home Sheep Home 2

  • PC 75
Výběr her pro herní výzvu je vždycky těžký, obzvlášť když mi v ní pořád vycházejí skákačky. Ale ono by to jinak asi nebylo ono. Nuže tato byla aspoň vyloženě oddychová a hlavně mi strašila v knihovně už někdy od roku 2016 a o tom to celé přece vlastně je. Mám ráda seriál i film a herní zpracování mě taktéž potěšilo, neboť je úplně stejně dětské, roztomilé a úsměvné (Austrálie, skok do studny, únos mimozemšťany...). Hratelnost je velice jednoduchá, splnění jednotlivých levelů kolikrát zabere jen pár vteřin a zaseknutí zde opravdu nehrozí. A i kdyby si člověk čirou náhodou zrovna nevěděl rady, může si hned zapnout nápovědu, která mu vyzradí, jak na to. Taková velice příjemná jednohubka na dvě hodinky.

Pro: roztomilost, vtip, jednoduchost, postavy

Proti: občasné zasekávání oveček v texturách

+13

The Sexy Brutale

  • PC 70
Zajímavý nápad, ale docela nezáživné zpracování. Hold když pořád děláte dokola to samé bez jakéhokoliv hratelnostního osvěžení, tak rychle nastupuje stereotyp. Líbil se mi soundtrack, lokace a postavy (nejlepší část celé hry je rozhodně sledování úmrtí, které jsou občas až vtipné). Naopak grafické zpracování mě moc nenadchlo a taky jsem občas měla problém s ovládáním (kolikrát bylo potřeba 5x kliknout na dveře než se hlavní hrdina uráčil jimi projít). Obtížnost mi pak přišla tak akorát. Na těch pár hodin zabaví, ale být to delší, nejspíš bych to ani nedohrála.

Pro: nápad, soundtrack, postavy

Proti: rychlý stereotyp

+12

Little Nightmares

  • PC 80
Tíživá atmosféra, smrt na každém kroku a těžká frustrace. Přiznám se, že jsem docela zápasila s ovládáním a Six mi většinou pobíhala na všechny směry, jenom ne tam, kam jsem potřebovala. Počet smrtí za dobu hry mi pak nejspíš vyskočil do třímístných čísel a svou počáteční taktiku "když pětkrát za sebou umřeš, tak to vypni" jsem brzo musela změnit, protože jsem to s takovou hrála po 5 minutách. Nejvíc mě totiž štvalo rozestavení savepointů, které byly občas opravdu daleko od sebe, a taky hrozně dlouhé zdržování při načítání (někdo vás chytí, tak se musíte dívat, jak vás sáhodlouze chytá, pak je tma, pak se musíte dívat jak se Six sáhodlouze probouzí a pak teprve můžete pokračovat). Naštěstí hra ale není dlouhá, takže jsem ji nakonec zvládla dohrát (a taky proto, že to byl dárek k narozeninám, čili automatická povinnost dohrání, i kdyby mě to nebavilo). Co bych určitě pochválila je soundtrack a grafika, které dohromady doplňovali hutnou atmosféru, a taky strašidelnost, kdy jsem občas (hlavně v honičkách) měla opravdu nahnáno.

Pro: atmosféra, soundtrack, grafika, lokace

Proti: frustrace z častých smrtí, zdlouhavé načítání, save pointy daleko od sebe

+14

Monster Prom

  • PC 90
Přesně takto by měly vypadat všechny západní komediální vizuální novely. Jednotlivé průchody hrou jsou krátké a přímočaré a vůbec nedrhnou, protože tady nejsou žádné obří návaly textu ani se pořád dokola neopakuje to samé (kromě intra a endingu, které jde ale přeskočit). Právě naopak s každým novým rozehráním na hráče čeká něco úplně jiného - jiné postavy na jiných místech, jiné konverzace, jiné odpovědi a jiné možnosti, takže je to pořád zábava, i když už to hrajete po sté. Taky humor funguje, postavy jsou sympatické, soundtrack příjemný, i animace se mi líbí. No a v neposlední řadě je třeba zmínit vysokou obtížnost (Dark Souls hadra :D), která vás nutí zkoušet to znovu a znovu. Určitě vyzkouším i DLC.

Pro: HUMOR, žádná repetitivnost, ideální délka, milion konců, volnost, postavy, obtížnost, soundtrack, animace

+12

Yakuza Kiwami

  • PC 80
Yakuza 0 je naprosto unikátní zážitek, ať už po stránce příběhu, postav, či hratelnosti (respektive interaktivity otevřeného světa), který mě dostal do kolen a považuji ji za jednu z nejlepších her, které jsem kdy hrála. Proto mi bylo už od začátku jasné, že ať už bude Kiwami sebelepší, 0 nebude sahat ani po kotníky a to se taky skutečně naplnilo. Nicméně také pořád představuje velmi solidní příběhový i herní zážitek, obzvlášť na to, že se jedná o remake úplně první Yakuzy. Co mi upřímně hned na začátku vyrazilo dech byla plynulost animace. Už žádné sekání, žádné bugy. Tentokrát si s portem opravdu dali záležet a je skvělý. Zároveň mě překvapila daleko menší "ukecanost" a mnohem strožejší kapitoly i cutscény, které v 0 běžně trvaly i 20-30 minut, zatímco tady nejdelší trvá tak 10, čímž se samozřejmě zkrátila i celková délka hry. Moc mě potěšil také nový systém autosave.

