Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

S.T.A.L.K.E.R.: Shadow of Chernobyl

Žánr:
akce > 1st person akce *
RPG > nezařazeno
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
23.03.2007
Vývojáři:
GSC Game World
Oficiální stránky:
http://www.stalker-game.com/
S.T.A.L.K.E.R.: Shadow of Chernobyl nabízí akční dobrodružství z radioaktivní Zóny, která se nachází okolo vybuchlé jaderné elektrárny Černobyl. Vaše postava jako jediná přežije převoz v takzvaném náklaďáku smrti, který jednou za čas ze Zóny vyváží mrtvé stalkery. Poté, co se probudíte se ztrátou paměti na stole obchodníka Sidoroviče, se jako Označený vydáváte zabít záhadného Střelce, což je váš hlavní úkol uložený v PDA.

Hráč může plnit buď hlavní dějové úkoly, a tak postupovat příběhem nebo si vybrat z mnoha malých, nepovinných, jako je třeba ochrana tábora, zabití stalkera, vyčištění oblasti nebo nalezení artefaktu. Za všechny jste odměnění buď penězi, které můžete utratit za lékařské potřeby, zbraně a mnoho dalších nezbytnosti pro přežití v zamořeném území a nebo nějakou tou zajímavou věcí. Artefakty je také možné připnout na opasek a využívat tak jejich účinky (zvýšit si některé atributy). Podstatnou součástí Stalkera jsou souboje, které jsou vyvedeny poměrně realisticky. Každá zbraň se muže opotřebovat, k některým jdou připnout přídavné doplňky jako dalekohled nebo granátomet.

Autoři v roce 2009 uvolnili volně ke stažení a vyzkoušení ranou verzi hry z října roku 2004.

Podpořte Databázi a kupte si hru přes Heureka.cz

Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře


Pro mě jedna z velmi očekávaných a často chválených herních pecek, při kterých si užiji tak trochu jinou akci okořeněnou RPG prvky a k tomu pestrý herní svět ponurého ukrajinského Černobylu, kde si člověk není vůbec ničím jistý. Ano, asi takto bych tuto hru charakterizoval. Realita ovšem při takovémto očekávání bývá poněkud odlišná a vše dopadlo jinak, než bych čekal.

Jak tu kdysi někdo párkrát poznamenal, Zóna Tě určitě dostane. Nemohu tvrdit, že by neměl pravdu, ale spíš než jako důsledek zážitku jsem tuto větu častěji vídával v červeně zbarveném sdělení na obrazovce svého monitoru a rozhodně se tedy nejednalo o věc pozitivní. Ale raději tedy popořadě.

Zóna je opravdu atmosférická a graficky vyvedená záležitost. Polorozpadlé budovy způsobené vlivem předchozí jaderné havárie, ohořelé vraky aut, do toho měnící se počasí jak v reálném životě, to je to, co má hra na vynikající úrovni a žene hráče dál s touhou se pustit do různorodých úkolů, během nichž si stále bude tyto věci náležitě vychutnávat. Když do toho připočtu, že hlavní hrdina si rozepne spacák a jde se si schrupnout, pak je to z realistického hlediska přímo paráda a není důvod k nespokojenosti.

Ta nastává po zdolání pár lokací, které tempem hlemýždím projdete, jelikož na tak obrovské ploše, jakou Zóna bezesporu je, totiž jakákoliv vozítka chybí. Neříkám, že se budu po Zóně výhradně prohánět na čtyřech kolech, ale jako zpestření a zároveň i zkrácení toho nekonečného putování, je to podle mě občas nezbytné. Nezbývá tedy než hlavního hrdinu tiše politovat a vydat se tedy na tu cestu plnou překážek s ním. Tyto překážky tvoří jednak lidé nejčastěji z řad armádních složek, divoká zvířata, ale také příliš nepředvídatelné anomálie, která často přijdou bez sebemenšího varování a čert ví, jestli se před nimi může hráč nějak účinně bránit. Pak tu jsou lidé z řad stalkerů, kteří mají podobné poslání a se kterými podle libosti můžete navazovat dobré vztahy, obchodovat s nimi, získávat od nich různé informace a také i plnit pro ně úkoly.

