Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC --
První Metro mám dohráno čtyřikrát, Last Light dvakrát, takže je jasné, že pro ME jsem jasná cílovka, nahajpovaná už od prvního ohlášení. Jasně, nečekal jsem, že to bude takové, jak prezentovali v traileru na E3. Ale třeba v tu mapu jsem alespoň doufal. Oh well, větší open-space tady máme jen na dvou mapách, ta třetí je spíše lineárnější a ten zbytek je klasický tunel. Poslední část hry považuju za vůbec to nejhorší, co v Metro trilogii vzniklo. Bylo vidět, jak uspěchaně a nezaujatě vytvořili koridor, který ani zdaleka neodpovídá kvalitě minulých dílů a standardu 4A.

Artyom, I'm worried, are you alright?

Prakticky všechno kolem audia je špatně. Když pominu němého hrdinu v hlavní roli, dabing je kvalitativně hodně nízko (anglický) a např. Olgu v Taize jsem nedokázal poslouchat vůbec. Pokud někdo mluví do vysílačky a vy jste dostatečně blízko, slyšíte nejprve vysílačku a teprve až potom jeho skutečný hlas, tedy zpoždění funguje tak nějak obráceně. Kvalita zvuků je taky žalostná - tuhle jsem šel kolem vagónů a říkám si, co to je za divný zvuk klapotu dveří. Jakoby by byl někde někdo uvězněný. Chci se vydat na průzkum a najednou mě něco sekne po hlavě. Koukám kolem sebe, nikdo nikde. Koukám nad hlavu a tam mutant. Ten zvuk třískajících dveří byl zvuk klapotu jeho křídel... Ale abych jen nekritizoval, tak ozvěna po výstřelu ze sniperky je dotextilustříkající. Hudbu jsem vypnul, byla příliš rušivá. Hlasitost mi nešla nastavovat softwarově přes klávesnici, ale dokonce ani přes kolečko na sluchátkách. Musel jsem používat slider ve woknech...

Artyom, do you hear me?

I když miluju otevřené střílečky, tak tenhle open-space Metru spíše uškodil. Autoři ho neumí, je to znát na detailech, na množství bugů a technických glitchů. Občas se zraníte při scházení schodů, občas se zaseknete na pěticentimetrovym pangejtu, někde projektil neprojde skrz zábradlí a stealth se autoři ještě stále nenaučili, i když si na něm hodně zakládají. Do očí bijící to bylo např. v Taize, v lokaci tábora Dětí Lesa. Vlítl jsem tam ve dne, ale tak, aby mě nikdo neviděl. Asi v polovině průchodu se spouští skript, že jsem "jakože" odhalen a po vystřílení asi padesáti osadníků další skript ukončuje odhalení. Ženský hlas křičí, že nejsem bandita a že se mají všichni vzdát. Ten stejný ženský hlas, který ještě před chvílí křičel, že jsem intruder a že mě mají zabít.

Artyom, come in! Come in, Artyom!

Překvapilo mě střídání dne a noci, což je na jednu stranu fajn, ale vzhledem k naléhavosti situace nepůsobí příliš dobře, když si hlupák hodí šlofíka v chajdě obklopené mutanty. Opouštění lokací je uspěchané, často se nestačím ani rozkoukat a už jsem zpět ve vlaku. Vlak samotný je pěkné místo k odpočinku, ale ubíhající krajina se opakuje až moc rychle a ty upovídané NPC mě začaly spíše otravovat, než abych se dokázal vžít do jejich příběhu. Nepomáhá k tomu ani Artyom, který svým mlčením působí jako odtržený z aktuálního dění.

Artyom, what do you say about it? Do you agree?

Graficky mi ME připomínal Rage. Z dálky to vypadá dobře, ale jakmile se přiblížíte a začnete zkoumat detaily, už to taková sláva není. A to nejen v otevřených prostorech, ale taky v interiérech a koridorech. Občas texturou někdo zapomněl potáhnout kámen nebo kládu, občas to nelícuje, někde s otevřenou pusou koukám na pokřivený horizont a nesmyslné odrazy ve vodě. Btw, voda vypadá hnusně a oheň je občas taky divně roz-kostičkovaný. Lajdáctví je tady cítit na každém kroku.

Na druhou stranu musím uznat, že mi to hraní uteklo opravdu rychle a že jsem se moc dobře bavil. ME stále zůstává takovou tou neohrabanou východní FPS, vytvořenou se zápalem pro věc, ale s velkou dávkou humpoláctví. Není uhlazené, ale zároveň není generické a se svou zábavností strčí do kapsy kdejakou ubisofťárnu. Jakmile se autorům podaří adresovat všechny ty gamebreaking bugy a jiné technické neřesti, bude to za čtyři a ať nežeru, klidně i za pět!

Hodnocení: ✰✰✰
+42 +45 −3
  • PC 75
"Vidíš? Usmívá se! A myslím, že i ze spaní něco říká!" I projevil se Tokarev jako větší idiot než Idiot sám. Všichni přeci ví, že Artyom obkecává zákonitě jen loadingy. Všechno ostatní v jeho životě je doprovázeno mrtvolným tichem. Hádám, že i v posteli.

Artyom jako nemluvně není nic nového, ale s Exodusem se tvůrci rozhodli zvednout laťku příslušné nesmyslnosti na špičku Burj Khalify - jak jinak si vysvětlit, že nás hra nechá zavraždit trochu času, a odpočinout si od hororů venkovního světa, ve vlakových mezisekvencích, při kterých můžeme s Artíkem popadnout macatýho špeka a pokojně si zakouřit s jedním kámošem, načež můžeme vlézt do kajuty dalšího kámoše a společně si zadžemovat na našich exkvizitně naladěných postapo gitarách, počemž můžeme sednout mezi celou partu dalších bifíček k čaji a nadýmaně se zařechtat nad veselými společnými trampotami, mezi čímž se můžeme aj na všecky bráchy vybodnout a jen tak intimně posedět s upovídanou manželkou, a to všechno aniž bychom my sami řekli jediné bď? Jak jinak si vysvětlit, že s námi imrvére někdo chce něco prodiskutovávat, ale my vždycky jen posloucháme a tiše přitakáváme? Jak jinak si vysvětlit, že nás průměrně jednou za půl hodiny někdo toužebně shání přes vysílačku, a my je pokaždé máme těžce v pejči a prostě zpátky nepozdravíme ani za zlatou, slepou, zmutovanou gorilu?

Ale čert vem psychopatického Artíka, který je v rámci načítacích obrazovek až přebytečně ukecanej, ale v osobním kontaktu má holt koule zcvrklé - Gró hry je stejně beztak izolovaná turistika neshovívavým wastelandem. A jestli naši čtvrťáci něco pořád dělají stejně dobře, tak je to nepopiratelně bravurní atmosféra, budování světa, a vymazlený gunplay. Ve Volze, první otevřené lokaci po úvodu hry, jsem vesměs hltal každičký krůček, zatímco jsem pečlivě obcházel bez vyjímky každej zapadlej kout, prošucoval každou zapadlou mrtvolu pro loot, pročetl každou čitatelnou bejkárnu, a proluftoval útroby každého zombíka, zombodogy, zmutovanýho batmana, a přerostlé krevety. Párkrát jsem cestou vytáhl i foťák a pořídil pár pohlednic na horší časy. Kolikrát jsem se v těch nevinných procházkách ztratil natolik, že jsem nekrátko hrál s rozbitou maskou a komplet všemi zbraněmi pohřbenými v trusu, protože jsem už stihl zapomenout, že tu existují safehousy, a že se v nich většinově nachází kouzelnický stůl na očištění, opravení, vytvoření, tunování, a dokonce i čiré zhmotňování veškerého mého vercajku. Abych taky nezapomněl, když i s komplet zasviněnou bouchačkou je pořád neskutečná prča střílet - a daná bouchačka je i tak dosti efektivní - navzdory někdy úsměvně hloupé, někdy navýsost zabugované, AI našich sousedů mutantů i lidských nepřátel. Prostě kinesteticky je to tak či tak lahůdková záležitost, a debil nedebil, furt mi stačí málo a jsem mrtvej, takže i tak si mě hra udržuje v napětí relativně konzistentně.

