Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Metro Exodus

84
30 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > 1st person akce *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
15.02.2019 PCPS4XOne
Vývojáři:
Oficiální stránky:
http://www.metrothegame.com/
Metro Exodus je již třetím dílem v sérii FPS her inspirované knižní sérií od Dmitrije Glukhovského. Píše se rok 2036 a opět se ocitneme v kůži starého známého Arťoma, který se tentokrát vydává se skupinou sparťanských stoupenců na cestu skrz zpustošené Rusko, aby našli nové místo k životu na východě. K přesunu jim slouží starý vlak, který plní zároveň funkci mobilní základny.

Hra je tentokrát vyprávěna jak lineárně, tak v otevřených oblastech s velkými možnostmi pohybu, kde bude kladen důraz na průzkum. Příběh je rozložen do celého roku, takže si budeme moci vychutnat postapokalyptickou krajinu ve všech ročních obdobích, počínaje drsnou nukleární zimou.

Děj se bude samozřejmě odehrávat i v starém dobrém metru pod Moskvou, kde se do hry vrací Hanza, která chce využít nedávných bojů mezi Spartou a Rudými k převzetí moci nad podstatnou částí metra. Arťom tedy s hrstkou těch nejlepších bojovníků vyráží na strastiplnou cestu, aby pro ostatní přeživší našli lepší místo k životu. Protože, jak už to vypadá, metro se má stát na dlouhou dobu ještě hrozivějším místem.


Poslední diskuzní příspěvek

Paul: Bavi. Vse mam v planu, tedy az na KCD. Witchera uz mam pul roku nainstalovaneho a jeste na nej nesahl. Strasi me ta herni doba. To budu…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 75
"Vidíš? Usmívá se! A myslím, že i ze spaní něco říká!" I projevil se Tokarev jako větší idiot než Idiot sám. Všichni přeci ví, že Artyom obkecává zákonitě jen loadingy. Všechno ostatní v jeho životě je doprovázeno mrtvolným tichem. Hádám, že i v posteli.

Artyom jako nemluvně není nic nového, ale s Exodusem se tvůrci rozhodli zvednout laťku příslušné nesmyslnosti na špičku Burj Khalify - jak jinak si vysvětlit, že nás hra nechá zavraždit trochu času, a odpočinout si od hororů venkovního světa, ve vlakových mezisekvencích, při kterých můžeme s Artíkem popadnout macatýho špeka a pokojně si zakouřit s jedním kámošem, načež můžeme vlézt do kajuty dalšího kámoše a společně si zadžemovat na našich exkvizitně naladěných postapo gitarách, počemž můžeme sednout mezi celou partu dalších bifíček k čaji a nadýmaně se zařechtat nad veselými společnými trampotami, mezi čímž se můžeme aj na všecky bráchy vybodnout a jen tak intimně posedět s upovídanou manželkou, a to všechno aniž bychom my sami řekli jediné bď? Jak jinak si vysvětlit, že s námi imrvére někdo chce něco prodiskutovávat, ale my vždycky jen posloucháme a tiše přitakáváme? Jak jinak si vysvětlit, že nás průměrně jednou za půl hodiny někdo toužebně shání přes vysílačku, a my je pokaždé máme těžce v pejči a prostě zpátky nepozdravíme ani za zlatou, slepou, zmutovanou gorilu?

Ale čert vem psychopatického Artíka, který je v rámci načítacích obrazovek až přebytečně ukecanej, ale v osobním kontaktu má holt koule zcvrklé - Gró hry je stejně beztak izolovaná turistika neshovívavým wastelandem. A jestli naši čtvrťáci něco pořád dělají stejně dobře, tak je to nepopiratelně bravurní atmosféra, budování světa, a vymazlený gunplay. Ve Volze, první otevřené lokaci po úvodu hry, jsem vesměs hltal každičký krůček, zatímco jsem pečlivě obcházel bez vyjímky každej zapadlej kout, prošucoval každou zapadlou mrtvolu pro loot, pročetl každou čitatelnou bejkárnu, a proluftoval útroby každého zombíka, zombodogy, zmutovanýho batmana, a přerostlé krevety. Párkrát jsem cestou vytáhl i foťák a pořídil pár pohlednic na horší časy. Kolikrát jsem se v těch nevinných procházkách ztratil natolik, že jsem nekrátko hrál s rozbitou maskou a komplet všemi zbraněmi pohřbenými v trusu, protože jsem už stihl zapomenout, že tu existují safehousy, a že se v nich většinově nachází kouzelnický stůl na očištění, opravení, vytvoření, tunování, a dokonce i čiré zhmotňování veškerého mého vercajku. Abych taky nezapomněl, když i s komplet zasviněnou bouchačkou je pořád neskutečná prča střílet - a daná bouchačka je i tak dosti efektivní - navzdory někdy úsměvně hloupé, někdy navýsost zabugované, AI našich sousedů mutantů i lidských nepřátel. Prostě kinesteticky je to tak či tak lahůdková záležitost, a debil nedebil, furt mi stačí málo a jsem mrtvej, takže i tak si mě hra udržuje v napětí relativně konzistentně.