A teď zápory. A začnu tím největším, který neskutečně bije do očí - velice špatná implementace systému Majima everywhere. Majima sám o sobě je pořád nejlepší postava celé série (i s tím svým přiblblým účesem podle hrnce) a v Kiwami zároveň největší bavič, ale jeho nová role vůbec nesedí do příběhu. Například u scény v batting centre se chová jako by mě viděl poprvé od propuštění z vězení (protože v původní hře to tak bylo) a když ho pak propíchnou nožem a odtáhnou, tak já vyjdu ven na ulici a koho hned nepotkám úplně v pořádku? Pak se 30x popereme, až se posunu v příběhu do bodu, kdy se Majima znovu objeví v hlavním ději a Kiryu se diví, že není mrtvý. Taky jsem četla nějakou kritiku na jeho povahu, kde recenzent vyčítal dualitu jeho osobnosti (pro Kiryu si hraje na Goromi a policisty, ale svoje podřízené mlátí baseballovou pálkou), ale to mě upřímně zase tolik nevadilo, protože proč by nemohl být obojí? Každopádně to prostě působí jako by tam byli Majimové dva a to dost zamrzí. Další výtka jde k hroznému disco intru (protože kvůli copyright nemohli použít song, který tam měl správně být) a taky by prospěly nové minihry, neboť drtivá většina z nich se jen opakuje ze 0 a když se jen tak poflakujete po městě, máte pocit, že tuto hru jste už hráli. Stejně tak jsou daleko slabší substories, které v prvním díle ještě nebyly tak vypilované. Většinou tady máte za úkol jen někoho zmlátit (i když třeba ten týpek na hajzlu, co po mě pořád chtěl ať mu nosím kapesníky, mě dobře rozesmál). Ještě bych zmínila neskutečně otravný healing nepřátel, který jen uměle prodlužoval délku soubojů.

Pro: MAJIMA, příběh, postavy, humor, soundtrack, interaktivita, plynulost, port

Proti: špatná implementace Majima everywhere do příběhu, copyright hudby, málo nových miniher, healing nepřátel

+15

SOMA

  • PC 80
Musím říct, že moje pocity k této hře se měnily doslova z hodiny na hodinu. Na začátku jsem byla nejvíc rozpačitá. Depresivní úvod mi přišel zbytečný, celkově mi to až moc připomínalo první Bioshock, chyběla mi slibovaná strašidelnost a až na nějaký ten výjimečný nečekaný moment (zabíjení přeživší posádky) sem a tam jsem se až nudila a tak nějak jsem nevěděla, co mám od této hry vlastně čekat a jestli to za těch 8-9 hodin vůbec stojí.

Stojí. Zlom přišel zhruba tak po 3 hodinách, kdy se příběh konečně začal obracet zajímavým směrem, atmosféra houstla a strachy jsem si musela zeslabovat zvuk (na stanici Theta budu vzpomínat ještě hodně dlouho) a nejednou mě to natolik chytlo, že jsem musela pokračovat dál a dál, jen abych se dozvěděla víc. Víc o tom zvláštním místě, na kterém jsem se ocitla. Víc o posádce. Víc o tom, co se vlastně stalo. Ale především víc o sobě samotné. Tedy pardon, o hlavním hrdinovi. A když už mluvíme o postavách, rozhodně musím pochválit špičkový dabing Simona a Catherine, ale stejně tak jejich lidské povahy, emoce a vývoj. Ostatní postavy se mi dost pletly, ale i tak bylo zajímavé sledovat jejich osudy. Dál se mi moc líbil soundtrack, který skvěle doplňoval atmosféru, ať už ve strašidelných nebo emocionálních momentech. A když už mluvíme o emocionálních momentech, konec jsem čekala, ale stejně mě rozdrtil. Opravdu lepší konec to už mít ani nemohlo a za něj zvedám hodnocení ještě o pár procent nahoru..

A teď to nejhorší na celé hře - příšery. Ano, čtete správně. Nezlobte se na mě, ale drtivá většina z nich tam byla úplně, ale úplně zbytečné a vyloženě mě otravovaly a zdržovaly. Atmosféra sama o sobě byla syrová a stejně tak byly "hnusné" lokace, takže by to podle mě všechno fungovalo i bez levných lekaček.

Pro: PŘÍBĚH, DABING, postavy, emoce, atmosféra, soundtrack

Proti: příšery, levné lekačky, zdlouhavý úvod

+30

Shadow Tactics: Blades of the Shogun

  • PC 90
Commandos jsem nikdy nehrála, ale zato jsem asi milionkrát dohrála Robina Hooda a čekala jsem tedy něco podobného. A ono, světe div se, to nakonec moc podobné nebylo. Shadow Tactics je totiž vyloženě stealth. Nejsou tady žádné přímé souboje, takže vběhnout mezi skupinu nepřátel jen tak hala bala a všechny je rozsekat nepřipadá v úvahu. Právě naopak hráč musí složitě taktizovat a plánovat každý sebemenší krok (což ve výsledku znamená zavařit F5 a F8). S tím je spojená také častá frustrace z neúspěchu (přiznávám se, že u poslední mise, kde jsem se asi hodinu nebyla schopná pohnout ani o metr, jsem se musela potupně podívat na návod), ale o to víc je umocněna radost, když se vám něco podaří.

