Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Metro: Last Light

83
231 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > 1st person akce *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
17.05.2013 PCPS3X360
Vývojáři:
Oficiální stránky:
http://www.4a-games.com/metro-last-light.html
Píše se rok 2034 a Moskva leží v ruinách, zdevastovaná jadernou válkou. Pod městem se nachází rozsáhlá síť metra, budovaná již od 30. let 20. století a tyto tunely jsou nyní domovem přeživších. Dennodenně se musejí bránit nejen vlnám mutantů, kteří byli stvořeni radiací na povrchu, ale i sami sobě navzájem, neboť jsou rozděleni do znepřátelených frakcí. Cílem frakcí je získat co nejvíce obyvatelného prostoru pod svou kontrolu. Každá z frakcí navíc nyní pátrá po ultimátní zbrani hromadného ničení z vojenských skladů D6, která by jí "vyhrála" konflikt. Ujímáte se role Arťoma. Jste poslední nadějí zbylého lidstva, která stojí mezi ním a úplnou sebelikvidací.

Metro: Last Light je pokračováním ukrajinské střílečky Metro 2033. Hra měla původně nést název Metro 2034, který byl posléze změněn na Last Light. Oproti předchozímu dílu si můžete vybrat styl hraní. Buďto klasický styl „vystřílet všechno" anebo stealth. Arťom ovládá nové chvaty, jež vám pomohou neslyšně vyřídit protivníka. Stealth tu znamená i aktivní interakci s prostředím. Můžete například zhasnout hořící louče, vymontovat žárovku, ponořit se do tmy a vyhnout se tak odhalení. Další novinkou je částečná zničitelnost prostředí. Lze ničit dřevěné konstrukce, bedny, zídky a další z menších stavebních prvků jednotlivých levelů.

V roce 2014 vyšla vylepšená verze Metro: Last Light Redux. V roce 2019 pak další díl série s názvem Metro Exodus.


Poslední diskuzní příspěvek

Metro na mě zapůsobilo jako jedno z nejpříjemnějších překvapení E3 2018. Prostě novej, moderní, promakanej Stalker:).

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC --
Tak prvně vybleju to, co mě neskutečně sralo…

Zvířecky kreténský save systém zůstal nezměněn. Automatický save ve spojení s totálně chaotickými savepointy i během bitev tak často vedou k nutnosti opakovat celý level. Auto-uložená hra vteřinu před tím, než dostanu ránu do hlavy, mě opravdu dokáže nakrknout.

Díky nemožnosti kontroly munice na obtížnost Ranger Hardcore jsem se rozhodl hru rozehrát znovu v Normal Modu na Hard. Nerozumím, koho vůbec napadlo něco takového dávat do hry. Když už jsem schopný si spočítat Military Grade munici, proč nemůžu i tu ostatní? Co je to za demenci? Zvláště, když sebraný pás 5ti nábojů mi dá fyzicky pouze jeden jediný???

V Normal Módu mě také hodně překvapil naprostý přebytek munice a vlastně veškerých zdrojů. Filtrů jsem měl ke konci na více než na 30minut, náboje se válí všude kolem a zbraně je možno prodávat zpět ochodníkům, takže v jeden moment ve hře je možno nasbírat spoustu peněz farmením. Oproti prvnímu dílu je toto opravdu velké zklamání.

Ačkoli se příběh točí kolem nadpřirozených sraček s Dark Ones, není to taková tragédie, abych při jeho sledování musel zavírat oči. Naopak jeho zakončení mě velice potěšilo. Stejně jako v prvním díle je i zde velice obtížné dosáhnout kladného konce. Množství morálních bodů, které musím nasbírat, je podle mě přehnané a ačkoli mě Little Man počastoval pochvalou, nakonec mě v tom stejně nechal. A to jediným mým prohřeškem byla smrtelná likvidace lidských protivníků.