Jenže pak přišlo Kaspické moře, vyschlé jak krk šestnáctiletého tazmánského čerta po noční kalbě. Atmosféra pořád výborná, střelba pořád vytříbená, worldbuilding pořád silnej jak ranní káva...ale jinak to bylo na chlup to samé, s čím jsem právě strávil 11 hodin v předchozí lokaci, jen se tu místo sněhem brodilo pískem, a místo pomaloučkých lodiček jsem tu měl k dispozici pomaloučký hippiebus. Všechno tu akorát působilo ještě větším dojmem, což možná vysvětluje i značně rozrostlý výskyt otravných brouků. Asi nejhorším z nichž budíž to, že až do konce hry jsem de facto nemohl používat brokovnice, potažmo cokoliv na broky. Po vyplýtvání zásobníku mi guna prostě jen levitovala v rukou a dál jsem s ní nemohl dělat nic. Ale co už, i obyčejná bambitka je na blízko pořád dostatečně efektivní, takže brokády jsem neměl problém oželet. Co mi ale žlučí už ostře zahejbalo byly mišuge dialogové skripty - minimálně pětkrát jsem čekal celou minutu, než se daný pajdulák uráčil dostepovat a dal se semnou konečně do řeči, popř. jsem čekal, než se uráčí dofutrovat vzduchem a nastavit na správnou pozici. Ad. animace - jsem přesvědčen, že to nebyl bug, ale že té hře prostě aktuálně hromada animací legitimně chybí - tam se radioaktivní netopejr při zabití za letu instantně klipne do padající animace, bez jakéhokoliv přechodu; támhle je vzteklá fena ouplně paf z toho, že jsem ji zabil při vylejzání z nory, a tak se pro zichr při všem tom zmatku rozhodla prostě instantně vrátit do defaultní pózy a zahučet z mapy, atd.

A čím dál jsem hrál, tím se problémy jen zesilovaly a zesilovaly, zatímco všechny ty zprvu okouzlující kvality hry intenzivně ztrácely na účinku. V poslední misi jsem si užil tolik nechtěných výbuchů smíchu, protože pro naprosté absurdity nebylo třeba chodit vůbec daleko - stačilo třeba jen někam doběhnout rychleji, než hra očekávala. Výsledkem byla mimo jiné světlice zaražená hluboko v parťákově hrudním koši, teleportující se NPC, synchronizované pavoučí tanytany, ad. Hodnotím pořád kladně, protože půlku hry jsem si užil velmi specifickým způsobem a to značně intenzivně, a protože nemám pochyb o tom, že i z té druhé půlky časem devouši uplácají skrze patche vyleštěné, plně funkční dílo. I pak za mne ale bude platit, že vzhledem k obsahu hry je to při vzorném procházení všeho až překouřeně dlouhý, a že je to ten nejdementnější příklad němého hrdiny ever, protože ty neintimnější, ty ryze lidské, ty s nejvíce srdcem a duší - všechny ty momenty ten tichošlápek Artyom nehorázně kurví.

Magnum Opus 4A Games èto ne. Možet bytʹ v sledujuŝij raz.