Co se mi na hře líbilo nejvíc byly rozhodně postavy. Všech 5 hlavních hrdinů je sympatických a propracovaných, jak hratelně, tak osobnostně. Hlavně každý z nich má jiné schopnosti, jiné přednosti a jiné nedostatky a všichni jsou vyvážení a navzájem se doplňují, takže je plně využijete opravdu všechny (i když za Aiko a Yuki jsem hrála asi drobet častěji a Mugen v posledních misích citelně chybí). Prostě postavy si mě získaly a loučení s nimi bylo těžké (hlavně s Mugenem, který ze mě dokonce vymáčkl i slzu). Taky se mi líbila pestrost jednotlivých misí, kde se měnily nejen lokace, ale také hlavní úkoly, které měly vždycky ještě několik možností splnění (zabij, unes, otrav čaj, zachraň...). Ještě bych určitě pochválila grafiku, pěkný soundtrack a možnost volby dabingu (japonština samozřejmě vede na celé čáře, což mi připomíná, že její titulkový překlad byl občas dost volný, ale hru jako takovou to naštěstí až tak moc neovlivní).

Pro: POSTAVY, pestrost, emoce, hratelnost, grafika, soundtrack

Proti: občas dost frustrující, často nepřesný překlad japonštiny

+26

Frostpunk

  • PC 85
Tato hra mě neskutečně chytla už od začátku, což mě upřímně překvapilo, protože nemám ráda survivaly (ne, nebaví mě hry pořád začínat od začátku) a tak trochu jsem čekala další This War of Mine, které jsem musela zabalit dost brzo. Nicméně Frostpunk je spíš klasická strategie, která jen nese pár survivalových prvků a taky celá hratelnost je daleko jednodušší a přehlednější, takže jsem jej zvládla dohrát na první pokus a ještě k tomu za fašistický stát, protože jsem nechtěla náboženství :D. Ještě bych určitě pochválila tísnivou atmosféru a skvěle dokreslující soundtrack a taky se mi líbilo, že člověk musí občas dělat dost těžká morální rozhodnutí.

Pro: atmosféra, hratelnost, soundtrack, grafika

Proti: lagy, obzvlášť v pozdější části hry

+24

Yakuza 0

  • PC 100
Původně jsem komentář ani psát nechtěla, protože toto je jedna z těch her, které si musíte sami zahrát a udělat si vlastní názor, ale když už něčemu napálím plné hodnocení, tak bych asi pár vět napsat mohla.

Co určitě musím pochválit především je skvělý příběh plný zvratů a emocí, za který by se nemusel stydět žádný film nebo seriál, a který s každou další kapitolou nabírá větší a větší obrátky a hráče napíná k prasknutí. Stejně tak jsou perfektní velmi propracované postavy. Z hlavních hrdinů u mě na celé čáře vede Majima, ale Kiryu je taky sympaťák a vedlejší postavy jsou kapitola sama pro sebe (Kuze, Nishitani, Tachibana, Oda, Makoto, Lee...). Opravdu kolikrát i postavičky, které se tam objeví jen na 5 minut, jsou propracovanější než drtivá většina charakterů v jiných hrách. Moc se mi líbila také atmosféra, jenž neustále skáče z vážné do humorné až absurdní, ale přitom to překvapivě funguje na jedničku, a všechno podkresluje úžasný soundtrack, kde je těžké vybrat nejlepší song (osobně bych řekla buď Kuze Theme nebo One Eyed Dancer). No a pak je tu ještě neskutečně živý svět, který hýří zábavou a přímo láká si projít každé zákoutí, objevit každý vedlejší příběh a zkusit každou aktivitu, kterých je nepřeberné množství.

Sečteno podtrženo, už je to opravdu hodně, hodně, hooodně dlouho, co mě nějaká hra takovým způsobem nadchla. Kromě občasných bugů, které jsou ale v každé hře, mám prakticky jen jedinou výtku, a tou je chybějící autosave, protože některé pasáže jsou dost dlouhé. Až půjde do prodeje Kiwami, tak si ho koupím hned v předprodeji.

Pro: PŘÍBĚH, POSTAVY, SVĚT, ATMOSFÉRA, humor, emoce, absurdita, soundtrack, grafika, délka

Proti: bugy, chybějící autosave

+21

To the Moon

  • PC 70
Spíš než "interaktivní film" bych řekla prostě jen "film", protože interaktivity je zde opravdu málo. Sice se můžete mezi dialogy hýbat, ale volnost nemáte prakticky žádnou, protože hratelnost je velmi lineární. Co se příběhu týče, už mám na kontě pár smutných her, takže mě tento tolik nezasáhl, ale emocionální bez debat je. Moc se mi také líbil přenádherný soundtrack a překvapivě jsem si nakonec oblíbila také postavy, v čele s oběma doktory. A bavily mě i všechny ty drobné vtípky uvolňující atmosféru.