Kromě těch hlavních úkolů je tu i řada vedlejších, které ovšem nejsou pro průběh hry zas tak úplně zanedbatelné, takže je otázkou, které plnit a na které se vykašlat, nehledě na to, že kvůli nim klidně ujdete další stovku kroků a přemýšlíte, jestli hlavní hrdina dřív než na nějakou anomálii či dobře mířenou kulkou od nepřítele nezemře na zástavu srdce z důvodu totálního vyčerpání. Tohle je věc, která mě na hře štvala ze všeho nejvíc a kolikrát jsem svému hrdinovi fandil a v duchu ho postrkoval tak intenzívně, že mě samotného z toho začaly bolet nohy a skoro i orosilo čelo.

Akční stránka hry je přitom velmi zdařilá, ovšem ačkoliv jsem se s náboji snažil šetřit sebevíc, jejich nedostatek byl stále častější a to jsem každého nebožtíka obíral skoro i o trenýrky.

Co dodat? S.T.A.L.K.E.R. má skutečně velmi zdařilou atmosféru, působivé prostředí a pěkné přestřelky, ale je to běh na dlouhou trať a to skoro doslova. Takže jediné, co jsem po pár dnech hraní cítil, byla únava, nuda a myšlenka, zda bych neměl jít na EKG. Proto hru směle přenechávám jiným, kteří si ji určitě vychutnají mnohem lépe než já, čemuž upřímně věřím, ale jelikož mě prvotní nadšení velmi brzy opustilo, pokračovat v ní nebudu. Věřím totiž, že na infarkt mám snad ještě dost času.

Pro: atmosféra a prostředí

Proti: příliš pomalý průběh, nekonečné šmajdání, brzy nuda

+43+47 / -4

Ke hře mě táhnula úžasná předloha - tedy film STALKER od legendárního Andreje Tarkovskiho, kterej tímto všem doporučuju. Střílení, ani akční scény nečekejte, ale zónu jako takovou jo. Asi se film nebude líbit každýmu díky své nesporné poetičnosti, no já ale byl nadšenej a to se zdaleka nepovažuju za žádnýho romantika.

Hra příjemně obměňuje filmovou zónu a transformuje ji do takové, kde by se dalo pořádně zastřílet a další velkou změnou je taktéž umístění do atraktivní ukrajinské oblasti v okolí sargofágu černobylské elektrárny – tedy skutečná zóna, která tedy byla uzavřena už za éry sovětského svazu. Ta tak skrývá mnohá tajemství z této pochmurné socialistické doby a hráč je tak společně se svou identitou rozkrývá. Příběh tedy chválím, člověk má co objevovat a graduje to do poslední chvíle. Dokonce se místy daří hře i navodit tuhou hororovou tíseň. Lab X-16 byla celkem psycho Hudební podkreslení je taky výborný - neruší, zároveň skvěle dokresluje atmosféru – přesně takhle by měla vypadat hudba u FPS, abych ji nemusel vypínat. Lokace jsou potom jedním slovem dechberoucí, stejně jako jejich skutečná předloha (Pripjať a okolí) Především atmosféra prostředí Rudej les u mě vede obecně se povedla - tady dávám plnej počet.

Volný pohyb po velkých lokacích, mnoho objektů lákajících k průzkumu, RPG prvky a frakce – tyto záležitosti asi nejvíce odlišujou tuto hru od jiných FPS. Člověk tak musí promyslet, čím bude střílet a na koho, poněvadž toho moc neunese a náboje od všech možnejch kvérů mít s sebou taky nemůže - stealth cesta se tak stává denním chlebem. Když potom hráč například najde raketomet, musí ho nechat ležet, protože se nechce vzdát svejch zažitejch kousků. Nedostatek munice (na začátku) taky skvěle sytí atmosféru (když je nejhůř člověk realisticky může sbírat i zbraně vybíjet je).