Jenže pak přišlo Kaspické moře, vyschlé jak krk šestnáctiletého tazmánského čerta po noční kalbě. Atmosféra pořád výborná, střelba pořád vytříbená, worldbuilding pořád silnej jak ranní káva...ale jinak to bylo na chlup to samé, s čím jsem právě strávil 11 hodin v předchozí lokaci, jen se tu místo sněhem brodilo pískem, a místo pomaloučkých lodiček jsem tu měl k dispozici pomaloučký hippiebus. Všechno tu akorát působilo ještě větším dojmem, což možná vysvětluje i značně rozrostlý výskyt otravných brouků. Asi nejhorším z nichž budíž to, že až do konce hry jsem de facto nemohl používat brokovnice, potažmo cokoliv na broky. Po vyplýtvání zásobníku mi guna prostě jen levitovala v rukou a dál jsem s ní nemohl dělat nic. Ale co už, i obyčejná bambitka je na blízko pořád dostatečně efektivní, takže brokády jsem neměl problém oželet. Co mi ale žlučí už ostře zahejbalo byly mišuge dialogové skripty - minimálně pětkrát jsem čekal celou minutu, než se daný pajdulák uráčil dostepovat a dal se semnou konečně do řeči, popř. jsem čekal, než se uráčí dofutrovat vzduchem a nastavit na správnou pozici. Ad. animace - jsem přesvědčen, že to nebyl bug, ale že té hře prostě aktuálně hromada animací legitimně chybí - tam se radioaktivní netopejr při zabití za letu instantně klipne do padající animace, bez jakéhokoliv přechodu; támhle je vzteklá fena ouplně paf z toho, že jsem ji zabil při vylejzání z nory, a tak se pro zichr při všem tom zmatku rozhodla prostě instantně vrátit do defaultní pózy a zahučet z mapy, atd.

A čím dál jsem hrál, tím se problémy jen zesilovaly a zesilovaly, zatímco všechny ty zprvu okouzlující kvality hry intenzivně ztrácely na účinku. V poslední misi jsem si užil tolik nechtěných výbuchů smíchu, protože pro naprosté absurdity nebylo třeba chodit vůbec daleko - stačilo třeba jen někam doběhnout rychleji, než hra očekávala. Výsledkem byla mimo jiné světlice zaražená hluboko v parťákově hrudním koši, teleportující se NPC, synchronizované pavoučí tanytany, ad. Hodnotím pořád kladně, protože půlku hry jsem si užil velmi specifickým způsobem a to značně intenzivně, a protože nemám pochyb o tom, že i z té druhé půlky časem devouši uplácají skrze patche vyleštěné, plně funkční dílo. I pak za mne ale bude platit, že vzhledem k obsahu hry je to při vzorném procházení všeho až překouřeně dlouhý, a že je to ten nejdementnější příklad němého hrdiny ever, protože ty neintimnější, ty ryze lidské, ty s nejvíce srdcem a duší - všechny ty momenty ten tichošlápek Artyom nehorázně kurví.

Magnum Opus 4A Games èto ne. Možet bytʹ v sledujuŝij raz.

Pro: Atmosféra; worldbuilding; šťavnatý gunplay; uhlazený audiovizuál; low stakes příběh; vykreslení vedlejších postav a vztahů s nimi

Proti: Historicky nejhorší případ němého hrdiny; brouci na broucích; HW optimalizace; vůbec celkově to ještě těžce nebylo ready for release

+40 +42 −2
  • PC 80
„Herní průmysl se mění a my s ním.“ Rozhodl jsem se, že komentář začnu tímto legendárně známým citátem, který jsem právě vymyslel, abych dodal svým subjektivním dojmům nádech objektivní relevance. Je to už delší doba, co jsem dohrál nějakou zbrusu novou áčkovou hru a při tom po očku sledoval i hype, který se kolem ní vířil. Není to tedy zásluha/vina čistě hry Metra Exodus, je to spíš můj osobní moment, kdy jsem si všiml, že přístup hráčů ke hrám, a tedy i videoherní průmysl je trošku jiný, než jak si ho já pamatuji z dob, kdy jsem hry hrál nejradši. Kvalita, prestiž a celkový hype hry je dnes velkou měrou určována jejím rozpočtem. Už není možné spíchnout nového Dooma za půl roku ve sklepě baráku rodičů. Každá hra má omezené prostředky nejen co se týče peněz, ale i pracovních sil a času. Na moderních hrách je tedy často vidět, jak si tvůrci stanovili priority, tzn. není v lidských silách každou druhou hrou posunout hranice programátorských možností ve všech směrech. U Metra Exodus je patrné, že prioritou číslo jedna je herní atmosféra a tedy krásná grafika. I navzdory tomu, že ukrajinští 4A asi nemůžou svými prostředky konkurovat Rockstaru, zaujímá jejich novinka místo mezi nejpěknějšími hrami současnosti. Engine rozhodně není tak ohebný jako Crytek, v herním prostředí nemůžete manipulovat s věcmi jako v Prey, ale na první pohled jsou to vizuální orgie. A pokud je tomu uzpůsobena celá hra, nevidím v tom problém.

Cílem Metra není manipulovat s každým kamenem a vyzkoušet každou páčku, nýbrž jen opatrně procházet okouzlující krajinou, nenarušit chod zmutované přírody, neničit dílo jaderné apokalypsy a zkrátka žít a nechat žít. Metro Exodus je v principech stejné jako jeho předchůdci a přesto na první pohled jiné. Z klaustrofobických temnot tunelů metra se přesouváme do volného prostranství pod zatemněné Slunce. Neřekl bych však, že hra se snaží konkurovat Assassin´s Creed, anebo překonat S.t.a.l.k.e.r.a. Ve zdejších exteriérech rozhodně nezabloudíte a přirozeně si do podzemních stanic párkrát vlezete, na druhou stranu je vidět, že tvůrci svůj nový grafický engine předvádí, jak můžou… A to je dobře.

Herní mechanismy nejsou příliš sofistikované, už v Last Light jsem se opřel do umělé inteligence a to se ani teď nezměnilo. Stealth může být pro některé hardcore hráče úsměvný a přiznávám, že i mě chybělo např. odtahování mrtvol, ovšem v rámci lehce arkádového hraní Metra se to dá skousnout. Za důležitý herní prvek považuju motivaci hráče k průzkumu prostředí (v tom dle mě díky nezajímavému designu žalostně selhával např. poslední Wolfenstein). V Metru Exodus kromě obligátní munice sbíráte také dvě „suroviny“, z kterých následně vyrábíte různé vyfikundace. Design prostředí je natolik zajímavý a bohatý na různé povalující se předměty, či přírodní úkazy, že se hledání chcete účastnit nehledě na to, co vám přinese.

Za vrchol hry považuji asi hororové pasáže s pavouky a pak také exteriéry tajgy. Slabinou hry je podle mě příběh a to paradoxně navzdory tomu, že je mu zde věnováno více prostoru než v předchozích dílech. Na poměry FPS vás bude zdržovat hromada klišoidních dialogů, kterých se hlavní postava v lehce absurdním duchu ani neúčastní (pouze za to bych však hře žádná procenta nestrhl). Samotný závěr mi také přišel docela antiklimaktický, člověk by čekal nějaký bossfight a ono…

Nakonec trošku v reakci na diskusi zmíním, že jsem hru dohrál na 15-25 fps a nejnižší detaily, přičemž jsem si ji de facto královsky užil a během hraní mě nepotkaly žádné technické bugy, které by znemožňovaly rozumné hraní (i když je fakt, že nějaké to padlé tělo na půl vibrující ve zdi jsem zaznamenal).
+38
  • PC 90
Metro Exodus je pro mne nejlepší hra v sérii, primárně z jednoho důvodu - neodehrává se jen v lineárním metru.
4A Games se rozhodli trochu více přiblížit svým kořenům a inspirovat se konečně do větší míry svou cult classic prvotinou - STALKEREM (4A bylo založeno lidmi z GSC). Takže kromě lineárních pasáží - které jsou stejně skvělé a atmosférické jako v předchozích dílech - jsou zde i dvě venkovní, plně otevřené mapy a jedna lineárnější. A vyloženě jsem si užíval jejich průzkům a atmosféru. Navíc fungují v krásném kontrastu - Volga je zamrzlá a depresivní, Kaspické moře je spálené (a depresivní). Gun/gameplay je skvělý jako vždy, navíc obohacen o úpravy zbraní a dynamickou změnu dne a noci. Stealth mechaniky fungují, i když kritika sleposti nepřátel je na místě. Na bugy jsem nenarazil a graficky je Exodus krásná, necenzurovaná záležitost. Jako vždy si cením kompletní absence ubisoftovin - Exodus je kompaktní dílo které neplýtvalo mým časem nudnými repetetivními questy ani ničím podobným.