Pro: emoce, příběh, postavy

Proti: linearita

+15

Life is Strange: Before the Storm - Farewell

  • PC 80
Poslední rozloučení s Max a Chloe bylo překvapivě důstojné. Sice délka je žalostná, ale zato je tato epizodka opravdu emocionální a uzavírá celý kruh, takže každý fanoušek série by si ji rozhodně neměl nechat ujít. Kromě všech atributů původních her, jako jsou atmosféra, soundtrack a animace, potěší také návrat původních dabérek.

Pro: emoce, příběh, postavy, atmosféra

Proti: délka

+17 +18 −1

The Witcher 3: Wild Hunt - Hearts of Stone

  • PC 75
Musím říct, že toto Geraltovo dobrodružství mě ze všech dosavadních Witcherů bavilo asi nejvíc, na čemž má dozajista velký podíl i fakt, že bylo tak krátké. Já a Witcher série totiž nejsme zrovna největší kamarádi. Ano, přesně tak. Jsem jeden z těch pěti lidí ve vesmíru, který nejen, že neuctívá tuto ságu jako modlu, ale navíc ani nemám ráda Geralta. Čím to? Je to velmi jednoduché - nejsem cílová skupina. Tudíž Witcher pro mě bude vždycky jen další z řady RPG, které má sice úchvatný audiovizuál, ale prázdný příběh o bourákovy, který klátí příšery a ženské a srdceryvně miluje svou životní lásku, aby jí zahnul na každém rohu, protože s ním přece žádná neotěhotní. No řekněte, nezní to jako prostá pánská fanfiction či snad dokonce pánský ekvivalent Twilightu? Což mi připomíná, jak mě vždycky dostává do kolen když dorazím do nějaké zapadlé, zapomenuté vesnice, abych tam našla 20 supermodelek s perfektní postavou, make-upem a účesem. :D Ale neberte mě špatně, netvrdím, že je to špatná série, protože kdyby se mi to fakt nelíbilo, tak nedohraju ani jedničku. Jen do toho prostě nejsem tak zažraná jako ostatní a celkově ten hype okolo mi mé dojmy ještě víc kazí.

Ale zpět k DLC. Co se mi líbilo, byl konečně hlavní příběh, který za něco stál, protože v předchozích dílech mě vždycky bavily hlavně side questy a ten hlavní, roztahaný a občas i nesmyslný, jsem musela nějak přetrpět. Dál bych určitě pochválila postavy, protože jen inteligentní krasavice Shani sama shrábne do kapsy celé ženské osazenstvo původních dílu a to mě přitom v jedničce paradoxně vůbec nezaujala. Stejně tak se mi líbili i oba "záporáci" a takový Vlodimir je kapitola sama pro sebe. Co se mi naopak nelíbilo je, že to občas celé zase působilo jako interaktivní film, kdy člověk půl hodiny sleduje cut scene, aby pak nějak odklikal rozhovor, který celou situaci stejně vůbec nezmění. Stejně tak jsem za ty dva roky od dohrání původní hry už úplně zapomněla ovládání, takže to byl na začátku trochu boj.

Pro: audiovizuál, příběh, postavy

Proti: občas to působí jako interaktivní film

+25

Anno 1404

  • PC 90
Moje snad nejoblíbenější strategie, ke které se vždycky ráda jednou za čas vrátím. Na začátku sice působí šíleně komplikovaně, ale není tomu tak, protože všechno má logický smysl a není těžké si na tento systém zvyknout. Hra vám sice nedá nic zadarmo, protože tady ke stavění opravdu nestačí jen peníze a pár dřívek či kamínků, ale o to víc je to zábavnější a kolikrát musíte pořádně potrénovat mozkové buňky. Jen bojový systém je zvláštní a ani po všech těch letech jsem mu ještě nepřišla úplně na kloub.

Paradoxně jsem ale nikdy předtím nedohrála kampaň, neboť je daleko víc svazující a ukecanější než scénáře či volné hry a taky chybí všechny vychytávky z rozšíření. Jakožto zkušený hráč bych neměla problém s nejtěžší obtížností, a proto jsem se rozhodla zrovna získat i jeden z herních achievementů a splnit i všechny vedlejší questy, u čehož jsem se párkrát solidně zapotila (zlaté zpomalující a přetáčející tlačítko), ale titul The Guardian of the Realm byl zdárně dobyt a tak se mi třeba jednou podaří získat i zlatou loď.

Pro: hratelnost, grafika, soundtrack, scénáře

Proti: zvláštní bojový systém

+21 +22 −1

Starlight Vega

  • PC 50
Nuda, nuda, šeď, šeď. Mdlé postavy, mdlý příběh, mdlé zasazení. I vztahy jsou tlačeny strašně na sílu (Stockholm syndrome se asi prostě líp píše) a ani animace se soundtrackem mě nijak extra nezaujaly. I když herní doba je krátká, trvalo mi dost dlouho tento kousek pokořit, protože jsem se do něj musela nutit.

