Komentáře
THE LONGING
Thank Goodness You're Here!
Krátká, komická a po hratelnostní stránce vskutku primitivní hříčka na cca 2,5 hodinky. Máte-li rádi britský humor hnaný do stále absurdnějších výšin, je určena přesně pro vás. Aspoň mně teda docela sedl a několikrát jsem se smála i nahlas. Ještě bych vyzdvihla originální animaci i dabing (jedné z rolí se dokonce ujal legendární Matt Berry).
Pro: humor, animace, dabing, délka tak akorát aby nezačalo nudit
Proti: z finální muzikální části by člověku rupla cévka
My Time at Sandrock
Pro: relax, příběh, postavy, svět, audiovizuál
Proti: repetitivnost, možná mohlo být o pár hodin kratší
ABZU
Pro: audiovizál, relax, délka akorát
Proti: ovládání
Baldur's Gate III
Především na mě tato hra působila, jako bych hrála rovnou tři díly zároveň. Každý ze tří dějových aktů je totiž naprosto jiný, atmosféricky i příběhově. A osobně mi nejvíce vyhovoval hned ten první, sice snad s tím nejvíc možným klišé konfliktem dobra a zla, ale zato nabízejícím neustále se měnící prostředí (od planin, přes lesy, vesničky a hory, až po tajemné podzemní chrámy a magické věže) a seznamování se s rozličnými postavami. Stejně tak se mi líbil i akt druhý, jež svou linearitu zachraňoval hutnou, místy až hororovou atmosférou a tísnivostí. Kámen úrazu u mě přišel s aktem třetím, který byl na můj vkus až moc přeplácaný, zmatečný a dlouhý (imho se klidně mohl zkrátit na půlku a nic by se nestalo), a který hlavně úspěšně zabil celý drive hlavního příběhu, jež najednou i přes předchozí naléhání vlastně nebyl vůbec důležitý a v obrovském kvantu vedlejších aktivit a ukončování příběhových linek jednotlivých kumpánů zcela zapadl do pozadí.
Samotné společníky určitě musím zmínit jako obrovský klad. Příběhů o jednom vyvoleném, který buď zachrání nebo zatratí celý svět, jsou mraky, ale málokteré z nich se může chlubit takto propracovanými, vrstevnatými, "lidskými" postavami, jež nemají pouze kladné vlastnosti, ale naopak dělají chyby a špatná rozhodnutí, jsou nevrlé, egoistické, chladné, manipulativní, výbušné, přehnaně sebevědomé či bez servítek nadržené - a to po celou délku hry - a pak díky tomu nepůsobí jako pouhé nudné archetypy. Což mě přivádí k dalšímu kladu a tím jsou romance. O pansexualitě postav si každý může myslet své, ale tak či onak, milostné pletky v této hře dle mého nepůsobí nijak křečovitě a konečně jednou mají i nějakou hloubku (ne jak u ostatních her, kde je jedna, max dvě cutscény a pak už o nějakém vztahu nepadne ani slovo). Nebudeme chodit kolem horké kaše, Astarion se může hrdě usadit k mým nejoblíbenějším herním postavám vůbec a bude mi chybět, kluk jeden ušatá. Hodně. Neb i ve chvílích, kdy mě hraní úplně nebavilo, to byl on, kdo mě držel nad vodou a ruku na srdce, při scéně posledního polibku v poslední misi, kdy mi docvaklo, že už jsem opravdu na konci a budu se s ním muset rozloučit, mi bylo skoro až do pláče.
Jinak drobky jako pěkný audiovizuál, hratelnost nebo svět snad ani netřeba zmiňovat (občas jsem pravda čekala, kdy mi shoří počítač), ale ještě bych vyzdvihla třeba více možností řešení zadaných úkolů a vůbec vysokou variabilitu hraní, namísto klasického čistě hodného nebo zlého průchodu.
Pro: ASTARION, propracované postavy, obrovská variabilita a znovuhratelnost, audiovizuál, atmosféra, hratelnost, romance, svět
Proti: třetí akt působí přeplácaně, boje můžou začít být po čase stereotyp, klasické RPG neduhy (jako bordel v intentáři, omezený počet společníků v partě atd.)