Střelba optikou bez zaměřovacího kříže společně s možností vyklánění je mojí oblíbenou FPS kombinací a od toho se odvíjí i rozvážnější herní styl (kdeže strafy) proto jsem byl se souboji vskutku spokojen. Zbraně jsou potom skvělý - nic přehnanýho a například možnost montáže puškohledu na samopal má svý kouzlo. Dá se navíc narazit na unikátní zbraně – vzpomenu třeba BigBena – pistoli předělanou na náboje do sniperky s krutou damage.

Je zde i několik dalších drobných, ale velmi pozitivních prvků, ze kterých by se mohly ostatní FPS poučit: baterka se nevypíná! (Opravdu si nepamatuju hru, kde by se mi po nějaké době automaticky nevypnula) Dobře navolitelnej pohyb (5 různejch temp a postojů). Munice má svou váhu a nelze ji tahat po tisících, zároveň ale nemá její počet žádné omezení - na hlášku "této munice máš již dostatečné množství" zde nenarazíme! Dále balistické klesání střely mě mile překvapilo. V neposlední řadě i zpracování únavy - rychle běžet a pak vyhopsat támhle s pytlem cementu na zádech? Fajn a teď se koukej vydejchat :)

Ne všechno se ale povedlo. Především čtyři věci mi výraznějc vadily:
1. Respawn – jasně chápu, museli se tam tvořit nepřátelé, aby člověk neběhal po mrtvé zóně. Přesto bych trochu ubral – narazit na vždy stejnou skupinku banditů vždy na tom stejnym místě působí dost nerealisticky. Výdrž brnění taky byla přehnaná, takhle to šlo hrát v podstatě jedině přes headshoty.
2. Questy nutí člověka se vracet nelogicky neustále zpět. (naštěstí jsou to questy vedlejší a tak sem na ně z vysoka kašlal a šel si po svým)
3. RADAR ON/OFF! Je to takovej problém? Proč mě nenechaj nic najít samotnýho?
4. V noci nebyla tma – smutné. Obloha se sice zatáhla, ale textury mě nijak výrazně tmavší nepřišly.

Celkově shrnuju tento titul jako velmi povedenej a ačkoli sem hře několik prvků vyčetl, tak musím uznat, že tohle se prostě povedlo a směle můžu označit tuto hru za můj šálek kávy.

Dvě rady: Neřešte vůbec vedlejší questy (mají časovej limit na splnění) - nevyplatí se to a ruší od průzkumu. Druhá věc: jednotlivé střely a headshot zmůže víc než zásobník do břicha.

Na zónu opravdu jen tak nezapomenu. Doporučuju. 95%

Pro: Atmosféra, zóna, inventář, střelba optikou bez kříže, únava, zvukový podkreslení, příběh, STALKING!

Proti: Respawn, radar, výdrž nepřátel, vedlejší questy – nutnost vracet se, v noci nebyla tma

+31+32 / -1

Jak to jen popsat, když po něčem, co se týče herního zážitku dlouho toužíte, ale v podstatě nevíte po čem. Až pak najednou se objeví info o nějaké hře a vy máte hned jasno. To je ono, na tohle jsem tak dlouho čekal. Přesně to byl případ Stalkera. Hned od prvních obrázků a informací jsem věděl, že tuhle hru si musím jednou zahrát, pro mě nesmírně atraktivní téma (dokumenty v TV a články o Černobylu na internetu jsem hltal odjakživa), navíc v kombinaci s otevřeným světem a spíše promyšlenějším postupem, než zběsilou honičku s tisíci vystřelenými náboji, tomu jsem nemohl odolat a tak jsem těžce prožíval každé odložení hry a osekávání herních mechanismů. Ale nakonec jsem se dočkal.