Stealth přístup už je použitelnější než ve 2033, ačkoli je schopnost nepřátel nevidět mě na dva metry poněkud diskutabilní. Jenže kdo by se pachtil s tichým postupem, když jsou přestřelky tak zábavné? Létající kusy zdiva s pokročilým PhysXem, bezkonkurenční granáty a jejich těžkotonážní výbuchy nebo slastné čvachtání headshotů při střelbě s tlumičem... utírání špíny a krve z plynové masky, její praskání, zamlžování, dártvejdrovský zvuk těžkého dýchání nebo výměna filtrů… bombastické přebíjení brokovnice, pumpování tlaku chlustačky kuliček nebo nabíjení svítilny, to všechno jsou věci přispívající k pohlucující atmosféře a hratelnosti. To všechno dělá z Metra poctivou FPS, kterou těch pár nasíracích věcí prostě nemůže stáhnout dolů…

*****/5
Obtížnost: Normal Mode Hardcore
+30(30-1)
  • PC 85
Víceméně porovnání s jedničkou.

Last Light bohužel o něco víc hráčovi říká co má dělat. Atmosféra tu pořád je, i když ne tak silná - částečně je to dáno i tím, že je to prostě podruhé a Artyom taky začíná hru v jiné pozici, než tomu bylo dřív. V tomhle hra dost dohání hlavně ve druhé polovině. Příběh se nese v podobném duchu - hraje spíš vedlejší roli a okolnosti prostě táhnou Artyoma napříč metrem.

Souboje jsou tak trochu problematické téma, protože na otevřený boj s lidskými protivníky u mě došlo docela výjimečně a obvykle netrval dlouho. Zatímco v prvním Metru byl stealth použitelný tak napůl, tady je tichý postup naopak až příliš jednoduchý a tak nějak zabíjí akci - přestřelky v jedničce byly mnohem zábavnější, než stealth v Last Light. Potyčky s mutanty doznaly změn k lepšímu, ale způsob, jakým se jejich tělo chová při smrti je absurdní a nechápu, jak to můžou ti ukrajinci pořád kurvit. Mam vektory pro posledni pohyb potvory, mam vektor poslední kulky, mam hmotnost potvory, gravitaci, ragdoll. Není důvod, aby mutant nelehnul na místě k zemi, nanejvýš s krátkým obloučkem od brokovnice. Místo toho se mrtvoly mutantů zase chovají, jako by je někdo napustil héliem. Mezi mutanty se objevilo pár nových nepřátel, i když většinou obývají jen konkrétní oblasti, likvidace řady z nich vyžaduje specifický přístup, takže za to by se našly nějaké plusové bodíky.

Graficky je Metro Last Light nářez. I když mi přijde, že první Metro chrlilo na obrazovku o něco víc detailů, Last Light vypadá špičkově a opravdu se to dá hrát na maximální detaily (alespoň na mé GTX 660) a ani na minimální nevypadá blbě. Trochu proti konkurencí zaostává zpracování obličejů. Bouře na povrchu stojí za to.

Příliš jednoduchý stealth je po stránce gamepalye určitě největší chyba, ale naštvalo mě i občasné přílišné šetření zdroji v některých lokacích (dvě celé lokace před jedním z bossfightů jsou poloprázdné) nebo totální absence HUDu v Ranger Hardcore módu. To má sice být jeho vlastnost, ale při QT eventech si musíte domyslet, že máte něco mačkat, změna sekundární zbraně se provádí naslepo, protože krom slabého zvuku při výběru není poznat že se něco děje - mohl by ji Artyom aspoň vzít do ruky. Stejně tak když už si hrajeme na realismus bez HUDu, mohla by tu být klávesa, kterou když držím, můžu se podívát kolik mám ještě munice ve zbrani a v záloze.

Už ze začátku jsem měl z nového Metra trochu rozporuplné pocity a i nakonec musím bohužel uznat, že i přes zlepšení soubojů s mutanty je první Metro 2033 lepší hrou. Atmosféru mělo hutnější a obecně gameplay zábavnější. Nicméně Last Light neztrácí zase tolik a málokterá FPSka z této dekády se mu může rovnat.
+26(27-1)
  • PC 85
Tak podobná a přesto zbrusu nová! Metro: Last Light nepřináší téměř žádné inovace a nové herní prvky oproti svému předchůdci, a přesto předkládá hráči unikátní herní zážitek, který rozhodně nepůsobí jako (s)prostá kopie!