The Quarry
Pro: choices really matter, obrovská variabilita, postavy, herci, atmosféra, minimum levných lekaček, lokace, délka akorát
Proti: animace občas blbne, plná cena je přepálená
Bear and Breakfast
Pro: relax, vlastní tempo, Hank, postavy, roztomilost
Proti: grind, repetitivnost
Cyberpunk 2077
Předně mě zaráží samotný přístup k hlavní postavě, kterou si hned v úvodu můžu vypiplat k obrazu svému (a to do až tak velmi herně podstatných detailů jako je velikost bradavek a díry či hustota bobra), ale celou hru pak hraju z pohledu první osoby a na sebe se můžu podívat max v zrcadle, ke kterému se ještě musím tupě přiblížit a zmáčknout tlačítko, abych vůbec viděla svůj odraz. Zároveň má postava už předem přesně danou povahu a i její vývoj je přesně lineárně napsaný, stejně jako dialogy a vztah k okolí i k ostatním a já až do poslední mise nemám žádnou možnost nic ovlivnit, takže mi nějak uniká, proč si mám tedy vůbec tvořit vlastní slupku, když daleko větší smysl by tady dávalo mít postavu už předem přímo vytvořenou.
S čímž zároveň souvisí další velké negativum z mojí strany, kdy je navenek prezentováno, jak je tato hra šíleně inkluzivní, kdy můžu hrát za muže, za ženu, či za vlastní pohlaví a můžu být hetero, homo či cokoliv mezitím, ale realita je bohužel trošku někde jinde. Ono je sice krásné, že na papíře máme 4 romance, ale pokud jsou pevně svázané s pohlavím hráče, tak už pak jaksi nefungují, pokud se rozhodnu vytvořit si trans postavu. Očividně je také počítáno s tím, že drtivá většina hráčů budou hetero chlapi (na čemž samozřejmě není nic špatného, ale nač potom tedy celá ta šaráda s falešnou reklamou?), jak dokazují primární dvě romantické linky (prosím neurážejme vzájemnou inteligenci předstíráním, že lesbická linka byla napsaná pro queer hráčky) - obě dámy dostávají obrovský prostor v hlavním příběhu, jež se pak ještě dále větví v jejich vedlejších úkolech, ale oba pánové se v hlavním příběhu ani nemihnou (ne, počkat, to je lež, pardon, Kerry tam vlastně byl ... asi 5 vteřin v pozadí) a oba pak dostanou jen velmi minimalistické vedlejší linky, které ještě člověk musí hledat s lupou, aby se k nim vůbec dostal (nedávala by větší smysl romance s Johnnym nebo s Takemurou?). Ale ano, na papíře každopádně inkluzi máme, takže si můžeme odškrtnout fajfku a připsat bludišťáky a hlavní herní základna zároveň nebude hru bojkotovat. Z té dlouhé, explicitní, nepřeskočitelné scény v hlavním ději, kdy si to Johnny rozdává s Rogue z pohledu první osoby, jsem mimochodem měla taky obrovskou radost.
Co se samotného hraní týče, herní náplň lze prakticky rozdělit na tři body - sledování cutscenes/rozhovorů, ježdění autem po městě a zabíjení nepřátel, kde všechny tři složky velmi rychle omrzí. Opět je krásné mít na papíře možnost zabíjet generické nepřátele na tisíc způsobů, což ale nemění nic na tom, že to zároveň znamená, že musím kvůli tomu zabíjet tisíce vln generických nepřátel a pokud si vyberu jeden způsob jejich likvidace, už si pak můžu vybrat leda jestli použít pistolku A nebo pistolku B. Je krásné mít na papíře bombastické, obrovské cyberpunkové město s mnoha krásnými zákoutími k prozkoumání, ale to by nesmělo být absolutně mrtvé - žádné interakce s prostředím nebo obyvateli, žádné minihry ani vedlejší aktivity, pouze další zabíjení tun generických nepřátel. Přehlcení informacemi, kde na každý sebemenší prd musí být sáhodlouhý tutorial, inventář zasraný zcela nepotřebným bordelem, nudné hackování, nekonečné braindance pasáže, technické problémy a četné bugy v průběhu hraní už jsou pak jen takové třešničky na dortu.