Pro: Atmosféra; worldbuilding; šťavnatý gunplay; uhlazený audiovizuál; low stakes příběh; vykreslení vedlejších postav a vztahů s nimi

Proti: Historicky nejhorší případ němého hrdiny; brouci na broucích; HW optimalizace; vůbec celkově to ještě těžce nebylo ready for release

+32
  • PC 80
„Herní průmysl se mění a my s ním.“ Rozhodl jsem se, že komentář začnu tímto legendárně známým citátem, který jsem právě vymyslel, abych dodal svým subjektivním dojmům nádech objektivní relevance. Je to už delší doba, co jsem dohrál nějakou zbrusu novou áčkovou hru a při tom po očku sledoval i hype, který se kolem ní vířil. Není to tedy zásluha/vina čistě hry Metra Exodus, je to spíš můj osobní moment, kdy jsem si všiml, že přístup hráčů ke hrám, a tedy i videoherní průmysl je trošku jiný, než jak si ho já pamatuji z dob, kdy jsem hry hrál nejradši. Kvalita, prestiž a celkový hype hry je dnes velkou měrou určována jejím rozpočtem. Už není možné spíchnout nového Dooma za půl roku ve sklepě baráku rodičů. Každá hra má omezené prostředky nejen co se týče peněz, ale i pracovních sil a času. Na moderních hrách je tedy často vidět, jak si tvůrci stanovili priority, tzn. není v lidských silách každou druhou hrou posunout hranice programátorských možností ve všech směrech. U Metra Exodus je patrné, že prioritou číslo jedna je herní atmosféra a tedy krásná grafika. I navzdory tomu, že ukrajinští 4A asi nemůžou svými prostředky konkurovat Rockstaru, zaujímá jejich novinka místo mezi nejpěknějšími hrami současnosti. Engine rozhodně není tak ohebný jako Crytek, v herním prostředí nemůžete manipulovat s věcmi jako v Prey, ale na první pohled jsou to vizuální orgie. A pokud je tomu uzpůsobena celá hra, nevidím v tom problém.

Cílem Metra není manipulovat s každým kamenem a vyzkoušet každou páčku, nýbrž jen opatrně procházet okouzlující krajinou, nenarušit chod zmutované přírody, neničit dílo jaderné apokalypsy a zkrátka žít a nechat žít. Metro Exodus je v principech stejné jako jeho předchůdci a přesto na první pohled jiné. Z klaustrofobických temnot tunelů metra se přesouváme do volného prostranství pod zatemněné Slunce. Neřekl bych však, že hra se snaží konkurovat Assassin´s Creed, anebo překonat S.t.a.l.k.e.r.a. Ve zdejších exteriérech rozhodně nezabloudíte a přirozeně si do podzemních stanic párkrát vlezete, na druhou stranu je vidět, že tvůrci svůj nový grafický engine předvádí, jak můžou… A to je dobře.

Herní mechanismy nejsou příliš sofistikované, už v Last Light jsem se opřel do umělé inteligence a to se ani teď nezměnilo. Stealth může být pro některé hardcore hráče úsměvný a přiznávám, že i mě chybělo např. odtahování mrtvol, ovšem v rámci lehce arkádového hraní Metra se to dá skousnout. Za důležitý herní prvek považuju motivaci hráče k průzkumu prostředí (v tom dle mě díky nezajímavému designu žalostně selhával např. poslední Wolfenstein). V Metru Exodus kromě obligátní munice sbíráte také dvě „suroviny“, z kterých následně vyrábíte různé vyfikundace. Design prostředí je natolik zajímavý a bohatý na různé povalující se předměty, či přírodní úkazy, že se hledání chcete účastnit nehledě na to, co vám přinese.

Za vrchol hry považuji asi hororové pasáže s pavouky a pak také exteriéry tajgy. Slabinou hry je podle mě příběh a to paradoxně navzdory tomu, že je mu zde věnováno více prostoru než v předchozích dílech. Na poměry FPS vás bude zdržovat hromada klišoidních dialogů, kterých se hlavní postava v lehce absurdním duchu ani neúčastní (pouze za to bych však hře žádná procenta nestrhl). Samotný závěr mi také přišel docela antiklimaktický, člověk by čekal nějaký bossfight a ono…

Nakonec trošku v reakci na diskusi zmíním, že jsem hru dohrál na 15-25 fps a nejnižší detaily, přičemž jsem si ji de facto královsky užil a během hraní mě nepotkaly žádné technické bugy, které by znemožňovaly rozumné hraní (i když je fakt, že nějaké to padlé tělo na půl vibrující ve zdi jsem zaznamenal).