Kde Exodus trochu selhává je vyprávění, a může za to samozřejmě opět hloupé rozhodnutí nechat Artyoma němého. Množství textu, dialogů, intimních scén, pokeců s přáteli je tu snad víc než v obou přechozích hrách dohromady, ale často to působí hloupě, protože Artyom zkrátka nemá jak reagovat a já nejsem takový schizofrenní larpák, abych žvatlal do televize. "Představovat si" odpovědi v duchu pro mě taky nefunguje. Celé je to o to hloupější, že Artyom hlas má - v loading screenech. Píše si deník, je to zcela specifická postava s vlastní osobností, není blank slate jako Gordon Freeman. V HL sérii mě Gordonova němost také vadí, ale zde je to ještě o dost horší.
Přitom jinak by byl příběh dobrý, parťáci jsou sympaticky napsaní a s ruským dabingem se Exodus i dobře poslouchá. Celá hra na mě působila krásně melancholicky a po dohrání (good ending) jsem měl ten žádaný pocit dohrání něčeho skvělého, něčeho co si v budoucnu budu chtít zopakovat.

Videa:

Caspian Sea
Caspian Sea #2
Taiga
+38
  • PC 90
Po delší době FPS titul, který jsem ze zvědavosti jak rozehrál, tak i dohrál a užil si. Oba předchozí díly, tedy 2033 a Last Light, nebyly z mého pohledu nejhorší, ale něco jim chybělo a později se u nich dostavil stereotyp. To něco byl pravděpodobně rozmanitější a otevřenější svět, který mi v jistém smyslu připomenul Shadows of Chernobyl. Tato analogie je ovšem jen pocitová, protože mimo jednoduchého vylepšování zbraní, výroby a několika menších vedlejších úkolů jde pořád o lineární příběhovou střílečku

Ano, uměla inteligence je průměrná, Arťom nemluví a technická stránka nepatří mezi nejstabilnější, ale nádherná grafika (jak technologicky, tak i esteticky) a neočekávaně zábavný gunplay (kterého není zase tolik, aby začal nudit) vytváří z Metro Exodus jednu z nejlepších her roku. Osobně jsem se v rámci žánru bavil takto naposledy u Far Cry 2 a zmíněného S.T.A.L.K.E.R.a. Celé dobrodružství navíc zakončuje dlouhé, ale stále dostatečně intenzivní, finále, které výsledný dojem ještě o něco zlepšuje.

Pro: vizuální stránka, hratelnost, zvuky, mnoho detailů, rozmanitost lokací

Proti: pár bugů (zapínání světla automobilu a ne u svítilny), němá interakce

+37
  • PC --
  • XOne 85
V roce 2017 jsem se velice vážně a velice dlouho rozhodoval, čím nahradím svůj dýchavičný notebook. Nakonec jsem se rozhodl pro Xbox one X (důvody nebudu raději rozepisovat), nicméně jeden z jazýčků na vahách byla působivá ukázka z Metra na výstavě E3.
Chvilku jsem váhal, zda si nové Metro koupit, či nikoliv, nakonec jsem ale neodolal. A věru nelituji.
Byl jsem příjemně překvapen atmosférou hry. Jistě časem se začnou herní mechanismy opakovat, ale podobně jako v nezapomenutelném Half-life se člověk rozhodně nenudí. S přibývajícím časem jsem na sobě pozoroval netrpělivost a snahu posunout se v příběhu dál a dál, podobně jako tomu bývá u skvěle napsané knihy či filmu.
Osobně beru to, že hra není open world jako pozitivum.
Technická stránka vůbec nepřipadá důležitá a na těch pár chybek se*e Bílý tesák.

Pozn.: zakoupeno na Xbox, vzhledem k tomu, že jsem "přišel" o 4k TV, dohráno na PC

Pro: Nádherná hra se silným příběhem, na kterou budu dlouho vzpomínat

Proti: Pár technických nedostatků

+31
  • PC 85
Arťom se nevzdal a stále doufal, že na zemi se dá žít. Jak se říká hned na začátku hry „jestli mám volit mezi nekonečnými roky beznaděje a jediným okamžikem naděje, pak dám přednost naději.“ A odměnou nám je za to pokračování této série.

Za mě hodnotím hru velmi kladně. Co se týče technické stránky věci tak za celou hru narazil jsem na dvě věci, které mohu zmínit. Jednak je to auto, do kterého jsem po té co mě zabili nebyl schopen znovu nasednout, jelikož se fakticky nacházelo jinde než byly textury. Horší problém bylo dynamo, které mě přestalo v poslední části hry fungovat a já nebyl schopen dobít svoji baterku, jenž tedy byla následně nepoužitelná. Ale poradil jsem si a nakonec mi to na zážitku za hry neubralo. Ba naopak o to větší to byla výzva. Celkově však musím technickou stránku hry pochválit a určitě byla verze hned po vydání na vysoké technické úrovni. Grafika hry si také zaslouží uznání a není ji moc co vytknout.

Co se týče hratelnosti a příběhu tak já jsem byl spokojený. Líbilo se mi střídání lokací a s tím související střídání ročních období, během kterých se celá hra odehrává. Dále je zajímavým herním prvkem střídání dne a noci, kdy ve hře neustále kontinuálně plyne čas a hráč si tak mlže vybrat zda daný úkol bude plnit ve dne nebo v noci. Velkým zážitkem byla pro mě písečná bouře , která mě zastihla jednu noc a já se v ní navíc dostal ještě do přestřelky.

Za mě jsem i spokojen s herní dobou. Hra mě zabrala cca 28-30 hodin hraní, na Epicu bohužel není počítadlo. Teď ji plánuji zahrát ještě jednou a popasovat se s některými věcmi trochu jinak. Byl jsem dříve zastáncem dlouhých hodin hraní na jedné hře, ale neví zda není lepší kratší doba a v případě možnosti si raději hru zopakuji, vyzkouším jiné možnosti, ale vždy se doberu konce a mám tak třeba během víkendu ucelený dojem a zážitek než jej v rámci dlouhé hrací doby až třeba 80-100 hodin kouskovat po 2 hodinách denně a to ještě v lepším případě a natáhnout tak sérii na měsíc či déle.

Pro: hratelnost, herní doba, grafika, plynutí času

Proti: EPIC a jeho podpora hry

+29
  • PC 60
Herní výzva 2019 - 5. Adaptace

Tak tohle se nepovedlo tak, jak jsem čekal. První Metro mě bavilo fakt hodně, druhé už nebylo ono, ale stejně jsem si ho užil. Ale to třetí mě zklamalo na tolika frontách, že jsem rád, že je to za mnou.

Začnu klady. Graficky to je pěkné, to jo. HW náročnost taky není nic drastického a pokud nepotřebujete ty nejvyšší detaily, vystačíte si i se starou šunkou. Prostředí se mění, hezky to odsýpá a třeba klidné pasáže v lokomotivě Aurora a vagónech za ní jsem si vyloženě užíval. Bavilo mě se tam jen tak procházet, kecat s kolegy a sledovat ubíhající krajinu venku. Akční pasáže vcelku baví, pocit ze střelby je dobrý a to různé upgradování zbraní mi taky dělalo radost. Overall se to docela dobře hrálo a minimálně v první části hry to vypadalo na další pecku z pera studia 4A. Jenže jsou tu nějaká ALE.

