Tahle hra mě dovedla k jednomu velkému zjištění!
Zachránil jsem svět... už zase. Fuck yeah! Jenomže tentokrát to nebylo CoD, dokonce ani MoH. Byl to upgrade třetího Battlefieldu založenej na skutečnejch událostech, kterej svojí strhující formou prezentuje něco, co Call of Duty nikdy mít nebude. Protože stejně jako nám mnohý strachuplný hry nahánějí husí kůži, Warfighter vám, stejně jako předchozí díl, dost možná vžene slzy do očí (rejpalům spíš hrůzou, než nadšením).
Omlouvam se, že se neubráním srovnání právě s CoD a že v komentáři zazní tolikrát, jenomže tyhle dvě série od sebe tolik opisujou, že tomu nelze odolat. Codko je už delší dobu pořád stejný, stejná grafika, stejně špatnej zvuk, stejný pořád dokola omílaný script scény, stejně nudná akce a vlastně jenom běžíte nebo odněkud padáte. Když vás sejmou je to většinou fuk a předem můžete hádat co vám kde bouchne před ksichtem.
Jenomže takovej novej Medal neni a ani předchozí díl nebyl. Že je hra prostoupená skrz naskrz chybama je vedlejší, pakliže je nehledáte. Skutečnej fanda boje, války a strhující akce totiž nad nějakým tím nedodělkem umí mávnou rukou (kdo by měl proboha čas ty chyby v tý vřavě hledat).
Jak jsem již zmínil, nepřipadá mi to ani tolik jako MoH, jako spíš Battlefield 3 na steroidech. Graficky je to hodně podobný, nebál bych se říct, že místy i lepší. Zvukově naprosto fenomenální (tahle hra otestuje vaše domácí kina jako ještě žádná jiná) a i když je hra opět krátká, pot z vás bude cákat ještě dlouho po dohrání. Velký plus je i to, že se vám tvůrci snaží narvat charaktery do hlav tak, že když náhodou někdo umře, obklopí vaše tělo stísněnej pocit smutku (stejně jako v prvním díle). A to je právě to! Medal of Honor neprezentuje válku jenom skrze výbuchy, ale i skrze emoce. Upřímně, kdo z vás uronil slzu u CoD? Já u toho sice nahlas řval na celej barák, ale s úsměvem na tváři.
Takže asi tak: Novej Medal zase o trochu zvednul laťku a za pomocí hutný dynamiky, strhujícího soudtracku a situací, kdy máte slzu na krajíčku už zase pokořil ono pověstné CoD. Paradoxem pak je, že pokořil dokonce i Need for Speed.
Zjištěním je, že CoD je vlastně strašná, leč akční a zábavná blbost. :D
Zachránil jsem svět... už zase. Fuck yeah! Jenomže tentokrát to nebylo CoD, dokonce ani MoH. Byl to upgrade třetího Battlefieldu založenej na skutečnejch událostech, kterej svojí strhující formou prezentuje něco, co Call of Duty nikdy mít nebude. Protože stejně jako nám mnohý strachuplný hry nahánějí husí kůži, Warfighter vám, stejně jako předchozí díl, dost možná vžene slzy do očí (rejpalům spíš hrůzou, než nadšením).
Omlouvam se, že se neubráním srovnání právě s CoD a že v komentáři zazní tolikrát, jenomže tyhle dvě série od sebe tolik opisujou, že tomu nelze odolat. Codko je už delší dobu pořád stejný, stejná grafika, stejně špatnej zvuk, stejný pořád dokola omílaný script scény, stejně nudná akce a vlastně jenom běžíte nebo odněkud padáte. Když vás sejmou je to většinou fuk a předem můžete hádat co vám kde bouchne před ksichtem.
Jenomže takovej novej Medal neni a ani předchozí díl nebyl. Že je hra prostoupená skrz naskrz chybama je vedlejší, pakliže je nehledáte. Skutečnej fanda boje, války a strhující akce totiž nad nějakým tím nedodělkem umí mávnou rukou (kdo by měl proboha čas ty chyby v tý vřavě hledat).
Jak jsem již zmínil, nepřipadá mi to ani tolik jako MoH, jako spíš Battlefield 3 na steroidech. Graficky je to hodně podobný, nebál bych se říct, že místy i lepší. Zvukově naprosto fenomenální (tahle hra otestuje vaše domácí kina jako ještě žádná jiná) a i když je hra opět krátká, pot z vás bude cákat ještě dlouho po dohrání. Velký plus je i to, že se vám tvůrci snaží narvat charaktery do hlav tak, že když náhodou někdo umře, obklopí vaše tělo stísněnej pocit smutku (stejně jako v prvním díle). A to je právě to! Medal of Honor neprezentuje válku jenom skrze výbuchy, ale i skrze emoce. Upřímně, kdo z vás uronil slzu u CoD? Já u toho sice nahlas řval na celej barák, ale s úsměvem na tváři.
Takže asi tak: Novej Medal zase o trochu zvednul laťku a za pomocí hutný dynamiky, strhujícího soudtracku a situací, kdy máte slzu na krajíčku už zase pokořil ono pověstné CoD. Paradoxem pak je, že pokořil dokonce i Need for Speed.
Zjištěním je, že CoD je vlastně strašná, leč akční a zábavná blbost. :D
Pro: dynamická akce, zvuk, hudba, mise ve vozidlech, grafika, emoce
Proti: halda chyb, krátkost