HW: Minimum: Core i3 (2nd) 3,3 GHZ, 4 GB RAM, GF 560/Ati 5870 / Doporučeno: Core i5 (4th), 8 GB RAM, GF 760/Ati 7870
+32
  • PC 85
Arťom se nevzdal a stále doufal, že na zemi se dá žít. Jak se říká hned na začátku hry „jestli mám volit mezi nekonečnými roky beznaděje a jediným okamžikem naděje, pak dám přednost naději.“ A odměnou nám je za to pokračování této série.

Za mě hodnotím hru velmi kladně. Co se týče technické stránky věci tak za celou hru narazil jsem na dvě věci, které mohu zmínit. Jednak je to auto, do kterého jsem po té co mě zabili nebyl schopen znovu nasednout, jelikož se fakticky nacházelo jinde než byly textury. Horší problém bylo dynamo, které mě přestalo v poslední části hry fungovat a já nebyl schopen dobít svoji baterku, jenž tedy byla následně nepoužitelná. Ale poradil jsem si a nakonec mi to na zážitku za hry neubralo. Ba naopak o to větší to byla výzva. Celkově však musím technickou stránku hry pochválit a určitě byla verze hned po vydání na vysoké technické úrovni. Grafika hry si také zaslouží uznání a není ji moc co vytknout.

Co se týče hratelnosti a příběhu tak já jsem byl spokojený. Líbilo se mi střídání lokací a s tím související střídání ročních období, během kterých se celá hra odehrává. Dále je zajímavým herním prvkem střídání dne a noci, kdy ve hře neustále kontinuálně plyne čas a hráč si tak mlže vybrat zda daný úkol bude plnit ve dne nebo v noci. Velkým zážitkem byla pro mě písečná bouře , která mě zastihla jednu noc a já se v ní navíc dostal ještě do přestřelky.

Za mě jsem i spokojen s herní dobou. Hra mě zabrala cca 28-30 hodin hraní, na Epicu bohužel není počítadlo. Teď ji plánuji zahrát ještě jednou a popasovat se s některými věcmi trochu jinak. Byl jsem dříve zastáncem dlouhých hodin hraní na jedné hře, ale neví zda není lepší kratší doba a v případě možnosti si raději hru zopakuji, vyzkouším jiné možnosti, ale vždy se doberu konce a mám tak třeba během víkendu ucelený dojem a zážitek než jej v rámci dlouhé hrací doby až třeba 80-100 hodin kouskovat po 2 hodinách denně a to ještě v lepším případě a natáhnout tak sérii na měsíc či déle.

Pro: hratelnost, herní doba, grafika, plynutí času

Proti: EPIC a jeho podpora hry

+23
  • PC 95
Páááni, tak to teda byla jízda! Očekával jsem, že to bude hodně dobré, ale až takováto kvalita mě zaskočila. První recenze sice nové Metro srovnávaly s kultovním Half-Lifem 2, ale jelikož na první dojmy kritiků po mnoha hořkých zklamáních už nedávám a raději si dělám svůj názor, opatrně jsem očekával spíše horší hru. Dnes však musím souhlasit. Původně jsem chtěl sice hru bojkotovat kvůli podrazu s Epicem na poslední chvíli, ale nakonec jsem moc rád, že jsem to neudělal a rozhodl se ji přesto nyní koupit.

První věc kterou musím ocenit, je prvotřídní hratelnost. Metro Exodus skutečně hodně připomíná Half-Life 2. Pořád se ve hře děje něco nového, rozhodně tu nehrozí stereotyp. To chvíli jedete loďkou na zamrzlé řece, likvidujete humanoidní mutanty na vlakovém nádraží, cestujete vlakem, pozkoumáváte novosibirské metro, nahazujete generátory, zapalovačem odháníte zmutované štíry a pavouky, hledáte cestu v bouři, plížíte se v nepřátelské základně, bojujete v lesích tajgy s legendárním medvědem, čelíte hordě nepřátel na zrezivělých vracích, autem likvidujete pouštní mutanty, v podzemí se na vratké loďce bráníte proti vodním mutantům, sniperujete z vrcholu obrovského jeřábu, snažíte se sejmout nepřítele zakutého v brnění s gatlingem, zkrátka se nenudíte.