Že je Artyom němý, to už jsme si zvykli v minulých dílech (přestože v loadovacích obrazovkách tu hubu nezavře), ale zde je to tak trapné a do očí bijící, že nad tím zůstává rozum stát. Vyloženě trapné jsou situace, kdy Artyoma shání celá posádka vlaku, jdeme kolem vysílačky, kde nám kolonel pořád říká věty typu "Artyom, come in!" a ten Lojza prostě neodpoví.

Stealth pasáže jsou zde naprosto zbytečné. Je úplně jedno, zda enemáče oběhneme, uspíme nebo prostě vystřílíme, tak jako tak se dostaneme do místa B a příběh beze změn pokračuje. Open world je zde taky na dvě věci. Autoři se snažili vytvořit jakousi iluzi velkého světa, ale IMHO by udělali lépe, kdyby svět zmenšili a ušetřený čas věnovali lepšímu designu. Prozkoumávání mapy je vcelku zbytečné, kromě součástek a chemikálií, kterých budete mít i bez průzkumu tolik, že si opravíte cokoliv a vyrobíte munici pro celý regiment, jde jen občas najít vylepšení zbraně, ale ty nejsou nijak vzácné a pokud nenajdete jednu támhle, tak bude další támhle po cestě. Průzkum mapy je tedy pouze dobrovolný a motivace k němu je nulová.

To nejhorší je ale pro mě naprosto otřesný design, který jsem u této hry opravdu nečekal. Něco málo zde popíšu, ale ve skutečnosti jsem na některými věcmi kroutil hlavou každých pár minut. Pozor - velké spoilery! Po první části hry, která je dle mého nejlepší, se dostaneme do bunkru v hoře Yamantau. Tu však ovládá skupina kanibalů, kteří tam leta letoucí žerou přeživší přivandrovalce. Uvnitř to však vypadá, že se tam předevčírem odehrál masakr nehorázných rozměrů. Snad v každé místnosti se válí vykuchaná těla, uřezané hlavy, mísy s vnitřnostmi apod. Naprosto nelogické, debilní a zbytečné. Dál se dostaneme do pouště a hra se změní na post-apo ve stylu Mad Maxe. Do ságy Metro mi to vůbec nesedne, ale budiž. Následující pasáž s Dětmi lesa (nebo jak se ti hajzlíci jmenovali) jsem taky přetrpěl a zaradoval jsem se, že se hra opět přesunula do zamrzlého města, jak to u této série mám rád.

Bohužel zde už studiu evidentně došly prachy nebo čas. To, že je to celé prakticky koridor s jedinou možnou cestou mi nevadí, od této hry to očekávám, ale je to zde tak násilně naroubováno, že mi rostly facky na ruce. Všude hromada vraků aut, sutin apod., ale jako zázrakem je táhle mezera, jako zázrakem jsou tyhle jediné dveře otevřené a tak bych mohl pokračovat dlouho. Nakonec se to zvrtne v pomalý průchod vpřed (a bojem s gorilami! WTF!) a častými haluškami způsobenými velkou radiací. Že tam do toho běhá klučina v kulíšku a bez rukavic, to nikomu divné nepřijde.

Korunu tomu nasazují naprosto nelogické detaily jako to, že v podzemí támhle na tom ochozu je barel, ve kterém hoří oheň, přestože se na toto místo nejde nijak dostat. Že pudlina v majáku si nahoře bydlí jak v hotelu a má tam postel, almaru i sporák (který neustále hoří a vaří se na něm jídlo). Že vlastně celá ta výprava v Auroře byla několik tisíc kilometrů dlouhá, ale ani jednou nebyl na kolejích žádný zátaras, koleje jsou v prvotřídním stavu a všichni za jízdy chillujou uvnitř, ale že při pohledu z okna jsou vedlejší koleje najebaný vrakama vlaků, to je v pohodě. Zkrátka podobných nelogických detailů je ve hře stovky a já jako chorobný puntičkář u toho nadávám jak špaček...


Metro Exodus jsem tedy sice dohrál, vcelku se i bavil, ale neubráním se zklamání. Autoři se snažili vytvořit něco, čím Metro vůbec být nemělo a jejich až moc velká vize se jim vymstila. Špatná hra to není, ale není to pro mě ani Metro.

Pro: Příjemná grafika; akční pasáže; atmosféra.

Proti: Zbytečný open-world; nefungující stealth; designoval to amatér.

+29 +34 −5
  • PC 80
Třetí Metro se od svých předchůdců liší zejména ve dvou ohledech; nabízí otevřený svět vybízející k průzkumu a klade důraz na partu souputníků, z jejichž nekonečných, vzájemných interakcí jsem si nechtěl nechat ujít ani minutu. Umím si ovšem představit, že jiné ono nečinné, němé postávání v jejich okolí natolik otráví, že využijí každé příležitosti, jak se co nejrychleji vytratit. To by byla ale věčná škoda, jsou to totiž právě tyto chvíle, díky kterým zabřednete do zdejšího dění až po uši a které mi více než cokoliv jiného připomněly loňské Red Dead Redemption 2.

Jak název napovídá, tunely moskevského metra jsou minulostí, hurá na cestu kolem světa! Myslíte, že přeháním? Trošku jsem si zapřeháněl. I tak navštívíte mnoho různých krajů. Tam na vás čekají nahodilá setkání s domorodci či zmutovanou zvířenou a mnohá nebezpečná zákoutí, která je radno prolézt horem dolem, nenachází-li se tam něco k užitku. Když jsem poprvé se zatajeným dechem zmapoval pomocí dalekohledu své blízké okolí z místní vyhlídky, orosilo se mi čelo z mapy poseté otazníky. Příjemné bylo zjištění, že se nejednalo o plejádu bezduchých aktivit, ale vskutku pouhopouhý výčet zajímavých míst, ať už šlo o hnízdo příšer, či tábor banditů.

Nechcete-li se loudat krajinou, nic vás nenutí. Prim tu totiž opět hraje příběh – civilní, lidský příběh. Více než kdykoliv předtím jde o postavy. O to pozoruhodnější je, že Arťom stále ani necekne, sem tam zafuní, zahýká, zachrochtá, ale slovo nevyloudí, z čehož si i sami scenáristé čas od času utahují. Nemůžu se rozhodnout, jestli to hře spíš neškodí.

Zmínit ještě musím zbrojní arzenál, který doznal malé, zato zásadní změny k lepšímu. Pořád platí, že zbraně jsou modifikovatelné na sto způsobů, ale tentokrát za jednotlivé modifikace nemusíte platit obchodníkovi, žádný tu pochopitelně není, ale nacházíte je roztroušené všude možně po světě či u mrtvol lidí, se kterými se nepohodnete. Dobré je, že když už je jednou máte, tak o ně nepřijdete, a ještě lepší je, že je kdykoliv a kdekoliv můžete aplikovat. V jednu chvíli třímáte rychlopalný revolver, abyste z něj v cuku letu udělali pušku.

Ačkoliv hra vypadá na pohled výtečně, zamrzí, že její optimalizace je velmi na pováženou. Propady snímkové frekvence v některých pasážích jsou vizuálně neodůvodnitelné. Ať už jsem ale laboroval s nastavením jakkoliv, nikdy jsem se úplně nezbavil občasného trhání. Pochopil jsem, že tato zkušenost není ojedinělá.

Nakonec nelze než doporučit vyhnout se komickému anglickému dabingu a hrát s tím opět velmi vydařeným ruským, cyka blyat!
+29
  • PC 80
Podzemní bohatýr, jakým Artyom jest, to nemá v životě jednoduché. Ve svém doposud mladém životě dokázal učinit mnoho skutků, které mu vynesly respekt, prachy/munici a bojovnou Slovanskou krasavici. Člověk by si řekl, že má dost, leč nikoliv! Neb jednoho dne si usmyslí, že by taky bylo dobrý vylézt ven, protáhnout si nohy a někde v dáli daleké za sedmero pustinami založit kolonii plnou famílií a naturální prosperity. Kdyby věděl, jaký sajrajt se na onom proklatém povrchu nachází za pakáž, určitě by mile rád v té temné, vlhké, úzké a teplé díře zůstal až do smrti.