Stalker je pro mě jednou z nejatmosféričtějších (to je hrozný slovo) her, které jsem kdy hrál. Atmosféra a herní žážitek z ní vyplívající je natolik exkluzivní, že přebijí i všechny nedostatky a že jich je ve hře požehnaně. Spoustou her tak nějak prolítávám, bez většího zastavení, což tady absolutně nehorzilo. Přistihl jsem se, že tu hru ani tak nehraju, jako spíš žiju. Byly tam dokonce situace, kdy jsem se v noci za bouřky schoval na půdu nějakého opoštěného domu a jen pozoroval to běsnění kolem, protože jsem se prostě bál jít dál. Další úžasná situace, na kterou se nedá zapoměnout, byla přestřelka s členy elitního komanda v jedné opuštěné továrně, při které ze mě adrenalin doslova prýštil ven.

Příběh nechci moc hodnotit, prý je inspirován knihou Piknik u cesty od bratři Strugackých, ale tu jsem nečetl. Každopádně si myslím, že není z nejhorších a po celou dobu jsem neměl hluché místo, kde bych si říkal, proč mám vlastně pokračovat. Až na ten konec, bylo strašně moc vidět, že se finišovalo s v hrozém tempu, aby hra byla hotová a konec se tak trochu odflákl. Přitom právě Pripyat mohla být vrcholem celé hry a ne ji jenom prolítnout. V tomhle ohledu jsem si tohle "měste duchů" užil mnohem víc v CoD: Modern Warfare a je to škoda.

Vím, že to vyzní divně, ale všechno ostatní už je tu nepodstatné a velmi často ne úplně dodělané: úkoly - jasně jsou tu, některé zajímavé jiné méně, ale dá se to, bohužel někdy fungují divně a dost obtěžující jsou časové limity, interakce s ostatními postavami mohla být i na lepší úrovni, zbraně v defaultu měly mizernou účinnost, ale tohle všechno se dalo vyřešit některým z modů, kterých se na hru vyrojilo velké množství a kolikrát ze hry dělaly úplně jinou hru, často mnohem lepší než originál. Díky jim za to, že z už tak výborné hry, udělali hru ještě lepší.

Všem, kteří nehráli, chtějí ultimátní herní zážitet a jsou schopní překousnout některé chyby doporučuji.

Pro: Ultimátní atmosféra, velmi atraktivní téma, otevřený svět, vypadá to výborně

Proti: Bugy a bugy, konec hry odfláklej

+28+28 / 0

Jediný důvod, proč jsem po tomhle kousku šáhl, bylo prostředí mého oblíbeného post-apa. FPS a zběsilé mačkání tlačítka mi nevoní, tady se ale něco zvrtlo a já se nestačil divit...
(nutno dodat, že jsem hru v originále nehrál, protože mě velice zaujala modifikace od Datastora (7.770), kterou jsem ihned zprovoznil)