Mohl by to všechno tedy zachránit aspoň kvalitně napsaný příběh, říkáte si. Ano, mohl. Ale to by v něm musely být postavy, na kterých by mi aspoň trochu záleželo, místo zástupu sebestředných hovad a nafukovacích panen, kde největší prostor dostávají ty nejhorší. Odporného slizouna Johnnyho, který má být obdivovaný bourák s tvrďáckýma hláškama a bohémským životem, bych ještě nějak snesla a v průběhu hry jsem si na něj aspoň zvykla, ale takovou každých pět minut prdel do kamery roztahující Panam s povahou rozmazleného dítěte, kterému sebrali hračky, jsem se musela několikrát pokusit střelit do zad, bohužel bez výsledku. Mnohem radši bych trávila čas třeba s takovým Viktorem, ale protože vše je pevně nalajnované, měla jsem smůlu. Prakticky jediné, co mě tak napadá k pochválení, jsou docela zajímavé vedlejší úkoly, např. ta s ukřižováním vězně, ale ani ty mi zbytek nezachrání.
Pro: je to hra
Proti: není to hra pro mě
Potionomics
Pro: osobitost, audiovizuál, příběh, postavy, hratelnost
Proti: rychlý stereotyp
Afterparty
Pro: ZASAZENÍ, postavy, děj, konec, dabing
Proti: linearita, nudná hratelnost, nezáživné dialogy
Red Dead Redemption 2
Příběh plný zvratů, emocí a sekvencí, ze kterých vám běhá mráz po zádech, a za který by se nemusel stydět žádný film nebo seriál, snad ani netřeba komentovat. A řeknu vám, poslední šestá syrová kapitola, absolutně převracející pohled na předchozí dění, kterou jsem prakticky celou projela se slzami na krajíčku i za krajíčkem, je kapitola sama pro sebe, a kdybych už předtím neměla 100% hodnocení, tak jej za ni zvednu. Všemu dopomáhají postavy, kterých je vám sice představeno tolik, že je od sebe na začátku ani nerozeznáte, ale všechny jsou tak kvalitně a lidsky napsané, že si k nim velmi rychle vybudujete vztah (Arthura si nejde nezamilovat) a budou pro vás jako rodina. Jejich vzájemné interakce v campu se pak řadí k výčtu toho nejlepšího, co tato hra může nabídnout.
Určitě je potřeba také zmínit neuvěřitelně živý svět a nepřeberné množství zábavných vedlejších aktivit, jež vás přímo lákají projít si každé zákoutí. A upřímně ani po těch současných 84 hodinách hraní mě nepřestalo bavit i jen tak si jezdit divočinou, nasávat atmosféru a kochat se (výlet do hor je nepopsatelná nádhera).
Asi nejčistější 100% hodnocení, které jsem kdy v životě něčemu dala.
Pro: IMERZE, EMOCE, příběh, postavy, hratelnost, audiovizuál, svět, vedlejší aktivity
Proti: konec vás před skokem do epilogu nenechá vydýchat, jak mám teď hrát cokoliv jiného?
Downfall: Redux
Pro: atmosféra, soundtrack, stylizace, originalita, víc konců
Proti: nevhodné pro slabší povahy
Seasons after Fall
Pro: audiovizuál, lištička, originalita, pohádkovost
Proti: nepřehlednost lokací, monotónnost
We Happy Few - Lightbearer
Aneb: Óda na to jak je těžké vyjít schody, když si dáte pár barevných pilulí.
Co se hratelnosti týče, skoro bych mohla okopírovat svůj komentář k prvnímu DLC, protože se opět jedná o lineární koridorovku, opět je to zážitek velmi vtipný a surrealistický a hlavní hrdina je opět strašné střevo. Tentokrát ale teprve nastanou ty pravé nefalšované herní halušky, pro které já mám vždycky slabost. Třešničkou na dortu je kytara jako zbraň, protože to byl nápad opravdu boží a upřímně mě bavilo i jen tak stát a brnkat si sama pro sebe (hlavně "Cheer Up" je v akustické verzi moc krásné). Plusoví bludišťáci i za skvělý konečný song.
Pro: HUMOR, DROGOVÉ TRIPY, soundtrack, Nick
Proti: linearita, délka
We Happy Few - Roger & James in They Came From Below
Pro: HUMOR, Roger & James
Proti: linearita, vyšší obtížnost
Oxygen Not Included
Pro: animace, hratelnost, pestrost
Proti: žádný návod, na začátku chaos
We Happy Few
Tak nějak se nemůžu zbavit dojmu, že tento kousek měl prostě na víc. Snad budou DLC lepší.