 Ukrajinští  soudruzi šli do sebe a stanovili si doposud největší cíl - udělat metro větší, ukecanější, rozsáhlejší a variabilnější.

A vskutku se to z větší části povedlo. Po klasicky komorním úvodu se design gry otevře a vám se dostane volnosti do té doby v sérii nevídané. Nejedná se však o žádné super mega mapy o rozloze bžilion čtverečných kilometrů s bambilionem blikajících světýlek. Naopak, každý region je navržen střízlivě a dosti chytře, vzhdem k (ne)mobilnosti Artyomíka. Akorát tak velké, hodné prozkoumávání. Mapa, kompas, dalekohled - hele, támhle je nějakej vrak lodě, kouknu, zaznamenám do mapy, možná někdy prohledám. Šmějdění a čistění má, krom ukojení sadistické touhy a ovlivnění konce, benefit hlavně v tom, že pravděpodobně naleznete novou zbran, její část, vylepšení, notýsek/audio nahrávku, kytaru pro kámoše či monolog s postavou. Je to vtahující a velmi non mainstrým - žádné XP, umělé vylepšování abilit, žádné lootboxy. Jen vy, váš bágl, mapa, čutorka, plynová maska, zapalovač a dynamo.

Jak se známo, Artyon není žádný mistr rétor, vlastně je to pořádně zakonzervanej introvertní  asociál, jenž má  schopnost  telepaticky odpovídat na dotazy svých nesmírně ukecaných train amígos. Je to vážně prča, dosti často jsem se snažil o roleplej a po každé misi jsem běžel za svoji chotí amazonkou, a žádal polibek či obejmutí, vždy jsem byl však jako starej paroháč zcela ignorován. Ono se vůbec Artyomovi moc lásky od jeho ženy nedostává, čekal jsem na onen spásný moment, kdy Ranger konečně smočí svůj piroh, leč Annino metro zůstalo po dobu celé apokalyptické  anabáze uzavřeno (byl zde náznak jakéhosi pettingu, což je sice milé, ale pro chalapa, jenž svůj zadek neustále topí v radiaci a vystavuje se nebezpečenství všeho druhu, to musí být spíše muka! A ne, erektilní dysfunkci v důsledku radiiace nevěřím, blyat!)

Jinak dialogy, ač dobře napsané, jsou velmi uměle vedeny díky extra špatnému načasování mluvených slov. Někdy se dabing překrývá, neb všichni mluví naráz, nebo naopak jsou mezery mezi dialogy moc dlouhé, ergo důvod proč vynechali Artyoma je jasný, neb by si museli dát práci i s načasováním našeho borce. A to by byla katastrofa.

Hra pochopitelně vypadá pěkně, krom modelů xichtů, nějaký tý ohyzdný textury a last genové vegetace. Nasvícení je kůl, stejně tak voda, efekty jako mlha a oheň jsou boží - Scéna na hřbitově, jenž byl hustě pokryt mlžným oparem, z něhož se vynořil mega (asi zakletý Ivan) medvěd, byla jednou z nejpůsobivějších vizuálních událostí jaké se mi již dlouho nedostalo.

Co mě nejvíce sralo byla umělá demence - enemies slepý i za bíleho dne. I starej krtek je vedle nich jak bytrozraký! Nevyváženost obtížnosti - někdy byli enemáci načítovaný a PLNOU PALBOU mě super přesně ostřelovali kalachem z 500m! A animace mutantů - bože! Ty animace! Pohybujou se jak kdyby stály na měsící. Souboje s nima děs a hrůza, ale ne tak, jak bylo asi zamýšleno!

Tato verze mi šlapala dobře, jsem si vědom, že tomu tak při začátku kdy hra vyšla nebylo. Jinak nutno podotknout že můj plecháč není žádná šunka.

Exodus mě nezklamal, to, co si tvůrci vytyčili jako cíl, se jim povedlo naplnit. Komorní atmoška, solidní scénář, dlouhá herní doba, vtahující game design a potenciál do budoucna. Vše, co zde haprovalo, se dá příště opravit či vylepšit. Dobrá práce, soudruzi.

Obtížnost: Hardcore Survival.

Pro: Atmosféra, vláček, design map, immersivní, převážně kvalitní vizuál, cca 20 h dlouhé.

Proti: Tuponi stojí proti vám, nevyváženost obtížnosti, tragikomické animace humanoidních mutantů.

+27
  • PS4 85
Metro mne zaujalo už od začátku. Popravdě k předchozím dílům jsem se moc neměl, ale po dohrání exodu jsem se k nim odhodlal. Exodus má zajímavý příběh, u mě záleží vždy na příběhu a metro patří k jedním dobrým zážitkům a k tomu i správa zbraní je velmi zajímavě zpracovaný a funguje velmi dobře. Jen co mi přišlo trochu frustrující je, že hlavní postava nikdy nepromluví a místy to působí až komicky, když vám někdo zadá “běž a premluv toho a toho a vy tam přijdete mlčky zahajíte rozhovory končící jo dobře máš pravdu uděláme to takhle”. Jinak velmi dobře zpracována hra a člověk se nenudí. Jen asi jsem si vybral špatnou platformu, jelikož jsem to hrál na ps4 tak proste fps na gamepadu mi nejdou, ale to je spíše osobní záležitost.

Pro: Crafting zbraní, příběh, hudba, postapo krajina

Proti: Mlčenlivá hlavní postava, míření na gamepadu (osobní názor)

+23
  • PC 85
Můj komentář na Metro Last Light jsem končil tím, že další díl bude snad zase lepší a i když se ne všechno v Metro Exudus povedlo na sto procent, tak já jsem opět o něco spokojenější než jsem vlastně před spuštěním doufal.

První co musím pochválit je nádherná grafická stránka hry, hlavně prostředí je něco co mě uchvátilo na první pohled. Dobrý je tentokrát i pocit ze střelby a to hlavně u nelidských nepřátel, kde jsem měl konečně pocit, že i oni na to občas reagují. Zbraně a jejich vylepšování jsou taky parádní, jen škoda, že jich zde nelze vzít víc najednou.

Příběh je dobrý a hledání nového světa k přežití je to co mě táhlo pořád dál, ale na druhou stranu, zde nebylo nic z čeho bych se posadil na zadek. Navíc příběhu moc nepomáhají někdy divné a hlavně zdlouhavé rozmluvy, které jednoduchou myšlenku roztáhnou do pěti minutového monologu. A nejhorší je na tom samozřejmě to, že hlavní hrdina opět za celou hru na nikoho nepromluví a to už znovu působí jako pěst na oko, velká škoda.

Exodus je mixem staré části koridorového procházení a stístěnosti, kterou autoři nesporně umí, a nové části otevřeného světa, kterou Metro disponuje poprvé. Jak jsem pochopil, ne vždycky se tato nová část setkala s chválou a pochopením, ale u mě tomu tak rozhodně není. Otevřené mapy mě zcela dostaly a neskutečně mě bavilo jejich prozkoumávání. Bylo to něco nového, svěžího co jsem od Metra nečekal a kdyby to bylo jen na mně, příští díl by byl pouze z takto otevřených lokací, protože i zde se může vyprávět zajímavý příběh, který je spojen se skvělou hratelností.

Jak můžete vidět i podle hodnocení, Exodus je dle mého názoru sice jen o kousek, ale i tak nejlepší díl série a doufám že autoři se zase příště posunou o kousek dál, ať už to bude u téhle série nebo třeba u zcela nové značky.
+22
  • PC 90
Dodnes si pamatuji, jak jsem se poprvé dostal k Metru: 2033. Na webu porse.cz jsem stáhl jeho demoverzi, jelikož titulní obrázek vypadal celkem fajn... Demo mě naprosto pohltilo a já hru musel mít a zjistit, jak vypadá finální dílo. To dopadlo naprosto skvostně, stejně jako pokračování Last Light. Další 4 roky jsem však čekal na pokračování, kterému jsem věřil od vydání první ukázky na E3. A nevěřil jsem marně!