Jednoznačně nejlepším aspektem hry je atmosféra, ta vás bude provázet od začátku do konce a povýší veškeré vaše počínání ve hře na zcela novou úroveň. Již intro působí velice pěkně, vnoření do hry tak proběhne rychle a bezbolestně. Obtížnost Ranger je nutností pro každého muže s penisem nad 5 centimetrů. Její nevýhoda sice spočívá v tom, že hra nepomyslela na to, jak checknout zásobu munice, ale to nevadí. Prozradím vám totiž rovnou, že ji bude vždy nedostatek, což je z hlediska hratelnosti ideální stav. Žádný hud a žádný crosshair, toť budoucnost realistických FPS! Pomalé plížení se v chodbách, vynikající zvuková stránka hry, úzkostná a znepokojivá hudba – atmosféra Metra je něco dokonalého. Samozřejmě tady nemluvím o další Amnesii, ta stojí bokem v jiné kategorii i jiném herním žánru…

Perfektní atmosféru ze značné části utváří i design prostředí. Ať už jde o opuštěné tunely metra naplněné zlověstnými zvuky, přítmí uliček nepřátelských základen, démonické bažiny, nebo o apokalyptický, vyprahlý zemský povrch s šedivým sluncem a depresivním deštěm, vypadá to skvěle. Navíc se všude něco válí, zbořené budovy, proražené zdi, trosky a špetka naděje v podobě nově vyrostlé trávy. Zkrátka svět okolo vás věrně odpovídá představě postapokalyptické Země, byť se vlastně jedná jen o koridor světa, v němž nejde vybočit z cesty načrtnuté herními designéry. Příběh tvoří pro atmosféru kvalitní základ, nelíbila se mi jen spolupráce s Dark one v pozdější fázi hry, neboť nadpřirozený pomocník značně ubírá z pocitů nebezpečí, strachu a osamělosti, jež jsou pro Metro esenciální.

Hratelnost nemůže být za výše zmíněných podmínek zklamáním. Každé procházení lokací a očekávání nebezpečí, je požitek, přestřelky jsou také ok, nicméně velkou výhradu mám ke stealth prvkům. Jistě, Metro nemá před názvem „Tom Clancy's”, jenže tohle je primitivní až moc. Nemyslím, že by bylo třeba přepracovávat levely, dělat cestu pro hráče složitější, umísťovat na stropy kamery nebo cokoli v tomto duchu. Do nebe volající demence spočívá v umělé inteligenci, přesněji ve zrakových a sluchových (ne)schopnostech vojáků. Pokud zrovna nestojíte u zdroje světla nebo pokud nejste dementní a vypnete ho, voják vás zkrátka nevidí, ani když jste metr před ním a cpete mu do nosní dírky hlaveň kalašnikova. Voják je zhruba jako tank, má před sebou úzkou štěrbinu, v níž je schopen vás zaznamenat (a i tak se nejprve ozve varovný signál a vy máte dost času na útěk), ale jinak můžete kolem něj tancovat kozáčka a s ním to ani nehne. Kdyby se tento nedostatek znatelně vylepšil, přičemž obtížnost by se zpět vyvážila např. snížením počtu vojáků, hovořil bych zde o pokořiteli Dishonored a nejlepší hře za poslední rok(y)…

HW: Minimum: C2D 2.2 GHZ CPU, 2 GB RAM, GF 8800/HD3870 / Doporučeno: C2D 3,2 GHZ, 4 GB RAM, GF GTS 460/HD5850
+16
  • PC 50
Metro: Last Light hodnotím o celých 35 % procent níže než Metro 2033. Mám z toho rozpačité pocity. První díl se mi ve své době ohromně zalíbil, dokonce mě i navnadil k přečtení předlohy, nyní se ale obávám, že by mi při opětovném hraní moc radosti neudělal.

Nejdřív to dobré. Last Light nemůžu plně odsoudit, protože jako jedna z mála FPSek si dokáže svou přísnou koridorovou strukturu obhájit. Už z principu musí být prostředí stísněné. Atmosféra se kazí jen na povrchu, kde se praktikují stejná omezující pravidla. Dále se mi líbila dějová linie přátelství, kterému stojí v cestě rozdílná ideologie. Bohužel někde za polovinou se společník vytratí a po zbytek hry se stává docela zbytečným.