Pro: Sally, Ollie, humor, soundtrack, grafika, svět
Proti: chaos, Arthur
Planet Zoo: Aquatic Pack
Pro: nová zvířata a doplňky
Proti: velmi málo obsahu, cena, scénář
Planet Zoo
Pro: GRAFIKA, roztomilá zvířátka, relax, soundtrack, kampaň, zajímavé fakta
Proti: bugy, DLC
Samorost 2
Pro: originalita, roztomilý psík
Proti: zmatečná hratelnost
Lucius II
Pro: lepší hratelnost, větší variabilita
Proti: repetetivnost
Sinister City
Pro: délka, aspoň trochu variabilní herní náplň
Proti: nepěkná animace, nevtipné vtipy, nesmyslnost, bugy
Disco Elysium
Co ještě musím zmínit je, že tato hra má být údajně "choices matter", ale mě osobně přišlo, že choices spíš ne-matter (tedy kromě úplně finálního vyústění). Respektive některé úkoly mají víc možností řešení, ale konečný výsledek je stejný, a taky dost brzo pochopíte, že je mnohem lepší každý skill check ochcat načtením si savu než nekonečným vylepšováním, čímž se lehce ztrácí celkové kouzlo. Ani dialogy nemají prakticky žádné větvení a až na pár výjimek je vesměs musíte projít všechny. Ale možná zjistím při dalším průchodu hrou opak. Tentokrát jsem volila "nudnou" cestu inteligentního a empatického slabocha, ňoumy a správňáka, který se chce napravit, ale příště si dám to nejarogantnější, nejrasističtější, nejsexističtější hovado, jaké kdy spatřilo světlo světa. Jen tak, abych viděla, jaký je v tom rozdíl. A pak možná celý tento odstavec přepíšu. Nebo nechám.
Pro: EMOCE, HUMOR, příběh, postavy, soundtrack, lokace, cryptids
Proti: ne moc pěkná grafika, občas až moc brutální existenciální krize, ne všechny dialogy jsou zajímavé
Mandy: Vianočná adventúra
Pro: roztomilost, jednoduchost, fajn pro děti
Proti: délka
Mafia: Definitive Edition
Co se mi líbilo?
- Audiovizuál (samozřejmě)
- Příběh (pořád velmi solidní)
- Postavy (Sára už není jen ta nafukovací panna na jednu misi/noc, Frank už není ten hodný strýček, který je tam dohromady 5 minut, aby rozdával otcovské rady, takový Salvator ... je hroznej vocas a dokonce i ten parchant Carlo dostal víc prostoru)
- Provázaní na zbytek série (logicky)
- Nové lokace (velice mě potěšilo už jen třeba to, že jdete s Pauliem a Samem vybírat výkupné namísto čekání v autě)
- Nastavení obtížnosti (hallelujah)
- Humor (hlášky jsou sice úplně jiné, logicky kvůli překladu, ale stejně jsem se dobře nasmála a Paulie pořád perlí)
- Dabing (hlavní trio původních českých dabérů)
Co se mi nelíbilo?
- Přestřelky. Všude přestřelky. V každé misi na vás naběhne půlka města, ať už jsou to gangsteři nebo policajti a musíte se s nimi mlít, ať už to do děje sedí či nesedí. A i když se třeba nějaká mise na začátku tváří jako stealth (např. vila nebo vězení), vždycky nakonec dojde na obří krveprolití, což ve výsledku znamená, že zhruba tak od půlky se začne dostavovat celkem brutální hratelnostní stereotyp a ve druhé části už jsem se místy i nudila.
- Cutcény. Kvůli každému prdu musí být cuscéna. Potřebují si postavy vyměnit dvě věty? Cutscéna. Má k vám někdo nastoupit do auta? Cutscéna. Ano, tohle je obecně problém dnešních her, ale občas to pak působí, že ani nehrajete hru, ale jen se díváte na film.
- Občasné nelogické chování postav. Třeba Tommy je už od začátku krvežíznivý zabiják kosící nepřátele zleva zprava, takže jeho váhání o zastřelení borce v autě v "Radši si zvykej" pak nepůsobí přirozené. A nového Sama upřímně nechápu vůbec (v původní hře byl odtažitý a mlčenlivý, tady je z něho kecka, která vás prosí, ať mu nezabíjíte prostitutku, aby vám ji na konci předhodil jako vaši vlastní slabost??)