Spojení atmosféry stísněného Metra a otevřených map Stalkera je pro mě tak nějak splněným snem, jelikož oba světy dokázali vybudovat tak neskutečně pohlcující atmosféru jako málokterá hra. Stejně tak pohlcující svět tvoří i nové Metro: Exodus, i když atmosféry původního Metra se v v něm dočkáme v podstatě jen v úvodu a závěrů. To ovšem není vůbec špatně, protože atmosféra v otevřeném světě na povrchu je sice odlišná než ve stísněném Metru, přesto vás naprosto pohltí a připomíná jí právě již zmíněný S.T.A.L.K.E.R. . Hra navazuje na dobrý konec předchůdce Last Light, takže se opět dostáváme do kůže Artyoma. Ten stále věří, že v Moskvě nejsou jediní lidé a leze na povrch pokoušející se chytit radiový kontakt s okolním světem. Nikdo, dokonce ani jeho Anna mu nevěří, někteří ho dokonce mají za blázna... avšak brzy se všichni Sparťané vydají na roční cestu za novým domovem celým post-apokalyptickým Ruskem v lokomotivě Aurora. Ta sehraje v celém příběhu velice důležitou roli a je využita pro značné rozvíjení příběhů jednotlivých charakterů. Ty jsou napsány dokonale a poslouchat jejich vyprávění vás rozhodně nudit nebude... a kdyby náhodou ano, můžete si prosté poslouchání kolegů zpestřit zapálením cigarety, popíjením, hraním na kytaru nebo přihazováním uhlí. Smutné ovšem je, že budete jen a jen poslouchat. Postavy se vás pokusí často otázkami přinutit mluvit, ale Artyom stále a stále mlčí... nezbude vám tak nic jiného než tento fakt přehlédnout, nebo se nad ním pousmát. Samotný příběh vám popřípadě přibližuje sbírání zápisků, novinových článků, dopisů nebo pouštění audiokazet, jako tomu bylo u předchůdců.

Stejně zajímavá je i interakce a několikrát se setkáte s postavami, kteří na vás budou mít nějakou prosbu, jak by jste měli svůj daný úkol nejlépe splnit, nebo vám dokonce zadají vlastní vedlejší úkol. Takhle vás například malá Nasťa poprosí, aby jste našli jejího ztraceného plyšového medvídka v hnízdě tzv. Démonů, nebo vás bojovnice Guil požádá, aby jste nezabíjeli její lid při plnění následujícího úkolu. A je samozřejmě jen na vás, jak se k řešení těchto proseb postavíte, od čehož se odvíjí i několik konců hry. A až do tohoto samotného konce jsem čekal, že se alespoň na chvíli setkáme se známými z předchozích dílů - Temnými, bohužel marně. Z původního Metra jsem se dočkal alespoň u finále povedených částí plných halucinací a tajemna.

Během své roční cesty zpustošeným Ruskem navštívíte pouště, lesy, bažiny i zbytky velkoměst ve všech čtyřech ročních obdobích. Samotné mapy jsou rozsáhlé a budete na nich mít možnost se pohybovat nejen po svých, ale také v lodích, dodávkách či drezínách. Kromě změn prostředí tu hrají důležitou roli i dynamické změny počasí, dne a noci a většina úkolů se v jiný čas řeší odlišně. Například v noci nebudete čelit tolika odporu od banditů a stráží, ale zase od číhajících mutantů. Aby jste nemuseli čekat dlouhé minuty, než nastane den či noc, můžete si odemykat safehousy, ve kterých si klidně prospíte nebo se vybavíte. Na pracovním stole si můžete z nalezených součástek a chemikálií vytvořit potřebnou munici, lékárničky a filtry. Celkem rozsáhlá úprava zbraní je kapitolou sama o sobě. Jejich části většinou získáte ze zbraní padlých nepřátel, ať už jde o optiky, hlavně, pažby nebo zásobníky. A kdyby jste náhodou poblíž neměli pracovní stůl, věci ke craftingu neustále nosíte ve svém ,,baťůžku,, a to nejnutnější si vyrobíte kdekoliv.

Grafické zpracování je vynikající a neustále se je na co dívat. Ve spojení se skvělým hudebním doprovodem jde často o audiovizuální orgie. Atmosféru v pasážích na Auroře zpestřují již zmíněné kytarové songy nebo hudba v rádiu. Avšak s optimalizací se vývojáři moc neprali... hru z úvodu rozjedete klidně na ultra, ovšem v lesích nebo při náročnějších cutscénách hra trpí brutálními propady fps. No a další kapitolou je hromada bugů, často primitivních. Nepřátelé procházející zdmi nebo chybují jejich animace... to by se dalo v pohodě přežít. Avšak levitující tráva na neviditelných kopcích, nebo některé nepochopitelně zabugované cutscény, kde se mi prolínají dva záběry najednou? Já bugy často přehlížím, ale tady to prostě už nešlo... zkrátka je tu podobnost se Stalkerem nepopřitelná.

Na pokračování Metra jsem čekal dlouho a nemohl se dočkat. O to víc potěší, že mě ani trošičku nezklamalo! Spojení atmosféry tísnivého Metra a otevřeného Stalkera je pro mě zkrátka splněným snem, a i přes technické nedostatky je třetí Metro jednou z nejlepších her co jsem kdy hrál, a dlouho v tomto zařazení zůstane.

Pro: Audiovizuální zážitek, atmosféra, příběh, charaktery, crafting, více konců, překrásné otevřené mapy, S.T.A.L.K.E.R. feal, hudba, grafika

Proti: Velké množství bugů, optimalizace, mlčící Artyom...

+21
  • PC 100
Tak a je to tady třetí díl Metra, když ho poprvé ukázaly na E3 2017, tak jsem byl nadšen, protože mám rad, jak knihy, tak i předchozí dvě hry. Minimálně mě bylo jasné,že to bude skvělý závěr Arťomova příběhu a to se taky stalo. Řekneme si proč.
Jako první čeho si všimnete, tak je nádherná grafika a skvělá optimalizace. To dává dohromady nádherné scenerie, které si užijete i se skvělou snímkovou frekvencí. Pak tu máme příběh, jak jsem říkal, je to závěr Arťomova příběhu, který je naprosto dokonalý. Tomu pomáhají skvěle napsané postavy jejich dabing a emoce, které z vás ždímá do poslední minuty hry, a závěrečných 20 minut mi vehnaly slzy do očí, kvůli hudbě, která tam hrám a emocím a strachu z osudu postav, které byly skvěle vygradované až do poslední sekundy. Jediné, co to kazilo bylo to,že samotný Arťom nemluví během hraní, ale jen během načítaní, kde v krátkosti řekne, co jste za poslední dobu udělaly a je to škoda, že Arťom během normálního hraní nemluví, ale to je jediný zápor,co jsem já na hře našel. Jinak je tu vše kladné.
Například otevřené lokace, které jsou sice jen dvě, ale jsou dostatečně velké na to,aby jste se vyblbli. Je tu pobřeží Volhy a vyschlé Kaspické moře, které připomíná trochu Mad Maxe a pak tu jsou menší a koridorové lokace například bunkr a závěr v Mrtvém městě, který byl velmi podobný předchozím dílům a byla tam ta skvělá gradace s ždímání emocí jak už jsem řekl. Pak tu mámě větší důraz na grafting, úpravu zbraní a jejich starání se o ně protože pokud se o ne nebudete starat tak se vám můžou v boji zaseknou a to není nic příjemného,když se na vás řítí smečka vlků nebo jiných potvor. A jako poslední dvě věci co zmíním, tak to je hudba, která je skvělá když máte akční sekvenci hudba je správně akční,a když máte nějakou dojemnou sekvenci tak umí byt i dojemná a pak tu je systém karmy a to se odvíjí podle toho,jak se chováte pokud bez rozmyšlení zabijete každého, kdo se vám dostane před hlaveň tak očekávejte špatný konec, ale pokud se snažíte protivníky omračovat nebo během rozhovorů mate skloněnou tak můžete očekávat ten dobrý konec , který si Arťom zaslouží po to všem čím si prošel 100%.