• Vizuální střízlivost. Po efektové stránce nemám hře co vytknout. Žádné kulervoucí efekty, cákající krev, tříštící se lebky a superhrdinské kousky. Toho si na hře cením nejvíc! Abnormální jevy taktéž výborně udělané.
• Velice realistické prostředí okolí Černobylu, kde se hráč nachází. Sledovat okolí v dešti nebo za měsíčního svitu, procházení starých bunkrů a zkoumání dalekých budov dalekohledem je prostě lahoda. Atmosféra, na kterou jen tak nezapomenu.
• Různé frakce žijící v Zóně, které si lze spřátelit nebo naopak.
• Celkem nenáročný modding hry, který mi dovolil mírně poupravit pár mechanismů a umocnit zážitek z hraní & samozřejmě již zmiňovaný DMP.
• Možnost cestovat autem nebo jeepem a likvidovat nepřítele trošku jinak.
• Opět realistické souboje. Žádné zběsilé mačkání myši... Trpělivost a míření se tady opravdu vyplácí, zásah do hlavy znamená většinou smrt. Což platí i pro hráče. Každá zbraň se chová jinak atd. Je vidět, že se na vývoji podíleli chlapíci, co o ,,stalkeření" (resp. vojenství) něco ví.
• Obrovská škála zbraní (cca 50), které lze rozšířit o optiku, tlumič, granátomet... Samozřejmě záleží na každé zbrani zvlášť. Množství a vylepšení nutí hráče zkoušet zbraně dál a dál a tak se souboje zaručené nestanou stereotypem.
• Vyžil jsem se v mé úchylce - odstřelování. Naprosto perfektní (nezapomenu na scénu, kdy jsem v krycím obleku, zalezený mezi trubkami odstřeloval tiše celý tábor banditů).
• Nábojů je obrovská škála a hráč si kvůli omezenému nákladu musí pořádně rozmyslet, s čím bude likvidovat nepřítele.
• Baterky a noční vidění zabudované v každém obleku zvlášť.
• AI NPC. Schovávání před sniperem, krytí, krčení, sehranost, zraněný leží na zemi v křečích, smečky psů útočí v noci ve skupinkách, odstřelovači vidí hráče z pěkné dálky... Nějaké mouchy byly (např. ve tmě hráče nelze vůbec vidět, což je u NPC v nejlepších zbrojích s nočním viděním trošku zvláštní), ale lepší stránka je drtivě přibíjí.
• Nutnost údržby zbroje a zbraní.
• Nutnost stravování a spaní. Někteří by namítli, že je to zbytečnost a možná mají pravdu, ale pro mne to bylo příjemné oživení a přiblížení k RPG.
• Multi-žánrové propojení FPS a RPG, kde akce mírně převládá a není to na škodu.
• Ruský dabing. Po těch amerických ohraných hláškách se to výborně poslouchá. Kolikrát jsem si sedl mezi skupinku stalkerů u ohniště a poslouchal jejich rozhovory nebo hraní na kytaru. Český dabing mi trhal uši.
• Vedlejší questy rozhodně nejsou nudné a slušně se vyrovnají hlavní dějové lince.
• Radiací ovlivněné prostředí.
• Hudba. Ponurá, ambientní, napínací...

∙ Velice častý quick-load. Polovinu nepřátel jsem objevoval právě tímto způsobem, ovšem tohle není chyba hry, ale nedostatku mé trpělivosti a opatrnosti. Ale byly chvilky, kde mi už fakt unikaly nervy.
∙ Zajímavá videa, ale jejich význam mi občas unikal.
∙ Děj. Začátek se zdál srozumitelný a přehledný, postupně jsem se ale ztrácel. Možná druhá hra to spraví.

◦ Lagování myši při prohlížení inventáře, menu a mapy. Navíc nesmyslně invertované zoomování mapy a dalekohledu.
◦ Nepřítel za celou dobu hry použil asi 2x granát. Možná tohle řeší obtížnost hry, nevím.
◦ Závěr mě trochu zklamal. Chyběl mi nějaký záchytný bod v Prypjati (obchodník), na průzkum okolí Černobylské elektrárny nebyl čas a to co se tam dělo bylo poněkud zmatené.
◦ Gaussova puška celkem o ničem. Celou hru jsem ji hledal a když ji asi hodinu před koncem hry našel, stejně byla na prd.
◦ Zbytečně velký respawn nepřátel. V jedné vojenské lokaci se mi podařilo udělat hromádku asi 30 vojáků, zpáteční cesty po již vyčištěných lokacích bylo nutno obejít nebo vyčistit znova.
◦ Absence ženského charakteru. Hra ženy vůbec nezná.
◦ Přesto, že HW nároky jsem v době hraní splňoval téměř dvojnásobně výš (kromě procesoru), o zapnutí dynamického osvětlení nebyla možná řeč.

(1.006 CZ)

Pro: Datastor Modpack, realističnost soubojů, dabing, vizuální střízlivost a hustá atmosféra.

Proti: Poslední Černobylská mapa, lagování myši při prohlížení interface, vyoký respawn a častý quick-load.