- Dementní policie. Máte 5 hvězdiček sledování, zahnete za roh a vysílačka vyhlásí "ztratili jsme ho, konec pronásledování" a je to. Vůbec je těch policajtů ve hře nějak moc. Opravdu by na poslali na jednoho snipera 50 policejních vozů?
- Epilog. To je kapitola sama pro sebe. Na jednu stranu chápu, o co se tvůrci snažili, ale kruh se neuzavřel zcela tak zdařile a hladce. Ten původní cynický konec byl prostě příliš ikonický na to, aby ho změnili a pronést mi takový proslov můj otec na mé svatbě, tak ho vydědím..
- Další drobnosti, jako třeba rádio, které prakticky vždycky hraje nekonečně dlouhé zprávy namísto hudby.
Sečteno, podtrženo, na začátku se mi to líbilo hodně, potom nadšení pomalu začalo vyprchávat a dohrávala jsem to už jen s hořkostí v puse. Třeba to napodruhé bude lepší.
Pro: HUMOR, příběh, postavy, dabing, audiovizuál, vhodné pro neznalce původní hry
Proti: jednotvárnost hratelnosti, přehnaně moc cutscenes, občas nelogické chování postav a policie, epilog
Oxenfree
Pro: postavy, příběh, audiovizuál
Proti: občas až moc rychlé dialogy, hratelnost rychle omrzí
Mass Effect
Co mě už na začátku zaujalo byl nádherný soundtrack a i na rok léta páně 2020 pořád solidně vypadající grafika. Do toho se přidal zajímavý příběh i spousta pestrých postav a lokací, skvěle napsané dialogy (a hlavně fakt, že člověk má čas si rozmyslet, co odpoví, a tu danou odpověď skutečně řekne tak, jak byla formulována, Witchere), super dabing, volba a úprava vzhledu hlavní postavy a její historie... Prostě příjemné překvapení. Jenomže počáteční nadšení docela rychle vychladlo s příchodem nudných side-questů, nekonečných jízd výtahem na každém kroku, absolutně (ale ABSOLUTNĚ) zabitým "prozkoumáváním" planet, kde každá je úplně na vlas stejná s úplně na vlas stejnou náplní průzkumu (když letíte na čtvrtou planetu a po třetí prohledáváte ten samý důl, tak už to fakt sranda není) a toho úplně největšího zla, ze kterého mám noční můry - pořád té jedné stejné debilní minihry pořád a pořád a pořád dokola. Ve výsledku se u mě díky těmto "drobným, ale vytrvalým" záporům dostavilo až znechucení a těch krátkých 16 hodin herní doby jsem roztahovala téměř 5 měsíců, až jsem se konečně násilím dokopala zatnout zuby a dokončit ji. Ale svým způsobem je to moje chyba, protože jsem se měla vykašlat na všechno kolem a hrát jen hlavní příběh (a neprohledávat krabice), který i přes těžce repetetivní herní náplň zůstal nakonec vlastně docela fajn. Jo a ještě dodatek - přeskakování dialogů mezerníkem taky nebylo zrovna dvakrát šikovné, protože se mi často stávalo, že jsem ho zmáčkla zrovna v momentě, kdy postava v titulkách domluvila (i když zvuk pořád jel) a omylem jsem odklikla nevybranou odpověď.
Doufám, že pokračování bude lepší, aspoň teda co se hratelnosti týče.
Pro: SOUNDTRACK, příběh, postavy, grafika, dialogy, přizpůsobení hlavní postavy
Proti: debilní minihra, výtahy, side-questy, prozkoumávání planet, nevhodné přeskakování dialogů
Call of Cthulhu
Pro: ATMOSFÉRA, příběh, postavy, propad do šílenství, soundtrack, více možností řešení problémů, více konců, délka akorát
Proti: lineárnost, úplně zbytečné RPG prvky, zastaralejší grafika
Zlatý kalich
A jaké jsem si odnesla poučení? Semtex se vždycky hodí.
Pro: humor, možnost zrychlení titulků, soundtrack
Pro: relaxace, audiovizuál, člověk má radost z každé maličkosti, netřeba se bát, že něco nestihnete
Proti: achievement Neverending Notebook nelze splnit bez návodu