Rozsáhlejších exteriérů jsem se dopředu docela bál. Last Light mě venkovními prostory docela otrávil, přislo mi to tehdy ne úplně přehledné, ale hlavně dost hektické díky neustálé nutnosti nosit gass masku, hledat cestu skrze bažiny a ješte u toho ideálně neumřít kvůli fauně nebo kvůli nedostatku filtrů. Naštěstí Exodus je jiný. Jednak díky tomu, že jak se ukáže, radiace není úplně všude (tím pádem odpadá nutnost neustále nosit na xichtě gass masku), druhak si filtry (a vlastně i všechno ostatní) konečně můžete vyrábět sami a třeťak si můžete pochod po svých zpestřit dopravními prostředky (loďka, vlak, auto). Auto zárověň představuje ideální způsob ochrany před létajícími bestiemi a rovněž také dokonalou zbraň proti pomalejším mutantům. Auto také doceníte v pouštní bouři kvůli lepší orientaci. Po dokončení důležitých úkolů v dané lokaci se můžete farcryovsky vrátit zpátky pomocí ocelového lana a karabiny.

Graficky patří nejnovější Metro k tomu nejlepšímu, co nám daný žanr může v současnosti nabídnout a troufám si říct, že speciálně osvětlení je vůbec to nejlepší v historii. Když jsem se poprvé postavil před auto s rozsvícenými světly a sledoval jsem svůj stín jak jsem se od auta vzdaloval nebo se k němu přibližoval, uznale jsem pokyvoval hlavou. Ale teprve když Miller v Novosibirském metru rozsvítil světlici, otevřel jsem hubu jak CGI Stanley Ipkiss ve filmu Maska. Ihned se mi vybavil konec filmu The Thing a byl jsem na vrcholu blaha. Památný herní moment, který se mi z hlavy určitě nevykouří. Motion Capture, Facial Animace (nebo možná taky capture, netuším) se obzvlástě povedly a taková Anna se pro mě stala novou Alyx. Uvěřitelná, nespadající nikdy do karikatury, jak živá.

Metro Exodus připomíná v podstatě atmosférou S.T.A.L.K.E.R.a, hratelností a level designem Half-life 2 a akční složku má podobnou jako řekněme Rage. Nikdy by mě nanapadlo, že něco podobného vypustím z huby, ale po otočení Metra mi vlastně přestalo vadit, že série S.T.A.L.K.E.R. skončila (prozatím, na dvojce se prý pilně pracuje, ale to už tady jednou bylo a nedopadlo to dobře) třetím dílem v roce 2009.

Ve zkratce - vemte všechno, co jste na původních hrách milovali, vyhodťe (nebo vylepšete) vše, co vás nasíralo, přidejte nové povedené věci (craftění / rozsáhlejší a oproti předešlým hrám přehlednější exteriéry / větší volnost pohybu), několik let do toho píchejte steroidy a dostanete Metro Exodus. Za mě těžká spokojenost a po dlouhé době zase pokračování, které překonává originál a může se směle měřit s těmi nejlepšími v žánru.

Pro: neuvěřitelná hratelnost, atmosféra, špičková grafika, výborně zvládnutá akční část, design prostředí (střídání interiérů a rozsáhlejších venkovních lokací, větší volnost pohybu v otevřenějších lokacích, možnost rychlejšího přesunu pomocí dopravních prostředků) + změna prostředí (denní cyklus + změny počasí), povedené craftění, délka hry a přiměřená obtížnost

Proti: problémy technického rázu - zamrzání hry a pády + problémy s ovládáním po vlastním namapování kláves, podpásovka s Epicem

Pro: viz. komentář

Proti: viz. komentář

+18(20-2)
  • PC 90
Hra dohrána řekl bych za necelých 20 hodin, což je škoda a na můj vkus docela krátké a to jsem se snažil prošmejdit každé zákoutí a oběhnout každý dům zda tam není nějakej "loot".

Hrál jsem to na normální obtížnost a i přesto zážitek super, vzdávám holt těm, kteří to hrají na těžší obtížnost.

Prostředí post-apo ruska bylo zpracované dobře a bylo se na co koukat. To že hrdina nemluví je opravdu za trest :(.

Za mě skvělé zakončení(?) herní trilogie. Knihy jsem zatím nečetl ale chystám se na to. (Tedy až si dodělám resty u Zaklínače :D)

Pro: Grafika, Příběh, Je na co koukat

Proti: Bugy (snad vyjde pár patchů), Hrdina nemluví

+15(17-2)