Pro: Příběh, grafika, optimalizace, postavy, hudba, emoce, prostředí, úpravy a starání se o zbraně, prostě všechno.

Proti: Arťom během hraní nemluví ale na hodnocení to nemá vliv.

+20 +22 −2
  • PC 55
V dobách dávno minulých bylo jedním z hlavních kritérií při hodnocení akčních her (stříleček) - kvalita umělé inteligence nepřátel a parťáků. Časy se však mění a dnes už to vůbec nikoho nezajímá. Jak jinak si vysvětlit neuvěřitelně vysoké hodnocení ME, přestože hra vyšla nejenom díky mizerné AI v naprosto katastrofálním stavu?

Kdyby se jednalo o sranda záležitost jako je Borderlands, Painkiller nebo Serious Sam, tak by se dalo lecos odpustit. Ale ve vážně míněném pokusu zakládajícím si na realičnosti to působí obzvlášť špatně a tolerovat se nedá vůbec nic. Reakce nepřátel je pomalá, nepřesná a často působí dezorientovaně v prostoru. Nejsou schopni přizpůsobit své chování měnící se situaci na bitevním poli, takže klidně vběhnou do ohně nebo před jedoucím autem použijí úhybný manévr známý jako kotoul do strany. Vrcholem trapasu jsou popletové, kteří se vrhnou střemhlav na hráče a v ruce drží malou dětskou lopatku. Zbraně jsou dobré, samotný pocit ze střelby hodně slušný, ale zážitek z přestřelek je zkažený.

Ani v dalších ohledech ME příliš nevyniká. Je to typický produkt dnešní doby. Otevřené světy stále letí a děti musí mít prostor k hraní. Ve světě ME však nic zajímavého k prozkoumávání není. Kromě sbírání šroubků a matiček nutných k výrobě smíšeného zboží není žádný důvod vokounět za další roh. Nejsilnější je tak ME v koridorových úsecích, kde se příliš nestřílí a je možné v klidu nasávat post-apokaliptickou atmosféru. Některé scenérie vypadají úchvatně.

Příběh mě nezaujal a možná jsem ho ani nepochopil. Zdlouhavé pasáže plné keců a scriptů (10-15 minut) mě už dávno ničím neohromí. Ve výsledku akorát nudí. Herní dynamika autorům zjevně nic neříká. Když jsem se v závěru dostal do Novosibirsku, tak nějak jsem očekával, že se na scéně objeví legendární sibiřská myš, jejíž sláva už dávno přesáhla hranice Sovětského svazu. Nestalo se. Místo toho mě asi půl hodiny v rozbořeném městě naháněla jakási přerostlá opice. Pokud to byl vtip, tak se moc nepovedl. Ostatně jako celá hra.
+19 +26 −7
  • PC 90
Hra dohrána řekl bych za necelých 20 hodin, což je škoda a na můj vkus docela krátké a to jsem se snažil prošmejdit každé zákoutí a oběhnout každý dům zda tam není nějakej "loot".

Hrál jsem to na normální obtížnost a i přesto zážitek super, vzdávám holt těm, kteří to hrají na těžší obtížnost.

Prostředí post-apo ruska bylo zpracované dobře a bylo se na co koukat. To že hrdina nemluví je opravdu za trest :(.

Za mě skvělé zakončení(?) herní trilogie. Knihy jsem zatím nečetl ale chystám se na to. (Tedy až si dodělám resty u Zaklínače :D)

Pro: Grafika, Příběh, Je na co koukat

Proti: Bugy (snad vyjde pár patchů), Hrdina nemluví

+18 +21 −3
  • PC 90
Dobráno na hraničáře. Super výzva, občas jsem i ztrácel nervy :)

Hra za mě mohla být o pár hodin delší, protože mě opravdu bavila. Měnící se prostředí super, střídání otevřených pasáží s těmi klaustrofobickými taky O.K.. Mínus rozhodně za skriptované dialogy a trochu nepříjemné ovládání loďky v některých užších pasážích.

Neuvěřitelně jsem se na tuto hru těšil, takže možná nebudu úplně objektivní, ale za mě krásných 9/10.

Pro: Příběh, zpracování, na nejtěžší úroveň opravdu výzva

Proti: Bugy, dialogy

+18
  • PC 55
Rozmohl se nám poslední dobou takový nešvar: prcat hráče. Doba, charakterizovaná v lepším případě mírně nedonošenými, v horším pak celkově zmrvenými hrami, ve srovnání s jinými odvětvími velmi tvrdá pro peněženky hráčů. Vše podpořeno velmi krátkodobými refundy a omezenými demy, ze kterých se dílo málokdy plně vybarví coby naprosto průserové. To je vcelku zásadní obrat proti "pirátským" devadesátým a nultým letům ve znamení téměř nulového slitování vesměs začínajících hráčů, kdy mnozí (v lepším případě) hrdinsky retrokupovali ve slevových edicích či velkorysých papírákových přílohách. Beztrestně krást sice do jisté míry jde stále, ale nepokládám to za rozumné řešení problému.

Hra si kvůli mnoha vydařeným momentům v pustině zasouží vysoké hodnocení, zejména v situacích, kdy se tváří jako druhý Half-Life. Na druhou stranu nacházím mnoho protiargumentů, kde se Metro jeví jako naprostý odpad:

• Tragicky nefunguje openworld: neexistují "druhé cesty" (pokud si autoři neusmysleli opak); pokud autoři např. někde rozhodnou, že neprojdete předním vchodem, tak jím opravdu neprojdete - není openworld),

• v mapách existuje/í místo/a, odkud bugem/glitchem/mimořádně imbecilním záměrem doufám již na ÚP sedícího idiota NELZE pokračovat dobředu a/nebo dozadu - není openworld,

• jste-li v loji výše rozvedeném, není rozumná možnost škody rozumně napravit (což sice kazí immersion, ale je to účinný poslední možný "hard reset"), protože savesloty + autosave řesil pravděpodobně ten samý idiot (neplést s herní postavou jménem Idiot); saveload přes F5/F9 navíc místama "až tak úplně/okamžitě nefunguje", tedy je lepší to dělat idiotsky přes menu (stejně jako X dalších idiotsky navržených věcí, jako např. čtení získaných informací). Trochu mi to připomínalo práci s kinofilmem s nefungujícími časy, kdy každý třetí pokus je neplatný :),

• v tomto kontextu asi nikoho nepřekvapí haprující bindování kláves na PC; funkce jsou schopny se překrývat nebo je klávesa naopak schopna nereagovat vůbec - nehraji, abych ve volném čase 2 hod. řešil jen bindy,

• hrdina užvaněného příběhu je němý jako vazal, když nafasuje tučné držhubné (ve stínu výše uvedených "životních" problémů maličkost),

• hrdina vinou příšerné fyziky a blbé injury balance vyleze, vyskáče a přežije méně, než já reálně v plné polní. Zajímavé je, že naproti tomu splash damage předmětů je oprovská a tedy skvělá včetně průvodních "gore" efektů na monitoru a věci typu plynová maska, healing, absence HUDů a odhad damage fungují přesně tak, jak bych si přál, aby fungovaly ve všech FPS (byť červené rohy podvědomě "nutí" hráče se doléčit),

• pokaždé, když chcete/můžete zažít něco fakt cool, jako skočit nebo přeskočit z vlaku na vlak, tak si strčte radostí vyskočené péro zase zpátky do gatí, protože to za vás udělá hra (nebo QTE).