+22+22 / 0

Shadow of Chernobyl má řadu chyb. I přes jeden z nejdelších vývojů na něm není znát taková propracovanost, jakou by si hráči po šesti letech prací představovali. Spoustu věcí a lákadal, jako možnost využití dopravního prostředku, ve zdejší Zóně byla vynechána. Dokonce ani příběh není dostatečně poutavý a dialogy s okolními Stalkery jsou až na několik vyjímek stejné, jen se mění zadání jejich potřeb a tužeb. Zdá se vám těch negativ pro začátek už dostatečné množství?

Ne, ještě se zdaleka nekončí. Slibovaná volnost a otevřená prostarnství rozkládající se na desítkách čtverečních kilometrů tu je jen tak na oko aby se neřeklo. Célá Zóna je rozdělena do menších sektorů, ve kterých tolik možností k průzkumu, jak by téma nasvědčovalo, také není. Samotná reálnost je ale v míře nejvyšší, autorům se podařilo dokonale vystihnou atmosféru, která z fotek Černobylu a jeho přilehlého okolí dýchá. Pečlivě zpracovány jsou ale pouze objekty, jejichž průchod je nutný k pokračování v příběhu.

Střílečky s role-playing prvky mají dvě možnosti jak obrátit kvalitu do jedné či druhé polohy a rázem tak smazat předchozí neúspěchy autorů v jiných oblastech prodkuce titulu. Jenže ani to se ukrajinským GSC nepovedlo. Nápad s hledáním jistých artefaktů, anomálii, je zajímavý. Jenže když dobrá polovina z nich stojí jeden či dva tisíce rublů a nachází se doslova na každém druhém kroku, jejich sběr omrzí, a i když se nesnažíte, máte jich plné kapsy slušivého protiradiačního obleku. Sehnání pořádné pušky z počátku hry není žádný med. To si takhle vykračujete, když tu se náhle objeví východní cestou od vašeho počátečního místa eskorta pozuby ozbrojených ranařů, kterou logicky s bezedným vakem hřebíků a nožíkem neubijete. Po nějakém čase dochází zase k druhému extrému, kdy ani nevíte, zda dříve vyhodit tucet plechovek s lančmítem nebo se vzdát nutné vodky. Tento problém zaviňují obrovské zásoby munice, vypadnuvší z okolních bratrů ve zbrani, které nechat na pospas pustině by bylo hříchem. Nikdy nevíte, zda zanecháný nábojem nemůže být tím, pro vás posledním.

Asi už nervoźně přešlapujete, kde že se mohlo vzít tak vysoké hodnocení. A no, správně jste vsadili na bezkonkurenčí atmosféru, která se snaží co nejvěrněji nasimulovat tu z pripjaťské oblasti. Už letmé zaposluchání se do melodie v menu dává tušit, že s hraním musíte počkat do hluboké noci, nejlépe umocněné prudkým lijákem za okny. Poté, až se plně rozkoukáte a zvyknete si na mírně odlišné principy oproti standartní produkci, čeká vás ač lineární, tak prvotřídní zážitek, který graduje v oblastech, kde se obraz slívá do jednoho barevného odstínu, Geigerův přístroj pronikavě hučí svůj monotólný tón a vy jen výsledný úkaz samým ochromením strnule sledujete, a nevěnujete pozornost z pravé strany se blížící přicházející smrti. To vše vrcholí na konci hry, kdy adrenalin bude kolovat v žilách nejednoho hráče až do samotné, pořádně obtížného pokud nemáte dostatek léčiv a nábojů, závěru.

Hru jsem hrál v základní verzi, takže dnes již různé módy upravují a optimalizují hratelnost, takže by se již mělo jednat o kompletní produkt, hodný vaší pozornosti. Výborná hra, jedna z nejlepších stříleček z vlastního pohledu a nebýt řady problému a splnění slíbených slibů, mohla tu být hra, která by sahala po hodnocení absolutním.

Pro: atmosféra, stylizace a celkové zpracování, zvuky šumy a tóny, výborné téma

Proti: menší vyvážení, linearita, mohlo být lepší (nevyužitý potenciál)

+22+23 / -1