Pro: odehrané scény lze přetáčet

Proti: nuda, líný příběh

+8

Detective Grimoire: Secret of the Swamp

  • PC 60
Pohodová jednohubka s jednoduchou hratelností, která svou přímočarostí spíš než plnohodnotnou adventuru připomíná interaktivní film. Animace je originální, příjemný soundtrack se neomrzí, ale především mě nadchl překvapivě skvělý dabing (hlavně hlavního hrdiny). Bohužel příběh samotný není nic moc a brzo se mi asi vykouří z hlavy.

Pro: dabing, animace, soundtrack

Proti: herní doba

+13 +14 −1

Maru

  • PC 60
Kratičká, originální skákačka s příjemným audiovizuálem a atmosférou. I nějaký příběh tady víceméně je, pokud si ho sami dokážete interpretovat. Největší slabinou je ale rozhodně délka. Být delší, mohly levely začít trápit i mozkové buňky a to bych si pak určitě užila víc.

Pro: originalita, jednoduchost, audiovizuál, atmosféra

Proti: délka

+13

Thomas Was Alone

  • PC 65
Skákačky. Nemám na ně nervy, vždycky se u nich naštvu tak, že je musím v záchvatu hněvu vypnout, a stejně je z nějakého záhadného důvodu pořád hraju. I u Thomase na rage quity došlo a to jsem si ještě v první třetině říkala, jak je to odpočinková, nenáročná hra a pak jsem si v půlce musela dát na měsíc pauzu. Pravda, čekala jsem spíš něco logického, ale tady k vyřešení jednotlivých levelů moc přemýšlet nemusíte a daleko častěji jde spíš o to, jak umíte přesně skákat. Aspoň grafické a hudební zpracování je příjemné, postavy jsou zajímavé a (v rámci mezí) překvapivě pestré a i vypravěčův hlas se dobře poslouchá.

Pro: Audiovizuál, vypravěč, postavy a schopnosti

Proti: Jednoduchost, potřeba přesných skoků, občas monotónnost

+20 +21 −1

Life is Strange: Before the Storm - Episode 3 - Hell Is Empty

  • PC 70
Původní Life is Strange nepovažuji za žádnou modlu, i když se mi líbilo. Od prequelu jsem stejně jako ostatní neměla žádná očekávání a ve výsledku to bylo asi moudré rozhodnutí. Minisérie to sice není vyloženě špatná, ale taky ani není nijak výrazně dobrá a našlo by se víc než pár hluchých míst (hlavně ten konec v mlýně byl takový trochu wtf). Celé to zachraňuje skvělá atmosféra, opět úžasný soundtrack i grafické zpracování a návrat všech starých dobrých postav. Příběh samotný bohužel nemůže nabídnout nějaký velký rozvoj, protože všichni víme, jak musí skončit (osud Rachel, nenávistný vztah Chloe a Davida...), nicméně aspoň se může dosytosti těžit z postavy Rachel a hlavně a především z jejího romantického vztahu s Chloe (jejich scéna z The Tempest byla první LiS scéna, která mě rozplakala, takže gratuluji, dostali jste nakonec i mě :D), který umožňuje poznat i Chloe z trochu jiné stránky. No a vzhledem k tomu, že tentokrát odpadá přetáčení času, všechno působí mnohem realističtěji a krutěji, protože když něco poděláte tak to zůstane podělané a žádný deus ex machina vám nepomůže.

Pro: atmosféra, soundtrack, grafika, postavy, vztah Chloe a Rachel, návaznost na původní LiS

Proti: dost hluchých míst, občas otravně pomalé dialogy

+23

Pokémon Blue Version

  • GB 90
Kdysi dávno za mých mladých let jsme měli na počítači emulátor Pokémon BLUE, RED a YELLOW a z těch všech jsem dohrála jen tuto verzi, protože jsem měla nejradši Squirtla a chtěla jsem ho mít hned od začátku. Ze hry samotné už jsem si pak pamatovala jen střípky (loď, věž...), takže jsem se rozhodla zkusit to ještě jednou a opět pěkně od začátku se svým oblíbeným želvákem.

Prvně musím říct, že jsem příjemně překvapená, jak mě to pořád ještě bavilo, a že si hra i po letech pořád drží své kouzlo. Jenom zvuk jsem musela po 5 minutách vypnout, protože po prvotním nadšení ze známých melodií mě z nich začala třeštit hlava. Taky jsem za těch pár let už nějak zapomněla, že nemůžu chytit všechny Pokémony, což mě upřímně dost mrzí. Na druhou stranu, i kdyby to šlo, tak bych to stejně asi ani nezvládla, protože ani tady jsem neměla nervy chytit všechny, nuže toto kolo úspěšně končím se 73 chycenými (včetně Mewtwo samozřejmě) a 136 viděnými Pokémony a s hvězdným týmem: Blastoise lvl 55, Pidgeot lvl 51, Victreebel lvl 50, Articuno lvl 51, Zapdos lvl 52 a Moltes lvl 50 a možná bych někdy měla zkusit dohrát i YELLOW verzi.