Toto je mimořádně mrzuté, protože jsem si v situacích, jako bylo mnohakilometrové okukování věrně zpracované post-sibiřské krajiny z vlaku, nebo realisticky pojaté střídání dne a noci (uzpůsobování si vlastní strategie dle světelných a klimatických podmínek a výběr zbraní) po mnoha letech vzpomněl, jak dobré bylo první Far Cry a co má vlastně definuje kvalitní FPS openworld. Vlastně mi Metro připomnělo starší hru TOCA Race Driver 3, která byla výborná, ale zároveň nebyla prostá naprosto zásadních bugů (blikanců) AI, které uměly naprosto zruinovat vynaložené úsilí a konečný dobrý pocit ze hry.

Čekal jsem mnohem zvládnutější hru od suverénů, schopných měsíc před vydáním začít čarovat s platformami (potažmo penězi hráčů); příště je už doufám nepodpořím. Hlavně, že mají napajcovaný marketing a poštelovaný poslední featury od nVidie, ale základní debug jim proklouzává mezi prsty. Od hardcore hry hrané na obtížnost hardcore po X měsících bych brál jako fér, že zhebnu na nedostatek munice nebo mně pojebou chybějící matroše na výstavbu výměnného filtru, ale ne, že mě krocnou takovýhle glitche.

Pro: Grafika, částečně příběh, střídání lokací, "ruský pohled" (hráno v ruštině - beze srandy - v rámci "příprav na nějaký ten další Kyrgyzstán s báglem") a "russian road movie momenty"

Proti: Bugy, bugy, immersion issues, bugy... Autoři prozatím neumí openworld

+17 +24 −7
  • PC 85
Konečně jsem po 4 čtyřech měsících od rozehrání dotáhnul ke konci tento velký rest. Zaseknul jsem se přitom na samém začátku, odrazován různými technickými obtížemi. Vypečená byla hned ta raná temná lokace u lokomotivy, kvůli níž jsem byl nucen žonglovat s gamou a kontrastem jako zešílevší barokní malíř a jež by rozplakala i Riddicka, protože jsem prostě kurva nic neviděl. Nakonec jsem v této jediné lokaci vyjma in-game HDR byl nucen posílit jej ještě přepáleným HDR na monitoru.

Metro Exodus je technicky nesmírně ambivalentní hra, tudíž na jednu stranu vypadá nádherně a běží ještě lépe, ray-tracingem vykrojené stíny stromů hrají své působivě dynamické divadlo na záclonkách řítícího se vlaku, ale gamma je prostě nenapravitelně poškozená směrem k vyblité šedi a černě absentují, čímž trpí celkový kontrast vizuálu a hloubka obrazu. Pravděpodobně to přitom není úmysl, nýbrž bug, neboť v animaci nasazování plynové masky na okamžik gama přeskočí na asi správnou hodnotu. Stejně tak audio má kolísavou kvalitu a bez zapnutého Dolby Atmos zní přímo příšerně. Zvuky střelby se například vyvedly náramně, nikoliv však už samotný dabing (minimálně ten ruský), který smrdí studiem více než český film.

Jak už také bylo mnohokrát řečeno, němý Arťom působí ve hře naplněné mezilidskými interakcemi jako mentálně postižený jedinec, a nerozumím, proč toto designové rozhodnutí v průběhu série tvůrci nepřehodnotili, zvlášť když v obou příběhových DLC jejich protagonisté už hovoří a imerze funguje ihned lépe.

Pominu-li tyto nedotaženosti, hraje se Exodus velmi příjemně. Obzvlášť gunplay baví, ačkoliv zas naprosto nechápu, proč hra nabízející modifikace zbraní nedává možnost přepnout mód střelby, a nevyhnul jsem se ani humpoláckým problémům typu odstřelovací pušky, zaostřující na metr blízkou překážku, namísto na v jejím otvoru zaměřeného, 100 metrů vzdáleného nepřítele. Mnohem lepší by bylo ve hře nemít mimo cut-scény aktivní hloubku ostrosti než tohle... Stejně tak mnohé objekty trpí neviditelnou a neprůstřelnou stěnou podél jejich hran, což zkazí nejeden fortelný kill. 

Stealth je velmi elementární, nicméně aspoň solidně čitelný a efektivní. Nejkvalitněji se mi jeví samotný design lehce otevřeného post-apo světa, ve kterém exceluje autorský smysl pro detail. Občas by neuškodilo méně tlačit na pilu, protože párkrát hra spadne až ke komiksové parodičnosti zla, vcelku ale platí, že nějak takto by Rusko po jaderné válce skutečně vypadalo: sadističtí bandité, nevzdělaní fanatičtí vesničané, žijící ve strachu jako otroci, všichni lháři, sem tam nějací ti, ehm, gurmáni. Seems legit.

Komentář mě přiměl napsat především samotný závěr hry. Nezatvrdí-li hráč své srdce pro patos, podobný hollywoodské tvorbě, užije si krásně gradující, titánsky heroický quest, který vnímám na křídlech soundtracku až jako oslavu nezlomné lidské vůle. Exodus v těch chvílích prokazuje, že pro určité typy narativů může být počítačová hra výrazně lepším médiem než film, neboť hráče s lopotným úsilím přímo propojuje, díky čemuž může působit na emoce bezprostředněji. Už finále prvního Metra považuji za jedno z nejlepších v historii FPS, a zde získává svého sourozence.

Vzpomeňme také Andrije Korzinkina, nadaného animátora, jenž pracoval na Metro Exodus a roku 2022 padl v boji s ruskými okupanty. Sláva hrdinům! Pokud trpíte pochopitelným odporem k čemukoliv ruskému, nezapomeňte, že Dmitrij Gluchovskij, autor knižní předlohy Metra, který participoval i na scénáři těchto volněji pojatých herních pokračování, patří k vůbec nejsilnějším kritikům Kremlu a žije v exilu.
+17 +18 −1
  • PC 90
Jako fanoušek obou předchozích dílů jsem se na hraní Exodus dlouho těšil. Odkládal jsem ho hlavně kvůli nedostatečnému výkonu mého počítače a po několika letech jsem se dostal rovnou k vylepšené verzi s RTAO.

Hned v první scéně mě hra úplně ohromila. Raytracing vykouzlil v zamrzlých troskách Moskvy krásnou podívanou. Nad audiovizuálem jsem se pozastavoval i u dalších částí ,,světa" ( jsou to spíše větší jednotlivé mapy). Opravdu je to 3 roky starý remaster hry z roku 2019 ?! Animace obyčejných činností jako lezení po žebříku, nebo přebíjení jsou precizní a nejsou zrychlené. Takže s nimi musíte neustále počítat a přidává to na pocitu, že hrajete za vojáka z masa a kostí. Arťom sice není žádné ořezávátko, ale do superhrdiny má daleko. Na hru z roku 21 ( a vlastně z roku 2019) má hra hezky detailní prostředí. Uvěřitelný postapokalyptický svět, jehož příběh dokreslují různé poznámky pohozené po světě se mi prostě zalíbil.

Líbila se mi taky hratelnost. Funkční crafting( nepříliš složitý) se doplňuje s interaktivními prvky na mapě. Hra vás vybízí k prozkoumávání, hledání zásob, ale i obíráním mrtvol.Denni doba ovlivňuje výskyt nepřátel (v noci vylézají monstra, lidé se stahují do základen) a vy tak musíte přizpůsobit herní styl. Někdy není třeba ani vystřelit a uděláte lépe, když o sobě ani nedáte vědět.
Vaši společníci vám poskytnou informaci o mapě a nabídnou tak nějaký ten vedlejší úkol.
Jediné co mě celkem zklamalo, tak byla monstra. Nejdříve to byli otravní zmutovaní psi, kteří mi připomněli první Stalker. Souboj s medvědem v malé aréně také působil zastarale a nedotaženě. A Bigfoot v Novosibirsku mě napoprvé překvapil, ale další setkání už působilo spíš komicky.

Herní doba je dlouhá tak akorát a hra má i přes klidnější pasáže dobrý spád. Příběh Arťoma a jeho společníků pro mě byl vtahující a na závěr až dojemný. Těším se až si udělám vše na DLC.

Pro: Grafika, příběh, crafting, prostředí

Proti: Někteří nepřátelé

+17