Teď k tomu nechvalnému. Především mi Last Light přišlo tupé, ploché, ničím nevybočující. K žánru přistupuje jen o špetku víc originálně, než nejhloupější z hloupých (singleplayery posledních dílů Call of Duty, Battlefield 3), ve všem ostatním se jim nebezpečně přibližuje. Je tu směšně lehký stealth, který hru činí dvakrát delší a nudnější. Kdo se rozhodne pro cestu zásobníků a kulek, bude odměněn ryzím CoD klonem bez respawnu a s nevhodně rozmístěnými savepointy. Troufám si tvrdit, že do celkového vyznění pasuje druhá volba lépe. Hráče totiž čekají všechna ta veselá klišé – zkratky v podobě neustálého omdlévání a probouzení se do vhodných chvílí, naskriptované kontaktní souboje nebo pády z výšek, efektně prázdný zpomalený pohyb a tak dále.

Příběh je podávaný mimořádně zmatečně, přestože tu vůbec není přehršle dílčích motivů (jako v Crysis 3) a z hlediska výstavby je to vlastně strašně banální věc (cesta za Temným + cesta s Temným). Záchranou je Artyomovo shrnutí před začátkem každé kapitoly, které směšně nedokázalo propojit objasnění děje hráči s formou deníku. Ale poslouží. Za nejostudnější potom považuji přítomnost postavy, která zázračnými schopnosti dovoluje nahlédnout do mysli dalších. Odhalujeme tím podstatné plány a intriky, ale ve skutečnosti je to berlička scénáristy (samotný autor předlohy, tentokrát bez asistence dvou spolupracovníků), který nebyl sto hráči zprostředkovat, co kterého fanatika k čemu vede. Povšimněte si taky, jak jsou ty všechny obezličky natlačeny do poslední hodiny. Teprve tam někomu začalo docházet, že se na otázky taky musí hledat odpovědi.

Metro 2033 nám Artyoma představilo v poměrně rutinní každodennosti, kdy cesta metrem v prvním plánu nevede ke spasení a přítomnost nadpřirozena jde spíš vytušit než vidět. Last Light všechen strach z Temných vkládá do malého Dreamworksovského žvanila, čímž veškerou stísněnost budovanou původním Metrem zcela zevšedňuje a neguje. Největší hrozbou se tak stává člověk – ale ne lidská masa, jen pár mocichtivých ignorantů, kteří rozhodně netvoří vzorek obyvatelů metra. Zachraňuji lidstvo, ale ve jménu čeho? Do příběhu násilně napasovaných rodinných hodnot? Pro ideál dobrého člověka, který nepije, nezabijí a nekouká na striptýz? Přijde mi, že Last Light nemá a neví co říct. Je to jen diskutabilně zábavný spektákl.

Sorry. :'(
+14(17-3)
  • PC 80
Last Light je povedený návrat do Glukhovského světa Metra 2033. Nic moc nemění, nic moc nepřidává, ale pořád se skvěle hraje. A co hlavně - prožívá. 4A znovu předvádí mistrovskou práci s atmosférou, kterou jim valná většina západních vývojářů může (a měla by) srdečně závidět. Úvodní wow efekt možná zmizel, ale hra už ho tentokrát nepotřebuje. Tady se ví do čeho jdete. A budete potřebovat pořádně velkou lžíci, aby jste se touhle radioaktivní hutnou kaší prodrali.

Herní mechanizmy se prakticky nezměnily. Častěji se podíváme na povrch. Ten díky tomu už bohužel nepůsobí tak nebezpečně. Přibyl tu větší důraz na stealth. Inu, pseudo stealth. To znamená pokud možno nezabíjení lidí. To sebou přineslo jednu z nejtupějších umělých inteligencí za posledních deset let. To ale kupodivu samotný zážitek ze hry nijak zvlášť nekazí.

Děj hry se v Last Light silně odvrací od konce knihy a defakto je jejím alternativním pokračováním. To je teprve onen kámen úrazu. Na scénáři se sice podílel sám Glukhovsky, ale i přesto hra místy ztrácí soudnost a k závěru se z ní stává naprosto tuctová fantasmagorie s rotačákem. To je panečku, po excelentně gradovaném a zaslouženém finále z jedničky, opravdové zklamání. Což platí pro celý příběh, který se zde tváří důležitější, než samotná cesta. A co si budeme vykládat. To je, v případě tak atmosférické záležitosti, vcelku nešťastný přístup.
+14