Pro: kouzlo nostalgie, hratelnost, lokace, grafika, atmosféra

Proti: zvuk po chvíli začne vyloženě prudit, není možné chytit všechny

+14

South Park: The Fractured But Whole

  • PC 80
Stick of Truth bylo nové a neotřelé a splněný sen každého fanouška seriálu. TFBW oproti tomu působí jako takové jedno delší DLC, protože kromě tématu superhrdinů je všechno prakticky úplně stejné, až na pár změn, jako třeba pár přidaných budov, pár nových postav a jiný (ale podobný) systém soubojů (ale aspoň je tentokrát na výběr mnohem víc schopností). Naštěstí se ovšem vrátil i typický humor, který to celé to drží nad vodou, protože příběh samotný by možná i dokázal být zajímavý, ale to by ho nesměla potápět hratelnost, která postupem času začne být nehorázně repetetivní, jen aby se uměle prodloužila délka hry. I přes všechny zápory ale nemůžu říct, že bych byla zklamaná.

Pro: South Park, HUMOR, POSTAVY, animace, soundtrack, "ta" část s rodiči mě traumatizovala

Proti: repetitivní hratelnost, nic moc nového

+17

Dream Daddy: A Dad Dating Simulator

  • PC 80
Další z řad parodií na vizuální romány, se kterými už mám předchozí zkušenosti, a právě proto, že už nějaké zkušenosti mám, tak jsem i očekávala, že se dostaví to co vždycky - rychlé vychladnutí a opakování vtipů. A ono překvapivě ne. Jakto? Protože tady není jedna jediná příběhová linka, kterou musíte pokaždé projet s jinými volbami, ale každý dad má svou vlastní, svěže novou dějovou linii. Prakticky jediné, co se opakuje, je epilog.

Co se mi nejvíc líbilo byly rozhodně postavy - jak dads, tak jejich překvapivě snesitelné děti (kromě Amandy jasně vedou Lucien a Ernest), tak vedlejší postavy ("Wine Mom" Mary, Quinn). Taky humor mi sedl, hratelnost byla fajn (požehnané buď přetáčecí tlačítko), animace byla hezká a plynulá a ani příjemný soundtrack se mi neoposlouchal.

Kdybych měla hodnotit samotné tatínky, tak u mě vedou rozhodně Robert (jeho route byla nejvtipnější) a Damien (jeho route byla nejromantičtější a nejroztomilejší a měla dle mého nejlepší konec). Craig i Mat byly taky sympaťáci, u Josephovi route jsem se dobře nasmála, i když Joe sám je hajzl a Brian a Hugo byli nakonec překvapivě taky fajn (až na ten zajebaný minigolf).

Pro: humor, postavy, animace, soundtrack

Proti: zajebaný achievement z minigolfu

+17

Dear Esteban

  • PC 20
Nemám ráda rychlovky. Výzva nevýzva, dohrát pro mě jakoukoliv hru za jediný den je těžce nereálné, neb byť by měla třeba jen hodinu, mám ji rozehranou aspoň tři dny. Něco krátkého a blbého tedy pro mě byla jediná volba. A tím přesně Dear Esteban také je. Na jednu stranu chápu, co se tvůrci snaží parodovat, ale mohlo to být provedeno lépe, protože výsledek není ani vtipný ani nijak jinak zábavný a ze všeho si budu pamatovat leda tak tu létající kosatku.

Pro: grafika

Proti: nuda, nevtipné

+16

Remember Me

  • PC 80
Silný příběh, silné postavy, silná atmosféra. Základ každé dobré adventury. Do toho přidejte jednoduchou, plynulou hratelnost, skvělý cyberpunkový svět, nádherný soundtrack a pěknou grafiku a máte vymalováno. Samozřejmě nějaké vady na kráse se taky najdou, třeba docela časté bugy (například napoprvé se mi neotevřely vnitřní dveře vlaku u Johnnyho), zbytečné, rušivé QTE pasáže, či po čase jistá repetetivnost soubojů (čímž bohužel trpí drtivá většina akčních her), ale nad tím vším se dají přimhouřit oči. A jen tak mimochodem, z nějakého záhadného důvodu mi to všechno připomínalo BioShock, i když nedokážu přesně říct proč.

Pro: příběh, postavy, atmosféra, svět, soundtrack, grafika

Proti: bugy, QTE, po čase repetetivnost soubojů

+24

The Next Big Thing

  • PC 80
"Manny Brown. Ricco Sandretti! Los Angeles Stadium! Friday night!"

Jednoduchá, oddychová adventurka, jejíž humor je občas mile (neúnavný hon za lístky na zápas) a občas otravně idiotský, a která skočí dřív než začne. Hlavní postavy jsou sympatické a měla jsem je oba ráda, i když Loony Liz samozřejmě vede a i její části hry byly lepší (obzvlášť oba snové levely). Co mě naopak nepotěšilo byl nešikovně vyřešený inventář a taky bych uvítala větší délku hry.

Pro: oddychovka, sympatické postavy, milý epilog, humor

Proti: nešikovný inventář, délka

+9

Stardew Valley

  • PC 95
Velice příjemná a těžce návyková relaxační hra, u které si člověk hezky odpočine, protože zde neexistuje smrt ani časové omezení. Hra nabízí nepřeberné množství aktivit jako například zahradničení, rybaření, boje s příšerami, sbírání předmětů, chov zvířat, stavbu budov a předmětů či výbavu bytu. Z mnoha rozlišných lokací tvoří hlavní dominantu spanilé městečko s třemi tucty obyvatel, se kterými si člověk může povídat, může pro ně plnit úkoly, dávat jim dary nebo se s některým z nich dokonce oženit, ale hlavně se se všemi může vídat na hned několika každoročních festivalech a soutěžích. Do toho se ještě neustále mění počasí a roční období, kde jedno je krásnější než druhé (u mě vede nejspíš podzim). No abych to zkrátila, Stardew Valley je skoro až hra snů a rozhodně ji předepisuji každému s hektickým životem. Ani soundtrack se mi za těch (zatím) 73 nahraných hodin ještě neoposlouchal.

Pro: odpočinek, grafika, soundtrack, hratelnost, aktivity, lokace

Proti: sbírka muzea fakt nejde dokončit

+14

The Cat Lady

  • PC 95
Nejlepší simulátor deprese. Ne, opravdu, nedělám si legraci. Nikdy jsem nehrála hru s tak zatraceně realistickým pohledem na duševní nemoci. To taky vysvětluje proč jsem se jí tak dlouho vyhýbala, neb proti hororům vesměs nic nemám, ale ryze syrově depresivním kouskům, kde se navíc ještě řeší téma sebevraždy, se už nějaký ten pátek straním. O čem že tato hra vlastně je jsem se dozvěděla až po nákupu a pak mi strašila v knihovně přes dva roky, protože jsem na ni neměla odvahu. Ale teď musím přiznat, že jsem ráda, že jsem si ji konečně zahrála (díky, výzvo). Začátek byl pro mě sice těžký (kdybych chtěla hrát nedostaň záchvat tak nemusím ani zapínat počítač), ale než jsem se nadála, učaroval mě příběh i postavy a především celkové, pomalu gradující poselství. Taky soundtrack a temná stylizace jsou vynikající, ovšem na hratelnost si člověk musí trochu zvyknout.

Pro: EMOCE, reálnost, postavy, soundtrack, stylizace

Proti: dlouhé pasáže, které nejde pauznout ani přeskočit

+19

Mafia III

  • PC 50
Pomineme-li grafické nároky, na začátku jsem si říkala, že to zdaleka není tak hrozné, jak jsem se obávala. Je tady příběh, zajímavé postavy i dobové zasazení, skvělý soundrack, dokonce jsem se párkrát i docela nasmála. Jenže potom prolog skončí a vy máte před sebou najednou jediný koncept: přijeď sem, vyvraždi tady ten barák, přejeď tam, vyvraždi tady tu uličku, přejeď jinam.... Pořád a pořád a pořád a pořád a pořád dokola to samé a do toho občas ukradnete auto. Pokud jste masochista nebo je vám líto vyhozených peněz, tímto strávíte následujících zhruba 20 hodin až do závěru, který neurazí, ale reputaci si zrovna nenapraví. Ani ten soundtrack už se mi pak nelíbil, když jsem tu samou písničku slyšela potřetí v jedné hodině. Ale aspoň hlavní hrdina Lincoln Clay, ač terminátor, je sympaťák a stejně tak jsem měla ráda i toho idiota Giorgiho, ovšem titul nejlepší postavy si bez diskuze odnáší John Donovan, kvůli kterému se vyplatí vydržet až do úplného, potitulkového konce.

Prostě sečteno podtrženo: Kdybych si chtěla zahrát GTA, koupím si GTA.

Pro: PROLOG, postavy, dobové zasazení

Proti: MONOTÓNNOST, není to Mafia, grafické nároky

+21

Hero of the Kingdom

  • PC 70
Jednoduchá, přímočará hříčka, která ale překvapivě dokáže zabavit. Vyloženě odpočinková záležitost, kde si trochu poklikáte, ale nepotřebujete na to mozkové buňky. Ovšem kdyby to bylo delší, hrozila by nuda. I tak si nejspíš časem zahraju i pokračování.

Pro: oddechovka

+7 +10 −3

Batman: Arkham Asylum

  • PC 85
"Darkness. No Parents." Ne, počkat, špatná adaptace.

K hernímu Batmanovi jsem se odhodlávala fakt dlouho, což je co říct na člověka, který viděl dokonce i ten ujetý Batmanovský film z 60. let. Sice se nepovažuju za nějakého hardcore fanouška, ale Batmana jsem měla vždycky ráda kvůli záporákům a bylo potěšení se s nimi zase vidět. Především Joker je naprosto geniální, čemuž vděčí i svému dabérovi. Mark Hamill je prostě ten jediný pravý Joker a od TAS jeho hlas vypiloval přímo k dokonalosti. Taky mě moc potěšila přítomnost mojí milované Harley Quinn a její původní dabérky Arleen Sorkin, i když o jejím novém designu bych radši pomlčela (protože proč mít ikonický, univerzálně rozeznatelný kostým, když v generickém korzetu a minisukni má hezké kozy a zadek, že?), ale to je asi jediná výtka co se vzhledu postav týče, protože ostatní postavy byly naprosto skvělé (především Scarecrow, Poison Ivy a Killer Croc).

Dále musím pochválit atmosféru, která byla místy dovolím si říct až hororová, lokace, ve kterých by se zbláznil i naprosto normální člověk, příběh, který je sice celkem primitivní, ale nenudil, a příjemnou hratelnost. I když prakticky člověk dělá pořád dokola to samé, každou chvíli dostanete nějakou novou hračku na oživení.

Určitě se pustím i do pokračování, ale teď jdu splnit všechny Riddlerovi challenges. A možná půjdu podruhé do kina na LEGO Batmana, nejlepší Batmanovskou adaptaci všech dob. :D

Pro: MARK HAMILL, postavy, atmosféra, hratelnost, lokace

Proti: možná místy stereotyp hlavně co se soubojů týče

+24

Trine 2

  • PC 85
Audiovizuálně naprosto úchvatný kousek, který je mnohem zábavnější než první díl a zároveň daleko méně frustrující (i když zase jsem se u toho kolikrát namíchla tak, že jsem si musela uvařit čaj z nového pytlíku). Taky pohádkový příběh je lepší i nepřátelé působí osobitěji. Ještě zkusím datadisk, ale trojku už s dovolením vynechám (mám jenom jedny nervy).

Pro: audiovizuál, pohádkový svět, hratelnost

Proti: potřeba vraždit roste s každým dalším nepřesným skokem

+21

A Good Snowman Is Hard To Build

  • PC 70
Roztomilá, jednoduchá hříčka s příjemnou animací i hratelností, která místy dokáže polechtat mozkové závity, ale není to nic u čeho byste se vyloženě zasekli, i když obtížnost postupně roste. A kdyby náhodou, tak levely se (většinou) dají střídat, takže se vždycky můžete vrátit zpátky a zkusit to znovu s novým nadhledem. Vhodné pokud potřebujete zabít hodinku a nemáte zrovna nic lepšího na práci.

Pro: grafika, hratelnost, obtížnost

+10

Sherlock Holmes: The Devil's Daughter

  • PC 65
Pravda, Testament, na který tato hra dějově volně navazuje, měl sice ten nejdebilnější možný závěr, ale jinak to pořád byla zajímavá, zábavná ADVENTURA s pravým panem Holmesem a pravým panem Watsonem. Tady je už zase vandrák Holmes a tentokrát mu ještě sekunduje floutek Watson. Prostě jde poznat, že se někdo hodně díval na Ritchieho. To samo o sobě by ještě bylo stravitelné, ale horší jsou na tom samotné případy. Jako největší problém bych viděla, že všechny tak nějak splývají dohromady, což má za vinu (jak už zmínil kolega přede mnou) monotónní prostředí a podobné typy podezřelých, a myslím si, že za měsíc už vůbec nebudu vědět o čem který byl (kromě útěku v bažinách, ten si budu pamatovat do smrti). Taky mi moc nesedla přílišná akčnost a některé pasáže byly tak zmatené, že jsem vůbec nevěděla co se po mě vlastně chce. Ano, C&P bylo taky akční, ale vyváženě a všechny případy byly pestré a zajímavé. Tady jediný, který mě opravu zaujal, byl Chain Reaction, a to ještě jenom jeho začátek, a to je dost slabé.

Pro: Sherlock Holmes

Proti: monotónnost, zmatenost, dlouhé načítání, grafické nároky

+17

South Park: The Stick of Truth

  • PC 95
"Let it be known that I have been, and will always be, your friend ... on Facebook."

Poté, co jsem během asi čtyř měsíců sjela všechny díly seriálu, jsem se s chutí pustila i do hry a nenacházím slov. On je to vlastně takový jeden velký bonbónek pro fanoušky, namísto plnohodnotného RPG. Už jenom samotné procházení všech známých lokací a vybavování se se všemi postavami je neskutečné blaho a jako bonus je ještě na každém rohu neskutečné množství větších či menších odkazů snad na všechny díly. K tomu se najde i nějaký ten příběh, skvělá animace a soundtrack, vysoce zábavná hratelnost, no a samozřejmě typický humor, který nemá obdoby, a který mě dostával do kolen prakticky pořád. S maximální spokojeností už šetřím na Fractured But Whole.

Pro: HUMOR, POSTAVY, odkazy na seriál, hratelnost, animace, soundtrack

+24

Mafia II

  • PC 90
I já patřím k odchovancům legendárního prvního dílu a i když ho pořád považuji za lepší z obou her (nostalgie je svině), druhý díl je dle mého skromného názoru také skvělý. Opět totiž nabízí velmi kvalitní až filmový příběh, zajímavé, sympatické postavy, ještě větší dávku humoru, daleko pohodlnější hratelnost a hlavně nastavení obtížnosti. Grafika, dobová atmosféra a soundtrack, to je pak kapitola sama o sobě. Zbývá jen doufat, že se vydaří i třetí díl.

Pro: HUMOR, postavy, hratelnost, atmosféra, soundtrack

Proti: checkpointy, ale ty byly na houby i v jedničce

+28